Můj odlišný pohled oproti politicky korektní, tedy povolené kritice EU je v tom,

Transkript

1 duben / 2018 NEWSLETTER NEWSLETTER duben /2018 Editorial Václav Klau: Kam ná vede Evropká unie Martin Slaný: Vítěztví Vl. Putina Otázka IVK: Jak obtojí třední Evropa po lovenké krizi? (Jan Keller, Ivo Strejček, Jarolav Foldyna, Cyril Svoboda, Rudolf Jindrák, Zdeněk Soukup, Jan Sechter, Vlatimil Vondruška, Ladilav Větvička, Jan Kohout, Alexandr Vondra, Aleš Valenta, Petr Robejšek, Jan Koukal) Václav Klau: Jme na prahu nové tudené války Jiří Weigl: Zápi z 13. Rozmluv na Hanpaulce DUBNOVÝ GRAF IVK Intitut Václava Klaue o.p.. Šárecká Praha 6 Hi-tech exporty Podíl Číny a USA na celovětovém hi-tech exportu (%) Čína USA Pramen: Světová banka, office@intitutvk.cz www. intitutvk.cz IVK Newletter Intitutu Václava Klaue Regitrace MK ČR E Periodicita: měíčník Datum vydání: Kam ná vede Evropká unie * Václav Klau Očekáváte ode mne kritický projev k tématu Evropké unie. Snad Vá v tomto ohledu nezklamu, ale je třeba říci, že e v polední době v Evropě něco významného mění. Pronét kritickou řeč k EU dne už není hrdinkým činem. Dne je normální, ne-li dokonce povinné, Evropkou unii kritizovat. To už dělají koro všichni výjimkou bruelké adminitrativy a na ni napojených kupin de facto aktivitů v jednotlivých členkých zemích EU. Můj odlišný pohled oproti politicky korektní, tedy povolené kritice EU je v tom, že dlouhou dobu dikutované defekty EU označuji za vrozené vady (Geburtdefekte). Dne už je třeba k obhajování EU nemalé lidké tatečnoti. Je proto zcela logické, že to dělá jen málokdo. Člověk muí být mimořádně zarputilý a necitlivý, aby tragické defekty Evropké unie neviděl. Já e zde ale nebudu pokoušet prezentovat apologetiku EU. Tak tatečný zae nejem. Můj odlišný pohled oproti politicky korektní, tedy povolené kritice EU je v tom, že dlouhou dobu dikutované defekty EU označuji za vrozené vady (Geburtdefekte), tedy nikoli za problémy, které je možné vyřešit nad dobře míněnými, ale ve tarých kolejích jdoucími reformami EU. Otrot mého pohledu, kterou radši avizuji hned na počátku, je pojena mými životními zkušenotmi. V Bavorku muím připomenout, že jem e narodil v Protektorat Böhmen und Mähren, že jem většinu vého života prožil v komunitickém Čekolovenku a že jem po celé vé oučané životní období fungoval v nejvyšších politických funkcích v Čeké republice, tedy že * Úryvek z projevu na konferenci v bavorkém Freilaingu, 22. dubna Kráceno. Přeloženo z německého originálu. jem byl v intenzivním kontaktu problematikou Evropké unie. Mé životní zkušenoti e proto liší od zkušenotí lidí, kteří žijí zde ve Freilaingu, v Bavorku, či v Německu ( výjimkou bývalé NDR). V komunitické éře jme alepoň někteří z ná otře vnímali nejenom nevobodu a ponižující oobní útlak, ale i arogantní kontruktivimu lidké polečnoti, hrubou manipulaci lidí, intenzivní indoktrinaci mladých generací a v nepolední řadě revoluční ambice vytvořit nového komuni tického člověka. Vzpomínám i, jak jem e už jako mladý tudent nemohl mířit mylím, že to cituji přeně kodexem mladého budovatele ocialimu. Díky prožitku, který trval čtyři dlouhá deetiletí, jme my, kteří jme jím prošli, zklamáni tím, že něco podobného prožíváme v dnešní EU. Poluchači namítnou, že v daleko mírnější formě, ale ta mírnot e v průběhu čau nižuje a tendence je zcela jednoznačná. Šedeátá léta jme neprožili v Paříži či Berlíně, měli jme vůj vlatní rok 1968, ale ten mířil zcela opačným měrem. Chtěli jme něco zcela odlišného, než chtěli tudenti v Paříži a v Berlíně chtěli jme kapitalimu a tradiční občanká práva a občanké vobody, nechtěli jme kapitalimu bourat. EDITORIAL Maďarké volby, vyhoštění ruští diplomaté, kauza Skripal, vydání Nikulina, čeké jednání o vládě (nebo už vládní krize?), vše událoti poledních dní, které jme nemohli ignorovat a tak či onak jme jim v IVK věnovali vou pozornot. Naše názory a potřehy nejen k těmto tématům ale i k věcem obecnějším e Vám, vážení čtenáři, dotávají do rukou protřednictvím dubnového vydání našeho Newletteru. Se vším jmenovaným úzce ouvií anketní otázka tohoto číla. Ptali jme e, kam kráčí třední Evropa, potažmo Viegrádká čtyřka po lovenké krizi. Nakolik bude mít píše optimitické vyznění odpovědí našich repondentů oporu v realitě, ukáže až ča. V překladu čáti vého německého projevu do bavorkého Freilaingu e Václav Klau hned v úvodu tohoto číla zamýšlí mimo jiné nad tím, jak

2 (Pokračování ze tr. 1) rozdílnot prožitku roku 1968 a z něj pramenícího vývoje v rozdělené Evropě ve třední Evropě a na Západě ovlivňovala tehdejší polečenký vývoj a ovlivňuje jej dál i dne. K rukým volbám nechává ve vém krátkém hutném komentáři hovořit číla o vývoji tamní ekonomiky za vlády Vladimíra Putina Martin Slaný. Mnohého ai tato data vou výmluvnotí zakočí. Neméně zajímavé jou však také výledky prezidentkých voleb na rukých ambaádách některých evropkých mět. Vyhrál zde Putin a mnohdy i drtivěji než doma. Jen namátkou Praha 61 %, Berlín 74 %, Paříž 61 % a dokonce i centrum ruké politické emigrace Londýn téměř 52 % (v roce 2012 to bylo necelých 28). To nepřímo podporuje závěry Martina Slaného, totiž že Putinovo vítěztví je i důledkem jiných faktorů, že za ním tojí reálné úpěchy a nikoli pouze půobení celotátní ruké televize Pěrvyj kanal, jak někteří oblibou tvrdí. V závěru Vám pak přinášíme zprávu z mimořádně inpirativního etkání jedním z našich předních oučaných piovatelů Davidem Zábrankým v rámci 13. Rozmluv na Hanpaulce. Stojí za to zde také upozornit na rozáhlé zápiky z pracovní cety Václava Klaue do tředoamerické Guatemaly, které naleznete na našem webu v ekci otatní texty. Vážení čtenáři, věříme, že Vá dubnové čílo zaujme. Inpirativní četbu. (Pokračování ze tr. 1) Filip Šebeta Nad tehdejší naivitou západoevropkých tudentů jme ice kroutili hlavami, ale je třeba přiznat, že jme tehdejší revoltou způobené změny amotné podtaty západního věta bohužel nedoceňovali a nebrali dotatečně v úvahu. Myleli jme i, že na Západě přeto zůtane všechno při tarém, že bude tarý dobrý Západ na Západě exitovat i nadále. Teprve v 90. letech, po našem tzv. návratu do Evropy, jme zjitili, že tomu tak není. Žijeme v politicky korektním, více a více monoideo logickém větě, který je však prezentován jako vět neideologický. Po pádu komunimu jme chtěli provét (a provedli) fundamentální ytémovou změnu, nikoli jen dílčí reformy. Chtěli jme tržní ekonomiku (jak já vždy dodával bez adjektiv ), nechtěli jme německé oziale Marktwirtchaft. Tržní ekonomika ve mylu Miee, Hayeka, Erharda nebo Euckena však v dnešní Evropě neexituje. Chtěli n O vývoji integrace Evropy od původního EHS a ES k EU, o migraci ale i o práci prezidenta republiky přednášel a dikutoval v dubnu Václav Klau e tudenty Gymnázia Litvínov, 4. dubna jme i klaickou parlamentní demokracii ideologicky janě definovanými politickými tranami, nikoli pot-demokratické intituce Evropké unie. Dnešní realita v naší zemi, v Německu a v celé Evropě je pro mne proto velkým zklamáním. To jem v okamžiku pádu komunimu neočekával. Skutečná politická outěž idejí a politických programů byla nahrazena politickou korektnotí, moralitickými výroky teď muím použít německé lovo nafoukaných Gutmenchen (čeké lovo dobroděj není tak výtižné), enormní mediální manipulací a naopak mlčením, rep. nereagováním v záadních věcech. Žijeme v politicky korektním, více a více monoideo logickém větě, který je však prezentován jako vět neideologický. Kulturní marximu frankfurtké školy, této bašty progreivitické levicové ideologie, dne v Evropě dominuje. Mluví e i o demokratickém deficitu dnešní EU. Její protagonité a ideologové to však jako negativum nevidí, z jejich pohledu je to naopak obrovká výhoda. Umožňuje jim Základní cena předplatného je 660 Kč. Studentké předplatné 330 Kč. to ukutečňovat vé nedemokratické plány bez ohledu na názory občanů evropkých zemí. Evropký démo, lid v politickém lova mylu, nejen nepotřebují, ale ani nechtějí. Ten by jim jejich plány znemožňoval. A protože politický lid exituje jen v národních tátech, jou taré evropké táty hlavním předmětem ataku dnešních evropkých progreivitů. Proto e ze všech il naží tyto táty maximálně olabit. Chtěli jme něco zcela odlišného, než chtěli tudenti v Paříži a v Berlíně chtěli jme kapitalimu a tradiční občanká práva a občanké vobody, nechtěli jme kapitalimu bourat. Má-li mít někdy v budoucnu Evropká unie jakýkoli myl, muí provét nikoli malé změny, ale radikální obrat. V německé terminologii eine radikale Wende, v čeké ametovou revoluci. Předplatné na rok 2018 Předplatné IVK zahrnuje pravidelný newletter, borníky a otatní publikace, pozvánky na emináře. predplatne@intitutvk.cz n 2

3 Ruká ekonomika a vítěztví Vl. Putina Martin Slaný Intitut Václava Klaue a VŠE Napat dne cokoli neutrálního (tj. nikoli a priori negativního) o Ruku, natož o prezidentu Putinovi, znamená, že má člověk velkou šanci na to, aby byl hned označen za agenta Kremlu či jeho komentář za fake new. Nicméně tručně uvedu několik vybraných základních ukazatelů o ruké ekonomice (zdroj dat převážně Světová banka): Průměrné tempo růtu reálného HDP od nátupu Vladimíra Putina do prezidentkého úřadu v roce 2000 je 4 procenta, což je zhruba tejný průměrný růt, jaký doáhl tředoevropký premiant Slovenko; Napat dne cokoli neutrálního (tj. nikoli a priori negativního) o Ruku, natož o prezidentu Putinovi, znamená, že má člověk velkou šanci na to, aby byl hned označen za agenta Kremlu. Míra nezamětnanoti je aktuálně 5 procent a dlouhodobě e udržuje v rozmezí 5 až 7 procent, tedy níže než je dlouhodobý průměr v EU a méně než v 90. letech, kdy míra nezamětnanoti v Ruku byla pře deet procent; Míra inflace e v poledních letech uadila na jednociferných hodnotách, vyjma roku 2015 inflací 15 procent (k růtu došlo kvůli zdražení dovozu olabením rublu a čátečně půobením ankcí), což je v příkrém protikladu zejména počátkem 90. let, kdy hyperinflace de facto znehodnotila veškeré úpory Ruů z komunitické éry (např. v roce 1992 byla roční inflace 1526 %, o rok později 874 %!); V poledních patnácti letech vzrotla životní úroveň Ruů tak jako nikdy předtím v minuloti. Hrubý domácí produkt na obyvatele v paritě kupní íly (základní ukazatel ekonomické vypěloti země) e zvýšil od roku 2000 o tři čtvrtiny ze 14 tiíc na více než 24 tiíc dolarů (což odpovídá ekonomické úrovni ČR zhruba před 15 lety). To je více, než e zvýšila životní úroveň u ná (i zde však o vyokých téměř 50 procent) a podtatně více než průměr za celou Evropkou unii (růt o 20 procent), neboli Ruko ekonomicky dohání nejvypělejší země; Počet lidí na hranici chudoby je v Ruku tále relativně vyoký, nicméně od roku 2000 výrazně poklel z 25 na 14 procent; Emie oxidu uhličitého na HDP (v paritě kupní íly) klely o 60 procent (z 0,76 na 0,46 kg); NEWSLETTER duben /2018 Délka života měřená nadějí dožití při narození, jeden ze základních demografických ukazatelů, je tále výrazně nižší než v Evropě či u ná, přeto i ta e od počátku milénia výrazně zvýšila z 65 na 71 let; V Ruku během Putinovy éry vzrotla i ekonomické voboda. Při vší kritičnoti a omezené vypovídací chopnoti měkkých ukazatelů to dokládá třeba Index ekonomické vobody, který etavuje kanadký (!) Fraer Intitute. V loňkém žebříčku bylo Ruko na úrovni Jižní Afriky či Indie. Pozitivní vývoj v Ruku kontratuje vypělým Západem, kde v poledních letech Index ekonomické vobody tagnuje, či e dokonce mírně zhoršuje. Ruká ekonomika e potýká mnoha trukturálními problémy. Tím hlavním je tále velmi vyoká závilot rukého exportu i veřejných rozpočtů (a potažmo celé ekonomiky) na ropě a zemním plynu. Výrazný pokle cen ropy v letech táhl rukou ekonomiku do recee, ze které e dotala v loňkém roce (a odhady na nadcházející roky počítají růtem kolem 2 3 procent). Nicméně dlouhodobě e ruké ekonomice v hitorickém i geografickém kontextu velmi daří. V poledních patnácti letech vzrotla životní úroveň Ruů tak jako nikdy předtím v minuloti. I tento ve krze pozitivní ekonomický vývoj mimo jiného připěl k tomu, proč má prezident Putin v zemi takovou popularitu a proč janě vyhrál prezidentké volby. Stanoviko IVK 21. dubna 2018 n STÁŽ U VÁCLAVA KLAUSE STÁŽ PRO STUDENTY A DOKTORANDY VŠ PŘIHLÁŠKY DO 15. KVĚTNA 2018 PODROBNÉ INFORMACE NA 3

4 OTÁZKA IVK Jak obtojí třední Evropa repektive V4 po lovenké krizi? Je třední Evropa autentickou entitou, nebo je definována jen tlakem zvnějšku? Jan Keller polanec Evropkého parlamentu za ČSSD Obávám e, že země V4 nejou v oučané době chopny polečné akce na obranu vých zájmů. Velkým tetem bude přijetí nařízení Dublin IV, které je avizováno na červen tohoto roku. Domnívám e, že ani pod tímto tlakem zmíněné čtyři země nezvolí polečný potup. Za nejlabší článek ukupení V4 považuji Čekou republiku. Během příštích dvou měíců možná Andrej Babiš etaví vládu ČSSD. V tom případě bude volný k požadavkům přicházejícím z Bruelu či přeněji z Berlína právě tak, jako byl volný vzhledem k požadavkům, jež přišly z Londýna v kauze Skripal. ČSSD mu přitom bude ekundovat. Anebo vládu neetaví. Pak ná čeká vládní krize a nejpíše předčané volby. V mezidobí nebudeme mít nikoho, kdo by mohl polupráci v rámci V4 za naši zemi koordinovat. Na Slovenku ani po vládní krizi není ituace tak špatná. Ve vládě zůtávají trany, které i povinné kvóty rozhodně nepřejí. Opoziční trany i je vemě nepřejí také. U ná funguje opoziční TOP 09 naopak jako pátá kolona a opoziční ODS je nečitelná zhruba tak jako Piráti. Přitom jde o to, odolávat co nejdéle, protože ča pracuje pro ná. Vývoj v Rakouku a nově i v Itálii navědčuje tomu, že tlak na povinné kvóty by mohl lábnout. Pozice Macrona může být v průběhu příštích měíců výrazně olabena. Německo nebude chopno amo ve vé vítací politice pokračovat. Tím mutnější je, že naše politické trany jou ice chopny předvádět nechutné handlování o pozice ve vládě a o funkce v parlamentu, nejou však chopny kooperovat ani v otázce těch nejzákladnějších zájmů naší země. Pokud někdo zradí V4, bude to Čeko. Ivo Strejček člen právní rady IVK Nemylím i, že exituje něco jako autentická tředoevropká entita. Střední Evropa nacházela polečnou řeč pouze tehdy, byl-li tento protor a jeho zájmy ohrožovány zvenčí. Viegrádká čtyřka v době vého vzniku takovou odpovědí nebyla. Byla aktivitickým projektem něco jako tředoevropkou entitu uměle vytvořit. Nemohlo e jí to tehdy podařit, protože vůj vznik nemohla podepřít ilným a záadním argumentem, který by zájmy jejích členů vyjadřoval a jednotil. Fakticky jedinou, zvnějšku vnucenou, motivací k založení V4 e tak tehdy talo zátupné a naproto bezvýznamné téma naučit e integrační polupráci před vtupem do Evropké unie. Až tále bezohlednější zacházení evropkých velmocí e zeměmi třední Evropy, jehož jedním z produktů byla i migrační invaze proudící do našeho protoru pře jihovýchodní Balkán, byly těmi rozhodujícími vnějšími tlaky, které podnítily tředoevropkou vůli k obraně polečných zájmů. Skrze tyto exitenční hrozby byla nalezena autentická zájmová homogenita V4 (podložená neoblomnými potoji zejména maďarké a polké politiky). Střední Evropa je v oučanoti, podobně jako v hitorii, pod ilným tlakem německých zájmů. Sebevědomá pozice zemí tohoto regionu komplikuje Německu doažení vlatních cílů. Zde hledejme i příčiny dějů, ke kterým před nedávnem došlo na Slovenku. Bezohlednot, jakou probíhala bratilavká krize, naznačila, že e nic nebude hrát v rukavičkách. K proazení bruelko-berlínkých názorů a zájmů bude loužit jakákoliv záminka k vnitřnímu rozvratu a olabení zemí V4. A právě v tomto kontextu je neochota či nechopnot nalézt co nejtabilnější vládní upořádání v ČR výrazem čekého nepochopení vážnoti ituace kolem ná. Neochota naší politiky nalézt hodu na způobu, jak čelit hlavní hrozbě dneška přicházející z Bruelu (Berlína), zvyšuje míru naší zranitelnoti. To může v důledku těžce poškodit i celý tředoevropký region. Jarolav Foldyna polanec ČSSD Státy nemají přátele, ale pouze zájmy. Opravdu to platí? Platilo by, kdyby šlo o neživé, bezduché útvary. Tak tomu ale není. Státy jou naopak organimem velmi živým, už jenom proto, že jou tvořeny lidmi. Evropké táty jou táty národními a do jejich vzájemných vztahů e tedy nutně muí promítat vztahy mezi národy, které je tvoří. Národy zemí V4 jou i blízké. Po taletí žijeme ve tejném protoru, máme tejnou víru, i podobnou hitorickou zkušenot. Ano; čato jme polu válčili, ale ještě čatěji jme bojovali bok po boku, jako pojenci. Čelili jme tejným hrozbám, lavili tejná víteztví a truchlili ze tejných porážek. Velkou čatí našich dějin jme dokonce prošli polečně, jednoceni pod jednou korunou, ale i tehdy jme zůtávali vébytnými entitami. Po tiíciletí byly naše oudy provázané a jme tak přízněni jitě i geneticky. Vnější tlak jitě poiluje vědomí polečných zájmů, ale není tím jediným, co ná pojuje. V minulém toletí jme učinili zkušenot e dvěma totalitami. Máme v živé paměti zradu, okupaci, vnucování cizí vůle i poručnictví mocných a ai také proto jme na zradu, okupaci a vnucování cizí vůle tak citliví. Stále janěji e ukazuje, že nebezpečí, která jme už zvykli pokládat za minulá, jou tále aktuální. Velcí neztratili nic ze vé chuti porobit i menší, fanatimu a totalita neztratily nic za vé nenáviti ke vobodě. Slyšíme, že máme být rozumní, či olidární, ale ve kutečnoti nám říkají, že máme být polušní. Chceme být polušní? V dějinách jme jednoznačně obtáli. Pořád tady jme, máme voji zem, řeč, víru, pořád zůtáváme národy. To vše pro ná uhájili naši předkové a totéž nyní muíme uhájit i my. Jde, jako už mnohokrát v naší hitorii, o amotnou naši exitenci a já věřím, že upějeme. Otatně; nic jiného nám ani nezbývá. Cyril Svoboda bývalý minitr zahraničí Ukupení V4 je ukupení obě ouzených zemí. Jme ouedy. Máme polupracovat, hledat polečná témata, zájmy a je proazovat. Nicméně kromě ouedtví ná málo pojuje. Polko je a bude uilovat o pozici velké země v Evropké unii, v případě odchodu Velké Británie, zvlášť. Bude nejilnější mezi těmi, kdo nejou v eurozóně, uiluje o reformu EU. Je a bude ilně pro západní. Maďarko uiluje o alepoň ideovou revitalizaci hitorického Maďarka, které přišlo Trianonkou mlouvou o třetinu vého území. Slováci měřují do tvrdého jádra Unie. S nimi jme i nejbližší, pochopitelně. 4

5 Střední Evropa byla a bude mezi dvěma vlivy Německa, které všechno zvládne a Ruka, které všechno vydrží. Nám doporučuji jít do jádra Unie a vádět dalšími zápa o její podobu. A tak na amotatnou roli Střední Evropy moc neázím. Rudolf Jindrák ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Co je vlatně třední Evropa? Na to e naží a nažili intelektuálové najít odpověď po celé dějiny moderních etnických tátů ve třední Evropě, tj. minimálně poledních to let. Říkám záměrně intelektuálové, protože jde, podle mého názoru, o záležitot ryze akademickou, která neodráží kutečnou geopolitickou realitu. Ta je mnohdy jiná a vychází zejména z národních zájmů jednotlivých tátů v jednotlivých etapách dějin. Mnohdy je tato definice ovlivněna dějinnými událotmi, jako jou války a různá polečenko-ideologická ukupení, která vým způobem tento protor nejenom ovlivňují, ale mnohdy i deformují. K první otázce: předně e nedomnívám e, že lovenká krize znamenala natolik záadní zlom, aby jakýmkoliv způobem ovlivnila tředoevropkou, rep. viegrádkou polupráci. Stejně bychom mohli uvažovat, nakolik třední Evropa obtojí po polké krizi, čeké útavní krizi či po nedávných maďarkých volbách Je potřebné vidět, že tředoevropká polupráce e v polední době dot záadně proměnila. Zaáhla ji i obecná ituace uvnitř EU, která není chopna v oučané době nalézt východiko z mnoha krizí, které ji v polední dekádě potkaly. Troufnu i tvrdit, že žádná z těch uvedených krizí v zemích třední Evropy neovlivní tředoevropkou polupráci tak ilně, jako ji ovlivňuje vývoj v Evropké unii. Zdeněk Soukup Platforma evropké civilizace Chtěl bych věřit, že V4 i lovenkou krizi utojí. Realita ale vybízí píš k opatrnějšímu očekávání. Bohužel, jako labší článek oudržnoti vnímám ČR a v polední době také Slovenko. Nedokázali jme e záadně potavit proti cílené kampani tvrdého jádra EU proti Viktoru Orbánovi za jeho záadový potoj v otázkách migrace, tiše jme e připojili ke kritikům polkých nah za uhájení tátní uverenity v případě jutiční reformy. Na otázku zda je třední Evropa autentickou entitou, anebo zda je definována tlakem zvnějšku, bych odpověděl v nouzi hledej přítele. Ukazuje e, jaký význam mělo pro tředoevropký protor Rakouko Uherko. Ne náhodou e po nedávných volbách v jeho někdejších zemích v Rakouku a v Itálii dotaly k moci íly, vyznačující e zdravým realizmem vůči oučané politice EU. Opět chci věřit, že Čeká republika nebude v této libně e tvořící alianci rozumu labým článkem. Odevzdání poledních zbytků tátní uverenity do Bruelu za dotace, to je cena příliš vyoká. Jan Sechter poradce pro EU a zahraniční politiku přededy PSP ČR V poledním deetiletí dochází ve třední Evropě ke bližování ve vzájemných vztazích a zároveň e ztrácí politická podpora nahám zatěžovat vztahy hitorií dva cátého toletí. Vzpomeňme, v kolika relacích panoval píše neklid a neporozumění než dobrá vůle. Hitorizující trianonké potoje Maďarka vůči Slovenku nebo tlak Rakouka na Čekou republiku v energetice a v tématu důledků druhé větové války zatěžovaly vzájemné vztahy natolik, že hledání polečných zájmů čato utupovalo do pozadí. Dne je tomu naopak. Vývoj dal zapravdu těm politikům, kteří rozvoj vztahů ve třední Evropě měli vždy jako voji prioritu, konkrétní prací e na nové autenticitě podíleli a nepodřizovali polupráci e ouedy tomu, kdo zrovna kde vládne nebo podle toho, zda je výhodnější e některým politikem neetkávat, protože by e někdo jiný v Evropě mohl mračit. Se zadotiučiněním je možné pozorovat, že i politické íly, které dříve o dobré vztahy e ouedy netály, e dne na rozvoji tředoevropké polupráce podílejí. V ekupení tátů třední Evropy e nejen ve Viegrádké kupině, ale i Rakoukem umíme navzájem podpořit, dokážeme e repektovat a někdy dokonce být i olidární. Všechny táty třední Evropy mají výborné hopodářké výledky, nízkou nezamětnanot a tabilní a zdravé rozpočty, což je dobrým východikem do budoucnoti, ve které nám určitě přijde vhod polečný pohled na důledky brexitu, na migraci a na budoucí měřování EU. Ve všech tředoevropkých jazycích e nenáhodně kultivoval Nietcheho citát Co ná nezabije, to ná poílí. Věřím proto, že táty třední Evropy v proazování vých zájmů obtojí a rýující e tředoevropká entita jim v tom pomůže. Jem rád, že jem e jako diplomat v Polku a v Rakouku mohl na tomto pozitivním vývoji podílet. 5 Vlatimil Vondruška piovatel Geografické pojmy nelze podle mne ztotožňovat konkrétní hitorickou či politickou entitou. Vymezení třední Evropy v politickém mylu bylo (a je i dne) věcí momentálního rozložení politických zájmů, ale také aktuální ideologie. Pocit politické ounáležitoti tohoto regionu e v minuloti objevoval vždy jen pod tlakem nebezpečí z protorů mimo třední Evropu. Ať již to byla expanze tředověké říše římké, omankých Turků, Napoleona či za ocialimu trašák německého a amerického imperialimu. To vše vedlo k tomu, že panovníci v tomto protoru mueli kooperovat, navzdory oobním ympatiím a antipatiím. Pokud však podobné vnější nebezpečí nehrozilo, pocit ounáležitoti e okamžitě ztrácel a pokračovalo parciální proazování zájmů jednotlivých panovníků vůči vým ouedům. Stačí nad připomenout po taletí trvající konflikty Přemylovců polkými Piatovci a uherkými Arpádovci, boje polkých Piatovců a Jagellonců Arpádovci, dědici Zikmunda Lucemburkého, Hunyadiovci a Habburky, tejně jako konflikty 20. toletí (Tiův Slovenký štát, Hortyovké Maďarko). Střední Evropa je tedy protor, na němž e vytvářejí politická pojenectví ad hoc. Na tomto principu vznikla i V4 jako obrana proti expanzivní politice Bruelu. A bude exitovat do té doby, dokud ná Bruel politicky nepohltí nebo e naopak nepodaří zatavit omezování našich národních uverenit. V tomto kontextu vidím i lovenkou krizi jako klaický poku politicky olabit zemi, která e taví proti evropkému hegemonu. Politické majdany jou taré jako lidtvo amo. Je to tejné, jako když Jagellonci na konci 15. toletí iniciovali povtání proti Matyáši Korvínovi nebo protetanti za třicetileté války povtání Sedmihradka proti katolickým Habburkům. Samozřejmě, někdy e to povede, někdy ne. Politika je totiž poker, hra o moc, v níž o lidi vlatně ani tak moc nejde, a ebemenší záminka je dobrá, aby e miky mocenkých vah naklonily na tu či onu tranu. Ladilav Větvička bloger Střední Evropa, dne reprezentovaná Maďarkem, Slovenkem, Čekem, Polkem a probouzejícím e Rakoukem byla vždy pecifickou entitou. Je pravdou, že ke polečnému potupu velice připíval vnější tlak. Od 16. toletí bylo Maďarko, Rakou-

6 ko i země Koruny čeké hrází proti vražednému tlaku omanko - turecko - ilámké říše na Evropu. Koncem edmnáctého toletí e už boj zdál koro prohraný a odpor marný, když nepřítel ovládal většinu maďarkého území, tál před Vídní a podnikal vražedné výpravy do horních Uher a na Moravu. Boje byly krvavé a náš odpor ná tál deetiticíce obětí, padlých v boji, nebo odvlečených mladých mužů v rámci tzv. daně z krve, náilím odvedených do omanké armády. Mnohem větší oběti přinášely okupované národy Srbů, Rumunů, Chorvatů, Bulharů a dalších, nucených žít pod omankou nadvládou a nucených podřizovat e právu šaria. Když vnější tlak ve druhé polovině 19. toletí utoupil, národy třední Evropy přetaly pociťovat nutnot držet popolu, toužily po emancipaci a nechopnot Vídně a Budapešti reagovat na tyto nahy vedla k Velké válce a rozpadu polečné Podunajké unie. Po to letech od rozpadu polečného tátu je to opět vnější tlak, který ná přivádí k poznání, že ač jme různých národnotí, naše kulturní kořeny ná jednocují. Bývalý lovenký premiér přehledem zvládnul politickou krizi, čátečně způobenou vlatními chybami a velice ilně podporovanou ilami vnější i vnitřní multikulturní akce. Nenalhávejme i, že to byl polední útok na některý z potenciálně nejlabších článků tzv. V4. Přijdou nové útoky. Nepřítel je ilný a má zdánlivě neomezené finanční, lidké i čaové zdroje. Neobejde e to beze ztrát, ale výledky voleb v Maďarku a Itálii, polu probuzeným Rakoukem naznačují, že to námi íly multikulturní akce nebudou mít jednoduché. Nezapomínejme také, že na naší traně tojí Srbové, kteří do kulturního okruhu V4 patří také, nemluvě o dalších tátech tzv. Balkánu. Nejme ami a neohrnujme no nad těmi, kteří možná vypadají ekonomicky chudě, ale kteří mají morální ílu a podobné zájmy jako táty tzv. V4. Jan Kohout bývalý minitr zahraničí Slovenká vládní krize ještě nekončila. Robertu Ficovi hra EU na chytrou horákyni už neprošla, byl donucen odejít, ale zakočil všechny rychlou vládní rošádou. Útoky na nového premiéra pokračují a námětí e plní dále. Operace Slovenký klín, jak jem i pro ebe událoti na Slovenku pojmenoval, ještě není u konce. Konečného cíle, vlády bezvýhradně polouchající Bruel, především v otázce migrace, ještě nebylo doaženo. Nicméně detabilizace a olabení pozice Slovenka je faktem. Čeká ituace je obdobná, byť z jiných důvodů. Vláda v demii nemá potřebnou legitimitu a tudíž ani váhu při jednáních. Mnohá etkání či vtřícná geta na tom nic nezmění, ani nic nevykoupí. Výledek v Maďarku, kde naproto převědčivě v demokratických volbách, ať už OBSE o nich říká cokoli, zvítězil národně konzervativní přítup, repreentovaný především oobou Viktora Orbána, to je nadějná zpráva pro celý tředoevropký region. Výledek v jitém mylu podobný volbě čekých voličů v prezidentké volbě. V4 má tak šanci obtát, pokud e podaří udržet polečný potoj. Zatím taková naděje exituje. Střední Evropa, v mém chápání primárně země Rakouko-uherké monarchie, je autentickým protorem e polečnou hitorií, kulturou i mentalitou. Byla v hitorii obrannou hrází ilámkému, francouzkému, německému i rukému expanzionimu. Snahy o její rozbíjení jou i z tohoto důvodu dlouhodobé. Dne odmítá tupě náledovat oudy západních národů, jež ztrácející pozvolna voji identitu i vůli k přežití, a tak i vůj raion d etre. Nicméně vnější tlak, naha vyvét migrační problém na kládku Evropy, povede nad k tmelování toho, co bylo po deítky let uměle a cíleně rozdělováno. Alexandr Vondra bývalý minitr zahraničí Byl jem jeden z těch, kteří táli u zrodu Višegrádké polupráce v roce V našich úvahách hrály roli vnitřní i vnější faktory, ty vnější byly ale důležitější. Národy a táty třední Evropy po roce 1989 obnovily vou vobodu a nezávilot a uvědomovaly i, že nemají-li o ně v budoucnoti znovu přijít, je v jejich zájmu vzájemně polupracovat. Národy a tátní útvary v geopolitickém protoru mezi Rukem a Německem to neměly nikdy jednoduché a xkrát čelily naze ouedních mocnotí i je rozparcelovat nebo apoň je rozeštvat mezi ebou tak, aby tyto mocnoti mohly náze proazovat vé zájmy. Další vývoj dal těmto úvahám plně za pravdu, nyní e tímto tlakem ze trany Bruelu i Mokvy etkáváme každou chvíli. Višegrádká polupráce nejméně třikrát ukázala v poledním čtvrttoletí vůj myl. Za prvé proadila rozšíření NATO a tím i bezpečnotní garance a ukotvení americké přítomnoti ve třední Evropě jako důležitého bezpečnotní, ekonomické a jazykové vyvážení vlivu okolních mocnotí. Za druhé e vzájemnou poluprací podařilo apoň zmírnit některé návrhy energeticko- -klimatického běnění evropkých environmentálních inženýrů. A za třetí dokázaly višegradké táty ve polupráci obhájit vůj rezervovaný potoj k migrační politice EU. V mnoha ohledech předtavuje Višegrad dne hla normální elkého rozumu tváří v tvář lavině západního progreivimu. Možná právě totalitní zkušenot komunimem zvyšuje citlivot tředoevropkých národů vůči krokům, které vobodu za omezují. Višegrád i u ná mnohokrát čelil kritice, čato argumentem, že ná zdržuje od marše na Západ. Zprvu jedni říkali, že e nemáme zdržovat ohledem na Poláky a Maďary, dne zae úplně jiní argumentují, že Višegrád je toxický a my e od něj máme emancipovat. Zejména těm druhým přitom radí ti venku, kteří ná opět chtějí kádrovat a parcelovat. Pro mě je to evidentní důvod i Višegrádu vážit. Spolupráce má myl, i když jou u vlád v Praze, Bratilavě, Varšavě i Budapešti formace, které mají jinak jen málo polečného. Aleš Valenta Intitut Václava Klaue Slovenko zažilo během krize maívní atak domácí liberální opozice, pracující ve vědomé či nevědomé hodě e západními elitami na olabení viegrádké čtyřky, která e již pevně etablovala jako do jité míry autonomní politická entita v rámci EU. Pamatuji i z doby migrační krize r na arogantní výrok jednoho z nejhorších proněmeckých patolízalů mezi čekými novináři o tom, že v Německu ani nevědí, co to ta V4 vlatně je. Dne už to tedy rozhodně každý vrcholný německý politik dobře ví, a to je amo o obě dokladem myluplnoti V4. Rekontrukce lovenké vlády na tomto faktu doufám nic nezmění. Autenticita V4 je nemírně ložitá a porná záležitot, kterou e ihned otevírá pletenec všech hitorických a geopolitických peripetií třední Evropy. Navzdory všem rozdílům, které mezi viegrádkými táty panují, je dne zřejmé, že mentalita obyvatel potkomunitické třední Evropy e podtatně liší od mentality Západu. Střední Evropa není už jen geografický pojem, je to i pojem politický. Je to označení pro národy, které odmítly komunimu i ruký autoritářký způob vlády a nyní odmítají tále zřetelněji nejhlaitěji ovšem Poláci a Maďaři i zdegenerovaný západní liberalimu, protože díky vým hitorickým zkušenotem pochopily, že e z obránce vobody zvrhl na jejího zavilého nepřítele. Zločinná politika kvót na Araby a černochy, která je i pro mnohé obyvatele Západu těžko travitelná, je pro Středoevropany naproto nepřijatelná. Kvóty jou nejmarkantnějším příkladem vnějšího tlaku, který půobí na V4 jako tmelující faktor. Na tom není nic problematického; Portugalko a Norko, či Belgie a Turecko e po válce nepojily v NATO proto, že k obě zahořely nečekanou lákou, 6

7 ale proto, že měli všichni něco polečného: aby k nim nepřijely ovětké tanky. Petr Robejšek zakladatel Realitů Autentickou entitou je V4 zatím pouze vou zeměpinou polohou a hitorickou zkušenotí. V operativní politice naopak potrádám dotatečné ilné vědomí exitenciální důležitoti polečných zájmů a tudíž i koordinovaného polečného potupu vlád těchto zemí v některých otázkách. Směrem k nápravě tohoto nedotatku půobí to, že většina obyvatel těchto čtyř zemí zaujímá trvale tejný potoj na obě základní evropké otázky dneška; odmítání migrace a nah o vznik Spojených tátů evropkých. Bohužel to nelze říci i o vládnoucích vrtvách v Čeké republice a na Slovenku. Zčáti je tomu tak proto, že tzv. elity jou zde výrazně zahleděny do ebe a nezřídka účelově papouškují názory západoevropkých mocnotí. Díky hitoricky šťatné kontelaci vyvažuje tento deficit oučaná vládnoucí garnitura v Polku a v Maďarku. Pro obě tyto země je také příznačná ilná národní a náboženká tradice. Nezávazné řečnění o křeťankých kořenech celoevropké kultury má v těchto dvou zemích největší oprávnění. Alepoň Čekými zahraničními vztahy otřálo vydání hackera Nikulina. Američané ná za to chválí, Ruové kritizují, jak to vidíte vy? Vidím to velmi otře a jem rád, že mám šanci to někde nahla říct. To je přece navýot politické téma a pokuy unikat k nějakým legilativním výkladům jou naprotým omylem a zaváděním na cetí. V Čeké republice bylo politicky rozhodnuto a podle mého názoru bylo rozhodnuto fatálně špatně. Záadně tím nemohu ouhlait. Proč? Nemohu přijmout, že jde o plnění aliančních povinnotí vůči našemu partnerovi. Je to něco úplně jiného. Jde o vmíení e zlomek národního ebevědomí a nahy o co nejvyšší míru ebeurčení, kterou známe z Polka a z Maďarka bych ze rdce přál i našim občanům. Podle mého názoru není tlak ze západoevropkých tátů příčinou, ale píše důledkem toho, že V4 má některé vlatnoti autentické entity. Doufám, že V4 v oučaných výzvách obtojí. A jetli e to tane tak to bude díky Polku, Maďarku a okrajově Rakouku. Jan Koukal člen dozorčí rady IVK Jme na prahu nové tudené války * Václav Klau * Výběr z rozhovoru Ondřejem Leinertem publikovaném v deníku MF Dne dne 5. dubna Plná verze rozhovoru dotupná na Původní V4 bylo ymbolickou deklarací polečných cílů při tranformaci čtyř zemí. I proto nelze hovořit o třední Evropě jako geopoliticky podobnému útvaru. Migrační krize a ouviející konfrontace nepovedenou politikou EU byla natolik ilná, že V4 e teď jeví jako blok. Na přelomu 19. a 20. toletí byla evropká rovnováha tvořena Rakouko-Uherkem, Rukem, Německem, Francií, Velkou Británií a Omankou říší. Tři z těchto velmocí e po 1. větové válce rozpadly. O rovnováhu v Evropě e měla potarat Francie. Společentví národů a pro ná enormní naha E. Beneše vytvořit dílčí ukupení tátů, měly pomoci mírové koexitenci. Sytém elhal. Podívám-li e dne z této perpektivy, do vnitroamerického politického konfliktu na jednu tranu. A ne na tranu dnešního amerického prezidenta. Je to potavení e na tranu druhou. Nevím, jetli to naši autoři této politiky takto myleli. Také je to útok na našeho prezidenta, který dává přímo či nepřímo najevo, že to nebylo jeho rozhodnutí a že on by to řešil jinak. Minitr pravedlnoti Robert Pelikán však argumentuje jednoduše: Američané dodali pro vydání Nikulina validnější podklady. Neumím hodnotit tyto žádoti, nikdy jem je neviděl. Ale platí moje první věta. Je to navýot politická otázka a všechny tyto argumenty už jou jen dodávány ex pot. To bylo politické rozhodnutí, které chtělo upokojit jednu kupinu dnešního wahingtonko-amerického poru. Kvůli otravě agenta Skripala e Čeko rozhodlo vyhotit tři ruké diplomaty. Považuji to za trošku dětinké. Jetliže Slovenko, Slovinko, Rakouko nebo Maďarko nic takového neudělaly, přál bych i píše být občanem těchto zemí. Upokojili jme e tím, že lovo tři není až tak veliké. Podle eznamu, který mám k dipozici, vnímám pořád labot Francie, která není chopna být faktorem rovnováhy. Ukazuje e také, že projekt EU elhává a pod bruelkým deštníkem je opět nezbytné uvažovat o rovnováze il, a to jak mocenky, tak v legitimitě. Státy ve třední Evropě amotatně těžko obtojí v konfrontaci v klíčových otázkách e zájmy, které dne zatává Bruel a Berlín. Druhý velký problém mezi V4 a dnešní EU je pojen politickou ideologií. Většina obyvatel tátů V4 je po zkušenotech keptická k různým podobám neomarxitické liberální demokracie a multikulturalimu. Nejde o autenticitu třední Evropy, jde o pragmatické ukupení, které má chránit vobodu a uverenitu. Jakýkoliv útvar ve třední Evropě, viděno z druhé trany, ale právě proto, muí být nechtěnou komplikací. Výledky voleb, opomenu-li ty naše, pře veškeré ovlivňování až vměšování zvnějšku, nevytvářejí ve V4 vlády ochotou e jednoduše podřídit. Jiným, nevolebním, nátrojem ovlivnění je pouliční politika, která právě ve tátech V4 ehrála významnou úlohu, ať už je nebo byla organizována odkudkoliv. Slovenký příběh není u konce, ale zřejmě politický puč cílem přehodnotit výledky voleb končil. Faktem zůtává, že jeden ze tátů V4 byl konfrontován e labotí vého demokratického ytému. Přeto všechno, anebo právě proto, mi teď připadá důležité, uvažovat o legitimní, politicky výrazné platformě tředoevropkých tátů, nezávilé na dnešních trukturách EU. V4 může být základem. jme pátí na větě podle počtu milionů obyvatel na jednoho vyhoštěného diplomata. Jme před USA, Kanadou, Švédkem, Holandkem, Polkem, Francií, Německem My jme vyhotili tři ruké diplomaty, Španělko dva, Itálie dva a dvanáct členkých zemí EU žádného. Jde ale přece o reakci na otravu agenta bojovým jedem, vá ten příběh, který má parametry špionážního dramatu, neolovil? Nejem milovníkem agentů, a už vůbec ne dvojitých agentů, tedy lidí, kteří nezradili jeden vůj tát, ale dva táty. Co mě ale zaujalo, je, že e z toho opět udělalo politické drama, čímž nemohu ouhlait. Nemohu přijmout uverénní výroky britké vlády, minitrem zahraničí počínaje a paní premiérkou konče, která nám a zbytku věta říká, věřte nám a neptejte e ná na to, jak to kutečně bylo. Nechtějí předložit žádné důkazy. Kdyby to udělala kterákoli jiná země, e zlou by e potázala. Podle vá za otrávením Skripala netálo Ruko, jak říká britká premiérka? Nechci e vůbec zaplétat do hypotéz, jak e to talo nebo jak mohly mít britké jed- n 7

8 Třinácté Rozmluvy na Hanpaulce měly znovu podobu etkání jednou zajímavou oobnotí, tentokráte ze věta literatury. Pozvání přijal piovatel a dramatik David Zábranký, mladý autor děl, která e těší úpěchu čtenářů i ocenění literární kritiky. Je to piovatel, který v polední době vytoupil z řady a ve vém poledním románu, divadelní hře i v několika rozhovorech v médiích veřejně prezentoval názory, které velmi rozzlobily náš politicky korektní ale netolerantní maintream. Jeho kritický potoj k poměrům v kruzích amozvané intelektuální elity, k exaltovanému netolerantnímu pokrokářtví, vnucování jediné příputné pravdy, k odtržení této elity od reálných potřeb a zájmů většiny čekých občanů, ale i k její faktické intelektuální průměrnoti či podprůměrnoti je tanovikům IVK velmi blízký. Potvrdily to i tředeční Rozmluvy. David Zábranký na úvod popal evoluci vých názorů, které právníka, pracujícího původně v nezikovém ektoru a hájícího práva Romů, přivedly k velmi kritickému pohledu na faleš a prázdnotu, jež dominují čekému veřejnému protoru. Tím, že ve vé, velmi úpěšné, divadelní hře zpochybnil takové axiomy přílušnoti k naší intelektuální elitě, jako je nenávit k oučanému prezidentovi a jeho mluvčímu, přivolal na ebe nebývalou a nečekanou vlnu nepochopení a odudků. Tímto krokem zvolil cetu oamělého jezdce, jenž e ice vyvobodil z duivé konformity pražkého peudointelektuálního ghetta, ale tále čelí podezřívání z toho, že jde o pouhou rafinovanou performanci autora nažícího e upoutat pozornot, protože věčná platnot a pravdivot pokrokářkých pravd je přece nezpochybnitelná. notky okamžitě na ulici připravené konkrétní protilátky, jak mohly okamžitě vědět, jaký jed to učinil, to přece není možné. Ale to bych e zaplétal do něčeho, co mi není vlatní, a nechci e v tom nijak podrobněji vyznat. Mě zajímá, kdo z toho má propěch. A je naproto jané, že propěch z toho má někdo, kdo chce dramatickým způobem zvýšit napětí ve větě. Někdo, kdo chce vyvolat novou tudenou válku. A paradoxně z toho může mít propěch i Putin, během prezidentkých voleb mu to ohromně pomohlo. Té akci protě nevěřím. Tato zbraň, jetli je to kutečně ona, je jitou zbraní hromadného ničení a je naproto jané, že použitím tímto způobem nejde o jednoho konkrétního člověka a jeho likvidaci. To je o poškození vztahů a obvinění té či oné země z použití takového naproto šíleného nátroje. Toto nemohu akceptovat. Už jem jednou protetoval americkému velvylanci, když mi tvrdil, že v Bagdádu našli chemické zbraně. Všichni víme, že e tomu každý měje, a všichni víme, že jem měl pravdu tehdy já. Takže mě toto opravdu nebaví. Náledná dikue kontatovala žalotný tav a ohla čeké literatury ve polečnoti otře kontratující e záadní úlohou piovatelů a literátů v minuloti a bezprecedentní zvětšující e příkop mezi potoji a názory intelektuálního maintreamu a široké veřejnoti. Zábrankého počiny přeto ukazují, že piovatelé dne pře obecný pokle polečenkého významu literatury mohou a mají mít co říci ke polečenkému dění. Někteří dikutující kontatovali důležitot exitence umělců, které zajímá reálný vět, nepodřizujících e požadavkům na politicko-korektní pokrokovou převýchovu čtenářů. Právě převědčení amozvané intelektuální elity o abolutním nároku na pravdu, jejich nechopnot připutit, že vět má více dimenzí a jejich zabetonovaná netolerantnot jou na dnešní ituaci nejděivější. Je přitom pozoruhodné, jak domácí kořeny tohoto neblahého vývoje, jež nám zanechal V. Havel, jeho elitářtví a odpor ke tandardní politice, dne rezonují vývojem na Západě. Trendem polední doby je nižující e intelektuální úroveň našich elit, jejich lenot a vypočítavá zištnot, prodejnot a podbízivot vůči zdrojům peněz a nakonec jejich faktická blízkot těm, kterými tak pohrdají. Přeto všechno e účatníci dikue hodli, že pojem intelektuál je ještě možné zbavit negativních aociací, za něž i dnešní intelektuálové mohou většinou ami. Jednou z cet k rehabilitaci lova intelektuál je příklon ke konzervativním hodnotám a naha nenechat i toto označení navěky ukrát. Přiznejme i, že tav našeho věta je píše dobrý a že radikální změny nevyžaduje. Není žádný důvod nechat e lepě vét radikálními progreivity do neznáma. Další debata e týkala pecifik tzv. pražké kavárny a její permanentní frutrace a pohrdání vlatní zemí a jejími občany. Shoda byla na tom, že nejde o fenomén výlučně pražký, i když váha hlavního měta je ve polečenké atmoféře nadproporciální. Trendem polední doby je nižující e intelektuální úroveň našich elit, jejich lenot a vypočítavá zištnot, prodejnot a podbízivot vůči zdrojům peněz a nakonec jejich faktická blízkot těm, kterými 8 Jme na prahu nové tudené války? Když už tento termín je jednou zaveden, jem klidně pro ho dále udržovat. A je jané, že to vytváří evidentní atmoféru nepřáteltví, a je naproto jané, že ta atmoféra nepřáteltví je vytvářena z důvodů domácích motivů. Jedna země potřebuje odvét pozornot od nákladů a zdařilého či nezdařilého vyjednání i podmínek brexitu, druhá země zae řeší voje vnitroamerické pory. A zejména mi jde o to, proč e do toho tak intenzivně a janě zaplétáme my. 5. dubna 2018 ZÁPIS Z TŘINÁCTÝCH ROZMLUV NA HANSPAULCE tak pohrdají, a zároveň převědčení, že to jou oni, kdo zprotředkovává dědictví taré kultury. Jak někdo trefně poznamenal: Koupí elektrického auta mají pocit komunikace Platonem. To je dne vrchol intelektuálních výkonů. Neochota vobodně mylet a vůbec přijmout to riziko mylet. Výledkem je konformita, tádnot a hledání nepřítele. Přitom platí, že pro tzv. pražkou kavárnu neexituje nepřítel vlevo. Dnešní Západ není tím Západem, který jme znávali a kam jme měřovali. Je třeba i dobře ujanit, co to vlatně dne Západ je a zda tam vůbec patříme či chceme patřit. Genderové nemyly a multikulturní kánony dne likvidují elementární protor pro vobodu umělecké tvorby. Stejnou devataci přináší praxe udělování grantů a převaha neprůhledného financování z veřejných zdrojů, faktická etatizace západní polečnoti. Za této ituace kritičnot v literatuře nikdy nedopěje k polečenké ebekritice. Ta dne není přijatelná. V umělecké obci dne převažuje ideová konformita, což vypovídá o charakteru režimu, který ji vynucuje a monopolizuje i výklad takových pojmů jako je dobro, pravda, kráa atd. Dnešní elity na Západě bohužel zklamaly ve všem, nejvíce ve féře médií. Tyto peimitické oudy vedly k náledujícím otázkám: Je-li chyba nikoliv v lidech, ale v dnešním ytému, exituje vůbec řešení konfliktu my a oni debatou? Jak je na tom literatura dne? Exituje po ní ještě poptávka? Je literatura zachranitelná? Zaujatá kritika obviňuje Davida Zábrankého, že ve vých potavách obhajuje myšlenkové tereotypy, přičemž úkolem dneška má prý být jejich totální likvidace. Účatníci Rozmluv e jednoznačně vylovili pro obhajobu tereotypů jako základních tavebních kamenů lidkého poznání a orientace, které drží vět pohromadě. Jou to věci, které e ovědčily. Snaha odtranit je znamená polečenký kok do neznáma. Zapal Jiří Weigl, 9. března n n