SCHR DINGEROVA VIZE vod

Transkript

1 SCHR DINGEROVA VIZE vod Kdyû mluvil o svèm mentorovi Johannu M llerovi, Helmholtz poznamenal, ûe...setk nì s osobnostì prvnìho du ovlivnì ËlovÏku mï Ìtko intelektu lnìho ch p nì na cel ûivot. 1 Je moûnè dos hnout takovèho Ëinku pomocì ûivotopisu? Walter Moore uv dì Ëten e do zkèho kontaktu s Erwinem Schrˆdingerem, jinou velkou osobnostì, jejìû enigmatick charakter, mnohostrann intelekt a pestr ûivot p ekvapivï dlouho unikaly detailnìmu studiu, a to aû do roku 1989, kdy vyöla ñ tèmï t i desetiletì po SchrˆdingerovÏ smrti ñ Mooreova kniha. 2 O modernì vïdï bylo eëeno, ûe prvnì polovina dvac tèho stoletì pat ila fyzice a druh biologii. Pouze Schrˆdinger p ispïl podstatnï obïma polovin m. Moore p edstavuje ËlovÏka i jeho pr ci v historickèm kontextu. VÌdeÚsk intelektu l, zasaûen obïma evropsk mi kataklyzmaty, byl p edmïtem korespondence mezi ministry zahraniëì von Ribbentropem a lordem Halifaxem i ne navnèho silì de ValÈryho zìskat ho pro Irsko. Hn n od mìsta k mìstu, Schrˆdinger se pohyboval v intelektu lnìm osamocenì bez û k a spolupracovnìk, ale nikdy bez spoleënosti ûen, jeû byly z ejmï pro jeho tvo ivost tak podstatnè jako pro Goetha, jehoû trval vliv na Schrˆdingera zapoëal p nìm jeho matky, aby se jmenoval Wolfgang. Ke konci ûivota vydal svazek poezie. Jeho osobnì b ÌmÏ perzekuce (nikoli rasovè) a exilu bylo ponïkud zmìrnïno Pontifik lnì akademiì, kter ho uëinila jednìm z m la sv ch protestantsk ch Ëlen. Toto spojenì s Vatik nem mu pomohlo v nïkter ch nesnadn ch momen

2 tech, naposledy (pokud vìme) kdyû p imïlo mìstnìho knïze, aby povolil Schrˆdinger v poh eb na h bitovï jeho milovanè vesnice Alpbach. Moore pìöe pro vïdce i laiky. OdstraÚuje zavedenè ot elè fr ze, vyvol v skuteënè ovzduöì mìst a ud lostì s jejich n dherou, hr zou i fraökou. Ve VÌdni vysokè kultury Ñpouze nïmeck vojensk policie drûela p i anölusu teror jeötï v nïjak ch mezìchì. V Oxfordu plnèm kolejnìch radov nek a zpïv Ëk bylo Ñdost öpatnè mìt jednu manûelku ñ mìt dvï bylo nemyslitelnèì. Na irskèm Ñostrovu uëenc a svat chì panovala od nez vislosti...tuh cenzura, kter se pokouöela vylouëit... vïtöinu souëasnè literatury evropskè. Ofici lnì puritanismus byl vöak zmìrúov n neform lnìm duchem laissez faire. Schrˆdinger vytvo il svou nejvïtöì pr ci v mìrovè p est vce mezi svïtov mi v lkami. Poutav kr sa jeho vlnovè mechaniky, z kladu atomovè fyziky a chemie, se snoubì s pozoruhodnou uûiteënostì. Od jejìho objevu (1926) do roku 1960 bylo publikov no asi vïdeck ch pracì aplikujìcìch rovnici nesoucì jeho jmèno, nepoëìt me-li Ëasto tajnè technickè zpr vy t kajìcì se vojensk ch a pr myslov ch vyuûitì. Toto ÑhemûenÌì znamenalo pro Schrˆdingera, kter v rukopise, jenû nalezl Moore v Dublinu, mluvì o tïchto d sledcìch vïdy jako o Ñexkrementech pokroku v b d nìì, jen m lo. Pro nïho bylo b - d nì...hra... p i nìû usilujete zdolat pomyslnou hranici mezi BoûstvÌm a v mi ñ hranici, jeû moûn neexistuje. Zde nahlìûìme do samè podstaty muûe, skrytè za jeho vïdeckou sl vou, bou liv mi milostn mi avant rami a neklidnou dobou, pro nïhoû byla filozofie prvnìm a nejp ednïjöìm snaûenìm, v protikladu k filozofickè neutralitï nebo plodnèmu oportunismu vïtöiny Ëinn ch vïdc. Po cel ûivot Schrˆdin- ger n ruûivï vyzn val formu monistickèho idealismu, kterou naz val vedantick m svïton zorem. TÈmÏ vöe, co se na nïm zd podivnè, vyvïr z jeho snahy skuteënï ûìt svou filozofiì: Kdyû se nauëil vyslovit ji sty, skuteënï vst ebat tuto nejvïtöì ze vöech myölenek. 3 To jsou nïkter tèmata a dohady, kterè zde hodl m zkoumat. Filozofie Schrˆdinger formuloval svoje filozofickè n zory brzy a pozdïji je jen m lo mïnil. Tato st lost neznamenala filozofickou rezignaci nebo ztr tu z jmu ñ jeho klasifikovatelnè filozofickè postoje p edstavovaly sloupy vymezujìcì kolbiötï, v nïmû Schrˆdinger ne navnï z polil s obmïnami odvïkèho problèmu: s podstatou introspektivnìho subjektu (self) a s jeho vztahem k Ëemukoli jinèmu, co existuje (jinè subjektivity, vnïjöì svït, B h). Jeho filozofick mi mentory a p edch dci byli Mach a Schopenhauer. Schrˆdingerovy spisy svïdëì o hlubokèm vlivu Ernsta Macha, jehoû fyzika a filozofie kvetly obzvl ötï ve VÌdni Schrˆdingerova ml dì. Moore cituje charakteristick v rok 4 :...SvÏt sest v z barev, tûn, teplot, tlak, prostor, Ëas atd., kterè zde nechceme naz vat Ñvjemyì nebo Ñjevyì, protoûe v obou pojmenov nìch je zahrnuta jednostrann a libovoln teorie. Naz v me je prostï Ñprvkyì. PochopenÌ toku tïch prvk, aù p Ìmo nebo nep Ìmo, je vlastnìm cìlem vïdy. Pokud nebereme v vahu naöe vlastnì tïla a soust edìme se na vz - jemnou z vislost urëit ch skupin tïchto prvk, kterè zahrnujì jin tïla, lidi a zvì ata, pak z st v me fyziky. Jakmile vöak vezmeme v vahu zvl ötnì vliv tïchto prvk, z nichû se skl dajì naöe vlastnì tïla..., jsme na poli fyziologickè psychologie... ée 74 75

3 svït v tomto smyslu je naöìm vjemem, je mimo jakoukoli pochybnost. Kdyû vyjad uje sv j vlastnì n zor na svït, Schrˆdinger shrnuje Machovy nejd leûitïjöì post ehy: 5...Tento jeden strom je pak jedna danost, jiû m me: je to sou- ËasnÏ strom fyziky a strom psychologie...; z t chû prvk sest v se jak J, tak i vnïjöì svït; a v r zn ch sloûit ch form ch jsou tyto prvky nïkdy popisov ny jako sloûky vnïjöìho svïta: vïci; a nïkdy jako sloûky J : vjemy, poëitky. Ale co kdyû stojìm p ed tìm stromem, ne j s m, ale s nïk m z lidsk ch bytostì a uvïdomuji si, jsa o tom adekv tnï ujiötïn, ûe mi vöichni vnìm me strom stejn m zp sobem? Pak musìm p edpokl dat, ûe to, co je poëetnï jeden komplex prvk ñ totiû strom ñ je souëasnï sloûkou nïkolika vïdomì, tj., ûe pat Ì souëasnï nïkolika J, neboli je vnìm n spoleënï. Nikoli, ûe je spoleën m objektem vnìm nì, n brû (zd raznïme) spoleënou sloûkou vnìm nì. Mach ekl 6 :,NedÏl m podstatnèho rozdìlu mezi sv mi vjemy a vjemy nïkoho jinèho.ë TytÈû prvky soun leûì v jistèm poëtu kombinacì, jeû p edstavujì subjekty (selves). Myölenky sdìlenè nïkolika lidmi jsou myölenky spoleënè, dod v Schrˆdinger; jsou to singul rnì ud losti, bez ohledu na to, kolik lidì myslì. Ale tady najednou stojìme p ed paradoxem 7 :...Idea v podstatï spoleën ch prvk, jeû soun leûì v urëitèm po- Ëtu bod a p edstavujì subjekty (selves), je jasn a dobr, pokud vyluëujeme sebe samy, naöe vlastnì skuteënï speci lnì J, tj. z st v me nez ËastnÏn mi vnïjöìmi popisovateli celè situace, nïco jako mimosvïtsk B h. Kdyû si ale vzpomenu, ûe j s m jsem jednìm z tïchto subjekt a ûe cel tato struktura prvk se st le a ne prosnï p edstavuje v jednè vysoce nesymetrickè a libovolnè perspektivï a v û dnè jinè, pak se musìm pt t, co tento jeden bod v tomto celku vyznamen v... Mach v pozitivizmus nenabìzel na tuto ot zku uspokojivou odpovïô. Ale Schrˆdingerovo mocnè ego se nedalo vylouëit z jeho vlastnìho obrazu svïta, kter touûil mìt filozoficky zaokrouhlen, ne pouze vïdecky osekan :...p ipomeúme si ty rozpaky, to chladnè sev enì hroznè pr zdnoty, jeû p epadne kaûdèho, kdyû se setk s Machov m a Kirchhofov m popisem posl nì fyziky (nebo vïdy v bec):,popis fakt s maximem plnosti a s maximem spory myölenìë ñ popis pr zdnoty, jenû ËlovÏk nem ûe p emoci p es d razn ba p Ìmo nadöen souhlas, s nimû naöe teoretickè myölenì tuto definici vìt. 8 Schrˆdinger pot eboval jinèho pr vodce, aby ho vyvedl ze slepè uliëky. Schopenhauer 9 vych zì z pozice, kterè se pozdïji p iblìûil Mach:...svÏt je moje p edstava (Vorstellung). S tìmto objevem za- ËÌn filozofickè porozumïnì... Ale na rozdìl od Macha se Schopenhauer vzn öì do metafyzick ch v öek, z nichû udïluje vïdï skromnou perspektivu:...fyzika v nejöiröìm smyslu slova se rovnïû zab v vysvïtlov - nìm jev svïta. Ale je v samè podstatï jejich vysvïtlenì, ûe jsou nedostateën. Fyzika nem ûe st t na vlastnìch noh ch, pot ebuje nïjakou metafyziku, o niû by se opìrala, aù to odmìt s jakkoli hezk mi gesty. Fyzika totiû vysvïtluje jevy pomocì nï- Ëeho, Ëemu rozumì jeötï mènï: z kony P Ìrody, zaloûenè na sil ch P Ìrody, kterè zahrnujì ûivotnì sìlu. Schrˆdinger p ijal podobn n zor na omezenì fyzikalistick ch vysvïtlenì a nebyl ochoten vyvozovat filozofickè z vïry z fyzik lnìch v sledk, obzvl ötï ne ze sv ch vlastnìch (viz d le). V tèto nevöednì zdrûenlivosti se opït uk zal b t p edevöìm filozofem. Aû teprve v Tarnersk ch p edn ök ch 10, pït let p ed smrtì, ponïkud oslabil toto omezenì: Fyzik lnì teo

4 rie n s p inejmenöìm mohou osvobodit od zako enïn ch p edsudk t kajìcìch se reality prostoru, kter je z kladnìm p edpokladem pro pluralitu, i od reality Ëasu, kter vymï uje naöe rozpadnutì. Schrˆdingerova star l ska, Boltzmanova statistick teorie Ëasu, konstruuje jednosmïrn tok Ëasu z po adì ud lostì. To je osvobozenì z tyranie starèho Chrona. To, co sami konstruujeme v naöich myslìch, nem ûe mìt dikt torskou moc nad naöì myslì: ani moc ji uskuteënit, ani moc ji zniëit. ZajistÈ nïkte Ì z v s toto nazvou mysticismem. Tak s pat iën m respektem k tomu, ûe fyzik lnì teorie je povûdy relativnì v tom, ûe z visì na urëit ch z kladnìch p edpokladech, m ûeme podle mèho soudu tvrdit, ûe fyzik lnì teorie v souëasnèm stavu silnï naznaëuje nezruöitelnost Mysli»asem. Toto je modernì varianta Kantova velkèho poëinu, jìmû bylo...vytvo it ideu, ûe tato jedna vïc ñ mysl nebo svït ñ m ûe b t schopna zaujmout jinè formy jevenì, jeû nem ûeme ch pat a z nichû neplynou pojmy prostoru a Ëasu. To je ovöem impozantnì osvobozenì od naöeho zako enïnèho p edsudku. Jsou pravdïpodobnï jinè dy jevenì neû prostoroëasovè. DomnÌv m se, ûe Schopenhauer byl prvnì, kdo to vyëetl z Kanta. Toto osvobozenì otevìr cestu k vì e v n boûenskèm smyslu, aniû bychom po d museli z polit s jasn mi v sledky myölenì a zkuöenosti o svïtï, jak ho zn me. Nap Ìklad ñ abychom mluvili o tom nejz vaûnïjöìm: zkuöenost, jak ji zn me, n m neklamnï vnucuje p esvïdëenì, ûe mysl nem ûe p eûìt z nik tïla, s jehoû ûivotem ñ takov m, jak ho zn me ñ je neoddïlitelnï sv z na. M tedy po tomto ûivotï b t nic? Ano. Nic ve smyslu zkuöenosti, kter je nutnï sv z na s prostorem a Ëasem. Ale v du jevenì, v nïmû Ëas nehraje lohu, pojem Ñpoì nem smysl. 11 Schopenhauer 12 vyëetl nebo odvodil z Kanta jeötï nïco jinèho a pro celoûivotnì Schrˆdingerovo p esvïdëenì a sp Ìz- nïnì s hinduistick m myölenìm dokonce jeötï fundament lnïjöìho: Jestliûe Ëas a prostor jsou cizì KantovÏ vïci o sobï, tj. pravè povaze svïta, pak mnohost je jì nutnï cizì takè. Jestliûe pak mnohost a oddïlenost jsou takov zd nì a jestliûe jedna a t û bytost je reprezentov na ve vöech ûiv ch bytostech, pak je spr vn n zor, kter popìr rozdìl mezi J a Ne-j. Hinduismus naz v tento rozdìl jmènem M ja, tj. zd nì, klam, kouzelnick trik. Schrˆdinger nebyl systematick filozof. MÏl v öniv z jem o myölenky, kterè mu byly blìzkè, ostatnìch si nevöìmal. Nap Ìklad ho nezaujala Schopenhauerova st ednì myölenka, ûe vïc o sobï je totoûn s v lì. Jeho vztah k MachovÏ filozofii byl rovnïû voln, ale p itom ji nikdy nep estal vyuûìvat coby p Ëidla k otev enì mysli druh ch v Ëi jeho vlastnìm v chodisk m ñ a pak je uû nechal pokraëovat samostatnï, kdyû k tomu mïli sklon. Nikdy nikomu svoji filozofii nevnucoval, ale p itom dob e vïdïl, jak obr tit vïdeckou argumentaci proti konvenënìm p edpoklad m vïdc : VnÏjöÌ svït pozn v m pomocì smyslov ch vjem. Pouze jejich prost ednictvìm do mne vnik tato znalost; ony jsou ten materi l, z nïhoû vnïjöì svït konstruujì. TotÈû platì pro kohokoli jinèho. SvÏty, tìmto zp sobem vytvo enè, jsou tèmï stejnè, vezmeme-li v vahu rozdìly v perspektivï atd., takûe vöeobecnï pouûìv me singul r: svït. Ale ponïvadû smyslov svït kaûdèho je velmi striktnï priv tnì a nep Ìstupn komukoli jinèmu, tento souhlas je podivn ; co je obzvl ötï podivnè, je zp sob, jak se ho dosahuje. MnozÌ lidè radïji o tèto podivnosti mlëì nebo ji prostï ignorujì a vysvïtlujì souhlas existencì re lnèho svïta tïles, kterè jsou zdrojem smyslov ch dojm a produkujì zhruba tent û dojem na kaûdèho. To vöak nenì û dnè vysvïtlenì, je to pouze vyj d enì jin mi slovy. Po pravdï toto vysvïtlenì znamen naloûit plnï zbyteënè b ÌmÏ 78 79

5 na pochopenì vïci. ZnaËn souhlas mezi dvïma pozorovan mi svïty, eknïme B a Bí, je t eba vysvïtlovat jakousi korespondencì s re ln m svïtem R, tj. B s R a Bí s R. Kdo takto myslì, zapomìn, ûe R nebyl pozorov n. Nikdo nevnìm dva svïty, jeden pozorovan a jeden Ñre ln ì, nikdo nem ûe stanovit nïjak druh podobnosti v jejich struktu e. 13 Vöichni jsme se uëili nevysvïtlovat jevy nadbyteën mi principy, a tak uûìvat kr snèho ost Ì Occamovy b itvy. P edchozì cit t ilustruje jeden zdroj proslavenè Schrˆdingerovy schopnosti p edn öet: jeho schopnost vcìtit se do mysli sv ch posluchaë (ne-li dokonce se s nimi ztotoûnit). V soukromì Schrˆdinger byl jedin Ëek. Vyrostl v podmìnk ch p Ìzniv ch pro rozvoj jeho nad nì, jeû bylo brzy rozpozn no a povzbuzov no. Moore 14 detailnï popisuje obraz rodiny a jejìho ûivota na slunnè stranï dunajskèho cìsa stvì, zastìnïnè aû roku 1914, kdy uû Schrˆdingerova osobnost byla ucelen. Obzvl ötï Schrˆdingerovy intenzivnì vztahy k ûen m za- Ëaly uû v dïtstvì. StejnÏ jako pro Goetha platì i pro nïho Freudovo pozorov nì 15 : Kdyû muû byl matëin m mil Ëkem, podrûuje si i po cel ûivot j sav pocit, d vïru v spïch, kterè nez Ìdka p in öì mu spïch skuteën. Jako dalöì pramen Schrˆdingerovy sebed vïry Moore p ipomìn, ûe:...se mu dost valo plnè pèëe maminky, tet Rhody a Minnie a takè celè ady mlad ch sluûek a opatrovnic, jeû ho vöechny povaûovaly za nadïjnèho gènia, kter zasluhuje prakticky neust lèho obdivov nì. V takovèm ovzduöì nïûnè a milujìcì ûen- skè pèëe se nelze divit, ûe Erwin na nì z visel a oëek val ji jako svoje pr vo, p iëemû v celèm ûivotï se mu toto oëek v nì splúovalo. Moore pak pod v popis Schrˆdingerov ch vztah k ûen m. Pokud zahrnutì takovèho tèmatu do seriûznì biografie v bec vyûaduje ospravedlnïnì, poskytuje je Schrˆdinger s m, kdyû poznamen v v autobiografickèm rukopise 16, ûe vïrn popis jeho ûivota Ñvynech vajìcì vztahy k ûen m by v mèm p ÌpadÏ vytvo il velkou mezeruì. Byla by to i mezera v porozumïnì geneze jeho nejslavnïjöì pr ce, kter byla podle Hermana Weyla naps na ÑbÏhem pozdnìho erotickèho v buchu v jeho ûivotïì, za zimnìch pr zdnin v Arose, kterè Schrˆdinger str vil ve spoleënosti neidentifikovanè milenky. ÑVelk mezeraì by nebyla vytvo ena vynech nìm erotick ch z bav Ëi relaxacì ve volnèm Ëase. Moore poznamen v, ûe ÑSchrˆdingerovy denìky svïdëì o tom, ûe nebyl prostop önìkem, jemuû by sexu lnì v boje byly cìlem samy o sobï ñ co si nejvìce cenil, byla zamilovanostì. Schrˆdinger s m spojoval zamilovanost se snahou vst ebat vèdantickè z vïry vìce neû je jen Ñvyj d it styì: poukazoval na...ty opravdovè milence, kte Ì, kdyû se dìvajì jeden druhèmu do oëì, uvïdomujì si, ûe jejich myölenì a radost je ËÌselnÏ jedna ñ ne jen podobn nebo identick. 17 Zde je tedy krok k jedinosti ñ ze smïru diametr lnï opaënèho, protich dnèho askezi a (alespoú pro nïkterè hledaëe poslednìch pravd) mnohem p ijatelnïjöìho. To je vìce neû jen frivolnì z stïrka. I stroh Freud doöel k tèmuû z vïru p i diskusi psychologickèho zdroje n boûenskè energie, kterou nazval Ñoce nsk m cìtïnìmì: Ve vrcholu l sky hranice mezi ego a objektem hrozì, ûe roztaje. Zamilovan muû proti veökerèmu svïdectvì sv ch smysl 80 81

6 prohlaöuje, ûe Ñj ì a Ñtyì jsou jedno, a je p ipraven se chovat, jako by to byla skuteënost Freud vypovìd, ûe neproûil oce nskè cìtïnì mystika. StejnÏ tomu bylo asi i u Schrˆdingera, soudìme-li ze svïdectvì, kter jsou k dispozici. Pro Freuda to byla mal ztr ta, protoûe on redukoval oce nskè cìtïnì zpït do infantilnì f ze ego-cìtïnì, jeû p etrv v u nïkter ch osob souëasnï s dospïlou verzì. 19 Naproti tomu pro Schrˆdingera by to znamenalo ztr tu bezprost ednìho vyvr cenì plurality. Zd se proto, ûe Schrˆdingerovy intenzivnì vztahy k ûen m byly souë stì jeho pokusu p iblìûit se zkuöenostì vèdantickè jednosti. Tato interpretace se liöì od Mooreova z vïru, ûe...v pr bïhu Schrˆdingerova ûivota vìra ve vèd ntu z st vala podivuhodnï oddïlena od jeho interpretacì vïdeckè pr ce i od vztahu k jin m lidem. Nedos hl opravdovè integrace svè vìry a sv ch Ëin. Zb v poznamenat, ûe Schrˆdinger neocenil nebo moûn v bec neznal Freud v v rok, tak n padnï podobn jeho vlastnìmu v roku napsanèmu o Ëtrn ct let pozdïji. Sotva kdy se o Freudovi zmìnil. Jejich spoleënè milieu by mohlo staëit k vysvïtlenì Schrˆdingerov ch pozn mek, kterè se zdajì n padnï freudovsk mi, nap. k dublinskè milence: ÑNemÏlas otce, tak teô dost v ö otce, kter s tebou leûì v posteli.ì 20 Bylo by ovöem zajìmavè, kdyby dalöì studium Schrˆdingera uk zalo podzemnì spojenì mezì vìdeúskou Berggasse psychoanalytik a nedalekou Boltzmanngasse fyzik p es t etìho, nezmìnïnèho mentora, kromï Macha a Schopenhauera. Schrˆdinger v osobnì ûivot nebyl omezen mïöù ck mi pravidly chov nì. Jeho vlastnì manûelstvì bylo bezdïtnè, ale kaûd ze t Ì milenek mu porodila dceru. Jak pìöe Moore: KonvenËnÌ formy sexu lnì mor lky byly nepodstatnè. L ska a p telstvì byly d leûitè a existovaly v mnoha obmïn ch, aniû vyvol valy hnïv Ëi û rlivost. NapÏtÌ se nutnï vyskytovalo, bylo potlaëov no a nïkdy p sobilo latentnì psychologick traumata. Mezi obïùmi byla jeho ûena Anny, jejìû depresivnì choroba nakonec vedla k sebevraûednèmu pokusu a elektroöokovè terapii. Ale p esto bïhem vìce neû Ëty iceti let manûelstvì z st vala naplnïna hrdostì a obdivem ke Schrˆdingerovu gèniu; kdykoli ji pot eboval, uzdravila se natolik, aby o nïho mohla peëovat. Fyzika ZatÌmco umïlec tvo Ì, vïdec objevuje. Osobnost umïlce m unik tnì vztah k jeho v tvoru, kdeûto vïdec m ûe b t nahrazen jin m; ten zìsk identickè v sledky, kdyû je problèm zral k eöenì. V protikladu k jejich p ÌleûitostnÈ ve ejnè i osobnì sl vï jsou osobnosti objevitel vyj d eny v jejich pr ci pouze zdrojem a obecn m smïrem tv rëìho snaûenì, obzvl ötï pak v opominutìch, slep ch uliëk ch a zma en ch p Ìleûitostech. Schrˆdingerova intelektu lnì sìla, podloûen öirokou vïdeckou a matematickou znalostì, mu pomohla rozeznat a uchopit p Ìleûitost, kter se mu naskytla v letech 1925ñ1926. Toto rozezn nì i n sledujìcì v buch koncentrovanè tvo ivosti nebyly brzdïny ani jeho dlouhodob m up ednostúov nìm filozofie, ani jeho relativnï vysok m vïkem (39 let). Moore se znovu pokouöì objasnit pr bïh objevu vlnovè mechaniky v letech 1925ñ1926, ale m potìûe s politov nìhodnou ne plnostì Schrˆdingerov ch pracovnìch denìk z tè doby. ZajÌmav m rysem tïchto objev byla nutnost ustoupit na Ëas od postul t speci lnì relativity (aû do doby Diracova objevu relativistickè vlnovè rovnice v roce 1928), coû vöak nezmenöilo nadöenì, s nìmû velkorys Einstein chv - lil Schrˆdingerovy v sledky

7 Schrˆdinger vï il se Schopenhauerem 21, ûe...podobnï, jako viditelnost tïles m pro n s cenu a smysl v tom, ûe p edpovìd dotyk s nimi, tak m abstraktnì pozn nì cenu v jeho pomïru k pozn nì intuitivnìmu (anschaulich). Za nadöenè podpory Maxe Plancka, jeho p edch dce v berlìnskè profesu e, Schrˆdinger doufal a z poë tku i vï il, ûe jeho vlnov mechanika vyvede fyziku z labyrintu nesrozumiteln ch kvantov ch pravidel zpït ke kantovsk m form m intuice, revidovan m Einsteinem, kterè osvïtlovaly klasickou fyziku: prostor ñ Ëas ñ kauzalita. Po p ÌötÌch pïtat icet let Schrˆdinger bojoval se zklam nìm tïchto ran ch nadïjì 22. Ale nemïl nic p esvïdëivèho, ËÌm by nahradil zavedenè kontraintuitivnì interpretace. Tyto nadïje a tato zklam nì odr ûely dva typy ËasovÈ zmïny, jimiû probìh vlnov funkce (stavov vektor), kter obsahuje maxim lnì informaci o kvantovïmechanickèm systèmu. PrvnÌ je zcela kauz lnì spojit zmïna zp soben fyzik lnìmi interakcemi, poëìtaje v to neûiv systèm, kter se d uûìvat jako mï icì apar t; ale tato zmïna, urëen Schrˆdingerovou Ëasovou rovnicì, nep ivede û dn proces pozorov nì k ukonëenì. Zaopat uje totiû pouze Ñkatalog oëek v nìì 23 s p ipojen mi pravdïpodobnostmi, poëìtaje v to vöechny moûnè stavy mï icìho apar tu. V kvantovè mechanice probïhne ukonëenì nespojitou, ËistÏ probabilistickou zmïnou, jeû poskytuje speci lnì hodnotu pozorovanè veliëiny. Tento druh typ zmïny vlnovè funkce nepodlèh û dnèmu fyzik lnìmu z konu, obzvl ötï ne SchrˆdingerovÏ rovnici; je to krok Ñzahalen v tajemstvìì 24. Pr vï tento typ zmïny vlnovè funkce byl vykl d n von Neumannem a Wignerem jako ud lost ve vïdomì pozorovatele. Jejich interpretace je v protikladu k pragmatiëtïjöìmu pojetì kodaúskè ökoly (kde se mï icì apar ty ÌdÌ klasickou mechanikou s libovolnou p esnostì) i v protikladu k spekulativnìmu v kladu Ñmnoha svït ì (kde se nevyûaduje jednoznaën v sledek mï enì). Jestliûe ve v kladu von NeumannovÏ a WignerovÏ zavedeme druhèho (intermedi lnìho) vïdomèho pozorovatele a nazìr me na nïho souëasnï jako na Ë st mï icìho apar tu, dojdeme k paradoxu ÑWignerova p Ìteleì 25, kter pak m ûe b t reformulov n jako pop enì plurality vïdom ch pozorovatel 26. PonÏvadû ale Schrˆdinger byl od zaë tku p esvïdëen, ûe fyzika nem filozofii tèmï co Ìci (p estoûe filozofie je pro fyziku z kladnì), nechtïl nebo nedovedl posunout sv j postoj tak, aby vzal v vahu implikace kvantovè mechaniky pro vïdomì nebo pro jedinost mysli. Tak se p ipravil o velkou Ë st uspokojenì, kterè by byl mohl pocìtit ze svèho nejvïtöìho objevu. Jeho p ÌspÏvky ke kvantovè mechanice t ic t ch let ponejvìce kriticky vyjasúovaly jejì pojmy a d sledky. Hr l velkou roli v debat ch, kterè objasúovaly kvantovïmechanick pojem fyzik lnì reality v d sledku vyz vavè pr ce Einsteina, PodolskÈho a Rosena 27, 28. V tèto souvislosti Schrˆdinger navrhl sv j zn m myölenkov pokus, p i nïmû je koëka p edstavov na jako superpozice Ñûiv ch a mrtv chì stav aû do tè doby, kdy je pozorov na. Tento extrèmnì p Ìklad mïl zd raznit, ûe p ekvapivè rysy kvantovïmechanickè superpozice stav v principu nevymizì ani v limitï makroskopick ch objekt. ModernÌ projekt kvantovèho poëìtaëe pot ebuje celè klubko Schrˆdingerov ch koëek. Uprost ed a ke konci Ëty ic t ch let se Schrˆdinger pokusil obejìt z hadu kvantovè sfingy a jejìch Ñneomachistick chì podp rc nalezenìm sjednocenè klasickè teorie pole podobnèho typu, jak jiû Einstein hledal Ëtvrt stoletì. Vöechny prvky jeho d ÌvÏjöÌho spïchu byly opït ve h e: vrcholn problèm, nov l ska a pln koncentrace jeho silì a nad nì. Ale tentokr t s nìm bohovè ûertovali. Jeho mocn touha po spïchu nemohla nahradit ötïstì a ml dì a mìsto toho oslepila na Ëas jeho kritiënost. Po fraökovitèm debaklu, prov zenèm novin skou publicitou, a n slednèm ochladnutì jeho p telstvì s Einsteinem, Schrˆdinger zaloûil materi l do 84 85

8 ob lky malomyslnï oznaëenè ÑDie Einstein Schweinereiì (einsteinovskè svinstvo). 29 Velk pozdnì pr ce na nïj Ëekala jinde. Biologie Schrˆdinger vï il, ûe mocn, filozoficky zaloûen intelekt, jak mïl, se m ûe v ûnï pustit do mnoha p edmït, jak to uk zal (s ponïkud smìöen mi v sledky) jeho mentor Schopenhauer. Rozsek nì z kladnìho pozn nì na oddìly by bylo kapitulacì pluralitï, p ijmutì z voje M ja. é dn souëasn vïdec prvnìho du, snad s v jimkou Nielse Bohra, nemïl öì i Schrˆdingerov ch aktivnìch z jm. Einstein se pokouöel ËÌst fyzik lnì z kony v mysli VöemohoucÌho, ale byl ned vï iv, a dokonce odpuzov n nedostatkem matematick ch z kon v Jeho biologii. 30 Schrˆdingerova d leûitost v biologii plnï spoëìv v jeho nevelkè knize Co je ûivot?. 31 Intelektu lnì zrozenì knihy spo- ËÌv na t ech myölenk ch. Prv je Schrˆdingerova star l ska k Boltzmannovu po dku z nepo dku ve statistickè fyzice, kontrastujìcì s po dkem z po dku v ËasovÏ reverzibilnì fyzice, jako je dynamika a elektromagnetismus. Schrˆdinger zavedl naivnìho fyzika ñ sebe sama ñ kter p em ölì o biologii podle statistick ch p edstav a zaznamen v poë teënì spïch, kdyû vysvïtlì, proë Ñatomy jsou tak malèì ve ök le ûiv ch organism. D le konfrontuje statistick p Ìstup s velkou st lostì dïdiën ch forem, kter ho fascinovala v ml dì. T etì ideou bylo jeho pochopenì v sledk rentgenovèho oz enì kvasn ch muöek; ûe totiû jednotky kontrolujìcì dïdiënost (geny) nejsou vïtöì neû jednotlivè makromolekuly. PoslednÌ dvï myölenky dohromady vyvracejì myölenku prvnì ñ naivnì fyzik je na chybnè stopï. DÏdiËn po dek tedy musì b t zaloûen na nestatistickèm po dku, kter pat Ì velmi speci lnìm jednotliv m molekul m. Tyto molekuly obsahujì pln pl n individu lnìho organismu v nïjakè formï kûdovèho z - pisu (jako je t eba Morse v kûd) spolu s fyzick mi prost edky na realizaci tohoto pl nu: musì b t...z konn kûd i exekutivnì moc, nebo jin mi slovy, musì to b t architekt v pl n i stavba ovo dìlo v jednom. PodruhÈ v ûivotï Schrˆdinger vytuöil jemnou strukturu, kter podkl d viditelnou realitu. Nejd Ìv to byla vlnov povaha mechaniky pod jejì hrubou klasickou mezì, tentokr t dïdïnì viditeln ch znak zaloûenè na molekul rnìm kûdu, ËtenÈm a realizovanèm mikroskopick mi Ëiniteli ñ kûdu imunnìm v Ëi tepeln m excitacìm, avöak schopnèm molekul rnìch (izomernìch) p echod, kterè jsou biologick mi mutacemi: tyto genetickè molekuly musì b t...nejjemnïjöì mistrovsk dìla, dosaûen cestou P novy kvantovè mechaniky. V tomto druhèm velkèm p ÌspÏvku k rozvoji vïdy Schrˆdinger neobjevil z kladnì z kony, ale inspiroval jejich objev jin mi. StejnÏ jako ostatnì zakladatelè molekul rnì biologie, Francis Crick (citov n Judsonem 32 )...takè Ëetl Schrˆdingerovu nevelkou knihu. V podstatï, Ëtete-li totiû knìûku kriticky, je jejì hlavnì p Ìnos velmi zvl ötnì ñ p ednï je ps na fyzikem, kter v bec nezn chemii! Ale jejì Ëinek ñ nenì pochyb, ûe Schrˆdinger ji napsal burcujìcìm stylem, ne jako to haraburdì, kterè spousta lidì pìöe, a ûe je to knìûka imaginativnì. Uk zala, ûe o biologick ch problèmech lze p em ölet fyzik lnìm zp sobem, a tak dala p Ìslib, ûe vzruöujìcì vïci na tomto poli na sebe nedajì Ëekat. BurcujÌcÌ styl je charakteristick pro vïtöinu Schrˆdingerov ch spis. Ëinek a dojem nadch zejìcìch pokrok je zp soben n hlou syntèzou element, kterè byly dlouh lèta v centru Schrˆdingerov ch z jm. P ÌspÏvek z roku 1944 vyjad uje 86 87

9 Schrˆdingerovu osobnost (jako by to udïlalo umïleckè dìlo) vïrnïji neû jeho velkè objevy z roku Moore zajìmavï p edpokl d, ûe jednou ze sil, kterè Schrˆdingera poh nïly k naps nì knihy, bylo podvïdomè p nì napravit nenaplnïn ûivot otce, kter byl jeho duchovnìm pr vodcem v ml dì a ûivï se zajìmal o biologii; praktick ûivot, naplnïn obchodem, mu vöak nedovolil, aby se svèmu z jmu vïnoval. KnÌûka vznikla z velice spïön ch ve ejn ch p edn öek v DublinskÈm stavu pro pokroëilè studie v roce NakladatelstvÌ Cambridge University Press ji vöak publikovalo teprve potè, co bylo vyd nì dublinsk m vydavatelem p eruöeno po neofici lnìm tlaku cenzury. Tuto podivnou epizodu zp sobil Schrˆdinger v epilog o determinismu a svobodnè v li, kter ve ve ejn ch p edn ök ch nebyl. Je to v stiûnè a d leûitè vyj d enì Schrˆdingerovy filozofickè pozice (citovanè v öe); nejenûe vydïsilo nïkterè recenzujìcì biology sv m mysticismem, zd se, ûe tèû popìchlo tehdejöì klerik lnì p ny Irska n sledujìcìm odstavcem 33 : Na z kladï hypotèzy plurality mysli byla nïkdy kladena ot zka: majì i zvì ata duöi? StejnÏ tak ot zka, zda takè ûeny nebo jen muûi majì duöi? TakovÈ d sledky, i kdyû jen pochybnè, musì n s Ëinit podez Ìvav mi v Ëi hypotèze plurality, jeû je spoleën vöem ofici lnìm z padnìm vyzn nìm. Neinklinujeme ale k mnohem vïtöìmu nesmyslu, kdyû na jednè stranï odmìt me jejich hrubè povïry a p itom se vöak p idrûujeme jejich naivnì ideje plurality duöì a ÑzlepöÌmeì ji prohl öenìm, ûe duöe jsou pomìjejìcì a hynou s p Ìsluön m tïlem? Moore identifikuje tuto pas û jako p ÌËinu afèry a s m ji popisuje jako pohrdavou obûalobu z padnìch n boûensk ch vïr. PÌöe: Zde se (Schrˆdinger) rozm chl divoce na Ñz padnì ofici lnì vyzn nìì, kdyû oznaëil za Ñhrubou povïruì Ñjejich vìru v existenci individu lnìch duöìì. Kdyû ale rozebereme cit t podrobnïji, neû to ËinÌ Moore, zd se spìöe, ûe k esùansk vyzn nì byla zasaûena Schrˆdingerem jen mimochodem, p i mì enì na jin cìl; ale i to bylo pro Dublin roku 1943 p Ìliö; a tak stïûejnì knihu zìskalo nakladatelstvì Cambridge University Press. Na ve ejnosti AËkoli vrûen do ve ejnèho dïnì svou sl vou, Schrˆdinger byl velmi soukrom ËlovÏk, vyh bajìcì se ve smyslu Hor covï vulg rnìmu davu. Jeho pomïr k politick m hnutìm a v dc m byl lhostejn aû pohrdav. Jeho konverzace byla vûdy otev en, neboj cn a pln v önivï vyjad ovan ch n zor na nejr znïjöì tèmata, ale jen m lo z toho p iölo na ve ejnost. Nep ipojil se k û dn m hnutìm a podepsal jen m lo proklamacì. V jimkou z tohoto pravidla byl dopis z roku 1936, napsan spoleënï s Einsteinem a publikovan v London Times, v nïmû û dali o podporu pro uprchlè vïdce. Tento dopis s v znaën m nadpisem ÑSvobodu pro vyuëov nìì musel p esvïdëit nacisty, ûe Schrˆdinger ñ stejnï jako Einstein ñ je jejich nep Ìtel; o dva roky pozdïji, kdyû Schrˆdinger pob val v NÏmci okupovanèm Rakousku, to Ribbentrop dal najevo britskèmu ministru zahraniëì. 34 Dopis takè vytvo il obecnï rozöì en obraz Schrˆdingera jako oponenta nacist, coû sice odpovìdalo jeho soukrom m n zor m, ale nikoli jeho ve ejn m akcìm nebo prohl öenìm. TÌm bolestnïjöì pro jeho p tele a odp rce nacist bylo zve ejnïnì, kr tce po anölusu, Schrˆdingerova podlèzavèho dopisu s nadpisem ÑDozn nì V dciì. DodateËn öok z v önì, kterè dopis rozpoutal v roce 1938, ovlivnil i reakce na Mooreovo detailnì vylìëenì a klidnè vyhodnocenì fakt. Od PlatÛnova portrètu SÛkrata byli filozofovè posuzov ni nejen z intelektu lnìch hledisek, ale takè mor lnì silou, s jakou 88 89

10 podle svè filozofie ûili. Tak Russell vychvaloval Spinozu nad Leibnize a k ral Schopenhauera; a tak Popper 35 povstal na obhajobu Schrˆdingera, svèho druha ve filozofii, proti obûalobï ze zbabïlosti. pln dopis 36 zahrnuje tyto v znaënè pas ûe: Uprost ed j savè radosti, kter pronik naöì zemì, stojì i ti, kte Ì se sice takè podìlejì na tèto radosti, ale nikoli bez hlubokè hanby, ponïvadû aû do konce nech pali spr vn smïr. VdÏËnÏ slyöìme pravè nïmeckè slovo mìr: ruku kaûdèmu, kdo ji chce r d stisknout, ötïd e pod vanou ruku, kdyû slibujete, ûe budete velmi öùastni, nastane-li prav spolupr ce v souladu s v lì F hrera, ûe v m m ûe b t dovoleno podpo it rozhodnutì jeho nynì sjednocenèho lidu vöì vaöì silou... Net eba v bec Ìkat, ûe pro starèho Rakuö ka, kter miluje svou vlast, nep ipad û dn jin postoj v vahu... J takè pat- Ìm k tïm, kdo se ch pou ruky nabìdnutè k mìru, protoûe u svèho psacìho stolu jsem nespr vnï posoudil pravou v li a prav osud svè zemï. Toto dozn nì ËinÌm ochotnï a radostnï. Dopis byl publikov n 30. b ezna 1938, asi dva t dny po anölusu. P estoûe Schrˆdinger byl propuötïn z Ë steënèho vazku na vìdeúskè univerzitï jiû 23. dubna (zatìmco se z - Ëastnil sch ze nïmeckè fyzik lnì spoleënosti v BerlÌnÏ), z profesury na univerzitï ve ät rskèm Hradci byl propuötïn aû 26. srpna. Teprve tehdy zah jil p Ìpravy k opuötïnì Rakouska, coû uëinil 37 se ûenou 14. z Ì. V Ëervenci 1939 napsal Einsteinovi z Dublinu: Douf m, ûe mi v ûnï nezazlìv te mè zcela zbabïlè prohl - öenì... chtïl jsem z stat svobodn ñ coû neölo udïlat bez velkè dvojakosti. S ohledem na p edchozì chronologii by bylo plnïjöì vyj d enì motivace ÑchtÏl jsem z stat a ûìt svobodnï v Rakou- skuì. Avöak ani Ñdvojakostì, ani ÑzbabÏlÈ prohl öenìì nevedlo k zam ölenèmu usmì enì s dobyvateli. Historick neschopnost racion lnìho odhadu nacistick ch Ëin, jak se uk zalo na Schrˆdingerovi v roce 1938, byla ned vno znovu nechtïnï p edvedena Popperem 38, kter obhajoval mytickèho Schrˆdingera argumentov nìm, ûe Ñopustil Rakousko p esto, ûe by byl nacisty uvìt n, kdyby se byl k lì. Ve skuteënosti, aù uû z mïrem nebo n hodou, byl Schrˆdinger vypuzen do emigrace teprve potè, co s m zniëil svou mor lnì pozici. Tato z liba totalitnìch reûim v demoralizov nì sv ch obïtì nucenìm ke spoluvinï p iöla na p et es o sedmn ct let pozdïji p i jednom z v teën ch vìdeúsk ch stolov nì, obëas po dan ch Anny Schrˆdingerovou v Dublinu. Schrˆdinger v radostn v raz se zachmu il a on pravil: ÑJ jsem takè jednou musel Ìci, co jsem Ìci nechtïl.ì Dopisu pozdïji velice litoval. Brzy po Schrˆdingerovi, v kvïtnu 1938, jin VÌdeÚ k podepsal prohl öenì triumfujìcìm nacist m: J, prof. Freud, tìmto prohlaöuji, ûe po p ivtïlenì Rakouska k nïmeckè Ìöi se mnou nïmeckè ady a obzvl ötï gestapo zach zely korektnï a se vöìm ohledem na mou vïdeckou reputaci, takûe jsem mohl ûìt a pracovat s naprostou svobodou, mohl jsem pokraëovat ve svè Ëinnosti, jak jsem si p l; a proto nem m û dn d vod ke stìûnosti. Freud v ûivotopisec Ernest Jones 39 pokraëuje: Kdyû nacistick komisa lejstro p inesl, Freud podepsal bez skrupulì, poû dal pouze, aby mohl p ipojit vïtu, jeû znïla: Gestapo mohu srdeënï doporuëit komukoliv. Freud v cìl, omezenïjöì neû Schrˆdinger v, totiû dos hnout v stupnìho vìza, byl podeps nìm spïönï dosaûen. NavÌc jeho vïta na odchod byla z nejlepöìch, jakè kdy napsal

11 Schrˆdinger mïl takè r d ironii a nenì tïûkè ji vycìtit ve övejkovskèm nadöenì jeho prvnìho paragrafu. Tento dojem je vöak zruöen v ûnï-up Ìmn m tûnem druhèho odstavce. Dopis nebyl mìnïn jako projev p i odchodu: obsahuje vöechny z kladnì elementy tohoto skliëujìcìho û nru. Pisatel potvrzuje, ûe se kaje dobrovolnï. Intelektu l se oëerúuje ñ jeho nespr vn sudek byl uëinïn Ñu mèho psacìho stoluì. Hanba je hlubok, pod vanè ruce jsou uchopeny a stisknuty, radost je j sav. Jakkoli trapn, dopis se podìlì i na fraökovit ch aspektech û nru. To je obzvl ötï z ejmè, kdyû ho Ëteme spolu s doplnïn m prohl öenìm Freuda. BlÌzkost starèho analytika, i kdyû pouze v loze spolutrpitele, zd se zlehëovat b ÌmÏ viny. Ani Freud, ani Schrˆdinger neodvolali v tïchto prohl öenìch û dnou svou pr ci, a proto se v tomto d leûitèm ohledu nehodì srovn nì s Galileem 40. Je ovöem zajìmavè uvaûovat, jak by na takov poûadavek odpovïdïli. V souvislosti s touto ot zkou je p ÌznaËn fakt, ûe Schrˆdinger neobmïnil epilog ke svè knize Co je ûivot?, aby usmì il irskè vl dnoucì kruhy, p estoûe p esunout se v letech 1943 nebo 1944 do jinèho mìsta mohlo b t pro nïho obtìûnè. Z vïry Sv m myölenìm a ûivotem Schrˆdinger zatlaëil na hranici lidskèho dïlu a posunul tak nïkterè meznìky. TÌm, ûe Moore spojuje v Ëet tïch nejslavnïjöìch posunutì ve fyzice a biologii s vypr vïnìm o SchrˆdingerovÏ osobnìm ûivotï, je veden k vaze o vztahu mezi sexualitou a vïdeckou tvo ivostì. Toto zajìmavè tèma bylo dotud naprosto zanedb v no. V HadamardovÏ standardnì knize 41 Psychologie invence v matematice je jedinè p iblìûenì k tomuto tèmatu v apendixu I jako ot zka Ë. 29 v dotaznìku (1904) pro matematiky: Jak ovlivnì stimulanty nebo sedativa (tab k, k va, alkohol et cetera) kvantitu nebo kvalitu nïëì pr ce? TeÔ, kdyû tento p edmït byl tak d raznï vyzdviûen, to et cetera bude rychle rozöì eno o materi l, kter se d Ìve povaûoval za nevhodn k publikov nì. Mooreova pion rsk studie ot s öiroce p ijìman m stereotypem velkèho vïdce podobnèho zr dï, Ñmozku v l hviì ñ obraz, kter konejöil pocity mènïcennosti ve ejnosti. Ztr ta tohoto stereotypu asi vyvol pocit rozho ËenÌ u mnoha Ëten knihy, jak uû to naznaëili mnozì recenzenti pran ujìcì ÑöpinavÈ, pok r nì zasluhujìcì, zbabïlè, nedospïlè, zraúujìcì, nevdïënè, sobeckèì aspekty Schrˆdingerova chov nì. V okamûiku navy z Schrˆdingerova libida sah i s m Moore pro koment k mor lce svèho p edmïtu, k Laclosov m Les Liaisons dangereuses, i p es sv j koneën z vïr, ûe Schrˆdinger nebyl prostop önìk. Naproti tomu je m lo tïch, kdo by dnes k rali Celliniho, Byrona nebo Wagnera za podobnè vady, ponïvadû spojenì mezi tvo- ivostì umïlc a nedisciplinovanou sexualitou se oded vna ch palo. RozöÌ enì tohoto pochopenì mimo umïnì a umïlce bylo Schrˆdingerov m poslednìm cenn m zobecnïnìm. Radik lnì nevinnost jinèho druhu odliöila Schrˆdingera od jeho velik ch souëasnìk, Einsteina, Bohra, von Neumanna a dalöìch. Nesnadn pr bïh jeho ûivota se uk zal v souladu s jeho osobnostì aspoú v jednom ohledu: nikdy nebyl pokouöen nebo nucen k tomu, aby pouûil sv j intelekt k vyvìjenì v leënè technologie, k drûenì tajemstvì, k ochutn - v nì svïtskè moci ñ kr tce k faustovskèmu obchodu, kter by zatïûoval jeho svïdomì. Nikdy nemïl p Ìleûitost, aby si p ipomenul svou milovanou BhagavadgÌta, kdyû explodovala atomov bomba, jako Oppenheimer: ÑStal jsem se smrtì, niëitelkou svït.ì 42 Ze vöeho, co o Schrˆdingerovi vìme, on (zanìcen milovnìk helènskèho klasicismu) by se byl nechtïl odv ûit takovè hybris, tak p esnï vyj d enè Oppenheimerem. éivotopis 43 poloûil z klad pro dalöì v zkum o Schrˆdingerovi a jeho dobï. Moorovo inteligentnì a peëlivè snaûenì ukazuje mnohè rysy osoby, i kdyû cel ËlovÏk se popisu 92 93

12 vymyk. Sest val totiû z prvk tak mocn ch, ûe nenì lehkè srovnat je do obrazu jednoho individua. SyntÈza je tïûöì neû anal za: 4. Domov a svït Kaûd z n s m nezvratn dojem, ûe celkov souëet jeho vlastnì zkuöenosti a pamïti tvo Ì jednotku zcela odliönou od tè, jeû p ÌsluöÌ jinè osobï. To je to, o Ëem se mluvì jako o,j ë. ÑCo to je, to J?ì 44 Pokusil jsem se uk zat, ûe organizujìcìm principem, pomocì nïhoû se nejlèpe d obraz Schrˆdingera scelit z jednotliv ch prvk, je jeho dominantnì filozofick snaha s vèdantickou orientacì. On s m by jistï tento organizujìcì princip rozöì il ke scelenì vöeho, co existuje. PRAVDA: HESLO A POJEM B emeno tyranie dlouho zanech v charakteristick otisk v lidskèm myölenì a cìtïnì: v podstatï zploöùuje intelekt, ale zost uje vnìm nì etickè. Je tomu p es deset let, co se naöe zemï zbavila b emene Ëty icetiletè tyranie, zpoë tku totalitnì a ke konci uû liknavè. Je na Ëase zkoumat, do jakè mìry otisk tohoto b emene uû sl bne. TakÈ snad lze napomoci vst eb v nì otisku za azenìm naöich zkuöenostì a vzpomìnek do historick ch souvislostì, jejichû perspektiva p in öì odstup. O to se zde pokusìm, nap Ìklad takto: Ve ejnì kati sp lili mistrovsk dìla na hranici. Vl da nepochybnï zam ölela v tïch plamenech umlëet hlas ÿìma, zniëit svobodu sen tu a porozumïnì pravdï obëanstvem. My jsme vskutku dos hli rekordu ponìûenosti. ÿìm minulosti hledal hranice svobody, kdeûto my jsme prozkoumali hloubky otroctvì. UdavaËi n s oloupili i o pr vo vymïúovat si myölenky rozhovorem. S naöimi jazyky bychom byli ztratili i naöe vzpomìnky, kdyby zapomìn nì bylo tak snadnè jako mlëenì. Uvaûme: byli jsme p ipraveni o cel ch patn ct let, nemalou Ë st lidskèho ûivota. MnozÌ tou dobou zem eli n hodn mi osudy, ale nejenergiëtïjöì z n s padli za obïù krutosti cìsa e. A tïch nïkolik, kte Ì p eûili, uû nejsou, co b vali, ponïvadû ztratili tolik nejlepöìch let ñ let, kdy lidè zralèho vïku zest rli 94 95