Ladislav Jakl tajemník prezidenta republiky

Transkript

1 červenec 2011 Občanká polečnot nevinná betie * Ladilav Jakl: Občanká polečnot nevinná betie Marek Loužek: Václav Klau jako zakladatel think tanku Pavel Kalina: Darebákovy narozeniny Opletalova Praha 1 Tel./fax: cep@cepin.cz CEP Newletter Centra pro ekonomiku a politiku Regitrace MK ČR E Václav Klau e potýká e vými oponenty na několika frontách. Jednou z těch, na níž rozhodně není klid, je trvalá polemika myšlenkovou koncepcí tzv. občanké polečnoti. Přetože tato polemika hoří již léta, kolem málokterého tématu panuje takové zmatení jako u poru o občankou polečnot. Klauovi kritikové Kdo jou Klauovi kritici v této polemice? Rozdělím je do dvou kupin. Ta první chápe výhrady Václava Klaue k projektu tzv. občanké polečnoti jako projev jeho nenášenlivoti vůči pontánním aktivitám všeho druhu či jako projev etatimu, který nenee tátem nekontrolované aktivity. A ta druhá kupina dobře ví, kam Klauovy výhrady měřují, ale dělá vše pro to, aby první kupina byla co nejpočetnější. Ona druhá kupina chápe model občanké polečnoti jako nátroj proazování vého vlivu a moci mimo demokratické či tržní principy. A protože nechce být ve vém úilí demakována, vydává Klauovu kritiku vých praktik za potlačování běžných více či méně bohulibých polečenkých aktivit. * Přípěvek do borníku Václava Klauovi. Fetchrift k významnému životnímu jubileu : Praha, Fragment 2011, Mezititulky jou redakční. Ladilav Jakl tajemník prezidenta republiky Proto je chao kolem výkladu pojmu občanká polečnot nikoli projevem nedotatečného utřídění pojmů, ale píše důledkem dlouhodobé cílevědomé propagan- Kolem výkladu pojmu občanká polečnot je chao nikoli projevem nedotatečného utřídění pojmů, ale píše důledkem dlouhodobé cílevědomé propagandy. dy. Propagandy, jejímž cílem je vyvolat u aktivitů polků, nadací, veřejně propěšných polečnotí či občankých družení pocit, že Klau ohrožuje jejich vobodu při rozvíjení všemožných aktivit, a učinit tak z nich vé po jence. červencový GRAF CEPU Jádro v Evropě Model občanké polečnoti není jiným pojmem pro pontánní aktivity lidí, pro petré projevy života polečnoti. To by byl základní omyl. Svobodná otevřená živá polečnot je přirozeným protorem pro mnohé neorganizované i organizované aktivity. Ty louží vým členům k upokojování potřeb nebo k proazení cílů, které tito členové považují za priority v rámci polečnoti. Tyto iniciativy e zbytečně cítí dotčeny lovy o modelu občanké polečnoti jako o hrozbě pro vobodu člověka. Klauova varovná lova o občanké polečnoti nemíří na jejich bohulibé či třeba i velmi utilitární aktivity, ale na ideologii, podle které je třeba zataralou demokracii nahrazovat jinými principy a v níž íť netátních truktur ehrává roli mocenkého nátroje. Veřejný a oukromý zájem Některé z těchto truktur e távají nátlakovými kupinami, které i plnění vých jádro na výrobě elektřiny v roce 2009 (%) Francie Belgie Švédko ČR SRN Británie Španělko Pramen: World Nuclear Aociation, 2011

2 priorit vynucují i doti neomaleně. Mají to v demokracii jednoduché, neboť využívají fenoménu koncentrovaného a rozptýleného zájmu. Fenoménu, na němž počívají všechny lobbimy i efektivita proazování kupinových zájmů proti zájmům širší veřejnoti. Lze nalézt mnoho rozhodnutí, při kterých je újma rovnoměrně rozprotřena, takže dotčené tolik nepálí a nemotivuje je účinně e bránit, zatímco z výnou z takového rozhodnutí profituje malá kupina a každý její člen je proto vyoce motivován a kupina bývá dobře organizována. Zájmové kupiny jou vynalézavé při šíření propagandy, která má jejich parciální zájmy prezentovat jako zájem veřejný. Nicméně všechny tyto projevy k životu vobodné polečnoti patří a pokoušet e je vymýtit by bylo pošetilé. Ano, obča tyto formy nátlaku doahují takové míry, že pro ochranu zájmu rozptýleného je třeba jim čelit. To lze ale opět jen konkurenčním vlivem a také rozhodnou a dobrou argumentací. Intitucionálně to není možné. Doud jme ale mluvili jen o nátrojích vlivu. Krajní projevy tzv. občanké polečnoti e ale vlivem nepokojují. Touží po moci. Příkladem jou profení komory povinným člentvím, na které je ze zákona delegována čát výkonu tátní právy. Vůči vým členům e chovají jako autoritativní tátní orgán, nečlenům mohou zabránit ve vtupu na trh. O občanovi a jeho právech tak rozhoduje zájmová kupina bez univerzálního mandátu. Dalším případem je utanovení pravidel tzv. kolektivního vyjednávání, podle kterých jou dohody uzavřené odborovými vazy platné i pro pracoviště, kde odbory nejou. Lze říci, že pracovněprávní podmínky jednoho zamětnance určuje nikoli zákon a mlouva, ale rozhodnutí zamětnanců úplně jiné firmy. Jiným příkladem je ituace, kdy profení družení či zájmové kupiny delegují či nominují kandidáty do orgánů, které jou pověřeny výkonem tátní právy (třeba mediální rady). Lze pak říci, že člen takové kupiny rozhoduje i za poluobčany, kteří členy žádné takové kupiny nejou. Dalším příkladem jou právní rozhodnutí, kdy účatníky řízení jou ze zákona i vyjmenované zájmové kupiny (např. organizace ekologických aktivitů a radikálů), jejichž členové tak mají větší rozhodovací pravomoci než veřejné, občany volené intituce. Na mezinárodní úrovni jde o nátlakové a zájmové organizace, které do značné míry financované penězi rozdělovanými veřejnými intitucemi zíkávají práva podobná mezitátním organizacím mandátem. Role občana Není třeba nikomu vyčítat, že zájmové kupiny důledně ledují vé zájmy. To je ve vobodné polečnoti normální. Problém nevězí v aktivitách zájmových kupin, odborů, komor či nezikových organizací. Tyto ubjekty e pouze v mezích daných podmínek naží maximalizovat vůj profit. Problém vězí v pravidlech, která těmto ubjektům věřují čát moci. Tato pravidla jou produktem potdemokratické ideologie. Oou této ideologie je právě pojem občanká polečnot. Zájmové kupiny jou vynalézavé při šíření propagandy, která má jejich parciální zájmy prezentovat jako zájem veřejný. Na první pohled jde jen o název, u kterého bychom polu e Shakepearem mohli říci: Co je po jméně, vobodná polečnot i pod jiným jménem voněla by tejně. Mohli bychom říkat, že občankou polečnotí lze rozumět i vobodnou polečnot, trukturovanou pontánně vzniklými organizacemi. Ale není tomu tak. Už v amotném termínu občanká polečnot je obaženo jité nikoli neutrální vidění věta. Každý z ná je noitelem novinka NEWSLETTER červenec / 2011 mnoha rolí. Ráno vtaneme a potkáváme e členy vé rodiny jako tatínek, etra či třeba trýček. Jedeme do práce a jme cetujícími. V práci jme kolegy vých kolegů. Pak jme třeba návštěvníkem koncertu či zákazníkem v retauraci. Některé role e překrývají a kombinují, jiné třídají. Být lidkou oobnotí není role. To je identita. Zato být občanem je role. Občanem jme, když přicházíme do tyku e tátem nebo obcí, protě erárním oukolím. Občanem je člověk jako volič, daňový poplatník, příjemce dávek jako objekt regulací. Je to role široká, nikoli zatřešující. Není to identita. Občanká polečnot je proto primárně polečnotí občanů, vymezených lidkých rolí, nikoli lidí e vším všudy. Je polečnotí chápající člověka zúženě jen jako občana. Občanká polečnot nemůže být zatřešujícím termínem pro celé lidké polečentví, nýbrž pouze pro vymezený typ aktivit a vztahů. Nevyčerpává veškerou lidkou popolitot. Pokud bychom připutili, že ve všech vých rolích je člověk občanem, pak plňujeme definici totalitní polečnoti. V té má tát ambici vtupovat totálně do všech oblatí lidkého života, koneckonců odtud také tento ytém dotal vé jméno. Proakování tátu V jitém mylu by bylo možné chápat pojem občanká polečnot jako polečentví žijící v takovém tátě, který je důledně odvozen od vůle a mandátu občanů, a to na rozdíl od totalitního režimu, kde je občan jen kolečkem tátní mašinerie. Jenže podle tohoto pojetí nejde o polečnot ve vlatním lova mylu, nejde o ociální vzájemné polečentví, ale jde o trukturu, o tát, o nátroj kolektivního rozhodování a tím i o (byť tu nejcivilizovanější) formu náilí vůči vobodné individualitě. V takto pojaté občanké polečnoti ice údajně exituje tát pro občana, zatímco v totalitním režimu je občan pouze čátí celku a jeho identita je podřízena vyšší identitě kolektivu, Nakladateltví Fragment nabízí borník přípěvků, které zahraniční i čeští autoři napali u příležitoti edmdeátých narozenin prezidenta Václava Klaue. Obahuje odborné a nadčaové texty více než padeáti autorů z patnácti zemí věta. Jou mezi nimi významní politici, ekonomové, filozofové, předtavitelé úpěšných think tanků a firem, a další oobnoti veřejného života a vědy. Píší nejen o Václavu Klauovi, ale především o tématech a myšlenkách, které ním dílejí. 336 tran. objednávky na 2

3 v obou případech ale mluvíme o tátu a o vztahu tátu a jednotlivce, nikoli o vztazích jednotlivců či jejich pontánních, vobodně utvářených truktur mezi ebou. Vedle demokratického tátu ale paralelně exitují různá jiná polečentví vlatními přirozenými vazbami, přirozenými nevnucenými a neformálními autoritami, či dokonce paralelní ytémy autonomními pravidly, rituály i intitucionálními mechanimy. Ty tvoří jádro veřejné mimointimní lidké exitence. Pokud má někdo na myli právě tyto paralelní truktury a používá pro ně termín občanká polečnot, nedělá pouze émantickou chybu, ale vypovídá tím i o vém chápání lidké ounáležitoti. Snaží e totiž přenášet modely vztahu občan-tát na všechny otatní, i pontánní a přirozené aktivity. Na první pohled to vypadá obráceně, že totiž potdemokraté mluví o občanké polečnoti jako o jakémi konkurentu tátu, o jeho alternativě, která může tát vytlačovat z jeho domén a přebírat některé jeho funkce. Ve kutečnoti ale jde o coi jiného. Protřednictvím zdánlivého tlaku na poobčanštění tátu proakuje naopak ám tát a jeho atributy i do oblatí, kvůli kterým nebyl vytvořen. Toto proakování je nebezpečnější než amotné rozpínání tátu. Je totiž méně patrné a naši vobodu omezuje nenápadněji než tátní moc. Při rozpínání tátu jou jeho hranice tále zřetelné, při proakování už nikoli. Kvazitátní truktury Typického toupence takto definovaného konceptu občanké polečnoti odhalí jednoduché výroky. Na jedné konferenci jem lyšel, že případné omezení tátních dotací pro tzv. nezikové organizace by prý bylo přímým ohrožením občanké polečnoti. Jetliže nám někdo tvrdí, že občanká polečnot je pouze termínem pro nezávilé pontánní organizované aktivity, jak je možné, že tyto aktivity mají mít nárok na peníze náilím vybrané tátem od daňových poplatníků? Jak může tyto údajně nezávilé, pontánní a přirozené aktivity ohrozit abence peněz od tátu? Abence peněz od tátu může přece ohrozit jen kvazitátní trukturu. Strukturu na tát napojenou, z něj žijící a tátem e nechávající používat. Tedy prodlouženou ruku tátní moci. Stoupence ideologie občanké polečnoti poznáme i podle typických vět typu: Proč to má dělat tát, když to může za něj udělat ta či ona veřejně propěšná organizace? Nebo třeba: Je nutno zaplnit prázdný protor mezi tátem a jednotlivcem, to jen krytí etatité chtějí, aby tát vládl izolovaným individuím, a měl tak moc pevněji v rukou. Tyto už koro otřepané věty prozrazují na voje mluvčí, že nechápou, nebo dokonce účelově zamlžují ám princip tátu jako protoru vzniku a výkonu (a vynucení) kolektivního rozhodování. Slova o protoru mezi občanem a tátem jou obvyklou frází ideologie občanké polečnoti. Její toupenci vyčítají vým oponentům, že chtějí tento protor udržet jako vakuum. Demokraté e zae čato zbytečně brání tvrzením, že i takové vakuum nepřejí, že ten protor přece také chtějí mít zaplněný pontánními aktivitami lidí. Tento defenzivní potoj ale přejímá tezi potdemokratů, že takový protor mezi automaticky exituje, exitovat má a že por je jen o tom, čím a jak má být zaplněn. Protor mezi občanem a jeho tátem však nemá být žádný. A velice je nutno zdůraznit to klíčové lovo jeho. Obhájci fráze o protoru mezi občanem a tátem totiž nevidí tát jako intituci patřící občanům, ale jako montrum, které je třeba nějak obcházet, nahrazovat, překonávat jiným modelem kolektivního rozhodování. Občankou polečnotí. Proto necítí potřebu a nutnot, aby e občan vého tátu mohl přímo dotýkat. Jejich vidění vychází z předtavy, že tát (a politika vůbec) byl zřízen jakýmii výadkáři z jiných větů. Proto vidí myl v paralelních trukturách nahrazujících demokracii přebíráním přímého podílu na rozhodování nebo ve vidění nátlakových kupin jako protředníka mezi občanem a tátem. A tyto organizace mají fungovat jako flitr, jako monopolní zprotředkovatel. Jako vého druhu majitel klíčů. Občan, který je od tátu oddělen jakými živým protorem, ztrácí možnot vůj tát přímo pověřovat vým mandátem, tento mandát průběžně aktualizovat a kontrolovat. Stává e závilým na korporativitických trukturách. Stoupenci této ideologie nevidí tát jako intituci tojící a padající mandátem občanů, ale jako jakéhoi amotatného živočicha. Občan má ale záadní právo, aby mezi ním a jeho tátem nebyla bariéra žádná. Má právo, aby mezi ním a tátem netál žádný překladatel z češtiny do češtiny, žádný zprotředkovatel. Občan má právo vůj tát řídit a kontrolovat přímo. A ne že kdoi vými širokými zády odtaví občana od jeho tátu e nahou zíkat výotné právo na tlumočení jeho přání a zájmů. nabízíme NEWSLETTER červenec / 2011 Protor pro pontánní organizované aktivity lidí má exitovat a má být nekonečně velký. Jeho poloha ale nijak neouvií e pojnicí mezi tátem a občanem a je na ní zcela nezávilá. Útok na vobodu Další frází toupenců modelu občanké polečnoti je, že určité truktury mají vykonávat jité činnoti za tát, míto něj, protože to je prý výhodnější, efektivnější. Má-li ale někdo dělat něco za tát (míto tátu), pak e tím především přiznává, že e mluví o doménách primárně náležících tátu. Od tátu i je různé náhradní truktury jen půjčují v zájmu údajně lepší efektivity. Říkají také, že lépe než tátní mašinerie bude plnit tyto funkce netátní organizace, ale protože to vlatně dělá za tát, chce za to od tátu výhody. A tát i zároveň nad těmito propůjčenými aktivitami ponechává vou kontrolu. Protagonité modelu občanké polečnoti tím přiznávají, že jde o činnoti, které z principu nepatří do féry CEP nabízí borník č. 89/2011 Ronald Reagan to let od narození, do něhož připěli John O Sullivan, Václav Klau, Hynek Fajmon, Jiří Brodký, Jan Skopeček, Martin Erva, Dineh D Souza, Alexandr Tomký, Jefim Fištejn, Roman Joch, Lukáš Petřík a Jiří Zahrádka. Editorem borníku je Marek Loužek. Předmluvu napal prezident Václav Klau. 160 tran, 100 Kč. objednávky na 3

4 NEWSLETTER červenec / 2011 individuálního rozhodování. Zároveň tímto přiznáním říkají, že tát není ideálním mítem pro výkon kolektivního (a tedy jednotlivcům vnucovaného) rozhodování. Jejich cílem je od tátu (a pryč ze féry demokratické kontroly) přebírat nejen objem jakéi péče či okruh činnotí, ale i právo obhopodařovat veřejné tatky, brát i na to od tátu protředky a oprávnění rozhodovat o druhých lidech. A to je nebezpečné. Jetliže tát, byť demokratický, je formou náilí, pak je třeba otří tohoto náilí držet v pevné pochvě demokratických intitucí nadaných mandátem, omezených demokratickými pravidly a kontrolovaných veřejnotí. Proakuje-li erár mimo demokratickou kontrolu a zároveň ponechává-li i možnot zaahovat do života lidí, užívat jejich peníze atd., pak je to nejnebezpečnější forma etatimu. Nemáme chtít, aby někdo dělal něco za tát. Máme chtít, aby toho tát dělal co nejméně, ale aby to málo kutečně dělal jen on ám. Za tát může konat pouze tát. Pokud jedná jeho jménem někdo jiný, zůtane tomuto náhradnímu ubjektu pravomoc používat proti občanům náilí, ale poztrácí e jeho podřízenot demokratickým a kontrolním mechanimům. Exitují-li veřejné tatky, jejichž pravování a užívání opravňuje k užití kolektivitického náilí, pak nechť jou pravovány a užívány pod demokratickou kontrolou demokratického tátu, neboť pro jeho exitenci jinak není žádné jiné oprávnění. Jetliže tiíce pontánně vzniklých polečenkých aktivit vyvíjejí činnot ve propěch vůj i vého okolí, pak tak nečiní za tát, ale za ebe, ze vé vůle a ze vé potřeby. Přece nelze mlčky předpokládat, že tát je původně výhradním legitimním provozovatelem těchto činnotí a pontánní aktivity jen náhradním (a třeba i někdy lepším), druhotným řešením. Spontánní autentické aktivity muí být iniciovány nezávile na veřejném ektoru, jinak o pontánnoti a autenticitě nemůže být řeč. Pokud by někdo takovým pontánním aktivitám chtěl bránit v činnoti či tuto činnot chtěl nějak omezovat, dopouštěl by e útoku na vobodu. To však od kritika modelu občanké polečnoti, jakým je Václav Klau, nehrozí a nikdy nehrozilo. Ano, propagátoři občanké polečnoti za takový útok považují již nížení či odepření tátní dotace či zpochybnění nároku na daňovou výhodu. Dotace je alepoň přímá nedobrovolná účat poplatníků na financování jité činnoti, ale elektivní daňová úleva je tejnou nedobrovolnou účatí, avšak nepřímou, krytou, a proto nevyžadující demokratické proazení v outěži jinými prioritami. Na otatní poplatníky přenáší povinnoti doplácet na veřejné tatky i za ty ubjekty, kterým bylo elektivně uleveno. Útok na demokracii Tendence dát organizacím a kupinám moc nad člověkem a fungovat míto tátu nebo tát dokonce ovládat je třeba chápat jako formu korporativimu. A korporativimu vznikl z frutrace nad demokracií a z nechopnoti řešit tuto frutraci uvnitř ytému. Klaickou ukázkou tohoto myšlení je věta: Jme yti nevěcného hašteření politiků. Mohla by dobře zapadnout do některého Muoliniho projevu nebo do Hitlerova Mein Kampfu, pochází však z čeké klaiky občanké polečnoti z utavujícího prohlášení hnutí Impul 99. Není ničím menším než přímým útokem na demokracii. Kdyby její autoři chtěli zůtat na půdě demokracie, pak by e obraceli e vou nevolí na konkrétní politiky, konkrétní trany, mohli by je právem či neprávem kritizovat jakkoli brutálně a mohli by tvrdit, že oni by politiku dělali lépe, anebo by pověřili někoho, komu by už věřili. Jenže tato věta oduzuje politiku jako ytém a politiky jako třídu. Jou-li autoři podle vých lov yti hašteření politiků čili legitimní outěže lidí, kteří zíkali mandát vobodných poluobčanů ve vobodných volbách, pak nemohou ledovat nic menšího než odtranění ytému a zavedení něčeho jiného, než je demokracie. A do té doby e budou pokoušet o by-paování demokratického ytému jinými metodami, které nejou potaveny na mandátu občanů, pocházejícího ze vobodných a rovných voleb. Občanká polečnot je prezentována jako nevinný model, proti kterému může protetovat jen člověk vedený zlými motivacemi. Ve kutečnoti je to betie, po koukách ukuující naši vobodu. Václav Klau i toho všiml. Proto je aktivity modelu občanké polečnoti vydáván za ztěleněné zlo. n Nakladateltví C. H. Beck ZUZANA DVOŘÁKOVÁ, LUBOŠ SMRČKA A KOL. Finanční vzdělávání pro třední školy Se bírkou řešených příkladů na CD Brožované, obj. č. EU 56 ISBN Publikaci lze objednat 5% levou v e-hopu na adree nebo píemně na adree: Nakladateltví C. H. Beck, Řeznická 17, Praha 1, tel.: , fax: , beck@beck.cz V S V Y J D E R P U N Finanční gramotnot a finanční vzdělávání Faktory ovlivňující nutnot finančního vzdělávání (demografický vývoj, politický vývoj, ekonomický vývoj, proměny polečnoti a individuálních hodnot, chudoba a ociální vyloučení v EU, ochrana před chudobou v ČR) Peníze v čae a teorie peněz Hopodaření domácnotí Finanční produkty Ochrana potřebitele Vybrané výukové metody finančního vzdělávání Slovníček pojmů Aktuální literatura a rejtřík 4

5 Václav Klau je nejen nejdéle loužícím politopadovým čekým politikem, který e výrazně proadil na mezinárodní céně. Klau je nejen významným profeorem ekonomie, který zná ekonomickou teorii do nejmenších detailů a dokáže mitrně ekonomicky uvažovat a argumentovat. Václav Klau je rovněž chopným organizátorem, což projevil nejen při řízení vlády či politické trany, ale rovněž při založení a řízení předního čekého liberálně-konzervativního think tanku. Ambicí Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) vždy bylo tát e kvalitním čekým intitutem pro ekonomická a politická tudia. CEP e naží jak praví jeho tatut šířit a podporovat ideje vobodné polečnoti a tržní ekonomiky a šíření idejí velkých oobnotí liberálního a konzervativního myšlení. Václav Klau založil CEP jako občanké družení. Hlavní náplní jeho činnoti je pořádání pravidelných eminářů, přednášek známých domácích a zahraničních oobnotí a vydávání publikací. Dějiny Centra pro ekonomiku a politiku lze pracovně rozdělit na tři etapy: 1. éru zakládání ( ), 2. éru tabilizace ( ) a 3. éru prezidentkou, která začala v roce 1993 a trvá až do dnešních dnů. V každém z těchto období je vliv Václava Klaue na fungování CEPu záadní. Václav Klau je tahounem CEPu po intelektuální tránce, jakkoli praktickou organizaci zajišťují jeho polupracovníci. V čele CEPu tojí právní rada v čele Václavem Klauem. Dalšími členy právní rady byli od jeho vzniku doktor medicíny Vratilav Schreiber a někdejší enátor Richard Salzmann. Dnešními členy právní rady jou vedle Václava Klaue Jiří Weigl a Karel Steigerwald. Centrum pro ekonomiku a politiku e talo významným čekým think tankem a podařilo e mu doáhnout značného vlivu. Éra zakládání Idea založit Centrum pro ekonomiku a politiku e zrodila na jaře 1998, kdy došlo ke zpochybnění základních liberálních myšlenek a potojů. Podnětem pro vznik CEPu byla jak přiznal Václav Klau při prezentaci knížky Země, kde e již dva roky nevládne (1999) v Malém ále na Žofíně 8. dubna 1999 frutrace z abence věcné argumentace o poutě věcí, které leží v oblati mezi politikou a ekonomikou. Zkratka CEP e Václavu Klauovi líbila, protože CEPem by chtěl leckoho prohánět, uhánět a pošťuchovat. Knížka Václava Klaue Země, kde e již dva roky nevládne (CEP, 1999) byla hitoricky první publikací CEPu. Reagovala na Zprávu Zemanovy vlády o tavu čeké polečnoti. Jako doporučení pro oživení ekonomiky doporučil Václav Klau: rozběhnutí ekonomiky (zřetelným impulzem v oblati měnové politiky), anaci některých vybraných jednotek ekonomiky (v bankovní féře i v reálné ekonomice), pokračování liberalizace, deregulace a privatizace a zdokonalování ytému intitucí a legilativy. Drtivá většina ekonomů by podle Klaue o každém z těchto kroků dokázala NEWSLETTER červenec / 2011 Václav Klau jako zakladatel think tanku * * Přípěvek do borníku Vác lavu Klauovi. Fetchrift k významnému životnímu jubileu : Praha, Fragment 2011, Marek Loužek Centrum pro ekonomiku a politiku Centrum pro ekonomiku a politiku nabízí borník čílo 85/2010 Trianonká mlouva devadeát let poté, do něhož připěli Jindřich Dejmek, Jan Koukal, Jiří Němec, Štefan Šutaj, Jiří Weigl, Okar Krejčí, Ignác Romic, Eva Irmanová, Jan Sechter a Martin Ehl. V přílohách najde čtenář mírové mlouvy Maďarkem po první a druhé větové válce. Editory borníku jou Marek Loužek a Jindřich Dejmek. Předmluvu napal prezident Václav Klau. Cena: 100 Kč, 198 tran. nabízíme napat monografii. Kouzlo a vtip bylo v detailu a v řazení těchto kroků. Podívat e na první borníky CEPu je z hitorického hledika mimořádně poučné. Na eminářích vytupoval Václav Klau daleko čatěji než v pozdějších letech. 13. května 1999 pronel jednu z hlavních přednášek u příležitoti tých narozenin Friedricha Auguta von Hayeka. Hayek e podle Klaue totalitárními režimy a je opravedlňujícími ideologiemi, fašimem a komunimem, utkal nad nejotřeji a nejdůledněji ze všech a kdo také nad nejvíce připěl k jejich porážce (Sborník CEP č. 1/1999,.23). Pozoruhodný je Klauův přípěvek na emináři Prameny práva principy nebo zájmy?, který proběhl 24. května 1999 v Národním domě na Vinohradech. Akce vznikla na popud Vojtěcha Cepla, který vylechl Klauovu přednášku pro Všehrd na Právnické fakultě UK. Zatímco pro Cepla a Rychetkého jou pramenem práva legilativa či výklady oudců a oudů, Václav Klau e přimlouval k ociologickému či ekonomickému pohledu na právo jako endogenní veličinu, tj. výklad, proč vznikají takové či onaké zákony. CEP nabízí borník čílo 87/2011 Karel Kramář 150 let od narození, do něhož připěli Robert Kvaček, Jana Čechurová, Stanilav Balík, Martina Lutigová, Petr Zídek, Jindřich Dejmek, Ilona Bažantová, Lukáš Petřík, Ladilav Mrkla a Jan Kopal. V přílohách najdete Kramářův projev v NS z , projev v PS z a závěrečnou kapitolu Kramářovy knihy Ruká krize (1921). Editorem bor níku je Ma rek Loužek. Předmluvu napal prezident Václav Klau. Cena: 100 Kč, 165 tran. objednávky na tel , cep@cepin.cz 5

6 NEWSLETTER červenec / 2011 Dodne aktuální je Klauův přípěvek na emináři Robert Mundell laureát Nobelovy ceny za ekonomii 1999 z 10. ledna 2000, který byl přetištěn v knize Autoři CEPu o euru (CEP 2010). Václav Klau analyzuje Mundellovu teorii optimálních měnových zón, která má relevanci i pro oučanou dikui o krizi eurozóny. Z výkladu Klau vyvozuje, že oučaná eurozóna není optimální měnovou zónou ve mylu Mundellovy teorie (borník č. 4/2000). Průlomovou byla přednáška z 29. května 2000 Tři roky po měnové krizi: rekapitulace událotí a jejich ouvilotí, aby e na některé věci nezapomnělo, kde Václav Klau analyzuje čekou měnovou krizi z roku Měnový otře byl podle něj použit jako hlavní argument pro dikreditaci celé vládní hopodářké politiky. Klauovým závěrem je, že nelze mít paralelně: fixní měnový kurz; nevypělot (křehkot, zranitelnot či chatrnot) bankovních a finančních intitucí; naprotou otevřenot ekonomiky vůči velmi propojenému větu; jakoukoli makroekonomickou poruchu (inflaci, deficit běžného účtu platební bilance či deficit tátního rozpočtu) (borník CEP č. 5/2000). Éra tabilizace V letech , kdy byl výkonným ředitelem Centra pro ekonomiku a politiku Jiří Weigl, natává etapa tabilizace CEP. Václav Klau, který tou dobou loužil jako přededa Polanecké němovny, byl v CEPu tále mimořádně aktivní, o čemž vědčí dvě autorké knihy. Kniha Evropa pohledem politika, pohledem ekonoma (CEP, 2001) hrnuje texty o evropké integraci z let Klauův přítup lze nazvat jedním lovem eurorealimu. Neméně záadní knihou byl i Občan a obrana jeho tátu (2002), jež e zabývá demokracií veru občankou polečnotí, ideovými východiky a programovými záadami, volbami a zodpovědnotí politika a právními otázkami. Václav Klau vyvětluje, proč je liberálním konzervativcem, proč není ociálním demokratem a uchopuje řadu aktuálních témat, včetně přímé volby prezidenta. Z Klauových vytoupeních na eminářích tojí za pozornot přednáška Schum peter po půl toletí a náš dnešek u příležitoti padeátého výročí mrti jednoho z největších ekonomů první poloviny 20. toletí Joepha Schumpetera (12. května 2001). Klau hodnotí vyoko Schumpeterovy texty z dějin ekonomických doktrín, které mohly být jen na první pohled považovány za obracení e do minuloti. Byly navýot aktuálním promlouváním k oučanoti, k dobovým ekonomickým problémům (Sborník č. 6/2000). Z dějinářkých přednášek Václava Klaue tojí za povšimnutí jeho vytoupení Fréderic Batiat obhájce ekonomické vobody z 4. září Batiat je pro Václava Klaue jedním z nejvýznamnějších obhájců ekonomické vobody a jedním z nejpřevědčivějších odpůrců tátního intervencionimu, a to nejen v době jeho života, tedy v první polovině 19. toletí, ale vůbec. 19. února 2003 pronel Václav Klau přednášku u příležitoti omdeáti let od mrti prvního čekolovenkého minitra financí Aloie Rašína. Klau ocenil Rašínovu opravdovot a důlednot, oobní odpovědnot, životní kromnot, důraz na liberální polečenké upořádání a na tvořivý individualimu. Rašín byl čekým politikem první velikoti, byl jedním z průkopníků naší amotatnoti (Sborník CEP č. 24/2003). Éra prezidentká Éra prezidentká znamenala pro fungování CEPu významný předěl. Jiří Weigl e tal kancléřem prezidenta republiky a na jeho míto v pozici výkonného ředitele CEPu natoupil Petr Mach, jehož štafetu později převzal Jan Skopeček. Éra prezidentká předtavuje z hledika aktivit a publikací vrchol doavadního fungování CEPu. CEP upořádal emináře na neuvěřitelné množtví témat, od ekonomických, pře politická až po obecně kulturní. nabízíme CEP nabízí borník č. 86/2010 Fotovoltaika a růt cen elektřiny, do něhož připěli Martin Kocourek, Jan Světlík, Joef Fiřt, Pa vel Drobil, Vladimír Tomšík, Pavel Bém, Petr Mach, Mirolav Za jíček, Karel Zeman, Pavel Pá ral, Pavel Kohout, Luboš Smrčka, Tomáš Munzi, Lukáš Kovanda, Lubomír Lí - zal, Jiří Hanzlíček, Tomáš Ehler, Vojtěch Matějček, Jiří Svoboda a Zuzana Kubátová. Editorem je Marek Loužek. Předmluvu napal prezident Václav Klau. Cena: 70 Kč, 140 tran. Centrum prom ekonomiku a politiku nabízí borník č. 84/2010 Vznik EFTA padeát let poté, do něhož připěli Hynek Fajmon, Pavel Hnát, Petr Adrián, Petr Mach, Victoria Curzon Price, Jan Skopeček, Jen Eikaa, Martin Erva, Tomáš Munzi a Lukáš Kovanda. V příloze je mlouva o založení Evropkého družení volného obchodu. Editorem borníku je Marek Loužek. Předmluvu napal prezident Václav Klau. Cena: 70 Kč, 165 tran. objednávky na tel , cep@cepin.cz 6

7 NEWSLETTER červenec / 2011 Z ekonomických eminářů lze zmínit témata jako euro, tatitika a deflace, inflace, měnová reforma, daňová konkurence, Velká depree, jaderná energie, chemická měrnice REACH, Čeká konolidační agentura, zahraniční invetice, americká finanční krize, rozvojové země, energetická politika, nová regulace finančních trhů, líná evropká ekonomika či omyly naší tatitiky. Z hitorických eminářů jme i připomněli konec druhé větové války, arajevký atentát, maďarké povtání 1956, Marhallův plán, únor 1948, rpen 1968, Mnichov 1938, nacitickou okupaci, čekolovenkou útavu 1920, vznik EFTA, Trianonkou mlouvu. Z environmentálních eminářů jme rozebrali trvale udržitelný rozvoj, globální oteplování či biopa liva. Z aktuálních politických témat byla hojně dikutovaná potdemokracie, ilám v Evropě, antidikriminační zákon, vztah církví a tátu, oudcokracie, čeko-německá deklarace, vtup do Schengenu či 17. litopad Důležitý politický rozměr měly emináře CEP týkající e evropké integrace. CEP vydal borník k návrhu evropké útavy komentáři a borník o krachu evropké útavy. Analyzovali jme Maatrichtkou mlouvu i Lia bonkou mlouvu. Václava Klaue zajímají přitom nejen aktuální hopodářké či politické otázky, nýbrž i výročí významných oobnotí polečenkých věd a kultury. Z moderovaných akcí ke lavným výročím nelze opominout emináře k Johnu Maynardu Keyneovi, Sigmundu Freudovi, Immanuelu Kantovi, Georgi Orwellovi, Joé Ortegu y Gaetovi, Václavu Černém, Johnu Stuartu Millovi, Jeanu Baptitu Sayovi, Augutu Comtovi, Jean-Jacque Roueauovi, Charlei Darwinovi, Thomai Malthuovi, Albertu Camuovi či Ronaldu Reaganovi. Na akcích Centra pro ekonomiku vytoupila rovněž celá řada renomovaných zahraničních řečníků. Za všechny připomeňme Johna Laughlanda, Anthony Coughlana, Richarda Ebelinga, Chritophera Bookera, Johna Gillinghama, lorda Davida Howella, Billa Cahe, Allaina Bournazela, Wilhelma Hankela, Freda Singera, Juliana Morrie, Michaela Walkera, Ryczarda Legutka, Charlee Dallaru, Rolanda Vaubela či Johna O Sullivana. Václav Klau i v prezidentké éře vytoupil na emináři jako aktivní řečník. Mimořádná byla konference k patnácti letům obnovení kapitalimu v naší zemi, na níž vedle Václava Klaue vytoupili rovněž Vladimír Dlouhý, Karel Dyba, Dušan Tříka, Marián Čalfa, Ivan Kočárník, Jana Fürtová a Emanuel Šíp. Prezident brilantně vyložil, co ekonomické reformě předcházelo, položil otázku kam jít a jak tam jít, rozebral tavební kameny tranformace a vyvětlil kouzlo tranformačního celku (borník CEP č. 47/2006). Záadním byl eej Václava Klaue Co je evropeimu (2006), který uchopuje evropeimu jako evropkou metaideologii konglomerát idejí, při čemž zkoumá politicko-ekonomickou (či ociální) dimenzi evropeimu, evropeitické pojetí způobu evropkého integrování, evropeitické pojetí vobody, demokracie a polečnoti a evropeitické chápání zahraniční politiky a mezinárodních vztahů. Evropeimu vykazuje výraznou upranacionální tendenci, rozhodně a nemilordně vytupující proti mezivládnímu přítupu. Vedle borníků a knih Centrum pro ekonomiku a politiku vydává i pravidelný měíční newletter, kde tikneme aktuálnější texty autorů tak či onak přízněných CEPem. Vznikla tak zvláštní měka univerzitních profeorů, piovatelů, členů bankovní rady ČNB, žurnalitů, bývalých i oučaných politiků, významných ekonomů, politologů, hitoriků a filozofů, kteří komentují aktuální událoti či připomínají významná výročí. Václav Klau je přitom pravidelným připěvatelem do newletteru. Vycházejí zde jeho čeké i zahraniční přednášky, přetiky jeho článků z čekých i zahraničních médií, ale i původní originální tati pané jen pro newletter. Čtenář má tak příležitot ledovat kontinuitu Klauova uvažování o politice, ekonomii, polečenkých a kulturních otázkách či změnách klimatu. Závěr Václav Klau jako architekt ekonomické tranformace je v mezinárodním ohledu výjimečný v tom, že je tále politicky činný a aktivní. Svým eurorealimem a kepí k řadě módních trendů v oučaném větě zůtává na mezinárodní céně tále viditelný a to je dobře. Je obdivuhodné, že i čeký prezident i ve vé špičkové tátnické funkci dokáže najít ča na paní odborných textů, jejichž kvalitou předtihuje většinu domácích akademiků. Svým bojem za vobodu jednotlivce, odporem k unifikaci a centralizaci Evropké unie, bojem ideologií globálního oteplování zůtává Václav Klau hvězdou na čekém a mezinárodním nebi. Jeho edmdeáté narozeniny jou příležitotí nejen k upřímné gratulaci, ale i vyjádření přání, aby jeho hvězda zářila dál. Bojovníka za vobodu Čeká republika i Evropa potřebuje jako ůl. Centrum pro ekonomi ku a politiku nabízí borník čílo 81/2010 Thoma Malthu 175 let od mrti, do něhož připěli Robert Holman, Zdeněk Pavlík, Ilona Bažantová,Dagmar Brožová, Lukáš Kovanda, Tomáš Munzi, Tomáš Krištofóry a Vít Jedlička. V přílohách borníku jou tři kapitoly z Malthuova nejlavnějšího díla Eeje o principu populace. Editorem borníku je Marek Loužek (1798). Předmluvu ke borníku napal prezident Václav Klau. nabízíme 140 tran, 70 Kč. Literatura: DeMuth, Ch.: Tajemtví think tanku: Newletter CEP č. 6/2008, Klau, V.: Země, kde e již dva roky nevládne: Praha, CEP Klau, V.: Evropa pohledem politika, pohledem ekonoma: Praha, CEP Klau, V.: Občan a obrana jeho tátu: Praha, CEP Klau, V.: Sto let od narození Friedricha Auguta von Hayeka. In: Sborník CEP č. 1/1999, Klau, V.: Prameny práva principy, neb zájmy? In: Sborník CEP č. 1/1999, Klau, V.: Robert Mundell a optimální měnové zóny. In: Sborník CEP č. 4/2000, Klau, V.: Tři roky po měnové krizi. Rekapitulace událotí a jejich ouvilotí, aby e na některé věci nezapomnělo. In: Tři roky od měnové krize. Sborník CEP č. 5/2000, Klau, V.: Schumpeter po půl toletí a náš dnešek. In: Sborník CEP č. 6/2000, Klau, V.: Fréderic Batiat obhájce ekonomické vobody. In: Fréderic Batiat. Sborník CEP č. 11/2001, Klau, V.: Omdeát let od mrti Aloie Rašína. In: Aloi Rašín. Sborník CEP č. 24/2003, Klau, V.: Patnácté výročí obnovení kapitalimu. In: Patnáct let od obnovení kapitalimu. Sborník CEP č. 47/2006, Klau, V.: Co je evropeimu: Praha, Centrum pro ekonomiku a politiku Autoři CEPu o euru: Praha, Centrum pro ekonomiku a politiku objednávky na n 7

8 NEWSLETTER červenec / 2011 Darebákovy narozeniny Pavel Kalina hitorik umění a architektury Sedmdeáté narozeniny Vác lava Klaue provázela maivní kampaň napříč různými médii, která vým rozahem a nechutnotí překonala všechny předchozí projevy na téma Václav Klau nepřítel lidtva. V tomto článku nechci polemizovat o oobě, které e kampaň týkala. Co mě zajímá, je způob, jakým dne média dokážou zatočit kýmkoli a čímkoli. V podtatě jme e dotali do ituace, která ohrožuje chod naší civilizace jako celku, a to bez ohledu na to, jak e nám líbí nebo nelíbí jeden konkrétní politik. Většina materiálů publikovaných v minulém týdnu měla za cíl předtavit karikaturu oučaného prezidenta, nejčatěji protřednictvím citátů vytržených z kontextu, které měly dokázat několik obehraných klišé typu ješitnot, nekompetentnot, arogance atd. Chtěl bych připomenout, že kdyi exitoval vět, ve kterém bylo životní jubileum důvodem k hledání píš toho pozitivního, a to dokonce i u ooby, kterou z nějakého důvodu nemuím mít v láce. Většině oučaných médií ovšem coi jako lušnot evidentně chybí. Společnot umožňující popírání jakékoli autority ovšem nemůže dlouhodobě fungovat opět bez ohledu na to, jak e díváme na konkrétní kroky konkrétní ooby. Účelová manipulace Hyenitická kampaň k prezidentovým edmdeátinám přišla několik týdnů poté, co jeho popularita prudce poklela. Připomeňme, že důvodem pokleu nebylo žádné záadní elhání, které by bylo možné nazvat politickým. Hlavním důvodem byl patřičně okomentovaný klip naší veřejnoprávní televize, na kterém prezident Čeké republiky trká do kapy protokolární pero. Vyvětlení, že klip vznikl náhodou, lze těžko uvěřit. Nabízí e proto poněkud zneklidňující vyvětlení. Jme ai jedinou zemí na větě, kde veřejnoprávní médium léta neúpěšně leduje každý prezidentův pohyb. Když e mu po letech podaří zachytit něco, co by bylo možné využít, zpracuje to do podoby, která z naproté prkotiny dělá větodějnou událot. To je potup, který nemá nic polečného nějakou vobodou lova či právem na informace. Zvýhodněné předplatné na druhou polovinu roku Předplatné zahrnuje pravidelný newletter, borníky a otatní publikace, pozvánky na emináře. Základní cena předplatného na druhou polovinu roku 2011 činí 330 Kč. Studentké předplatné 165 Kč. Jde o zcela účelovou manipulaci obrazem. Ten je potom náledně využit k dikreditaci politika ne za jeho názory, ale čitě na základě vizuálního dělení, které politickou agendou nemá nic polečného. Připomeňme, že Václav Klau e už jednou tal obětí podobné hry obrazem a fakty na účet daňových poplatníků. Během čekého předednictví EU, na které dodne lákou vzpomíná firma ProMoPro, objednala Čeká republika do Bruelu platiku Entropa, jejímž protřednictvím čeká vláda mediálně dehonetovala vého vlatního prezidenta. I tehdy šlo o akci, jakou i těžko lze předtavit ve Francii, Spojených tátech či jakékoli normální zemi. I tehdy byla prvoplánová politická manipulace zaštítěna zcela dutými frázemi o vobodě, tentokrát umělecké tvorby. Zjevné zneužití konceptu umění na politickou objednávku tehdy také nikomu nevadilo. Varování Vlna protiklauovkých materiálů, která minulý týden zaplavila čeká média, je tedy logickým vyútěním dlouhodobé mediální trategie. Jejím důvodem nejou oobní vlatnoti prezidenta, ba dokonce ani oobní nenávit, kterou k němu čát naší kulturněpolitické fronty zjevně chová. Václav Klau v poledních letech otevřel několik témat, která jou pro náš vět právě tak klíčová jako tabuizovaná. Každý ví, že převládající podoba ekologického alarmimu louží především zelenému byznyu, méně pak budoucnoti planety. Každý ví, že oučaná podoba Evropké unie přináší budoucnoti Evropy patrně víc škod než užitku. Každý ví, že Německo protě nemůže mít jednu měnu Řeckem. Ti, kdo o tomto větě opravdu rozhodují, ale ke vé práci nepotřebují nezávilé analýzy, a už vůbec nepotřebují, aby jim do jejich obchodů mluvil prezident nějaké malé země ve třední Evropě. Součanou kampaň lze čít jako varování všem, kdo by na tom chtěli něco změnit: Proti mediální bariéře jte takhle maličcí. Můžeme to vzít na vědomí. Jen blázen by e ovšem mohl domnívat, že to má něco polečného e zájmy čekých voličů. Těm je určena jiná zpráva: Zamáli jte e, na chvíli jte měli pocit, že jte vobodní. A teď, holoto, zpátky ke trojům. Lidové noviny Nabízíme Centrum pro ekonomiku a politiku nabízí knížku Stanilavy Janáčkové Krize eurozóny a dluhová krize vypělého věta (2010). První čát zkoumá varovné ignály hopodářkého zpomalení Druhá čát dikutuje větovou finanční krizi. Třetí čát rozebírá eurozónu v krizi. Kniha by neměla chybět v knihovně žádného ekonoma zajímajícího e o krizi eurozóny. Předmluvu napal prezident Václav Klau. Cena: 100 Kč, 100 tran. objednávky na 8