Vyhlášení německého protektorátu znamenalo likvidaci posledních zbytků české státnosti, resp. toho, co z ní zůstalo po Mnichovu.

Transkript

1 březen / 2019 NEWSLETTER Editorial Václav Klau: Poněkud opomíjené výročí 15. března Kolektiv IVK: Prezident Macron přinel nové argumenty, proč z EU vytoupit Otázka IVK: Bezhotovotní polečnot radujeme e oprávněně nad každou technologickou novinkou? Jiří Weigl: Hanba pozérkému bláznovtví Václav Klau: Nová kniha autora betelleru Černá labuť Ladilava Chateau: Podbízení nebo ázka na jitotu? Dánko BŘEZNOVÝ GRAF IVK Bezhotovotní polečnot Velká Británie Švédko Polko Intitut Václava Klaue o.p.. Šárecká Praha 6 Kypr office@intitutvk.cz www. intitutvk.cz IVK Newletter Intitutu Václava Klaue Regitrace MK ČR E Periodicita: měíčník Datum vydání: Podíl plateb kartou na celkovém počtu plateb (v % za rok 2017) Francie Maďarko Itálie Rakouko Pramen: ECB Payment Statitic, září 2018 Čeká republika Německo Poněkud opomíjené výročí 15. března * Václav Klau V polední době e u ná talo módou považovat za nejvýznamnější výročí čekého dvacátého toletí roky 1918, 1968 a Jako někdo, kdo e narodil v období protektorátu a druhé větové války (tři dny před vpádem Hitlera do Sovětkého vazu), e nemohu mířit tím, že jou tragická výročí let 1938 a 1939 v oučanoti připomínána daleko méně. A hlavně méně, než i zalouží. Dá e to nadno prokázat zcela nepřiměřenou odlišnotí mediálního pokrytí loňkého padeátého výročí 21. rpna 1968 a letošního omdeátého výročí 15. března Vyhlášení německého protektorátu znamenalo likvidaci poledních zbytků čeké tátnoti, rep. toho, co z ní zůtalo po Mnichovu. Nepovažuji tento rozdíl za vyvětlitelný pouze odlišným čaovým odtupem těchto dvou událotí ode dneška. Nevznikl tím, že v případě roku 1939 už jde pro většinu našich poluobčanů o oobně neprožitou událot. Tento rozdíl je neobhajitelný! Vyhlášení německého protektorátu znamenalo likvidaci poledních zbytků čeké tátnoti, rep. toho, co z ní zůtalo po Mnichovu. Byla to vlatně likvidace tátnoti čekolovenké, neboť ve tejné chvíli zrozený Slovenký štát jakoui lovenkou tátnot prvně v dějinách naopak natoloval. Jem i jit, že je podceňování tohoto výročí nenáhodnou věcí. Tento přípěvek k našemu zapomínání má evidentní cíl: tehdejší trašlivý záah Německa do našich dějin odouvat do pozadí. A připívat tím k převypravování naší hitorie tak, aby e více hodila do dnešního evropkého narativu (abych použil toto módní, pro mne však cizí lovo). Německo je dne pro ná přátelenou zemí. Je hlavním ymbolem Evropké unie (a faktickým demiurgem jejího vývoje) a proto jeho problematická, dodne nedotateč- * Publikováno dne 14. března 2019 v deníku Právo. ně vyvětlená (protože nevyvětlitelná) minulot už nemá být příliš čato zmiňována. A když, tak jedině v ymbióze neuvěřitelně proradným pokuem některých našich lepšolidí ymetrizovat vinu Čechů a Němců za 2. větovou válku (a holokaut) připomínáním nepěkných čekých činů, Německo je dne pro ná přátelenou zemí. Je hlavním ymbolem Evropké unie (a faktickým demiurgem jejího vývoje) a proto jeho problematická, dodne nedotatečně vyvětlená (protože nevyvětlitelná) minulot už nemá být příliš čato zmiňována. ke kterým docházelo při odunu udetkých Němců, případně ahitorickým oduzováním odunu jako takového. Při přípravě a podpiu čeko-německé deklarace v lednu 1997 jem při ložitých jed- EDITORIAL První tránky březnového Newletteru IVK e textem Václava Klaue Poněkud opomíjené výročí vrací k 15. březnu 1939, kterému jme věnovali i anketu minulého číla. V té aktuální e ptáme na ekonomické, ale také velmi politické a polečenké téma vizi bezhotovotní polečnoti. Radujeme e oprávněně nad všemi technologickými novinkami, které nám umožňují nazší a ještě beztarotnější platby a právu našich financí? My jme převědčeni, že obavy z toho, že ná každý další krok tímto měrem přiblíží politickému rozhodnutí o úplném zrušení hotovoti e všemi jeho negativními důledky pro ekonomickou, politickou a individuální vobodu jou na mítě. V březnovém vydání Newletteru plu Souviloti geneze a důledky genderové ideologie jme jako tři hlavní měry oučaného pokrokářkého útoku na polečnot označili genderimu, maovou migraci a boj e změnou klimatu. Všechny tři jou dne nedílnou oučátí ideového nátlaku na děti a tudenty na školách. Napoledy e za tichého ouhlau

2 (Pokračování ze trany 1) či podpory učitelů a ředitelů projevil třetí jmenovaný měr v rámci intitucionalizovaného záškoláctví távek za klima Friday for Future, které e rozšířily i k nám. Tématu e ve vém komentáři věnuje Jiří Weigl. Dále i můžete přečít reakci kolektivu autorů IVK na široce dikutovanou řeč francouzkého prezidenta Macrona Za evropkou obrodu, níž vytoupil v rámci předvolební agitace v eurovolbách. V závěru naleznete jednu knižní a jednu filmovou recenzi. Filip Šebeta náních německým kancléřem Helmutem Kohlem pokuy o jakoukoli ymetrizaci viny rezolutně odmítal. A jem rád, že e formulace tohoto typu do deklarace dotaly. S nerovným pouzováním 15. března 1939 a 21. rpna 1968 e mířit nemohu. Neouhlaím názory, že březen 1939 způobil Hitler (jednotlivec, který už dávno nežije), zatímco rpen 1968 způobili Ruové (národ, který je nad věčný). Drtivá většina lidí by považovala za aburdní vyjádřit to úplně opačně říci, že za březen 1939 mohou Němci a za rpen 1968 (paradoxně Ukrajinec) Brežněv. S nerovným pouzováním 15. března 1939 a 21. rpna 1968 e mířit nemohu. Neouhlaím názory, že březen 1939 způobil Hitler (jednotlivec, který už dávno nežije), zatímco rpen 1968 způobili Ruové (národ, který je nad věčný). Drtivá většina lidí by považovala za aburdní vyjádřit to úplně opačně říci, že za březen 1939 mohou Němci a za rpen 1968 (paradoxně Ukrajinec) Brežněv. Takto i hitorií zahrávat nemíme. Březen 1939 byl jedinečný a záadní v tom, že tehdy šlo, rep. začalo jít o bytí či nebytí našeho národa. Nejen našeho tátu. Nacité e vými likvidačními plány netajili. Hrozilo, že náš národ bude opravdu zničen. To je třeba připomínat i dne. Patnáctý březen 1939 byl v každém případě největší tragédií našeho národa celého dvacátého toletí. Tato formulace není ode mne pokuem o marginalizaci okupace naší země v roce 1968 vojky Varšavké mlouvy a už vůbec ne jejích důledků. Ta byla pro ná další velkou tragédií. Mnozí jme ji zažívali oobně (a její důledky neli bezprotředně), i když ani v tomto případě už ná není tolik. Trochu podceňujeme plynutí čau. V roce 1968 doáhlo dopělého věku méně než 15 % dne žijících občanů Čeké republiky. Přeto zůtává toto výročí oučátí našich životů na rozdíl od 15. března 1939, který klíčovým okamžikem zůtal ai už jen pro generaci mých rodičů a prarodičů. A ti už nežijí. Dnešní hodnocení událotí let 1938 a 1939 považuji za velkou chybu. Březen 1939 byl jedinečný a záadní v tom, že tehdy šlo, rep. začalo jít o bytí či nebytí našeho národa. Nejen našeho tátu. Nacité e vými likvidačními plány netajili. Hrozilo, že náš národ bude opravdu zničen. To je třeba připomínat i dne. Nelze to bagatelizovat oučanými pokuy nově kontruovat evropké dějiny tak, aby e hodily dnešku. JIŘÍ WEIGL výkonný ředitel Intitutu Václava Klaue newletterplu BŘEZEN 2019 ALEŠ VALENTA analytik Intitutu Václava Klaue SOUVISLOSTI, GENEZE A DŮSLEDKY GENDEROVÉ IDEOLOGIE Významnou oučátí moderního pokrokářtví ještě bizarnější, než byl pro tarý marximu leninimu vědecký komunimu, je genderová ideologie. Jde o polední z progreivitických imů, který začal agreivně zaplňovat veřejný protor i u ná. Je to ideologie natolik bizarní, že ji tále velká většina polečnoti nebere vážně, jako bláznivou aburditou e jí nezabývá a ignoruje ji. Protože v tomto případě jde kutečně o záadní ohrožení polečnoti, jakou ji známe, je třeba e této třetí ložce moderního progreivimu věnovat podrobně. Newletter IVK plu 3/2019 Souviloti geneze a důledky genderové ideologie i můžete zdarma táhnout na Jak výtižně říká Ivo Strejček (v poledním číle Newletteru IVK), dnešní módní europeiticky pokřivený výklad dějin má loužit ke kontruování nové polečnoti, ovobozené od minuloti a zbavené předudků založených na hitorických zkušenotech. Ano, dnešní zacházení výročím 15. března je pokuem na některé hitorické zkušenoti zapomenout a vymazat je z paměti. Je pokuem považovat ná všechny, i naše předky, za viníky, rep. poluviníky tehdejších evropkých hitorických tragédií e tejnou mírou viny. Aleš Valenta (ve tejném Newletteru, který byl věnován tomuto tragickému 80. výročí) netriviálně připomíná, že jme 15. března V obotu 9. března 2019 bylo v Římě předtaveno italké vydání knihy Václava Klaue a Jiřího Weigla Stěhování národů pod názvem Comprendere L Immigrazione Prontuario per affrontare la crii migratoria in Europa. Kniha byla vydána nakladateltvím Giubilei Regnani. 2

3 1939 byli okupováni nacitickým Německem. Proto nemíme zapomínat nebo z politicky účelových důvodů vypouštět ani jeden z obou pojmů. Okupace to byla nacitická i německá. Patnáctý březen 1939 byl v každém případě největší tragédií našeho národa celého dvacátého toletí. Moc i toho z té doby pamatovat nemohu, ale opakovanou noční domácí prohlídku a dě v očích rodičů i pamatuje i malé dítě. Pamatuji e i na houkání irén v okamžicích pojeneckých náletů (i nedaleko míta na pražkých Vinohradech, kde jme Francouzký prezident Slunce Emanuel Macron ve vé průhledně účelové předvolební řeči nazvané Za evropkou obrodu evropkému kontinentu dělil, že Evropa je on, a že je proto nezbytné, aby vypadala podle jeho předtav. To je i v kontextu potdemokratické EU velikáštví doud neznámého typu. Svůj boj (nechceme lacině vtipkovat překladem Mein Kampf) vedu ve jménu Francie a bez utání, abych pomohl Evropě, říká Macron. My jme po protudování jeho pamfletu převědčeni, že Evropa žádnou Macronovu pomoc nepotřebuje. Naopak. Francouzký prezident Slunce Emanuel Macron ve vé průhledně účelové předvolební řeči nazvané Za evropkou obrodu evropkému kontinentu dělil, že Evropa je on, a že je proto nezbytné, aby vypadala podle jeho předtav. Naproto nepřijatelné je už Macronovo východiko, kterým je tvrzení, že ještě nikdy od druhé větové války nebyla Evropa tak potřebná a v takovém ohrožení. Jeho ymbolem e tal brexit. To je zcela nehorázné tvrzení. Odejít z EU bylo vobodným rozhodnutím britkých voličů, bylo důledkem dlouhodobé nepokojenoti Britů dnešním konceptem evropké integrace. Brexit je lepá ulička, říká Macron. Pro koho je to lepá ulička? Brexit je pro * Velkou Británii návratem k demokratickému výkonu politiky v rámci národního tátu na základě mandátu voličů. Kdyby bylo v EU všechno v pořádku, kdyby to byl tak báječný a úpěšný model, jak Macron hláá, pak by Britové neměli důvod EU opouštět. bydleli, bylo bombardováním zničeno několik činžovních domů). Vzpomínám i, jak jem byl polu e vou mladší etrou odváděn, ona odnášena, do špatně ovětleného klepa, kde jme hodiny čekali na konec náletů). Vzpomínám i na tanky v den ovobození vím, že na obě neměly ymboly americké, ale ovětké. I to už dne začíná být zapomínáno, zamlčováno, rep. ponovu politicky korektně interpretováno. Nemohu mít pochopení pro potoje pana Poelta ze udetoněmeckého landmanšaftu a jemu podobných lidí. V třicátých letech e ice nemluvilo o evropkých elitách, to je dnešní lovo, ale jedno tehdejší poznání z událotí září 1938 a března 1939 muí zůtat kontantou našich životů na evropké politické elity e poléhat nedá. Pro ně jme málo důležití. To platilo tehdy, to platí i dne. A nakonec muím uvét jednu málo známou věc, kterou čato nezmiňujeme. I u dnešních německých politiků e v rozhovoru vždy, dříve nebo později, vrátí otázka, zda by nebylo možné tím odunem (a majetky) něco udělat. Já jim rezolutně říkám, že to možné není. Minulot je minulotí, už e tala, nedá e předělat (nebo prožít jinak), muíme ji přijmout. A vyvodit z ní poučení. Když začnou o miřování, říkám, že nejem Němci nemířen. A že je úkolem pro každého z ná mířit e hlavně e vou vlatní minulotí. Prezident Macron přinel nové argumenty, proč z EU vytoupit* * Publikováno v deníku MF DNES dne 7. března Macron navrhuje vytvoření celé řady nových evropkých orgánů, v nichž chce zamětnat vé europeitické ouputníky a zároveň olabit demokracii v jednotlivých členkých zemích EU. Navrhuje např. vytvoření Evropké agentury pro ochranu demokracie, která by každému členkému tátu dala k dipozici evropké odborníky, kteří by volební proce chránili proti kybernetickým útokům a manipulacím. Co to znamená? Již ne voliči, ale agentura e vými odborníky bude pouzovat, zda jou výledky voleb právné, takové, jaké i unijní Macronové přejí. Macron navrhuje zřídit Evropký azylový úřad a Evropkou radu pro vnitřní bezpečnot. Zůtat oučátí chengenkého protoru by pro ná bylo za těchto okolnotí mrtelnou chybou. Migrační krize janě prokázala, že je chengenký bezhraniční projekt zcela mylný koncept. Svobodné cetování ani obchodování nijak výrazně nezjednodušuje, ale je mimořádně výhodný pro nekontrolovatelné překračování hranic migranty nebo pachateli nejrůznějších nezákonných činů. Macronem koncipovaná revize chengenkého protoru by podřídila Čekou republiku povinnému přerozdělování migrantů, aniž bychom e mohli takovému potupu vzpírat. Slovo hranice používá Macron ve vyhroceně ochranářkém přítupu, když tvrdí, že hranice muí zajitit pravedlivou hopodářkou outěž a na nových základech potavit naši obchodní politiku. Tím rozumí uzavřít hranice všem firmám, které nedodržují evropké hodnoty, normy pro životní protředí, ochranu údajů a pravedlivé daňové odvody. Co to jou evropké hodnoty bude tanovovat on a jemu podobní. I to je pro ná naproto nepřijatelné. Macronova nová Evropa, která bude předjímat ituaci na trhu práce, aby mohla vytvářet pracovní míta zaručí všem občanům tejnou odměnu na jednom pracovišti a evropkou minimální mzdu každoročně kolektivně vyjednávanou. Bude protorem bezuhlíkové technologie a protřednictvím Evropké banky pro klima umožní platit klimatický dluh. O naše zdravé a nezávadné potraviny e potará Evropká jednotka pro hygienickou bezpečnot a do akce natoupí Evropká rada pro inovace. Macron v kontrukci nové Evropy po brexitu navrhuje zcela nepřijatelný rozah evropkých regulací, čímž demontruje, že evropké elity (v čele ním) motivaci odchodu Britů z EU nepochopily. Autoritativní a povýšené rady přináší Macron v době, kdy e Francie potýká bezprecedentními hopodářkými a ociálními problémy. Co chce doma naproto neúpěšný a neoblíbený prezident radit zbytku EU? Autoritativní a povýšené rady přináší Macron v době, kdy e Francie potýká bezprecedentními hopodářkými a ociálními problémy. Co chce doma naproto neúpěšný a neoblíbený prezident radit zbytku EU? Kde e v něm bere drzot domácí neúpěchy vé politiky překrývat evropkým aktivimem? Pokud by nabubřelá macronovká politika měla být dnešní EU vnucena a Macronova evropká obroda realizována, pak bychom z takové EU měli co nejrychleji odejít. Jetli pro někoho naše výzvy k vytoupení z EU doud zněly jako příliš radikální a málo zodpovědný přítup, děivá Macronova vize pro ná jiné východiko nenabízí. Opuťme Evropkou unii nadutého francouzkého polomonarchy, dokud je ještě ča. Václav Klau, Jiří Weigl a Ivo Strejček n n 3

4 OTÁZKA IVK Bezhotovotní polečnot: radujeme e oprávněně nad každou technologickou novinkou? Téma bezhotovotní ekonomiky v poledních týdnech zvedlo hned několik událotí. První byl inovativní návrh na to, jak omezit hotovot, který zazněl z Mezinárodního měnového fondu a jemuž e v minulém číle Newletteru věnoval Václav Klau. Jiný bezhotovotní projekt amerického ekonoma K. Rogoffa již v minuloti na tránkách Newletteru kritizovala Hana Lipovká (Newletter IVK, proinec 2016). Další událotí z nedávné doby byla iniciativa čekého Minitertva průmylu a obchodu, které tvrdí, že poílení bezhotovotní ekonomiky je v zájmu tátu a na konci února bylo proto na jeho půdě podepáno Memorandum o polupráci při poilování a podpoře bezhotovotní ekonomiky. Dikui a četné pozitivní ohlay pak vzbudilo rovněž zprovoznění lužby Apple Pay v Čeké republice umožňující bezhotovotní placení mobilním telefonem. Radujeme e ale oprávněně nad každou technologickou novinkou? Nebo je na mítě píše obezřetnot, protože exitují oprávněné důvody obávat e, že nové technologie umožní zcela novou kvalitu ociálního inženýrtví a regulace polečnoti, ekonomiky a životů jednotlivců, jež byla dříve tátům, ale i velkým korporacím technicky nedotupná? Nehrozí nám nové nebezpečí omezení vobody a oukromí? Jiří Runok guvernér ČNB Bezhotovotní peněžní oběh (či polečnot) tále více proniká do našich každodenních životů. Jako uživatel tyto novinky vítám, protože mi většinou unadňují způob placení a zvyšují můj potřebitelký komfort. V roli předtavitele centrální banky mohu vůj pohled trukturovat do dvou oblatí. Ze zákona jme odpovědni za plynulot a hopodárnot platebního tyku. Za klíčové v této věci považuji, že bezhotovotní tranakce jou rozvíjeny především oukromým ektorem. Daný proce probíhá pontánně, v epětí rozvojem moderních technologií. V ČNB vývoj bezhotovotních plateb rovněž pozorně ledujeme a dbáme především na plnění zákonného rámce. Nemáme však ambici tát e hlavním hybatelem změn. Druhou oblatí je měnová politika. Vnímáme akademické dikue o tom, že by případné zrušení hotovoti mohlo olabit či dokonce odtranit omezení daná nulovou dolní hranicí úrokových azeb a poílit tak chopnot záporných azeb timulovat agregátní poptávku a inflaci, ukáže-li e to jako potřebné. Jme i ale dobře vědomi rozmanitých rizik, která jou e zrušením hotovoti pojena. I zde proto budeme jako centrální banka potupovat velmi obezřetně. * * * Ladilav Jakl Intitut Václava Klaue Před několika týdny začalo tahování pětieteurové bankovky z oběhu a Evropká centrální banka e chytá její platnot zrušit zcela. Touto doud platnou bankovkou bylo už nyní čím dál těžší běžně zaplatit. Když ji někdo vyndal z peněženky, hned e v očích prodavačů tal podezřelým. ECB chce prý vým opatřením bojovat černou a šedou ekonomikou, nelegální finanční tranakce údajně probíhají hlavně protřednictvím velkých bankovek. To je tejná logika, jako zakázat všem portovním vozům jízdu nad 80 km/h, aby e předešlo riziku, že jimi budou prchat bankovní lupiči. Pravý důvod podobných nápadů bude jinde. Někteří ekonomové e domnívají, že ECB hodlá jít razantněji do záporných úrokových azeb a tlačit tak na komerční banky, aby e zbavovaly hotovoti. Bankovky nižší hodnotou totiž držení velkých objemů hotovoti významně prodražují (zaberou víc míta). Oponenti tohoto názoru říkají, že při delším trvání záporných azeb trh unikne k náhradním ekvivalentům běžné měny, k určité formě kvazi peněz. Nebo e vrátíme k nějakým podobám barteru? Něčeho podobného e možná opravdu brzy dočkáme, protože motivace ECB bude úplně jiná. Ne boj e zločinem, ale potupná úplná likvidace hotovoti cílem mít každého z ná pod totální kontrolou. Přechod na bezhotovotní platby je zčáti přirozený a pontánní. Jenže to regulátorům lidkého chování netačí. Chtějí hotovot zrušit mocenkými nátroji. To je en všech ociálních inženýrů: mít přehled o každém kroku každého z ná, o každé koupi a prodeji, o každém pohybu ebemenších čátek protřednictvím dohledu nad bezhotovotními platbami. Proč? Kontrola je jen prvním krokem. Tím druhým je cílené uměrňování našeho ekonomického chování. Ve větě bez hotovoti to nebudeme my ami, kdo bude volit, jaké hodnoty chce konzumovat. Budeme vedeni k těm právným. Že je to vize z nějaké antiutopie? Není. Vytlačování velkých bankovek nebo třeba elektronická evidence tržeb, to vše jou potupné kroky (z nichž některých i ani nevšímáme) k ovládání lidí. Že jde o zcela reálnou variantu i naší budoucnoti, to prokázal i eminář názvem Bezhotovotní polečnot (Cahle ociety), který před čaem pořádalo nakladateltví Economia polu ČNB a na její půdě. Evidentně e myšlenka rušení hotovoti neomezuje jen na eurozónu. Chceme takovou polečnot? Patrik Nacher polanec hnutí ANO, přededa podvýboru na ochranu potřebitele Problém zrušení hotovoti a její nahrazení výlučně bezhotovotními platbami není černobílý. Ani zrušení, ani její zachování nemí být dogma nebo nařízení hora. Zru- 4

5 šení hotovoti má voje výhody. Například odbourání pouliční kriminality, repektive větší ochrana finančních protředků (kartu lze zablokovat, ukradená hotovot je prakticky ztracená), záadní omezení černé ekonomiky či praní špinavých peněz. Výrazným faktorem je pohodlnot a nadná manipulace. Na druhé traně najdeme negativa. Vlatní měna je znakem tátnoti i hrdoti občanů na vůj tát. Právě exitence hotovoti je určitým zdrojem odhodlání Čechů uchovat i korunu a nezavádět v ČR euro. Platební karta také láká k větším útratám než placení v hotovoti, protože člověk ztrácí onu přirozenou neochotu vydávat peníze. Především je to ale amotná voboda a ochrana oukromí. Jem liberál, a tudíž nejem příznivcem rušení hotovoti do doby, dokud je o ní zájem. Nechci lidem tuto možnot brát, a to ani ve jménu rádoby vyšších cílů. Ve chvíli, kdy lidé ami přetanou v drtivé většině hotovot používat a převáží klady bezhotovotních plateb, bude na mítě e hotovotí potupně rozloučit. To je ale hudba vzdálené budoucnoti. Ladilav Minčič ředitel odboru legilativy, práva a analýz Hopodářké komory ČR Ekonomika, která byla limitována centrálně plánovanou nabídkou, je již téměř 30 let minulotí. Dne je určující poptávka. Firemní odběratelé i koneční potřebitelé e vobodně rozhodují, co a jakým způobem chtějí pořídit. To e týká i způobu placení za kupované zboží nebo lužbu. Úpěšný prodávající je připraven upokojit zákazníka, ať už hodlá platit hotově nebo bezhotovotně, nechce rikovat, že přijde o zákazníka, klienta, protě potenciálního kupujícího jen proto, že nebude to akceptovat klientem upřednotňovaný způob platby. Mnozí kupující upřednotňují pohodlí placení, které kýtají moderní technologie, ať už jde o kreditní či debetní karty nebo aplikace v mobilních telefonech. Je ovšem pravda, že zvláště pro malého podnikatele může být problém vybavit e potřebnou technikou, která by mu akceptaci nových typů plateb umožňovala. Proto v Čeku podle polkého vzoru vzniká přímo mezi podnikateli iniciativa, jejímž mylem je družit oukromé protředky, dobrovolně pokytnuté jedněmi firmami, zejména karetními polečnotmi a bankami, a použít je na levnější či dokonce bezplatné pořízení odpovídajícího technického řešení, popř. ke krytí čáti provozních poplatků za používání těchto technických řešení jinými firmami malými podnikateli. Marian Kechlibar publicita Exituje anglické rčení Knowledge i Power, čili Vědění je íla. Obvykle e používá v optimitickém kontextu, například vědeckého pokroku. Jenže vědění je neutrální čepel o dvou břitech, a jeden z těch dvou břitů pro běžného člověka za tak kladný není. Čím více toho nějaká ooba, firma či úřad vědí o vá, tím větší moc nad vámi mají. V případě velkých organizací zpracovávajících bezhotovotní platby jou jejich databáze detailním obrázkem vaší ekonomické činnoti. Hotovot je jedním z mála protředků obchodního tyku, který ještě pod tak detailním dohledem není, a pouhou vojí exitencí zajišťuje, že některé jevy nemohou natat. Například nelze ponořit základní úrokovou azbu hluboko pod nulu, nebo nelze obyvatelům země plošně nařídit nákup nějakého zboží či lužby. (V tom mylu, že by vám přílušný orgán rovnou trhl jejich cenu z účtu.) V konečném důledku je ale zachování exi tence hotovoti na ná, přeněji na naší ochotě ji při každodenním placení používat. Je totiž pravda, že platby bezkontaktní kartou jou výrazně pohodlnější. Většina technologických novinek, které umožňují detailní náhled do oukromí vých uživatelů, e proadila právě tím, že lidem zjednodušují život. Je možné, že dotatečná poptávka po oobní autonomii a oukromí jednoduše neexituje. Dušan Tříka ekonom CEVRO Intitut Kdykoli mám reagovat na uvedené téma, nejdřív odkážu na Newletter IVK z proince 2016, ve kterém podrobuje Hana Lipovká zdrcující kritice bezhotovotní projekt harvardkého profeora Kennetha Rogoffa. K uvedenému textu pak poněkud anekdoticky dodávám, že zatímco někomu vadí papírové peníze i jako šiřitelky infekčních chorob, já i je obča chovávám pro jejich výtvarnou hodnotu, tejně jak jem to kdyi dělával i v případě poštovních známek na papírových dopiech. Docela vážně pak připomenu dobu, kdy jme u ná zaváděli kapitalimu kromě jiného i protřednictvím akcií bezhotovotně evidovaných v centrálním počítači 5 Středika cenných papírů. V této ouviloti přiznám, že pozdější přeměnu těchto akcií na litinné jem ledoval nelibotí, obavami a dokonce i podezřením. Na závěr tedy položím otázku, zda bychom e neměli třeba i na půdě IVK znovu zamylet nad docela zajímavými odlišnotmi mezi bezhotovotními penězi a zaknihovanými cennými papíry. Vladimír Pikora ekonom Next Finance Dokud technologie mění jen způob platby takovým způobem, že to lidem zjednodušuje život, vítám to. Polední novinkou u ná je zavedení Apple Pay. Jetli budu používat k placení mobil a aplikaci tu či onu, je na mém rozhodnutí. To je dobře. Jakmile ovšem zaznívají hlay o úplném zrušení hotovoti, jem proti. Chci mít volbu. Chci platit elektronicky i fyzicky. Technologie e může ukázat jako zrádná třeba ve chvíli dlouhodobého výpadku elektřiny. Hrozbě black-outu zatím neumíme zabránit. V takovou chvíli by každý ocenil hotovot. Navíc digitální peníze lze nadno ledovat a mnoho vlád ve větě e začíná chovat jako Velký bratr. Co hůř, když mám fyzické peníze, mohu je mít pod polštářem. Když mám ale jen digitální peníze, muím je mít někde v bance. Tam je má pod kontrolou centrální banka. ECB přitom ukazuje, že e neštítí polat vé úrokové azby do záporných hodnot. Dne kvůli exitenci fyzických peněz ECB nemůže držet úrokové azby výrazně záporné. Kdyby byly ovšem všechny peníze pouze digitální, může natavit vou základní azbu třeba na mínu 10 % a donutit mě k útratám, které nechci. Konec fyzických peněz by byl koncem vobody a oukromí. Lukáš Kovanda hlavní ekonom CZECH FUND V pozadí volání po omezení či rušení hotovoti jou různé motivace. Například progreivitičtí politici i od toho libují potlačení kriminality nebo lepší daňový výběr. Otázka ztráty vobody nebo anonymity je pro ně druhořadá, pokud e jí vůbec zabývají, protože přece lušný člověk tejně nemá co krývat a čeho e bát. Centrální bankéři, či jejich podtatná čát, a mnozí ekonomové by zae hotovot rádi rušili, aby pak mohli nižovat úrokové azby hlouběji do záporu. Žijí v předtavě, že jen tak lze za oučaných podmínek účinně timulovat mnohé vypělé ekonomiky.

6 Takzvaná přirozená úroková míra podle nich klela hluboko pod nulu, a to například kvůli přebytku úpor nad inveticemi, jenž má být způoben populačním tárnutím. Aby tedy centrální banka mohla ekonomiku timulovat, muí také vé azby razit hluboko do záporu. To nejde bez záadního omezení hotovoti. Potíž je v tom, že mezi ekonomy nepanuje žádná široká hoda na tom, proč vlatně přirozená úroková míra kleá. Například Claudio Borio z Banky pro mezinárodní platby podezírá i amotné centrální banky. Ty etrvalým uvolňováním měnové politiky a natavováním příliš nízkých azeb tlačují dokonce právě přirozenou úrokovou míru. Příliš nízké azby udržované po příliš dlouhou dobu nakonec mohou ekonomiku píše umrtvovat než oživovat. Umožňují přežívání málo produktivních zombie-firem, které zaclánějí produktivnějším nátupcům. To je však pohled, který oučaná generace centrálních bankéřů protě nemůže přijmout, protože by tím popřela to, co dělala půlku života. Takže budou nadále uvolňovat měnové podmínky, tlačovat úroky, třeba i do záporu, a nažit e tedy vymýtit hotovot, přičemž tím vším ekonomice dot možná vůbec nepomohou. Výledkem bude méně vobodná polečnot a ekonomická tagnace. Tomáš Břicháček právník a publicita Jednou věcí je rozvoj bezhotovotní ekonomiky v rámci pontánního běhu věcí. Proti využívání bezhotovotních plateb jako projevu vobodné vůle jednotlivce nic nenamítám, a to i při vědomí odvrácené tránky této pomylné elektronické mince. Součátí vobody by měla být odpovědnot; každý ať i ám uváží, zda má pro něj větší význam pohodlí, nebo naopak rizika, která počívají ve ztrátě oukromí před veřejnou mocí. Přiznejme i, že mnozí dne dáváme nezřídka přednot pohodlí, zatímco negativa trochu podceňujeme. Naopak je třeba odmítnout nahy politiků a centrálních bank omezovat hotovotní platby v zájmu boje proti té či oné nezákonné činnoti (terorimu, organizovanému zločinu, korupci, šedé ekonomice apod.). Zde jde o vtíravou regulaci, která předtavuje nepřiměřený záah do vobody jednotlivce a vlámání e do jeho oobní féry. Taková opatření e přitom míjí účinkem, podobně jako třeba zotřování pravidel držení zbraní. Ti, proti nimž údajně měřují, i právními retrikcemi těžkou hlavu nedělají, a tyto pak znenadňují život především lušným lidem. Nechme jednotlivé občany, aby i ami zvolili, v jaké míře budou používat bankovky a mince, a v jaké bezhotovotní protředky. Jan Kozák Národohopodářká fakulta VŠE Některé technologické novinky e bohužel ukazují být v rukou oučaných tvůrců hopodářké politiky pouze vítaným nátrojem jak ofitikovaněji řídit lidkou polečnot. Návrh MMF na omezení hotovoti je dalším dílem do kládačky nátrojů intelektuálních elit, které řečeno Hayekem, jou oudně domýšlivé a jou převědčeny, že jako jediné pochopily, co je pro lidi dobré. Tragédií je, že jejich paitelké nápady nezůtávají jen nevinným obahem alónních kavárenkých debat, ale krze tále e zvyšující moc nevolených úředníků nadnárodních intitucí přecházejí ve kutečné činy. Je to nevykořenitelná předtava ociálních inženýrů, Hanba pozérkému bláznovtví že tejně jako lze na principech přírodních zákonů měnit vlatnoti ložitých mechanických ytémů, tak lze také kontruovat a řídit ložitou lidkou polečnot. Dikue MMF nad bezhotovotní polečnotí a nátrojem negativních úrokových azeb je dalším pokuem o takové řízení, které by nebylo ničím jiným, než zdaněním úpor. To taví na hlavu funkci peněž, tak jak ji známe, a je v záadním rozporu fundamentálními principy kapitalimu volné tržní outěže. Jednalo by e o dramatický záah do ytému, který e po taletí pontánně vyvíjel, mimo jiné na principech, které pracovitot, pořivot a šetrnot považovaly za klíčový předtupeň invetic a potřeby. Jme vědky pomalého a cíleného omezování individuální vobody, které jeho vykonavatelé, právě díky technologickým novinkám, halí do hávu pokroku a modernity. Obávám e však, že e jedná píše o krok kupředu k naplnění Orwellových chmurných vizí. Smutná zpráva 17. března 2019 zemřel prof. Ing. Václav Bakule, DrSc., významný čeký odborník v oboru mezinárodních financí a dlouholetý, velmi kvalitní vyokoškolký pedagog. Zpráva o jeho mrti ná velmi zarmoutila. Jitě zaáhla i mnoho dalších kolegů z několika generací jeho tudentů, které za dlouhá léta vého akademického života vychoval. My jme měli to potěšení mezi ně patřit. Vážili jme i ho jako kvělého učitele a jedné ze kutečných oobnotí naší Almy mater. Na Vyoké škole ekonomické v Praze vyučoval od jejího založení v roce 1953 a jeho vědecké práce v oblati financí měly pro tuto ekonomickou diciplínu u ná záadní význam. Vždy budeme na prof. Václava Bakuleho úctou a vděčnotí vzpomínat. Václav Klau a Jiří Weigl Jiří Weigl Na tále bláznivějším pokrokářkém Západě e šíří jako nejnovější forma klimatického alarmimu exaltovaná hyterie, jejímž ymbolem je švédká školačka Greta Thunbergová, jež na protet proti podle ní nedotatečné činnoti vlád v boji proti tzv. globální změně klimatu bojuje záškoláctvím. Je při tom olavována pokrokářkým maintreamem a jako vrcholná celebrita zvána na dýchánky větových politických a ekonomických celebrit v Davou. Naše kulturní avantgarda ve vých nejlepších kohoutovkých tradicích e nehodlá mířit hrozícím ekologickým kolapem a apatií vládních elit, ale jde kupředu, razíc cetu pokroku inpirována pečlivým tudiem západních pionýrů. dobit, a jiní, kteří to jako chvályhodnou občankou aktivitu olavují. Ale nedoti na tom. O tom, že vzdělání a z něho plynoucí chopnot kriticky mylet, e pokrokářkým manipulátorům veřejného mínění nehodí do krámu, není pochyb. Evidentně však vé moci zatím úplně nedůvěřují a oprávněně pochybují, že e jim podaří i podřídit mlčící většinu pouhým převědčováním. A tak máme na tole kampaň za vyhlášení klimatického tavu nouze, který by uvědomělým environmentalitům umožnil upendovat občanké vobody a lidká práva a natolil jakoui novou diktaturu, loužící vyšší pravdě klimatického nábožentví. Boj proti změnám klimatu nechozením do školy je větový hit a i u ná e již vykytli hlupáci, kteří e to pokoušejí napo 6

7 Už ani nepřekvapí, že tyto protipolečenké bludy zelených extrémitů a jejich aburdní požadavky na omezení vobody veřejnou mocí i bez zaváhání ovojila naše pražká tzv. kulturní fronta a poledního února letošního roku e obrátila otevřeným dopiem názvem Staňme e pojenci v boji proti budoucnoti klimatického rozvratu na magitrát hlavního měta požadavkem, aby vyhláil tav klimatické nouze a začal jednat v zájmu planety. Cílem tohoto výjimečného tavu v hlavním mětě má být do roku 2030 fungovat neutrálními emiemi kleníkových plynů. Naše kulturní avantgarda ve vých nejlepších kohoutovkých tradicích e nehodlá mířit hrozícím ekologickým kolapem a apatií vládních elit, ale jde kupředu, razíc cetu pokroku inpirována pečlivým tudiem západních pionýrů. Že je to nemylné, měšné a křečovité, nevadí. Chceme přece být v tvrdém jádru a větoví. Autor betelleru Černá labuť (The Black Swan z roku 2007, čeky 2011) každé dva, tři roky vydává novou knihu a všechny e až moc dobře prodávají. Tato jejich extrémní prodávanot a popularita mne odváděly od toho, abych měl zájem i je přečít. Recenze jeho nové knihy Skin in the Game v poledním číle čaopiu Regulation (vydává CATO Intitute) mne však motivuje, něco i od něho přečít. Recenzent George Leef (jehož texty čato čtu) knihu chválí, ale mně teď nejde o knihu jako celek. Neviděl jem ji. Chci uvét a tím zpopularizovat dvě myšlenky, které i Leef zdůrazňuje a které e mi zdají mimořádně pěkné a pro ná v oučanoti vyoce relevantní. Naim Nichola Taleb (profeor oboru rik engineering na Newyorké univeritě) e velmi otře vymezuje proti vým intelektuálním kolegům a označuje je vtipným akronymem IYI, Intellectual Yet Idiot, čeky možná IAI, intelektuálové avšak idioti. Jou to podle něho lidé, kteří nemají prakticky žádné zkušenoti reálným větem, ale mají dotatek titulů a vlivných pozic k tomu, aby nám diktovali, co máme dělat. Pro řadu z ná ekonomů je ymbolické, že mezi tyto lidi zařazuje jména jako Ben Bernanke, Paul Krugman, Ca Suntein, Tim Geithner Signatáři právně tuší, že čeká polečnot je většinově vůči podobnému třeštění velmi keptická, a proto vykalkulovaně adreují vou výzvu pražkému magitrátu, kde mají vé ideové přízněnce. Zřejmě věří, že z Prahy pod moudrou vládou aktivitů vznikne po vzoru huitkého Tábora něco jako klimatická komuna, moderní podoba královtví Božího na zemi. a Thoma Piketty. Jejich chování označuje za parazitické. (Dne ráno mi polal hezký Martin Bejvl, který v něm píše o nové aritokracii, což je termín Petra Hampla. Ai e tím mylí totéž.) Signatáři právně tuší, že čeká polečnot je většinově vůči podobnému třeštění velmi keptická, a proto vykalkulovaně adrekrálovtví Božího na zemi. Původcem těchto aktivit však není pouze klimatický žal (climate grief) vznešená módní pychiatrická diagnóza, jíž e na Západě honoí ti nejuvědomělejší z šiřitelů dobra. Čertovo kopýtko z provolání vykoukne na amém závěru, v nejané poznámce, že hrozba klimatického rozvratu muí znamenat natavení jiných pravidel pro financování a řízení kulturních intitucí (ic). Že e pod podobné nemyly podepiují různí aktivité a obkurní nezikovky a polky, nikoho nepřekvapí. Na pováženou však je, že pod tímto bizarním dokumentem vidíme podepány tátní a veřejné kulturní intituce, jako Národní filmový archiv, Intitut umění Divadelní útav, Akademii výtvarných umění v Praze, Vyokou školu uměleckoprůmylovou, Uměleckoprůmylové muzeum, Národní knihovnu Čeké republiky a řadu dalších. V našem tátě je něco opravdu hodně hnilého. EXCERPTA Z ČETBY NASSIM N. TALEB Nová kniha autora betelleru Černá labuť Václav Klau ují vou výzvu pražkému magitrátu, kde mají vé ideové přízněnce. Zřejmě věří, že z Prahy pod moudrou vládou aktivitů vznikne po vzoru huitkého Tábora něco jako klimatická komuna, moderní podoba Bohattví národa podle něho není výledkem úrovně vzdělání, ale právě naopak. Pouze bohaté země i mohou dovolit vydávat poutu peněz na rik-free (to jou ti parazité) učitele a adminitrátory, kteří zabezpečují formální, ale čato zcela neužitečné vzdělání. Tučně by měla být napána jeho věta: jen velmi málo připívají ke zvyšování bohattví, ale o to více tohoto bohattví on říká aborbují. Taleb e věnuje i tolik adorovanému vzdělání. Říká něco, co ice mnoho rozumných ekonomů už dávno ví, ale veřejnot jme o tom nepřevědčili. Bohattví národa podle něho není výledkem úrovně vzdělání, ale právě naopak. Pouze bohaté země i mohou dovolit vydávat poutu peněz na rik-free (to jou ti parazité) učitele a adminitrátory, kteří zabezpečují formální, ale čato zcela neužitečné vzdělání. Tučně by měla být napána jeho věta: jen velmi málo připívají ke zvyšování bohattví, ale o to více tohoto bohattví on říká aborbují. Všichni ti, kteří i mylí, že cetou k properitě je povinná návštěva univerzity pro každého, mají v Talebovi vého velkého odpůrce. Ai začnu Taleba čít, jeho knihy všechny mám. Už mi je řada přátel darovala, ale já je zatím neotevřel. 21. února 2019 NOVINKA 7. března 2019 Nakladateltví Mladá fronta ve polupráci IVK vydá na přelomu března a dubna 2019 čtvrtou knihu z volné řady čtenářky úpěšných cetovatelkých zápiků prezidenta Klaue pod názvem Václav Klau tále na cetách n 7

8 Ladilava Chateau V obotu 12. ledna měl televizní premiéru film Jan Palach v režii Roberta Sedláčka, podle cénáře Evy Kantůrkové, hlavní roli ztvárnil Viktor Zavadil. Film e promítal v rámci vzpomínkového týdne na Jana Palacha, od jehož mučednické mrti uběhlo leto 16. ledna padeát let. Zíkal titul nejlepší čeký film loňkého roku, a obdržel tak Cenu čeké filmové kritiky, kterou převzalo producentké trio Jan Schwarcz, Silvia Panáková a Jan Maxa. Podobně (pře)šťatně i před lety vedl i film Agniezky Hollandové Hořící keř, který všechny poroty ve všech kategoriích ověnčily vavříny. A to už amo o obě tojí za pozornot. Zarážející je, že oba filmy vzbuzují podezření, že porotci i pletli úkol a pouzovali téma, nikoliv jeho umělecké ztvárnění. Agniezka Hollandová voje dílo pojala v duchu hollywoodkého příběhu, v těch lovutných ateliérech dlouho pobývala, a tak není divu třihla to podle tamního vzoru; hlavní potava je mladá přitažlivá právnička (ai Dagmar Burešová v podání Taťány Pauhofové), která e neohroženě a tatečně potýká e všemi nátrahami a úklady doby, které náledují po tragické mrti Jana Palacha; její potava e příliš neliší od četných jiných právniček amerických televizních eriálů i filmů, jen namátkou jmenuji Petty Hewe, nebezpečná právnička (USA, 2007) nebo Ally Mcbealová (USA, 1997) a další a další. Není podtatné, že filmové cény neodpovídají kutečnoti, nejde o dokument a tvůrce má plné právo na voji uměleckou licenci, ale jde o to, že uměleckého ve filmu Hořící keř nebylo nic, co by tálo za větší pozornot; film je křečovitý a mnohé je na hranici (i za hranicí) trapnoti. A tak nejde do hlavy, že i film Roberta Sedláčka Jan Palach, který většina kritiků považuje v lepším případě za průměrný a divácká odezva je většinou jen vlažná, doáhl na vyoké ocenění, přičítám to, jak jem už řekla, omylu, ke kterému v porotě opět došlo. Talent herce Zavadila byl žalotně promrhán; potava je chematická, cénář mu předepal jakýi přepjatý výraz, dovádění u jezera či holkou na fakultě na tom nic nemění; repliky připomínají píše naučný film k hodině dějepiu. Na brigádě ve Francii polká brigádnice vypravuje hlavnímu hrdinovi o tom, co e přihodilo, že v Polku vzplála lidká pochodeň na protet proti okupaci Čekolovenka vojky Varšavkého paktu (jen pro úplnot - tehdy e upálil Ryzard Siwiec, září 1968). A od toho okamžiku FILMOVÁ RECENZE JAN PALACH Podbízení nebo ázka na jitotu? už každý ví, co e tane, neboť brigádník Jan e zamylí a zamyšlený výraz už neodloží, už žije jen pro vůj čin. Říkám ice cénář, ale bůhví, film je obecně považován za dílo režiéra; z trpké zkušenoti vím, jak velice e může cénář rozcházet konečnou podobou filmu, přeně, jak jednou kdoi lavný vtipně poznamenal, když cénárita odevzdá cénář, je mrtev. Scénář je dílo literární a režiéři ním nakládají čato vévolně. Scénárita tomu jen obtížně může zabránit. Facinace mučednickou mrtí má vždy velice komplikovaný kontext, v tomto ohledu však dílo Jan Palach zcela elhalo, jak konečně napal i Petr Bílek v Literárních novinách z letošního února. 8 Nepochopitelná je céna, kdy Jan Palach utopí v řece nejlabší štěně z pího vrhu. Režie tím nad naznačuje, že měl Palach klon ke mrti? Že byl chopen ukončit nelítotně život štěněte? Tvrdý hoch? Slabší povaha by jitě nechala zvíře upat u veterináře Nebo má céna vypovídat o tom, že Jan byl přece jen venický kluk, a jednal, jak bylo na venkově běžné? Těžko říci, co měl Robert Sedláček na myli. Zato z velice popiných cén jme e dověděli, že Jan Palach měl zvířátka rád, že pomáhal mamince a chodil do kotela; o jeho vztahu k bratrovi jme e nedověděli nic a o jeho kamarádovi Luboši Holečkovi, který měl ve kutečnoti v jeho životě velký význam, zvláště v poledních dnech jeho života, rovněž nic. Když film nenavodí ilný prožitek, nepronikne do vědomí, nevyvolá frutraci ani mutek, když chybí pychologická propracovanot, nelze hovořit o umění. Což, bohužel, platí o většině čekých filmů z poledních let. A pokud jde o Jana Palacha, navědčuje tomu i kutečnot, že vykladači jeho života e ve filmu ani příliš nezabývali jeho vztahem k dívce (ve kutečnoti k Heleně Zahradníkové), která, mylím, že po obrně nápadně kulhala; ten vztah je jen načrtnutý, podobně jako Palach, prochází i dívka tříbrným plátnem zcela nepřirozeně, bezvýrazně. Zato blonďatá polužačka (ai Eva Bednáriková), v příkrém rozporu e kutečnotí, je vykrelena jako velká fakultní vůdnice, která chce Palacha odloudit jiné rozhodně mravnější, navíc potižené polužačce pohádkový výklad dobra a zla. Zlo, mimo jiné, ymbolizuje i tato tudentka kyprých tvarů v miniukni, vádějící hlavního hrdinu ve školním kabinetu (kumbálu?). Svůdnice však upěje jen čátečně, dojde jen na oahávačku! Po dlouhé době jde nad o jediný čeký film, kdy e nejede natvrdo, film o Lidicích takové štětí neměl, a o Bohémě, rovněž z dílny Roberta Sedláčka, raději nemluvě Jana Palacha však jeho tvořitel ušetřil, a to je nutno pochválit. Jan Palach e v mnohém podobal Janu Huovi, nemylím teď ve céně kotačení ve vodě, kterou Eva Kantůrková už vepala i do filmu Jan Hu, a v případě Jana Palacha zopakovala jen tím rozdílem, že jde o kazašké jezero, ale v tom, jak oba dva řešili konflikt politiky a morálky, byť každý po vém, ve výledku podobně. Facinace mučednickou mrtí má vždy velice komplikovaný kontext, v tomto ohledu však dílo Jan Palach zcela elhalo, jak konečně napal i Petr Bílek v Literárních novinách z letošního února. Stejně jako Jan Hu i Jan Palach e obětoval, čin byl pro jednoho i druhého kategorií nadřazenou životu. Bez ilných povah, heroického ducha a ebeobětování by e žádná bitva nikdy nevyhrála, ale naší povinnotí je zůtat naživu. Film Jan Palach potrádá jakoukoliv trancendenci, nezachytil nic z melancholie, z pocitu utrnutí, který člověka může vét až k ebezničení, film nezachytil žádné citové rozpoložení ve mylu nevolnoti ze života, jak o tom hovoří znalci lidké duše, pocit, který Jan Palach muel nutně prožívat. Jeho vztah k okolí je zachycen jen povrchně, bez hlubšího vcítění, převědčivá není ani potava univerzitního profeora, který e rozhodne přijmout požadavky normalizace, a zklame tak Palachovu důvěru. Ztvárnit mrt ve filmu není jitě nadné, o to více mrt mučednickou Režiér i ten náročný úkol velice zjednodušil; závěrečný vleklý záběr na znetvořené třeoucí e tělo oběti, o kterém by známý režiér Claude Lanzmann nepochybně řekl, že jde o nepřiměřený tlak na diváka, nemohl film zachránit. Film nemohl zachránit ani kvělý herecký výkon Zuzany Bydžovké v roli Palachovy matky. Recenzent Lukáš Vaněk měl pravdu, když už loni napal, že film Jan Palach neobahuje žádnou cénu, která by hýřila nápadem. Slavný režiér Goerge Wilhelm Pabt kdyi prohláil, že poláním filmu je tanovovat diagnózu doby a do vědomí lidí pevněji zakořenit závažné myšlenky. A tomu nedotál ani film Hollandové, ani Sedláčkův. Ve filmu Jan Palach jme viděli jen poku o více či méně vznešené pojetí Palachovy oobnoti, ale píš nahu dotát významnému výročí. Ta naha však může způobit nemalé škody, říká e jí totiž podbízení nebo ázka na jitotu. A na to, proím, velký pozor. P.S.: V okamžiku, kdy dopiuji tyto řádky, televize oznamuje, že žádný z čekých filmů e ani leto nedotal do nominace na Ocara, napoledy alepoň tak upěly Želary v roce A ještě upřeňuji, že v Canne zabodovalo jen Kachyňovo Ucho v roce 1990 n