Manaţerská komunikace

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví Manaţerská komunikace Bakalářská práce Autor: Regina Buriánová bankovní management Vedoucí práce: Mgr. Ing. Tomáš Prekop Praha Duben, 2011

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.. Regina Buriánová Karlovy Vary dne

3 Poděkování Chtěla bych poděkovat Mgr. Ing. Tomáši Prekopovi za kvalifikované vedení mé bakalářské práce, za cenné rady, odbornou pomoc, čas i podporu, kterou mi věnoval při jejím zpracování.

4 Anotace Cílem mé bakalářské práce je poukázat na to, jak by měl vypadat v dnešní době moderní manaţer, jeho dovednosti, schopnosti, umění komunikovat a řídit. Zabývám se úlohou manaţera, nejen jako řídícího pracovníka, ale i jako obyčejného člověka. Na dnešní manaţery jsou stále kladeny vyšší nároky. Aby mohli podávat co nejlepší výkon, je potřeba se rovněţ zaměřovat na efektivní vyuţití volného času. Klíčové pojmy: Manaţer, komunikace, hygiena duševní práce, relaxace, frustrace, stres, konflikt

5 Annotation The aim of this thesis is to show how the modern current manager should look like with his skills, abilities, communication skills and their drive. I am trying to asses the task of the manager not only as a manager but also as an ordinary person. Current managers are subjects of higher claims in order to give the best possible performance in consequence of that it is also important to focus on effective using of their leisure time. Key words Manager, communication, head-work hygiene, relaxation, frustration, stress, conflict

6 OBSAH ÚVOD VŠEOBECNÝ POHLED NA KOMUNIKACI KOMUNIKACE OBECNĚ DRUHY KOMUNIKACE ÚSTNÍ KOMUNIKACE NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE JAK SPRÁVNĚ KOMUNIKOVAT PÍSEMNĚ TELEFONNÍ KOMUNIKACE INTERNET ETIKETA A KOMUNIKACE KOMUNIKACE V ORGANIZACI DUŠEVNÍ HYGIENA MANAŢERA HYGIENA DUŠEVNÍ PRÁCE ŢIVOTOSPRÁVA Z HLEDISKA DUŠEVNÍ HYGIENY ODPOČINEK POHYBOVÉ AKTIVITY STRAVOVÁNÍ METODY ODSTRAŇOVÁNÍ VLASTNÍCH ZLOZVYKŮ RELAXAČNÍ TECHNIKY DUŠEVNÍ ZDRAVÍ FRUSTRACE, STRES, KONFLIKT FRUSTRACE ČILI ZMAŘENÍ STRES STRESORY SYNDROM VYHOŘENÍ KONFLIKT ZÁKLADNÍ DĚLENÍ KONFLIKTŮ MANAŢEŘI VEŘEJNÁ VYSTOUPENÍ A PÍSEMNÁ PREZENTACE MANAŢERA STRUKTURA PREZENTACE ŘÍZENÝ ROZHOVOR VEDENÍ PORAD DELEGOVÁNÍ POJETÍ DELEGOVÁNÍ CÍLE DELEGOVÁNÍ PRAKTICKÝ VÝZKUM ZÁVĚR SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ... 52

7 SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY... CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA.

8 ÚVOD Cílem mé bakalářské práce je poukázat na to, jak by měl vypadat v dnešní době moderní manaţer, jaké by měl mít dovednosti, schopnosti, jak by měl komunikovat a řídit. Základem úspěchu moderního manaţera musí být vysoká úroveň jeho odborné kompetentnosti. Výkonem základních rolí (informační role, interpersonální role, rozhodovací role), které v organizaci manaţer plní, můţe svoji vlastní kompetentnost zdůraznit, nebo ji můţe také zpochybnit. Je důleţité, aby v těchto rolích vystupoval nejen přirozeně, ale především přesvědčivě. Manaţerovo veřejné působení se opírá jednak o jeho odbornou úroveň a o dojem, kterým jeho vystupování působí na okolí. Aby mohl všechny tyto role co nejlépe vykonávat, je potřeba, aby se zabýval také sám sebou, rozvíjel se a regeneroval své síly při aktivním odpočinku. V současné době jsou na manaţery kladeny vysoké nároky a úspěch organizace na trhu je z velké části zásluhou jejich práce. Chování manaţera vůči podřízeným, by mělo být takové, aby se cítili v zaměstnání příjemně, práci vykonávali rádi, cítili oporu a manaţer jim byl vzorem a zdrojem motivace. Hlavním cílem manaţerů je, aby vyvíjeli dostatečnou motivaci ke svým spolupracovníkům a podřízeným, nepřenášeli na ně svoji špatnou náladu a byli vţdy v dobré formě, jak fyzické, tak i psychické. Téma své práce jsem si vybrala proto, ţe v dnešní hektické době, kdy se kaţdý zajímá více o svojí kariéru neţ volný čas, je téma aktivního odpočinku ve společnosti stále více diskutované. Přibývá chorob způsobených stresem a vyčerpáním z práce. Umění odpočívat a zorganizovat si svůj čas, aby v něm zbylo místo i na regeneraci duševních sil, je důleţitým poţadavkem na současného moderního manaţera. Pro svoji práci jsem čerpala teoretické poznatky z odborné literatury uvedené v seznamu. V praktické části jsem vyuţila znalostí a zkušeností několika manaţerů, kteří odpověděli na otázky v dotazníku, který jsem k tomuto tématu sestavila. 8

9 1. VŠEOBECNÝ POHLED NA KOMUNIKACI 1.1. KOMUNIKACE OBECNĚ Komunikací můţeme nazvat proces předávání informací mezi dvěma subjekty, který se řídí určitými pravidly. Umět dobře komunikovat je velmi důleţité, protoţe člověk je součástí společnosti, nemůţe ţít sám v izolaci. Někdy však nastanou v ţivotě chvíle, kdy se ocitne o samotě, ale většinou zasáhne touha po ostatních a velmi rychle ho vrátí mezi lidi. Komunikace je svým způsobem umění, musí se na ní pracovat, pěstovat ji. Je pravda, ţe někomu byla tato schopnost dána uţ při narození. Takový člověk je výřečný, lehce navazuje kontakt, dokáţe vyvolávat důvěru. Pro ty méně obdařené však není nic ztraceno. Dobře komunikovat se svým okolím a stát se zajímavým člověkem, ať uţ v soukromém ţivotě, nebo zaměstnání, se můţe naučit kaţdý. Stojí to však trochu úsilí. Je třeba, aby si člověk věřil, otevřel se, jednal poctivě a v neposlední řadě znal i několik triků. Vytváření mezilidských vztahů z velké části spočívá v přijetí toho druhého. To určitě neznamená, ţe vztahy se všemi lidmi v našem okolí boudou úplně harmonické. To samé platí i o pracovišti, kde je moţné si vytvářet dobré vztahy. Podmínkou je, aby vedení i zaměstnanci byli ochotni pro příjemné pracovní prostředí, vstřícnou atmosféru, kde kaţdý bude mít pocit sounáleţitosti, něco udělat. Pro úspěšnou komunikaci v zaměstnání je vţdycky lepší nezdůrazňovat chyby, ale naopak vyzdvihnout schopnosti, zásluhy a úspěchy. Pro dobrou komunikaci v pracovním prostředí se vyplatí stavět se k chybám druhých s ohledem a klást spíše důraz na jejich kvality, zásluhy a schopnosti. Jen za těchto podmínek lidé různých povahových vlastností a ţivotních zkušeností, pocházející z rozdílných prostředí mohou dospět ke shodě ve společné práci, a hlavně vytvořit jednotnou skupinu, kde rozdíly mezi individualitami nebudou překáţkou vzájemné solidarity. 9

10 1.2 DRUHY KOMUNIKACE Mezi nejběţněji pouţívané druhy komunikace v oblasti mezilidských vztahů, jak osobních, tak pracovních, patří: - ústní komunikace, - neverbální komunikace, - písemná komunikace, - telefonní komunikace, - internet ÚSTNÍ KOMUNIKACE Chceme-li být v jednání s lidmi úspěšní, je nezbytně nutné umět se vyjadřovat. Jedině tak budeme schopni přesvědčovat, vyjednávat, odpovídat na otázky, hájit své zájmy na obchodních schůzkách, přednášet na konferencích, chválit daný produkt, obhajovat určité myšlenky nebo prosazovat návrh. Ústní komunikace je svým způsobem uměním, je to však také dar, který do vínku dostáváme všichni. Jak tento báječný nástroj dokonale ovládneme, záleţí jen na nás. Rozdíl mezi dobrým a průměrným nebo přímo ubíjejícím řečníkem závisí na mnoha faktorech. Člověk, který chce zaujmout posluchače a je jedno jestli jich je pět, nebo tisíc, by se měl řídit několika zásadami. Především se vhodným způsobem představit, osoby, které jsou přítomné pozdravit a vzbudit jejich důvěru, dbát na správné drţení těla, mimiku a gesta. Svůj projev by měl mít člověk dokonale připraven a zároveň působit přirozeně a spontánně. A co je nejdůleţitější, musí umět mluvit a zvládat techniku mluveného projevu. Pokud chceme techniku zvládat, měli bychom si dávat pozor na: - dýchání, - hlas, - modulace, - intonace, - artikulace. 10

11 Existuje řada technik, díky kterým můţeme mluvený projev ovládat. Dobrý manaţer by měl alespoň některé z technik ovládat a neustále se zdokonalovat, aby mohl dobře vést tým a být vzorem pro své spolupracovníky NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE Bylo zjištěno, ţe verbální část projevu se podílí pouze sedmi procenty na míře upoutání pozornosti. Zbylá část patří upoutání hlasovému a gestikulačnímu. Pokud chceme působit důvěryhodně a zaujmout, musí gesta a mimika obličeje odpovídat tomu, co se právě snaţíme sdělit. Mnoho z velkých podniků organizuje pro své zaměstnance speciální školení, kde je učí význam gest dekódovat, a pak následně uplatnit při své profesi. Pohyby a výrazy těla vţdy přirozeně odráţejí podstatu sdělení a instinktivně vyjadřují, co si skutečně myslíme. Nedílnou součástí neverbální komunikace je pohled přímo do očí. Jestliţe se někomu díváme do očí, dáváme tím najevo, ţe jednáme upřímně, a ţe se s ním chceme podělit o své názory a pocity. Tím máme větší naději, ţe ho o dané záleţitosti přesvědčíme. Pohled by ale neměl být příliš intenzivní a upřený, neboť by mohl být vnímán jako provokace. Někdy je nutné občas pohledem uhnout. Neznamená to ale, ţe bychom měli příliš pohybovat očima, coţ by mohlo znamenat, ţe jsme nervózní, nebo nevyrovnaní. Měli bychom si zapamatovat, ţe při vyjadřování svých sdělení, se nemáme neverbálním projevům vyhýbat. Gesta by měla být energická a ţivá. Naopak se musíme vyvarovat např.: - opakovaně zasunovat a vytahovat ruce z kapes, - nechávat paţe zkříţené, - pohrávat si s různými předměty, - přecházet tam a zpět, - hrbit se při chůzi, - okusovat si nehty, - ţvýkat. 11

12 1.2.3 JAK SPRÁVNĚ KOMUNIKOVAT PÍSEMNĚ V písemné komunikaci není adresát přítomen, proto musí být sdělení kompletní, ukončené, čitelné a úprava pečlivá. Písemný projev by měl odpovídat jazykové normě, jako interpunkce nebo pravopis. Je kladen větší důraz na volbu slov a výrazů, vše je více promyšlené a propracované neţ u ústního projevu. Při písemné komunikaci je potřeba si uvědomit, ţe sdělení musí být nanejvýš srozumitelné, jelikoţ informace není vţdy moţné znovu vysvětlovat. Veškerou pozornost věnujeme obsahu sdělení, ale nesmíme vynechat úpravu, takový dokument by na příjemce nemusel působit příjemně a mohl by letět rovnou do koše, aniţ by si ho přečetl. Všechny formy komunikace musí mít určitou strukturu, a proto tomu není u písemné komunikace jinak. Pokud má být dopis, zpráva nebo jiná písemnost jasná a dobře srozumitelná, musí být dobře sestavena a uspořádána. Struktura sdělení v písemné formě komunikace je přibliţně stejná jako u komunikace ústní: - úvod, sděluje, o co se v dokumentu bude jednat, měl by obsahovat jednu aţ tři hlavní myšlenky, je formulován v samostatném odstavci, - hlavní část, rozvíjí myšlenky, fakta, specifikuje poţadavky nebo přímo nabízí řešení, - poslední část patří závěru, ukončuje písemnost, připomíná hlavní myšlenky, - po závěru následuje pozdrav. V profesní sféře musíme dobře zvolit slova, která pouţijeme, tak abychom s minimem slov dosáhli maximálního výsledku. Slova by měla být jednoduchá, krátká, výstiţná, odpovídající jazykové normě a vţdy taková, která co nejvíce odpovídají tomu, co chceme vyjádřit. Nápomocí nám mohou být jazykové a synonymické slovníky. V jednoduchosti je krása, a proto bychom se měli vyhnout sloţitým souvětím, v nichţ se čtenář ztrácí a neví, co četl na začátku textu. 12

13 Neţ začneme psát samotný dopis, je třeba si to, co chceme napsat důkladně promyslet a někdy s hodně velkým předstihem. Jestli má být text jasný, musí být jasná i myšlenka. Například si vezmeme list papíru a zaznamenáme si na něj naše myšlenky, které nás napadnou. Můţeme je nechat volně plynout. Teprve ve druhém kroku si myšlenky uspořádáme a vytvoříme osnovu. A poté si text napíšeme. Kdyţ uţ máme koncept hotový, opravíme chyby, upřesníme myšlenky, vylepšíme formulace. A psaný text můţe putovat TELEFONNÍ KOMUNIKACE Chceme-li rychle komunikovat na dálku zůstává nejuniverzálnějším prostředkem telefon i přes masivní nástup internetu. Dnes má telefon neuvěřitelné moţnosti, které se rozvinuly v posledních deseti letech. Řada telekomunikačních společností nabízí velké mnoţství sluţeb a mnoho z nich je zaměřena na pracovní sféru. Tím ulehčují svým klientům pracovní povinnosti. I v budoucnu ale nesmíme zapomínat na několik důleţitých pravidel telefonické komunikace v zaměstnání. Ta stojí na třech pilířích: zdvořilost, stručnost a jasnost sdělení INTERNET ETIKETA A KOMUNIKACE Ráda bych se ještě ve stručnosti zmínila o rozšířené komunikaci v rámci internetu. Na internetu se dostaneme na nekonečné mnoţství sítí a stránek v něm propojených. Pokud internet pouţíváme v rámci pracovních činností, měli bychom si dávat pozor, jaké stránky navštěvujeme. Činnosti, které jsou na jedněch stránkách běţné, na druhých mohou být nebezpečné. Výhodou elektronické komunikace je rychlost. Moţnost velmi rychlé zpětné vazby. ovou zprávu mohu například poslat jednomu nebo více uţivatelům najednou. Proto se y staly během krátké doby nezbytným komunikačním nástrojem. 13

14 V profesní sféře ho můţeme pouţívat ve formálním, ale i méně formálním styku, kde můţeme volit uvolněnější styl komunikace, neţ například obchodní dopis. Při takové časté neformální komunikaci v zaměstnání je běţné, ţe se při oslovování vytrácejí tituly a to i tehdy, kdyţ si oba partneři vzájemně vykají. Neformálnost nikoho při velmi častém styku neurazí, ale i přes to si musíme dát pozor, aby se v textu neobjevily gramatické chyby. A dále se sluší na zprávy reagovat. Pokud chce dobrý manaţer komunikovat a působit navenek seriozně, měl by dodrţovat všechna pravidla, která byla shrnuta a navíc dodrţovat určité normy, které je třeba znát, jako například: přijímání pracovních návštěv, udrţovat kancelář v pořádku, být dochvilný, nebo také umět zvolit vhodné místo pro pracovní oběd. 1.3 KOMUNIKACE V ORGANIZACI Jak jiţ bylo řečeno, komunikace je především o předávání informací. Přenos informací se uskutečňuje po takzvaných přenosových cestách. Komunikací mezi účastníky pracovního procesu se odstraní neurčitosti v jejich znalostech o určitých objektech, procesech nebo osobách, které jsou s tímto procesem spojeny. Komunikační spojení v organizaci mezi pracovníky, které se mezi nimi při výkonu pracovních činností vytváří, je dáno uspořádáním organizační struktury, v jejímţ rámci se komunikace uskutečňuje ve směru: - shora dolů - jedná se o komunikaci, kdy zdrojem zprávy je nadřízený a jejím příjemcem je jeho podřízený. Tato komunikace slouţí k předávání pokynů, instrukcí a příkazů, k objasňování plánů a záměrů managementu, k informování o pracovní výkonnosti a o jejím odměňování, k motivování podřízených. Iniciátorem této komunikace je vţdy nadřízený, ten volí místo a čas předání zprávy. Pro komunikační proces je moţné volit ústní nebo písemnou formu, - zdola nahoru - jde o komunikační proces, kdy zdrojem zprávy je podřízený. Nadřízený je informován o postupu realizace uloţených pracovních úkolů, o dosaţených výsledcích, o vzniklých potíţích a problémech při plnění pracovních činností. Zároveň jsou tyto zprávy upozorněním pro vedení organizace o nedostatcích a moţných problémech, které vyţadují zásah manaţera. 14

15 Komunikace je v tomto případě vţdy iniciována podřízeným, ale nadřízený určuje místo, čas a způsob předání zprávy. Při komunikačním procesu v tomto směru existují velké formální bariéry pro přístup podřízeného k nadřízenému, - horizontálně - komunikace probíhá mezi jednotlivci na stejné organizační úrovni. Usnadňuje provádění pracovních činností, slouţí k vzájemné dohodě o postupu prací na společných úkolech. Horizontální komunikace v organizaci dává často podnět pro vznik neformálních informačních spojení, po nichţ se šíří zprávy, které nesouvisí s výkonem pracovních činností. Komunikační procesy jsou často poznamenány chybami v přenosu informací. Abychom se vyvarovali těchto chyb, je nezbytné precizně zprávy formulovat jiţ při jejich vzniku, chránit zprávy proti šumu z okolí, pozorně vnímat obsah přijímaných zpráv. Je nutné v organizaci vytvářet podmínky pro optimální intenzitu komunikace a příznivé prostředí pro komunikační proces. Kaţdý manaţer by se měl řídit heslem: Pokud je to moţné, komunikuj přímo s autorem zpráv! Forma komunikace, kterou jsou posilovány mezilidské vazby mezi autorem a příjemcem určité informace, se nazývá pozitivní komunikace. Vize a záměry, které vrcholový management sleduje, musejí být vhodným způsobem sdělovány těm, kteří je budou v praxi realizovat a jejichţ pracovních podmínek se týkají. Při pozitivní komunikaci by se měl manaţer zaměřit nejen na to, co má být provedeno (obsah), ale i na to, jak to má být provedeno (proces). Výsledkem pozitivní komunikace by mělo být zvýšení úrovně vzájemného porozumění mezi komunikujícími subjekty, posílení přátelství a důvěry uvnitř pracovního týmu. Pokud nejsou principy pozitivní komunikace správně uplatňovány, mohou vzniknout zásadní problémy, které obecně znemoţňují efektivní komunikaci. Jedná se o negativní reakci příjemce vyjadřovanou obrannými a odmítavými postoji. 15

16 Aby bylo sdělení efektivní a přineslo očekávané výsledky, musí být respektováno osm základních principů komunikace: - komunikace je zaměřena na problémy (ne na osoby), - forma komunikace ( jazyk ) je přizpůsoben osobnosti příjemce, - komunikace je popisná (ne hodnotící), - zaměřuje se na pochvalu, nikoliv na výtky, - obsah informace je konkrétní, nikoliv obecný, - komunikace je obsahově jednotná, - je vedena v osobní rovině (sdělení má autora), - je dvoustranná, vyţaduje i přijímání (naslouchání), ne jen předávání informací. Jedním z dalších významných aspektů úspěšné pozitivní komunikace je její kontinuita, to znamená, ţe setkání manaţera se spolupracovníky se musejí plánovat dlouho dopředu jako pevná součást pracovního programu. Pozitivní komunikace je účinná pouze tehdy, pokud manaţer motivuje pracovníky v prosazování a realizaci záměrů osobním příkladem. Dle mého názoru je umění komunikace tím hlavním základem úspěchu kaţdého manaţera. Správně reagovat na své okolí a pozitivně s ním komunikovat můţe jen člověk duševně zdravý, vyrovnaný, psychicky odolný vůči zátěţi, který dodrţuje základní zásady ţivotosprávy a je se svým ţivotem celkově spokojen. 16

17 2. DUŠEVNÍ HYGIENA MANAŢERA Duševní hygienu chápeme jako vědní disciplínu na rozhraní věd lékařských, psychologických a sociálních. Zabývá se prevencí duševních poruch a zásadami, které slouţí k udrţení duševní rovnováhy a duševního zdraví. Dosaţení ideálního stavu je výsledkem dodrţování zásad duševní hygieny. V této souvislosti můţeme mluvit o správné adaptaci, coţ je proces, kterým se dosahuje jiţ zmíněného duševního zdraví. Proč praktikovat duševní hygienu? Duševně zdravý, vyrovnaný člověk bývá odolnější vůči civilizačním i všem dalším chorobám, jako jsou například ţaludeční vředy, angina pectoris, migréna, alergie. Jak se pozná nevyrovnaný člověk? Z pozorování: dotyčný je příliš napjatý, cítí se stísněn otázkami jiných, potí se, třesou se mu ruce, není schopen sedět v klidu. Z písemného projevu: malá vzdálenost mezi slovy a řádky, slova končí náhle. 2.1 HYGIENA DUŠEVNÍ PRÁCE Duševní práce klade zcela specifické nároky na celkovou duševní vyrovnanost. Pracovník se známkami duševní nevyrovnanosti podává ve své profesi podstatně niţší výkon, vyčerpává se a můţe stresovat i lidi kolem sebe. Kdyţ má člověk práci jako své hobby, vyčerpává ho podstatně méně neţ práce, kde má zvýšenou osobní odpovědnost, krátký čas na jejich vypracování úkolů, nebo neúměrné mnoţství informací. 17

18 2.1.1 ŢIVOTOSPRÁVA Z HLEDISKA DUŠEVNÍ HYGIENY Základním prvkem ţivotosprávy z hlediska duševní hygieny je spánek. Spánek je nejvydatnější nejčastěji v prvních dvou aţ třech hodinách po usnutí. Jednou z důleţitých spánkových fází je tzv. REM fáze (rapid eye movement = rychlý pohyb očí). Je to fáze, ve které probíhají sny. Člověk v této fázi spí velmi tvrdě a skoro nic ho neprobudí. Spánek v délce 6-8 hodin je ideální k poţadavkům správné ţivotosprávy manaţera. Jak by měl manaţer zvyšovat psychickou odolnost Pociťuje-li člověk stres v některé oblasti svého ţivota (kdyţ mluvíme o manaţerech, tak v jejich práci), věnuje této oblasti více pozornosti a času neţ těm, které jsou pro něho v daném okamţiku bezproblémové oblasti. Manaţer, který věnuje v dostatečné míře pozornost rodině, kulturnímu ţivotu, vzdělávání, cvičení, sportu, má mnohem lepší pracovní výsledky a pracuje produktivněji neţ tzv. workholik. Můţeme tedy říci, ţe vyrovnanost ţivotního stylu přispívá k větší psychické odolnosti jedince vůči zátěţi a i k jeho vyšší pracovní výkonnosti. Prostředky k zvýšení psychické odolnosti: - fyziologické (ţivotospráva), - psychologické (duševní hygiena), - sociální (rodina a přátelské vztahy). Ţivotospráva a duševní hygiena jsou navzájem propojeny, kvalita jedné sloţky není moţná bez kvality sloţky druhé. Pokud manaţer nedodrţuje zásady správné ţivotosprávy, relaxační techniky jsou mnohem méně účinné. 18

19 U manaţera se mohou vyskytnout kritické prvky. Proto musí upravit své ţivotní podmínky tak, aby u něj vyvolaly pocit spokojenosti, osobního štěstí, fyzické a psychické zdatnosti a výkonnosti. Jde o uspořádání jeho: - odpočinku, - pohybových aktivit, cvičení, sport, - stravování - o odstraňování nepřiměřených návyků a zlozvyků ODPOČINEK Je nejlepší rozfázovat do kratších intervalů, neţ pracovat do samého vyčerpání. Vyţaduje celkové uklidnění organismu, fyzické i duševní. Manaţer by se měl soustředit pouze na to, ţe odpočívá a ne na své pracovní problémy. Aby byl odpočinek kvalitní, je lepší změnit prostředí, neţ ve kterém se denně při práci pohybujeme. Měl by být aktivní, nicnedělání není odpočinek POHYBOVÉ AKTIVITY Fyzické aktivity, pohyb, cvičení manaţerům rozvíjí silnou vůli a pocit sebedůvěry. Ti, co pravidelně sportují a udrţují si fyzickou kondici, jsou také v lepší kondici psychické a i svým vzhledem se odlišují od těch, kteří tělesné aktivity zanedbávají. Manaţer by se měl snaţit, aby si vytvořil návyky k individuálním pohybovým aktivitám, jako jsou: - běh, jízda na kole, - posilovací cviky, - plavání. Tyto činnosti jsou pro manaţera snadno organizovatelné. Manaţer by se měl dále naučit, jak se rychle zbavit únavy ze stereotypních činností. Toho můţe dosáhnout krátkými sestavami gymnastických cviků, které můţe provádět i 19

20 ve své kanceláři. Pohybové aktivity manaţera přispívají také k odstraňováním zlozvyků, jako je kouření, přejídání se STRAVOVÁNÍ Správným stravováním je moţné upevnit nejen duševní rovnováhu člověka, ale i zvýšit odolnost proti onemocněním a třeba i infekcím, zvýšit pracovní výkonnost a v neposlední řadě prodlouţit ţivot. Nejvíce se ve stravování vyskytují tyto chyby: - sklon k přejídání nemělo by se jíst, pokud člověk nemá hlad, - nesprávné sloţení stravy preferujeme rostlinné tuky místo ţivočišných, méně konzumovat tučné jídla, - nepravidelnost stravy a nesoustředění se na jídlo nevyhovující nebo ţádná snídaně, rychle snězený oběd a pozdní vydatná a bohatá večeře. Pokud si manaţer chce zachovat duševní rovnováhu, musí se zbavit vlastních zlozvyků. Jedná se především o následující zlozvyky nebo nepřiměřené návyky: a) v ţivotosprávě: - pozdní a nepravidelné uléhání ke spánku, - nadměrné poţívání alkoholu, - kouření, - pozdní jídlo a přejídání. b) v myšlení a poznávacích procesech: - nesoustředěnost, - ukvapené úsudky, - v citových projevech, - výbušnost, - prudké reakce na slabé podněty, - strach. c) v etických projevech: - neplněný daného slova, - pomlouvání jiných, - intrikování a politikaření. 20

21 Čím je zlozvyk starší, tím horší je se ho zbavit. Nejdůleţitější je, abychom si zlozvyk přiznali a uvědomili si ho, coţ je pro mnoho lidí velice obtíţné. Pokud se s ním ztotoţníme, musíme si uvědomit výhody přiznaných zlozvyků, a tím se motivovat k jejich potlačení nebo odstranění METODY ODSTRAŇOVÁNÍ VLASTNÍCH ZLOZVYKŮ - svalová relaxace, - hluboké dýchání, - fantazijní imaginace, - divadelní zkouška, - posuv situačního rámce. Metody jsou zaloţeny na uplatnění silné vůle jedince. Mezi ty nejčastěji pouţívané patří: - odnaučit se neuţíváním (např. přestat kouřit), - interference (např. objednávat si poloviční porce k jídlu v zájmu odstranění tendence k přejídání se), - sociální napodobování (např. neprojevovat vlastní strach ve skupině, ve které se členové nebojí, nebo to jen třeba nedávají najevo), - negativní praxe (např. opakovaně se rozčilovat nad určitým jevem tak dlouho, aţ si uvědomíme nevhodnost své zvykové reakce). 21

22 3. RELAXAČNÍ TECHNIKY Pravidla duševní hygieny se zaměřují na moţnost autoregulace jedince, na jeho aktivní přetváření sama sebe i prostředí, ve kterém se právě pohybuje. V dnešní době je toto prostředí vnímáno zvýšeným neklidem, vyvolávaným změnami jeho stavu. Pokud se v něm chce manaţer úspěšně pohybovat, musí reagovat na veliké mnoţství podnětů, které vyplynuly z průběhu změn prostředí a přitom musí zvládat jimi vyvolaný neklid. U mnoha jedinců tento neklid způsobuje svalové napětí způsobené staţením krátkých svalových vláken. Vhodnou relaxací neutralizujeme tyto tenze. Vyuţívání a zvládání technik krátkodobé relaxace prováděných přímo na pracovišti zvyšuje manaţerovu odolnost proti působení stresu. Svalová relaxace je fyziologickou technikou, při které krátkodobě zapínáme určitou skupinu svalů přibliţně 5 aţ 10 sekund a následně je plynule uvolňujeme. Výsledkem by měl být pocit uvolnění svalového napětí a znovunabytí duševní energie. Hluboké dýchání je také fyziologickou technikou, provádí se tak, ţe po hlubokém nadechnutí se zadrţí po dobu 5 aţ 10 sekund dech a poté úplně vydechujeme. Nutná je plná koncentrace a soustředění se na vlastní proces dýchání, aby tím došlo k pročištění mysli po dobu tělesného uvolňování. Fantazijní imaginace je psychologickou relaxační technikou. A cílem je uvolnit duševní napětí jedince, tím ţe se posune ohnisko koncentrace jeho myšlenek. Zaměřujeme se na minulé příjemné záţitky a představujeme si je. Divadelní zkouška je další psychologickou technikou, která se zaměřuje na tvorbu alternativního scénáře chování člověka před nebo také v průběhu stresové situace. Přehrávání si určitých situací, které mohou nastat, umoţňují manaţerovi znovu získat kontrolu nad vlastním jednáním. 22

23 Posuv situačního rámce je další psychologická technika, která vychází z optimistického přeladění jedince tak, ţe stresovou situaci povaţuje za zvládnutelnou. Tohoto stavu dosáhne tím, ţe si neustále opakuje věty typu: - v situaci se plně orientuji, - podobný problém jsem nedávno vyřešil, - vím, kdo mi pomůţe, abych tuto situaci úspěšně překonal, - situace není tak kritická, jak se jeví, - z této situace mohu čerpat do budoucnosti. 3.1 DUŠEVNÍ ZDRAVÍ Duševně zdravý jedinec je emocionálně vyrovnaný, se schopností normálně proţívat a přiměřeně své emoce korigovat rozumem. Je schopen přijímat a zpracovávat informace, řešit efektivně problémy, postupovat podle pravidel logiky a vytvářet aktivně nové věci. Dále je schopen a ochoten komunikovat, adaptovat se na změny a reportovat normy sociální dohody. Je schopen pouţívat svou agresi spíše k obranným neţ útočným účelům, má dobrý vztah k sobě a respekt k druhým, má rozvinuté sociální a kulturní hodnoty směřuje k seberealizaci (Höschl, 1996) 1. Jako velmi uţitečný a inspirativní v souvislosti s pojetím hranic duševního zdraví a nemoci se jeví koncept autorů Kinstona a Cohena (1988), kteří tvrdí, ţe kaţdý z nás se v průběhu ţivota pohybuje střídavě mezi čtyřmi stavy mysli 2 : - otevřeným, - neurotickým, - objektivně narcistickým, - stavem primárního vytěsnění. 1 BEDRNOVÁ, Eva. Management osobního rozvoje : Duševní hygiena, sebeřízení a efektivní ţivotní styl. Praha : Management Press, s.r.o., Psychické poruchy, s. 83. ISBN BEDRNOVÁ, Eva. Management osobního rozvoje : Duševní hygiena, sebeřízení a efektivní ţivotní styl. Praha : Management Press, s.r.o., Psychické poruchy, s. 83. ISBN

24 Otevřený stav vţdy odpovídá duševnímu zdraví, kdy jedinec ţije v subjektivní pohodě, ve stavu naprosté fyzické psychické a sociální pohody. Neurotický stav je stavem, kde se jedinec přibliţuje takovým proţitkům, kterým nerozumí, ještě se s nimi nesetkal, cítí se tím zmatený a ohroţený. Mnohdy cítí vinu za něco, co sám nezpůsobil, nebo nemohl ovlivnit. Těmito myšlenkami obrací svou obrannou agresi proti sobě a vykazuje neurotické symptomy (nespavost, deprese, fobie, úzkost). Objektivně narcistické stavy jsou jiţ stavy nejvyšší nouze, které chrání osobu před propuknutím psychózy. Stavy primárního vytěsnění jsou povaţovány za nejhlubší psychické poruchy, kde jiţ není jedinec schopen základní orientace, je mnohdy zmatený, objevují se masivní poruchy myšlení, emocí a vnímání. Osoba ztrácí kontakt s realitou, cítí se smrtelně ohroţen. Duševní poruchy jsou důsledkem jak dispozičních příčin, tak také důsledkem tlaku kulturních stereotypů v dané společnosti. V dnešní době se často setkáme s pojmy: hektická doba, turbulentní, doba informačního přetíţení. A jejím produktem jsou tzv. civilizační choroby s často psychosomatickou podstatou. Zaměstnanci jsou mnohdy pod velkým tlakem, aby podávali enormní výkon, pracovní normy jsou často na hranici reálné splnitelnosti, později se výkon ne 100% ale 120% stává novou normou a v dalším plná se hranice výkonu opět posouvá vpřed. U manaţerů se stává běţným syndromem vyhoření a prevence je chápána většinou jako zbytečný luxus, který si v trţním prostředí nemůţeme dovolit 3. Konečným důsledkem jsou pak nejrůznější psychické poruchy, které mohou být jak příčinou, tak i důsledkem selhání v principech duševní hygieny jedince 4. 3 BEDRNOVÁ, Eva. Management osobního rozvoje : Duševní hygiena, sebeřízení a efektivní ţivotní styl. Praha : Management Press, s.r.o., Psychické poruchy, s. 85. ISBN BEDRNOVÁ, Eva. Management osobní rozvoje : Duševní hygiena, sebeřízení a efektivní ţivotní styl. Praha : Management Press, s.r.o., Psychické poruchy, s. 83. ISBN