Teď necítím potřebu hledat špatně měřitelná a špatně agregovatelná data o tom,

Transkript

1 duben / 2019 NEWSLETTER Editorial Václav Klau: Evropká unie byla a je intitucí velmi pornou Otázka IVK: Hlaoval byte v referendu o vtupu do EU dne tejně jako v roce 2003? Václav Klau: Nenechme i ukrát brexit Jiří Weigl: O dvojím metru Václav Klau: Ke Kunderovu kulatému životnímu výročí DUBNOVÝ GRAF IVK Nadržují oudy ženám, nebo jou rozdíly mezi muži a ženami reálné? Odouzení podle vybraných tretných činů na území ČR v roce Pramen: ČSÚ, 2019 Intitut Václava Klaue o.p.. Šárecká Praha office@intitutvk.cz www. intitutvk.cz IVK Newletter Intitutu Václava Klaue Regitrace MK ČR E Periodicita: měíčník Datum vydání: Vražda Loupež Ublížení na zdraví ženy muži Krádež Evropká unie byla a je intitucí velmi pornou * Václav Klau Vtup Čeké republiky do Evropké unie byl ve vé době nevyhnutelným krokem, opačné řešení jak potvrdily výledky tehdejšího referenda u ná nemělo dotatečnou podporu. Bylo a je však evidentní, že to byl krok vyoce problematický! Já jem v referendu hlaoval proti. Teď necítím potřebu hledat špatně měřitelná a špatně agregovatelná data o tom, Vtup Čeké republiky do Evropké unie byl ve vé době nevyhnutelným krokem, opačné řešení jak potvrdily výledky tehdejšího referenda u ná nemělo dotatečnou podporu. Bylo a je však evidentní, že to byl krok vyoce problematický! jetli je netto efekt našeho člentví v EU pozitivní či negativní. Jou to data velmi měkká. O tom, v čem nám člentví nepropělo, chybí data téměř úplně. Jak měřit ztracené alternativní příležitoti? O kolik nížit náš tatiticky vykázaný HDP o hodiny zcela neproduktivní práce deetitiíců lidí vyvolané naším člentvím v EU? Co všechno odečít od objemu evropkých dotací? Jenom povinné kofinancování a naše platby do EU nebo i nemylnot lyžařkých lanovek v mítech bez vahu a něhu, různé aquaparky a cyklotezky atd.? Zvolím jinou cetu. Pokuím e připomenout vé názory na tyto věci publikované již před naším vtupem do EU. Abych i nevymýšlel, vzal jem i k ruce vou knihu Evropa Václava Klaue (datace mé předmluvy je 14. dubna 2004, tedy dva týdny před naším vtupem do EU). Kniha obahuje 43 článků a projevů, které jem napal či přednel za předcházejících 11 let. Ukazuje e, že všechno už bylo známo a řečeno. * Publikováno v deníku Hopodářké noviny dne 29. dubna V lednu 1993 jem ve Frankfurtu řekl: Evropa nebyla nikdy založena na panevropké jednotě, na velkém evropkém tátě, a nikdy jí nepropělo, když e ji někdo pokoušel, ať už pod jakoukoli ideologií jednotit (tr. 15). Velmi raně jem odlišoval integraci a unifikaci (květen 1994, tr. 17). Již v projevu před Parlamentním hromážděním Já jem v referendu hlaoval proti. Rady Evropy jem mluvil o falešné ideologii evropeimu (leden 1995, tr. 34). O naze prefabrikovat všechny Evropany ve peciální druh, který by mohl být nazván Homo europeu (tr. 48) jem mluvil na konferenci britké Konzervativní trany v Blackpoolu v říjnu Opakovaně jem otře kritizoval blížící e vznik eura (např. v rakoukém Alpbachu v rpnu 1996, tr. 63). Odmítal jem eurokepticimu a kritizoval euronaivimu (v Bonnu, v březnu 1998, EDITORIAL Leto je tomu patnáct let od doby, kdy Čeká republika a oučaně dalších devět převážně tředo a východoevropkých zemí bylo polečně přijato do Evropké unie. Celý jeden region Evropy e naunul do unie, a jak ai právně poznamenává Martin Slaný vydělit e tehdy z této kupiny bylo nemylitelné. Neměli jme na to ani ekonomickou úroveň, ani politickou ílu. Stalo e tak patnáct let po litopadu Dnešním pohledem rok našeho přítupu k EU láme ony tři politopadové dekády na dvě rovnocenně dlouhá období. Patnáct let bez unie a patnáct v ní. To je dobrá příležitot k hodnocení, k férové dikui. I proto, že těch prvních patnáct let bude už vždy jen relativně kratším obdobím našeho politopadového vývoje. Hlavním tématem tohoto číla je proto EU a naše člentví. Zda by hlaovali v referendu o vtupu do EU dne tejně, jako hlaovali v roce 2003, e ptáme v rozšířené anketě tentokrát výlučně našich blízkých kolegů a polupracovníků. V úvodním textu paném pro Hopodářké noviny Václav Klau z pozice

2 (Pokračování ze trany 1) jednoho z účatníků připomíná, že dikue o unii a kritické pohledy na řadu tendencí ní pojených jou dlouhodobým vyargumentovaným a vážně míněným potojem. O aktuálních apektech člentví repektive nečlentví v unii i přečtěte v komentáři Nenechme i ukrát brexit. Několik významných událotí uplynulého měíce a dvojí metr jakým k nim přitupovala naše média a komentátoři glouje Jiří Weigl. V závěru tohoto číla pak naleznete čát z eeje Václava Klaue k významnému životnímu jubileu Milana Kundery. Filip Šebeta tr. 82). V proinci 1998 jem na konferenci Mladých konzervativců v Praze ai prvně pronel vůj výrok nemíme doputit, abychom e v Evropě rozputili jako kotka cukru v čaji (tr. 84). Důrazně jem v říjnu 1999 ve Frankfurter Algemeine Zeitung trval na tom, že do Evropké unie nevtupujeme proto, abychom mohli čerpat peníze ze trukturálních fondů. Chceme tam vtoupit proto, že máme ebevědomí polurozhodovat o tom, co e v Evropě a v Evropké unii děje a jak bude dále potupovat integrační proce. O migraci jem e prvně kriticky zmiňoval v dubnu 2000 (tr. 109). Rozhodování zvnějšku, tedy z Bruelu, jem popioval jako vpád cizího, jiného, nového do féry, kterou pro nedotatek lepšího termínu označuji vypůjčením i z pychologie termínu intimní protor (tr. 129). Tuto přirozenou lidkou obavu z ohrožení intimního protoru nikdo nemí označovat za nacionalimu! Podobně jem v říjnu 2000 v dramatické kampani kolem dánkého referenda odmítal hrubé útoky na helo myleme dánky a tázal e: Je to bohaputý nacionalimu? Nebo je to legitimní trach ze ztráty něčeho dlouhými taletími pracně budovaného? (tr. 136). Důrazně jem v říjnu 1999 ve Frankfurter Algemeine Zeitung trval na tom, že do Evropké unie nevtupujeme proto, abychom mohli čerpat peníze ze trukturálních fondů. Chceme tam vtoupit proto, že máme ebevědomí polurozhodovat o tom, co e v Evropě a v Evropké unii děje a jak bude dále potupovat integrační proce. Že e jedná o vážné věci, jem e nažil naznačovat v roce 2001, kdy jem blížící e uzavření mlouvy EU dikutoval v článku nazvaném Romantické flirtování, nebo blížící e manželká mlouva? V dikui o evropké útavě jem v září 2003 zdůrazňoval vou známou tezi nenechme e okřikovat, že jme proti Evropě. Jme proti evropkému upertátu, ale trašně moc jme pro rozumně integrovanou, vobodnou a produktivní Evropu. (tr. 179). Dne e talo módou používat pěknou Goodhartovu analogii o lidech, kteří jou omewhere a těch, kteří jou anywhere. V proinci 2003 jem v MfD pal o jité komopolitně uvažující kupině (tr. 80), která věří v možnot expertního, neutrálně byrokratického uvažování a apolitické právnické racionality, což taví mezinárodní komunitu nad základní autoritu demokracie (tr. 181). V lednu 2004 jem napal, že jednotná měna vytváří protředí pro fikální nezodpovědnot (tr. 188) a citoval jem jednoho z mála francouzkých liberálů Anthony de Jaaye a jeho úžaně prorocký výrok o fikálním černém paažértví. Ve tejné chvíli jem kritizoval evropkou harmonizaci všeho možného i nemožného a označil to za macdonaldizaci našeho kontinentu (tr. 196). Polední článek 15 let taré knihy končil výzvou udělejme vše pro to, abychom e v Evropké unii neztratili, aby unikátní tiícileté dílo našich předků nebylo rozmělněno a poztráceno (tr. 209). Toto dlouhé citování z mých veřejně publikovaných textů které e mi i dne zdají vyoce aktuální chtělo připomenout zejména mladším generacím a také těm, kteří rychle zapomínají, že jme o tom všem věděli a vážně to dikutovali. Kéž by taková dikue byla možná i v dnešní politicky korektní, a proto nevobodné době n Václav Klau e ve čtvrtek 11. dubna 2019 zúčatnil velmi přátelkého dikuního večera členy polku ROTAVAK v Rotavě na Sokolovku. 2

3 OTÁZKA IVK Hlaoval byte v referendu o vtupu do EU dne tejně, jako jte hlaoval v roce 2003? Václav Klau Odpověď je pro mne nadná: v roce 2003 jem ač ve funkci prezidenta republiky hlaoval proti, teď bych hlaoval také proti. Důvodů pro takové hlaování ice za uplynulých 16 let výrazně přibylo, ale kvalitativní změnu pro mne nepředtavují. Patří mezi ně dluhová krize řady zemí používajících euro, přijetí pro ná (a všechny malé země EU) zcela nevýhodné Liabonké mlouvy, nikdy nechválený a neplánovaný vznik tranferové unie (placení dluhů za deficitní země), blahoklonné míření e, ne-li dokonce vědomé vyvolání maové migrace, výrazné připění politiků EU k ukrajinké krizi, které ná vrací do doby tudené války, zcela nepřijatelné oobnoti jako Macron, Juncker, Verhoftadt a mnoho dalších, agreivita EU při jednání Velkou Británií o brexitu (a totální nepřipravenot Angličanů na tento krok), hrubé útoky EU na Polko a Maďarko atd. Nic z toho mé názory na EU ve vé podtatě nezměnilo, ale u mnoha lidí to doufejme názorový poun vyvolalo. Jiří Weigl výkonný ředitel IVK Dne bych hlaoval NE tejně jako v referendu 2013 a mylím, že pro to mám argumenty ještě ilnější, než tehdy, protože máme EU a jejím fungováním praktickou zkušenot. Uvědomil jem i to obzvláště ilně v závěru loňkého roku, kdy e v našem veřejném protoru ve všech pádech kloňovalo té výročí vzniku našeho moderního tátu. Šokoval mě při tom neuvěřitelný rozpor, který jem při tom pozoroval, že obvykle z týchž út zaznívaly pajány na Maaryka a vznik naší republiky a oučaně vzývání EU, našeho člentví v ní a údajně zajištěné šťatné budoucnoti. Přitom oučaná EU považuje národní táty za záadní překážku dalšího prohlubování evropké integrace a veškerá její politika je měrována k jejich eliminaci. Olavováním této EU tak fakticky říkáme, že považujeme Maarykovo dílo náš čeký tát za omyl nebo za překonané, že jej ne- chceme rozvíjet, udržovat a předávat dalším generacím, že je hodláme oputit a tát e někým jiným podle předtav v Bruelu vládnoucích cizích elit. Vznik republiky a EU nelze olavovat oučaně. Ano, nechceme i to připutit, ale hlavní hrozba pro exitenci našeho tátu a národa nepřichází odněkud z Východu, jak e tále navzájem trašíme, ale od vizionářkých pokrokářkých evropeitů, pro něž je naše tátnot a národní identita překážkou na cetě k ukutečnění velkého ociálně-inženýrkého nu nu o jednocení Evropy. S vizionářkými peudovědeckými utopiemi máme již dotatečné tragické zkušenoti. Proto e ve vlatním zájmu nebojme říci ne všemu, co hrozí jejich návratem. Ivo Strejček člen právní rady IVK Hlaoval jem proti našemu vtupu do EU a vé rozhodnutí bych dne nezměnil. Nikdy jem e tímto rozhodnutím netajil. Kdo tehdy vidět chtěl, již viděl. Připomeňme i to: ještě před naším rozhodováním o vtupu do EU připravil Konvent o budoucnoti Evropy v Laekenu (již plně pod taktovkou bruelkých elit) návrh tzv. evropké útavy, což byl tak revoluční útok na národní táty, že e dokonce v amotných zemích, které Společentví kdyi zakládaly, etkal prudkým odporem tamních obyvatel. Ještě před naším vtupem do EU protlačovali tehdejší premiér Špidla a pol. myšlenku našeho člentví v jakémi tvrdém jádru unie. Už tehdy e vedla debata o celounijních harmonizacích daní, ociálních a pracovních ytémů. Už tehdy byl hopodářký a politický protor zamořen evropkými dotacemi. Už tehdy byly dobře známé návrhy na vytvoření evropké armády mimo alianci NATO. Již v té době e vlády nad evropkým myšlením zmocnila zelená ideologie, a už tehdy bylo euro nedotknutelnou vatou krávou loužící politickému jednocení čáti kontinentu. To byla témata známá dávno před naším rozhodováním. Romantické nění o Evropě jme i v té době už klidně mohli odputit. Proto jem byl proti (a zkušenoti mých dalších deeti let polance Evropkého parlamentu mi daly hořkou příležitot poznat, že jem byl proti naše- mu vtupu ještě málo ). Kdo dne říká, že tehdy volil ano, ale po těch letech e EU trašně změnila, ten e omlouvá. EU v roce 2003 bylo tejně děivým montrem, jakým je dne. Ladilav Jakl Intitut Václava Klaue Hlaování je ice tajné, ale nemám důvod to tajit. Ano, hlaoval bych tejně. Proti. Proč? Protože všechny mé tehdejší obavy e během poledních patnácti let vrchovatě naplily. Dokonce bohužel - včetně těch, jejichž naplnění jem tehdy nepovažoval za příliš pravděpodobné. A pokud by dne bylo natoleno referendum o odchodu Čeké republiky z Evropké unie, hlaoval bych pro vytoupení. Petr Hájek šéfredaktor měíčníku MY Ta otázka je aburdní předpokládám, že záměrně aby umožnila odpovídajícím jitou kreaci. Proto na ni odpovím v témže duchu: Vzhledem k tomu, že tehdy jem hlaoval NE, dne bych hlaoval ANO. Neboť pokud by dne proběhlo lidové hlaování o EU, muelo by mít plu mínu otázku: Chcete, aby Čeká republika oputila Evropkou unii? Jenže žádné takové hlaování nám politická reprezentace neumožní, neboť mezitím jme e tali vobodnou a demokratickou zemí unijního třihu. A v této ukázkové demokracii daly bruelké elity janě najevo, že žádná referenda o podtatných věcech již nepřicházejí v úvahu po zkušenotech Francií, Nizozemkem a Irkem. A naši maintreamoví politici to ještě dál tvůrčím způobem rozvíjejí, když nyní vedou ve němovně dikue o obecném referendu, jehož parametry muejí být nataveny tak, aby: a) e vůbec nemohlo konat, b) pokud by e konalo, aby nebylo závazné, c) otázka vytoupení z EU či NATO by v něm vůbec neměla být. Kde jou ty diluviální doby devadeátých let, kdy občanké ANO či NE ještě mělo nějaký význam! 3

4 Michal Semín zakladatel Akce D.O.S.T. Hlaoval bych tejně proti vtupu. Moje tehdejší volba byla více intuitivní než hluboce poučená, přeto k ní došlo po zralé úvaze. Spolu přáteli, druženými v OPEU (Občané proti EU), jme protetovali proti jednotranné propagandě, placené z veřejných peněz a požadovali, aby přípěvek na kampaň před referendem dotaly i polky, hájící uchování naší uverenity. Věděli jme, že neupějeme, jen jme tím chtěli upozornit na pokrytectví tehdejšího minitra zahraničí Cyrila Svobody a jemu blízkých politiků, tvrdících, že obě trany mají rovnou příležitot při ovlivňování veřejného mínění. Dne, kdy k té mé původní intuici přibyly potřebné znaloti o povaze a cílech evropké integrace, jem o právnoti mého tehdejšího rozhodnutí kálopevně převědčen. Architektům EU nikdy nešlo jen o uhlí a ocel, ale o moc nad našimi životy. Vize nadnárodního tátu jedinou centrální vládou byla motivem evropké integrace od amotného počátku. Když k tomuto mocenkému projektu připočteme jeho aktuální ideologické měřování, nechovám ebemenší pochybnot o tom, že moje volba z před 16 lety byla volbou proti totalitě. Milan Knížák výtvarník Nevím, jetli bych volil tejně, poněvadž jem při referendu o vtupu do EU v roce 2003 volit nešel. Nevěděl jem jak. Uvědomoval jem i, že to není tak úplně špatná myšlenka, že polupráce mezi zeměmi je důležitá a zároveň jem e velmi bál toho, co e v podtatě později talo. Mám na myli pokuy o vznik upertátu, zrůdné zbytnění bruelké byrokracie a centrální rozhodování o hloupotech. K tomu e ještě připojila touha některých větších tátů ovládnout Evropkou unii a vázat ji levico- -totalitními předpiy. S největší pravděpodobnotí bych hlaoval proti oučané EU. Ivan Mládek hudebník Kdyby e o vtoupení do Unie hlaovalo dneka, zachoval bych e ai tejně jako v roce Zae bych k volbám nešel. Byl jem tenkrát proti vtupu do EU, ale nechtěl jem hlaovat proti zbytku rodiny. Když už jme e v Unii zabydleli, jem teď píš pro její radikální tranformaci než pro vytoupení. Zatím nevidím jinou alternativu. Mirolav Macek piovatel Ano, hlaoval bych zcela tejně jako v roce 2003, tedy proti vtupu do EU. Jedním z hlavních důvodů byl tehdejší europolanec a můj (o rok mladší vrtevník) Daniel Cohn-Bendit, jehož kariéru jem mohl ledovat a ledoval od počátku reprezentoval vše, co jem v politice nenášel. Zapříčinil, že jem e začal detailněji zajímat o životopiy a politická půobení konkrétních europolanců a záhy došel k pevnému převědčení, že mráz nutně muí přijít z Bruelu, potažmo ze Štraburku, což e za léta více než potvrdilo. Bohužel EU byla tehdy pro většinu lidí ynonymem Západu a nikoliv rejdištěm Cohna-Bendita a jemu podobných. Takže můj dnešní názor na EU je janý: utíkejme, co nám nohy tačí a opovažme e ohlédnout! Střednědobě a dlouhodobě e to velmi vyplatí. Petr Macinka Intitut Václava Klaue Vtup do EU byl v době před 15 lety pro moji generaci (lidi, jimž v době referenda nebylo ani 25 let) něčím, co jme brali automaticky a přirozeně. Nepamatuji i, že by téma do EU ano či ne polečnot tehdy tolik rozdělovalo, rozhodně nebylo předmětem žádných vášnivých dikuí. Že do EU vtoupíme, bylo jané nad úplně každému. Přihláška, která naplnila politickou vůli deklarovanou krátce po pádu komunimu (ještě v rámci ČSFR), byla otatně podána v roce V roce 2003 tak byla ČR intenzivně připravována na přitoupení k EU již edm let, což byl dlouhý proce, který v životě polečnoti polehlivě zahladil jakoukoliv obezřetnot vůči zárodkům dnešních šílených euro-trendů. Argumenty proti byly vznášeny jen opatrně a nikdo z vážně vytupujících i o obě nedovolil veřejně říci, že je EU- -odpůrce. To bylo tehdy výadou padlých komunitů, kteří autentickou notalgií vzpomínali na doby Sovětkého vazu a ve vtupu do EU viděli podobně zjednodušeně jako většina otatních začlenění ČR do Západního Německa. Poukazovat na marxitickou ideologii, kterou má v obě pot-maatrichtká EU hluboce zakořeněnou, bylo nemožné. Pro lidi žijící dekády za Železnou oponou byla NSR a západní vět výpou kapitalimu a vobody. A všichni, kteří v roce 2003 v referendu hlaovali, e narodili za totality (což dne dávno neplatí). Přiznám e bez mučení, že i nepamatuji, zda jem e v roce 2003 referenda vůbec zúčatnil. Ale pokud ano, moje volba určitě nebyla ne. Dne však o vtupu do EU možné hlaovat znovu není, pouze o výtupu. Proto kdyby k tomu došlo hlaoval bych tejně, tedy ano. Tomáš Břicháček právník a publicita Přiznám e, že k referendu v roce 2003 jem e nedotavil. Vtup do EU jem ice tále vnímal píše pozitivně, vývoj kolem přípravy evropké útavní mlouvy (bylo nedlouho před vyvrcholením prací tzv. konventu) mě však znepokojoval. Dokončovaná euroútava byla ztěleněním negativních trendů předchozích let a cetou k jejich dalšímu prohloubení. Těchto trendů jem i všímal mimo jiné díky knize Václava Klaue Evropa pohledem politika, pohledem ekonoma (2002), která mě tehdy velmi olovila a pomohla formovat moje názory na evropkou integraci. V pozdějších letech, když jem e začal aktivně zabývat děním na úrovni Unie a unijním právem, můj náhled na oučaný model integrace a jeho vývoj e potupně tával kritičtější a negativní vnímání u mě ílilo. Významnými milníky pro mě byly proazení Liabonké mlouvy, dluhová krize a migrační krize. Kdyby e referendum konalo po Liabonu, hlaoval bych již proti vtupu. Jan Koukal člen dozorčí rady IVK Při hledání odpovědi i muím položit nejprve jiné otázky. Jaká byla EU v roce 2003 a jak jem viděl EU tehdy já? Které hodnoty EU, ať reálné nebo virtuální mne olovily? Je dne EU tejná jako byla v roce 2003? Naplnily e mé předtavy? Dala nám EU to, co jem od ní čekal? Po 16ti letech nepochybně znám EU lépe a dokáži daleko přeněji odhadnout kam měřuje. Je pro mne hodnotově pořád něco, k čemu e chci hláit? Jme uprotřed Evropy a naše hopodářtví je hodně provázáno a zdá e, že jitá forma oužití otatními evropkými táty je nezbytná a také propěšná. Dne, po 4

5 16ti letech i přeto, anebo právě proto, dovolím říci, že platforma, kterou vými pravidly EU v této oblati natolila jou píše vazující a podvazující možnoti, které by táty v Evropě v jiném volnějším polečentví mohly mít. V nepolední řadě je tady křečovité a zarputilé jednání reprezentantů EU o Brexitu, kde dominuje trategie exemplárního tretu. Proto moje odpověď je, i v duchu klaického dilema Francoie Villona v Hodině mezi pem a vlkem, dne ne. Dušan Tříka ekonom CEVRO Intitut V roce 2003 jem hlaoval pro vtup do EU. Přiznám dokonce i to, že i nejem jit, jak bych v téže věci hlaoval dne, neboť by to bylo opět bez onoho bezprotředního a ilně frutrujícího zážitku bruelkou arogancí a zejména pak i nekompetencí. Mluvíme-li ovšem o reálném dnešku, pak tu zkušenot už mám a navíc jem chopen i analyticky prokázat, že zmíněné charakterové vady evropantví jou důledkem jeho tále rotoucího demokratického deficitu. To je i důvod, proč e dne, co mi íly tačí, všude domáhám bezpodmínečného vytoupení ze polku, pro který jem kdyi hlaoval. Petr Mach ekonom Hlaoval bych dne proti mlouvě o přitoupení k EU, tejně jako jem proti hlaoval v roce Tehdy jme v CEPu vydali mj. Newletter textem Víme, o čem budeme hlaovat? ( newlettery/ pdf) a knížku Úkalí evropké integrace ( Mach-Ukali-evropke-integrace.pdf), kde jme e nažili varovat před hrozbami, které politická integrace Evropy nee. Kdyby byla možnot, hlaoval bych dne pro odchod z EU. Pozoruhodné je, že naše argumenty tehdy před 16 lety a nyní jou prakticky hodné. EU z ná dělá polečnot závilou na dotacích, ruku v ruce dotacemi narotla byrokracie a korupce, krze různé kampaně EU a dotovaných politických nezikovek e rozmohla politická propaganda a vymývání mozků, zejména zhoubný multikulturalimu je na vzetupu. Nadnárodní vládnutí podkopává demokracii a důvěru lidí v ní. Jem pro volný obchod, jem pro demokracii a pro vobodu, jem proti ocialimu, jem proti EU. Ondřej Hejma moderátor Tehdy před lety jem hlaoval nohama, a jakkoliv jem to referendum intenzivně prožíval jako novinář, ám jem k té urně nešel. Bylo příliš mnoho ilných argumentů na obou tranách, věci v běhu, informací málo, a já to nechtěl nikomu kazit. Teď už mám jano, EU definitivně odkryla vé ledví, ukázala vou dvojí tvář. Ta paralela vadnoucím reálně ocialitickým experimentem a podivným internacionalimem, kterému nakonec věřili už jen ti co ho vymyleli, bohužel fakt edí. Dne nám nikdo žádnou mlouvu k hlaování nenabízí, před námi je píš téma czexit, ale i to je téma velmi hypotetické, viz hrdý Albion. Tento hitoricky první poku o pohyb proti proudu hitorie nám dříve nebo později ukáže jak takový odchod může nebo nemůže vypadat. My i mezitím dáme pár piv a uvidíme. Okamžik zlomu e odehraje nejdříve ve chvíli kdy začneme brát Bruel jako kouli na noze ne proto, že je ta koule těžká, ale protože máme lepší alternativu. Bylo by to hezké, ale tam, obávám e, ještě nejme. Aleš Valenta Intitut Václava Klaue V roce 2003 jem hlaoval proti vtupu Čeké republiky do EU. Svobodymilovný člověk elementárním politickým úudkem nemohl po necelých patnácti letech tátní a národní nezáviloti chtít znovu trčit hlavu do něčího chomoutu. Chtělo to ovšem také trochu odolnoti vůči obří mediální a politické maáži, která ná převědčovala, že není jiné cety. Je už nošením dříví do lea znovu vypočítávat tragický a možná trochu i tragikomický rozpad západního liberalimu, který je tak nadné doložit na vývoji EU od jejího vzniku v roce Celé to obří dotační montrum, největší motor korupce politické a finanční, jaký kdy ve vobodném větě vznikl, a které abolutně elhalo ve vém primárním cíli zmenšit rozdíly v životní úrovni v rámci Unie. Celou tu šílenou regulační byrokracii, chtivě e vlamující pod záminkou bezpečí, zdraví a pravedlnoti do všech pórů života. Tragické ničení některých východoevropkých tátů, odkud miliony lidí vyál gigantický vyavač tzv. jednotného trhu, aby pak žili v cizině jako občané druhé kategorie. Celou tu antidikriminační, feminitickou a genderovou 5 hrůznot, která e na ná valí a konce nevidět. Atd. atd. Takže bych hlaoval tejně, jak jinak. Mirolav Ševčík Národohopodářká fakulta VŠE Hlaoval bych úplně tejně, tzn. NE vtupu do EU. Situace SEU (Socialitická Evropká unie) je dne ještě o poznání horší, než tomu bylo před patnácti lety. Jem rád, že jem již před naším vtupem do EU v řadě článků upozorňoval na ocializaci, byrokratizaci a orwellizaci EU. Jen namátkou: Člentví v Unii nejme o nic blíže (2001), Pokrytectví euro byrokratů (2002), Evropká unie na cetě do pati (2002), Evropká unie (ocialitických republika) na cetí (2002), Evropká unie iluze, mýty, kutečnot (2002), Kam kráčíš EU? (2002), EU co nejdál od občana (2003), Evropká unie je pokrytecká a protekcionitická (2003), Properitu nelze budovat regulací (2003), Euro politický projekt (2003). Byť kriticky mýšlejících občanů ve vztahu k fungování EU v polední dekádě přibývá, exituje pořád nezanedbatelná kupina lidí, kteří i nevšímají základních neduhů fungování EU. Ty počívají v nadměrné regulaci a byrokratizaci ekonomiky a v prohlubování demokratického deficitu téměř u všech intitucí Evropké unie. Vážnou metatázující chorobou EU je rotoucí tlak velkých zemí, především Německa a Francie na menší členké země EU. Projevuje e to v otrakizaci téměř všech názorů, které nekonvenují jejich velmocenkými cíli a choutkami. Ten, kdo e jen trochu zabývá fungováním ekonomické a politické integrace, muí být znechucen oučaným chováním eurokratické vrchnoti v ouviloti proceem Brexitu. EU e chová jako zhrzená manželka při rozvodu, která to vému partnerovi dá náležitě ežrat. Výčet neduhů oučané EU by zabral ještě řadu, ne řádek, ale píše tránek, i proto bych v oučané době opět hlaoval proti našemu vtupu do EU. Martin Slaný hlavní ekonom DRFG V roce 2003 jem hlaoval pro vtup ČR do EU. Chce e mi napat, že tak nějak automaticky. Pro moji generaci (v době hlaování mi bylo 21) to bylo logické vyútění politopadového vývoje. Míra tehdejší unifikace byla podtatně menší než dne, přímá životní zkušenot Bruelem nebyla a vzpo-

6 mínám-li i, ani e nevedla kutečná debata pro a proti a určitě nebyla tehdy polečnot v této věci tak rozdělená, jako je dne. Neméně podtatnou kutečnotí bylo, že šlo o rozšíření o deet zemí. Vydělit e tehdy z této kupiny, bylo nemylitelné. Neměli jme na to ani ekonomickou úroveň, ani politickou ílu. Otázka, zda bych hlaoval tejně, závií, zda bych byl ve tejné ituaci, jako tehdy, nebo by hlaování bylo dnešní znalotí a zkušenotí. V případě prvním bych ai opět hlaoval pro. V případě druhém nikoli. Ale tento druhý případ je zcela hypotetický a nemám rád úvahy typu, kdybych to byl býval věděl Tehdejší vtup e děl v nějakém kontextu doby, za určité polečenké kontelace, znalotí, ale v jité fázi vývoje našem i unijním. Podtatně relevantnější je otázka, zda hlaovat pro či proti v případě referenda o vytoupení z EU. Byť i to může být mnohými bráno jako zcela hypotetická možnot. Navzdory deítkám článků, textů a vytoupení, které jem kriticky na téma EU kdy dělil, bych hlaoval ale pro etrvání. Vtup a odchod z EU nejou totiž ymetrické varianty. Náklady vytoupení jou diametrálně jiné, vyšší než náklady nevtupování. Před ČR žádná jiná alternativa než být v EU, není. To není normativní kontatování, ale pouhý fakt. Vývoj kolem brexitu to jen potvrzuje. Předtava, že by ná EU nechala vytoupit je naivní a být otrůvkem mimo při naší míře provázanoti EU, jme i nemohli dovolit ani před 15 lety, natož nyní. Jakái naděje na nenákladný rozvod by byla v ituaci, kdy by názor na vytoupení byl ve polečnoti a v politice zcela dominantní. V opačném případě by změna tatu quo byla nejen ekonomickou, ale zejména polečenko-politickou katatrofou. Nedovedu i předtavit, jak hluboký polečenký rozkol by u ná natal. Bohužel, jme v integrační pati. A nezbývá, než bojovat větrnými mlýny a nažit e integrační kormidlo alepoň trochu pootočit zevnitř a využít každou příležitot pro hájení národních zájmů. n PŘEDSTAVENÍ NOVÉ KNIHY VÁCLAV KLAUS STÁLE NA CESTÁCH Václav Klau předtavil v úterý 16. dubna 2019 v protorách Paláce knih Luxor na Václavkém námětí vou novou knihu Stále na cetách. Kmotry knihy byli Ondřej Hejma a Ivan Mládek. Záznam z akce můžete zhlédnout na webu IVK. Knihu vydalo nakladateltví MLADÁ FRONTA, a.. a zakoupit i ji můžete na 6

7 První ooba množného číla v nadpiu není překlepem. Mluvíme kutečně o ná, o těch z ná, kteří hluboce neouhlaíme e oučanou formou evropké integrace, její nedemokratičnotí, její zbytečnou a zcela neproduktivní centralizací, jejím potlačováním základní jednotky upořádání evropkého kontinentu, kterou je už po tři toletí národní tát, nikoli tát imperiální, nikoli nadnárodní říše. Ve výledcích referenda o brexitu jme viděli obrovkou šanci začít bourat celý euovký domeček z karet, a proto jme ho tak pozitivně přijímali. Rozhodnutí britké veřejnoti ve všelidovém hlaování v roce 2016, zvaném brexit, jme interpretovali jako vobodné rozhodnutí většiny občanů jedné členké země Evropkou unii oputit. Důvodem byla jejich nepokojenot tím, že tále více rozhodování o Velké Británii nebylo prováděno v britkém parlamentu a britkou vládou, ale v bruelkých byrokratických trukturách. Jen a jedině, a právě o tom, bylo hlaování o brexitu. Případ první Václav Klau Jiří Weigl výkonný ředitel IVK V nedávných prezidentkých volbách na Ukrajině porazil člověk bez jakékoliv politické zkušenoti, herec Volodymyr Zelenkyj reprezentanta zkorumpovaného vládnoucího prozápadního etablihmentu a doavadního prezidenta Petra Porošenka. V komentářích našich médií i politologů e Kdo i ve všeobecném jáotu dovolil zapochybovat a zmínit rizika náhodné volby neznámé ooby bez zkušenotí do čela tátu, byl ukřičen a urážen. vyjadřuje kepe nad volbou Ukrajinců, nejitota, co může volba náhodného člověka zemi přinét, pochybnoti o jeho zázemí i budoucích krocích. Zmiňují e konpirační Nenechme i ukrát brexit * Nemůžeme přijmout dnešní rozpliznutí debaty na toto téma, její převedení na detaily a technikálie. Je důledkem doud neúpěšných jednání o realizaci brexitu mezi britkou vládou, ice rozpačitou, ale převědčenou o nezbytnoti dovét do konce téměř revoluční rozhodnutí britké veřejnoti (jakkoliv mnozí nejme převědčeni o motivacích britké premiérky Mayové a o jejím způobu vyjednávání EU) a byrokratickým aparátem Evropké unie. Dnešní ituace je v každém případě trašlivou prohrou všech evropkých demokratů, kteří viděli v brexitu záblek naděje do budoucnoti. Dnešní ituace po opakovaných hlaováních v britkém parlamentu a po tvrdošíjném lpění vedení EU na vé pozici je v každém případě trašlivou prohrou všech evropkých demokratů, kteří viděli v brexitu záblek naděje do budoucnoti. Dnešní ituace bohužel není náhodná, koro e nám chce říci, že je nevyhnutelná. Velká Británie byla při těchto jednáních nejaná, nedůrazná, nepřevědčivá, což odráží vnitřní rozpolcenot jak Velké Británie, tak britké Konzervativní trany. Britští vyjednávači, počínaje premiérkou Mayovou, která e nikdy netajila vým pozitivním vztahem k Evropké unii, očekávali normální vyjednávání, při němž by obě trany měly zájem dobrat e pozitivního výledku. To byl fatální omyl. O dvojím metru teorie o napojení na Ruko, někteří neváhají hovořit o židovkém původu Zelenkého. Titulky jako Holobrádek e nepovažují za nic urážlivého a dehonetujícího vůči pro ná i Evropu velmi důležité zemi. V terminologii teorie her by e dalo říci, že očekávali kooperativní hru, zatímco evropští vyjednávači od počátku hráli nekooperativní hru, zájem na pozitivním výledku neměli. Velkou Británii chtěli ponížit a potretat. Zcela logicky je výledek, jaký je. Bez ohledu na to, jak to dopadne, je už dne jané, že je to pro ná nepokojence EU velikou prohrou. Nepodařilo e rozšířit myšlenku, že je dnešní forma evropké integrace omylem. Tato myšlenka v poledních třech letech píše utrpěla. Tak to vidíme my, kterým až za tak moc nejde o britké reálie. My jme brexit interpretovali jako kritiku konceptu Evropké unie. Theree Mayové, tejně jako předtím Davidu Cameronovi, e podařilo celou debatu převét do dikue o imigraci a na tomto hřišti premiérka Mayová nemohla v ouboji EU nikdy vyhrát. Obecná debata o migraci je něco úplně jiného než debata o tom, jetli má být v Evropě potlačen národní tát a lidem v jednotlivých členkých zemích má být vládnuto z Bruelu. Nejde nám až za tolik o to, jak to nakonec dopadne, jetli bude brexit tvrdý, měkký nebo žádný. Šlo nám o to, jetli bude potvrzen tolik potřebný ignál, že Evropa, vlatně Evropká unie, kráčí špatným měrem, nebo jetli to dopadne tak, že zvítězí převědčení, že e Velká Británie unáhlila a že e neumí rozhodnout. * Publikováno v deníku MF Dne dne 3. dubna Co platí pro Ukrajinu, neplatí pro Slovenko. Před měícem jeho voliči rovněž hlaovali pro do té doby neznámou kandidátku bez politických zkušenoti. Otázky a rizika jou tejné jako na Ukrajině. Oficiální reakce našeho maintreamu však byla zcela opačná. Kdo i ve všeobecném jáotu dovolil zapochybovat a zmínit rizika náhodné volby neznámé ooby bez zkušenotí do čela tátu, byl ukřičen a urážen. Případ druhý V ouviloti požárem pařížké katedrály Notre Dame jme i mohli mnohokrát přečít v tiku o významu tohoto vatotánku Předplatné na rok 2019 Předplatné IVK zahrnuje pravidelný newletter, newlettery plu, borníky a otatní publikace, pozvánky na emináře. Základní cena předplatného je 660 Kč. Studentké předplatné činí 330 Kč. predplatne@intitutvk.cz n 7

8 pro francouzkou tátnot a identitu. Tvrdí, že je pochopitelné, že i příně konfeijně neutrální francouzký tát e muí ujmout obnovy, protože e neštětí netýká pouze církve či katolíků, ale všech obyvatel Francie. Těm totiž katedrála jako tátní ymbol vého druhu patří. Ai to tak bude, má to logiku a je to tak právné. Škoda, že to všem našim žurnalitům dne chápajícím francouzkou ituaci nebylo všechno tejně jané v případě poru mezi tátem a církví o Svatovítkou katedrálu před lety u ná. Kardinál Vlk, který aburdní por o tento ymbol čeké tátnoti rozpoutal, měl tehdy na vé traně většinovou mediální podporu, která o ymbolickém významu katedrály pro všechny občany nechtěla nic lyšet. Rozumný kompromi mohl uzavřít prezident Klau až Vlkovým nátupcem. Případ třetí Na Srí Lance došlo o Velikonocích k obludnému teroritickému útoku na západní vět reprezentovaný mítními křeťany na boholužbách v kotelích a hoty v drahých hotelech. Počet obětí zatím přeáhl 300. Je to jeden z největších teroritických útoků za polední léta a je připiován ilamitickým extrémitům. V případě útoků v Západní Evropě je náš mediální protor zaplaven informacemi, zpravodajké televize přerušují vyílání a naazují peciály. Politici e předhánějí v demontrování olidarity, celebrity i nenechají ujít příležitot e vyjádřit. Tentokrát ne ta zjevná odtažitot a malý zájem bijí do očí. Muíme e ptát proč? Že je to na Srí Lance, a to je daleko, proto ná to tolik nepálí? Že e tam pořád něco děje a většina obětí jou přece domorodci, takže to není tak naléhavé jako v Paříži? Nebo ná nad nedojímá tolik oud nebohých turitů proto, že bydleli v nejdražších hotelích? Nevím, ale každopádně e zdá, že v našem mediálním větě má lidký život v Paříži či Botonu větší hodnotu než v Kolombu, a to je velmi mutné. Rovněž e potvrdilo, jaké potenciální bezpečnotní riziko může kdekoliv předtavovat mulimká menšina. Pamatujme i to, až nám evropké oudy budou znovu přikazovat přijímání migrantů. Každopádně bych Čeké filharmonii doporučoval, aby výtěžek vého benefičního koncertu polala píše na obnovu zničených křeťankých kotelů na Srí Lance než na rekontrukci v penězích francouzké metánky e topící katedrály Notre Dame. Stanoviko IVK ke dni 23. dubna 2019 n KE KUNDEROVU ŽIVOTNÍMU VÝROČÍ Václav Klau V pondělí 1. dubna 2019 jem napal Milanu Kunderovi přání k jeho kulatým narozeninám. Vyjádřil jem v něm vůj obdiv k jeho životnímu literárnímu dílu a k šarmu a eleganci, jakou prochází celým životem v komplikované druhé polovině dvacátého toletí a v prvních dvou deetiletích podivného toletí jednadvacátého. Přiznal jem e mu k tomu, že můj život poluutvářely Majitelé klíčů, Směšné láky a Žert, tejně jako polemika o čekém údělu. Dodal jem i vé šťouchnutí do dnešních literátů, vyjádřil jem obavu, že dnešní mladé generace nemají tejně velké autory, kteří by jim na cetu životem dávali podobně ilný kompa. i o tom povídali v našem intitutu, někdo připomněl, že to byl film černobílý. Přiznám e, že mne to při jeho ledování v televizi vůbec nenapadlo. Ai nepadalo v úvahu, že by mohl být jiný než černobílý. Prožil jem i díky vé tehdejší polupráci čaopiem Tvář známou polemiku o čekém údělu mezi Havlem a Kunderou. Ta vyvolala roztržku těchto dvou piovatelů, z nichž jeden to vyřešil odchodem do zahraničí (a nenávratem v době, kdy e ten druhý tal prezidentem). Mnozí to nemohli pochopit. Já pro to pochopení mám. Ve vém článku v Lidových novinách jem před deeti lety napal, že Kunderovo bytí není neneitelně lehké a naznačil jem jeho oamělot, plachot a ironii (která je vlatně obranou před nejbližšími, ne-li čato před ebou amým). Napal jem, že Milan Kundera je pro mne výotně čekým piovatelem, nikoli neurčitě větoobčanky orientovaným umělcem a člověkem. Před deeti lety ještě nebylo napáno známé dílo Davida Goodharta, v němž odlišil takzvané omewhere (lidi patřící někam) od anywhere (nepatřících nikam, ve taré terminologii větoobčanů). Napadlo mne použít tuto analogii při porovnávání Havla a Kundery. Světoznámý, už čtyři deetiletí v cizině žijící Milan Kundera je v každém případě člověkem kategorie omewhere. Je čekým piovatelem. Václav Havel, žijící celý život zde u ná, byl naopak člověkem kategorie anywhere. Nemám v úmylu pokoušet e napat o Milanu Kunderovi nový text. 28. března 2009 otikly Lidové noviny můj eej Obtížně zvládnutelná tíha oamění Milana Kundery. Neuměl bych to dne napat lépe. Proto znovu uvádím tento deet let tarý článek. (dokončení textu naleznete na Milan Kundera je pro mne výotně čekým piovatelem, nikoli neurčitě větoobčanky orientovaným umělcem a člověkem. Prožili jme kunderovký týden, kdy e kdekdo o něm pokoušel něco říci nebo napat. Viděli jme v televizi reprízu Jirešova filmu Žert, který byl natočen podle Kunderova cénáře. Nejem opakovaný divák filmů. Tento film jem viděl jen jednou v roce Teď jem byl překvapen jeho kvalitou, která potavila do tak otrého a pro ně velmi nemilordného větla všechny v oučanoti adorované filmové autory, kteří začali být hrdinnými antikomunity až v devadeátých letech. V jejich filmech chybí autentičnot Jirešova (a Kunderova) filmu a proto nejou věrohodní. Jejich filmy jou čato jen karikaturou. Když jme Václav Klau e na pozvání rodiny Křivinkových ve tředu 27. března 2019 zúčatnil jimi organizovaného dikuního večera občany v ále okolovny v obci Lípa u Zlína. 8