Jak na poruchy učení

Transkript

1 Jak na poruchy učení Praktické rady a cvičení A 2 C F D E 4 B 1 G H 3

2 Vážení rodiče, touto cestou se k Vám dostává brožura s názvem Jak na poruchy učení praktické rady a cvičení, která by Vás měla stručně seznámit s problematikou poruch učení a nasměřovat k praktickým cvičením s Vašimi dětmi. Specifické poruchy učení se stále více dostávají do podvědomí laické veřejnosti a především právě Vám - rodičům. Děti, které trpí těmito poruchami, nejsou již brány jako děti hloupé či méně nadané. Právě naopak, dětem se poskytuje více pozornosti a vytváří se pro ně takové prostředí, které je rozvíjí po všech stránkách. Však nestačí pouze péče věnovaná v rámci výuky ve školním zařízení. Hlavní a důležitou složkou je aktivní spolupráce rodičů, která je nedílnou součástí celého procesu nápravy. Děti, u kterých se ve školním věku projevuji poruchy učení, nejsou před nástupem do školy nijak odlišné od svých vrstevníků. V případě, že bychom nepovzbuzovali dítě v základních intelektových dovednostech, jako je čtení, psaní a počítání, může to nést celoživotní následky. Pokud dítě nebude ovládat čtení, psaní a počítání znamená to do života velké obtíže. Pro dítě bude problematické jít např. jen nakoupit a ujistit se, zda dostal nazpátek peníze správně. Budeme se snažit nabídnout alespoň základní informace a metody k práci s dětmi, které mají specifické poruchy učení. V prvních kapitolách se budeme věnovat poruchám učení po teoretické stránce. Budeme se zabývat jejich definicí co jednotlivé poruchy znamenají a jak se projevují. Nastíníme postup, jak postupovat, máte-li podezření na specifické poruchy u vašeho dítěte. V další kapitole se budeme zabývat rozvojem poznávacích funkcí, které jsou nedílnou součástí procesu učení. Na závěr navážeme přímo na jednotlivé poruchy, kde získáte praktické rady, jak s dítětem pracovat a jaká cvičení jsou pro dítě vhodná. 1

3 Obsah 1. Úvod ke specifickým poruchám učení Jak postupovat, existuje-li podezření na specifické poruchy učení Rozdělení specifických poruch učení Náprava specifických poruch učení Rozvoj poznávacích funkcí Reedukace specifických poruch učení Nácvik reedukace dyslexie Nácvik reedukace dysgrafie Nácvik reedukace dysortografie Nácvik reedukace dyskalkulie

4 1. Úvod ke specifickým poruchám učení V současné době se stále více mluví o tzv. specifických poruchách učení. Nikdo však nedokáže přesně říci, co tyto poruchy způsobuje a jak je specifikovat, jelikož tato otázka není jednoduchá. Nezvratné ovšem je, že tyto poruchy existují a nepříznivě ovlivňují celkový rozvoj dětí. Tyto poruchy ovlivňují děti především ve školním věku. Mají rozličný vznik a nezáleží na intelektu dítěte. Důležitá je právě včasná diagnostika, aby se s dítětem rozvíjelo to, co jeho obtíže opravdu vyvolává. Rodinné nebo školní prostředí může podporovat projevy těchto poruch a negativně ovlivňovat školní dovednosti a výkon dítěte. Klíčový význam má váš vztah ke školní přípravě a zájem o školní práci a vzdělání vůbec. Nejvíce sebedůvěru dítěte a jeho motivaci povzbuzuje, když může při společné činnosti zkoušet nové věci a dá se mu najevo, že vidíte jeho úsilí a oceníte jeho výsledek. Zmíněné poruchy učení se projevují v potížích se čtením, psaním, pravopisem a matematikou a mají svůj odborný název: potíže se čtením = dyslexie, psaním = dysgrafie, pravopisem = dysortografie, matematické schopnosti = dyskalkulie. Můžete se setkat i s dalšími určitými problémy, ale vyskytují se výjimečně a nemají tak záporné společenské 3

5 důsledky. Jedná se o dyspraxii = poruchy pohybových funkcí, dysmuzii = porucha hudební schopností a dyspinxii = porucha kreslení. S těmito slovy jste se poprvé nejspíše setkali prostřednictvím školského zařízení, které navštěvuje dítě. Po nástupu do školy se u dítěte objeví charakteristické obtíže v jeho školní práci. Dítě obvykle trápí a bývá pro ně obtížné zapamatování si písmen a jejich tvarů, spojování písmen do slabik a čtení celých slov. Dále neobratné písmo, dítě se hůře soustředí, jeho pozornost je roztříštěná a těžko si zapamatovává nové věci. V dnešní době je dokázáno, že náprava specifických poruch učení se musí provádět i speciálními metodami. Nelze napravit dyslexii (poruchu čtení) opakovaným čtením textu, ani dysortografie (porucha pravopisu) nelze odstranit opakovaným psaním diktátů či jiných cvičení. K úspěchu nápravy přispívají všichni, kteří se podílejí na vzdělávání dítěte. Důležitá je spolupráce rodiny a školy, protože právě jejich společný přístup a spolupráce při nápravě je pro dítě to nejlepší. 4

6 2. Jak postupovat, existuje-li podezření na specifické poruchy učení Máte-li podezření, že by Vaše dítě mohlo trpět některou ze specifických poruch učení, můžete se obrátit na pracoviště pedagogicko-psychologické poradny nebo požádat školu o pomoc. Pedagogicko-psychologická poradna poskytuje odbornou psychologickou a pedagogickou péči, konzultace žákům a rodičům a provádí diagnostiku všech specifických poruch učení. Poskytované služby jsou bezplatné. Pokud si jako rodič žádáte o vyšetření sami, není nutné doporučení jiných odborníků nebo institucí. Žádáte-li ve spolupráci se školou, zašle škola vyplněný dotazník s vašim podpisem a zároveň souhlas s vyšetřením v PPP. Žádost o vyšetření můžete podat: 1. osobně 2. písemnou formou 3. telefonicky. Po vyšetření vystaví poradna závěrečnou zprávu. Zpráva obsahuje odborný posudek, ve kterém je uveden druh poruchy, doporučený způsob nápravy a práce s dítětem. Dle svého uvážení je vhodné co nejdříve informovat třídního učitele, aby pedagogové mohli s žákem pracovat dle doporučení PPP. Při nápravě poruch učení se jedná o soubor různých metod, které směřují k odstranění obtíží dítěte. Náprava 5

7 je záležitost dlouhodobá a rozhodně nebývá snadná. Úspěch se dostaví až po delší době. Důležité je začít včas, pracovat po malých částech a pravidelně (nejlépe denně). Cílem každé nápravy je, aby dítě nepotřebovalo žádné úlevy a dokázalo se podle svých možností začlenit do běžné školní práce. Největší úkol čeká tedy Vás samotné rodiče. Měli byste dítě denně povzbuzovat, chápat jeho problémy s výukou a pomáhat mu je překonávat a pravidelně s dítětem pracovat. Adresa pedagogicko psychologické poradny: Pedagogicko-psychologická poradna Jana Palacha Znojmo tel.: ppp@zn.orgman.cz 6

8 3. Rozdělení specifických poruch učení DYSLEXIE -jedná se o specifickou poruchu učení, která se projevuje neschopností naučit se číst pomocí běžně využívaných výukových metod. Děti mají především obtíže se skládáním hlásek na slabiky, přehazují písmena ve slovech, zaměňují tvarově podobné hlásky, domýšlí si koncovky atd. Jejich čtenářská úroveň neodpovídá jejich mentálním schopnostem ani vynaloženému úsilí. Dyslexie patří mezi nejznámější poruchu učení. DYSGRAFIE - jedná se o poruchu učení, která postihuje zejména schopnost napodobit tvar písmen, zaměňuje tvarově podobná písmena, písmo je neuspořádané a neobratné. Dítě píše pomalu, namáhavě a často chybně drží psací náčiní, dítě tlačí na psací náčiní a tahy jsou neplynulé. Dítě si obtížně pamatuje tvary písmen, písmo je kostrbaté, písmena nejsou stejně velká, v diktovaných slovech píše pouze některá písmena. Dítě nepíše háčky, čárky a těžce se soustředí na obsah a gramatickou stránku psacího projevu. DYSORTOGRAFIE - jedná se o poruchu učení, která znemožňuje dítěti správné zapsání všech písmen ve správném pořadí včetně délek a měkkosti (dy, ty, ny/di, ti, ni). Dítě na správné zapsání potřebuje více času než ostatní žáci v časově omezených úkolech typu diktát či pětiminutovky se chyby objevují častěji. Důležité je, aby děti měly dostatek času a nenaléhalo se na ně. Pokud 7

9 možno je dobré se s učiteli dohodnout aby preferovali ústní zkoušení. DYSKALKULIE - jedná se o poruchu učení, která je označována jako snížená schopnost matematických dovedností. Dítě podává v matematice podstatně horší výkony, než by se daly vzhledem k jeho inteligenci předpokládat. Porucha se projevuje se zřetelnými obtížemi v nabývání, ale i užívání základních početních dovedností (sčítání/odčítání, násobení/dělení). Můžeme říci, že dyskalkulie je obdobou dyslexie, však v oblasti matematiky. DYSPINXIE jedná se o poruchu učení, která je charakteristická nízkou úrovní kresby. Dítě zachází s pastelkou, štětcem či tužkou neobratně, dítě nedokáže svou představu přenést na papír. Jde o celkovou neschopnost zobrazit určité předměty přiměřeně v závislosti na věku dítěte. DYSMÚZIE jedná se o poruchu učení, která postihuje schopnost vnímání a reprodukce hudby. Dítě nezvládá správně rozpoznat tóny a melodie, poznat jednotlivé hudební nástroje poslechem, nezvládá správně zazpívat či zopakovat melodie, píseň bez uvědomování si chyb. Dítěti dále chybí smysl pro rytmus, neschopnost naučit se číst noty a špatná manipulace s hudebními nástroji, se kterými je průměrné dítěte schopno zacházet. 8

10 DYSPRAXIE jedná se o poruchu učení, která se projevuje neobratností a neschopností vykonávat složité úkony a pohyby, jak ve vyučování, tak i denních činnostech. Dítě je pomalé, nešikovné, jejich výrobky jsou nevzhledné, což souvisí s jejich nechutí k pohybovým činnostem. Pohyby jsou opožděné a dítě má problém v nápodobě viditelných pohybů. Dítě si obtížně osvojuje úkoly vyžadující jemnou práci rukou. 4. Náprava specifických poruch učení Při nápravě vycházíme z diagnostických zjištění. Cvičení vybíráme tak, aby odpovídala úrovni dítěte a rozvoji jednotlivých funkcí. Cvičení musí být pro dítě účelná. S dítětem tedy nebudete procvičovat ta cvičení, která jsou pro něj příliš jednoduchá, ale ani ta cvičení, která jsou příliš složitá a náročná. Ideální je začít cvičením, kde dítě rozumí zadání, ale při plnění si není zcela jisté. Nejdříve je dobré zabývat se rozvojem tzv. poznávacích funkcí. Tyto funkce ovlivňují všechny intelektové výkony, tedy i proces výuky čtení, psaní a matematiky Rozvoj poznávacích funkcí Při nápravě pro dítě vybíráte cvičení účelně. Neprocvičujete s dítětem co, co již umí a cvičení jsou pro něj jednoduchá, ale ani ta cvičení, která jsou pro dítě příliš složitá. Vhodná volba je ta, kdy dítě rozumí zadání, ale při plnění úkolu si není jisté. 9

11 Sluchové rozlišování řeči: 1. Sluchové skládání a rozkládání řeči Rozlišování slov ve větě: Dítěti povíme větu (začínáme s kratší větou, postupně počet slov zvyšujeme) a dítě má určit počet slov. Za slovo považujeme i předložku. Příklad: Dnes prší. Ema jí svačinu. Venku krásně svítí sluníčko. O víkendu pojedeme na výlet. Babička má na dvoře velkého psa. Rozkládání slova na slabiky: Můžete použít jednoduchá slova jako je např. kosa, noha, máma, táta atd. Musíte však dítěti vysvětlit, že slabika se nemusí skládat pouze ze dvou hlásek. Děti se specifickými poruchami učení se velmi často domnívají, že slabika má pouze dvě hlásky, protože se učí slabikovou většinou na jednoduchých slovech. Úmyslně vybíráme slova, u kterých toto pravidlo neplatí a slabiky se skládají i z jedné či tří hlásek. Příklad: opice, ovoce, oko, dům, doprovod, podmáslí, kočárek, strašák, pasáček, koloběžka atd. jako pomůcku můžeme využít tleskání či polohu ruky. Dítě drží ruku pod bradou a kolikrát se mu ruka pohne směrem dolů, tolik slabik vyslovilo. Slovní kopaná: S dítětem sedíte naproti sobě a vymýšlíte slova, která začínají poslední slabikou předcházejícího slova. 10

12 Příklad: moře řeka kapsa salát látka. Jako lehčí variantu můžete zvolit slova, která končí na poslední písmeno. Příklad: metr rámus sova auto. Určování první hlásky ve slově: Dítěti předříkáváte slova a dítě určí, o jakou hlásku se jedná. Příklad: nos n, voda v, list l, pes p, kočka k, vosa v, sirka s, rukáv r atd. Pro sluchové rozlišení řeči můžete využít i obtížnější slova, kdy po první hlásce následuje souhláska. Příklad: klobouk k, skříň s, mnoho m, práce p, krk k, stůl s, strom m, broskev b, mlok m atd. Určování poslední hlásky ve slově: Tato varianta je obtížnější, než varianta předchozí. Můžete se zaměřit pouze na slova, která dělají dítěti potíže. Příklad: vlas s, moc c, mobil l, liška a, strach ch, pošta a, klíče e, okno o, prst t, krém m, tužka a, noviny y atd. Hledání určité hlásky ve slově: například domluvená hlásky je p. Dítěti předříkáváte několik slov a dítě má určit, zda se ve slově objevuje domluvená hláska či nikoliv. 11

13 Příklad: pero, propiska, chleba, půlnoc, papír, stůl, boule, upřímný, uplakaný atd. Vlastní nácvik rozkladu a skládání hlásek ve slovo Pokud dítěti stále není schopno rozkládat slabiky na hlásky a spojovat hlásky do slabik, tak je nutné dítěti tenhle jev dostatečně vysvětlit. Za velmi vhodné se považuje dítěti předkládat stále tu samou souhlásku, kterou spojíme ve slabiku vždy s jinou samohláskou (a, e, i, o, u). Příklad: pa rozložit na p-a, pe na p-e, pi na p-i apod. na stejném principu nacvičujeme i syntézu skládání. Dítěti říkáte k-e a dítě má odpovědět ke, z k-a má vyslovit ka, k- u má vytvořit ku atd. Pokud dítě tuto část nezvládá, nemělo by se pokračovat dále, dokud vše nepochopí. Když dítě umí rozlišit slabiky na této úrovni, můžete mu předložit slabiky, kdy se mění samohláska i souhláska. Při nácviku je velmi důležité, aby se nepřekládala pořád stejná slova dokola. Dítě se je tak naučí mechanicky rozkládat, což není dobře. Jakmile se dítě setká s jiným slovem podobné obtížnosti, které však nenacvičovalo, opět selhává. Nácvik této dovednosti jde poměrně rychle kupředu, pokud se s dítětem denně pracuje! Dítě nemusíte přetěžovat, stačí mu předložit deset slov na rozkládání a 12

14 deset slov na skládání. Nesmíte však nácvik předčasně ukončit, jelikož mnoho rodičů nabývá dojmu, že je dítě dostatečně připraveno. Kontrolu můžete provést tak, že dítěte předložíte dlouhé slovo, jehož hlásky si dítě nezapamatuje. 2. Rozlišování měkkých slabik di, ti, ni a tvrdých dy, ty, ny Při nápravě se využívá pomůcka, která se dá snadno vyrobit doma. Používá se dvojice tabulek z molitanu a papíru. Na molitanovou stranu se napíší měkké slabiky na tvrdý papír poté tvrdé. Lze využít i kostek, rovněž měkká z molitanu tvrdá např. ze dřeva. Dítě při opakování slova, kde se vyskytuje tvrdá nebo měkká slabika, mačká příslušnou kostku či tabulku. Smyslem této metody je upevnit správné řešení i jiným vjemem dotykem. Důležité je vytvořit pro dítě vhodné prostředí a podmínky žádný časový limit, hlučné prostřední. Můžete použít i jednodušší taktiku, kdy dítěti řeknete slovo, ve kterém se měkké/tvrdé slabiky objevují. Dítě nahlas slovo zopakuje a sdělí, zda slyší slabiku měkkou nebo tvrdou. Nejdříve dítě pozná slabiky na začátku slova, poté na konci. Nejobtížnější je rozlišování slabik uprostřed slova. Podstatné je pracovat s dítětem denně, stačí slov, ale dlouhodobě! Může trvat až několik měsíců, dokud se rozlišování slabik zcela nezautomatizuje. 13

15 3. Sluchové rozlišování délky samohlásky Doporučený postup k nácviku délek slabik je ve dvou krocích. Nejprve předepíšeme slova a dítě k nim připisuje čárky a tečky podle délky slabik. Pokud se jedná o krátkou slabiku napíše dítě tečku (.), pokud se jedná o slabiku dlouhou napíše čárku (-). Příklad: okno.. lípa -. králík - - kůl - doma.. panáček. -. Tímto způsobem předkládáme dítěti denně několik slov po dobu jednoho týdne. Pokud dítě stále tyto úkoly nezvládá, pokračujete v nácviku delší dobu. Až dítě nedělá chyby, můžete přejít k druhé fázi. Jedná se o opak cvičení předešlého. Nejdříve znázorníme tečky a čárky a dítě k nim má doplňovat slova podle svého uvážení. Pokud dítě chce a napadne ho více slov, může sepsat všechny varianty. Příklad: - mám, rád, hůl, sýr, nůž -. pátek, svátek, móda, krása.. chleba, houba, trouba, kočka - - lítá, králík, líný, píchá U dětí, které budou chtít, můžete cvičit i složitější sestavy. Příklad: -. - království, nádobí nebo... čepice, kalhoty. 14

16 Tato cvičení opakujete pokud možno opět denně, však po krátkých sestavách. Procvičujte však tak dlouho, dokud dítě v diktátech chybuje. Musíte si však dát pozor, aby sestavy teček a čárek měly řešení. Zrakové vnímání tvarů: 1. Rozlišování figury a pozadí Při těchto cvičení se děti naučí rozlišovat jednotlivé tvary, což je nezbytné pro orientaci v textu. Cvičení můžete jednoduše vytvořit doma. Na papír nakreslíte tvary, které zastíníme čárami. Dítě tvary obtáhne prstem, obkreslí nebo překreslí na čistý papír. Kreslíte tvary přes sebe. Dítě určí, jaké obrazce vidí a může je opět překreslit. 15

17 Dále kreslíte písmena nebo čísla přes sebe a na závěr celá slova. Řešení je stejné, jako v předcházejících úkolech. 16

18 Prostorová orientace Prostorovou orientaci můžete procvičovat pomocí různých her, popisů obrázku, situací nebo prostředí. Dítěti ukazujete obrázky a ptáte se, co je nahoře, dole, vlevo, vpravo, uprostřed, vzadu a vepředu. Nácvik posloupnosti pořadí Většinou se jedná o doplňování řady čísel, kterou má opakovat. Začínáte s čtyřmi čísly, poté pořadí čísel měníte a počet zvyšujete. Příklad: 1, 2, 3, 4 a dítě čísla zopakuje. Postupně čísla přidáváte 1, 2, 3, 4, 5, 6 a dítě znovu řadu čísel opakuje. Na závěr změníme pořadí a začínáte od jiné číslovky 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10. Můžete využít i předměty denní potřeby. Předložíte je do řady, a dítě si má předměty zapamatovat. Pak je zakryjete a dítě je popořadě vyjmenuje. Začínáte opět se čtyřmi předměty a počet zvýšíme až na deset. Můžete využít i obrázky z pexesa, kartičky s geometrickými tvary, písmeny nebo čísly. Jmenujete dny v týdnu a měsíci. Dítě má říci např. který den je před středou a který následuje po středě. Podobně se ptáte na postavení měsíců. Dítě může vyjádřit pořadí měsíců i čísly červenec je sedmý měsíc atd. Nacvičujete početní řadu. Dítě doplňuje číslo nižší a vyšší. 17

19 Příklad: _ 7 _, _25_, _114_ , _ 27_, _68_, _149_ Můžete postupovat i obráceně. Dítě vyhledá číslo, které stojí mezi dvěma desítkami. Příklad: 30 _ 40, 90_100, 60 _ 70. Koncentrace pozornosti Při všech cvičeních cvičíte i pozornost, jelikož pozornost je nedílná součást vnímání a základním předpokladem učení s porozuměním. Cvičení vyžadují přesnost, proto by dítě mělo být k pečlivosti a přesnosti vybízeno. Pokud však vidíte, že kvalita práce se snižuje, cvičení přerušíte. Ve cvičení dítě vyškrtává jeden až čtyři obrázky. Obrázky dítěti předem určíte. Dítě by nemělo být nijak rušeno, aby pracovalo pečlivě. 18

20 5. Reedukace specifických poruch učení Reedukace znamená postupný rozvoj, zlepšování úrovně porušených nebo nevyvinutých funkcí potřebných pro čtení, psaní, počítání. Obecné zásady postupu při reedukaci SPU 1. Při reedukaci vycházíme z kvalitní diagnostiky, z aktuálního stavu a projevů poruchy. Respektujeme navíc nejen individuální projevy, stupeň poruchy dítěte, ale i obtížnost reedukačních cvičení. Volíme proto vždy individuální přístup. 2. Neexistuje jednotný návod, jak postupovat při reedukaci. Začínáme na té úrovni, ve které nemá dítě ještě obtíže, kterou zvládá. Zaměřujeme se na ty obtíže, které jsou u dítěte konkrétně porušené. Vždy začínáme splnitelnými úkoly, protože je velmi důležité dopřát dítěti hned v počátcích pocit úspěšnosti. Nároky zvyšujeme postupně a pozvolna. 3. Reedukační činnost není doučování, reedukace je zaměřena na rozvoj porušených, nerozvinutých funkcí a na nápravu obtíží, které jsou jimi způsobeny při praktických činnostech 4. Cvičení by měla být pro děti přitažlivá. Nenavozujeme pocit úkolu, spíše mluvíme o cvičení, trénování nebo hře. Čím více se nám daří vytvořit příjemnou atmosféru, tím jsou pokroky u dítěte rychlejší, výraznější. 19

21 5. Neklademe důraz na množství, ale na kvalitu. Vyhýbáme se proto časovým limitům. 6. Chyby v průběhu reedukačních cvičení nezdůrazňujeme. Děti mívají tendenci si více zapamatovat chyby než správný postup. Upozorňujeme na ně jakoby mimochodem, nenásilně, abychom děti zdůrazňováním neúspěchu od cvičení neodradily. 7. Nepodceňujeme účinek pochvaly, dítěti vyjadřujeme podporu, jsme jeho pomocníky v případě, že se mu práce nedaří. 8. Respektujeme zásadu "raději méně, ale častěji". Činnosti rozdělíme na kratší úseky tak, aby dítě po celou dobu bavily. 9. Cílem by mělo být zlepšení kvality čtení, psaní počítání. S reedukací se tedy snažíme začít co nejdříve. 10. Začínáme vždy smyslovými cvičeními, která tvoří základ poruch učení. Nelze začínat s nápravou čtení, pokud není napraveno větší části zrakové vnímání. Proto se smyslová cvičení zařazují nejen na počátku práce, ale celou ji prolínají. K tomu působí motivačně a jsou přitažlivá. 11. Snažíme se zapojovat co nejvíce smyslů: zapojujeme zrak, sluch (hlas), hmat, čich, pohyb a rytmizaci. Tato činnost je pro děti přitažlivější, motivační, ale také napomáhá zapamatování nových informací. 20

22 12. Vyhýbáme se porovnávání dosažených výkonů mezi jednotlivými dětmi navzájem. Hodnotíme výkon dítěte v porovnání s jeho vlastními předchozími výkony. Dítě vlastně soutěží samo se sebou Nácvik reedukace dyslexie 1. Nácvik čtení Poznávání písmen: Při poznávání využíváme i hmat a to tak, že děti ohmatávají a poznávají písmena se zavřenýma očima. Písmena si děti píší na záda, na ruku. Cílem je zrakové a prostorové vnímání písmen, ne čtení. Spojení hláska-písmeno: Vyvozování hlásek ve spojení s přírodními nebo umělými zvuky např. ffff fouká vítr, zzzz let mouchy. Modelování písmen, malování, vytrhávání z papíru, vyrývání do písku. Práce s písmeny z polystyrenu, z drátů, z textilu a s písmeny modelovanými z plastelíny. Obtíže se vyskytují především u písmen tvarově podobných (b-d, m-n, a-e), sluchově podobných (t-d, s-z) a písmen lišících se délkou. Rozlišování těchto písmen se nacvičuje i pomocí zrakového nebo sluchového vnímání. 21

23 Pojmenování písmen b ve spojení s obrázkem, citoslovcem např. bu,bu. Porovnávání zaměňovaných písmen, obtahování písmen na tabuli. Domýšlení slov podle obsahu např. Bubeník bubnuje na u-en. 2. Spojování písmen do slabik Zapamatování slabik dítěti na chvíli slabiku odkryjete a poté zakryjete, pokud si dítě slabiku nezapamatovalo, opět mu slabiku ukážeme. Přecházení od děleného slabikování ke slabikování plynulému (vyhláskování slova a následné vyslovení slova se používá jen na samém začátku čtení). 3. Čtení slov se zvyšující se náročností hláskové stavby Jedině opakovaným čtením a drilem (5-10 minut denně) dojde k automatizaci čtení slov. 4. Čtení vět, souvislého textu Používají se velmi snadné a krátké texty bez ohledu na věk dítěte k dokonalému spojení hláska-písmeno. Využívá se opakované čtení s cílem poznávat větší počet slov a porozumět čtenému textu. 5. Porozumění čtenému textu Při nácvikem obtížných slov, které dělají dítěti potíže se lze více věnovat obsahu textu. Dítě se nesoustředí jen na pouhá písmena, ale i význam slova. 22

24 Po přečtení textu se s dítětem ve formě rozhovoru více sblížíme s obsahem. Může text rovněž převyprávět nebo odpovídat na otázky týkající se textu. Náměty pro práci s textem a porozumění čtenému Dovednost číst se získává a automatizuje především čtením samotným. Dítě s dyslexií potřebuje vhodné texty, které by obsahem odpovídaly věku, zájmům dítěte a také stupni poruchy. Pouhé opakované čtení textu je pro děti s poruchou učení velmi málo účinné. Vede to k učení článků zpaměti, je pro dítě nudné a je téměř bezpečnou cestou, jak od čtení odradit. Proto doporučuji následující náměty pro práci s textem: Příprava na čtení textu Před samotným čtením můžete dítě motivovat rozhovorem o článku, který budete číst. Pomocí vyprávění na téma související s obsahem textu u dítěte rozvineme slovní zásobu. Čtení vybraných slov z textu, které předem zvýrazníte. V jednotlivých slovech můžete zpřeházet písmena či slabiky. Popřípadě můžete písmena vynechat úplně. Zjistíte, zda dítě vnímá obsah slova nebo zda jej čte porozumění. Práce s textem: Cílem těchto cvičení je ohmatat si text před vlastním čtením. Dítěti můžeme zadat tyto úkoly: 23

25 Spočítej odstavce, řádky. Vyhledej, přečti nebo opiš nejdelší (nejobtížnější) slovo, slovo obsahující písmeno, které vyberete. Přečti slovo začínající (končící) na konkrétní písmeno. Čti pouze první (poslední) písmena ve slovech. Přečti např. druhé slovo na třetím řádku. Přečti jednu větu a nauč se ji zpaměti. Techniky pro nácvik čtení Čtení s okénkem Jedná se o kartičku s vystřiženým otvorem, ve kterém je vidět čtený text a zároveň jsou zakryty okolní řádky. S okénkem pohybuje ten, kdo s dítětem pracuje a to tak, aby rychlost pohybu okénka odpovídala čtenářským možnostem dítěte. Sleduje se dodržování tempa čtení (pomalé a plynulé, klidné až monotónní). Pomalým protahováním souhlásky a přidáváním samohlásky dojde k plynulému slabikování. Pokud dítě ulpívá zrakem na čtených písmenech a nezvládá text předem rozpoznávat, posouvá se okénko těsně předtím, než dítě čtenou slabiku vysloví. Dítěti musíte umožnit, aby si také odpočalo. Nechejte ho číst tři až pět řádků a poté jeden řádek přečtete sami a znovu se ve čtení střídáte s dítětem. 24

26 Metoda dublovaného (dvojitého) čtení Základem této metody je společné čtení s dítětem. Rychlost čtení je přizpůsobena možnostem dítěte, které musí text aktivně sledovat. Tato metoda se používá u dětí, které čtou rychle, ale nepřesně, domýšlejí si nebo často chybují Nácvik reedukace dysgrafie S dysgrafií úzce souvisí i poruchy v oblasti pohybu těla a obzvláště pohybu rukou a zápěstí. Vzhledem k této skutečnosti je zapotřebí respektovat tempo písma. Plynulost při psaní lze podporovat říkadly nebo písničkami. Tyto kroky přispívají k navození uvolnění, ale slouží i jako motivace. Před samotným psaním je dobré začít uvolňovacími cviky. 1. Nácvik uvolnění Při psaní je zapojeno mnoho svalů. Nadměrné zatížení způsobuje únavu, která se přenáší na celý organismus. Proto je důležité správné držení těla při psaní, poloha dolních končetin, vzdálenost hlavy od papíru a držení psacích potřeb. Účinnější je krátkodobý opakující se nácvik. Provádí se cvičení paží, ramen, aby nebyl pohyb křečovitý a svalstvo nebylo ve stálém napětí. Procvičují se i svaly krku a trupu. 25

27 Pohyby paží: mávání, kroužení (let ptáka), střídavé upažení a vzpažení, kroužení předloktím (navíjení klubka). Pohyby dlaní: vpřed, vzad, vpravo, vlevo, kroužení dlaněmi, tlačení dlaněmi proti sobě a uvolňování, zavírání dlaní v pěst a otevírání. Správné sezení při psaní: Je důležité správné postavení chodidel na podložce a vzpřímené držení trupu. Kolena jsou lehce od sebe, stehna a podélné osy chodidel jsou v jedné rovině. Držení těla je velmi důležité. Pohyby prstů: cvičíme dotýkáním prstů obou rukou, dotýkáním palce s dalšími prsty, oddalováním a přibližováním prstů, máváním prstů, kroužením, hrou na klavír, modelováním, vytrháváním a skládáním z papíru, navlékání korálků, omalovánky. Sestavy z dlaní: dotyk špičkami prstů o sebe, dotyk palců a ukazováčků, hnízdo z dlaní. Cvičení pohybové paměti: opakování cviků předvedených učitelem, spojování cviků do krátkých sestav, sledování uvolňovacích cviků a jejich nápodoba zpaměti. 2. Držení psacího náčiní Psací náčiní se drží ve třech prstech. Ukazováček, prostředníček a palec jsou v postavení proti sobě. Při nácviku se používají tužky trojhranného programu, které mají tři plochy pro uchopení třemi prsty. 26

28 3. Nácvik psaní Psaní písmen a spojů mezi písmeny: Děti obtahují vzor na papíru. Vhodné je i psaní do vzduchu se zavřenýma očima. Při nácviku můžete využít i pomocné linky, kdy dítě cvičí nejen písmeno ale i jeho spoje. Nácvik sklonu písma: Další část nácviku se týká dodržování sklonu písma. Tahy by měly být vůči sobě rovnoběžné a mírně skloněné doprava. Kontrolu sklonu písma si dítě provádí samo tak, že si protáhne všechny tahy svých písmen ve slově shora dolů. Kontrola sklonu písma: Nácvik stejnoměrné velikosti písma: Nácvik se provádí s pomocnou linkou a poté bez ní. Dítě musí sledovat linku při psaní, naučit se rozvrhnout stránku při respektování okrajů, odstavců a dodržovat velikost mezer mezi slovy. 27

29 Jiné možnosti zápisu Psaním tiskacím písmem. Psaním na počítači (všemi deseti prsty). Kopírováním zápisů z učebnic a sešitů 5.3. Nácvik reedukace dysortografie Rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek Nácvik dlouhých a krátkých samohlásek můžete trénovat za pomoci diktování nahlas a zřetelně nebo polohlasně se zdůrazněním délky samohlásky. Doporučuje se při psaní psát znaménka ihned. Cvičení doprovází zřetelná výslovnost. Nacvičuje se grafické znázornění délky samohlásek. Slabika obsahující dlouhou samohláskou se označuje svislou čarou, slabika s krátkou samohláskou tečkou (výlety = /..). Doplňování krátkých a dlouhých samohlásek do textu (Kr-vy s tel-tky se pasou n- louce). Podtrhávání dlouhých samohlásek v textu. Tvoření vět se slovy, která se liší délkou samohlásek (Míla milá, drahá - dráha). Rozlišování slabik dy-di, ty-ti, ny-ni Pomůckami jsou tvrdé kostky se slabikami dy, ty, ny a měkké kostky se slabikami di, ti, ni. 28

30 Předříkáváme dvojice slabik, dítě je opakuje, ohmatává příslušnou tvrdou či měkkou kostku. Dítě při mačkání tvrdé kostky dy (dý) slabiku vyslovuje a vyhledává slova s touto slabikou, např. dým, dýka, dýně. Určování slabik ve slovech s mačkáním odpovídající kostky. Rozlišování slov, která se liší tvrdostí slabik (tikání tykání). Rozlišování sykavek s, c, z, š, č, ž Používají se karty s písmeny nebo obrázky se slovy, které obsahují sykavky. Dítě rozlišuje sykavky ve slabikách zvedáním příslušné karty se slovem či obrázkem Vyhledávání slov se sykavkami Rozlišování sykavek, které mění smysl slova (sem zem, kosa -koza). Rozlišování více sykavek v jednom slově (rozcvička) Vynechávání, přidávání, přesmykování písmen, popř. slabik Písemná a ústní rozlišování slov Příklad: Vyslovíte středa, dítě opakuje středa, píše slovo po jednotlivých písmenech s t ř e d a nebo rodič vyhláskuje slovo s t r o m, 29

31 dítě po něm slovo vyhláskuje s t r o m a poté píše celé slovo - strom Tvoření slov ze zpřeházených písmen (k h n i a = kniha) Podtrhávání správně napsaných slov (dnes dens dsne) Tvoření slov ze zpřeházených slabik (ka liš pam pe = pampeliška) Hranice slov v písmu Dítě píše dvě i více slov dohromady, spojuje předložky se slovy, nerozlišuje začátek a konec věty. Vyznačování slov částmi stavebnice nebo písmeny (domluvenými znaky), např.: Maminka peče buchty. = O O O Určování počtu slov ve větě (Rodič: Dnes ráno pršelo. Dítě opakuje větu a počítá slova) Čtení slov s předložkami pomocí obrázků Rodič: ukáže obrázek, dítě spojuje zobrazený předmět s předložkami na kartách např.: obrázek stolu; dítě přidá předložky a čte : na stole, pod stolem, u stolu Přitom si uvědomuje, že stůl zůstává stále stejným pojmem s konkrétním obsahem. V předepsaných větách, kdy slova jsou napsaná bez mezer, má dítě jednotlivá slova oddělit (Dnesjdudokina) 30

32 Gramatické chyby Dítěti zadáváme kratší cvičení, které je schopné dokončit. Dítě pravopisné jevy nejdříve zdůvodní, pak píše. Důležité je utvářet návyk - pečlivě pracovat, práci dokončit a zkontrolovat. Používají se karty s tvrdým a měkkým i-y a karty s párovými souhláskami. Vyhledávání příbuzných slov (př. myš myška, myší). Doplňování i-y ústně. Doplňovací cvičení (Kam-l sl-šel houkání s-čka). Slovníček obtížných slov k procvičování pravopisu (slova, ve kterých dítě nejčastěji chybuje) Mechanické opisování slov, v nichž dítě chybuje. Oprava písemných cvičení Chyby se nikdy neopravujete červenou barvou - červeně označené chyby neukazují cestu k nápravě, ale naopak se chyby zafixují. Chyby je lépe označit tužkou. Chybně napsaná slova lze přelepit a nadepsat správný výraz. Doporučuje se zavést notýsek chybných slov, kam si dítě zapíše slova, která mu dělají největší obtíže. Často chybující slovo může dítě napsat správně alespoň desetkrát a barevně si ho zvýraznit mechanické opakování. 31

33 5.4. Nácvik reedukace dyskalkulie Předčíselné představy Je třeba navozovat od nejranějšího věku. V období, kdy ještě dítě neumí počítat, by mělo umět ukázat správný počet prvků do pěti. Stejně tak ukážeme-li dítěti pět pastelek, by mělo umět určit správný počet, aniž by počítalo po jedné. Oslabení této schopnosti vidění do pěti vede ve školním věku k obtížnému chápání čísla, k obtížnému chápání pojmů více, méně a obtížnému osvojování číselné řady. Vhodné činnosti zaměřené na rozvoj předčíselných představ S dítětem trénovat pojmy nahoře, dole, vpředu, vzadu Třídění prvků podle tvaru, velikosti, barvy a skládání tvarů z částí Upevňování pojmů velký, malý, větší, menší, stejný, silný, slabý, největší, nejmenší Uspořádání prvků podle velikosti Vidění prvků do 5 prostřednictvím hry, kreslení, třídění, přiřazování, uspořádávání konkrétních předmětů Hra Člověče, nezlob se! 32

34 Náměty k činnostem ke správnému osvojení čísel: Určování více, méně, stejně, nejvíce, nejméně Z nakreslených obrázků vyber ty, na kterých jsou 4 věci apod. Dokresli obrázky tak, aby v každém řádku bylo tolik předmětů, kolik ti říká číslo Cvičení pomocí sluchového vnímání dítě nejprve opakuje a potom vyjádří číslem, kolikrát jste tleskli, ťukli tužkou do stolu, bouchli do bubínku, dupli nohou apod. Tělesné schéma představ si, že jsi teploměr. U nohou je 0 a na vršku hlavy je 10. Teď mi ukaž, kde je číslo 7. Orientace na číselné ose ukazování čísel podle diktátu, čtení čísel větších, menších než, pozice čísel hned před, hned za, mezi, o 1 více, o 1 méně Hra na kouzelníka (myslím si číslo, leží hned za číslem 20; moje číslo je o dvě menší než 31 ) Porovnávání čísel 33

35 Vhodné činnosti na upevnění poziční hodnoty číslic v čísle Čtení číslic Vyhledávání a čtení číslic na vyšrafovaném nebo vytečkovaném pozadí (figura pozadí) Rozklad čísel na jednotky, desítky Ukaž číslo, které má 3 desítky a 4 jednotky (=34); hledej čísla, která mají 3 jednotky (3; 13; 33 ) Grafické znázorňování číslic do tabulky, slepá tabulka Pomocí číslic 3, 5, 9 zapiš všechna dvojciferná čísla tak, že se: a) každá číslice v zápisu čísla vyskytne nejvýše jednou (35, 39, 53, 59, 93, 95) b) číslice v zápisu čísla se mohou opakovat (33, 35, 39, 53, 59, 93, 95, 99) Zapiš pomocí číslic 3, 5, 9 všechna trojciferná čísla a) tak, aby se v zápisu číslice neopakovaly b) tak, že se číslice v zápisu čísla mohou opakovat Zápis dvojciferných čísel pomocí tzv. stromu, např.: pomocí číslic 1 a 4 zapiš všechna dvojciferná čísla tak, že se číslice v zápisu mohou opakovat: 34

36 Zapíšeme čísla: 11, 14, 41, 44 Matematické operace Poruchy učení v matematice, které souvisejí s pochopením pojmu přirozeného čísla a jeho zápisem, se ve zvýšené míře projeví při provádění základních matematických operací. Pamětné sčítání a odčítání Sčítání a odčítání do 10 jako základ numerického počítání (2 + 3; 4 + 3; 6 2; 8 3) Základní spoje do 5 (2+1, 3+2, 4-2) Základní spoje do 10 (7+2, 5+4, 3+3,6-2) Matematické operace do 20 Přičítání k číslu 10 (10 + 1, atd.) Sčítání a odčítání ve druhé desítce bez přechodu přes základ (10 + 5, 13-2) Početní operace do dítě si musí vytvořit nejprve pojem čísel, s nimiž počítá (ukázat na číselné ose, poznat, které číslo je větší, menší, uvědomovat si velikost čísel pomocí názorných pomůcek) Počítání po desítkách ( , 80 30) 35

37 Sčítání dvojciferného čísla s jednociferným a odčítání jednociferného čísla od dvojciferného (20 + 3, , 35 5, 40 4) Operace s dvojcifernými čísly bez přechodu přes desítku a jednotku ( , , 73 40, 73 43) při těchto početních operacích používáme rozklad čísel Operace s dvojcifernými čísly s přechodem přes desítku u jednotek ( , 43-27) pomocí písemného rozkladu Dopočítávání do celku (45 +. = 50; 62 + = 70) Slovní matematické úlohy Řešení slovních úloh pomocí manipulace s předměty, malované slovní úlohy Řešení písemně zadávaných úloh. Je třeba dodržovat správný postup: 1. Přečtení úlohy, vyčlenění údajů a otázky 2. Rozbor úlohy, její grafické znázornění, uvědomění si vztahu mezi otázkou a údaji, určení, jsou-li známy všechny potřebné údaje, popř. jejich barevné zvýraznění 3. Numerický záznam úlohy 4. Výpočet 5. Odpověď, kontrola řešení a potvrzení správnosti nebo oprava řešení 36

38 Orientace v čase, časová posloupnost Dítěti říkáte řadu čísel, kterou má opakovat. Začínáte se čtyřmi čísly a postupně přidáváte Hra s předměty před dítě položíte do řady několik předmětů, obrázků, kartičky s geometrickými tvary, s písmeny, čísly. Dítě si má předměty zapamatovat, pak je zakryjeme, dítě jmenuje předměty a respektuje dané pořadí. Předkládáte předměty nebo kartičky stejným způsobem, po jejich zakrytí však některé z nich dítěti ukážete. Dítě má určit, na kterém či mezi kterými předměty věc nebo kartička ležela. Jmenování dnů v týdnu, měsíců v roce, ročních období Jmenování charakteristických činností pro měsíce a roční období Jmenujete den v týdnu (např. středa) a dítě má říci, který den je před, a který den je následující. Podobně se ptáme na postavení měsíců, ročních období. Vyjádření měsíců čísly. Určování hodin celé hodiny, půlhodiny, čtvrthodiny, minuty Skládání dějových obrázků podle časové posloupnosti Vyhledávání údajů v jízdních řádech, počítání délky cesty v kilometrech 37

39 Převody den, hodina, minuta, sekunda Dítě má provést několik činností podle instrukcí, musí dodržet pořadí Praktické řešení úloh souvisejících s časem (např.: naplánovat si činnost v určitém dni; naplánovat si přípravu do školy) Nacvičujete početní řadu 5 ; 40 ; 359 náročnost volíte podle matematických schopností dítěte. Obdobně pracujete i s desítkami, podobné sekvence můžete vytvářet i v násobilce. Číselné řady. Obrázky sestavené ze spojených čísel. Sestavíte řadu čísel, která se určitým způsobem opakují. Později nebo u starších dětí mohou být vztahy mezi čísly složitější. Matematické činnosti, manipulaci s předměty a čísly dítě doprovázíte slovním komentářem, kdy nahlas popisuje činnosti, které provádí. Jestliže dítě při práci myslí nahlas, můžete kontrolovat jeho postup a v případě potřeby jeho nesprávný krok ihned opravit. Složitější postupy se snažíte rozdělit na co nejmenší kroky. Postupně dochází k automatizaci kroků. Jestliže dítě chybuje v kroku, který se zdá zvládnutý, vracíme se zpět k pomocným krokům, ke slovním komentářům a manipulaci s předměty. I procvičené a zautomatizované výkony je nutné stále opakovat, přitom se však snažíme zadání stále 38

40 obměňovat, což přispívá k překonávání obtíží a má to i motivační účinek. Pomalé pracovní tempo, které se významně podílí na vzniku obtíží, lze ovlivnit velmi obtížně, jde o dlouhodobou záležitost, podmíněnou osobnostními charakteristikami dítěte. Ke zrychlení pracovního tempa může přispět automatizace činností, vyšší sebedůvěra. 39

41 Seznam použité literatury: KOSTLÁNKOVÁ, Renata. Náměty k reedukaci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami [online] [cit ]. POKORNÁ, Věra. Cvičení pro děti se specifickými poruchami učení: rozvoj vnímání a poznávání. Vyd. 4. Praha: Portál, 2007, 153 s. Speciální pedagogika (Portál). ISBN SINDELÁROVÁ, Brigitte. Předcházíme poruchám učení. Soubor cvičení pro děti v předškolním roce a v první třídě. 1. vyd., Praha, Portál, 1996 ZELINKOVÁ, Olga. Poruchy učení: dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspraxie, ADHD. 11. vyd. Praha: Portál, 2009, 263 s. ISBN Internetové stránky: Znojmo

42 Tento učební text z uvedených zdrojů sestavila: Bc. Simona Bazalová v rámci projektu Aby rodina byla domovem, který je financován z Fondu pro nestátní neziskové organizace. Program Fond pro nestatní neziskové organizace jež je financován z EHP fondů , se zaměřuje na podporu nestátních neziskových organizací prosazujících veřejný zájem. Hlavním cílem programu je posílení rozvoje občanské společnosti a zvýšení příspěvku k sociální spravedlnosti, demokracii a udržitelnému rozvoji. Program se konkrétně zaměřuje na podporu demokracie, lidských práv a genderové rovnosti a na posilování kapacit nestátních neziskových organizaci stejně jako na specifické potřeby minoritních skupin, včetně Romů. Program se také zaměřuje na ochranu životního prostředí a klimatické změny. Odborný garant: Doktorandka Mgr. Bc. Vladimíra Tylšarová Ústav speciálněpedagogických studií - Pedagogická fakulta Univerzita Palackého v Olomouci Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. a