ekonomické systémy, centrální plánování

Transkript

1 červen / 2019 NEWSLETTER Editorial Václav Klau: O dnešním Ruku (nejen) pro Američany Otázka IVK: Jou vyjádření landmanšaftu irelevantními poznámkami, nebo jde o vážnou věc? Jiří Weigl: Na šikmé ploše Ladilav Jakl, Ivo Strejček: Parlament zkriminalizoval politopadovou éru ČERVNOVÝ GRAF IVK Rozdílná dynamika růtu Změna HDP na oobu v paritě kupní íly v % (rok 1990 = 100) Intitut Václava Klaue o.p.. Šárecká Praha 6 Čeká republika Ruko USA Pramen: Světová banka office@intitutvk.cz www. intitutvk.cz IVK Newletter Intitutu Václava Klaue Regitrace MK ČR E Periodicita: měíčník Datum vydání: O dnešním Ruku (nejen) pro Američany * Václav Klau V šedeátých letech jem měl jako mladý ekonom Čekolovenké akademie věd možnot být u přípravy tehdejší relativně radikální ekonomické reformy, která e pokoušela o nemožné loučit dva nekompatibilní ekonomické ytémy, centrální plánování a tržní ekonomiku. Byl jem považován za jednoho z antikomunitických a antimarxitických ekonomů, a proto jem byl z Akademie věd vyhozen. munitickými vůdci považována za natolik nebezpečnou, že e v rpnu 1968 rozhodli vylat půl milionu vojáků Varšavké mlouvy, aby tento náš vývoj náilím zatavili. Nazývali ho kontrarevolucí. Na Západě je toto období známé jako Pražké jaro. Byl jem považován za jednoho z antikomunitických a antimarxitických ekonomů, a proto jem byl z Akademie věd vyhozen. Dalších 20 let jem muel trávit v relativně podřadných zamětnáních, a to až do litopadu 1989, kdy jem e tal členem první nekomunitické vlády. Je tomu už téměř 30 let. V těchto poledních třiceti letech jem e potupně tal minitrem financí, zakladatelem politické trany, přededou vlády, přededou Polanecké němovny, dvakrát prezidentem Čeké republiky a oučaně tím i přítelem Hilldale College. Tak jednoduché to bylo. Byl jem rozhodujícím tvůrcem čeké ekonomické tranformace, která po téměř * Today Ruia: The Conequence of an only Incompletely Realized Sytemic Tranforma tion, poznámky pro Hilldale Cruie Talk, Hilldale Cruie, Velká Británie, červen Překlad z angličtiny Filip Šebeta. půl toletí centrálního plánování vytvořila v naší zemi tržní ekonomiku. Spolu e vým lovenkým kolegou premiérem Mečiarem jem byl jedním ze dvou hlavních organizátorů přátelkého a mírumilovné- Nedémonizuji Ruko nebo jeho oučaného prezidenta. Repektuji (a mylím, že bychom to měli dělat všichni), že Ruko má vé vlatní autentické národní zájmy, které jou bezpochyby rozdílné od zájmů naší a vaší země. ho rozdělení Čekolovenka. Byl jem to já, kdo polal do Bruelu dopi žádotí o naše člentví v Evropké unii (v roce 1996). Byl jem také intenzivně zapojen do jednání o člentví naší země v NATO. Opakovaně jem potkal všechny americké prezidenty té doby (tejně jako jejich předchůdce). EDITORIAL Lidem zatávajícím v otázkách hitorie čeko-německých vztahů neoblomně národní čekou pozici je čato vytýkáno, že jou to oni, kdo hrají na nacionální notu, vyvolávají kotlivce z dávno uzavřené kříně, či e naží vyzíkávat laciné politické body na dávno uzavřeném tématu apod. Skutečnot však minimálně v poledních letech potvrzuje pravý opak. Těmi, kdo neutále vnáší téma čeko-německé hitorie a udržují jej živé, protože klid, elementární oulad a překonání hitoricky citlivých mít protě a jednoduše nelouží jejich zájmům, je téměř vždy ta druhá trana, tedy udetoněmecké družení podporované jak německými regionálními a polkovými politiky, tak i jejich čekými krajany. Z čeké trany je chování v této otázce dominantně reaktivní, nikoli aktivitické. Otatně i my reagujeme. A ptáme e našich repondentů, zda jou vyjádření landmanšaftu o tom, že některé z jeho příštích jednání by mělo proběhnout na území Čeké republiky, jen irelevantní- Proveditelnot, či neproveditelnot takovéto konvergence však nebylo možné prokázat, protože tato ekonomická reforma polu e všemi dalšími doprovodnými politickými změnami byla ovětkými ko

2 (Pokračování ze trany 1) Neměli bychom mít aprioritické předudky. Neměli bychom žít v minuloti, neměli bychom i plét oučanou Rukou fedemi poznámkami, nebo zda jde o vážnou věc. Médii zeílené hlay lidí tojících na letenké pláni půobí bezpochyby impozantně, ale tam, kde i je každý jeden hla zcela roven, tedy ve volební urně, by těží tačily na víc než pokrytí jejího dna. Co ale udělat vůlí většiny voličů (a v konečném důledku nimi amotnými), kteří oučaného premiéra etrvale a z vlatní vůle podporují a nezprotivit e demokracii, již předáci demontrujících neříkají. Téma letenké demontrace ve vém komentáři rozebírá Jiří Weigl. Ladilav Jakl Ivo Strejčkem e pak otře vymezují vůči parlamentnímu útoku na úpěšnou čekou privatizaci. Je vidět, že některá více i méně hitorická témata zůtávají tále otevřená a naha je nově reinterpretovat nekončí. Filip Šebeta Všechny tyto mé zkušenoti byly ai pro prezidenta Hilldale College Larryho Arnna hlavním důvodem, aby e mne zeptal, zda bych zde nepromluvil o Ruku. Nejem pecialita na Ruko. Řadu let jem byl považován za odpůrce Ruka (nebo lépe řečeno Sovětkého vazu). Po pádu komunimu jem e nažil pomoci navázat normální, tandardní, vzájemně výhodné bilaterální vztahy mezi našimi dvěma zeměmi bez ohledu na to, že byly nejproduktivnější roky mého života (komunimu e zhroutil, když mi bylo téměř 50 let) velmi negativně ovlivněny ovětkým imperialimem. Tento můj oobní prožitek mne nijak nezalepil. Nedémonizuji Ruko nebo jeho oučaného prezidenta. Repektuji (a mylím, že bychom to měli dělat všichni), že Ruko má vé vlatní autentické národní zájmy, které jou bezpochyby rozdílné od zájmů naší a vaší země. Stejně tak je nepochybné, že ruký politický, hopodářký a ociální ytém je potaven na velmi odlišných základech, než jou ty naše. Stejně tak je nepochybné, že ruký politický, hopodářký a ociální ytém je potaven na velmi odlišných základech, než jou ty naše. Zápiky Václava Klaue z Hilldale College Cruie i přečtěte na To je otatně i důvodem, proč je ruký ytém politicky méně demokratický a více autoritářký, než bychom považovali za přijatelné. Ruká ekonomika e nachází pod viditelnou, a to velmi tvrdou rukou tátního intervencionimu mnohem více, než je tomu v našich zemích. Neviditelná ruka trhu je tam potlačena více než u ná. Lidká voboda je omezena daleko více než v naší čáti věta, ale přeto platí, že je komunimu v Ruku už dávno minulotí. Ruký ytém je ytémem kontrolovaným v daleko větší míře než v našich zemích, ale rozdílnot mezi Rukem a námi (a vámi) je v míře a rozahu tátního intervencionimu, nikoli v jeho amotné podtatě. Měli bychom i přiznat, že také naše země e dne vyznačují rozáhlým tátním intervencionimem. Navzdory všem těmto problémům je oučaná ruká polečnot daleko více vobodná než kdykoli ve vé hitorii. Nepřijímám argumenty, že ruký ytém byl v 90. letech lepší než je dne neměli bychom zaměňovat vobodu anarchií, chaoem a nedotatkem řádu. Jem i vědom toho, že e tato má pozice liší od maintreamového pohledu oučaných amerických kremlologů. Troufám i však tvrdit, že tak jak e mýlili v minuloti a nechápali a špatně vykládali ovětký komunitický ytém a jeho oud, tak e mýlí znovu i dne. raci e Sovětkým vazem minuloti, nebo oučané ruké politické lídry Leonidem Brežněvem, jako to dělají někteří lidé na Západě a ve třední a východní Evropě cílem zíkávat ve vých zemích laciné politické body. Vývoj Ruka v potkomunitické éře považuji za relativní úpěch pakliže e na něj díváme náležitou a férovou hitorickou perpektivou. Sleduji vývoj v Ruku v poledních dvou deetiletích velkým zájmem a doufám i dotatečnou pokorou a repektem. Proto nemám tejný povýšenecký potoj, jaký mají někteří experti na Ruko. Vývoj Ruka v potkomunitické éře považuji za relativní úpěch pakliže e na něj díváme náležitou a férovou hitorickou perpektivou. Alternativním měřítkem je pro mě hrůzný obraz Andreje Amalrika popaný v jeho známé knize Přežije Sovětký vaz 2

3 rok 1984? Muím e přiznat, že když jem tuto knihu četl před téměř 50 lety, krátce poté co armády Sovětkého vazu napadly Čekolovenko, měl jem trach, že by to mohl být velmi pravděpodobný a v každém případě nadno předtavitelný obraz této země po končení komunimu. Bál jem e toho a jem rád, že e to netalo. Jak už jem řekl na počátku, nejem žádným odborníkem na Ruko, jem nad expertem na přechod od komunimu ke kapitalimu, od totalitarimu k pluralitní demokracii, od centrálního plánování k tržnímu hopodářtví. Udělali jme to velmi odlišně než v Ruku a proto je jiný i výledek. My jme velmi rychle liberalizovali, deregulovali a privatizovali ekonomiku, což e v případě Ruka netalo. Rozhodující čát reforem byla v naší zemi provedena již v první polovině devadeátých let. Ruko země mnohem větší a mnohem komplikovanější než Čeká republika, odlišným dědictvím a mnohem delší dobou komunimu toto neudělalo. Všechny nevyhnutelné tranformační kroky a opatření byly provedeny pouze polovičatě. Ruové naproto elhali v makroekonomické politice měnová a fikální politika nebyly dotatečně opatrné a nevyhnutelná hyperinflace, která toho byla důledkem, zničila vše, zejména důvěryhodnot rukého vedení té doby. (Mimochodem, Čeká republika byla jedinou potkomunitickou zemí, která nemuela provádět měnovou reformu.) Ruko nemělo janou tranformační vizi, nemělo politiky, kteří by byli chopni ji formulovat a vyvětlovat lidem. Gorbačov ani Jelcin to nedokázali. Byli příliš pojeni e tarým komunitickým režimem. Nenažili e vytvořit tandardní (ideologicky dobře definované) politické trany. Bez kutečných politických tran však ruké vlády a ruští premiéři nemohly začít budovat vé vlatní politické zázemí. Vždy byli izolovanými jednotlivci. Putinův pecifický trade-off mezi řádem a demokracií je bezpochyby velmi dikutabilní. Zcela jitě by to nebyla a není volba naše, ale každopádně bychom o tom měli hovořit v této terminologii, nikoli hovořit o říši zla. Putin není výjimkou. Upěl v konolidaci země a významně připěl k jejímu elementárnímu fungování. Narušil ytém politicky a ekonomicky mocných oligarchů (kteří do dnešních dní tragicky vládnou na Ukrajině). Zavedl jitou míru ekonomické racionality, amozřejmě nikoli za nulovou cenu, zejména co e týče demokracie. Jeho pecifický trade-off mezi řádem a demokracií je bezpochyby velmi dikutabilní. Zcela jitě by to nebyla a není volba naše, ale každopádně bychom o tom měli hovořit v této terminologii, nikoli hovořit o říši zla. Tak jednoduché to totiž není. Rozpoutání nové éry tudené války by nepomohlo ani Ruku, ani nám. Jem převědčen, že bez kutečných politických tran není možné mít plnohodnotnou parlamentní demokracii. Říkal jem podobné věty již před lety, když jem měl pocit, že Ruko jednak kvůli vé minuloti před komunimem (neexitovala zde žádná demokratické tradice), jednak kvůli vé nejdelší, nejvíce utlačující a nejničivější éře komunimu, kterou i prošlo mělo na nějaký ča omluvu. Dne, tři dekády po pádu komunimu, i tím nejem jit. Z hledika Čeké republiky e dnešní role Ruka při ovlivňování našeho oudu blíží nule. Neměli bychom bojovat taré bitvy. Skutečný ouboj v našich polečnotech jak v Evropě, tak v Americe je mezi těmi, kteří chtějí vobodu, nezávilot a vobodné trhy, a těmi, kteří e ná naží ovládat různými neliberálními manipulačními ideologiemi, jako je environmentalimu, multikulturalimu, humanrightimu, feminimu a genderimu, trannacionalimu, atd. Žádný z těchto imů v Ruku ani na Východě nevznikl. K naší velké lítoti i je dne dovážíme ze Západu. Je ironií oudu, že je právě toto poledním důledkem pádu komunimu, ke kterému došlo před třiceti lety. 24. června 2019 n Václav Klau byl v neděli dne 23. června 2019 hotem pořadu TV Prima Partie. Záznam rozhovoru moderátorkou Terezií Tománkovou naleznete www. intituvk.cz. 3

4 OTÁZKA IVK Jou vyjádření landmanšaftu irelevantními poznámkami, nebo jde o vážnou věc? Na nedávném etkání udetoněmeckého landmanšaftu zaznělo, že některé z jeho příštích jednání by mělo proběhnout na území Čeké republiky. Jou taková vyjádření irelevantními poznámkami, nad nimiž lze mávnout rukou, nebo jde o vážnou věc? Nejde o další pootevírání dveří ymetrizaci viny a přepiování hitorie v rozporu tím, co e fakticky talo? Ivo Strejček člen právní rady IVK To, jetli e v některém čekém nebo moravkém mětě budou producírovat udeťáci erby mít, která jim patřila, není už otázkou zda, ale pouze otázkou kdy, neboť je to ta médii věčně milovaná čát čeké trany, která jim otevírá dveře. Připomeňme i: nadbytečná omluva Václava Havla z ledna 1990 za vyhnání udetkých Němců; 2013 tvrdil Karel Schwarzenberg, že za to, co jme odunem Němců v roce 1945 páchali, by e tehdejší vláda včetně Beneše ocitla v Haagu ; 2015 většina zatupiteltva v Brně zalitovala brněnkého pochodu mrti po konci II. větové války, aniž by i připomněla, že o lítky na tribunu bavit e popravami u Kounicových kolejí e ve válce brněnští Němci prali a brněnký primátor Vokřál pozval předáka udeťáků Poelta na brněnkou radnici; 2016 e na udetoněmeckém jezdu lidovecký člen čeké vlády Herman vlíával milým krajanům, podobně, jako vicepremiér vlády Bělobrádek 2017; těné kontakty vyhnanými udržovala a udržuje i bývalá minitryně Marková-Tominová. Jou to tále ti tejní Češi, kdo buďto z obyčejné vychytraloti a politického cynimu nebo čiré zikuchtivoti potvrzují lova preidenta Beneše z června 1945 (!) v Lidicích o tom, Předplatné IVK Základní cena předplatného je 660 Kč. Studentké předplatné činí 330 Kč. * * * že nebude dlouho trvat a budeme lyšet různé, všelijak formulované a v ytémy vypracované omluvy a výmluvy všeho toho, čeho e Němci ve válce v naší zemi tak nelýchaně dopouštěli a budeme to my, kdo e bude Němcům omlouvat. Obávám e, že už jme v Čechách lehkomylně zapomněli na hitorické ouviloti a obah rčení, že jídlem rote chuť, nechápeme. Tak tu ty milé krajany budeme mít zpátky e vší parádou! Jan Kohout bývalý minitr zahraniční ČR O oučaných čeko-německých vztazích e hovoří jako o nejlepších v hitorii. Jitě je na tom mnohé pravda. To však neznamená, že nemohou být lepší, ale i horší. Lepší by mohly být, kdyby Německo více nalouchalo vým ouedům, jejich předtavám a obavám a vycházelo jim vtříc i v rámci evropké agendy a voji tendenci k vedení Evropy projevovalo krze empatii, repekt a pochopení, a to včetně hitorie. Cítíme, že opak je pravdou a nápadů, které začínají zatěžovat čeko-německé vztahy, začíná přibývat. Cíle Německa v oblatech jako ekologie, energetika či průmyl jdou v důledku proti čeké ekonomice a jejím zájmům i zdravému elkému rozumu. Nedobré nápady e Předplatné IVK zahrnuje pravidelný newletter, newlettery plu, borníky a otatní publikace, pozvánky na emináře. predplatne@intitutvk.cz netýkají jen budoucnoti, ale i vzájemné hitorie. Nápad udetoněmeckého landmanšaftu upořádat vůj jezd v Čeké republice je cílené torpédo do vzájemných vztahů a čirá provokace k vyvolání vnitřní čeké debaty, cílem relativizovat hitorické ouviloti a pokuit e přepiovat hitorii čekého pohraničí a 2. větové války, a to pomocí čekých hitoriků a politiků vnímavých k argumentům landmanšaftu. S cílem zrušení Dekretů prezidenta Beneše. Nejde o nic jiného než o poku vedení landmanšaftu otevřít tzv. Overtonovo okno. Doba pro tento nápad nenazraje ještě mnoho deetiletí. Dne nelze jinak, než tento nápad razantně odmítnout. Jan Skopeček polanec ODS Rozhodně odmítám předtavu B. Poelta, vyřčenou na poledním jednání udetoněmeckého landmanšaftu, že by e jejich budoucí etkání mohlo ukutečnit v Čeké republice. Mávnout rukou nad těmito provokacemi a tetovacími balónky, na které jme od Poelta už téměř zvyklí, nemíme v žádném případě. Nemile mě překvapila účat čekého velvylance na této akci, tejně jako mrazivé mlčení čeké politické reprezentace nejen na tento nápad, ale i na další pro mě šílené věty a rovnání. Veřejně jem e proti nim ohradil a odmítl je. Považuji za nepřijatelná především Poeltova lova, která dávala do ouviloti rozpoutání II. větové války a německého běnění pod vlajkou národního ocialimu dnešní nahou národních tátů uchovat i alepoň nějakou míru uverenity v unifikované EU. Uvažovat nahla o obojím pod tejnou negativní nálepkou nacionalimu a dělat z toho závěry pro dnešní EU, je protě nepřijatelné. Není chybou našeho národa, ani žádného jiného, že i Němci zvolili Hitlera a pod zvrácenou nacitickou ideologií likvidovali jiné národy. Kvůli jejich vlatní vině nemuíme likvidovat koncept národních tátů jako takových. Národní táty nejou příčinou válek. Příčinou konfliktů 4

5 a válek jou diktátoři ideologiemi jdoucími proti vobodě. Tak tomu bylo i v případě II. větové války a Hitlera, kterému jeho ideologií byla loajální i většina udetkých Němců, kteří e velmi jemně řečeno otočili čekolovenkému tátu zády. Je proto nemylitelné, aby e jezd udetoněmeckého landmanšaftu konal v ČR. Je v zájmu Čeké republiky mít Německem co možná nejlepší vztahy. Je potřebné e dívat dominantně do budoucna, polupracovat, hledat co ná pojuje, což e od podpiu Čeko-německé deklarace děje. Je škoda, že to podobnými provokacemi chce B. Poelt a někteří další komplikovat. Jiří Kobza polanec SPD Na tomto etkání mne velice znepokojila přítomnot čekého velvylance, protože mi není jané, co tak vyoký diplomat na etkání pohledával, kdo jej tam vylal a kdo jej intruoval, jak tam má mluvit. Je to pro mne natolik znepokojivé, že jem tyto otázky položil panu premiérovi v interpelaci. Možnot upořádat etkání Landmanchaftu v ČR mi přijde naproto nepřijatelná, až šílená. Chápu to jako alarmující poku o otevření Overtonova okna, na jehož konci bude čekat zrušení Benešových dekretů, generální pardon zločinů ordnerů, uplatnění majetkových nároků vyídlených Němců a přepání výledku 2. v. války. Proto jem ve vém komentáři k informaci o onom podivném návrhu nadázkou napal, že by e ten raz měl konat v Habartově na Sokolovku, na mítě, kde naši udetští ouedé vyvraždili četnickou tanici. Nyní, kdy náš minitr zahraničí toleruje například uznávání banderovců jako válečných veteránů, chápu tlak udeťáků jako výraz jejich naděje na revizi výledků války. To vše beru velmi vážně a je to pro mne naproto nepřijatelné. Jarolav Foldyna polanec ČSSD Míto etkání v obě amozřejmě vždy nee nějakou ymboliku, a pokud e chtějí udetští Němci etkat v Praze, tak i neumím předtavit, že by to mělo být za účelem revize výledků 2. větové války. Chci píše věřit tomu, že hodlají janě a nahla prohláit, že tav vyplývající z Benešových dekretů, je tavem definitivním a nezpochybnitelným. Takové prohlášení je v zájmu všech zaintereovaných, protože o udetkých Něm- cích platí to, co o všech Evropanech. Za naši dlouhou, polečnou hitorii mezi námi leží mnoho křivd a náilí, ale naše kulturní základy jou tejné. Jme přílušníky jedné civilizace, které jme i, jitě ne bezdůvodně, zvykli říkat křeťanká a v tomto mylu jme jedna rodina. Dne tojíme před polečnou hrozbou, která je zřejmě největší v našich doavadních dějinách. Vše, v co jme kdy věřili a čím jme kdy byli, má být nenávratně zničeno a zapomenuto. Máme být připraveni o veškerou naši identitu a tát e někým jiným. My všichni. Chceme-li být chopni tomuto zlu úpěšně čelit, muíme i uvědomit, že pohled do budoucnoti je mnohem důležitější než pohled do minuloti. Jitě i to uvědomují i udetští Němci. Jarolav Zeman enátor za ODS Teoreticky je možné vše Sudetoněmecký landmanšaft i může pronajmout portovní halu někde na západě Čech, k tomu i zajití ubytování a jezd může začít Když e vracíme k hitorii, muíme začít od začátku. Ne od konce. Nevídané náilí putilo nacitické Německo ve třicátých a čtyřicátých letech minulého toletí. Na toto náilí a zločiny tehdejší evropké národy v nedělitelných ouvilotech reagovaly. Nevidím důvod, proč by e jezd landmanšaftu měl konat jinde než v Německu. II. větová válka končila nějakým výledkem, není důvod něco měnit či přepiovat. Jan Sechter poradce pro EU a zahraniční politiku přededy Polanecké němovny Od vého vzniku v roce 1950 Sudetoněmecké krajanké družení (SL) prodělalo generační změnu a nyní i čátečnou změnu cílů ve tanovách. Právo na vlat, na návrat, retituce, odpor proti mlouvám Německem a deklaraci a brojení proti vtupu ČR do EU nakonec naše politické reprezentace zvládly a tím v Německu a v Rakouku zelábly ympatie požadavky družení. Obhájili jme také všechny pokuy zíkat zpět německý majetek právní cetou, včetně mezinárodních oudů. Změna tanov družení přišla až v důledku ztrokotání těchto ambicí. Opatrnot před přeunem Sudetendeutcher Tag do ČR je třeba zachovat, protože nejde jen o letniční folkloritický raz rodáků. Akce je jednáním Sudetoněmeckého němu, jehož oučátí je Spolkové hromáždění SL, které i udržuje kvaziparlamentní charakter; jou v něm zátupci zvolení podle původu za volební obvody 5 pohraničí ČR. Sněm i i nadále udržuje voji politickou agendu a nevzdal nahu zrušit prezidentké dekrety. Přeto, a ai i právě proto, že jejich integrace do německé polečnoti byla úpěšná, uiluje vedení Landmanšaftu vé národní kupině (Volkgruppe) vykontruovat ve vztahu k naší zemi druhou politickou identitu vedle exitující německé. Martin Kovář hitorik Podle mého názoru e jedná o irelevantní poznámku pouze na první pohled. Jakkoli to může znít nadazeně či nepřiměřeně, ve kutečnoti by podle mě bylo možné etkání udetoněmeckého landmanšaftu na území ČR vnímat jako nikoli první krok k nenápadné relativizaci výledků a důledků druhé větové války, které, ať byly, jaké byly, v záadě logicky vyplývaly z předchozího vývoje. Drtivá většina toho, co e po válce odehrálo v čekolovenkém pohraničí (včetně odunu udetkých Němců, vydání tzv. Benešových dekretů atd., kterýmžto tématům e landmanšaft pravidelně věnuje), bylo přímým důledkem nejen šeti let nacitické okupace, ale, na což e nezřídka zapomíná (či zapomíná ), také důledkem chování čáti německé populace ČSR v předmnichovké a bezprotředně pomnichovké době, (nejen, byť zejména) v kritickém roce Těmito vými lovy ani v náznaku nerelativizuji všechno zlé a špatné, čeho e Češi na Němcích v pohraničí po končení větové války doputili (k čemuž e koneckonců v uplynulých bezmála třiceti letech vyjádřili mnozí čeští politikové). Na prvním mítě však připomínám, že konkrétní hitorické událoti je nutno vždy vnímat, hodnotit a pouzovat e znalotí dobového kontextu, nikoli vytržené z něj. Symbolický návrat landmašaftu do Čech by podle mého názoru tále živé dikui o příčinách, průběhu a důledcích druhé větové války ve třední Evropě ani vztahům mezi oběma národy v ničem nepomohl. Michal Semín zakladatel Akce D.O.S.T Mávnout ruku nad tím určitě nemůžeme. Bez ohledu na to, zda e potomci vyídlených Němců chtějí dožadovat vlatnických práv k tehdy zabavenému majetku, či nikoli, dokud e nevzdají vé udetoněmecké identity, nelze zde jejich zájmové polky vítat otevřenou náručí.

6 V našich médiích e termín udetoněmectví používá, jako by e jednalo o vébytnou národní entitu tarobylého tátoprávního celku, zvaného Sudety. Vzniká tak falešný dojem, jako by pohraničí, odtržené od čekých zemí Mnichovkou dohodou, bylo jednou z hitorických zemí, v tomto případě obývanou Němci. Přitom tím, kdo tento termín použil jako první, byl až na počátku 20. toletí politik Franz Jeer, úzce polupracující Hitlerovou NSDAP. Sjezd udetoněmeckého landmanšaftu na území našeho tátu by proto ymbolizoval naše podvolení e ranně nacitickému pojetí Mitteleuropy. Možná je to v zájmu potnárodní a oučaně germanocentrické Evropy regionů, v zájmu čekého tátu to však rozhodně není. Zdeněk Koudelka právník Sudetoněmecké družení zvažuje upořádání vého razu v Čechách, na Moravě či ve Slezku. Němci jako občané Evropké unie mají volnot pohybu na našem území. Mohou k nám přicetovat a pronajmout i zde ál. Budou-li chtít tuto myšlenku ukutečnit, právně jim v tom nikdo nezabrání. Určitě najdou nějaké kongreové centrum. Jiná je tránka politická. Na raz přijdou někteří čeští a moravští politici a předtavitelé veřejnoti, ale i ti, kdo zváni nebudou či nepřijdou, budou věc komentovat a akce naplní média. Není důvod měnit dlouhodobý potoj původně čekolovenký a nyní potoj Čeké republiky, který je vyjádřen tím, že Benešovy dekrety zůtávají oučátí jejího právního řádu. Potoj, který vychází z neplatnoti mnichovké dohody a z toho, že odun byl důledek války, kterou vyvolalo Německo a Čekolovenko bylo obětí německé agree. Také šlo o důledek toho, že značná čát německy mluvících obyvatel Čech, Moravy a Slezka tuto agrei podpořila a podporovala i okupační právu. A na tom nic nemění ani to, že e zkritizuje individuální náilí při odunu. Aleš Valenta Intitut Václava Klaue Sudetoněmecký landmanšaft je i tři čtvrti toletí po válce velmi aktivní. Vděčí za to v nepolední řadě Berndtu Poeltovi, dlouholetému europolanci za CSU a od roku 2008 mluvčímu landmanšaftu. Na nedávném udetoněmeckém němu v Řezně Poelt hovořil o potřebě růtání Bavorka a Čech ve federativní Evropě, v níž ale ne- bude už míto pro národy, ale jen pro vlati. Poeltovým nem je, aby e jednoho dne landmanšaft ešel ke vému jednání v bývalé vlati. Za faádou frází o polupráci, přáteltví, růtání a překračování není ale nic jiného než tará německá touha po německé Evropě: Evropa má být federativním polkem (Bund) po vzoru Spolkové republiky a ČR e má změnit z národního tátu na vlat podle přání landmanšaftu. Setkání landmanšaftu, který trvá na zrušení dekretů prezidenta republiky z let , na území ČR by bylo velkým politickým vítěztvím udetkých Němců a prvním krokem ke zrušení Benešových dekretů. Co by v rámci budování Čechobavorka náledovalo, i lze předtavit: zrušení zákona o tom, že e Edvard Beneš zaloužil o tát, odtranění jeho ochy z Loretánkého námětí a poléze přepání učebnic v tom mylu, že odun Němců je tejným zločinem jako německá okupace. Václav Pavlíček útavní právník Snaha landmanšaftu ukutečnit etkání v ČR není nová ani náhodná. Byla několikrát deklarována v minuloti v řadě vytoupení předtavitelů tohoto polku jako jeden ze ymbolů úpěšných kroků landmanšaftu o ymbolickém návratu do ČR. Některé proklamované kroky e již naplnily. Pře protety vlateneckých il ČR i otevřel tento polek kancelář v Praze. Za podpory některých německých a čekých politiků má být převědčována německá i čeká veřejnot, že reprezentují všechny Němce, uprchlé nebo odunuté z čekých zemí a jejich potomky a jou za ně oprávněni jednat čekou vládou. To však není pravda. I pře změnu rétoriky nadále zkrelují hitorii a odmítají odpovědnot udetkých Němců za rozbití republiky a za perzekuci čekého obyvateltva, kterou dokládají němečtí i čeští hitorici. Co napal po válce německý filozof K. Japer o vině Němců ve vé práci Otázka viny, platí ve vrchované míře o tomto družení. V konfrontaci činnotí henleinovců a čekých nacitů vyniká tatečnot protinacitických demokratických Němců v Čekolovenku, kteří e dokázali potavit teroru většiny. Diferencovaně by měli potupovat čeští předtavitelé, pokud repektují lova útavy a chtějí navázat na tradice demokratického Čekolovenka. Měli by ctít tatečnot demokratických Němců a německých židů a všech, kteří byli obětí teroru henleinovců, oduzovat a odmítat jejich teror a vlatizrádnou činnot. Vlatimil Vondruška hitorik Hitorii lidé přepiují neutále, protože hodnocení vlatních dějin podléhá ideologickým změnám jako vše, co ouvií e ociálním myšlením. Je tedy logické, že e udetoněmecký landmanšaft pokouší přepat dějiny podle vé ideologie, a tejně tak je určitě legitimní, abychom bránili přepiování našich dějin perem, které by nám ukrajovalo z naší národní uverenity. V dějinách známe deítky případů, kdy i cizák chtěl jen na chvíli ohřát tlapičku, a pak už jme e ho nezbavili. Se ouedy muíme žít rozhodně v dobrém, nicméně našimi ouedy jou Rakouko a Německo, nikoli landmanšaft. Je to polek, který by neměl mít žádná oficiální privilegia, a proto nechápu naše politiky, kteří jezdí poklonkovat potomkům udetkých Němců. To, co dělali jejich předkové našim předkům, je rozhodně neodputitelné, a neměli bychom před tím zavírat oči. Můžeme amozřejmě dikutovat o právním rámci odunu Němců, o nedokonaloti kolektivní viny, jenže k čemu by to bylo? Odun udetkých Němců byl jednoznačně výledkem nejkrvavější války lidkých dějin, kterou rozpoutalo fašitické Německo, a tu válku prohrálo. A dějiny vždycky pali vítězové. Hitorická událot, pokud e tane, e protě tala. Každé dodatečné omlouvání není projevem moudroti, ale laboti nebo ještě hůře hloupoti. newletterplu KVĚTEN 2019 ALEŠ VALENTA analytik Intitutu NĚMECKO 2018: Václava Klaue DALŠÍ ÚBYTEK SVOBODY Bilance politického vývoje v Německu a náhled do budoucnoti V roce 2018 e nadále zužoval již tak nevelký protor pro vobodnou politickou dikui v Německu, které by e mohli jako rovnoprávní partneři účatnit také zátupci pravice, rep. AfD, tedy jediné kutečně opoziční trany zatoupené v parlamentu. Otevřená dikue e ale do elitami donekonečna omílané mnohoti zjevně nevejde. Newletter IVK plu 5/2019 Německo 2018: další úbytek vobody i můžete zdarma táhnout na 6

7 Jan Schneider bezpečnotní analytik Zprotředkovaně jem dotal potvrzen závěr, že i Simon Wieenthal předvídal potupnou legalizaci nacitického dědictví. Nejprve potavením komunimu na roveň nacimu, přetože to je reálným popřením holokautu! Potom neutálým zvýrazňováním zločinů Jiří Weigl výkonný ředitel IVK Čtvrt miliónu lidí na červnové letenké demontraci je impozantní čílo a nepochybně ilná zpráva o ituaci v čeké politice. Otázkou však je, jaký je kutečný obah této zprávy. U většiny komentářů, které e jí zabývají, je přání otcem myšlenky, a tak jáají nad probuzením občankého ektoru a jeho aktivity a nadšeně kontruují paralely Litopadem Ignorují však zcela rozdílnou ituaci tehdy a nyní. talinimu a trpělivým vyviňováním nacimu ( bránil Evropu před komunimem ). Tak bude připravena půda pro legalizaci ziků z největší loupeže ve větových dějinách. Nacitický a utašovký lup čeká v bezpečných úkrytech, a neutále proakuje všemožnými pramínky, které tále ílí, aby penetrovaly větové polečentví. Jak to mám vytěnit z myli v ouviloti myšlenkou upořádat udetoněmecký let na našem území? Ale i kdyby teoreticky udetoněmecký problém neměl legalizací nacitického Na šikmé ploše V roce 1989 exitoval ve polečnoti jednoznačný konenu o neudržitelnoti totalitního režimu a dílela jej i velká většina tehdejších členů KSČ. Maové demontrace na Letné tuto jednotu manifetovaly. Dne v čeké polečnoti žádná taková jednota neexituje. Naopak, polečnot je rozdělena hlubokým a rozšiřujícím e názorovým příkopem na dvě přibližně tejné poloviny obdobně, jako je tomu dne v USA a většině zemí Západní Evropy. Ta konzervativní, píše tarší a píše venkovká, je u ná o málo ilnější a ve volbách i volebních průzkumech v poledních letech pravidelně poráží menší polovinu mladších voličů z větších mět ochotnou přebírat levicovou pokrokářkou ideologii, která je k nám maivně tlačena ze Západu. Tyto poloviny e obě tále více vzdalují a přetávají e polouchat a repektovat. Pro jednu polovinu je tále neneitelnější způob, jakým vé funkce vykonávají premiér a prezident, kteří diponují ilnými mandáty z voleb a podle celotátních průzkumů zaujímají přední míta na žebříčcích popularity politiků, pro druhou, tu pořád ještě větší čát občanů je tále nepřijatelnější hyterie pokrokářů a jejich naha vnucovat vé fantamagorie celé polečnoti neutálými zákazy a omezeními. Nadšení nad údajnou aktivizací občanké polečnoti proto není na mítě. Nezapomínejme, že e nacházíme měíc po evropkých volbách, které opět velkou převahou vyhrálo hnutí ANO premiéra Babiše. Skutečnot, že pokrokářká trana e byla nucena uchýlit k organizování maových demontrací a přetala poléhat na parlamentní opozici či budoucí volby, není dobrou zprávou. Pokud v politicky rozdělené zemi po volbách jeden tábor začíná rezignovat na tandardní politické mechanimy a utíká e k pouličním demontracím a mimoparlamentnímu nátlaku, je to varu- NOVINKA lupu nic polečného, vzpomenu na závěr jednoho dokumentu o ukradeném umění. Týkal e možnoti jednat o vrácení nepopiratelně německých výtvarných děl z Ruka. Odpověď zněla, že ano, ale nikoliv teď. Ještě pro několik dalších generací bude tento problém příliš zatížen prolitou krví. Otatně bible mluví v podobných ouvilotech nejméně o třech až čtyřech generacích. Takže pokud jou úmyly udetoněmeckého landmanšaftu četné, poečkáním e jen potvrdí. jící vývoj pro budoucnot naší země. Součaně jou dnešní demontrace vyvědčením tragické nechopnoti pro oučanou parlamentní opozici, která nejen že není chopna v parlamentu nic proadit, ale přetává voliče vůbec zajímat. Zorganizovat pod jejich hlavičkou podobný protet by bylo beznadějné. Organizátoři demontrací a jejich nová autorita, kredit a možné politické ambice budou pro oučané opoziční trany velkou konkurencí. Ze všech těchto důvodů e maové demontrace příznivců jednoho tábora nemohou tát katarzí politické krize, jako tomu bylo v roce Babišovi a Zemanovi voliči necítí potřebu demontrovat, ale kampaň proti nim je odpuzuje a jednocuje. Nahrává tomu i dobrá ekonomická itua ce naší země a relativní pokojenot lidí. Proto požadavky letenkých demontrantů zůtanou nepochybně olyšeny. U některých v to muíme alepoň doufat. Například volání na demontraci po neomezené moci prokurátorů jako hlavní garanci demokracie patří ke kutečným perlám aburdity a bizarnoti tohoto začínajícího horkého léta. Obávám e však, že podzim bude daleko horší. Bohužel e ocitáme na šikmé ploše politického napětí a netability. Stanoviko IVK dne 24. června 2019 n n IVK nabízí borník č. 44/2019 IVK v roce šetém, který přináší výběr textů polupracovníků Intitutu Václava Klaue v šetém roce jeho půobení. Do knihy připěli Václav Klau, Jiří Weigl, Ladilav Jakl, Ivo Strejček, Aleš Valenta, Martin Slaný, Hana Lipovká či Tomáš Břicháček. Texty jou rozděleny do čtyř kapitol. Při výběru textů do toho každoročního přehledu jme e nažili akcentovat klíčová témata, jež dominovala našim aktivitám roku Sborník proto nepředtavuje vyčerpávající přehlídku odborné či publicitické produkce kmenových autorů IVK a dalších našich pravidelných polupracovníků, ale je veden nahou o koncentrovanější předložení našich tematických priorit veřejnoti. Říká ve vé předmluvě Jiří Weigl. 220 tran, 100 Kč objednávky na: 7

8 Parlament zkriminalizoval politopadovou éru Ladilav Jakl Polanecká němovna vým hlaováním z 6. června 2019 většinově vyhláila, že privatizaci prý provázely excey i zločiny e tamiliardovými škodami. Požaduje také, aby tyto zločiny mohly být i nadále vyšetřovány. Novináři ochotně dodávají, že šlo o divokou privatizaci z 90. let. Zločiny mohou natat i při výtavě pů nebo turitickém pochodu, proč by nemohly natat i při privatizaci. Ale polanci, hlaující pro, to ai myleli jinak. Jako odouzení politopadové doby. Nic na té čeké privatizaci divoké nebylo, všechny kroky proběhly podle zákonů. Tak tomu nikde jinde v potkomunitických zemích nebylo. Jitě, ať i každý vyšetřuje, co chce, ať věc hodnotí každý, jak chce (pokud možno ale poctivě a analyticky), ale je zrůdné, jak automaticky k tomu používají redakce ono lovo divoká. Nic na té čeké privatizaci divoké nebylo, všechny kroky proběhly podle zákonů. Tak tomu nikde jinde v potkomunitických zemích nebylo. Všude jinde i podniky z velké čáti rozebraly nomenklaturní managementy a až pak i zpětně vynutily legalizaci vého vlatnictví. Čeká privatizace byla nejúpěšnější na větě. V nejkratším čae e podařilo nalézt reálné vlatníky pro největší čát hopodářtví ze všech zemí, ve kterých e kdy privatizovalo. Lze to exaktně doložit. Ale exaktní rovnávací tudie nikoho nezajímají, všem zalezla pod kůži po léta opakovaná mediální dehonetace. A tehdy? Tehdejší kritici neměli alternativní cénář a vlatně nic privatizovat moc nechtěli. A dnešní kritici jou na úrovni amatérkých fandů hitorie, kteří vědí, jak měl kdy kterou bitvu vét Napoleon lépe. Čeká privatizace byla nejúpěšnější na větě. Ivo Strejček oukromého vlatníka pro obrovký a komunimem zdevatovaný tátní majetek. Nebyl žádný nátroj zjitit, jakou co má cenu, v protředí neexitujícího trhu. A účelem privatizace v žádném případě nebylo vymačkat z lidí co nejvíc peněz do tátní pokladny. Tak tomu je při prodeji jedné tátní firmy za fungující tržní ekonomiky a ne při tranformaci tátního vlatnictví celého hopodářtví na vlatnictví oukromé. Hypotetické škody v řádech bilionů mohly natat (a v mnoha zemích nataly) kvůli předprivatizační agonii, kdy firma nemá vlatníka ani perpektivu, kdy vše je všech a na efektivitě nikomu nezáleží. V takové chvíli by bylo lepší vybrat vlatníka raději loem, nežli roky hledat toho, kdo dá nejvíc. Loem e ale u ná vlatníci nevybírali, všechny kroky byly konány podle zákonů, chválených demokratickým parlamentem. V nejkratším čae e podařilo nalézt reálné vlatníky pro největší čát hopodářtví ze všech zemí, ve kterých e kdy privatizovalo. Výledek hlaování je závažným politickým ignálem. V roce třicátého výročí Litopadu 1989 ná vým potojem vyjádřeným hlaováním všechny politické ubjekty v polanecké němovně informují o tom, že oněch třicet politopadových let považují za kriminální období, že lova voboda a vo- boda vlatnit či podnikat již pro ně ztratila voji hodnotu a že ji nemá kdo bránit. Ano, původně šlo o komunitický návrh, ale politickou realitou dneška je kutečnot, že byl tento návrh čekými piráty zpříněn a výledný text byl drtivě podpořen (až na 12 výjimek z řad polanců ODS) všemi politickými frakcemi. K dovršení děivého popiu oučané čeké politické reality je třeba připomenout, že k hlaování nebyl přihlášen ani Petr Fiala přededa trany, která byla hlavním politickým noitelem úkolu vybudovat u ná kapitalimu a pluralitní demokracii. To vše považujeme za záadní politickou zprávu o maramu dnešní čeké politiky. Cílem privatizace přece nebyla maximalizace výnou pro tát, ale nalezení konkrétního oukromého vlatníka pro obrovký a komunimem zdevatovaný tátní majetek. Až budou piráti, lidovci, ocialité, členové TOP 09, STAN, ANO, SPD a zřejmě i ODS na podzim padat na Národní na kolena, až budou Miliony chvilek nábožně uctívat éto litopadové revoluce a Václava Havla, nechť i občané této země vzpomenou, jak e tito politikové vou podporou komuniticko-pirátkého výkladu dějin k politopadovým třiceti letům potavili a co i o nich mylí. Soudíme, že namíto táborových řečí a proklamací by i privatizace zaloužila nejen věcnou nepředpojatou, analytickou a klidně i polemickou dikui, oučaně však i uvědomění i zcela záadní proměny čeké politické cény, pro kterou je dne lovo voboda již nepřátelkým pojmem. Stanoviko IVK dne 11. června 2019 n Prý při privatizaci vznikla škoda za tamiliardy. To e taky mohli polanci unét, že voda teče dokopce. Uměl by někdo z polanců vyvětlit, jak může při privatizaci vzniknout škoda? Třeba za korunu? Co tím mylí? Rozdíl, mezi čátkou, kterou tát za firmy dotal, a cenou, kterou i někdo přál? Cílem privatizace přece nebyla maximalizace výnou pro tát, ale nalezení konkrétního Člen Správní rady Intitutu Václava Klaue Dr. Ivo Strejček byl 5. června 2019 hotem dikuního pořadu X TALK Xavera Veelého, záznam pořadu naleznete na 8