Jiří Weigl výkonný ředitel IVK

Transkript

1 říjen / 2017 NEWSLETTER NEWSLETTER říjen /2017 Jiří Weigl: Výroční cena IVK za rok 2017 Václavu Pavlíčkovi Václav Klau: Rezolutní NE hrátkám migrací Ivo Strejček: Beznaděj britké politiky Otázka IVK: Jaké je poučení z německých parlamentních voleb? (Václav Klau, Jiří Weigl, Rudolf Jindrák, Petr Robejšek, Ivo Strejček, Alexandr Vondra, Benjamin Kura, Aleš Valenta, Petr Hampl, Luboš Zálom) Ladilav Jakl: Začarovaný kruh kolem Severní Koreje % ŘÍJNOVÝ GRAF IVK Překvapení německých voleb Ziky a ztráty německých tran ve volbách 2017 oproti 2013 (%) CDU/CSU SPD AfD FDP Levice Zelení Výroční cena IVK za rok 2017 Václavu Pavlíčkovi Jiří Weigl výkonný ředitel IVK Letošní Cenu IVK, kterou Intitut Václava Klaue každoročně uděluje jedné vynikající oobnoti z oblati polečenkých věd, leto zíkal prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc. doyen naší právní vědy a oobnot, jejíž odborné názory a potoje pomáhaly formovat naši oučanot. Diplom, který laureát obdržel dne 19. září 2017 v ídle IVK v Praze na Hanpaulce, oceňuje jeho celoživotní dílo v oblati útavního práva, při obnově a udržování tradic a principů demokratického právního tátu v Čeké republice a za významný podíl na obhajobě klíčových zájmů a pozic Čeké republiky u ná i v zahraničí. Profeor Václav Pavlíček vým životním příběhem jakoby ztěleňoval ložitoti, přelomy a přeryvy poválečného vývoje naší země. Svoji profení dráhu zahájil tehdejší abolvent Právnické fakulty UK v Praze na konci padeátých let, byl aktivním účatníkem přeměn, jež vtoupily do hitorie pod názvem Pražké jaro, náledně byl za to normalizačním režimem profeně potižen a vyhozen z fakulty. K plnohodnotné akademické práci e mohl vrátit až po roce 1989, kdy e ve funkci proděkana Právnické fakulty zaloužil o znovuvybudování moderní výuky práva a jako dlouholetý vedoucí katedry útavního práva o obnovu této vědecké diciplíny u ná. Od té doby vychoval několik generací tudentů, učitelů a právních expertů. Intitut Václava Klaue o.p.. Šárecká Praha 6 office@intitutvk.cz www. intitutvk.cz IVK Newletter Intitutu Václava Klaue Regitrace MK ČR E Periodicita: měíčník Datum vydání:

2 Profeor Pavlíček byl vždy viditelným a hlaitým obhájcem záad demokratického právního tátu a obhájcem naší tátnoti, uverenity a nezpochybnitelnoti právních poměrů u ná. Jeho názory, potoje a expertní tanovika měla velký vliv při obhajobě mezinárodního potavení naší země na mezinárodní céně, především ve vztahu k poválečnému vývoji, odunu Němců, dekretům prezidenta republiky a v otázkách retitucí majetku. Ve vém odborném díle i ve veřejném půobení vždy jednoznačně proazoval čeké potoje a národní zájmy a také byl za to mnohokrát vytaven nepřízni názorových odpůrců a jejich politických ouputníků. Vždy dokázal vé názory veřejně a tatečně obhájit a je do oučanoti ve veřejném protoru tále jednou z našich nejvýraznějších právních autorit. Ocenění zaluhuje i jeho angažovanot v nezikovém ektoru od roku 2000 půobí jako přededa Hlávkovy nadace. Profeor Václav Pavlíček, zaloužilý vyokoškolký učitel, který dodne předává vé znaloti tudentům, autor rozáhlého vědeckého díla, organizátor vědeckého života obdržel od prezidenta republiky v roce 2015 tátní vyznamenání Medaili za záluhy. Letošní Cenu IVK převzal na etkání, kterého e zúčatnili i laureáti uplynulých let Stanilava Janáčková, Milan Knížák a Dušan Tříka. Vážíme i toho, že profeor Pavlíček mnohokrát vytupoval na akcích IVK či publikoval na tránkách periodik IVK a těšíme e, že tato polupráce bude dále pokračovat. Václav Klau Na letošním Rhodokém fóru e vedla debata i o migraci. Dotal jem e v ní do otrého třetu jejími politicky korektními obhájci. Můj úvodní projev obahoval náledující argumenty. Aprioritické, politicky korektní, progreivitické, v podtatě merkelovké potoje k migraci jou založeny na zcela ošidném předpokladu, že je migrace pozitivním polečenkým jevem a že migrovat mezi táty je normální. S tím nelze ouhlait. Normální je nemigrovat. Normální je akceptovat zemi, ve které e člověk narodil a má tam vou rodinu, identifikovat e ní, považovat ji za vou domovinu a žít v ní. Emigrace muí být považována za extrémní způob řešení exitenčního problému konkrétního člověka. Normální je nemigrovat. Normální je akceptovat zemi, ve které e člověk narodil a má tam vou rodinu, identifikovat e ní, považovat ji za vou domovinu a žít v ní. Právě ten konkrétní člověk je klíčový. Ne trápí ná individuální migrace, tento pomalý, v malém množtví probíhající, v podtatě pokorný, neagreivní, a proto nedetruktivní proce, kterého jme vědky celá taletí a tiíciletí. O individuální migraci není důvod vét por. Průvodním jevem dnešní doby je však nikoli pomalá a pokorná, nýbrž o proměnu polečnoti uilující maová migrace. Ta je z řady důvodů dnešními politickými elitami uměle timulována a přímo či nepřímo organizována a řízena. Organizátoři Rhodokého fóra předem rozelali řečníkům návrh hlavních bodů k dikui. Nevěřil jem vým očím. Obahoval otázky typu jakou formu by měla migrace mít?, jak zíkat z migrantů co nejvíce? (how to get the mot out of the migrant), jak řídit migraci?. To jou pro mne otázky Rezolutní NE hrátkám migrací nepřijatelné. Jedinou relevantní otázkou je, jak e bránit migraci?, nebo eventuálně jak ji minimalizovat?. Maová migrace je negativním jevem jak pro země, kam migranti měřují, tak pro země, odkud odcházejí. Vyvolává změny etnického ložení obou typů zemí. Vede k velkým kulturním, ociálním a politickým konfliktům, šokům a pnutím. Narušuje zvyky, obyčeje, vzorce chování, způob života, které e potupně vyvíjely po taletí a tiíciletí a které vedou k unikátní a neopakovatelné pecifičnoti jednotlivých zemí. Dnešní por o migraci není porem mezi humanimem a xenofobií, ani mezi olidaritou a egoimem. Je porem zatánců vobody a národního tátu odpůrci vobody a národního tátu. Maová migrace je obhajována dne již zcela zdikreditovanou doktrínou multikulturalimu. Nemohu přijmout politicky korektní, ale zcela prázdnou rétoriku, která zdůrazňuje vzájemný repekt a přijetí identity jiných a která hlavně varuje před xenofobií. Dnešní por o migraci není porem mezi humanimem a xenofobií, ani mezi olidaritou a egoimem. Je porem zatánců vobody a národního tátu odpůrci vobody a národního tátu. Maová migrace je obhajována dne již zcela zdikreditovanou doktrínou multikulturalimu. Ta je lepou uličkou. Aby mohly jednotlivé táty fungovat, potřebují alepoň minimální (vůbec ne malý) tupeň homogenity, nikoli maximum heterogenity a diverzity. Právě to e ideologie multikulturalimu dlouhodobě naží popírat. (Důledně odlišujme evolučně, pontánně vzniklou multikulturalitu v různých mítech věta od agreivní a kontruktivitické ideologie multikulturalimu.) Žiji v Evropě, která má pecifickou hitorii a navíc nové charakteritiky pojené intitucionálním upořádáním Evropké unie. Dnešní migrační vlna je v Evropě vyvolána tím, že byly hranice EU po dlouhou dobu otevřené a nehlídané a že e na tom nic nezměnilo ani po událotech roku Nechopnot, abence vůle, ne-li dokonce záměr klíčových evropkých politiků jou příčinou pokračující migrace. Tito lidé pravděpodobně tále ještě věří v utopickou ideu Schengenu, která e ukázala být fatálně chybnou a neudržitelnou. Společnoti bez hranic nemohou exitovat. Žiji ve třední Evropě, která zažila čtyři deetiletí komunimu. Tento prožitek zotřil naše pohledy na polečenké událoti. Lidé v tomto regionu nemohou zapomenout na komunitické experimenty, které byly ve vé podtatě podobné dnešnímu migračnímu experimentu. Nezapomínají na neautentickou olidaritu vynucovanou z vnějšku, na výzvy k ebeobětování e ve jménu budoucnoti a na pokuy vytvořit nového evropkého člověka. To, co e děje dne, není od minulých pokuů příliš vzdálené. Společnoti nemohou exitovat bez hranic. Jem navíc z malé tředoevropké země. Rozdíl mezi malými a velkými zeměmi je v pohledu na migraci záadní. Pro malé země je hrozba maové migrace něčím úplně jiným než pro země velké. Ty by i toho měly být vědomy, ale bohužel nejou. Dnešní migrační vlna primárně nebyla způobena ituací v zemích na Blízkém východě a v everní Africe. Je důledkem již delší dobu probíhající evropké krize, ytémových defektů evropké politiky a evropkého intitucionálního upořádání, laboti a předudků evropkých politických elit. Dnešní politika německého a bruelkého etablihmentu e tala pro Evropu větším nebezpečím než amotní migranti. Má kritika proto nemíří na migranty. Míří na oučanou Evropu. Termín migrační projekt je namítě. Dnešní maová migrace není důledkem pontánního, repektu hodného lidkého chování. Je důledkem mylného projektu multikulturních politických elit. Právo n 2

3 Prohlášení k událotem v Katalánku Jme pobouřeni brutalitou madridké vlády, jakou zaahuje proti dnešnímu referendu o nezáviloti v Katalánku. Považujeme za nepřijatelné, aby kterákoliv vláda zneužívala ozbrojené íly, náilí a repree k potlačení těch, kteří chtějí vobodně vyjádřit vůj názor. Evropká komie v polední době opakovaně kritizovala Polko a Maďarko za údajné nedodržování vlády práva i tzv. evropkých hodnot, a proto těmto zemím vyhrožovala ankcemi. Žádáme Evropkou komii, aby podobně odoudila španělkou vládu za její nedemokratické a zcela nepřijatelné jednání. Ivo Strejček člen právní rady IVK Jednání o odchodu Británie z EU jou zablokovaná. Vytoupení britké miniterké přededkyně Therey Mayové v italké Florencii proto bylo očekáváno jitým napětím, ačkoliv hlavní vyjednavač brexitu za EU Michel Barnier e akce demontrativně nezúčatnil. Obratně tak předvedl, kdo tahá za delší konec vyjednávacího provazu. A protože florentký projev Mayové byl beznadějný, mohl jej Barnier na dálku označit jako kontruktivní projev vyjadřující ochotu miniterké přededkyně pounout rozhovory kupředu. Kdybychom rychlot a způob provedení brexitu chápali pouze jako izolovanou otázku řešení vztahu Londýn Bruel, na britkém vyjednávacím váhání by nám příliš nezáleželo. Ale není tomu tak. Na rozhodnoti Britů, jak budou v odchodu z EU potupovat a kam měřovat, na jejich převědčivoti a janoti, jak budou formulovat vé cíle, závií do jité míry i úpěšnot Václav Klau a kolektiv IVK (Jiří Weigl, Ladilav Jakl, Ivo Strejček, Petr Hájek, Bori Šťatný a Petr Macinka), 1. října 2017 ouboje otatních eurorealitických politických formací centralizační oou Berlín Paříž Bruel. V tomto ohledu je ituace tritní. Evropkým vyjednavačům e podařilo zavléci britkou tranu do čaové pati. To i Britové způobili ami jou váhaví, nepřipravení, nerozhodní a potrádají převědčivého politického vůdce. Mayová ve Florencii tyto charakteritiky britké vyjednávací pozice nejen potvrdila, šla ve vé politice euroappeaementu ještě dál. Vyhláila, že Británie navrhuje po březnu 2019 (oficiálním datu ukončení období brexitu) další dvouleté přechodné období, a naznačila, že plní Bruelu vše, co dopoud tvořilo vyjednávací třecí plochy: přihláila e k plnění porných finančních nároků EU i po roce 2019; líbila, že práva občanů EU v Británii budou plně zachována na úrovni dnešního tavu ; a připutila, že juridikce Evropkého oudního dvora nad britkým právem nekončí březnem Premiérka potvrdila, že dnešní britká politika z EU ice verbálně odchází, moc vážně to ai nemylí. Evropká unie a její elity mají za ebou obávaný politický rok významných voleb: v Ni- OTÁZKA IVK Jaké lze vyvodit poučení z německých parlamentních voleb? Strany, které polečně nebo třídavě vládnou v Německu už od války, zaznamenaly nejhorší výledky od konce 40. let. Zároveň e do německého parlamentu poprvé v hitorii dotala kutečně opoziční nelevicová trana. To vypovídá mnohé o německé polečnoti, podtatným způobem mění německou politickou mapu a také patrně záadně zkomplikuje jednání kolem etavování nové německé vlády. Ná ale zajímá něco jiného. Jaké poučení z těchto voleb i můžeme vzít my? Co tyto výledky znamenají či mohou znamenat do budoucna pro ná, pro evropkou integraci a pro mezinárodní ituaci vůbec? Na co e máme připravit? Čeho e máme obávat, či naopak co a jak bychom popřípadě mohli využít pro ebe? Václav Klau Výledek německých voleb je obrovkým povzbuzením pro všechny čeké i evropké demokraty. Úžaným výledkem je Beznaděj britké politiky ztráta čtvrtiny hlaů merkelovké CDU, pětiny hlaů chulzovké SPD a naopak zik 13 % hlaů politickým a mediálním etablihmentem démonizované AfD. Jem velmi rád, že jem mohl voji podporu AfD v poledních týdnech a měících opakovaně vyjadřovat přímo na německé půdě na řadě předvolebních hromáždění. Ukázalo e, že ne všichni Němci e nechali zatrašit nenávitnou propagandou zozemí, ve Francii a v Německu. Zvládly jej v pohodě. Vcelku nadno překonaly šok z výledků britkého referenda, k čemuž jim pomohli Britové ami. Náledná beznadějnot britkých vyjednavačů pomohla olabit protibruelké politické íly, které do voleb ve vých zemích vtupovaly. A tvrdot, jakou e Barnierově týmu podařilo zatlačit nepřipravené Brity, je třeba chápat jako vzkaz Bruelu dovnitř EU: na odchod i dejte zajít chuť! V celém tomto kontextu je třeba říci, že afektované, ale obahově zoufalé vytoupení britké premiérky Mayové ve Florencii bylo dalším rozčarováním a zklamáním. Potvrdilo, že ze oučané politické Británie lze jen obtížemi čekat pojeneckou podporu v boji euroelitami. Bude to na několika odvážných, janých, rozumitelných kontinentálních lídrech. Na jejich chopnotech formulovat vizi a vyvětlit občanům, proč, jak a kam má Evropa jít. Na jejich ochotě povznét e nad nepodtatné rozdíly (viděno optikou úkolu doby řešení Evropy), které je navzájem prozatím rozdělují, ale pojit vé íly a polupracovat. Británie e pak připojí. Stanoviko ke dni proti AfD, kterou nakonec zvolil každý edmý německý občan. Je to i velký impulz pro volby u ná, nad e ani občané ČR nenechají ovlivnit mediální propagandou a použijí vlatní rozum. Výledek parlamentních voleb v Německu je pro Angelu Merkelovou Pyrrhovým vítěztvím. n 3

4 Jiří Weigl výkonný ředitel IVK Německé volby prokázaly zničující vliv politiky kancléřky Merkelové na tradiční německé politické trany. Za dlouhá léta vé vlády e jí podařilo dokonale potlačit kritickou dikui o politických problémech Německa jak uvnitř vé trany a vládní koalice, tak i na celé parlamentní úrovni. Společnoti byla vnucována myšlenka, že vůči politice kancléřky neexituje alternativa. Německé parlamentní politické trany e potupně lily v jakoui no vodobou Národní frontu, ledující politickou linii blížící e více a více politice a ideologii trany Zelených. Občanká pravice, kdyi základ adenauerovké Spolkové republiky, fakticky zanikla merkelovká CDU aktivně převzala a razí levicově pokrokářká témata a je od SPD neodlišitelná. Zničilo to jak SPD, tak CDU. Do nečekaně těžké pozice padla v důledku toho rovněž bavorká CSU. Demokratickou pluralitu proto v těchto parlamentních volbách zachraňovala AfD, která byla ze trany oučaného německého etablihmentu napadána iracionální nenávití a zuřivotí, připomínající potoj k diidentům za minulého režimu. Volby záadní změnu nepřinely, ukázaly však krizi německé demokracie a nabouraly pečlivě budovanou faádu vzorové země, již levicoví pokrokáři již chtěli paovat na nového vůdce vobodného věta. Rudolf Jindrák bývalý velvylanec ČR v SRN Z výledků německých parlamentních voleb by e měly poučit naše politické trany a hnutí zejména v tom, že e nevyplácí ztrácet vlatní profil a navzájem i vykrádat volební programy. Mylím, že voliči v Německu nevolili velké trany CDU/CSU a SPD právě kvůli tomu, že jim tyto trany nedokázaly nabídnout jané priority a vyprofilovaná témata, která lidi opravdu trápí. Z hledika mezinárodní politiky hodnotím výledek parlamentních voleb v Německu pozitivně. Jednak po dlouhé době v Německu zazněla a voliči byla reflektována kritika způobu evropké integrace, jednak zíkáváme ča a protor pro vyjednávání. Setavování nové vládní koalice jitě bude trvat delší dobu a Německo tudíž nebude moci polu Francií a bruelkou byrokracií takovou intenzitou tlačit na některé avizované reformy EU. Petr Robejšek zakladatel Realitů Hlavní příčinu volebního výledku je třeba vidět v kancléřce. Německu a Evropě nevládla ilná kancléřka, nýbrž váhavá a k útupkům připravená Angela Merkelová. Moc používala pouze k proazování NOVINKA útupků vůči aktérům, kterým e neodvážila vzepřít. Tak utoupila bankéřům a zachránila v roce 2008 zkrachované banky. Ze tejných důvodů porušila Maatrichtkou mlouvu a vydržuje zbankrotované Řecko. Ta amá labá kancléřka utoupila migrační invazi. Tato éra je u konce a připravuje e céna pro jejího nátupce. To, že je AfD zatoupená v Bundetagu, je významný příno pro zachování demokracie v Německu. V parlamentu je teď opravdová opoziční trana. AfD odmítá způob, který politici etablovaných tran používají při výběru problémů, kterými e má politika zabývat, a způob, jak je řeší. Navíc je AfD opravdu konzervativní a národovecká trana a to donutí otatní trany, aby znovu kladly důraz na vou ideovou odlišnot. V evropké politice zažijeme obvyklé ujišťování o pokroku evropké integrace. To však bude pouze nepřevědčivě makovat pokračující lábnutí EU. Když SPD poruší lib jít do opozice, tak bude tento proce pomalejší, než když vůj lib (proti mému očekávání) plní. Další olabování EU otevře i pro země naší velikoti protor pro ukutečňování národních zájmů. K tomu je ale nutné, aby v čele naší země tála vláda, která chápe, co národní zájmy jou, a má chopnoti a vůli je proazovat. Naše vláda e navíc muí vážně připravovat na možné opuštění nebo na rozpad Unie. Francie je v kritické hopodářké ituaci a potřebuje e nutně krýt pod deštník polečných (tj. německých) euro- -financí. Bude-li Merkel vládnout SPD, tak je pravděpodobnot toho, že Macronovi vyjde vtříc, poměrně vyoká. To by pro ná mělo negativní důledky a pravděpodobně by i vynutilo odchod z Unie. Intitut Václava Klaue nabízí borník Marie Terezie 300 let od narození (2017), do něhož připěli Jiří Weigl, Jan Sechter, Ferdinand Trauttmanndorff, Jarolav Čechura, Jindřich Forejt, Karl Vocelka, Vladimír Liška, Milan Hlavačka, Eduard Maur, Joef Pekař, Václav Junek a Michal Skořepa. V příloze je Pragmatická ankce z 19. dubna 1713, patent Marie Terezie o všeobecném školním řádu a robotní patent. Nechybí ani reprodukce barevných obrazů Marie Terezie. Editorem je Marek Loužek. 130 tran, cena 165 Kč. objednávky na: 4

5 Ivo Strejček člen právní rady IVK Německé parlamentní volby byly volbami v řadě volebního roku Neprobíhaly v politickém vakuu a nebyly reflexí výhradně vnitroněmecké polečenké debaty. Byly oučátí i výledkem proceů, které probíhají v dnešní EU a které e týkají každého členkého tátu tohoto polku. Tato érie voleb ukázala nejméně, že došlo k proměně charakteru politického poru. Již není veden o ekonomiku, ale má rozměr hodnotový. Více multikulturalimu, nebo návrat k národním kulturním kotvám? Více feminimu, genderimu a homoexualimu, nebo rodina? Více nadnárodního a nedemokratického rozhodování, či reneance touhy víc i do toho mluvit ami? Tradiční politické trany olabují, nebo e zcela hroutí. Jednak proto, že utrnuly v poválečném politickém tereotypu tavět volební ouboj výhradně na ekonomických tématech, jednak proto, že vyjít vtříc hodnotovým tématům by v důledku demakovalo jejich vlatní letité politické elhávání. Občané to cítí, a proto mají tále intenzivnější potřebu volit antiytémově, neboť v takové volbě vidí návrat k ytému. Přeto je tále nejané, jak daleko již došla reneance váru jako základního předpokladu zdravého fungování demokracie; jak potoupila touha a odhodlání čáti voličů odmítnout politickou korektnot a detabuizovat zakázaná témata. Vládnoucí etablihment, odtržen od reality, ílící ignály od čáti voličů tále ignoruje, považuje tuto čát veřejnoti za ty, kteří tomu nerozumí, za ty zlé, nenášenlivé a nahnědlé a proti jejich vůli bezohledně protlačuje již prokazatelně zdikreditované koncepty, vše v atmoféře mediálních manipulací a vylovených lží. Pukliny, které érie voleb 2017 obnažila, e nebudou vyhlazovat ale prohlubovat. Před nedávnem to explicitně vyjádřil Juncker odpovědí bude více hlubší a olidárnější integrace. Do čeké politiky e tento nápad přelil v podobě závodu o tvrdé jádro. Bylo by fatální chybou, kdyby čeští politikové v této outěži toužili být premianty. Předvolební liby to však naznačují. Bo hužel. Alexandr Vondra bývalý vicepremiér pro evropké záležitoti Z německých voleb vyplývá pro tandardní pravici a to i u ná dvojí poučení. Za prvé CDU/CSU pod vedením Angely Merkelové dávno oputila kontantu, kterou e dříve úpěšně řídili Franz-Joef Strau i Helmut Kohl, že totiž napravo od nich nemí být protor pro žádnou tranu. Merkelová vým pounem doleva ice téměř vygumovala SPD, ale protor napravo uvolnila alternativám. Rozdíl mezi Merkelovou a Kohlem lze dobře ilutrovat na jejich reakcích na problém maivním přílivem přitěhovalců. Když Kohl začátkem devadeátých let čelil podobným problémům přitěhovalci z východu, zejména z Balkánu, azylovou politiku výrazně přitvrdil a na NABÍZÍME ouedech i vynutil návratové dohody, čímž úpěšně eliminoval vzetup Schönhuberových republikánů. Merkelová reagovala naproto opačně, když neuváženě otevřela náruč pro přitěhovalce z Blízkého východu a Afriky, a teď e jí to u voleb jako bumerang vrátilo. Druhé poučení bude na první navazovat totiž o nepoučitelnoti tzv. tandardní pravice v dnešní nejen německé, ale i evropké politice. Předpokládám, že pře potíže povolebního vyjednávání a pory zejména mezi CSU a Zelenými uzavře Merkelová koalici zvanou jamajka. Verbálně ji bude obhajovat evropkým zájmem, ale v záadě jí půjde o to, aby délkou vého půobení v kancléřtví překonala vé novodobé německé předchůdce. Cenou za tuto oobní ambici budou další útupky oučané vlně levicového progreivimu, například zákaz aut e palovacím motorem, a tím i potupný rozpad německé tandardní politiky, jak ji po válce známe. CDU e koalicí e Zelenými poune dál doleva a tím bude napravo otevírat jen větší protor alternativám. Oobně e ovšem z tohoto vývoje nijak neraduji. Mám píš obavy, co nám Německo, v budoucí Evropě bez Británie naproto dominantní íla, ještě natropí. Benjamin Kura piovatel Nepochybný úpěch, ale na jáání brzo. Maintreamové trany v celé Evropě, včetně těch nominálně pravicových, e pounuly tak daleko k levicovému extrémimu, Intitut Václava Klaue nabízí borník Čeko-německá deklarace dvacet let poté (2017), do něhož připěli Václav Klau, Václav Pavlíček, Aleš Valenta, Rudolf Jindrák, Jiří Weigl, Jindřich Dejmek, Lukáš Novotný, Vladimír Handl, Václav Junek, Ota Filip a Jindřich Forejt. V příloze jou plné znění čeko-německé deklarace, projev premiéra Václava Klaue při podpiu deklarace, projev čekého premiéra v Polanecké němovně 11. února 1997, vzpomínka Václava Klaue na Helmuta Kohla a om fotografií z podpiu deklarace. Editorem je Marek Loužek. 140 tran, 100 Kč objednávky na: 5

6 politické korektnoti, anti-patriotimu a anti-demokracii, že klaický konzervatimu (a vlatně dokonce i původní nelevicový liberalimu) e jim jeví jako pravicové extrémy hraničící nacimem a ze všech il jim znemožňují přítup k moci. Téměř deet let e už podobnému volebnímu úpěchu těší Geert Wilder v Holandku a Marine Le Pen ve Francii, ale bruelkou nadnárodní politiku celoevropké ebevraždy e jim doud nepodařilo podtatně zvrátit a ta naopak akceleruje. Změnit to ai nepůjde, dokud nezíkají většinu k etavení vlád. Aleš Valenta Intitut Václava Klaue Budoucí německá vláda bude labší, takže politický tlak SRN vůči ouedům i v rámci EU by e mohl nížit. Obě varianty budoucí vlády (velká koalice nebo Unie/FDP/ Zelení) e budou rodit velmi těžce. Fatálně olabená SPD ví, že další čtyři roky v objetí Merkelové by pro ni mohly znamenat ztrátu tatuu Volkpartei. Navíc nechce, aby AfD připadla role největší opoziční trany. Slabinou druhé varianty je vztah CSU a Zelených. CSU ztratila pře 10 % hlaů, takže i lze těžko předtavit, jak by za této ituace bavorký premiér Seehofer ve traně obhajoval rezignaci CSU na Obergrenze pro přijímání migrantů, což je předpoklad pro koalici e Zelenými. Budoucí čeká vláda by neměla očekávat žádné větší pouny v německé evropké a zahraniční politice. Záadní požadavky AfD (ukončení tranferové unie, odchod SRN z eurozóny, top evropké armádě, obnovení kontroly německých hranic) jou ve třednědobém výhledu nerealizovatelné. Některá další témata AfD již tak utopicky neznějí, např. ukončení protirukých ankcí a zapojení Ruka do mezinárodního bezpečnotně-politického ytému. Přededa FDP Lindner před volbami podpořil uznání ruké anexe Krymu a rukou kartou by v tomto mylu mohla při povolebních koaličních jednáních hrát i CSU; Seehofer bude nutně potřebovat v této či jiných záležitotech (migrace) vyjednat pro Bavorko hmatatelné útupky, jinak CSU v zemkých volbách v příštím roce hrozí ztráta abolutní většiny. Poílení čeko-bavorkých tyků, rep. nějaká forma alepoň neformálních kontaktů Bavorka, Viegrádu (a Rakouka), je proto jednou z možných trajektorií budoucí čeké zahraniční politiky. Nejdůležitějším úkolem však zůtává všetranná příprava na další možnou migrační krizi; Německo je pro ná nadále nejen pojencem a partnerem, ale i hrozbou. Vladimír Handl Fakulta ociálních věd UK Souhlaím tezí, že volby podtatným způobem mění německou politickou mapu, není nicméně ohrožena německá tabilita, properita ani zahraničněpolitické měřování. Důležité ovšem je, aby Německo mělo v dohledné době funkční a akcechopnou vládu. Zřejmě e podaří vytvořit koalici NOVINKA CDU/CSU FDP a Zelenými (předpokladem je kompromi mezi CDU a CSU). Její hlavní výzvou bude formování evropké politiky. Jedna její dimenze je neproblematická: konolidace EU-27, zejména fungování jednotného vnitřního trhu na této agendě e německé trany hodnou (do jité míry včetně AfD), navíce předtavuje tedy pole pro polupráci i ČR. Druhá dimenze je pro ČR, jež není oučátí eurozóny, ale nechce zůtat na periferii, může předtavovat problém: německá vláda bude (zejména pod tlakem Francie) hledat přijatelnou míru reformy EU a zejména eurozóny. Liberální FDP a CSU zablokují jakýkoli krok měrem k rozpočtu eurozóny a formálnímu utavení dluhové unie, kdežto Zelení i finanční tranfery předtavit dokážou a Angela Merkelová bude (jako v řadě dalších otázek) moderovat hledání kompromiu. Na druhé traně Zelení e vou janou kritikou Ruka v ruko-ukrajinkém konfliktu budou podporovat politiku Angely Merkelové a bránit pragmatizaci přítupu k otázce ankcí. Dá e čekat, že prioritou východní politiky koalice bude internacionalizace řešení konfliktu v Donbau; k té by měla připět i ČR. Vtupem AfD do Spolkového němu není ohrožena německá demokracie, ale politická kultura. Styl trany byl založen na provokaci a překračování tabu (kulturních i hitorických). Pro ČR je problematická i nacionalitická mobilizační rétorika naše hitorická paměť ukazuje, že e doud každé nacionalitické vzepětí v Německu dříve nebo později obrátilo mj. proti ouedům. Na druhé traně úpěch AfD vedl k oživení politické debaty a tra- Nakladateltví Karolinum nabízí knihu Marka Loužka Evropká integrace z pohledu teorie veřejné volby (2017). Evropká integrace e dotala do krize. Unie trpí demokratickými deficity, důvěra občanů v ni je nízká, vyhrotily e problémy eurozóny, ekaluje migrační krize a některé země (jako např. Velká Británie) podnikají kroky k vytoupení z unie. Cílem monografie je uchopit evropkou integraci z pohledu teorie veřejné volby. Kniha by neměla chybět v knihovně žádného ekonoma, politologa ani experta na Evropkou unii. 205 tran. objednávky na: 6

7 na ehrává důležitou reprezentativní funkci; toto volební období ukáže, jetli e tane kontruktivní opozicí, jak libuje Jörg Meuthen. Petr Hampl ociolog Když před nějakými více než to lety e tehdejší marxitičtí a anarchitičtí revolucionáři pokoušeli definovat, kdy natává revoluční ituace, všimli i, že jedním ze znaků revoluční ituace je to, že vládnoucí kupina začíná projevovat známky laboti. Dne už koro nikdo nečte taré bolševiky, ale všichni i intuitivně uvědomují, o co jde. Kancléřka potřebovala Němcům a celému větu ukázat, že dovede AfD zadupat do země tejně, jako zadupala do země Pegidu. Lidé, kteří dne v Německu vládnou, naadili abolutně všechno, co měli k dipozici. Totální mediální blokádu, zatrašování, zatýkání, domovní prohlídky, amozřejmě drtivou finanční převahu, přepadání členů AfD na ulicích, vytloukání jejich oken, vyhazování z práce těch, kdo AfD podporoval, rozšiřování nejrůznějších lží Je možné říct, že nic nezanedbali. Ale netačilo to. AfD je třetí nejilnější trana. V Saku dokonce zvítězila. AfD nebude určovat německou politiku, podtatné ale je, že vládnoucí moc ukázala labot. To neznamená, že bude náledovat rychlá změna poměrů. Ale zcela jitě prakla další obruč. Luboš Zálom bloger Morálním vítězem německých voleb je bezpochyby Alternativa pro Německo, která jako jediná hlay zíkala, na rozdíl od otatních tran, které podporu ztratily. Růt tran charakterizovaných obecně jako alternativní pravice po celé západní Evropě ice můžeme na první pohled vyhodnotit jako blýkání e na lepší čay, ale příklad brexitu ukazuje, že oučané mocenké elity jou natolik odtržené od reality a zaťaté ve vých potojích, že na nějakou kutečnou změnu v politice vůdčích zemí EU i teprve budeme muet počkat, a to amé platí i pro Německo. Jeho politika, ať už z povolebních vyjednávání vzejde jakákoliv koalice, pojede dál ve vých kolejích, včetně potoji k malým členkým zemím, jako je ČR. Vnucování vé vůle v otázkách, jako jou např. migrační kvóty nebo fikální unie, bude přinejmenším tejně vehementní jako dopoud. V této věci e pro ná prakticky nic nemění: mylem naší politiky pro další roky bude i nadále uhájení maximální možné uverenity oproti mocenkým choutkám probruelké politické aritokracie, mezi níž lze právem počítat vůdčí německé politiky. Pokud jde o příklad AfD pro naši politiku, poučení e nabízí pro trany, které by chtěly jít jejím příkladem a tát e myluplnou pravicovou alternativou e kutečným potenciálem do budoucna. Je ice pravda, že německé problémy a témata, nimiž AfD upěla (migrace, ilám), zatím nejou u ná přímo pociťované (u ná je zatím píše chápána morální rovina těchto otázek, než že by měly přímý vliv na politiku jako takovou), ale tím, jak ná bude německá politika i nadále ovlivňovat, budou tato témata chápána veřejnotí jako klíčová. Strana, která bude další čtyři roky od AfD pozorně opiovat alepoň v těchto dvou důležitých tématech, může být překvapením příštích voleb. Začarovaný kruh kolem Severní Koreje n Ladilav Jakl člen právní rady IVK Severní Korea děivě zbrojí. Světové polečentví a především USA rezolutně požadují zatavení everokorejkých zbrojních projektů a přikládají k této rezolutní žádoti hrozbu maovým vojenkým záahem. V reakci na tuto hrozbu Severní Korea děivě zbrojí. V reakci na to USA, NATO a všechny velmoci (v různé míře) tupňují vé hrozby. V reakci na to Severní Korea děivě zbrojí. Lze nějak přetnout tento začarovaný kruh? Lze, ale doud e tím rozhodující větové mocnoti (především USA, jejichž odpovědnot je v tomto konfliktu zdaleka největší) nijak nezabývají. A proč a jak byl vlatně tento kruh začarován? I to lze pochopit, ale také e tím doud nikdo viditelně nezabývá. Světové polečentví vůči Severní Koreji používá celou škálu nátrojů cílem tamní režim uměrnit. Od ankcí a embarg pře diplomatický nátlak až po explicitní varování před přímou vojenkou akcí, zničením režimu a třeba i celé země. Jaké mohu tyto nátroje (především ona vojenká hrozba) přinét výledky? Jou v záadě tři teoretické možnoti. USA (a některé další íly) budou adreovat Severní Koreji jedno tále ilnější varování za druhým, až e z toho tane folklór na způob edmitého šedeátého pátého už kutečně poledního varování, vylaného Čínou Sovětkému vazu během pohraničních porů na Uuri v 60. letech. Severokorejci budou mluvit coi o karavaně a štěkajících pech či o povi, který štěká, ale nekouše, o hoře, která porodila myš, a možná přidají nějaké jiné aijky poetické urážlivé přirovnání. Pro doma pak bude mít Kimův režim trvalý vítaný argument, že utužování diktatury je přece vynuceno vnější hroznou. Autorita USA a dalších zemí hrubě utrpí a bude terčem poměchu. A dobrodružné režimy i jinde po větě dotanou ignál, že podobné hrozby je třeba vždy vydělit tem. Možnot čílo dvě: hrozby budou šroubovány do tak neúnoné míry, až budou mít USA pocit, že než zažívat blamáž, bude nutno nějaký útok opravdu provét. Útok na zbraněmi napěchovanou zemi plnou odhodlaných fanatiků. Nešlo by o omezený jednorázový vojenký záah, jak nad někdo ní. Výledkem budou ohromné válečné hrůzy, zničená země na obou tranách demarkační linie, náledný rozvrat a chao na minimálně celou generaci pro mnoho milionů lidí. 7 Možnot čílo tři: Kimovi e díky americké vojenké hrozbě rozvítí v hlavě, zruší armádu, rozputí vou tranu, vypíše vobodné volby a zatřelí e. Severokorejci i nadšeně zvolí vládu práva a demokracie a začnou šťatně nakupovat coca colu a hamburgery. Zbraně louží k tomu, aby k žádnému boji nedošlo. Slouží k odtrašení. Ne, jiná možnot, bohužel, neexituje. Soft verzi varianty dvě už jme vyloučili, nutně by přerotla v čitou dvojku. Jakái oft verze varianty tři, o které možná ní američtí a jiní tratégové (tedy zatavení ekalace zbrojení, připuštění mezinárodního dozoru nad zbrojními projekty, likvidace všech zbraní hromadného ničení a alepoň čátečné uvolnění režimu), je ještě méně pravděpodobná než dot fantatická základní varianta tři. Proč? Vyvětlit to bylo důvodem vzniku textu, který právě čtete. Proč vlatně táty budují vůj vojenký arzenál? Anebo obecněji: k čemu vůbec louží zbraně? Odpovědět umí každé malé dítě. K boji nepřítelem. K obraně nebo k útoku. To ale není odpověď úplná.

8 Nejčatěji totiž zbraně louží k tomu, aby k žádnému boji nedošlo. Slouží k odtrašení. K odtrašení případného útočníka. Ve velké většině případů mají zbraně tuto funkci v rukou toho menšího, labšího, toho, který dobře ví, že nemůže třet potenciálním protivníkem vyhrát (proto ho ani nenapadne na něj zaútočit, prohrál by), ale chce vylat zprávu, že protivníka bude jeho vítěztví bolet. A že by i měl rozmylet, zda mu takové vítěztví tojí za to. Funguje to tak po miliony let i v přírodě. Před případným útokem e živočichové chrání několika záadními způoby: makováním (tát ale přehlédnout nelze), útěkem (tát neumí utéct), brněním (hraniční pevnoti a obranné linie však v minuloti byly mnohokrát překonány) nebo právě odtrašením. Ne, voa vá nepřemůže. Ona to ví, vy to víte také. Když ji zmáčknete v ruce, nadno ji zabijete. Svým žihadlem a už i vým zabarvením vá však varuje: ano, když budeš chtít, zabiješ mě, ale pořádně tě to zabolí. Stojí ti to za to? Tato taktika je vlatní mnoha zejména malým tvorům. A tak čato mnohem větší a ilnější útočník raději couvne, protože případné poranění by ho i v případě vítězného boje mohlo přijít draho. Svou chopnot způobit útočníkovi bolet ale muí ten menší demontrovat hlaitě a viditelně. A jak je to mezi lidmi? Stejné. Vrhací zbraně a později luky zajité vznikly jako nátroj k lovu. V dějinách lidké civilizace však ehrály možná ještě záadnější roli. Setřely rozdíl mezi ilnými a labými. Nebo tento rozdíl podtatně zmenšily. Najednou e i ilný začal bát, že mu vše neprojde, že i nemůže od labých vzít, co e mu zachce. Najednou měl důvod e obávat, že rána i od labšího ho může pořádně zabolet. Společnot e tak začala organizovat daleko ložitěji než ve vých počátcích. Podrobně o tom píše například Chritopher Boehm v knize Hierarchy in the Foret (2001). A dávno před ním řecký hitorik a autor knihy Peloponéké války Thúkydidé, když cituje pláč jednoho Athéňany zajatého partkého bojovníka nad tím, jak šípy nerozlišují mezi tatečnými a zbabělými, nebo mezi ilnými a labými. Jeho valy a bojový um na athénký luk netačily. Střelné ruční zbraně pounuly tento vývoj kupředu ještě záadněji. Ne nadarmo e o Samueli Coltovi říkalo, že díky jeho revolveru přetalo v Americe bezvýhradně platit právo ilnějšího. A pokud e pouneme ještě o to let po Coltovi, muíme uznat, že tudená válka nepřerotla ve třetí větovou válku z jediného důvodu: kvůli odtrašujícímu efektu jaderných zbraní. (O to úměvnější je letošní Nobelova cena míru hnutí, které chce odtranit právě tuto nejlépe fungující pojitku míru všech dob.) A tím jme e dotali od živočichů a hitorie k oučanoti a k napětí kolem Severní Koreje. Opravdu nám chce někdo namluvit, že Severokorejci e chytají napadnout Ameriku, Japonko nebo vého jižního oueda? Je trašně jednoduché předtavovat i vého protivníka jako šílence bez logiky. Ale jako ani Hitler, tak ani Kimové a mnoho dalších diktátorů žádní šílenci nebyli a nejou. Chovali e naopak většinou velmi racionálně, zvrhlý byl jen jejich cíl. Ale na cetě k němu obvykle potupovali logicky přeně tak, aby vého záměru doáhli. Co je cílem everokorejkého režimu? Udržet vou moc, udržet vůj bizarní krutý ytém, který je kombinací orientální dynatické depocie a kuriózní ideologie naproté vypjaté obětačnoti čučche. V tomto konfliktu neplatí, že co nejde ilou, půjde ještě větší ilou. Chce to přený opak: jednat, komunikovat, odbourávat trach a nedůvěru, obchodovat, pětovat tyky. A čaem e ten režim eype ám, protože jen krze vztahy, ne pře izolaci může do Severní Koreje proáknout demokracie. Je v zájmu tohoto režimu rozpoutat konflikt, ve kterém by byl zcela určitě meten? Dozajita není. Proč tedy tak zbrojí? Protože e bojí. Má čeho e bát? Samozřejmě. Bez odtrašující íly, kterou diponuje, by byl dávno zvenčí vržen podle mnohokrát vyzkoušeného receptu na vývoz demokracie. I valnatými a nemoudrými lovy oučaného amerického prezidenta Donalda Trumpa mu dává okolní vět neutále najevo, že i přeje jeho vržení třeba Předplatné Předplatné IVK zahrnuje pravidelný newletter, borníky a otatní publikace, pozvánky na emináře. Základní cena předplatného je 660 Kč. Studentké předplatné 330 Kč. Noví předplatitelé dotanou všechny publikace vydané v první polovině roku. i náilnou cetou. Tak e Kim Třetí všemi ilami naží vylat voí ignál: ano, zničíte mě, pokud budete chtít. Ale bude vá to bolet. Má tedy za této ituace myl harašení hrozbami a zbraněmi? Léčit ituaci vzniklou trachem vyvoláním trachu ještě většího? Nemá. Je to kontraproduktivní. Vede to právě k onomu začarovanému kruhu: Kim dotane další důkaz, že hrozba je reálná, a tak ji vou další zbraní chce odvrátit vzkazem, že umí oplatit i ve mrtelné křeči (jako včela) útok způobem, který zabolí i toho nejilnějšího. Plu, jak už bylo řečeno, má opravedlnění pro karabáč ve vé ruce proti vlatním lidem, protože v ituaci vnějšího ohrožení to přece prý jinak nejde. Ne, ani v tomto konfliktu neplatí, že co nejde ilou, půjde ještě větší ilou. Pokud i přejeme konec everokorejkého krutého režimu (a to i přejí nad všichni demokraté na větě), je třeba koncovat doavadní neplodnou a rikantní taktikou výhrůžek. Chce to přený opak: jednat, komunikovat, odbourávat trach a nedůvěru, obchodovat, pětovat tyky. A čaem e ten režim eype ám, protože jen krze vztahy, ne pře izolaci může do Severní Koreje proáknout demokracie. Prvních třicet let vého života jem prožil v komunitickém Čekolovenku. A vzpomínám: brali jme za zradu demokratických zemí, když mezinárodní hokejová federace pověřila opakovaně pořádáním mitrovtví věta v ledním hokeji komunitické Čekolovenko? Vyčítali jme to větovým hokejovým pohlavárům a politikům jako kolaboraci totalitním režimem? Ne, uvítali jme další šanci nakouknout do vobodného věta. Přáli jme i, aby demokratické země vyloučily naše portovní či kulturní reprezentace ze všech outěží jako tret za komunitický režim? Ne, každá dírka do železné opony byla dobrá. Není to trochu k zamyšlení i v ouviloti e Severní Koreou? Politický komentář IVK č. 55, 9. října predplatne@intitutvk.cz n 8