UČÍME ŘEMESLA INSPIRATIVNÍ PŘÍRUČKA PRO PEDAGOGY MATEŘSKÝCH ŠKOL

Transkript

1 UČÍME ŘEMESLA INSPIRATIVNÍ PŘÍRUČKA PRO PEDAGOGY MATEŘSKÝCH ŠKOL koektiv autorů

2 UČÍME ŘEMESLA Editorka: Mgr. Eiška Hízová Autoři: Mgr. Petra Skřivánková, Mgr. Ondřej Suchan Ing. Aena Herajn, MgA, Ing. Haka Kočí, Mgr. Aek Lačev, PhD., Dis. Eiška Lébová, Ing. Veronika Orsavová, Johana Passerin, Ak. soch. Věra Roeseová, Mgr. Caroina Sidon, PhDr. Tereza Vakounová, PhD. Fotografie: BcA., Mgr. Eva Pospěchová, Mgr. Eva Sosnovcová, Eva Kořínková, archiv Muzea Říčany, ALMŠ, autorů kapito a účastníků projektu Grafická úprava a sazba: Mgr. Eva Sosnovcová Tisk: MV Print & Graphics, Masarykovo náměstí 12/13, Říčany Vydao: Muzeum Říčany Říčany 2015 Nákad: 300 kusů ISBN:

3 Tato kniha je určena každému, kdo věří, že dětem ve škoce patří do ruky nejen pasteky, ae i kacek nebo kus hedvábí, protože svět koem nás není jen obraz na papíře, ae také vákna a brouci a etokruhy stromů Všem těm, kteří z podobných pohnutek připravovai, financovai, nebo se účastnii projektu Učíme řemesa, patří můj obdiv a dík. Ondřej Suchan A já bych ráda poděkovaa zejména těm, kteří během reaizace projektu vypustii z úst větu, kterou jsme s Ondřejem a dašími ektory sýchai nesčetněkrát: Nevěři(a) bych, že tohe dokážu. Větu, kterou násedovay úvahy jako Já, která jsem bya vždycky úpně evá a neumím zacházet s nástroji a kombinovat barvy a tak vůbec, teeeeda, to musím zkusit znova. A s dětmi. A ukázat to koegyni. Protože odtud by už jen kousek k větě Nevěři(a) bych, že to ty děti dokázay!!! Snad se nám podařio nebo prostřednictvím této pubikace se nám podaří posunout Vás o kousek (nebo i o ceý kus) dá ve vnímání hranic svých možností, potažmo možností dětí, se kterými pracujete. Petra Skřivánková 3

4 OBSAH Úvod Pohed výtvarného pedagoga na téma řemese v MŠ (Věra Roeseová) Materiáové a řemesné inspirace: Materiáové inspirace DŘEVO DŘEVO: Dikobraz habr, íska, smrk (Ondřej Suchan) DŘEVO: Autíčko prkno a koíky (Haka Kočí, Ondřej Suchan a Marek Vodička) DŘEVO: Roura dýha a epido (Ondřej Suchan) DŘEVO: Inspirace pakát (Ondřej Suchan) Materiáové inspirace TEXTIL TEXTIL: Pstění (Petra Skřivánková) TEXTIL: Práce s přízí (Petra Skřivánková) TEXTIL: Potisky a barvení textiu (Caroina Sidon, Petra Skřivánková) TEXTIL: Šití (Veronika Orsavová, Petra Skřivánková) TEXTIL: Inspirace pakát (Petra Skřivánková) Teoretické inspirace: Psychoogie učení dovedností a práce s chybou (Aek Lačev) Řemesa a příprava na škou (Eiška Lébová) Bezpečné riziko (Tereza Vakounová) Postup první pomoci (ZDrSEM) Rituáy a tradice v mateřské škoe (Johana Passerin) Použitá iteratura O projektu Učíme řemesa 4

5 Vážení pedagogové a přáteé řemese, držíte v rukou pubikaci, která vznika jako součást projektu Učíme řemesa, jehož se účastnii pedagogové mateřských ško. Tento projekt jsme reaizovai s přesvědčením, že řemeso je, stejně jako příroda, právě tím, co dnes děti potřebují, a co jim často chybí. Kontakt s přírodou a běžné setkávání se s idmi, kteří se věnují nějakému řemesu, by ještě o generaci zpět samozřejmostí. Kdekdo mě dvorek, garáž, dínu nebo aespoň dědu na venkově. Maminky, babičky (ae i tátové a dědové) přirozeně šii, spravovai, peti a zašívai. Vyrábět šatičky panenkám a medvědům byo samozřejmou zábavou dětí. Vnímay to jako něco přirozeného, co je součástí života. Děti si mohy voně něco sbírat, zkoumat, stoukat, montovat, zkrátka kutit, beze strachu, že si ubíží. Dnes na takové aktivity často nezbývá čas, v horším případě jsou považovány za zbytečné, nebo dokonce nebezpečné. Kdo by ae mě s dětmi vyrábět uky a tkát dečky, když na to rodiče nebudou mít čas nebo chuť, nebo už to ani sami neumí? Tento úko může zčásti převzít škoka, která může být ostrůvkem chránícím dětství, a poskytovat to, co děti pro svůj ceostní a zdravý vývoj potřebují. RVP pro předškoní vzděávání tyto potřeby formuuje jako kompetence. Jak skrze řemeso, tak skrze pobyt v přírodě se všechny tyto kompetence daří rozvíjet zcea přirozeně a propojeně se životem. Při reaizaci projektu jsme si uvědomii, jak jsou učiteé a učiteky v mateřských škokách zavaeni a přetíženi úkoy a očekáváními (rodičů, kontroních orgánů a ceého systému). Často si zoufai při představě, že by měi něco dašího přidat ke stávajícím úkoům. Zároveň jsme ae zjistii, že pokud se řemeso a vztah k přírodě stanou součástí života učiteů, ušetří jim to spoustu si. Nápady poskytuje sama příroda, řemeso zase nabízí oporu a jistotu v naučených postupech. Během tohoto roku spojiy své síy a zkušenosti z dřívějších projektů dvě organizace Muzeum Říčany a Asociace esních mateřských ško. Stejně tak pubikace je rozděena na pomysné dvě části. Teoretičtější část, řemesa zasazuje do širšího kontextu vzděávání pro udržitený rozvoj a nabízí propracovanější argumentaci, proč a jakým způsobem řemesné činnosti do programu v MŠ vůbec zařazovat, a jaké kompetence mohou u dětí rozvíjet. Část druhá je praktičtěji zaměřena na konkrétní řemesnou činnost v oborech práce se dřevem a textiní tvorba. Přestože jsme si dobře vědomi náročnosti učiteské profese, rozhodi jsme se při představování řemese a řemesných činností nejít pro pedagogy tou nejsnazší cestou, tedy tak, že bychom poskyti baíček hotových návodů, které by stačio ve škoce pouze reprodukovat. Ostatně takových návodů bya pubikována ceá řada a těžko bychom jim na tomto, stránkami omezeném prostoru, mohi konkurovat. Tato pubikace má být spíše jakousi ochutnávkou toho, jak je možné s řemesy pracovat ve škoce, ae především motivací pro vás samotné nebát se vyzkoušet něco nového, začít si hrát s materiáem a objevovat jeho vastnosti, možnosti zpracování a použití, skádat nejrůznější tvary, kombinovat barvy, využívat přirozené struktury. A snad i dojít k závěru, že vastně žádnou pubikaci nepotřebujete, a jako zdroj nápadů vám posouží příroda, tradice, vaši žáci a především vy sami. Jen zapáený a zkušený mistr může totiž dobře motivovat a inspirovat své učedníky. Eiška Hízová a Johana Passerin 5

6 6

7 Pohed výtvarného pedagoga na téma řemese v MŠ Věra Roeseová Výchova dětí, směřující k řemesům, nebya, pokud vím, zařazena do výukových programů vzděávání jako povinný předmět, dokonce ji mnoho zákadních ško eckde opustio. Autoři těchto příruček proto směřují na všech stupních ško ke zkvaitnění dovedností, především dovedností řemesných přejí si systematicky připravovat děti pro život ve spoečnosti, kde je zapotřebí vědců, techniků i řemesníků. Je třeba jim za to poděkovat. Nebudou-i se děti zajímavým způsobem s řemesnými dovednostmi a s kutěním setkávat, nepodaří se obnovit ani vztah k mnoha profesím, které spoečnost potřebuje. Vývoj od dětství až po dospívání probíhá v navazujících stupních, které ze přirovnat ke schodišti. S každým schůdkem se rozsah řemesných aktivit rozšiřuje a současně se zvyšují nároky na kvaitu provedení. V mateřských škoách (dáe MŠ) se výuka dovedností zaměřuje spíše na dovednosti potřebné pro všední život. Řemesné zkušenosti supuje často keramika, kde ze muvit o řemese jen do určité míry. Přesto výuka keramiky nebo modeování je prospěšná, protože vede ke zvýšení haptického cítění a k rozvoji obratnosti. Řemesné práce s dětmi v MŠ však mají neobyčejné možnosti, které nesou charakter ceostních procesů. Aktivity sice mohou být pojímané jako vzájemně odděené úseky učiva, jindy však učiteé navazují příbuznými náměty, v různé míře probíranými a především podávanými v souvisostech. Uvažuji-i o dovednostech, eventuáně o řemesně orientovaných podnětech, mohu rozvíjet nejen pečivost provedení, ae i pozorování a vnímání vastních reakcí na podněty, a postupně fantazii a tvořivost. Na druhé straně jimi mohu inspirovat úvahy o původu přírodních eementů, o stárnutí materiáů, o věcech koem nás,o stopách po idských rukou a tudíž i o idských životech. O zbytečné spotřebě, o udržiteném životě, o recykaci. Je však na pováženou, jak často se dnes postoje dětí vyznačují hostejností k hodnotám předmět raději vyhodí, než opraví, a koupí nový. Je to způsobeno některými nedostatky výchovy v rodině a škoa, která by měa dopňovat rodinnou výchovu, na tyto potřeby rezignovaa. Vzhedem ke stavu spoečnosti, bezohednému čerpání přírodních zdrojů a honbě za ziskem se stáe snižuje schopnost spoečnosti žít udržiteným životem a omezit pýtvání. Pracovní výchovu je proto třeba považovat za zákadní součást vzděávání, které se promítá do nejrůznějších povoání i do rodinného života. O pojmu řemesné aktivity ze u dětí předškoního věku hovořit jen obtížně. Vedou mne k tomu dvě zásadní otázky. Věříte, že rozvojem řemesných dovedností můžeme děti naučit udržitenému jednání? Otázka po smysu řemesných aktivit v předškoním věku: Řemesný výcvik v pravém smysu sova má pro děti v tomto věku jen omezený význam. Rozměry nástrojů neodpovídají dětské ruce. I když se s nástroji dítě vyrovná, jeho trpěivost se brzy vyčerpává - doba soustředění na práci se iší pode věku, zájmu, zručnosti a psychické vyspěosti dětí (10 20 minut). Otázka po nebezpečí pokesu dětské tvořivosti: Bude-i pro učitee prvořadá kvaita provedení, převádne dri a pro děti ztratí řemesné aktivity půvab spojený s osobní účastí na zadání. 7

8 Dri x kvaita provedení x tvořivost Naše jsem kousek dřeva, které voní medem, rozumíš? Uděa jsem do něj divnou havu s očima napů zavřenýma a ústy pootevřenými, přibížíš se k ní a mysíš, že bude muvit, rozumíš? Ae ona nemuví, ona cítí med, rozumíš? Ae nevím, jak douho bude cítit med. Chtě bych to vědět. Osip Zadkin Jinými sovy, pojetí pracovní výchovy ve smysu řemesného výcviku zde opomíjí výtvarné myšení, což dokáže negativně ovivnit ceý výtvarný výtvarný vývoj dětí. Této situaci je nutné se u maých dětí vyvarovat a požadavky stupňovat jen opatrně. V závěru úvodní části se zmíním o zkušenostech učiteů ZUŠ. Řemesné zkušenosti dětí madších i starších jsou dnes neuvěřiteně omezené mnoho dětí nedovede stříhat nůžkami, přišít knofík, zatouct hřebík, čistě opracovat kousek dřeva. Ve skupině sedmi až devítietých dětí pouze jedno uměo uvázat uze, o kičce u boty nemuvě. Výjimkou jsou čenové skautských a některých jiných oddíů, tam však jde o ryze praktické dovednosti s nízkými řemesnými i výtvarnými kvaitami. Při výběru dokumentace jsem si uvědomia, jak podstatné byo v mé pedagogické praxi rozvíjení zručnosti. Zručnost je bezpodmínečně nutná pro tvorbu v materiáu, je to její součást, s šikovnýma rukama se skutečná práce v materiáu épe daří. Obratnost dětských prstíků se nejsnáze rozvíjí na nenáročných materiáech, při pastickém a prostorovém formování papíru nebo při modeování. Úmysně nehovořím o keramice je hostejné, zda dětské pastiky vypáíme či nikoi. Jde o haptické zkušenosti, o výtvarné cítění a o respekt vůči materiáu. Z mého pohedu výtvarného pedagoga je kadení zákadů pro řemesné aktivity v předškoním věku především výtvarná hra s materiáem, která rozvíjí manuání zručnost dětí i jejich výtvarné cítění. Haptické účinky hmoty, povrchových struktur, vizuání podněty barev a tvarů dítě i dospěý huboce prožívá, ať již jde o pouhý etmý kontakt nebo o tvořivý zásah do podoby daného materiáu. Kdo se s ním ztotožňuje a cítí k němu úctu, kdo ho dokáže na odpovídající úrovni opracovat, je později schopen využít všechny jeho kvaity pro vyjádření myšenek: Přírodní materiáy jsou čověku nejbižší - vztah k přírodním materiáům a jejich vastnostem je nám dán huboce uoženou idskou zkušeností. Čověk se v průběhu historie dotýka híny, kamene, dřeva, rostinného a živočišného vákna, a proto s nimi spojuje emocionání obsahy. Také dítě při hře objevuje vastnosti materiáu jako pradávný uměec nebo řemesník, hovoří o nich, učí se rozpoznávat jejich nuance, spojené s možnostmi jejich upatnění, a pokouší se s nimi zacházet. Stavba a povrch přírodního materiáu přinášejí podněty pro zamyšení - jsou podmíněny řádem vzniku či růstu. Dětem umožní pochopit zákonitost uspořádání váken dřeva, komůrek ve výpni kostí, vrstev v kameni. Mohou pozorovat rozkrojené zeí a zabývat se jeho iniemi Vrstvy země, 7 et, vrstvená koáž z papíru 8

9 (naepený provaz, papírový váeček), vyhoubit do híny vnitřní prostor papriky, snímat frotáže z naštípaného dřeva. Příkady her s přírodními materiáy: Otisky - otiskujte kůry různých stromů do híny nebo pasteíny, Struktury - vytvářejte struktury z navrstvené trávy, písku, šišek nebo štěrku do čtverce ze svázaných větví nebo rohož z kacíků (propétání vyzkoušet z papírových pásků, pak propést kacíky po okrajích) atd. Sbírky - sbírejte přírodniny pode veikosti, tvaru nebo barvy, stupňování barevných odstínů, řazení kaménků (řady, vojáci v šiku, kamínky se honí, odstrkují, přeévají se do rohu atd.), Zanechávání vrypů - nejprve do úomků porobetonu, později do pískovce (tvář, srst, zobání pro ptáčky,...) Mysíte, že je možné pozorováním struktur dřeva nebo tkacovské osnovy rozvíjet matematické či hudební představy? Dekasované a jiné materiáy, kdysi používané a znovu použitené, obsahují zváštní kouzo trvání, proměn a znovuzrození. Výrazně se na nich podepisuje čas - patina měděnky a rezu, tení či otěr dřeva, vybedost motouzů nebo koudee. Motivaci v sobě nesou také stopy užívání nebo spouúčast čověka na jejich vzniku. Proces žití a stárnutí s porozuměním přijímáme, vymýšíme příběhy a rozvíjíme podněty, jejichž přítomnost jen tušíme. Jiné podněty soustřeďují pozornost na okoní svět pný předmětů, jejich estetických účinků, řemesného zpracování a přiměřenosti idskému těu.veice skromné výrazivo těchto materiáů vyžaduje citivé a soustředěné vnímání smysových podnětů - chadu, tvrdosti, povrchu, hebkosti, tvárnosti, barevnosti, ae i zvuku nebo vůně. Pokud s nimi dítě přichází do kontaktu, dokáže je pojmenovat a reaguje na ně, získává nezvyké zkušenosti. Vznikající prožitky rozvíjejí fantazii a představivost - vyvoávají asociační představy, pro které děti hedají vastní způsoby vyjádření, napříkad dotváření náezů, frotáže a jiné záznamy, vyprávění třebas o starém a rezavém kousku pechu nebo hrané diaogy. Věci, které žiy vastním životem, nabádají k vyprávění a ztvárňování příběhů. 9

10 Uhí krabičky se sbírkou, 10 et Sbírka dřívek z procházky, 5 7 et Housenky kombinace matereiáů, 5 7 et Kresba drátem, 6 et Co se nedá jíst, 7 et Ptáček, 5 et 10

11 Příkady her s dekasovanými a jinými materiáy: Vzorník materiáů - ukázky materiáů ukádejte do sáčků nebo do obaů od vajec, ukazujte a vysvětujte si příbuznosti a odišnosti, Pomazení - se zavřenýma očima chvíi jemně mněte kousek materiáu, sedujte, co o sobě vypráví, a pak to vyprávějte ostatním - vna: hnízdo, tepo, něha, a naopak nepříjemné upívání a beztvárnost; petivo: zábrana, omezení, drásání, vězení, samota, pravidenost aj.), Rozpétání - rozpétejte zamotané dráty a provázky na deší kousky (tvarování drátků, zapíchnutých do híny pohyb větru, pohyb kapky pod jezem aj.), Otisky Proměny - podrážky starých bot do híny (jednotivé otisky vypáené ze híny a opatřené dírkami svázat do tvarů poché outky nácvik uzování), - jak proměnit PET áhev (nasypat písek, kaménky, jehičí aj., obait nebo omotat, natřít zčásti epidem a posypat peřím či rýží) atd. Nástroje, které materiáu dávají tvar, zanechávají vastní charakter stop - rydo, špachte, ae i prsty, dáto nebo kadivo. Dítě rádo experimentuje, jakýmkoi i improvizovaným nástrojem zanechává stopy v materiáech, někdy jde o otisk a jindy o ostrý vryp nebo o otvor. Stopy nástroje vypovídají o čověku, který ho drže v ruce. By opatrný, energický, nešika nebo cíevědomý? Příkady her práce s nástroji: Nahodié stopy ryda v sádrové desce nebo v inorytu motivované námětem chupatce nebo stříkající sprchy, Stopy nástrojů, které kasickými nástroji nejsou (třebas hřebík, pero, hadřík, kukuřičné šustí, hrana epenky a mnoho jiných) atd. Řemesné aktivity, ze-i o nich hovořit u dětí předškoního věku, vedou k objevům, které jsou dány vastnostmi užité hmoty. Respekt vůči zvoenému materiáu zabraňuje výtvarným nezdarům. Když se poddá dítě, poddá se i materiá. Také pracovní úsií dětí vzroste, spojíi práci s úctou k materiáu. Každý materiá má pevně dané vastnosti poeno tvoří tvar boku v prostoru, prkénko je pochou deskou, pech je tvarovatená pocha, igeit také, ae často je ho třeba zpevnit kostrou. Těmto parametrům přizpůsobujeme přístup k materiáu jak z pohedu řemesníka, tak uměce. Řemesné aktivity staví na hře s materiáem, nástrojem a pracovním postupem. Vedou od jejich hravého poznávání k cíenému používání. Hra se stopou nástroje umožňuje jeho řeč poznat a využívat. Hravé formování hmot pomáhá porozumět podstatě materiáů a později vede k jejich vědomému opracování. Haptické účinky materiáů a povrchových struktur při setkání dvou materiáů pěstuje cit pro materiáové harmonie a kontrasty (haptické čtení bez účasti zraku). Mezi vastnostmi, které děti potřebují poznat, je i nosnost materiáů. Pocit neomezené svobody je živnou půdou pro rozvíjení hedačství (co se stane, když ) pokusy, vhodné i méně vhodné nápady a rodící se asociace přispívají k tvořivému pojímání všech výtvarných aktivit včetně práce s materiáem. Povědomí o tom, jaký způsob opracování je pro daný materiá vhodný, co dítěti dovoí a co nikoi, přinášejí vede Vynořia se mi vzpomínka na výstavu sochaře Brancusiho v Paříži, které předcházey řemesné aktivity v dětském ateieru. Dřevo, kovy a různé druhy kamene děti zkoušey opracovat piníky a rašpemi. Někdy zanechay pár rýh, jindy nedosáhy ničeho. V tom je podstata - chci-i pochopit uměecké dío, potřebuji prožít vastní řemesnou zkušenost. Podobnou zkušenost potřebuji i pro řemesné aktivity. Používejte materiáy, které si děti samy nasbíray. Až budou řezat svojí větvičku, pak se jich ptejte na význam sova šetřit. Největším objevem je poznání, že se dá tvořit ze všeho, s čím se dítě ve svém okoí setkává. 11

12 být úspěšná nekonvenční přístupy jsou obzváště cenné, vznikají-i impusivně, bez vivu učitee. Ani nečekaná nehoda při práci nebývá daeko od objevu. Této metodě učení říkáme vrstvení zkušeností. Příkady procesů směřujících k řemesným aktivitám: Vystřihování a skádání tvarů - Děti vystřihovay z kresicí čtvrtky různé tvary a skáday z nich strašidýko. Maá hočička objevia ve zbytku čtvrtky špičaté zástřihy a nadšeně prohásia, že objevia mnohem epší strašido, než které před tím vytvořia. Měa pravdu. Štětec na procházce - rozhíží se, oudá se. Najednou vykřikne, jémine, zapomně jsem si brýe! Utíká zpátky a ryche se vrací. Zůstává za ním čára. Přiše deštík, namoči ji, přiše ptáček, pohopsa ji, přiše vítr, rozmaza ji. Co děat? Mokrou čáru rozmyjeme, pošapanou pohopsáme ještě víc, rozmazanou překryjeme jinou barvou. A umíme se štětcem pěkně zacházet. Učitei hrozí jen jediná didaktická chyba kombinování více než dvou, výjimečně tří materiáů. Mezi dvěma či třemi materiáy panuje harmonie nebo příjemný kontrast. Pokud výběr podcení, působivý maý objekt se změní na vzorník materiáů a barev, který postrádá smys. Uvědomujme si stáe jedno z kompozičních pravide pravido výběru a omezení. Nejprve si ony dva tři materiáy vyber a pak si s nimi hraj a omez se jejich vastnostmi. I skadate si někdy zvoí akord a s ohedem na něj napíše skadbu. Bížíme se k závěru. Řekněme si to nejpodstatnější v předškoním věku nevychovávejme jen řemesníka, ae citivou a tvořivou bytost. Bude-i vnímat nejrůznější materiáy, objevovat a vynaézat, objeví i krásu čistého provedení, přijme a bude rozvíjet i řemeso. Moje děti i vnoučata se mnou žiy každé éto na chaupě. Měy přístup ke zbytkům všech materiáů k novým či starým a opršeým kouskům prken, ke špakům i poínkům, k různým veikostem hřebíků, k vázacímu drátu a sisau. Co si vymysey, to hned reaizovay. Nejdřív jen zatoukay hřebíky, vyrobiy si ze špaků a prken avičky k ohništi, po fimu o rytířích si uděay dřevěné meče. Z prkének a atí si vnuk postavi veké etado a dopni je drobnými náezy z kůny. V osmi etech všichni sekai sekerou a štípai dřevo épe pod dohedem, než tajně u sousedů. A ve dvanácti etech si pečivě vybrousii a namořii starý stů a žide, aby mohi hrát na půdě pohodně karty. Jednomu z nich se dřevo tak zaíbio, že se učí řezbářem, postavi si výheň a ková si dopňující prvky. A tak se z hry s materiáy a nástroji pozvona stává povoání spojené se zaujetím, s tvořivostí a s poctivou prací. A co přinesou hry s materiáem učitekám v mateřské škoe? Radost z tvořivé atmosféry a z radosti dětí, úžas nad jejich nápady, obdiv k jejich originánímu a tvořivému myšení. A také uspokojení z nezvykých a i pro ně inspirativních podnětů. Pomohou jim znovu objevit či prohoubit radost z práce, mohou épe vzdorovat skepsi či pocitu vyhoření. Přeji všem, aby ve výtvarných hrách našy stejné uspokojení, jaké jsem v nich naša já. Poznámky k dokumentaci: - Dětské výtvory pocházejí z archivu prací výtvarných oborů. Mnohé, především modeování z híny a tvarování z papíru, víceméně odpovídá věku dětí z mateřských ško. - Ukázky výtvarných her a materiáů pocházejí často od dětí poněkud starších, jsem však přesvědčena, že by je v jednodušší formě mohy zvádnout i madší děti. Některé ukázky jsou míněny jako inspirace pro učiteky. - Při porovnávání výsedků dětí z MŠ a ze ZUŠ je třeba mít na paměti, že výtvarnost se do dovedností výrazně promítá a že u dětí ze ZUŠ je výtvarný projev jejich sinou stránkou. Uvědomme si, že o výsedek nejde podstatný je proces a to, co se při něm děti naučí. 12

13 MATERIÁLOVÉ A ŘEMESLNÉ INSPIRACE V oddíe materiáových inspirací vás seznámíme s vybranými materiáy, které považujeme za zákadní. Je na čtenáři, zda mu přijde tento výčet úpný. Doufáme, že nepřijde a že si vzorníky budete rozšiřovat, přidávat daší isty s materiáy, které nemůžete nezařadit nebo neukázat dětem. Právě tak metodicé návody na konkrétní výrobky neaspirují na funkci být učebnicí. Jde o výběr někoika pracovních postupů, které jak tematicky tak technoogicky stupňují svoji obtížnost. Jsou určené především pedagogům, aby pode nich tvořii sami. V duchu projektu věříme, že jen učite, který něco sám umí, to může předávat dá. Proto i apikace do výuky v MŠ je zde ve formě náznaku a doporučení, jejichž reaizace se neobejde bez tvůrčí pedagogické invence. I k metodickým návodům do kroužkové vazby směe přikádejte vastní poznámky a nápady na daší výrobky a postupy. Pokud se časem kniha stane úožištěm vašich příprav a reaizací, herbářem vzorků a ukázkou i pro děti, pak spnia svůj úče. Přejeme hodně štěstí při reaizaci i mimo ni. Kdyby to náhodou někde drho a nevěděi jste jak pokračovat: muzeum@muzeum.ricany.cz Tyto a daší metodické materiáy budete postupně naézat na webu muzea Říčany v sekci Vzděávání pedagogů. 13

14 14

15 SMRK U nás nejběžnější jehičnatá dřevina v esích i na trhu. Havní surovina v papírenství. Dřevo stabiní a ehké. Dobře se štípe. V nedoschém stavu masiv vhodný na výrobu hobin a oubků pro daší zpracování. Na drobnosti se příiš nehodí měkké dřevo se štípe a nedrží tvar, obtížné zpracování v okoí suků a smoníků. Vhodný jako konstrukční materiá. Padané, sbírané dřevo v ese má krásné barvy z počínající hnioby či povrchové chodbičky od kůrovce. Krásně rovněž vypadají řezy přesenem či suk, kde suky kontrastují s jinak jednoitě světým dřevem vhodné na šperky. BOROVICE Jehičnatá dřevina kresbou připomínající smrk. Je ae trvanivější, pevnější a hůř se zpracovává. Přirozeně obsahuje více smůy, proto je vhodná na výrobu předmětů do venkovního prostředí (okna, dveře, venkovní konstrukce, trupy odí aj., s dětmi vodní mýnky, atánky, venkovní pastika aj.). Borovice má nezaměnitenou terpentýnovou vůni s éčivými schopnostmi. Pokud budeme chtít pracovat i s čichovým dojmem z práce se dřevem, neměa by borovice chybět na truhářské hobici. JAVOR Naše nejsvětejší istnatá dřevina. Dřevo pevné, tvrdé, homogenní a vemi stabiní. Dobře se opracovává, řeže, brousí, hobuje, výborně se soustruží i v maých veikostech. Používá se také k výrobě hudebních nástrojů. Javorová dýha se výborně řeže řezákem, neštípe se. Vhodná na výrobu intarzi, masiv na řezbu a nejjemnější funkční součásti. Nádory a jiné vady ve dřevě mají jedinečnou kresbu. Jakmie potkáme pokácený javor, nesmíme odejít s prázdnou! Doporučuji na přesnou a jemnou práci s dětmi. Navíc podzimní istí javoru je skutečný pokad toik barev! DUB Četná istnatá dřevina. Symbo stabiity a věkovitosti. Třísovitá dřevina vemi dobře odoává povětrnosti. Nejrozšířenější v truhářství na výrobu nábytku i stavebně truhářských prvků, které mají opravdu vydržet. Tvrdý, pevný, houževnatý a trvanivý. Ručně se opracovává dobře, ae jen při vynaožení dostatečné síy a pouze ostrými nástroji. Dubový prach má výrazně kyseou vůni, může dráždit siznice. Masivní dub nejsnáze koupíme ve stavebninách jako přířez na výrobu dveřních prahů. Lze rovněž použít staré parkety z bouraček. BUK U nás nejběžnější istnatá dřevina v esích i na trhu. K výrobě překižek, ohýbaného nábytku a jako masiv. Homogenní kresba i struktura. Výborná pevnost. Používáme všude tam, kde usiujeme o pevný a funkční detai (pojezdy zásuvek, funkční ištování, koíky, nákižky aj.) Při práci s dětmi používáme masiv na výrobu hraček a jejich funkčních součástí (koa, hřídeky, kínky, koráky aj.) Masivní buk rovněž nejsnáze koupíme ve stavebninách jako přířez na výrobu dveřních prahů. Lze rovněž použít staré parkety z bouraček. Na jemnější práci ze použít sabší prkénka ze zásuvek starých skříní. Výborný vysušený a ohobovaný materiá tak můžeme spíš než v obchodě hedat na vastních půdách či skepích. JASAN Listnáč se specifickou výraznou kresbou. Je poměrně tvrdý, vemi houževnatý a pružný. Proto se odedávna používa na výrobu uků, topůrek, made a dodnes na sportovní nářadí, saně, basebaové páky atd. Pro svou ohebnost a výraznou kresbu ho doporučujeme ke zpracování v podobě dýh. V masivu je běžně dostupný jen ve speciaizovaných obchodech s truhářským řezivem. Na výrobu uků, mečů, hoí je však nutné mít v díně aespoň kousek pěkně rovnoetého jasanu. Za obzváštní parádu patí vnitý jasan specifický druh, jehož kresba vytváří pravidené vnovky. Pokud na takovou dýhu narazíte, určitě si jí zkuste odýhovat aespoň mainkatou krabičku Vnitý jasan v poše vypadá skvěe. TŘEŠEŇ Při vrtání e. vrtačkou s dětmi nejépe pozorujeme vůně jednotivých dřevin. Vždy, když vrtáme dub, hned za ním zařadím aespoň ukázkový vrt třešní. Sadká až medová vůně kontrastuje s kyseým dubem nebo éterickou borovicí skutečně k nakousnutí. Třešeň se opracovává snadno. Je tak akorát tvrdá na řezání piou i řezbářskými dáty. Má nádhernou jemnou kresbu. V růžovém až zatavém dřevě jsou jasně zřetené někdy až nazeenaé etokruhy. Povrch je tak souvisý a ze ho nasucho brousit až do esku. Pro to všechno je třešeň ideání dřevinou pro práci s dětmi. Pryskyřici vytékající z ran na kmeni a větvích můžeme sbírat a rozpuštěním v ihu či terpentýnu z ní vytvářet zcea přírodní ak na dětské výrobky. ŠVESTKA Je jedním z našich nejtvrdších dřev. Mívá pokroucený svaovitý kmen. Jestiže má někdo ve vašem okoí na zahradě pokácenou nebo jen prořezanou švestku, ihned ho o ni požádejte (kmen, kořen, větve, špaky berte v jakémkoi množství). Na drobné šperky, přívěsky a ozdoby je švestka tím nejepším dřevem. I mainké výrobky ze švestky mají znatenou hmotnost. Dřevo ze brousit až do esku. Barva je červenohnědá, místy až do fiaova. Vemi efektně působí výrobky, v jejichž masivu bya ponechána podkorní bě i s neupraveným povrchem pod soupnutou kůrou. Švestka působí vemi upřímně, na jejím dřevě je všechno vidět, nic neschová, obzváště v okoí suků její pokroucené etokruhy působí zváštní výmuvností. OŘECH Je náš skutečný krá a také nejdražší tuzemská dřevina. Má ideání technoogické vastnosti stabiní, neštípe se, vemi dobře se obrábí všemi nástroji, dobře se řeže řezbářskými dáty i soustruží. Používaný především v uměecké truhařině jako masiv i dýha. Z našich dřevin je to nejtmavší hnědé dřevo. Proto je dobré je mít pro případ, že budeme potřebovat něco tmavšího, napříkad při výrobě intarzované šachovnice aj. 15

16 HRANA Páska na hrany s epidem Vyrábí se z papíru i z masivních dýh v nejrůznějších barvách a texturách v šířkách cca od 2 do 15 cm. Hrany se používají k nažehování na hrany dřevotřískových desek. Hrany ze koupit s epidem i bez. Lepido je termopastické ze opakovaně změkčit tepem žehičkou. Samostatně je ze použít k výrobě prostorových objektů (kytičky, zvířátka, voné pastiky aj.) jejich stáčením, provékáním i kombinací s tyčemi aj. Z technoogického hediska může být práce s hranami prvním impuzem k úvahám dětí o zpracování ohýbaného dřeva. Ke zpracování doporučuji hodně nůžek, starou žehičku s tepenou reguací a spoustu koíčků. ALTERNATIVNÍ DŘEVĚNÉ POLOTOVARY (Lékařská žička, špeje) Používáme jen vemi obezřetně. Hrozí, že řemesnou práci zaměníme za navékání koráků, spojování koupených komponentů, vyřezávání hotových šabon aj. Používáme pootovary v co možná nepůvodnějším a surovém stavu. Ideání je mít takovýto materiá sesypaný v jedné krabici, aby děti prohrabovay, viděy rozdíy a nepracovay jen s jedním korákem nebo špejí. Aternativy dřeva: ékařská žička, špeje, tyčka od nanuku, míchátka na čaj, příborové hůky, párátka, jehy na špíz, surové koráky. BRUSNÝ PAPÍR Při nákupu hedejte brusný pás v roích, ideáně použijte přiožený vzorek vemi kvaitního brusného papíru. Brusivo vždy nakupujte ve speciákách, ne v megamarketech. Pro domácí dínu máme: papíry P80, P120, brusné houby P100 a P180 Kvaitní brusný papír na ruční broušení dřeva má tenký a měkce ohebný podkadní papír (obvyke hnědé až šedé barvy). Při ohybu se papír neáme a zrno neodpadává. Daší brusivo: brusné houby a moitany, abrazivní rouna, brusné vaty, brusné výseky, amey a těíska, brusné pasty, pemza prášková LAMELA Lameka souží jako spojovací čánek většiny dnešních truhářských konstrukcí z agomerovaných desek i masivu. Nástupce dřívějších koíkových spojů. Lamea je sisovaná buková překižka, která při nasáknutí epidem expanduje a tím se ve dřevě upevní. Jestiže uvažujeme o výrobě větších výrobků, jako jsou různé bedýnky nebo skříně, budou pro nás ameovací frézka a tato ameová pera neoceniteným pomocníkem. Vřee doporučuji všem začátečníkům, kteří stojí před úkoem vytvořit soubor úožných prostor např. na hračky. Zjistíme, že i veké věci jdou děat poměrně snadno. KOLÍKY TÝBLE Lze je kupovat nakrácené nebo v tyčích o průměrech 4 30 mm. Koíky určené na spoje jsou vroubkované kvůi zatečení epida a epší fixaci ve spoji. Koíky a především tyčovinu doporučuji nakupovat ve větším množství přímo od výrobce, protože cena v megamarketech se mnohdy iší i o 10 Kč na jednu tyčku. Rovné a pevné tyčky jsou vždy potřeba, zváště při práci s dětmi představují dřevěné tyče a koíky první krok ke zpracování sožených a sožitějších výrobků. Standardní průměry, které nakupujeme do zásoby, jsou průměry 8 a 10 mm. Na drobnosti jako jsou outky, mikádo aj. používáme průměry 4 6 mm. OSB DESKA Specifický typ dřevotřískové desky desky vyrobené opětovným sepením a sisováním dřevěných třísek. Óesbéčko má třísky největší a nejviditenější ze všech desek. Proto je vhodná jako ukázka k demonstraci výroby i funkčnosti agomerovaných desek. Opětovným sepováním dřevních třísek, váken i masivu dosahujeme stabinějších vastností výsedných materiáů. Ze třískových desek je asi nejpevnější v poše. Proto je OSB využívána především ve stavebnictví. Lze ji použít na výrobu různých beden, pracovních stoů, stupátek atd. Strukturu povrchu ze opakovaně zapňovat barevnými tmey a brousi, a tím dosahovat zajímavých povrchových efektů. HDF SOLOLIT Tvrdá dřevováknitá deska vyrobená opětovným siným sisováním dřevních váken. Tvrdší než MDF a proto také pevnější i při menší toušťce. V nábytkářství havně k výrobě zad skříní a den zásuvek a boxů jako evnější aternativa překižky. Vhodná jako aciný podkad pro naepování při asambáži (hobiny, kousky dřev aj.). Povrch hadké strany je prosáknutý parafinem coby separátor z výroby. Povrch je proto méně savý před epením nutno zbrousit. Ideání jako podožka při řezání řezákem nebo jako vyměnitená krycí vrstva desky pracovního stou. PŘEKLIŽKA Překižka se vyrábí vrstvením dřevěných dýh. Pode toušťky, druhu dřeviny, typu epida a vizuání kvaity krycí svrchní dýhy rozišujeme překižky na stavební a truhářské. Překižka je ideání pošný deskový materiá pro práci s dětmi i v domácí díně. Ponechává si vizuání vastnosti dřeva, ae nesesychá, nepraská, je pevná i při maých toušťkách. Používáme ji jako výpňový materiá v rámových konstrukcích nebo samostatně. V drobné výrobě na prořezávání puzze a skádačky, desky a obay, podožky, jádra pro dýhování aj. Při tmeové technice ji ze krásně nařezávat a odupovat ve vrstvách. V díně je vždy dobré mít aespoň pár kousků překižky 3, 5, 10 mm sinou. MDF DESKA Pootvrdá dřevováknitá deska vyrobená opětovným sisováním dřevních váken. Je havní surovinou pro výrobu toho, co dnes označujeme jako nábytek z papíru tj. dvě vrstvy sabé MDF naepené na papírové mřížce voštině. Výhodou MDF je homogenní struktura ve všech směrech. Lze ji proto výborně tvarovat řezat, frézovat, brousit a barvit. Nábytek s vysoce eskými akovanými povrchy má obvyke MDF jádro. Pro začátečníky je tento materiá vhodný na seznámení s řeznými nástroji a řezbářskými dáty. MDF se řeže jako papír i při vynaožení maé síy. Právě tak se ae také třepí a žvejká ae jen s tupými dáty. 16

17 SUROVÁ (POTNÍ) VLNA Stříháním ovcí se získá rouno, které tvoří souvisou vrstvu spojenou tukem (anoinem) a potem. Ovce se stříhají jednou až dvakrát ročně a získá se tak 3 18 kg vny. PRANÁ VLNA Vna obsahuje potaš (prací prostředek), a je tedy možné prát vnu ve vastní špíně. Stačí ji jen namočit na někoik hodin (nejépe do dešťové vody) a někoikrát propěchovat. Tento proces se opakuje někoikrát, dokud není voda čistá. MYKANÁ VLNA Z HNĚDÝCH OVCÍ Mykáním se vákna jemně rozvoní, vyčistí, napřímí a urovnají. Vytvoří rovnoměrnou jemnou vákennou vrstvu pavučinu. ČESANÁ VLNA ZE SVĚTLÝCH OVCÍ Mykaná vna se češe na česacích strojích nebo ručně na kartáčích. Účeem česání je zbavit se krátkých váken a zbytků rostinných nečistot, vákna urovnat a vytvořit pramen česanec VLNA OBARVENÁ POTRAVINÁŘSKÝM BARVIVEM (ČERVENÁ) VLNA OBARVENÁ CHEMICKY Potravinářské barvy jsou nejevnější, jsou stabiní, nebednou ani na sunci. Hodí se pouze pro barvení vny, na bavnu se nechytají. Výhodou chemických barev je široká barevná škáa a značná trvanivost. 100% VLNĚNÝ FILC (OBDÉLNÍK) 100% POLYESTEROVÝ FILC (KOLEČKO) Netkaná textiie, která vzniká mokrým zapstěním vněných (resp. syntetických) váken. Netřepí se, je proto výborným výtvarným materiáem. Má dobré tepeně izoační vastnosti. PŘÍZE BAVLNĚNÁ (BIOBAVLNA PŘÍRODNĚ ROSTLÁ HNĚDÁ) Tvarově stabiní, pevná, dobře saje vhkost. Není toik hřejivá jako jiné materiáy a při praní se může srážet. PŘÍZE VLNĚNÁ Vemi hřejivá, pevná. Může kousat, je náročnější na údržbu. PŘÍZE AKRYLOVÁ Měkká, hřejivá, evná, snadno se udržuje. Není tak pevná jako bavněná, může žmokovat a snadněji se špiní. 29

18 HEDVÁBÍ TKANINA Vemi ehké, v horku chadí, v zimě hřeje. Ryche propouští vhkost. LEN TKANINA Odoná, i ve vhkém stavu extrémně pevná átka. Je chadivý, vysoce savý. Mačká se. BIOBAVLNA PLETENINA Vzdušná, měkká, odoná, má skvěé absorpční vastnosti. Pomau schne. FLEECE POLYESTEROVÝ Dobré izoační schopnosti, nízká hmotnost, minimání nasákavost, příjemný na omak. Má skon k hromadění zápachu, žmokuje. ŠUSŤÁKOVINA Z poyesterových a poyamidových váken. Nepromokavá, odoná vůči oděru, větruvzdorná. BAMBUS PLETENINA Lehká, spývavá a asi čtyřikrát více savá oproti bavně. Výrazně pohcuje pachy (např. pot) a dobře odoává bakteriím. BAVLNA OBARVENÁ OŘEŠÁKEM (supky podů, isty) BAVLNA OBARVENÁ KURKUMOU (koření - běžně dostupné v obchodě s kořením) BAVLNA OBARVENÁ CHEMICKOU BARVOU DUHA 30

19 1 HABR, LÍSKA, SMRK DIKOBRAZ Ondřej Suchan...Co budeš vyrábět? zeptaa se mne dcera. Asi ježka, odpovědě jsem. A tak zača náš rozhovor o zvěři a vyrábění. Dcera si přiseda a nakresia mi zvířátka, která zná... Pak nás cesta zaveda k nízké habřině. Adéka pár větví ztěžka uříza. Byy houževnaté a křivé, tvrdé a na povrchu hadce běavé. Tahe větev mi připomíná kost. No jóó, ta vypadá jako něčí noha! 17

20 PRACOVNÍ POSTUP 1. Napřed jsme kresii zvířátka, povídai si o jejich nohách, těech a stavbě. Navrh jsem výrobu ježka. 2. Pak jsme v ese sbírai různé čerstvé i sušší dřeviny, pozorovai jejich křivost, barvu, tuhost. Krásná přímost ískových prutů rozhoda o tom, že místo ježka to bude dikobraz. 3. Nařezai jsme nahrubo někoik kousků z každé sebrané dřeviny. Pode vastnosti dřeva jsme se rozhodi, na které části těa se hodí. 4. Skádai jsme kousky dřeva k sobě a zkoušei různé varianty, jak by moho zvíře vypadat. Páry předních a zadních nohou jsme vybírai vždy ze stejně tustých větví, aby k sobě patřiy. 5. K připevnění nohou jsme použii prosté čepování do díry. Pochým vrtákem na dřevo jsme naskrz poenem vyvrtai dvě díry; na přední nohy a na zadní nohy. Průměr vrtáku jsme zvoii menší než průměr nohou, aby byo možné nohy do děr seříznout a zapasovat napevno. 6. Lískové pruty jsme zbavii istí a nařezai na kratší tyčky různých déek od 5 do 40 cm. Nožíkem jsme nařezávai kůru po obvodu prutu a pak ji podéně odupovai nehtem nebo škrábai nožem. Střídavě jsme obnažovai dřevo od kůry a vytvářei tak jednoduchý dekor prstenců na dikobrazích ostnech. 7. Přípravě ostnů jsme věnovai přibižně hodinu. Od každé déky jsme vyrobii někoik kusů. Těch deších na těo a ocas byo nejvíc. Cekem jich byo asi 50 kusů. 8. Do hřbetu těa jsme navrtai někoik šikmých děr hubokých asi 2 cm. Pozor - jen někoik děr na zkoušku, abychom po kontroe zasunutí a skonu ostnů mohi postup opakovat. Vrtai jsme akuvrtačkou na pomaý chod, takže si to bez obav zkoušea i dcera. Používai jsme univerzání vrtáky zvětšujících se průměrů; 3-5 mm na vrtání v okoí havy na kratší a tenčí ostny, 6-10 mm na vrtání v obasti trupu a zadečku na deší a tustší ostny. 9. Ostny jsme zasouvai od nejkratších po deší tak, aby se od havy směrem k zadečku produžovay. Díry jsme vrtai symetricky ve tvaru vějíře, aby zasunuté ostny vytvořiy pravidený objem těa dikobraza. Vrtání a zasouvání ostnů popsané v bodech 8 a 9 jsme někoikrát opakovai, dokud se nám těo nezdáo dostatečně objemné a dokud nám ostny nedošy. nářadí jsme ukidii do bedny. Zbytky dřeva a istí jsme odnesi do esa, aby tam zetey. Potom jsme zvíře ukázai mamince a bráškovi

21 POZNATKY A DOPORUČENÍ Sbírání dřeva provázey náezy brouků a kamení. Škoda jen, že jsme s sebou nevzai třeba atas. Byo by dobré se épe připravit na trefné dotazy ohedně jída, činností a příbytků daších obyvate esa. 2. Díru na přední a zadní nohy jsem vrta vždy naskrz poenem - jednu pro každou dvojici. Kdybych vrta každou zvášť, byy by díry vyosené a každá jinde zasunuté větve by z nich neuspořádaně trčey a nevypaday by jako nohy. Vrta jsem já, protože pochý vrták v pohybu dítě neudrží. 3. Ukázai jsme si, jak správně držet větev a nůž při řezání. Všechny prsty jsou mimo osu řezu. Pacem jedné ruky, která větev drží, můžeme přitačovat čepe do řezu a usnadnit tak druhé ruce, která nůž jen vede Nohy, které nešy zasunout do děr v těe, jsme po obvodu šikmo seřízi. Stejným způsobem jsme pak seřezávai i bodiny, které nešy zasunout. 5. Po osazení všech nohou jsme si se zvířátkem chvíi hrái a zkoušei různé možnosti jeho sestavení. Jak by vypadao v eže, v sedě, v ehu na zádech. Umožniy nám to pohybivé čepované spoje. Lepené či hřebíkové spoje by zvíře znehybniy a my bychom o tuhe egraci přiši. Až dřevo seschne a nohy se uvoní, postačí je zasunout houběji nebo zakínkovat. 6. Když se oupání kůry chopi i dvouetý syn, okamžitě jsem mu nožík vyměni za škrabku na brambory. Byo to bezpečné, ae napříště ji raději nabrousím. Tupé nože a škrabky po dřevě koužou a nebezpečí úrazu se tím zvyšuje. NÁŘADÍ A MATERIÁL Pika ruční na čerstvé dřevo (větší rozchod zubů) Řezbářský nebo roubovací nožík Škrabka na brambory nebo cidina na škrabání kůry Akuvrtačka s reguací otáček Vrtáky poché do dřeva - na zahoubení čepů nohou Vrtáky univerzání, různé průměry - na zahoubení ostnů Nebozez na zkoušku pro práci s dětmi Materiá - rosté a padané dřevo, veikost a druh de záměru výroby 19

22 JEMNÝ DEKOR Střídavé odupování kůry na bodinách - ostnech hravě zaměstná i někoik párů šikovných rukou a jejich představivost. Loupání naši pětietou dceru bavio nejvíc! STAVBA TĚLA A PROPORCE Popisujeme si části těa, jejich veikost, barvu, tvar, a vysvětujeme si funkci těchto vastností. Hedáme hned od počátku kousky dřev, které je vystihují. Právě vzájemné proporční a kompoziční vztahy jednotivých částí určují, zda konkrétní kus dřeva budeme vnímat napříkad jako nohu nebo jako těo. NEROVNOST A VADY Jsou přirozenými vastnostmi rostého dřeva. Nechme je promouvat vastním jazykem k naší fantazii. Křivá větev může být noha v pohybu, mech může být srstí zvířete, suk může být okem. Takto vnímaný materiá nepotřebuje ozdobit řezbou, koráky ani naepit fitry. Opracovávejme jej střídmě, přiznané řezy a dřevěné spoje mu nijak neškodí. 20

23 2 PRKNO A KOLÍKY AUTÍČKO Haka Kočí, Ondřej Suchan, Marek Vodička Vyrobit autíčko, to není jen uříznout prkno, vyvrtat díry a osadit koa Znamená to otevřít cestu k formuím i bagrům, kočárům, outkám i nábytku, které dokážeme těmito technikami vyrobit. Koíkové spoje a epení Koíkové spoje jsou běžnou truhářskou technoogií spojování pevných i pohybivých díců. Spoje mohou být suché, využívající kínků jako pojistek a rozporů, nebo epené, používané všude tam, kde si přejeme vytvořit pevný, neviditený spoj. Lepíme především řezivo sušené, které je v důsedku úbytku vhkosti tvarově stabinější. Čerstvé a sbírané dřevo je vhodnější spojovat průvaky a kínováním. Spoečné obrábění a obráběcí přípravky Koíkování obvyke kombinuje přesné měření se strojním vrtáním. Je proto vhodnou přechodovou technoogií mezi ručním a strojním obráběním dřeva. Řemesnou dovednost rozvíjíme a efektivizujeme také spoečným obráběním násobně se vyskytujících díců (např. koa autíček) a výrobou přípravků k poohování obrobku při jeho opakovaném opracovávání (např. vrtání rastru děr pro žebřiny). Spoečnému obrábění a tvorbě přípravků věnujme zvýšenou pozornost při práci naší i při práci s dětmi. Učíme se tím nejen vytvářet věci přesně a jednoduše, nejen do detaiu poznávat funkcionaity obráběcích strojů, na kterých mají být přípravky použity, ae především tím zavádíme naši pozornost od předmětu k procesu jeho vznikání. Osobáček, vzorový výrobek, pevnost spoje hřídee a koa dána zvětšením epené pochy přidáním půkuatého disku koa. Žebřiňák využívá stejné konstrukční prvky jako autíčko. Obtížnost výroby netkví ve sožité technoogii nebo dovednosti rukou. Jde o nutnost rozfázování pracovního postupu na úseky, které budeme schopni samostatně zvádnout. 21

24 PRACOVNÍ POSTUP 1. Před započetím výroby rozmysíme, jaké autíčko budeme vyrábět. K čemu bude autíčko soužit? S ohedem na to zvoíme materiá. Ujasníme si, jak budeme spojovat kabinu s koy a hřídeemi. Postupovat ze i obráceně. Veikost, tvar i spoje autíčka mohou vycházet ze dřeva, které je zrovna k dispozici. 2. Autíčko si navrhneme kresbou na papír. Jako šabonu při kresení můžeme použít vykružovací vrtáky, kterými pak budeme i vrtat. Na papíře si dáe vyznačíme středy kružnic pro vrtání kabiny a hřídeí ko. Rysky pro vrtání přeneseme na dřevo. Lze zakresit i ceý obrys auta. Pokud ae bude vrtání nepřesné, obrys ztratí význam a bude nutné ho překresit. Doporučuji dokresit obrys auta až po vyvrtání kabiny a hřídeí Do stoní vrtačky upneme vykružovací vrták vybraného průměru, zkontroujeme dotažení a přesné nasazení vrtáku. Obrobek upneme svorkou ke stoku vrtačky (nebo držíme vonou rukou) a vyvrtáme otvor. Pokud je výška materiáu větší než houbka korunky vrtáku, vrtáme otvor i z druhé strany. Vodicí vrták opět směřuje do průběžné díry od vodícího vrtáku. Pokud se vrták v řezu páí, snížíme otáčky vřetene. 4. Díry vyvrtáme naskrz materiáem vrtákem o 1 mm sinějším než je průměr týbů - hřídeí, aby se hřídee mohy voně protáčet. Vrtáním sjednotíme díry v korácích (na disky ko), jako je přesný průměr hřídee Po odvrtání děr dokresíme přesný obrys autíčka a vnitřku kabiny. Tvar můžeme de potřeby ehce upravit a eiminovat případné nepřesnosti vrtání. 6. Dřevo si upneme do svěráku a zakrátíme zářezkou dékový přebytek materiáu. Potom vyřežeme přibižný hrubý tvar autíčka a vnitřku kabiny. Zaobené řezy řežeme upénkovou pikou. 7. Odvrtaná koečka upneme svise do svěráku a rozřízneme napů zářezkou. Vzniknou nám čtyři stejná koečka. Napů rozřízneme i dvojici koráků na disky ko. 8. Jemnou rašpí opiujeme nerovnosti řezů kabiny i obvodu auta. Všechny pochy a hrany obrousíme brusným papírem P120 na pevné podožce. Po mezivhčení a uschnutí finišujeme pochy i hrany měkkou brusnou houbou P Poovinu koráku a jedno koo nasuneme na týb cca 10 cm od konce a sepíme mezi sebou tak, aby epido zateko i na hříde. Přebytečné epido setřeme. Po zatuhnutí epida zasuneme hříde do autíčka a stejným způsobem přiepíme zbývající koečka Povrchovou úpravu provádíme před kompetací, aby bya ošetřena i sepá místa. Pokud je výrobek zamýšen pro maé děti, povrchovou úpravu vosky, oeji ani průmysovými aky neprovádíme

25 POZNATKY A DOPORUČENÍ Na dřevo kresíme vždy pouze středy vrtání ty ze odměřovat a odvrtávat přesně. Zváště pokud se potřebujeme s dírami vejít do nějakého tvaru nebo chceme odvrtané části dáe použít, je přesné vrtání nezbytné. Pokud si na dřevo zakresíme jen obvod kružnice a ne její střed, neze vykružovacím vrtákem díru přesně umístit. 2. Pokud koečka vyrábíme z kuatiny a nepovedo se nám ji navrtat přesně uprostřed, navékneme všechna čtyři provrtaná koečka najednou na šroub a utáhneme je matkou. Průměr šroubu zvote stejný jako průměr díry v koečku Šroub pak ze upnout do stojanové vrtačky a při spuštěných otáčkách jemnou rašpí zehka zabrousit excentrické nerovnosti. Sjednotíme tak veikost i vystředění všech koeček najednou. Lze rovněž navrtat a popsaným způsobem zabrousit i ceý váeček, ze kterého pak jen odřezáváme koečka. Pokud se má autíčko při jízdě koíbat, vrtáme záměrně každé koečko zvášť, ehce mimo střed. 4. Broušením odstraňujeme nerovnosti řezů a čistíme povrch. Při práci s dětmi vote měkčí dřeva a bruste ostrým brusivem tak, aby děti viděy výsedek broušení - hadký povrch, ne hromádku piin, a činnosti porozuměy. Brusný papír doporučuji přisponkovat ke dřevěné desce Déku hřídee naměříme nasucho osazenými koy, disky i kabiny auta na hříde. Ponechejte oboustranný přesah hřídee k pozdějšímu zakrácení. Koečka neepíme natěsno ke kabině vozu. Vyteké epido by moho zaepit hříde a auto by nejezdio. 6. Po vytvrdnutí epida (cca 30 min.) odřežeme zářezkou přesahy hřídeí přímo za korákem a jemně zabrousíme. Vznikne tak přesné a čisté zakončení hřídeí v discích ko. NÁŘADÍ A MATERIÁL Stojanová vrtačka stoní Pika zářezka (na rovné řezy, koa, hřídee) Pika upénková (na vyřezání tvaru kabiny) Vykružovací vrták na dřevo, průměr 50 mm Vodicí vrták 6 mm Vrták univerzání spiráový 7 mm Rašpe úsečová vemi jemná (ze i piník na dřevo) Úheník příožný Brusný papír P120, Brusná houba P180 Prkno smrk 25 x 100 x 180 mm Tyč buková hadká týb, průměr 6 x 200 mm 23

26 Čtyři varianty jednoho kompozičního schématu vozu z rostého dřeva. Přidáte vaší variantu? SMYSL VARIACÍ Pozměňováním tvaru, proporcí, použitého materiáu i nepatrnými změnami technoogie počínají experimenty, podrobující naše schematické představy o věcech koem nás otázkám: Co je to vastně auto? K čemu souží a z čeho se skádá? Jak ještě by moho vypadat? Co odpovíte vy, co děti? MATERIÁL Červená koa bya vyrobena z větve borovice a obarvena napouštěním červeným mořidem. Koečka na hřídeích nejsnáze zakínujeme párátkem. Rostý materiá ve formě větví a špaků bych doporuči úpným začátečníkům a dětem. Ukazují dřevo v původním stavu, nevadí mu hrubší opracování robustnějšími nástroji, odhauje cestu řemesa od větve po výrobek. Rosté dřevo i s kůrou má siný expresivní výraz a není nutné ho kombinovat s dašími materiáy. Truhářské řezivo ve formě hobovaných prken, atí, týbů aj. umožňuje a vyžaduje přesnost opracování. Doporučuji ho použít na pokročiejší výrobky, které mají reáně odpovídat návrhu a doopravdy fungovat. BARVA Měkká jehičnatá dřeva ze koorovat mořidy nebo vodovkami, oejovými barvami či akryem. Maířské barvy však děti svádějí k vytváření obrázků na úkor objevování kresby dřeva. Tvrdá ovocná dřeva jsou náročnější na opracování, jsou ae barevnější, eskejší a mají krásnou výraznou kresbu, kterou není potřeba barvit. Kresbu můžeme zvýraznit voskem či oejem. 24

27 3 DÝHA A LEPIDLO ROURA Ondřej Suchan Často uvažujeme o tom, CO s dětmi vytvářet. Během přípravy řemesných aktivit bychom ae měi přemýšet, JAK to spoečně uděáme. Učit řemeso neznamená učit výrobky, ae výrobu. Ukázka řemesného postupu by neměa jen předvádět uceený návod a hotový výrobek. Měa by ukázat jeden z možných přístupů k řešení probému, které výroba přináší, a tím i poodhait univerzání rovinu řemesa nasměrovaného nikoi k produkci věcí, ae k získávání kompetencí ke spouutváření jejich tvaru, hodnoty i významu. Vyrábějme rouru přímo s dětmi. Ohnout dřevo tak, aby neprasko, zatočit ho do ruičky, která tak už zůstane... To je nemaý div, který toho dětem o dřevě (tvrdosti, ohebnosti, štípatenosti) a řemese (řezání, ohýbání a spojování dřeva) řekne víc, než hotový nebo napů hotový výrobek, který si koupí nebo dostanou k dokončení. Využití pro takovou rouru najdeme hravě (náramky, prsteny, přívěsky, kroužky na zácony, penáy, pouzdra, chrastítka aj.). Nebojme se sami i s dětmi pustit do roury, i kdyby se neměa podařit. Vzniké vady je nutné pozorovat a rozjímat o nich; osobně jsem vyzkouše tři různé technoogie stáčení, než se mi podaři uspokojivý výsedek. Každý neúspěch mi něco ukáza. Jednou jsem mě moc suché dřevo, pak nevhodné epido, špatně zvoený přípravek Jednou jsem dýhu máo utáh, pak jsem ji zas přetrh Pojďme se tím prokousat spoečně a ukažme dětem, jak to zvádnout, i když to třeba nepůjde hned. K řemesu to prostě patří Roura není kuatá v důsedku použití přítačného a nikoi navíjecího přípravku a maého dotažení při stáčení. Lepido mi vypěnio příiš brzy, používejme epido s otevřeným časem aespoň 1 hodina. 30 minut byo máo! Okraj dýhy jsem zafixova našikmo a dýhu navíje vyosenou. Na jednom konci proto došo k přepětí a přetržení. 25

28 PRACOVNÍ POSTUPY PŘÍPRAVEK A STÁČENÍ DÝHY 1. Nářadí a materiá: Ztužida, korunkový vrták průměr 40 mm, vrták do dřeva 10 mm, vrtačka, pika čepovka, překižka cca 18 x 200 x 550 mm, prkno 20 x 60 x 400 mm na vodiče hřídee, dřevěná tyč kuatá průměr 40 x 500 mm na hříde, vruty 5 x 50mm papírová kihová páska, epido PUR (poyuretanové) vypěňovací do 60 minut, aceton na čištění epida, (ze epit Dispercoem úpné vytvrzení cca 24 hod.) 2. Prostředkem prkna š. 60 mm narýsujeme osu (30 mm od a zároveň podé deší hrany prkna). Středy vrtání děr pro hříde zakresíme na tuto inii 100 mm od obou konců prkna. Odvrtáme korunkovým vrtákem o průměru 40 mm. Prkno rozřízneme napů vzniknou dvě vodítka. 3. Na překižku š. 200 mm rovněž narýsujeme středovou osu (100 mm od a zároveň podé deší hrany). Komo na tuto osu a přibižně 5 cm od obou konců desky přiožíme obě vodítka, a to přesně pode rysek zbyých po odvrtání děr. Pak obě vodítka zafixujeme ztužidy. Desku s přitaženými vodítky otočíme, předvrtáme vruty a vodítka napevno přišroubujeme. 4. Tužkou na zasunuté hřídei vyznačíme vnitřní rozteč vodítek a podénou povrchovou výšku hřídee. Pode této rysky budeme usazovat papír a dýhu. Pokud bude ryska vychýená, bude se pode ní přiepený papír a dýha navíjet šikmo do spiráy, a dýhu nepůjde souměrně dotahovat při epení. Nakonec hříde v přesahu za vodítky provrtáme, průměr 10 mm k zasunutí páky na otáčení hřídeí Připravíme si pruh papíru a dýhy (papír: déka = 3x obvod hřídee, šířka = vnitřní vzdáenost mezi vodítky, dýha: déka nutno po étech = 3x obvod hřídee + 12 cm přesah, šíře ibovoná max. do rozteče vodítek). Okraje papíru i dýhy zařízneme pode úheníku do pravého úhu! Papír usadíme k rysce na hřídei, bodově přiepíme kih. páskou. 6. Dýhu přiepíme jedině kihovou páskou k hraně papíru. Vznikne jednoitý pás, který půjde navinout na hříde. Jedno vodítko odšroubujeme a nasuneme hříde oběma konci do vodítek. Násedně vodítka napevno zašroubujeme vruty. 7. Na dýhu vyznačíme dvě rysky pro nános epida. První ve vzdáenosti 1x obvod hřídee od epenky, druhou ve vzdáenosti 100 mm od druhého konce dýhy Dýhu otočíme, na straně bez rysek ehce navhčíme, aby změka a neámaa se při navíjení je vhká strana nahoru. 9. Mezi ryskami naneseme epido stěrkou ve vemi tenké vrstvě. Použijeme epido vypěňující nejdříve za 60 minut. 10. Papírovou část před svinutím ehce poprášíme moukou nebo říčním pískem (kvůi snížení tření při vyrážení hřídee z hotové roury). Dýhu ručně navineme na hříde a voný konec přes špaík přitáhneme k poše přípravku. Hrana dýhy musí přesně kopírovat hranu desky přípravku. 11. Do děr v hřídei nasuneme páku (ideáně kovový hrano), pomocí které dýhu navineme na hříde. Páku zajistíme v napnuté pooze ztužidem. Správně navinutou dýhu neze v napnuté pooze promáčknout. Po vytvrzení hříde z ruičky vyrazíme

29 VÝROBA POUZDRA NA MIKÁDO Odřízneme část roury na manžetu, pak rozřízneme rouru na dvě otvíravé části. Umístění řezu vychází z rozměrů ukádaných předmětů. 2. Všechny řezy zabrousíme tak, aby byy komé k podéné ose roury. Přesnost výbrusu zkoušíme nasunutím tubusu na původní formu. Spoj by nemě být vůbec vidět. 3. Rouru určenou na manžetu podéně rozřízneme a odřízneme proužek tak, aby ša manžeta při stačení nasunout do tubusu. Pokud nejde zasunout, odřízneme proužek sinější. Také zaobíme rohy i hrany řezů, aby se manžeta neštípaa. 4. Odzkoušíme a vyznačíme na manžetě houbku zasunutí. Vysuneme a naneseme na vnitřní stranu tubusu epido v místě přerušení manžety epido nedáváme. Pak manžetu nasuneme dovnitř, usadíme a přitačíme ke stěně tubusu koíčkem. Přebytečné epido vytřeme acetonem. Tip: Manžetu ze konstruovat i jako ímec zvenčí tubusu. 5. Na masivní prkno obkresíme podstavu tubusu (najednou vnější i vnitřní obvod vzniké mezikruží zůstane viditené až do kroku č. 7). Na tubusu i prkně zároveň vyznačíme spoečnou rysku, pode ní budeme přikádat víčko a zkoušet ho. Pode vnější obvodové rysky nahrubo vyřežeme tvar víčka pozor, čárka musí zůstat, pozor na podřezávání! 6. Na čení brusce zabrousíme koečko pode vnější obvodové rysky tubusu. Čárka stáe zůstává. Pak koečko rozřízneme na dvě stejně vysoká horní a doní víčko. 7. Obě víčka do roury osadíme na poodrážku. Přesah víčka bude chránit hrany pouzdra proti deformaci při používání. Po obvodu páště víčka vyznačíme ryskou houbku zapuštění do tubusu (2/3 zapuštění, 1/3 přesah přes hranu tubusu). Koečko upneme na stojato do svěráku a pode obvodové rysky postupně zařízneme koem dokoa zářez huboký cca 1,5 mm. Pak koečko připevníme napocho ztužidem ke stou a podé vnitřní kruhové rysky pikou postupně odřežeme mezikruží vnitřní čárka musí zůstat! 8. Pozor, při zkoušení vždy přikádáme víčka ve stejné pooze pode rysek. Tubus nikdy není zcea přesná kružnice, víčka tak musí kopírovat jeho nepravidenost. Víčka by měa jít natěsno zasunout do tubusu. Pokud nejdou, začistíme řezy dátem. Pak obě víčka přiepíme v poodrážce a fixujeme. 9. Po vytvrzení epida na čení brusce zabrousíme víčka na roveň s povrchem pouzdra. Násedně kompetně vybrousíme povrch ve směru váken: brusným papírem P150, mezivhčení, po uschnutí, brusnou houbou P180. Manžetu nebrousíme, aby chodia pevně, časem se sama opotřebí a uvoní. 10. Po vybroušení povrch očistíme od prachu a povrchově upravujeme voskem nebo akem, manžeta zůstane bez nátěru. Násedně můžeme vytvořit zapínání např. pomocí gumičky a koráku. Pokud zapínání nechceme, vyrábíme manžetu deší, ta spojí pouzdro pevněji. 10. Nářadí a materiá Čení bruska, pia zářezka s vemi jemným ozubením Řezák, tužka, směs vosků v pastě, hadr Brusný papír P150, brusná houba P180 Dýha 0,3 0,8 x 300 x 510 mm deší rozměr po etech (ideáně ořech, javor, třešeň, nevhodná jsou dřeva jehičnanů a dub) Prkno masiv 22 x 50 x 50 mm druh pode použité dýhy

30 PRSTEN Roury ze stáčet až na průměr okoo 1 cm. Prsteny vyrobené z ameované dýhy jsou mnohem pevnější než z masivu. Výroba s dětmi má tu výhodu, že odpadá práce na strojích. Uříznout kroužek z trubky a obrousit ho dokážou i ti nejmenší. Při ohýbání maých radiusů doporučuji dýhu ještě před nanesením epida zkusmo stočit na přípravku. Pokud to půjde špatně, bude nutné opakovat pastifikaci. Při stáčení ze mezi vrstvy vepovat špeje či dýhy jiných barev a vytvářet tak zajímavé efekty na řezu prstenu. NÁRAMEK Nespornou kvaitou dřevěných ame je jejich pružnost a přitom pevnost. Lze jich výborně využít při výrobě náramků, čeenek do vasů aj. v univerzáních, přizpůsobivých veikostech, dáe k výrobě různých pružin, kipsů, manžet nebo spon na ubrousky, kravaty aj. Lamey s přerušeným páštěm nemusíme stáčet navijákem, je možné je formovat na kopyta různých tvarů a veikostí. Ke stačení pak použijeme příkadek z překižky a stahujeme pomocí provazu či popruhem s ráčnou. Jednodušší tvary ze vyrábět z nažehovací pásky přímým nažehováním pásky na kopyto. POUZDRO NA MIKÁDO Ruiček vyrábíme vždy více najednou, abychom měi zásobu na pokusné výrobky. Hříde přípravku pak můžeme přehobovat na různé průřezy (eipsa, ová, vejce, mnohoúheníky u těch vždy zaobíme hrany, abychom při stáčení dýhu neámai). Používáme dýhy různých dřevin, abychom poznai a případně kombinovai jejich rozdíné kvaity. Menší ruičky použijeme na zkušební drobnosti. Nejdeší ruičky si schováme na parádní výrobky typu kompetů a pouzder, které potřebují materiá i na vnitřní mechanismy v podobě manžet. Právě schopnost vkusného dopracování detaiů v podobě zapínání, knofíků, zavíčkování, sesazení řezů trubic aj. samy o sobě dosvědčí kvaitu práce. Vězme, že čistý řez a pravidená, kuatá roura s neviditenou spárou epeného spoje jsou skutečnými důvody k hrdosti. Nezakrývejme je proto druhotnou mabou obrázků, nátěrem či vypaováním symboů. Pokud používáme daší komponenty, např. koráky, provázky aj., nechť jejich dekorativnost vychází z účeu, pro který jsme je použii. 28

31 Inspiromat výrobků účastníků projektu Učíme řemesa 1. Hemýžď práce s hobinami pro nejmenší 2. Ježek řezba čumáku a zatoukání hřebíků 3. Motý dvakrát provrtaný koráek, provékaný peddigem 4. Tučňák poychromovaná prkna sbíjená hřebíky 5. Stromeček navékání zmenšujících se prvků na drát Uzovačka k nácviku uzů, dřívko a tkanička 7. Sbírané dřevo nařezané vzorky k pozorování dřevin 8. Ozvučná dřívka zdobeno vypaováním 9. Navékátko vzorník dřevin 10. Myšky a jiná zvířátka kacík kombinovaný s kůží 11. Kytička, srdíčko, ježek, andě výřezy z překižky 12. Brož z hemýždích uit 13. Kompety šperků kombinace materiáů 14. Přívěsek na kíče, domaba motýa kopíruje skvrnu ve dřevě 15. Loutka s vyřezávaným detaiy, typ marionety 16. Šachové figury originání zákadní řada 17. Včeičky originání desková hra 18. Ryba šupiny vyrobené z dýhy, epené na podkad 19. Stavebnice na pokusy se stabiitou 20. Trakař koečko 21. Kůň tradiční chapecká hračka 22. Jeřáb apikace koíkové konstrukce 23. Žebřiňák opět ukázka koíkové konstrukce 24. Kočárek koíková konstrukce 25. Hrací kostka tmeová technika čísic 26. Lesní skřítek hedání bytostí v kořenech 27. Loutky z kořenů, větví a tykve - marionety 28. Loutky jednoduchého typu Javajky (ptáčci, kostra panáčka, copatá hoka) 29. Desky na kroniku propétané pruhy dýh na překižce 30. Cesta pro kuičku, vyrobeno z překižky 31. Loutka s vyřezávanými detaiy, typ marionety 32. Postavičky z větve a přírodních váken 33. Mašina vyrobeno masivu, koíková konstrukce 34. Dům s postavami betém, vyřezaný z ípy 35. Kompet outek s kuisami demontovatená konstrukce kuis překižka Cesta stejných prvků od jednoduššího ke sožitějšímu zpracování (masiv, koečka, koíky) Zpracovao Muzeum Říčany. Pro více řemesné inspirace navštivte

32 1 PLSTĚNÍ Petra Skřivánková Při práci s ovčí vnou cítím vůni oveček, rozkvetou ouku a čerstvý vánek Historie zpracování ovčí vny sahá až do madší doby kamenné. Do vněných oděvů se obékai staří Řekové i Římané. Soukenictví byo jedním z nejdůežitějších řemese ve středověku. Vna a výrobky z ní přestáy průmysovou revouci a jsou vysoce ceněné i dnes. Ovčí rouno ze po vyprání spřádat či pstit a právě pstění je věnována násedující kapitoa. Principem pstění (neboi ficování) je zacuchání váken vny do sebe buď mechanicky (takem, třením, pstící jehou) nebo pomocí tepé vody a mýda. Vákna vny na sobě totiž mají (podobně jako idský vas) mikroskopické šupinky, kterými se zachytávají, propojují se a vytvářejí tak pevnou souvisou hmotu - psť. POMŮCKY A VYBAVENÍ Nejdůežitější ingrediencí je ČAS, pstění neze uspěchat. Počítejte s tím, že i výroba jednobarevné kuičky veikosti třešně zabere aespoň 15 minut času. mykaná vna Vna: Na mokré pstění je možno použít jak česanou, tak i evnější mykanou vnu. Mykaná vna se skádá z kratších, hrubších a neuspořádaných váken, které není třeba v první fázi toik cupovat a překádat přes sebe, je proto vhodná pro menší děti. Většinou se ae nenabízí v tak široké barevné škáe jako kvaitnější vna česaná. česaná vna Mýdo: Není třeba nějaké speciání mýdo na pstění, ae vzhedem k tomu, že bude pokožka s mýdem v douhodobém kontaktu, je vhodné vybrat si hypoaergenní, případně čistě přírodní mýdo, s vůní, která je nám příjemná. V zásadě ze ae použít jakékoi tuhé nebo tekuté mýdo nebo třeba i březový šampón. Dvě misky (na tepou a studenou vodu): Pokud pracujeme s dětmi, vybíráme stabiní nádobu děti se o ni v zápau tvoření často opřou a převrhnou ji. Igeitový ubrus na stů, ručník: Všude bude spousta vody a mydinek Pstící jeha: Je vemi ostrá, tenká a snadno se áme. Proto si do začátku nekupujte jen jednu, ae raději 3-5 kusů. Jehy se prodávají v různých toušťkách (S, M, L), pro začátečníky jsou vhodnější nejsinější jehy (L). Až získáte určitou praxi, můžete pro jemnější práci (običej, detaiy) používat tenčí jehy M nebo nejtenčí S, které se ae snadněji ámou. Moitanová podožka: Stačí formát cca A5 nebo i menší, toušťka by měa být aespoň 5 cm. Chupaté drátky na čištění dýmek: Tvarují se z nich končetiny, případně kostry zvířat. Drátky se omotávají vnou, proto je potřeba použít chupaté, na hadkých by vna tak dobře nedržea. 31

33 MOKRÉ PLSTĚNÍ - KULIČKA S PŘEKVAPENÍM Metoda mokrého pstění (wet feting) spočívá v máčení vny (nejépe střídavě v horké a studené vodě), mydení a jejím tření rukama, případně přes bubinkovou fóii, v rohoži nebo na vaše. Voda, vyšší tepota, zásadité prostředí a tření totiž napomáhají otevření jemných šupinek na povrchu váken - ty se mezi sebou propetou a propojí. 1. Vybereme si tři barvy rouna, chomáčky cca veikosti do daně. Vnu jemně nacupujeme na hromádky, vákna překádáme komo přes sebe, různými směry. 2. Z chomáčku vny (barvy, která bude uvnitř) jemně v daních uváíme kuičku. Rovnoměrně ji obaíme rounem daší barvy a opět zaváíme do kuičky. 3. Tu obaíme posední vrstvou vny a opět uváíme. Namočíme si a namydíme ruce. Pěnu jemně (opět váením mezi daněmi) vtíráme do kuičky. Jakmie se vákna začínají epit na ruce, znovu si namočíme a namydíme ruce. Opakujeme, dokud se pěna do kuičky vsakuje. Kuičku v tomto kroku do vody nenamáčíme, pouze ruce! 4. Když je kuička pěnou nasycená, na okamžik ji ponoříme do horké vody. Vyždímáme a opět váíme v daních - zpočátku ehce. Jak se kuička zmenšuje a zpevňuje, zvyšujeme tak při ždímání i váení. Střídáme tepou a studenou vodu. 5. Když je kuička zcea tvrdá (skoro ji nejde prsty zmáčknout), vypáchneme ji pod proudem vody a důkadně ji přitom v dani ždímáme, aby se vypaviy zbytky mýda. 6. Na závěr kuičku ostrým nožem rozřízneme. Je potřeba ji nechat dobře vyschnout, aespoň tři dny. Objeví-i se praskina a kuička se rozpadá, znovu si namydíme ruce a praskinu zahadíme. Pokud to nepomůže, obaíme kuičku tenkou vrstvou rouna a zamydíme - tak ze zachránit i rozpadající se dětské výtvory. Kuičky můžeme prošít (např. neviditenou tenkou nyonovou nití) a připevnit na afroháčky jako náušnice, použít je na náhrdeník či jako ozdoby na vánoční stromek. POZOR! Vnu z česanců zásadně vytahujeme, odtrháváme, nikdy ji nestříháme nůžkami! Ustřižené konce se třepí a nezapstiy by se. 32

34 SUCHÉ PLSTĚNÍ - VÍLA Při suchém pstění se vákna vny propétají a zpevňují díky speciání jehe. Ta má na sobě drobné zářezy, které zachycují jednotivá vákna. Jehou ze vytvářet nepřebernou škáu výrobků. Jednoduché brože, obrázky, postavičky i reaistické modey zvířat. Sožitější výrobky nevyžadují tak veké zkušenosti, ae spíš fantazii a výtvarný taent (podobně jako modeování z híny). Tip: Použijeme drátek o déce 15 cm a využijeme jej i jako měřítko: Všechny kusy z česanců odděujeme zhruba takto douhé (těový na havu, jednu až tři barvy na šaty, křída, vasy). 1. Havu vytvoříme tak, že na kusu vny uděáme ne příiš pevný uze a přetáhneme deší část rouna rovnoměrně přes uze. 2. Ručičky jsou z chupatých drátků omotané na kraji těovou vnou a přes ni vnou v barvě šatů. Zbytek rouna z havy omotáme křížem přes ručičky a ještě zpevníme jehou. Krk také zapstíme. 3. Uprostřed kusu vny uděáme menší otvor a přetáhneme ho přes havu. Na prsou překřížíme a ze všech stran připícháme jehou k těu (v podpaží, pod ručkami a koem krku). Stejně postupujeme i s daším odstínem. Žmouáním mezi prsty pak doupravíme cípy šatů. 4. Na podožce vytvarujeme vemi tenký kus vny do tvaru kříde. Připstíme v jedné inii na záda (jakoby podé páteře). 5. Vasy děáme nakonec. Vnu 6. připevníme k havě ve směru pěšinky a tvarujeme účes. Drdo je snadnější, vypadá épe než rozpuštěné vasy. Ty se časem zacuchají. Víu dozdobíme. Dekorace si předpřipravíme na podožce. Příiš do nich nepícháme, protože by se vákna zapstia do sebe a nepřichyta by se na požadované místo. TIP Zákadní trik pro výrobu postaviček - UZEL: Uvázáním jednoduchého uzu a přetažením přečnívající části vny přes tento uze vytvoříte zákad nejen k postavám (hava), ae i k mnoha figurkám zvířat. Ušetříte si tak spoustu práce s pstěním pevné koue. TECHNIKA PLSTĚNÍ JEHLOU Jehu držíme podobně jako tužku, ukazováček opíráme o horní zahnutý konec. Pícháme proti podožce, důežité je vytahovat jehu pod stejným úhem, v jakém by vedený vpich, jinak se ohne a zomí. 33

35 PLSTÍME S DĚTMI Ovčí rouno je příjemný a inspirativní materiá nejen pro dospěé, ae i pro děti. Děti se do vny spontánně zachumávají, děají si z ní poštářky, peřinky pro pyšáky apod. Děti by měy vnu poznat všemi smysy dříve, než se s nimi pustíme do pstění - pohadit si ji, očichat, prohédnout si ji v různých podobách, posechnout si ovečky na ouce, Objevování barev Začínáme s jednoduchými výrobky, bez pstění - motýci, květinky, jednoduchý andíek apod. U mokrého pstění je épe začít s žížakami, které jsou jednodušší než kuičky a ze je v případě potřeby zafixovat uzíkem. Děti od cca čtyř et zvádají i pstění jehou, jen zřídka se s ní píchnou, občas jehu zomí. Je vhodné začínat s pstěním obrázku na čtvereček ficu - zde je jasně vidět obast, kam dítě nesmí strkat prstíky, aby se nepícho. Osvědčia se také vykrajovátka na cukroví, do kterých se voží vna, a dítě píchá jehou jen uvnitř formičky. MOKRÉ PLSTĚNÍ Žížaky Kuičky jako náhrdeník, žaudy, sněhuáčci, Vyskádáme obrázek z vny do uzavírateného sáčku, přidáme trošku vody, kapku tekutého mýda a pstíme. SUCHÉ PLSTĚNÍ Pstění jehou na fic Havu anděíčka tvoří uze, přes něj přetáhneme vnu a krček omotáme tenkým pramínkem. Křída odděíme od těa a dotvarujeme ehkým zažmouáním mezi prsty. Pstění do formičky 34

36 2 PRÁCE S PŘÍZÍ Petra Skřivánková Jako maá jsem tkaa nekonečné koberečky s babičkou. Teď moc ráda pozoruji děti, které se také od stávku nemohou odtrhnout. Historie tkaní sahá více než et do minuosti. Existují domněnky, že již pravěký čověk využíva principů, které se později upatňovay v technice tkaní, ke spojování a svazování dřívek, proutí a rákosí. Během staetého vývoje, který násedova, vznik přesen a stav. Přesen (později koovrat) souži ke spřádání rostinných a živočišných váken do pramenů. Pomocí stavu se z těchto pramenů tkay átky. Bez ohedu na typ použitého stavu zůstáva zákadní princip tkaní stáe stejný - podávání a provékání útku (vákna) ve vodorovném směru pevnou osnovou (svisou soustavou váken). V této kapitoe se budeme věnovat jednoduchým technikám tkaní a daším způsobům práce s přízí, na něž nejsou potřeba nákadné pomůcky a nástroje. Tkacovské stavy, na kterých i začátečník vyrobí pěknou átku třeba na šá nebo tašku, ze ae pořídit již za cenu okoo Kč - a tkaní na takovém stavu je vysoce návykové TKANÍ NA KOLÍKOVÉM STÁVKU Koíkový stávek ze koupit v různých šířkách, pro začátek zcea stačí 40 cm, pro tkaní širších výrobků ze i upevnit dva stávky vede sebe. Koíkový stávek si můžete i sami vyrobit. Skádá se z išty s dírkami, do kterých se zasouvají koíky. Ty mají ve spodní části provrtanou dírku na navečení osnovy. Stávek by mě být dostatečně stabiní, abyste jej nemusei pokaždé napevno přiděávat ke hraně stou. Pro tkaní ze zužitkovat jakékoi zbytky přízí nebo átkové hobby špagáty - na cca 1-2 cm široké pruhy nastříhaná stará trička či prostěrada. Na osnovu je vhodné použít pevnější, nejépe bavněnou přízi, která se snadno nepřetrhne. TIP: Při tkaní s dětmi používáme jen 4-6 koíků, aby práce rycheji přibývaa Do všech koíků navékneme dostatečně douhé osnovní nitě. Střídavě propétáme přízi, posední koík obtočíme. Pokračujeme dašími řadami. Vždy po někoika řadách přimáčkneme práci doů, aby výrobek by dostatečně pevný. Dojdeme-i na konec koíku, ze jej povytáhnout, zasunout a pokračovat dáe na osnovní niti Přízi jiné barvy navážeme uzíkem, který později schováme dovnitř práce. Zakončení: Koík vytáhneme, na obou stranách ponecháme kousek na zavázání. Nakonec svážeme sousední osnovní nitě uzíky, k nim přivážeme i začátek a konec příze.

37 JEDNODUCHÉ ZPŮSOBY TKANÍ TKANÍ NA KARTONU (čtvercové podožky, záožky, brože, přívěsky, ) Na kartonu vytvoříme osnovu do zářezů, nebo karton přímo prošijeme osnovou v požadovaném tvaru. Protkáváme pak přízí střídavě přes osnovu a u posední nitě uděáme otočku. Zakončujeme odstřihnutím osnovních nití a jejich svázáním. Přehnutím okrajů se osnova nadzvedne a épe se pak propétá. Na zadní straně jednoduše přiepíme konce osnovních nití izoepou. TKANÍ NA PAPÍROVÉM TALÍŘI (podožky pod hrnec, obrázky, misky, ) Papírový taíř po okraji nastřihneme a do hvězdice napneme osnovní nitě. Protkáváme stáe dokoa od středu ke krajům. Pokud po ukončení osnovní nitě více utáhneme, vznikne místo pochého kruhu pastická miska. Po ukončení nemusíme osnovu sundávat - díko využijeme i s taířkem jako dekoraci. TKANÍ NA BRČKÁCH (náramky, záožky, ) Vemi jednoduchý způsob tkaní - ze použít ibovoný počet brček. Brčka na jednom konci sepíme epící páskou k sobě. Protáhneme jimi osnovní nitě, na jednom konci je svážeme dohromady a přivážeme tam i začátek barevné příze. Pokud chceme pokračovat daším úsekem, když jsou brčka již zapněna, jen je posuneme ve směru konce osnovních nití a práci tak stáhneme k počátečnímu uzu. 36

38 JEDNODUCHÉ ZPŮSOBY PLETENÍ PLETENÍ DUTINEK Dutinkovač nebo hříbek by naše doma asi skoro každý, případně je snadné ho koupit nebo vyrobit. Z hotových dutinek ze vytvářet nejrůznější objekty - květiny, zvířátka atd. Na stejném principu fungují i různé petací kruhy a rámy, na nichž vyrábíme čepice, duté šáky, náveky Začneme omotáním příze okoo každého koíčku. Přízi pak vedeme před koíčky nad předchozí řadou. Spodní nit přehazujeme dozadu za koíček. PLETENÍ NA RUKOU Petení na rukou je opravdu jednoduché, nevyžaduje vůbec žádný nástroj. Upetený výrobek můžete použít třeba jako ucho k tašce, nebo jej svázat do kruhu a zavěsit jako ozdobný věnec. Někoik užších pruhů ze zapést do copu či sešít, vznikne tak zajímavá šáa. Místo evé (pomocné) ruky ze použít třeba hrábě Přízi promotáme mezi prsty - začínáme před ukazováček, obtočíme koem maíčku a promotáme zpět k paci. Z této výchozí pozice vždy promotáváme tam a zpět, začínáme před ukazováčkem. Přidržíme pacem a spodní přízi převékneme za každý prst Na ruce zbyde jedna řada příze. Pokračujeme s promotáváním od ukazováčku k maíčku a zpět. Průběžně utahujeme za zadní konec příze. Zakončíme provečením ustřiženého konce skrz všechna očka. Hotový výrobek. 37

39 TKANÍ S DĚTMI Děti se s přízí seznamují při spontánní hře s kubíčky, kdy si je mohou kutáet, házet, objevovat různé barvy a struktury příze. Po chvíi ji jistě začnou samy odmotávat a koem něčeho motat. Začínáme pak s voným omotáváním příze koem různých forem. Dáe se děti mohou pokoušet přízi omotávat pode nějakého systému (rovnoběžně, pravideně). Když pochopí zákadní princip, ze se pustit do sožitějších technik, třeba tkaní na kříži, na papírovém taíři nebo na keímku. Ze zkušeností čerpaných během projektu pyne, že není vhodné začít rovnou tkaním na koíkovém stávku. Děti, které nemají s přízí zatím žádnou nebo jen minimání zkušenost, nejsou schopné dodržovat princip tkaní, práce jim moc nejde a nebaví je. Tip pro tkacovský koutek, kde mohou děti voně pracovat s přízí. JEDNODUCHÉ OMOTÁVÁNÍ Panety - neuspořádané omotávání. Ovečka - zapnění ceé pochy. Mříže - pravidená struktura. Náramek na PET ahvi. PROSTOROVÉ TVARY TKANÍ DO KŘÍŽE Tkaní na nastříhaném keímku (épe jde na poystyrenovém, než na pastovém). 38

40 4 POTISKY A BARVENÍ TEXTILU Caroina Sidon, Petra Skřivánková Přírodní barviva nedávají křikavé barvy, jako ty, na které jsme zvykí u syntetických átek, ae příjemné přírodní tóny. Barvení je proto pro moje oko hrou mnoha odstínů zeené, žuté, oranžové a hnědé. Barvení pomocí rostin vrací čověka do dob, kdy neexistovay žádné průmysové postupy a syntetické materiáy. Do doby, kdy čověk používa suroviny, které nacháze v přírodě - stejně jako dodnes některé indiánské kmeny používají přírodních barviv, aby zdobiy vastní těa, masky a tradiční átky. POMŮCKY A VYBAVENÍ Postup barvení: Listy či květy je nejépe nadrtit na menší části (množství by měo být odhadem dvakrát toik jako materiáu, který chceme obarvit). Přírodniny necháme přejít varem v hrnci ne hiníkovém. Po odstavení a vychadnutí můžeme přírodniny ponechat v hrnci anebo sít. Poté do ázně ponoříme texti. Pro sytou barvu je nejepší ponechat texti v ázni někoik hodin nebo i přes noc. Když máme hotovo, je třeba texti řádně vymáchat v čisté vodě. Materiáy, které ze barvit: Barviva z rostin se dají použít jen na přírodní materiáy. Syntetické átky nebudou barviva přijímat. Nejépe chytají materiáy živočišného původu, jako je vna a hedvábí. Dáe ze barvit bavnu, přírodní en, konopí, vajíčko, dřevo (napříkad koráe), sisa, přírodní ýko a kůži. Aby barviva chytaa co nejépe, je potřeba materiá před barvením vyprat, vymáchat a zbavit všech nečistot. Mořida: Dašími přírodninami ze barvit s mořidy, napříkad s použitím kamence (síran hinito-drasený), modré skaice (síran měďnatý) a zeené skaice (síran žeeznatý). Mořido se přidává přímo do barvící ázně, přibižně dvě kávové žíce na 4, ae s množstvím ze experimentovat a ovivňovat tak výsedný odstín barev. S mořidy ze použít napříkad svíze syřišťový (se zeenou skaicí barví na stříbrozeenou, s modrou skaicí na zeenou), vratič (s modrou skaicí barví na světe zeenou, pozor, vratič je jedovatý a proto je nutné dobře větrat při jeho vaření), zatobý kanadský (s kamencem barví na žutozeenou až žutou), kručinka barvířská (s kamencem barví citronově žutě), třezaka tečkovaná (s kamencem bude první ázeň žutá, a druhá hnědočervená). 39

41 POTISKY Potisky můžeme rozděit do dvou zákadních skupin: tisk z výšky, jako jsou razítka a různá tiskátka, a průtisk, tedy tisk přes šabony. Barvy: Lze použít buď kasické barvy na texti anebo si namíchat vastní barvy pomocí temper a fixativu, které vyjdou výrazně evněji. Barva se nanáší štětcem, váečkem, anebo namáčením tiskátka do barvy. Barvu na texti je vždy nutné nechat dobře zaschnout, nejépe do druhého dne. Barvu pak zažehíme přes pečící papír na nejvyšší stupeň po dobu 3-5 minut. TISK Z VÝŠKY Jako tiskátko či matrice může posoužit téměř cokoi. Razítka ze vyrobit z papírové epenky, z inoea, tvrdšího moitanu, gumy, houbiček, či vyřezat do dřeva. Havní podmínka je, aby pocha, která tiskne, bya rovná. Můžeme využít toho, že tiskátko má určitý tvar, napříkad jabko rozříznuté napů či ist, a tímto tvarem ozdobit átku. Anebo zvoíme úpně jednoduchý tvar, koečko či čtverec, se kterým vytvoříme ornamentání ozdobu, em či jiný vzor. Natiskané obrázky můžeme dokresit štětcem. Pěkně vypadají opakující se vzory. Nebojte se experimentovat s předměty denní potřeby roička od toaetního papíru je ideání pro vytváření kruhových vzorů. Kartáč na nádobí namočený v bíé barvě vytváří jemné chmýří pampeišek. Maá koečka vytvoříme korkovou zátkou od vína, ještě menší pak obrácenou stranou tužky s gumou. Nekonečné varianty puntíkatých vzorů nabízí stavebnice typu ego. ŠABLONA A PRŮTISK Výhodou tisku přes šabonu je možnost do papíru vyřezat sožitější obraz včetně napříkad písmen. Šabona může být jak z papíru, tak z tvrdší pastové foie, která dée vydrží. Zákadní pravido při tvorbě šabony je, aby šabona držea pohromadě jako ceek, podobně jako vystřihovaná vočka. Nezapomeňte, že místem, které vyřežete, bude procházet barva. Barvu přes šabonu můžeme nanášet houbičkou, štětcem, stříkáním nebo průtiskem přes síto. Přes šabonu také můžete rozprašovat barvu pomocí rozprašovače, kartáče nebo štětce. Šabona se během nanášení barev nesmí pohnout, proto je vhodné ji k átce přiepit papírovou epící páskou. 40

42 BATIKA Batika je způsob zušechťování textiu barvením átky, při němž vzniká zdobný vzor buď náhodným uvazováním či kresbou. VYVAZOVANÁ BATIKA Náhodný vzor vzniká často při tzv. vyvazované batice, která je asi nejznámějším typem batiky pro svoji jednoduchost práce a efektní výsedek. Látku pevně svázanou na někoika místech ponoříme do barvící ázně. Pode typu barev necháme ouhovat, až získáme žádaný odstín. Poté texti řádně vypáchneme, rozvážeme a vymácháme ve fixační ázni vody s octem. HLINĚNÁ BATIKA Hiněná batika je tradiční technikou, která pochází z Afriky. Na átce jsou hínou vytvořeny vzory, které po nabarvení átky (a odstranění híny) zůstanou světé. Keramickou nebo běžnou jíovitou hínu rozmícháme s vodou na řidší báto. Kacíkem (případně štětcem) namaujeme na átku obrazec. Je potřeba vytvořit sinější a souvisou vrstvu, případně bátíčko kacíkem do átky trochu zatačit Důežité je nechat poté hínu důkadně zaschnout, dokud nezesvětá. Pak štětcem nebo houbičkou na ceou pochu včetně híny naneseme textiní barvy. Tam, kde je átka pokryta hínou, se barva nedostane. Necháme opět důkadně zaschnout. Druhý den přežehíme (i s hínou) přes pečící papír na nejvyšší tepotu po dobu cca 3 minut. Vydroíme hínu a átku vypereme ve važné vodě. MOUKOVÁ BATIKA Tato technika je vemi jednoduchá a přitom efektní hotové výrobky působí jemně a zajímavě. Z mouky a vody si připravíme řidší těsto konzistencí asi jako těsto na paačinky. Těstíčko rovnoměrně rozetřeme na ceou pochu átky v tenké vrstvě. Necháme jej chviku zavadnout, ae ne zcea zaschnout. Poté špejí nebo obrácenou stranou štětce nakresíme na átku obrazec, který chceme mít pně zbarvený. Látku přestříkáme textiní barvou v rozprašovači a vše necháme zcea zaschnout. Látku i s moukou přežehíme přes pečící papír na nejvyšší tepotu po dobu cca. 3 minut a pak vydroíme mouku. Barva bude výrazná v místě obrazce a pod mouku pronikne jen v maém množství, vytvoří jemný poprašek. 41

43 POTISKY A BARVENÍ TEXTILU S DĚTMI TVARY Obtiskávání rostin áká do světa fantazie... Z jabka se stává vodní ževa a z istu jinanu vytancuje esní vía. BARVY Roztoukání rostin zanechává barevnou stopu. Zeený ist z pampeišky se tak stane topoem, bobue černého bezu růžovým keřem a třezakový květ trávou na rozkveté ouce. 42

44 3 ŠITÍ Veronika Orsavová, Petra Skřivánková Osobně oceňuji praktické využití vastnoručně ušitých výrobků, při jejichž reaizaci si zároveň veice odpočinu. Ruční šití je jedna z nejstarších řemesných technik a vyskytuje se patrně už v paeoitu. Veký rozvoj šití je spjat s objevem předení a tkaní. K šití se užívay kostěné a dřevěné jehy a místo nití zvířecí šachy, žíy, řemínky nebo rostinné materiáy. POMŮCKY A VYBAVENÍ Nit je textiní výrobek vyrobený skaním z jednoho nebo někoika váken do příze. Bavněná nit je vhodná pro ruční šití a šití bavněných textiií. Poyesterová nit je univerzání šicí nit pro domácnost, vhodná pro šití všech druhů textiních materiáů z přírodních, směsových i pně syntetických váken. Lněné nitě jsou jedním z nejodonějších a nejpevnějších materiáů. Jsou vhodné pro korákování jako návekový materiá, drhání a daší hobby techniky. Šicí stroje se používají od roku 1845, od první průmysové revouce, aby se sníži podí ručního šití v textiních manufakturách. Kasické stroje šijí strojovým stehem (dvounitným vázaným). Steh vzniká provázáním vrchní a spodní nitě. Jeha s vrchní nití píchne z vrchní strany do átky, při zpětném pohybu jehy vznikne za krátkou drážkou pod átkou očko. Očko z vrchní nitě zachytne chapač s hrotem, který očko obtáhne koem čunku se spodní nití. Při zpětném vytažení vrchní nitě, vzniká provázání smyčky horní nitě se spodní nití. Při správně nastaveném stroji je překřížení obou nití skryto v toušťce átky. Správné provazování nití závisí na správně nastaveném napětí horní a spodní nitě a použití odpovídajících jehe a nití. Strojové stehy mají stejný vzhed z rubu i íce átky. Spoje jsou pevné, špatně paratené. Nevýhodou strojového šití je omezená zásoba spodní nitě. TIP Tipy pro strojní šití: Jeha musí být hadká bez škrábanců, špička jehy musí být ostrá. Šicí stroj je potřeba jednou měsíčně vysát vysavačem (vyndat cívku a pouzdro cívky) a jednou za pů roku namazat (stačí 2-3 kapky oeje). Pastové cívky je potřeba po dvou etech používání vyměnit. Speciání patky vám vemi usnadní práci, proto je dobré se s nimi naučit pracovat. 43

45 TAŠKA V této kapitoe najdete návod na šití jednoduché tašky o veikosti 30x40 cm. Tašku ze použít na nákupy, jako etní kabeku do práce, nebo ručně vyrobený dárek pro kamarádku. Tato taška je vyrobena ze dvou havních átek (ceková spotřeba 50 cm). Dáe potřebujete stejně veký kus átky na podšívku a výztuhy ronofix g/m. Zip o veikosti 25 cm, jedno magnetické zapínání veikosti 14 mm, 2 kusy kroužků ve. 30 mm. Střihy naeznete na adrese: cz/org/muzeum/vzdeavani/vzdeavani-pedagogu/ metodicke-materiay Pode šabony si vystřihneme díy výztuh na vnější dí. Na výztuhu nažehíme po čáru átku a obstřihneme. Chceme-i mít tašku jednobarevnou, potáhneme výztuhu ceou. Je možné si tašku dozdobit prošíváním (na átce si vyznačíme trasy šití v rozmezí 3-5 cm a prošijeme). Záševek přehneme ícem k íci a pečivě sešpendíme. Sešijeme 2x v trase inky. Na jednom díu záševky sežehíme ke středu a na druhé k vnější straně. Při špendení vrchních díů k sobě nám záševky vytvoří zámeček. Záševky budou na sebe pěkně navazovat. Na hranu átky, ícem k íci, poožíme druhou vnější átku. Látky 1 cm od hrany sešijeme. Látku přehneme nahoru, přižehíme na výztuhu a obstřihneme. Nad přehybem vrchní átky uděáme pojistné šití. Pode šabony si na rubovou stranu naznačíme záševky - nestříháme Vnější díy poožíme ícem k íci a sešpendíme. Tašku sešijeme po ceém obvodu a přetočíme na ícovou stranu. Popruh sežehíme na poovinu, okraj znovu přehneme k poovině a zažehíme. Konce popruhů zahneme pode obrázku a sestřihneme přebytečný materiá. Prošijeme po obou stranách 2 mm od okraje. Stejně si připravíme i poutka na kroužky. 44 Na sinější výztuhu nažehíme átku podšívky, obstřihneme ji a naznačíme záševky, ty sešijeme a sežehíme. Díy podšívky poožíme ícem k íci a sešijeme. Na dně podšívky necháme cm nesešitou část. Na podšívku přiděáme magnetické zapínání. Poutka s kroužky našpendíme na podšívkový dí. Poutko necháme vyčnívat na hranu podšívky. Na vnitřní dí natáhneme neotočený dí podšívky. Díy sešpendíme a sešijeme. Tašku přes nesešitou část podšívky otočíme. Horní okraj srovnáme, vyžehíme a 2-4 mm od okraje uděáme pojistné šití. Přes kroužek protáhneme ucho popruhu a pode fotky jej sešijeme.

46 POLŠTÁŘEK - SOVA Střih na sovičku najdete v střihové příoze ve dvou veikostech. Menší veikosti těíčka 20x20 cm ze použít jako didaktickou pomůcku při čtení a povídání s moudrou sovou. Větší sovičku 30x30 cm využijete jako poštář. Na sovičku budete potřebovat 3 různé barvy bavněné átky (můžete použít i zbytky átek), cekem asi 30 cm, oboustranně zažehovací viezofix - 25 cm, 250 g dutého vákna, 2 knofíky a geové pero na domaování. Střihy naeznete na adrese: cz/org/muzeum/vzdeavani/vzdeavani-pedagogu/ metodicke-materiay. Pode šabony si vystřihneme těo sovičky. Díy zobáku A a B pode inky sešijeme a mírně napníme vateínovými kuičkami. Látku na nožičky zaožíme 1 cm do rubu na jedné kratší straně a sežehíme. Dí nožiček přeožíme po deší straně a sešijeme. Nožičku vycpeme a v poovině prošitím naznačíme koeno Tapky sešijeme po ceém obvodu a přídavek na šev ostřihneme na 3-4 mm. Přes nastřižený křížek uprostřed nožičky otočíme a napníme. Prošitím naznačíme drápky. Díy kříde sešijeme, vynecháme 5 cm na boku. Přídavek na šev sestřihneme na 3-4 mm, v nesešité části necháme přídavek větší. Křída otočíme, napníme a ručně sešijeme. Prošitím naznačíme etky na křídech. Ozdobným stehem přišijeme větší, a na ně menší oči. Geovým perem domaujeme obočí, řasy, oči. Než na sovičku apikujeme bříško, vožíme pod něj zobáček a obšijeme Sešpendíme záševky a dvakrát je prošijeme. Na ícové těo sovičky přišpendíme nožky. Sešijeme těo sovičky 2x ve stejné šicí dráze. Pod křídem necháme 7-9 cm douhou nesešitou část. Těo vycpeme a ručně (tzv. neviditeným stehem) na boku sešijeme. Pomocí knofíků přišijeme křída. Ručně k nožce přišijeme tapky. Prošitím naznačíme ucho sovy. 45

47 ŠIJEME S DĚTMI Stejně jako u jiných činností, i u šití je třeba začínat s dětmi od těch nejjednodušších úkonů a vemi pomau směřovat k činnostem sožitějším. Často si ani neuvědomujeme, že pokyn jako navékni si nit je pro dítě posoupností třeba někoika dosud nikdy nevyzkoušených operací. Jedním z největších kamenů úrazu, na který jsme během projektu narazii, by probém se stříháním átek, které děti běžnými nůžkami na papír nemají šanci pohodně ustříhnout. Je proto vemi vhodné s dětmi opakovaně vyzkoušet, jak se iší stříhání papíru a átky (ta se kroutí, musíme ji napínat apod.) a dopřát jim kvaitní, ostré nůžky. Při dodržení zákadních bezpečnostních pravide je riziko jejich používání minimání a děti nebudou demotivovány k činnostem s textiem. S nácvikem šití začínáme pomau, od prošívání potu či petiva provázky, aby děti navykay systému protahování nitě tam a zpět. Můžeme pokračovat provékáním tkaničky s pevným koncem skrz veké dírky košíku s oky, pařáku apod. Pro začátky opravdového šití nemusíme hned voit pastovou jehu, dětem se épe drží improvizovaná jeha z chupatého drátku. Krůček po krůčku projdeme procesem odměření nitě, jejím ustřižením, navéknutím do vekého oka zkrouceného drátku. Místo vázání uzíku stačí nit zezadu přiepit kouskem epenky. Otevírá se pak mnoho možností pro vyšívání záožek, obrázků apod. Daším krokem může být šití pastovou jehou do roičky od toaetního papíru, do papírového taíře, do kanavy apod. Ostrou jehou se zpočátku šije épe do ficu než do bavněné átky děti mohou vytvářet brože, maé hračky, prostírání a podobně. Děti mívají probém se zadním stehem pokud chceme, aby steh by souvisý, je épe obšít tvar předním stehem ( ) a pak uděat ještě jedno koo, kdy se píchá do opačných dírek a zapní se tak mezery ( ). 46

48 Příze omotaná koem poystyrenového korpusu dává vzniknout věncům na dveře pro každé roční období. Pipi Douhá punčocha v zimním kuíšku. Přicházejí Vánoce? S nimi spousta příežitostí pro tvoření Bambue jako zákad pro hračky a dekorace. Ze žuté vny se vyíhnou kuřátka a z červené a zeené třeba Angry Birds. Voní? Lístky jsou z dutinky a střed upstíme jehou ze žuté vny. Matýskovo první šití Sáček na pokady ze ušít jen prostehováním koečka z átky po jeho obvodu a stažením švu. Koik nožek z příze upevněné iščími smyčkami bude mít tahe stonožka? Příze, chupaté drátky a jaro může přijít. Panenky bez šití jsou ze dvou roiček átky (kratší na ruce, deší přeožená tvoří havu, těo i nohy), upevněných popuárními gumičkami na náramky. Vásky drží v přehybu deší roičky. Šatičky upevníme opět gumičkami. Sáva Lichožroutům! Díky nim můžeme z ichých rukavic a ponožek vyrábět nejrůznější příšerky, sněhuáčky, Ponožkové rybě dejte dovnitř do špičky (do pusy) magnetek a můžete rybařit s prutem zakončeným kanceářskou sponkou. Tkaní na papírovém taíři S trénováním uzíků pomohou i zvířátka koně a vi s bohatou hřívou. Sešitím dečky utkané na koíkovém stávku vznikne pouzdro na mobi. Vyzkoušejte i netradiční šabony, výsedek stojí za to. Jarní náadu přinášejí barevní ptáčci. Těo tvoří átkové koečko, kterým je proožený provázek přeožený na půku. Na konce provázku uvážeme koráky nebo uděáme uzíky jako nohy. Koečko mohou menší děti sepit, starší pak sešít. Stejně tak oči mohou ti nejmenší jen namaovat, zkušenější pak přišijí konofíček. Pár odstřižků příze na kanceářské svorce, naepovací očka a příšerková záožka může hídat rozečtenou knížku. Obékáme panenku ze sámy. Tkaní s přírodninami na rám namotáme osnovu z vny a komo propétáme rostiny. Skřítku, pojď si hrát! Ušijeme si tě za chviku, z kousku ficu, a vycpeme ovčím rounem. Čověče, nezob se a pojď si sám vyrobit textiní hrací podožku jako razítko posouží třeba korkový špunt. Kdo najde hů-hůů-hůůůpně největší borovou šišku? Šátek pro maminku? Technikou hiněné, batiky na cenově dostupný organtýn ze vyrobit i dopňky, které se stanou součástí šatníku Barevné pstěné kuičky jsou krásné v jarních i podzimních dekoracích. Hřejivý košíček vykouzíme z obyčejného pastového keímku technikou mokrého pstění. Pstěné mýdo je hezký a praktický dárek, vna při mytí působí jako jemný peeing. Vákna vny kademe na mýdo v různých směrech a pak pstíme raději v sáčku neutopíme se tak v mydinkách. Vekých projektů se nebojí ani ti nejmenší Děti zde vyráběy veký kus ficu mokrým pstěním vny zabaené do bubinkové fóie. Staré zácony nevyhazujte, přetiskem vytvářejí étericky jemné vzory. Něžné nebo divoké ae přitom jednoduché panenky z přírodního rouna. Kus vny přeožíme na poovinu, do přehybu upevníme vásky, těíčko omotáme chupatým drátkem a přízí nebo rounem. Obékneme je do šatů z ficu. Tihe sněhuáčci hned tak neroztají, pokud kuičky dobře upstíme a prošijeme. Zpracovao Muzeum Říčany. Pro více řemesné inspirace navštivte Pro maé i větší parádnice ze vemi jednoduše upstit ceou řadu šperků náramky, náušnice z maých kuiček nebo náhrdeník z větších. Zajímavých jakoby batikovaných vzorů dosáhneme, pokud obrázek namaovaný ihovou fixou pokapeme akohoem. Didaktická pomůcka pro počítání aneb jak propojit činnosti výtvarné, přírodovědné a matematické. Veseý strom vyrobiy spoečně děti vyzbrojené improvizovanými razítky. Ptáčci jsou z rozkrojených šišatých brambor, kytičky se tisky dnem PET ahve a středy květin pak víčkem PET ahve.

49 TEORETICKÉ INSPIRACE Násedujících texty vycházejí z cyku Škoka bízká přírodě, který pravideně pořádá Asociace esních MŠ. Do této pubikace bya vybrána témata, která ukazují, jak mohou řemesné činnosti obohacovat běžnou výuku nejen v MŠ. Texty dopňují komentáře řemesných autorů či ukázky z praxe. 47

50 48

51 Psychoogie učení dovedností a práce s chybou Aek Lačev Osvojování nových, ať už řemesných či jiných dovedností probíhá řadou rozičných mechanismů učení. Ten, který je však při učení se řemesu nejvíce zjevným, je učení z důsedků vastního chování nazývané odborně operantní podmiňování. Předchůdcem této teorie bya teorie učení pokusem a omyem (tzv. tria-and-error earning) navržená E. L. Thorndikem ( ). Jeho výzkum ukáza, že učení je v zákadu mechanická záežitost, která nemusí nutně zahrnovat vědomí, myšení nebo porozumění. Pokud je dané chování odměňováno, je postupně osvojeno, naopak když k jeho odměňování nedochází, začíná se vytrácet. Thorndikeovy výzkumy se týkay primárně zvířat, ae zahrnují i řadu forem idského učení, zejména učení senzomotorickým dovednostem. Učit se chodit nebo jezdit na koe, šít, stříhat nůžkami či řezat pikou jsou příkady učení pokusem a omyem. Pokud se při šití napříkad píchneme jehou do prstu, modifikujeme svůj pracovní postup tak, abychom se napříště vyhnui boesti a šio se nám épe. Jak procházíme sérií praktických zkoušení, snažíme se vyvarovat chybám, s každou daší modifikací postupu se naše dovednosti na cestě k mistrovství zpřesňují. (Atkinson, Atkinson, Smith, Bem & Noan-Hoeksema, 1995). Přestože je tento proces vemi jednoduchý, ne ve všech situacích se daří mistrovství dosáhnout. Někteří idé opakují tutéž aktivitu stáe dokoa, aniž by se někam posunui. Proč? Řada výzkumů ukazuje, že důežitou roi hraje způsob, jakým pracujeme s vastními chybami. Ty nám mohou pomáhat kýženého mistrovství dosáhnout, anebo nás naopak fatáně brzdit. Při osvojování dovedností hraje vemi totiž důežitou roi také sociání učení, tedy i to, jak náš proces učení a chyby refektují ostatní - rodiče, učiteé ve škoce, kamarádi, spoečnost. Odměnou nám nejsou jen dary a pochvay za to, že jsme spnii předepsané, ae i uznání druhých a pocit vastního úspěchu a upatnění svých schopností. A už jako maé děti se učíme, že je vždy epší chyb se úpně vyvarovat a odpovědět rovnou správně. Správná odpověď vede přece k epším známkám a k většímu úspěchu a tam venku je zatraceně soutěživý svět, který neúspěšným dovede pořádně zatopit. Jsou to tedy často právě rodiče, kteří děti jako první učí, že chybovat je špatné a správné je osvojit si daný postup a dobrat se k bezchybnému výsedku. Snaží se dětské chyby zakrýt opravováním domácích úkoů nebo driováním znaostí tak douho, dokud je dítě neumí správně přeříkat. Tito rodiče tak násedují příkad pedagogů, kteří se historicky mnohdy snažii vytvořit podmínky pro učení, které by nepovzbuzovao děání chyb nebo je dokonce neumožňovao (Roediger a Finn, 2009). Postoj k chybě jako zákad procesu učení Tento přístup k výuce předpokádá, že pokud je žákům umožněno chybovat, naučí se dovednost s chybou, a to je zpomaí (nebo jim přímo zabrání) v osvojení si správného postupu. Nicméně nedávný výzkum (Korne, Hays & Bjork, 2009) ukazuje, že je tento předpokad nesprávný, protože dopřejeme-i dětem chybovat, ve skutečnosti se učení zepšuje. V prováděném experimentu se napříkad ukázao, že pokud čověk provede neúspěšný pokus vybavit si určitou informaci předtím, než je mu sděena správná odpověď, pamatuje si věc épe, než pokud mu je správná odpověď rovnou podána. Nepatí to ae jen Největším objevem je poznání, že se dá tvořit ze všeho, s čím se dítě ve svém okoí setkává. Batika fixovaná v mikrovnce Chybami se čověk učí. Příště nastavíme nižší výkon mikrovnky. Při práci s dětmi chybujte bezpečně. 1. naučte se řemesný postup zvádat, abyste sami věděi, které pasáže nebezpečné jsou a vyžadují vaši přímou asistenci dítěti, a které ne. 2. při práci s ostrými a rotujícícmi nástroji vždy asistujte individuáně. 49

52 Pokud se s dětmi pustíme do nové činnosti, které se dříve nevěnovay a nemají s ní zkušenosti, třeba řezání dřeva, děti pravideně chváené za dobré výsedky a svůj taent se do aktivity zapojí, ae při prvním neúspěchu praští pikou o zem a půjdou si raději kresit, protože v kresení jsou přeci nejepší a vědí, že zde mohou uspět a dobrat se ke špičkovým výsedkům (chváe i uznání), a to bez vynaožení větší snahy. o memorování vědomostí, stejné je to např. i se schopností navazovat přáteství, vyrobit outku nebo upést šáu. Pokud se ke správnému postupu propracováváme sami na zákadě vastních pokusů a omyů, tento postup si épe osvojíme a navíc se můžeme těšit z opravdu svého výrobku a vastní cesty, kterou jsme k němu dospěi. Nově nabyté dovednosti pak navíc snáze využijeme a modifikujeme pro odišné situace a činnosti. Chybování je součástí procesu, který nás má povzbudit k tomu, abychom zkoušei věci děat jinak, épe a abychom uspěi. Veký význam v procesu práce s chybou hraje způsob, jakým si ji vysvětujeme. Ceoživotní výzkum právě tomuto tématu zasvětia Caro Dweck (2007), která jej shrnua ve své knize MindSet: The New Psychoogy of Success. V jednom z mnoha svých experimentů rozděia třídu páťáků do dvou skupin jedné, jejíž čenové byi chváeni a oceňováni pro svou inteigenci, a druhé, v níž byy děti chváené a oceňované za snahu. Když by těmto dvěma skupinám předožen vemi náročný test určený původně žákům osmé třídy, dostavi se překvapivý výsedek. Studenti chváení za snahu pracovai vemi tvrdě, byť uděai řadu chyb. Děti oceňované dosud pro svou chytrost vemi ryche ztratiy motivaci a své chyby vnímay jako sehání. Také inteigence zjišťovaná pomocí standardních psychoogických testů se v těchto dvou skupinách dramaticky změnia zatímco u dětí chváených za snahu v průměru stoupa naměřená inteigence o 30 %, u dětí chváených pro jejich inteigenci by výsedný skór naopak v průměru o 20 % než na počátku. To nemusí nutně znamenat, že průměrné dítě se dostao na práh duševní zaostaosti, ae kupříkadu, že ochota čeit stoupající náročnosti úoh v testu nebo hedat správné řešení bya u nich výrazně nižší, než je obvyké. Svůj výzkum začaa C. Dweck v 60. etech, kdy bya žhavým tématem tzv. naučená bezmocnost. To je ztráta vůe v důsedku opakovaných setkání u aboratorních zvířat obvyke navozovaná sérií nepříjemných (boestivých) podnětů, jimž nemohou uniknout. Po určité době se pak už ani uniknout nesnaží, a to i když by moha (Atkinson et a., 1995). Zatímco zástupy vědců zkoumay chování zvířat, Caro Dweck přemýšea, jak se s podobnou situací vyrovnávají idé. Co způsobí, že se třeba i vemi schopné dítě vzdá v důsedku sehání tam, kde by jiné děti byy seháním naopak motivované zkusit to znovu. Caro Dweck postuovaa hypotézu, že rozdí mezi reakcí ve formě bezmocnosti a jejím opakem tedy odhodáním zkoušet nové věci a překonávat obtíže - eží v přesvědčení o tom, proč se nám v dané situaci nedařio. Lidé, kteří připisují své sehání nedostatku taentu nebo schopnosti, ryche ztratí odhodání i v obastech, v nichž vynikají. Naopak ti, kteří jsou přesvědčení, že do věci prostě nevožii dost eánu nebo energie, budou nezdarem naopak pohnuti k vyššímu výkonu (Dweck, 2007). Seský rozum nám říká, že schopnosti podí sebedůvěru. A skutečně tomu tak je, dokud jdou věci snadno. Ve chvíi, kdy nastanou probémy, kdy čeíme sožité úoze, se i mezi maými dětmi začínají objevovat diametrání rozdíy. Děti orientované na mistrovství jsou skutečně odhodané se něco naučit. A cí naučit se něco podí docea jiný směr myšenek a chování, než cí podat výkon. Tento probém se ae zdaeka netýká jen maých dětí. Vysokoškoští studenti, kteří touží primárně po tom vypadat chytře, se soustředí na aktivity, o nichž vědí téměř jistě, že v nich zazáří. Protože každé sehání je hrozbou jejich sebeobrazu. Tito studenti se věnují oborům nebo aktivitám, v nichž se nemusí příiš snažit, protože věří ve své pevně dané schopnosti (např. vrozenou inteigenci). Domnívají se, že pro úspěch není třeba tvrdě pracovat. 50

53 Taková víra není zcea iracionání. Student, který zvádne určitou matematickou úohu vyřešit za pár minut je vskutku epší v matematice než student, kterému vyřešení téže úohy trvá někoik hodin. Stejně tak hráč fotbau, který dokáže skórovat bez většího úsií je zjevně taentovanější než někdo, kdo musí pro dosažení stejného úsií vytrvae cvičit. Logická chyba se skrývá v podvědomém zobecnění, že jakákoiv snaha v jakémkoiv úkou - i vemi těžkém - je doznáním nižších schopností. Zpětná vazba jako cesta k učení chybou Zákadní kameny těchto probémů jsou ae pokádány již v dětství. Práce Caro Dweck proto připomíná zejména rodičům, ae i pedagogům, že vřeá, bezpodmínečná chváa, která maskuje chyby, je pro dětský rozvoj zraňující. Stejně tak nevhodná je ae i kritika namířená na druhého a nemusí jím být jenom dítě. Občas vás druhý čověk zraní, občas chybuje. Můžete být upřímní a říct zkama jsem se v tobě. Ae experimenty ukazují, že to není nejepší přístup. Výzkum Meissy Kamins a Caro Dweck (1999), který reaizovai na 67 dětech z mateřských ško, nabízí zajímavé srovnání v přístupu k práci s chybou. Každému dítěti by vyprávěn příběh, jehož byo havním protagonistou a který obsahova reakci vychovatee na jeho chybu při stavbě domu z kostek. Příběh moh končit jedním ze čtyř způsobů: Vychovate dá najevo, že si všim chyby a dá už neříká nic, což bya kontroní skupina experimentu. Vychovate kritizuje dítě a jeho schopnosti a vše zakončí sovy: Zkama jsem se v tobě. Kritika vychovatee je zaměřená na výsedek, na úko, který dítě nespnio, ae nikoiv na proces. Vše končí sovy to není správný způsob, jak to uděat. Podobně zhoubný přístup se projevuje i ve světě podnikání, kde některé podniky věnujícím více času hodnocení výkonu idí místo toho, aby upřey všechny síy k dašímu rozvoji jejich dovedností. Jeffrey Pfeffer (1998) říká této pasti Mikuášský sty managementu (Santa Caus management stye), protože kdo dostane kus uhí a kdo sadkosti se určuje pode toho, kdo by hodný a kdo zobi. Popuarizátor vědy Macom Gadwe (2002) ve svém soupku Mýtus taentu argumentuje, že známý krach Enronu na počátku 21. stoetí by způsoben dost možná právě tím, že jeho firemní kutura bya posedá náborem vysoce taentovaných idí. Lidí, kteří byi osovováni pro svoje vrozené schopnosti, pak raději hai a zakrývai chyby, než aby je přiznai, učii se z nich a probémy vyřešii. Podobnému probému čeí všichni manažeři. Příišné zaujetí tím vypadat chytře jim brání děat odvážné, vizionářské kroky. Pokud se bojíte, že uděáte chybu, bráníte tomu se učit a ceý váš přístup k řízení bude výrazně defenzivní - zaměřený na to havně nic nepokazit. Konečně ve variantě zpětné vazby zaměřené na proces si učite všimne chyby: Všechny kostky jsou smíchané v jeden veký zmatek a pak požádá dítě, aby přemýšeo o aternativách. Možná bys moh přijít s jiným způsobem, jak na to. Děti, kterým se dostao kritiky namířené na ně a nikoiv na jejich schopnosti, měy pocit, že nejsou v dané dovednosti dobré. Cítiy se hůře a vzday se dašího pokusu probém vyřešit. Naopak zpětná vazba k výsedku a stejně tak zpětná vazba orientovaná na proces vedy k větší vytrvaosti dětí. Zejména děti, které dostay zpětnou vazbu orientovanou na proces, se cítiy ohedně svých schopností optimističtěji. Potíž s kritikou zaměřenou na osobu (která má v češtině často charakter náepkujících podstatných či přídavných jmen např. jsi enoch nebo jsi tak íný ) může vést druhou stranu k závěru, že je vrozeně méněcenná. Že je to nezměnitený fakt. Výsedkem je pak pocit bezmoci, který brání možnosti učit se z chyb a zepšovat se. V tomto smysu je daeko užitečnější komentovat konkrétní chování (což má v češtině obvyke charakter přísovce např. chováš se íně ). A chcete-i dosáhnout nějaké změny, povzbudit druhého, aby se chova épe. Uvedený experiment nabízí jedno z možných řešení nechat druhou stranu tím, že se jí zeptáme na její vastní řešení. Napadá tě nějaký způsob, jak to změnit? V některých situacích to mohou být magická sova. 51

54 Příkady formuací orientovaných na výkon a na proces Orientace na výkon Tak takhe prstýnek úpně nevypadá, je příiš hranatý. Mysea jsem, že jsi šikovnější, asi by ses měa nejprve pustit do něčeho jednoduššího. Oči tvého maňáska vypadají jako dvě brambory, ae jinak jsi šikovná. Vždycky umíš vybrat nejvhodnější materiá. Možná nejsou špatné nůžky, ae spíše ručičky. Orientace na proces Jak se ti povedo uděat prstýnek právě takový? By to nějaký záměr? Co bys příště zkusia uděat jinak, kdybys ho chtěa mít trochu rovnější? Zdá se mi, že tě to dnes bavio víc, než minuý týden. Co se změnio? Máš chuť pustit se příště do sožitějších úkoů, nebo chceš ještě zdokonaovat tohe? Je vidět, že jsi se dnes pustia do práce napno. Zaujao mne, jak vypadají oči. Chtěa jsi, aby vypaday právě takhe? Líbí se mi, že ses dnes soustředia především na pečivý výběr vhodného materiáu. Pokud je pro tebe práce s těmito nůžkami náročná, zkus jiné, třeba to pro tebe bude jednodušší s menšími. Pozor na zaměňování tvořivosti a dezinterpretace. Tvrdit, že nepovedený prstýnek je vastně skvěý kroužek na zácony, říká něco i o nás... Proč jednoduše neříct: Jo, ten prstýnek se mi fakt nepoved. Možná někdy vyrobím funkční prstýnek v nepovedeném designu, ae teď je čas to zkusit znovu a épe. Poučný je v tomto ohedu kupříkadu příběh inženýra Spencera Sivera, který v roce 1968 pracova ve spoečnosti 3M na výrobě supersiného epida pro použití v eteckém průmysu pro konstrukci etade. Namísto vytvoření supersiného epida objevi neuvěřiteně sabé adhesivum citivé na tak, které se dao opakovně použít, ae dokázao udržet jen předměty vážící někoik máo gramů. Siverovo nové epido nikoho z managementu nezajímao a za to, že nenaše řešení probému siného epida, rozhodně neby pochváen. Dnes jeho výrobek zná téměř každý a patří k jednomu z nejcennějších patentů spoečnosti, neboť jde o epido na ístečcích post-it, na které si píšeme poznámky a pak je můžeme přiepit prakticky kamkoiv (Hiskey, n.d.) Chyba tedy může být jen zdánivá, ae ve skutečnosti může být cestou k nové, neprošapané cestě k úspěchu. Kíčové je v tomto případě umět s chybami pracovat (Tugend, 2011; Eis, Carette, Ansee, Levens, 2014). Chyba jako cesta k tvořivosti Děti samozřejmě děají na své cestě životem mnoho chyb. A právě tyto chyby jsou kíčovými odrazovými stupínky do budoucna. Jsou důežité pro osobní růst a kreativitu. Pokud se nesoustředíme na proces, ae jen na výsedný produkt, nemůžeme být inovátory, nemůžeme se dozvědět nic o sobě ani o světě (Moge, 2008). Reaita je taková, že chybovat budeme v dětství i v dospěosti, dodává Aina Tugend (2011), autorka knihy Better By Mistake. The Unexpected Benefits of Being Wrong. Kíč eží v tom, jak chyby vnímáme a co s nimi uděáme. Z křivého dřevěného prstýnku můžeme být nešťastní, ae proč, cožpak nemohou být některé prstýnky křivé? Vyčnívající suk ze špaíku se promění v nos skřítka, z vyitých barev na átku vzniknou zajímavé barevné přechody. Proč se trápit, že je utkaná dečka příiš úzká? Při špatném postupu tkaní možná objevíte, jak vytvářet nové tvary a vzory. Prvním krokem je si samotnou chybu přiznat. To bývá často heroický úko, protože mnoho z nás se ji snaží popírat, bránit se, obviňovat ostatní nebo srážet sebe sama. Všechny tyto tendence jakkoiv přirozené nám brání v učení. Dokonaost je jen mýtus, chyby jsou normání a normání je si je přiznat. Někdy to ae znamená opustit naši komfortní zónu a vydat se do neznáma. Často také nedokážeme vastní chybu vytěžit, protože se bojíme pátrat po jejích příčinách. Ptát se, proč jsme uděai chybu, by v očích druhých moho vypadat jako hedání výmuv. Ae zkoumání příčin nám může pomoci učinit důežitá odhaení a zepšení. Proto je důežitá i dobrá zpětná vazba od někoho nezúčastněného, která se zaměřuje na proces, nikoiv na osobu. Výzkumníci doporučují zaměřit se na to, co se nám povedo, a na to, jak se zepšit místo zaměření na to, co se nepovedo. Takový přístup má výhodu v tom, že nepoškozuje náš sebeobraz, byť se nám nedaří. Ae konečným krokem pro osvojení si návyku učit se z chyb je odvážně vykročit novým směrem. Přeměnit zjištění, co děat épe v konkrétní akční kroky. Napánovat si, jak danou chybu zužitkujeme. A pak jít a zkoušet děat věci, v nichž dosud nejste dobří. Zvoit si nový koníček. Zkoušet řešení, které nemusí fungovat. Kdyby Spencer Siver a jeho koegové nezkoušei mnoho et, k čemu by jeho sabé epido moho být dobré, zázrak by se nekona. Ae jeho odvaha přiznat chybu a osovovat se svým výsedkem, který se zdá být k ničemu, koegy, se nakonec vypatia (Hiskey, n.d.). 52

55 ŘEMESLA A PŘÍPRAVA NA ŠKOLU Eiška Lébová Obrazem dítěte připraveného na škou by měo být dítě spokojené, zdravě sebevědomé, komunikující a schopné spoupráce, empatické, přemýšivé a tvořivé. Úroveň předškoní zraosti hodnotí učiteky MŠ během předškoní přípravy, pedagogicko-psychoogická poradna v rámci screeningu či při cíené návštěvě předškoáka s rodiči, pedagogové ZŠ při zápisu do škoy. Pedagog by mě při svém působení vycházet z potřeb a zájmů dítěte. Tím, že mu dovoí být aktivní, experimentovat v podnětném prostředí, využije jeho přirozenou motivaci. Nabídnutím vzorů vhodných k násedování využije nejépe princip učení nápodobou, který je v tomto věku dominantní. V tomto čánku se zaměříme se na to, jak může téma řemese obohatit předškoní přípravu a výchovu k trvae udržitenému rozvoji. Pro pochopení potenciáního přínosu tématu řemese předškoní přípravě nám pomůže úvaha o tom, co všechno v průběhu geneze čověk objevi a stáe objevuje o materiáech koem sebe, přetavi to a dáe přetavuje v tvůrčí a výrobní činnosti a také je organizova a znovu a znovu reorganizuje až do současné podoby řemesa a průmysu. Čověk v průběhu historie objevuje použitenost různých rostinných, živočišných a nerostných materiáů pro výrobu předmětů denní potřeby. Zpracováváním těchto materiáů poznává jejich technoogické vastnosti určující způsob jejich obrábění, a při současném využití dostupných přírodních energií tím rozvíjí řadu výrobních technik. Obrazem čověka řemesně zdatného je tedy čověk učenivý, experimentující a objevující, a zejména čověk usiující o napnění svých potřeb, čověk činorodý a pracující. V předškoním období je důežité respektovat princip učení nápodobou, děti chtějí napodobovat práci dospěých. Pokud toto období a zájem dětí nevyužijeme, časem začnou práci vnímat jako překážku, která brání zábavě. Práce může být trest, zábava, odměna i dobrodružství! Čověk mě had a zjisti, že potřebuje jído - sbírat, ovit, vyrábět Na zimu a nahotu reagova oděvem Každá jeho činnost - tvorba odpovídaa na nějakou potřebu. Odtud pramení řemesa. Kdybychom s dětmi dokázai uchopit zážitky hadu nebo zimy, asi by neby probém s nacházením smysu pečení nebo tkaní Obdobnými procesy ze na různých stupních obtížnosti procházet i s dětmi. K tomu, aby byy činnosti pro děti přínosné, je však nezbytné vytvářet prostor, ve kterém by děti mohy přicházet samy na různé techniky s použitím nástrojů formou experimentování. Hovoříme zde jak o prostoru učebny, která by obsahovaa dostatek přírodních materiáů i koutek na hrubou práci, tak o vytváření prostředí podnětného, které bude děti k tvorbě přirozeně motivovat. Děti potřebují tvořit a vyrábět pode svých vastních pánů a fantazie, mít možnost nad pány diskutovat, spoupracovat, pomáhat si, radit se a oceňovat své úspěchy stejně jako poučit se z chyb. Učení se je proces, který je podobný tomu, jak čověk v historii získáva a rozšiřova své poznatky o surovinách a metodou pokus - omy dáe speciaizova způsoby jejich zpracování. Stejně tak mohou děti experimentovat s nejrůznějšími materiáy a nářadím. Daším přístupem je ukázka řemesných výrobních postupů a jejich nápodoba dětmi tak, aby byy prováděny bezpečně a účinně a jejich nabídka přirozeně rozšířia tvůrčí a vyjadřovací možnosti dětského projevu. Když je zahrada pná spadaného istí, je potřeba ji shrabat. 53

56 Zamyseme se nad tím, koik času zabere příprava výroby a výroba samotná. Jaký je v řemese poměr mezi pánováním a výrobou? Do jaké míry je tedy řemeso pouze nástrojem výroby?. K čemu mohou řemesné činnosti přispět z hediska rozvoje dětských kompetencí? 1. Děti pochopí, že vastním přičiněním si můžeme pnit své sny a fantazie. Vymyset pán a pak ho spoečnými siami zreaizovat. 2. Děti si uvědomí, že každý může být v něčem dobrý, že v každém dřímá tvořivá energie. 3. Děti si uvědomí své možnosti tohe zvádnu, tohe se teprve musím naučit. Při hobování hobíkem děti poznávají své možnosti. Snadno to totiž jen vypadá Postupné zvádání díčích úkoů je typickým rysem řemesa. Organizace řemesné práce vyrůstá z potřeby zvádnout obtížné nejjednoduššími způsoby. Posiujme vědomí, že veké věci jsou řetězcem menších udáostí, které dokážeme ovivnit. 4. Nácvik zručnosti v zacházení s jednoduchým nářadím přispívá k rozvoji motoriky, trpěivosti a soustředění. 5. Řemesné činnosti rozvíjí představivost, paměť, spoupráci obou hemisfér. 6. Práce s přírodním materiáem rozvíjí znaosti jejich fyzikáních, technoogických a estetických vastností. Děti si spoečně nařezay kuatinky a postaviy z nich stavbu pode pánů, které spou prodiskutovay. 7. Ruční práce přispívá k prevenci závisostí, poožení zákadů zájmům a koníčkům svým terapeutickým působením. Nechť jsou mravenečkové vždycky se okoo něčeho čmýrající, váčící, skádající, překádající: toiko aby rozumně děai, což děají, pomáhati jim a ukazovati všeho mustr Rok čtvrtý, pátý, šestý práce a řemesení pný bude, jakož i býti má Protož, jakž navrženo, očkoi se pokouší, vždy s nějakým rozumem byo a k daším opravdovým věcem se hodio. (Informatorium, kapitoa VII., odstavec 5, 20 a 25) 8. Děti si pěstují úctu a cit pro krásu idské práce. Pochopí, že práci dává smys a hodnotu také to, že je fyzicky náročná. 9. Děti si uvědomí, že vynaožením úsií můžeme uděat radost sobě i druhým. Hračky miniatury spotřebního zboží na taíři, vyfoceno při mentoringu v MŠ. K jakým hrám souží? Jaké rozvíjejí představy dětí o světě koem nás? 10. Děti si mohou uvědomit, že svým přičiněním čověk může zanechat vzkaz příštím generacím. 11. Děti mohou pochopit, že některé práce byy sezonní a souvisey s kooběhem přírodních cyků. 12. Děti si uvědomí, že udržování tradičních řemese přispívá k udržitenému rozvoji. 54

57 Sovníček pojmů z předškoní pedagogiky Škoní zraost tímto pojmem se rozumí vyzráost nervových, těesných a psychických struktur, které dozrávají věkem a neze ji zvenku příiš ovivnit, spíše jen podpořit zdravou životosprávou, dostatkem pohybu, zdravé stravy, odpočinku. Vyšetření ateraity dominance oka, ruky a nohy umožní pedagogovi správný přístup k dítěti. Škoní připravenost označuje aktuání stav rozvoje osobnosti dítěte ve všech obastech s přihédnutím k vnitřním vývojovým předpokadům i vnějším výchovným podmínkám. Lze ji ovivnit podnětností prostředí a nabídkou aktivit, kterými se děti zdokonaí ve sedovaných obastech pode RVP. Fyzická zraost je posuzována pode míry, váhy, proporcionaity (tzv. Fiipínské míry dítě si dosáhne horním oboukem přes havu pravou rukou na evé ucho). Hodnotí se úroveň těesné zdatnosti a motorických funkcí. Těesná zdatnost je schopnost vypořádat se s fyzicky náročnými situacemi, podíí se na ní aerobní zdatnost (píce, srdce), svaová zdatnost (sía, vytrvaost svaů) a fexibiita (pružnost svaů, ohebnost koubů). Psychická zraost zahrnuje duševní a poznávací, tzv. kognitivní schopnosti. Pro škoní zraost je rozhodující posouzení úrovně zrakového a suchového vnímání, rozumových schopností, paměti a úrovně řeči. Emoční zraost Dítě by se měo těšit do škoy, snést odoučení od matky. Měo by mít určitou frustrační toeranci, tzn. snést neúspěch a vyvodit z něj pro sebe správné závěry (důežitý přístup vychovateů a práce s chybou). S tím souvisí zdravé sebevědomí, pocit, že je dítě schopné zdoávat překážky. Ve škoce bychom měi všemi aktivitami podporovat sebeuvědomění dítěte, umožnit mu muvit o svých pocitech, a tím, jak se s nimi vypořádao, hodnotit své upatnění ve skupinových pracích. Sociání zraost Patří sem způsob komunikace (dítě přejímá od svých vzorů, verbání i neverbání), respektování pravide komunikace, neskákat při hovoru druhým do řeči, umění nasouchat, držet si odstup od cizích dospěých, umět ustoupit ve prospěch ceku, schopnost odožit okamžité spnění svých přání, konstruktivní řešení konfiktů. Této obasti by se pedagogové měi věnovat v rámci prosociání výchovy. K tomu ze vhodně využít spoečné pánování projektů, rozděení činností, spoupráce při konkrétních řemesných technikách, spoečný úkid i závěrečné zhodnocení, komu se co povedo. Pracovní zraost posuzují pedagogové, ev. psychoog. Dítě by měo vydržet dokončit zadaný úko, i když ho nebaví. Hodnotí se pracovní tempo, systematičnost, schopnost ovádnout motoriku při kidné stereotypní činnosti. Dítě by měo dodržet zadaný postup, zároveň se oceňuje schopnost naézat nová řešení. Environmentání zraost Pobytem a umožněním prožitků a zkušeností v přírodě uspokojíme dětskou potřebu pozorovat, poznávat a nacházet zákonitosti přírody, přispějeme k vytvoření tzv. environmentání senzitivity - uvědomování si poškozování přírody a potřebě přírodu chránit. Voná hra v přírodě navíc de Dr. W. Sassmanshausena přispívá k přirozenému poznávání přírodních a fyzikáních zákonů. Kognitivní funkce umožňují vnímat a reagovat, učit se a přizpůsobovat se životním podmínkám. Patří sem paměť, pozornost, pohotovost zpracování informací, řeč a prostorová orientace a tzv. exekutivní funkce usuzování, řešení probémů, pánování a organizování. Motorické funkce zahrnují pohybovou obratnost, koordinaci, okomoci, hrubou, jemnou motoriku (zručnost) a motoriku muvide. Grafomotorika je specifická obast jemné motoriky související s koordinací zraku a pohybu vizuomotorika, později i suchu (práce pode muveného zadání, diktáty). Zrakové rozišování a paměť může být podporováno činnostmi jako vyhedávání stejných předmětů, rozdíy v párových obrázcích, skádání a rozkádání obrázků z rozstříhaných částí, vyhedání stejných obrazců z někoika si podobných, abyrinty, ukryté tvary tzv. figura, pozadí, orientace v poše. Suchovou diferenciaci trénujeme určováním počtu sabik ve sově, určováním prvního a posedního písmena ve sově, rozkádáním sov na hásky a skádáním sov z hásek. Prostorovou a pravoevou orientaci procvičujeme určováním pojmů vpravo/vevo, nahoře/doe/ uprostřed, či popisováním cesty (např.: Na kopci se dejte vpravo, Před atánkem po pravé straně hedejte zprávu. ) Předmatematické představy děti potřebují rozvinout řadu schopností a dovedností, které jsou poséze předpokadem pro zvádnutí učiva matematiky. Pedagog by se mě v co největší míře snažit procvičovat uvedené obasti v běžných situacích a činnostech porovnávání, pojmy, vztahy, třídění do skupin (pode kritérií, barvy, veikosti, tvaru), řazení prvků, počítání předmětů, pojmenování tvarů, vnímání času a časové posoupnosti. Řeč hodnotí se výsovnost hásek, gramatická správnost řeči (důežitý správný muvní vzor), úroveň vyjadřování (souvisé vyprávění cca 6 vět o rodině, zájmech, důežité vytvářet příežitosti) a sovní zásoba (nadřazené podřazené pojmy, význam sov, synonyma, atd.), úroveň porozumění (chápání podstaty sděení či pokynu), dorozumívání neverbáními prostředky. Porucha artikuace patří do péče kinického ogopeda, v MŠ pedagog může provádět tzv. ogopedickou prevenci gymnastiku muvide, ne nápravu artikuace. 54

58 Náměty k seberefexi: Jsou mnou používané didaktické pomůcky přiměřené; tj. pomáhají dětem pochopit činnost, kterou právě děáme? Mají děti při mém vyučování prostor samostatně prožít jednotivosti zákadních pracovních postupů i jejich návazné využití? Neděám někdy práci já namísto dětí? Náměty k seberefexi: Jak organizuji prostor učebny k pracovním činnostem? Podporuje skadba stoů, židí, osvětení, podpůrných materiáů pracovní atmosféru, v níž mohou děti samostatně objevovat? Jakou využitenost v běžném životě mají témata, která s dětmi reaizujeme? Mohy by některá specifika Montessori obohatit i vaši praxi? Věkově heterogenní pracovní koektivy rozvíjející princip spoupráce a sociání dovednosti. Propracovanost didaktických pomůcek izoujících jednotivé vastnosti a umožňujících dítěti samostatnou kontrou a detekci chyb. Práce s pochvaou, jíž učite nehodnotí a neporovnává s ostatními dětmi, dává najevo přijetí a věcný popis situace vzbuzující pocit bezpečí. Dítě má mít největší uspokojení z práce samotné, ne z hodnocení dospěých. Inspirace v historii pedagogiky Inspiraci a argumenty pro využití potencionáu řemese můžeme najít u mnoha světoznámých pedagogů v historii pedagogiky. Pro inspiraci k hubšímu studiu a zároveň refexi našeho vastního pedagogického přístupu si představme některé vybrané osobnosti. V díe J. A. Komenského ( ) bya formuována zásada postupnosti poznávání od jednoduššího ke sožitějšímu a názorných ukázek. Nechat děti zažít zkušenost s jednoduchými nástroji jako východisko jejich dašího používání a poznávání. Praktická cvičení, řemesa a mnohostranné činnosti by měy děti připravit především na praktický život. Komenský kromě zdokonaování rozumu a paměti považova pracovní činnosti za důežitou součást výchovy. (více se dozvíte v J.A. Komenský: Informatorium škoy mateřské) Americký fiosof a pedagog J. Dewey ( ) by představiteem pragmatismu a propagátorem pracovních a projektových učebních metod. Dominantní postavení v procesu vzděávání by měy mít pracovní činnosti, protože učivo představují v koncepčně přirozených cecích vycházejících z běžného života, ve škoní práci zastáva činnost, praxi, užitečnost. Učite mě být poradcem a organizátorem. Prostor škoy by organizován jako systém aboratoří učeben seskupených koem knihovny. (více se dozvíte v J.Dewey: Demokracie a výchova) M. Montessori ( ) vypracovaa pedagogický program zaožený na partnerském přístupu pně respektujícím osobnost dítěte. Dítě svobodně voí materiá i obast, o které chce získat daší informace, místo, kde bude pracovat a s kým. Pedagog pomáhá s výběrem, asistuje při činnosti a dohíží, aby dítě práci bezpečně dokončio. Ve vývoji dítěte nastávají období, kdy dítě projevuje výrazný zájem o určitou činnost, je na ní nejépe naaděno. Tato vývojová potřeba přichází bez vnějšího vivu u každého dítěte jindy. Pedagog by mě umět toto období rozpoznat a využít přirozenou motivaci dítěte. Pro učení z pohedu řemesné práce je vemi důežitý princip poarizace pozornosti, tj. mobiizace duševních si vedoucích k maximání koncentraci na činnost, jež dítě vydrží provádět až do pocitu vnitřního uspokojení. (více se dozvíte v M. Montessori: Tajupné dětství) V knize Koncept kontinua psychoterapeutka J. Liedoffová popisuje výchovný mode inspirovaný životem venezueského indiánského kmene Yeguanů. Na rozdí od našeho západního modeu jejich děti zažívají pocit neustáé bízkosti (nošení v šátcích) a neustáý přísun podnětů, takže netrpí ani osaměostí, ani nudou. V jejich životech není ekvivaent našeho sova práce. Jsou jen činnosti, které je třeba vykonat a u kterých se ze zároveň bavit. (více se dozvíte v J. Liedoffová: Hedání ztraceného štěstí pro nás a naše děti) Systém hodnocení zakádá na nezahanbující zpětné vazbě poskytované především během činnosti. Učite popisuje individuání pokroky dítěte i to, co se mu nepodařio, netrestá ani neodměňuje. 55

59 BEZPEČNÉ RIZIKO Tereza Vakounová Poožme si spoečně otázku, co by se děti naučiy v situacích bez rizika a zda takové situace vůbec existují. Podívejme se na děti při voné hře jak často mají potřebu hedat hranice vastních dovedností a posouvat je. Pokud jim to nedovoíme z důvodu vastních obav, zrazujeme tím svoji pedagogickou profesionaitu, která se má řídit zájmem dítěte. Pokusme se spoečně zamyset, jak dostát svému závazku kvaitně vzděávat, a zároveň se necítit v ohrožení ze strany spoečnosti. A nakonec se vraťme k tomu, jak konkrétně s dětmi při rizikových situacích postupovat. Riziko jako příežitost k učení Asi většina pedagogů potvrdí, že děti v přírodě vemi rády sbírají kacky. Dá se s nimi děat toik zajímavých věcí! Ovšem již při této představě eckoho nejprve napadne nepřípustné šermování a už vidí tragické násedky. Rozhodne proto raději kacky v zájmu bezpečí dětí úpně zakázat. Je to opravdu pro dítě to nejepší řešení? První věcí ke zvážení je, že pokud děti s kacky šermují, vyjadřují tím nějakou potřebu, jejíž napnění budou vemi pravděpodobně hedat v jiné činnosti. Děti zkrátka potřebují vědět, jak věci koem nich fungují. Dítě má v tu chvíi vemi rozvinutou vnitřní motivaci zjistit, kam až sahají jeho možnosti a pedagog jim k tomu připravuje prostor. Tento prostor se v ideáním případě kryje s tzv. zónou proximáního vývoje. Proto hedejme cesty, jak jinak dětem adekvátní činnost cíeně nabídnout (v případě šehání kackem se zkusme vrátit ke staré hře roztáčení káči). Daší cestou je zvážit, co přínosného může takový kacek pro dítě znamenat. Kacek je výborný stavební materiá; pod kůrou žijí zajímaví obyvateé; může to být symboický předmět pro kouzenou hů či vařečku. Poožme si zásadní otázku, která by v profesi pedagoga měa stát minimáně na stejně důežitém místě jako zvážení rizika: Co se děti touto činností naučí? Při stavbě z kacků děti rozvíjejí technické, předmatematické myšení a prostorovou orientaci; máokdy staví samy, takže posiují komunikační a sociání dovednosti; manipuace s kacky zahrnuje kompex motorických dovedností. Kdybychom k této činnosti přizvai ještě užití nástrojů jako jsou piky nebo provazy, získáváme daší škáu dovedností. Na první pohed jednoduchá činnost se stává zdrojem bohatých zkušeností, které navíc děti často bez potřeby vnější motivace rozvíjejí samy od sebe. Zobecníme-i přínosy potenciáně rizikových situací, najdeme nezanedbatené benefity (pode Gi, 2007): 1. Děti se učí zvádat riziko, které je součástí každodenního života. 2. Děti chtějí poznat a posouvat své hranice, je to pro ně přirozená výzva a způsob dašího rozvoje. Samy takové situace vyhedávají. 3. Setkání s takovými situacemi má pozitivní vedejší účinky, rozvoj pohybových dovedností, sebeřízení, sociáních dovedností. 4. Respektujeme svobodu a autonomii dítěte. Voná hra se dřevem pozorování, objevování, stavění, bouchání, kresení 56

60 Bezpečné postoje při řezání a broušení na e. brusce. Učiteka přidržuje obrobek tak, aby předcházea úrazu, činnost ae vykonává dítě samotné. Vraťme se nyní k úvodní myšence - pedagog zvažující riziko. Když vede potenciáního rizika postavíme škáu kompetencí, které zvažovaná činnost rozvíjí, můžeme tím získat nástroj obhajující činnost pedagoga je si rizika vědom, ovšem při srovnání s pedagogickým přínosem pro dítě se cíeně rozhoduje činnost dětem umožnit. Pro hmatatenější srovnání vám nabízíme tabuku Hodnocení rizik a přínosů. Při pojmenovávání rizik doporučujeme být co nejvíce konkrétní (už tím se dosud nejasně ohraničené riziko může zúžit). Dáe ze vypočítat míru rizika vynásobením pravděpodobnosti a závažnosti násedků. Při tom je důežité si uvědomit, že každý hodnotí míru rizika jinak a je to tak zcea v pořádku. Pochopiteně je zcea na místě se do činnosti či situace nepouštět, pokud nám z této anaýzy vzejde nepřijateně vysoká míra rizika. Řada rizik však ukáže, že jsou vemi máo pravděpodobná, nebo jsou jejich násedky vemi mírné. Násedné vyhodnocení přínosů činnosti pro děti pak bývá radostným zjištěním, co vše může zdánivě škodivá činnost dětem pomoci rozvíjet. Je dobré tuto radost sdíet se všemi, kdo mají potřebu nadřazovat potenciání rizika nad vzděávací přínos pro děti. Napříkad pro rodiče to může být důežitá informace. Pedagog tím prokazuje svou profesionaitu hned dvojím způsobem jednak pečivě vyhodnocuje rizika, a zároveň dbá na rozvoj kompetencí dětí. Čas investovaný do písemného vyhodnocení se tak v ideáním případě vrátí formou důvěry a souhasu rodiče či koegy. Odpovědnost a důvěra Jak se chapci asi řeže, když je tak nízko. Bude i příště řezat rád? POZOR, i v tomto případě jdeme dětem příkadem! Děti kopírují naše činnosti bez výjimky - nevybírají si jen ty bezpečné. V rizikové situaci se může pedagog cítit bezpečněji, pokud zná rozsah vastní odpovědnosti a pokud aktivně vytváří prostředí vzájemné důvěry. Odpovědnost pedagogů vypývá ze zákona a z pracovní smouvy. Ze zákona má každý dospěý povinnost poskytnout první pomoc. Lze jen doporučit projít takovým škoením první pomoci, které skutečně rozvíjí pocit jejího zvádnutí. K tomu významně pomáhá násedné vypracování krizového pánu, který zahrnuje konkrétní postup v konkrétním týmu pro situace ohrožující zdraví. Tyto kroky vedou k tomu, že pedagog důvěřuje sám sobě a svým koegům, že v potenciáně rizikových situacích vědí, co děat. Jedná se přitom o proces zvádnutený za víkend, který v pravidených intervaech (ideáně 1x ročně) opakujeme. Vedoucí pracovníci takto obvyke zařazují škoení BOZP. Děají to především proto, že de škoského zákona odpovídají za děti právě oni. Tato kumuovaná odpovědnost je jednou z významných příčin pro zákaz mnohých činností dětí. Ředite/ka má omezenou možnost dohedu nad vším, co se může stát, a tak má v podstatě dvě možnosti zakázat vše, co vyhodnotí jako rizikové, nebo přistoupit na vzájemnou důvěru a posiovat ji spoečnými škoeními a vzájemnou informovaností. Vzájemná informovanost je obecně kíčem ke sdíení odpovědnosti a rozvinutí vzájemné důvěry. Tak jako ředite/ka vymezuje pravida pedagogům, totéž se děje mezi pedagogem a dětmi. De škoského zákona pedagog nese odpovědnost pouze za skutečnosti, kterým moh v rámci svých možností předejít buď přímo, nebo preventivním poučením. To, že pedagog obě podmínky spni, je dobré dokumentovat pro předcházení rizik může být užitečná např. tabuka Hodnocení rizik a přínosů, kterou pedagog prokáže, že dané riziko nějakým způsobem předem vyhodnoti. Preventivní poučení se děje při komunikaci s dětmi téměř nevyhnuteně každý den. Jediné, co je tedy třeba uděat, je zapsat do třídní knihy nebo podobného výkazu, že se tak stao ( děti byy preventivně poučeny o... ). Může se to zdát jako formání opatření, ae formuování pravide pro danou činnost s dětmi je součást činnosti, jako kterákoi jiná, proč ji tedy nezmínit. 57

61 Dobrou zprávou je, že organizace se částečně či úpně odpovědnosti zprostí, když prokáže, že škodu nezavinia a že ke škodě došo buď neodvratitenou udáostí, nebo vastním jednáním poškozeného. Výše uvedená doporučení tak souží jako důkaz, že ředite/ka i pedagogové rizika zhodnotii a postupovai pode vymezených vzájemných pravomocí a pravide. Na vině je pak nešťastná náhoda, jejíž existenci zákon připouští. Děti se tak pod pedagogickým vedením skutečně mohou učit o světě takovém, jaký je, tedy s běžnými riziky, které život přináší. Popiska k nářadí a úkou na pracovním stanovišti přispívá k pořádku a organizaci práce ve třídě. Krok za krokem Pojďme k tipům na práci s rizikem při přímé činnosti s dětmi. V řemesných činnostech přicházíme často se zcea novými situacemi (použitím pro děti dosud neznámých nástrojů, materiáů nebo technik), které jsou potenciáně rizikové (zahrnuje ostré hrany, riziko vdechnutí maých součástí, ušpinění nesmyvatenou barvou, nebo riziko vypývá z toho, že si nedovedeme děti v této situaci představit a nemůžeme tak jasně odhadnout, co je v jejich možnostech). Při promýšení první aktivity s dětmi upatníme pravido krok za krokem - zkusíme hedat takovou úroveň činnosti, která riziko obnáší v nejmenší možné míře, ae zároveň již ukazuje, jak s rizikem v dané situaci pracovat. V případě ostrých nástrojů učíme nejprve zručnému manipuování se škrabkou směrem od sebe, poté jídením nožem s měkkým materiáem (chybou je nabídnout dítěti tupý nůž na tvrdý materiá - řezání není o hrubé síe, ae o správném vedení ruky a těesném postoji), až se postupně můžeme dopracovat k ostrým nástrojům (není neobvyké, že dítěti to trvá rok i více!). Podobně budeme stupňovat veikost používaných součástek a trénovat tak manipuaci s nimi, pozorovat, které dítě má tendenci s nimi experimentovat jiným než doporučeným způsobem, a až poté přejdeme k práci s jemnými součástkami. Z toho zároveň vypývá, že všechny děti neděají jednotně všechny činnosti, v řemese nejčastěji pracujeme v maých skupinkách, zatímco ostatní se věnují voné hře. Nebo upatníme princip vzájemného učení, kdy zkušenější děti jsou vzorem těm madším a mají právopatné priviegium práce s jinými druhy nástrojů. Může být užitečné mít jasně stanovené místo (uvnitř či venku), kde se řemesným činnostem věnujeme, na tomto místě máme vždy také ékárničku, a pokud se zde někdo pohybuje, ví, že zde patí jiná pravida (u činnosti sedět, nepracuje víc než 3 děti najednou, atd.). Při práci dbejte i na vastní pohodí. S unavenými zády brzy ztratíte koncentraci a úrazy na sebe nenechají douho čekat. Na některé činnosti proto vote dospěácké výšky stoů a stupátka pro děti. Závěrem Cíem tohoto textu je najít cestu k riziku jako k příežitosti a opustit strach, který se dobře prodává zejména v mediáním prostoru. Všechna uvedená doporučení směřují k tomu, že dokážeme épe samostatně zhodnotit vnímanou míru rizika, upatnit svou znaost rozvoje kíčových kompetencí a nakonec se rozhodnout pro potenciáně rizikové situace s tím, že je pro všechny epší ano, za určitých podmínek než nikdy. Ideání uspořádání pracovního stanoviště. Výška stroje mimo dosah ostatních dětí. Dítě i učiteka dobře vidí na práci, stojí v přirozené pooze. Ostatní děti se baví o vzorcích materiáu požených na stoe. 58

62 HODNOCENÍ RIZIK A PŘÍNOSŮ ORGANIZACE DATUM: MÍSTO: ZPRACOVAL/A: Riziko Upřesnění P N Míra Přínos Opatření Revize (koho se týká, rizika za jakých podmínek) P = pravděpodobnost (1=vemi nepravděpodobné,2=nepravděpodobné,3=pravděpodobné) N = násedky (1=mírně závažné,2=závažné,3=extrémně závažné) Míra rizika (P x N): 1=minimání, 2=přijatené, 3-4=mírné, 5-7=podstatné, 8-9=nepřijatené 59

63 ZDrSEM Postup první pomoci Tři kroky 1. Rozhédni se! Jdi krokem, nevběhni do nebezpečí. 2. Reaguj! Zavoej 155 a jednej. 3. Rozmýšej! Umožni záchranářům přístup a neustáe kontrouj dýchání. ROZHLÉDNI SE! Bezpečnost všech především. Nemůže se situace znova opakovat? Nenech ohrozit daší idi. Co se stao? Zjisti mechanismus úrazu. Koik je pacientů? Vidíš je všechny? Co a koho mám k dispozici? Vyzvi čumiy k akci! Pravděpodobnost poranění páteře: Náraz ve více než 40 km/h Pád z dvojnásobku výšky těa Bezvědomí po skoku do vody REAGUJ! Začni osovením, pokračuj sinějším podnětem - zatřesením. Kdo reaguje jen na podnět, je ohrožen udušením. Vědomí Vyndej všechno zpod havy. Zakoň havu (tak na čeo, tah za bradu) Zkontrouj dýchání přiož ucho k ústům bezvědomého nebo dej ruku na hrudník Dýchá aespoň 2x se nadechne během 10 vteřin Voej 155 Kontrouj dýchání do příjezdu ZZS Pravděpodobnost vnitřního krvácení Náraz do trupu Zomenina stehna nebo žeber Voej 155! Kde se to stao? Co se stao? Jaký je stav pacienta? Nezavěšuj první! (112 je obecná tísňová inka, zdržení pro zdravotníky) Místo dopravní nehody: Zastav mimo nebezpečí havárie se může opakovat Použij refexní vestu Výstražný trojúheník umísti min. 100 kroků před nehodu Pohybiví zranění, svědci a čumiové musí stát mimo nebezpečnou obast Vypni zapaování, vytáhni a uschovej kíčky, zatáhni ruční brzdu Nevyprošťuj zraněného, pokud dýchá, masivně krvácí a nehrozí mu jiné nebezpečí Pohyby havou omez na minimum Pokud zraněný motorkář muví, nechte přibu na havě Je-i nutné sejmutí přiby - jeden čověk drží havu, druhý snímá přibu. Nedýchá nebo nedýchá normáně (ape po dechu, chrčí) Voej 155 Stačuj prostředek hrudníku patou daně co nejsiněji (vahou těa s napnutými okty) Poměrně ryche frekvencí 100x do minuty Po 30 stačení násedují 2 kidné vdechy Pokračuj do vystřídání nepřestávej, nepoevuj! Dusí se pravděpodobně něco vdech Pokud kaše a vydává zvuky nech ho opřít se rukama a povzbuzuj ho v kašání Tichý nebo žádný kaše udeř ho 5x do zad mezi opatky Je v bezvědomí 2x do něj vdechni, pak stačuj 30x hrudník, 2x vdechni Batoe nebo kojenec pokepat mezi opatky v pooze havou šikmo doů 5x do něho vdechni, poté postupuj stejně jako u dospěého 30x stačení, 2 vdechy Krvácení Viditené chraň se před infekcí použij rukavice najdi zdroj, zastav takem v ráně Vnitřní poznáš jen pode mechanismu úrazu (poranění trupu) dopřej raněnému kid a tepo 60

64 Popáeniny Ihned zchaď tekoucí vodou Děti se snadno podchadí trup a havu chaď jednorázově Dospěí končetiny chaď opakovaně dokud chazení pomáhá Popáeniny na havě, daních, chodidech, genitáu patří vždy do nemocnice Popáenou pochu ničím nenatírej ani nezakrývej Jsi-i sám, otevři dveře. Vyši někoho před dům, na křižovatku Nezhoršuje se stav? U bezvědomého neustáe kontrouj dýchání. Raněného nech v pooze, kterou si sám zvoí. Zabraň ztrátě tepa nejvíc se prochádá od země. Ptej se kde Vás to boí? Berete nějaké éky? Jste na něco aergický? Pamatujete si, co se stao? Pooha na boku zotavovací pooha Pro ty, kteří jsou v bezvědomí, ae dýchají a musíme je opustit V této pooze se nezadusí jazykem ani zvratky. Nepodceň situaci voej 155 Rána do havy Zeptej se Jak se Vám to stao? pátráme po krátkodobém bezvědomí s výpadkem paměti. Nepoužívejte návodné otázky (vy jste spad z koa?) Není-i schopen popsat udáost, hrozí otok mozku vyvíjí se během 24 hodin hrozí bezvědomí až smrt voej 155. Výtok bezbarvé tekutiny či krve z ucha nebo nosu je vážným příznakem) Křeče Příčina: nemoc, úraz havy, omamné átky, úraz e. proudem, otrava (v případě otravy pynem otevři okno, jdi ven! Mysi na bezpečnost!) Během křečí chraň havu zabraň dašímu zranění Po křečích kontrouj dýchání. Voej 155 Boest na hrudi Zabraň námaze - ukidňuj Voej 155 Nech rozžvýkat pů tabety Acypyrinu Obtížné dýchání Nemoh něco vdechnout? postup viz výše Nejsi sám ohrožen zpodinami? Karma? Výfuk? otevři okno a vyveď ho ven! Pomoz zaujmout úevovou poohu ve stoje či vsedě se zapřenýma rukama Voej 155 Boest břicha a cokoi z níže uvedeného, voej 155 Horečka, stav po úraze (i někoik dnů), krutá boest, možné těhotenství, boest přetrvává více jak 12 hodin, krvavá či dehtovitá stoice Náhe vzniká změna Sabost nebo necitivost tváře, ruky nebo nohy jedné pooviny těa Potíže s muvením nebo porozuměním řeči Potíže se zrakem na jednom nebo obou očích Potíže s chůzí, koordinací, rovnováhou Zmatenost (u diabetiků je vyřešeno podáním cukru) Zavoej 155. Nečekej, jesti to přijde samo. Bodnutí hmyzem či závažná potravinová aergie Svědění ceého těa Otoky mimo místo kontaktu s aergenem (zřetené zejména na víčkách) Ztížené dýchání Zavoej 155 Apikuj Epipen, pokud ho má u sebe Text připravi koektiv autorů z organizace ZDrSEM, která reaizuje zážitkové kurzy první pomoci. Více se dozvíte na Mdoba Krátkodobé bezvědomí pokud se ihned neprobírá kontrouj dýchání voej 155 Kostení Praha

65 RITUÁLY A TRADICE V MATEŘSKÉ ŠKOLE Johana Passerin Dodržování tradic a savení svátků je v mateřské škoe většinou samozřejmostí nebo si to aespoň mysíme. Je ae to, co děáme, opravdu dodržování tradic? Jak souvisejí s řemesy a s udržiteným rozvojem? Řemesa jsou se svátky a tradicemi úzce spojena; napříkad ke každému svátku a období roku je možno vyrábět množství ozdob a pomůcek. Z hediska dětského vnímání tyto předměty nejsou pouhou dekorací, ae něčím posvátným a smysupným. Co je to tradice Tradice je něco, co se předává, odevzdává (at. trans přes, dare dávat.). Moho by se tedy zdát, že tradice je něčím neměnným, co má zůstat, jak byo, jakýmsi památníčkem časů minuých. Pro nás Evropany jsou tím kuturně-sociáním odkazem křesťanské, židovské tradice a předkřesťanské kuty (pohanské, např. sovanské nebo ketské). Mnozí z nás ae už vůbec nevědí, jaký je smys jednotivých kutických úkonů. Někteří saví Vánoce, přestože nejsou křesťany, jiní petou pomázku a poévají se vodou, přestože nejsou pohané atd. Ztrácíme spojení se smysem a obsahem tradic. Tím, že bychom předávai jen prázdnou schránu, by se ae z tradice stao něco neživého. My však chceme předávat dětem živé obrazy, skrze ně působit na dětskou duši. Je proto třeba svátky a tradice stáe znovu uchopovat a živě pracovat s tématy, která nám nabízejí. Jak to vidí děti Ve vzděávání pro udržitený rozvoj je důežitým aspektem dívat se na svět očima dětí. Jak vidí děti tradice a svátky? Vycházejme z toho, že dítě v předškoním věku je ještě zcea ponořeno do světa obrazů, nikoi pojmů. To znamená, že všechno má spojeno s pohybem, rytmem nebo s příběhem. Abstrakce a pojmy si teprve osvojuje a není třeba, a ani to není z hediska vývoje dítěte vhodné, na osvojení pojmů a abstraktního myšení spěchat. Je naopak vhodné nechat k tomu dítě dozrát a zároveň s ním hovořit jeho řečí jazykem imaginace. Také poznatky z vývojové psychoogie říkají, že děti jsou vemi konzervativní bytosti a učí se nejépe opakováním, osvojují si dobré (i špatné) návyky skrze pohyb a rytmus a veice dobře na ně působí, pokud mají věci a děje své stáé místo. Důežitým faktem rovněž je dětské vnímání času: Děti chápou čas jako cykický. V cykickém čase se vše opakuje, znovu se vrací na stejné místo, byť nějakým způsobem jiné a proměněné, ae v podstatě stejné. Všechny tyto veičiny jsou ve fenoménu svátků a tradic obsaženy: obrazy, opakování, cykický čas, smysupnost, rytmus. Chápat vnímání dítěte je důežité proto, abychom mohi pně využít potenciá, který pro nás svátky a tradice v předškoním vzděávání mají. Z pohedu vzděávání pro udržitený rozvoj je možné využít motivů, které nám tradice a svátky nabízejí, jako nástroje pro rozvoj kompetencí pro udržitené jednání. Některé pedagogické směry, např. wadorfská pedagogika, zakádají na cyku přírodního roku, svátcích a tradicích, tvorbu škoních (třídních) vzděávacích pánů. Při práci s obrazností rovněž můžeme hedat smysupné paraey mezi přírodními ději a tím, co se odehrává v idském spoečenství a v jednotivém čověku, v dítěti. To je nesmírně Každý materiá a technoogii řemesník pokaždé znovu objevuje jeho uchopováním, opracováváním, pozorováním během jeho zpracování. Dřevo, přírodní vákna nebo kůže nejsou tradičními materiáy proto, že jsou tu odedávna, ae proto, že s každým novým zpracováním se dotvrzuje jejich kvaita. 62

66 důežité. Vzděávání pro udržitený rozvoj kade důraz na pozorování a vyhodnocování; v podstatě jde také o cykus pozorování vyhodnocování inovace, podobně jako v přírodě a v idském spoečenství se střídají fáze růstu, zrání (skizně), přezimování. Svátky a tradice ve vzděávání pro udržitený rozvoj Uveďme si některé z kompetencí k udržitenému jednání: - předvídat násedky svého jednání - být kreativní a vynaézavý, proaktivní - myset ceostně - spoupracovat, vnímat a chránit rozmanitost, respektovat druhé atd. Tyto obrazy nám ukazují, jak je dobré chovat se k sobě navzájem; k idem, zvířatům, rostinám a nakonec i k tzv. neživé přírodě. Tradice a svátky jsou také neodmysiteně spojeny s pozorováním přírody a jejím uctíváním. Současným idem se to může zdát směšné a zastaraé, ae probémy, které v postmoderní době trápí idstvo, ukazují, že příroda je nepostradatená. Vzděávání pro udržitený rozvoj zdůrazňuje pojem jeden svět. Z této perspektivy nejsou tradiční technoogie a řemesa překonaná, nýbrž jen minoritní část světa (v níž žijeme zrovna nyní my) ji odsunua na vedejší koej, odožia do skanzenů. Tradiční (po staetí předávané) technoogie by neměy být v idské pýše a krátkozrakosti odoženy, protože éra trvající někoik set et (od průmysové revouce) nebo desetietí (využití neobnovitených zdrojů) je jen zanedbateným zomkem dějin idstva. Tradice připomínají dětem i dospěým pokoru, s níž bychom měi přistupovat ke zdrojům i technoogiím. Dnešní děti často považují přírodu za postradatenou, méně atraktivní než např. virtuání reaitu. Pedagogové stojí před otázkou, zda je jejich úkoem to měnit. Má-i mateřská škoa dítě připravit na život, je přímo její povinností nezavírat oči před současnými gobáními tématy. Jak na to? Hrajte si s významy Zkuste objevit aspekty svátku a období, které právě prožíváte Zkuste kopat houběji a objevit daší skryté významové vrstvy viz dáe přiožená Tabuka svátků Brigitin kříž Petení sámy u příežitosti svátku Hromnic (Brigitin kříž). Svátky a tradce v řemesech spočívají především v každoroční výrobě artefaktů, ozdob a rekvizit, které pro děti pní funkci kutických (magických) předmětů. Na příkadu někoika svátků si ukážeme, jak vekou inspiraci nám svátky poskytují. Někoik příkadů ukazuje, jakým způsobem můžeme s tradicemi v mateřské škoe inovativně pracovat ve vztahu k VUR a k řemesům. V tabuce je uvedeno někoik nápadů, co ze děat s dětmi. Zkuste si do voných poíček sami dopnit svoje nápady, myšenky a inovace. Povídejte si třeba s koegyní o obrazech a asociacích, které ve vás nadcházející období vyvoává. Vzpomínejte na dětství, na vaše obíbené zážitky s rodiči, prarodiči. Pozorujte přírodu, pokud možno ne jen z okna. Zkuste si vytvořit obraz roční doby v interiéru (tzv. roční stoek). Zamýšejte se nad obsahem obrazů, které dětem skrze výzdobu a dekorace ukazujete. Na cyku svátků a tradic je možné mít ceý škoní vzděávací program (viz tabuka), který postihne všechny rámcové kompetence RVP PV. Díky tomu, že ke každému je každý rok znova potřeba vyrobit dekorace, výzdobu a atributy, je zde i propojení se zákady řemese. Svátky jsou nerozučně spjaty i s cykem přírodního roku - a v tom se zas odráží zeměděské a řemesné práce, fertiizační, ochranné a děkovné rituáy. Daším benefitem je to, že pro děti je zde zcea zřetená smysupná ogika činností, artefaktů a vyrábění. Nejde o pouhou dekoraci na nástěnku, výrobek pro výrobek, ae předměty mají buď magický nebo užitkový smys. Řemeso a tradice mají 63

67 spoečné to, že cykicky opakujeme to, co nám byo předáno, ae je zcea na nás, jakou rovinu si vybereme. Svátky a tradice jsou jako kouzená truha: Každý rok znovu můžeme nacházet nové vrstvy, témata. Jako příkad uvedu svátek Tří kráů. Ten je dost často ve stínu Vánoc a saví se formáně tříkráovým průvodem, zpěvem písně My tři kráové jdeme k vám a napsání iniciá CMB a etopočtu nad dveře domu: Christus Mansionem Benedicat neboi Kristus žehná tomu domu. Nebo také Caspar, Meichar a Batazar. Podívejme se na obraz Tří kráů: Jak putují za Ježíškem, jak se vyptávají Heroda na kráovské dítě, jak se kaní v Betémě dítěti v chívě, přinášejí zato, kadido, myrhu. Vede je hvězda. Pak odcházejí zpět domů. Zkusme si ten obraz vybavit a chvíi podržet v mysi. Jeden rok jsme si z ceého obrazu vzai téma darů. Dárků, co děti dostay k Vánocům. Téma dárků a darů se stao projektem na ceý eden: První týden mohy děti přinést každý jeden ze svých dárků. Na koberečcích si s nimi mohy hrát - chodit k sobě na návštěvu a zažívat radost ze sdíení. Sdíená radost je dvojnásobná radost. Když je dárků mnoho, čověk třeba zapomene, co vastně dosta. Můžeme si připomenout projekt Opravdový dárek Čověka v tísni. Jsou děti, které mají vekou radost, že dostanou třeba boty, kbeík na vodu nebo sepici. Není samozřejmostí, že žijeme v takové hojnosti. Ae není to ani důvod k výčitkám. Spíše k vděčnosti. Daší rok jsme si z obrazu vzai téma hvězd a komety. Kometa navštívia i nás (jako krásná zatovasá princezna putující vesmírem) a vyprávěa dětem o hvězdách - panetách Suneční soustavy. Ty se pak také objevovay v podobě trojrozměrného modeu zavěšeného v atánu (modey panet jsme vyráběi sami a pokud možno tak, aby jejich veikosti byy ve správném poměru Sunce byo veký žutý míč na sezení), a nakonec vše vyvrchoio stínovým divadem, kde jednotivé panety promouvay k dětem. Nešo jen o astronomii, ae také o kvaity, které jednotivé panety pode některých starých výkadů personifikují. Daší rok jsme si vzai za téma tři dary Kráů a to, co symboizují: idské ctnosti. Jaké ctnosti zosobňuje krá? Co je to být čověkem? Každé dítě pro své spoečenství (koektiv ve třídě) představuje dar. Každý jsme vzácný a jedinečný, ať jsme, jací jsme. Sehrái jsme divado, kde nám Tři kráe představovay děti ze škoy, které vyšy naší škoku. Každý svátek představuje vekou inspiraci, ze které učite nebo učiteka může čerpat, a každý rok znovu si zvoit, jaké téma a obrazy přinese do třídy, co zdůrazní. Je však potřeba naučit se o svátcích přemýšet. Svátky a tradice souvisejí s idovou sovesností, pohádkami, písničkami, básničkami, které poskytují mnoho námětů jak z přírody, tak ohedně práce čověka a řemese. Zkuste pátrat po takových, které doprovodí vaši řemesnou činnost, děání řemesa s dětmi nebo přípravné aktivity. Nevadí, když neumíte písniček mnoho prostě jen nezapomeňte zpívat, a budete překvapeni, jak jedna píseň vydá za hodně sov, mnohdy i za ceý výkad. Pokud možno nic by se neměo dít bezděčně, nebo jen proto, že se to tak děá, že jsme tak zvykí. Vzděávání pro budoucnost znamená zvažovat důsedky svých činů, kam až dohédnu. Cíem je nacházet ve formách, které jsou po staetí stejné nebo se vyvíjejí jen pomau, nové a stáe aktuání obsahy. Ukázky aktivit reaizovaných s dětmi. Poznáte o jaké svátky či tradice se jedná? 64

68 TABULKA SVÁTKŮ Svátek Obraz (co si představíme, když se řekne např. dožínky...) Dožínky a Sv. Vácav Snop obií, suncem prozářené babí éto; pody, vyvrchoení vegetačního cyku začátek nového; zrna jsou rozdrcena a smísena, z toho se peče chéb. Sv. Michae Rytíř na koni, probodávající kopím (paprskem) draka. Svátek stromů Strom v jednu chvíi ještě zeený, pak zatý a na konci října bez istí. Houby ve chvíi, kdy stromy usínají, vykvétají podivné bytosti - houby. Proč stromy opaday? Proč jsou isty suché? Dušičky Sv. Martin Rytíř na koni, v červeném pášti, o nějž se děí s kečící postavou žebrákem. Odnášení světa zvenku dovnitř. Kompetence RVP PV Vděčnost; pokora; adaptace - smísení se s idským spoečenstvím, spoupráce; téma zdrojů a provázanosti přírodních dějů. Přijímání darů, přijímání nových čenů spoečenství. Poznávání různých druhů obií. Odvaha, statečnost, vůe Lidské spoečenství, přáteství; Dítě a jeho těo (části stromu části těa). Čas (strom jako symbo rodokmenu, minuosti přítomnosti budoucnosti). Dítě a spoečnost. Konce a začátky. Přijmout vastní omezení. Dítě a ten druhý. Cítění, soucit. Dávání přijímání (mnohem těžší je roe přijímajícího). Domov a dům. Kompetence pro UŘ Zdroje jsme závisí na přírodě (sunce, půda, voda, práce čověka) Vypěstuj a sněz vědomí souvisostí. Sebeomezení, dobrovoná skromnost jako největší hrdinství. Odvaha děat i to, co mi přirozeně nejde a nebaví mě to. Odvaha chybovat. Proměnivost, různorodost. Jeden svět jsme součástí jednoho spoečenství, dýcháme spoečný vzduch (bez stromů bychom neměi co dýchat). Přijmout tabuizovaná témata není nutné je otevírat z vastní iniciativy, ae být připraven, že je děti přinesou. Nemoraizovat, nevnášet své kuturně- sociání vzorce a schémata, může být někdy pro dospěého tak náročným úkoem, že jej odmítá a raději se tématu zcea vyhne, což je škoda. V horším případě je přímo tabuizují. Dar, dávání a přijímání. Děení se. Děení s ostatními dětmi o něco, co mám rád(a). Téma domova díky čemu máme domov? Jsou i idé/zvířata bez domova. Výrobek, atribut, ozdoba Věnec z obií, makovic, petení copů z obií, suché trávy, sběr a ouskání ořechů; Kruh (věnec). Přímka (meč paprsek). Nahoře doe, minuost budoucnost, předkové potomci... (koruna kmen kořeny). Loučení, odpuštění, téma smrti a oučení paraey v přírodě usychající isty vědomí kooběhu života na jaře opět vše vyroste. Já ty my; Červený pášť a meč; Lucerny, ampiony, vydabané dýně (není myšeno ve styu Haoween!) Písničky, básničky, pohádky Jsou mynáři chapi, chapi; Pekař peče housky; Mísím, mísím boží dárek; Pestré pody, zaté kasy; Jakpak děá sedák, jak děá hoenku... Vyetě si pyšný drak, Už vychází Michae bránou, meč eský v ruce má, Lístečku dubový; Stojí hruška v širém poi; Támhe je jaboňka já na ní vezu. Kniha Příběhy stromů. Listopad, istopad..., Obecně písničky s tématem oučení, ukoébavky. Legenda o sv. Martinovi, Svíti brouček maý, svíti do noci; Na zahradě za úvozem Řemesná činnost proveditená s dětmi Pečení cheba, metí obií v mýnku na kávu (mode mechanismu mýnského ústrojí); mácení cepem; metí kameny, česání jabek, krájení, krouhání, strouhání. Výroba mečů (počínaje svázanými dvěma kacíky, až po opravdové rytířské dřevěné meče), korun a závojů pro kněžny (princezny) Sadaření, sázení stromu, rytí, vyřezávání, řezání piou, dřevo jako materiá je dar stromů co vše díky tomu máme (knihy, nábytek, hudební nástroje, dům, tepo...). Návštěva truhárny, výrobky z piin a hobin (epení, navékání, prostě hra). Mrtvé dřevo je pné života. (Aeš Mácha, přední osobnost české ekovýchovy) tející dřevo. Lucerny různé techniky výroby a ozdobování uceren a ampionů. Stavění přístřešku v ese, stavění domečků. Dabání dýní.

69 Svátek Advent Vánoce Tříkráová doba Hromnice Masopust Morana Jarní rovnodennost Veikonoce Máj Letnice Letní sunovrat Obraz (co si představíme, když se řekne...) Kompetence RVP PV Kompetence pro UŘ Výrobek, atribut, ozdoba věnec, kruh, 4 svíce, putování Marie a Josefa s osíkem říší nerostnou, rostinnou, zvířecí a idskou ryba, strom, hvězda Vánoce nekončí Štědrým dnem! kráovské ctnosti dary zato, kadido a myrha dary neviditené hodnoty svíčka vynášení světa zevnitř ven, čověk pomáhá přírodě dvojníci identifikace toho zého v nás masky saměný panák rozhodnutí zbavit se toho, co již nepotřebuji, poděkovat za zkušenosti semínka, osení pomázka, vajíčka májka, voda, studánky, děkování za vodu budování spoečenství, zážitek spoečného ducha (často se v tuto dobu jezdí na škoku v přírodě, kde to je možné zažít - jed nota, spoečenství) oheň, byiny, pytíčky na devatero kvítí; z učedníků se stávají mistři, děti jdoucí do škoy se oučí... Písničky, básničky, pohádky Řemesná činnost proveditená s dětmi

70 POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA Dřevo Patřičný, M. (1999) Pracujeme se dřevem. Praha: Grada Pubishing. Waker, A. (2009) Dřevo Veká encykopedie. Praha: Grada Pubishing. Banc, G. (2013) Dřevo od A do Z. Praha: Rebo Productions. Texti Bidová, V. (2005) Barvení pomocí rostin. Praha: Grada Pubishing. Šiarová, J. (2008) Tvoříme z ovčí vny Pstění jehou. Praha: Grada Pubishing. Bu, J. (2012) Ruční práce pro maé šikuky. Praha: Sovart. Brusnická, V., Saitzová Horká H. (2013) Šátky a šáy. Praha: Ikar. Lamová, L. (2012) Šití tašek. Brno: Zoner Press. Psychoogie učení dovedností a práce s chybou Atkinson, R. L., & Atkinson, R. C., Smith, E. E., Bem, D. J. & Noan- Hoeksema, S. (1995) Psychoogie. Praha: Viktoria Pubishing. Dweck, C. (2007). Mindset: The New Psychoogy of Success. New York: Baantine Books. Eis, S., Carette, B., Ansee, F., & Lievens, F. (2014) Systematic Refection Impications for Learning From Faiures and Successes. Current Directions in Psychoogica Science. Vo. 32 (1), Gadwe, M. (2002) The Taent Myth. The New Yorker. Retrieved from Hiskey, D. (n.d.) Post-It Notes Were Invented By Accident. Today I Found Out. Retreived from: php/2011/11/post-it-notes-were-invented-by-accident/ Kamins, M., & Dweck, C. (1999). Person versus process praise and criticism: Impications for contingent sef-worth and coping. Deveopmenta Psychoogy 30(3): Korne N., Hays M. J., &Bjork, R. A. Unsuccessfu Retrieva Attempts Enhance Subsequent Learning. Journa of Experimenta Psychoogy: Learning, Memory, and Cognition, 2009, Vo. 35 (4), Moge, W. (2008). The Bessing of a Skinned Knee: Using Jewish Teachings to Raise Sef-Reiant Chidren. New York: Scribner. Pfeffer, J. (1998). The Human Equation: Buiding Profits by Putting Peope First. Boston, MA: Harvard Business Review Press. Roediger, H.L., & Finn, B. (2009). Getting it Wrong: Suprirsing Tips on How to Learn. Scientific American. Retrieved from scientificamerican.com/artice/getting-it-wrong/ Ross, L. (1977). The intuitive psychoogist and his shortcomings: Distortions in the attribution proces. In Berkowitz, L.Advances in experimenta socia psychoogy 10. (pp ). New York: Academic Press. Tugend, A. (2011). Better By Mistake: The Unexpected Benefits of Being Wrong. New York: Penguin. Řemesa a příprava na škou Komenský, J., A. (2007). Informatorium škoy mateřské. Praha: Academia Dewey, J. (1932). Demokracie a výchova. Praha: Leichter Montessori, M. (2012). Tajupné dětství. Praha: Triton Liedoffová, J. (2007). Koncept kontinua: Hedání ztraceného štěstí pro nás a naše děti. Praha: DharmaGaia Bezpečné riziko Gi, T. (2007). No fear, growing up in a risk averse society. London: Caouste Gubenkian Foundation ( -item no-fear pdf) 67

71 O projektu UČÍME ŘEMESLA Projekt Učíme řemesa by zaměřen na vzděávání pedagogů MŠ v obasti řemesných technik a práce s materiáem (programy DŘEVO a TEXTIL), vzděávání pro udržitený rozvoj a motivaci k většímu zapojení nových znaostí a dovedností do své práce s dětmi v MŠ. Reaizován by od července 2014 do září 2015 a zapojio se do něj na pravidené bázi cekem 53 pedagogů ze Středočeského, Libereckého, Jihomoravského a Jihočeského kraje. Cekový počet podpořených učiteů by díky vekému zájmu oproti pánovaným 156 nakonec 342. Tematicky projekt navazova na předchozí úspěšné projekty Muzea Říčany Řemeso má zaté dno a Škoka bízká přírodě Asociace esních mateřských ško. Během etních prázdnin pedagogové absovovai dvoudenní Letní škou, kde se seznámii se zákady vybraného řemesa a vzděávání pro udržitený rozvoj (VUR). Ve škoním roce se dáe pravideně setkávai na dínách a seminářích ve svém kraji, aby rozvíjei své dovednosti a sdíei zkušenosti se zapojováním řemese a VUR do své praxe v MŠ. Své dojmy, postřehy, tipy do výuky, fotodokumentaci ze škoky i díen průběžně zaznamenávai do kronik. Vybraná témata z díen a seminářů shrnuje a rozvíjí tato pubikace. Kromě řemesných díen a seminářů bya účastníkům poskytnuta podpora formou individuáních konzutací s ektory a tzv. mentoringu, kdy mentor didaktik a řemesník navštívii zapojené pedagogy v MŠ a poradii jim přímo v prostředí a podmínkách jejich škoky. Pro veký zájem o řemesné díny byo navíc zreaizováno 40 daších díen otevřených všem zájemcům o řemeso z řad učiteů MŠ, a to jak pravideným účastníkům, tak jejich koegům a koegyním či z do projektu dosud nezapojených MŠ. Veškeré díny reaizované během projektu byy nově pro učitee MŠ akreditovány v systému dašího vzděávání pedagogických pracovníků. SOUHRNNÉ INFORMACE O PROJEKTU Schváená výše dotace: ,08 Kč Doba reaizace: Příjemce podpory a reaizátor projektu: Muzeum Říčany Partner projektu s finančním příspěvkem: Asociace esních mateřských ško Financování: z prostředků ESF, OP VK a státního rozpočtu ČR Havní výstupy: - akreditovány pro učitee 4 šestnáctihodinové řemesné cyky a 14 samostatných čtyřhodinových díen. - zreaizován 3x ceoroční vzděávací cykus Škoka bízká přírodě - zreaizovány 3x ceoroční vzděávací cyky díen programu DŘEVO a TEXTIL - zreaizováno 40 samostatných řemesných díen - zreaizováno více než 37 mentoringů na půdě MŠ a individuáních konzutací - podpořeno cekem 342 učiteů - vytvořena metodická příručka pro práci učiteů MŠ se dřevem a textiem, refektující vzděávání pro udržitený rozvoj 68

72 Z POHLEDU ÚČASTNÍKŮ Uvažuji v konceptu udržiteného rozvoje, s dětmi jsem začaa savit svátky jiným, mně miejším způsobem, vnímám jako důežité naučit děti miovat přírodu, Zemi, myset ekoogicky a i v osobním životě mi vemi pomohy témata psychoogie a komunikace. Pro veký úspěch a pozitivní zpětnou vazbu od účastníků pánujeme v daších etech tematicky obdobné projekty i samostatné řemesné díny. O tom, co se právě chystá, se dozvíte na webu Muzea Říčany a ALMŠ. Dříve jsem texti při práci téměř nevyužívaa, neuměa jsem navéknout nit do šicího stroje, teď šiju na dceru i do MŠ. 48 účastníků z 50 uvedo, že začao upatňovat některé pedagogické metody, které byy předmětem seminářů, více než před projektem. 22 pedagogů se rozhodo upravit na zákadě svých zkušeností z projektu svůj škoní vzděávací pán. Účastníci přenesi své nadšení z díen a seminářů projektu na daší koegyně! 39 dotazovaných absoventů z 50 uvedo, že se zapojiy i ostatní učiteky ve škoce. Zača jsem mnohem víc cítit dřevo jako materiá a vidět jeho možnosti koem. Zase jsem zaži had po dokončeném díe. Seznámia jsme se s koegy z jiných škoek, syšea, jak pracují, každá jinak, proč tak pracují apod. Toto je vemi důežité, aby se pedagog neuzavře do svých stereotypů práce a načerpa inspiraci a síu z takového setkávání. Chystám se vytvořit divadeně-řemesný projekt, který by kombinova dramaticko-výchovné metody se zaměřením na ekoogii, povědomí o dřevu a jeho původu a vědomí propojenosti všeho s manuáními činnostmi se dřevem. Po skončení projektu všichni účastníci uvedi, že se s dětmi vybranému řemesu budou dáe věnovat minimáně jednou měsíčně, z toho 37 % minimáně jednou týdně. Rodiče práci uznae komentují, většinou říkají, že by to sami nedokázai, a jsou hrdí na své děti, co děají. Někdy vzejde nějaký bezpečnostní dotaz, ae jsem ráda, že mi rodiče důvěřují. Nikdo se proti aktivitě nevyhrani. Koega mi řek, že má kompex méněcennosti, paní řediteka, když viděa první fotky z kroužku, zářia a řeka, že vůbec netušia, co děáme. Děti, rodiče, koegyně, koegové i řediteka jsou z práce se dřevem s dětmi nadšeni. Děti se veice těší na kroužek Práce se dřevem, který je každou středu. Původní čas by 13:45-14:45, ae protáhi jsme ho až do 17 h, aby se všechny děti, které mají o kroužek zájem, stihy vystřídat. 69

73 VÝUKOVÉ PROGRAMY PRO ŽÁKY MŠ Pro mateřské škoy nabízíme cykus řemesných díen, který má za cí rozvíjet manuání zručnost dětí a znaosti o řemesech. Děti samy pracují s nástroji pod vedením zkušeného ektora a vytváří vastní výrobek. Dáe reaizujeme výukové programy zaměřené zejména na poznávání přírody. Probíhají většinou v terénu koem škoky, kde jsou děti v kontaktu s živou přírodou. Novinkou je výukový program v ČR ojediněém Didaktickém centru geoogie Muzea Říčany, kde se děti seznamují také s neživou přírodou. Řemesné díny Přadena Pavína Budeme si vyprávět příběh o ovcích a zpracování vny. Sáhneme si na vnu různých zvířat. Zkusíme česat vnu na ručních hřebenech, prohédneme si koovrátek. Ukážeme si, co se dá z vny vyrobit. Děti si vyzkouší techniku mokrého pstění vyrobí si pstěnou kuičku s překvapením. Vyzkoušíme pstění s pstící jehou. Švadenka Štěpánka Prohédneme si chomáček bavny, rostiny nu a kuku bource morušového. Budeme si vyprávět o tom, odkud se átky berou. Sáhneme si na různé átky a zkusíme hádat, k čemu se používají. Vyzkoušíme opravdový tkacovský stav a maý koíkový stávek. Děti si vyrobí ozdobnou kytičku s knofíkem. Lze vyrábět i jiný výrobek (vánoční nebo veikonoční dekorace, šperk pro maminku aj.) Dráteník Daibor Popovídáme si o tom, jak dráteník chodíva od vesnice k vesnici, spravova rozbité nádoby, z drátu doved vyrobit věšák nebo pastičku na myši. Naučíme se správně držet keště, přeštípnout drát a vytvořit smyčku. Děti si vyrobí a hned vyzkouší ozdobný bubifuk. Lze vyrábět i jiný výrobek (vánoční nebo veikonoční dekorace, šperk pro maminku aj.) Pekař Pave Zjistíme, co je potřeba uděat před tím, než se objeví na stoe čerstvý cheba. Ukážeme si různé druhy obií, zkusíme na kamenném mýnku umít mouku. Budeme pozorovat, jak pracují kvasnice, a hádat, co se dává do cheba a do koáčů. Děti vypracují sané těsto, uděají si pečivo a ozdobí ho (kmínem, mákem aj.). Pečivo není určeno k jídu, ae o ochutnávku něčeho dobrého od pekaře děti nepřijdou. Truhář Tonda Prohédneme si různé druhy dřeva a budeme si vyprávět o tom, co se z dřeva vyrábí. Seznámíme se s opravdovými nástroji, které se při zpracování dřeva používají. Naučíme se řezat a brousit. Nástroje jsou sice ostré, ae není potřeba se jich bát, ukážeme si, jak je používat bezpečně. Děti si vyrobí dřevěný knofík. Podrobné informace o jednotivých programech včetně návaznosti na RVP, fotografií z programu a organizačních informací naeznete na našich webových stránkách v sekci Vzděávání. 43

74 AKREDITOVANÉ DÍLNY PRO PEDAGOGY Muzeum Říčany nabízí učiteům MŠ systematické vzděávání v programech TEXTIL a DŘEVO - cykus Začátečníci Cykus je souborem akreditovaných díen ověřených v průběhu projektu Učíme řemesa. Obsahem kurzu je praktický nácvik zákadních a mírně pokročiých technik, které jsou běžně užívány při práci s danými materiáy textiem či dřevem - a získají schopnost je samostatně zopakovat. Na kurzech je zohedněno využití těchto technik pro práci učiteů v MŠ a důraz je kaden na motivaci do daší práce. Výsedkem jsou drobné výrobky, které může účastník využít i v mateřské škoe. Účastníci se také seznámí s mnoha materiáy, přičemž důraz kademe na používání přírodních materiáů a environmentání souvisosti práce s těmito materiáy. Pedagogové účastníci se ceého cyku nabydou jistotu v řemesných postupech a technikách. Budou tedy moci využít získaných poznatků a zkušeností při zařazení pracovních činností (v souadu s principy udržiteného rozvoje) do běžné výuky v MŠ tak, aby byy u dětí fixovány správné pracovní postupy a návyky, podporována jejich tvořivost a vůe dokončit svou práci. K akreditovaným dínám jsou připojeny také konzutace, zaměřené na možné způsoby apikace daných technik do konkrétního prostředí v dané mateřské škoe. V programu Texti ze nabízené díny absovovat i samostatně. Akreditované díny v programu DŘEVO Didaktika řemese I: Řemesné workshopy DŘEVO Didaktika řemese II: Cykus díen DŘEVO Zákadní obsuha a materiáy zkušební prkénko Výroba jednodíného výrobku Dřevěný prsten Výroba přesného výrobku přípravek na broušení dřevěných prstenů Učíme řemesa: Vastní dřevěný výrobek hrací deska Vícedíný konkrétní výrobek šperk ze sbíraného materiáu Vícedíný sožený mechanický výrobek hračka Inovativní výrobek na bázi outkové figury Akreditované díny v programu TEXTIL Didaktika řemese I: Řemesné workshopy TEXTIL Didaktika řemese II: Cykus díen TEXTIL Barvení textiu Práce s vnou Zákady šití na stroji Razítka, šabony a potisky v textiu Netradiční batika Maování na hedvábí Šití II AKTUÁLNÍ NABÍDKU ŘEMESLNÝCH DÍLEN SLEDUJTE NA WEBU MUZEA ŘÍČANY V SEKCI VZDĚLÁVÁNÍ. DÍLNY LZE ZREALIZOVAT NA OBJEDNÁVKU PRO CELÝ KOLEKTIV UČITELŮ MŠ NA: objednavky@muzeum.ricany.cz

75 Sdružuje mateřské škoy a zařízení předškoní výchovy se zájmem o vzděávání dětí v kontaktu s přírodou. Nabízí know-how zájemcům o reaizaci vzděávání formou esní mateřské škoy. Vzděává pedagogy se zájmem o vzděávání dětí v kontaktu s přírodou. Od roku 2016 síťuje i příznivce vzděávání pro kontaktu s přírodou formou oborového fóra. Asociace esních mateřských ško dáe pořádá: PŘÍRODOVĚDNÉ EXPEDICE PRO PEDAGOGY PŘEDŠKOLNÍCH ZAŘÍZENÍ JEDNOTLIVÉ PŘEDNÁŠKY NA ROZLIČNÁ INSPIRATIVNÍ TÉMATA LETNÍ ŠKOLU PRO PEDAGOGY LESNÍCH MŠ VZDĚLÁVACÍ AKTIVITY ASOCIACE LESNÍCH MŠ ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PŘEDŠKOLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ ŠKOLKA BLÍZKÁ PŘÍRODĚ Program je rovnoměrně rozožen do jednoho škoního roku. Ve škoním roce 2015/2016 a 2016/2017 budou reaizovány vždy dva kurzy, jeden v Čechách a druhý na Moravě. POKROČILÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PŘEDŠKOLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ PRŮVODCE DĚTÍ SVĚTEM Program je rovnoměrně rozožen do jednoho a pů kaendářního roku. Předpokádaný začátek dašího cyku je v říjnu Více informací: