Masaryk měl to štěstí, že ho minul Mnichov, protektorát, druhá světová válka a únor 1948, Beneš to štěstí neměl.

Transkript

1 březen / 2018 NEWSLETTER NEWSLETTER březen /2018 Václav Klau: Pár lov k výročí narození T. G. Maaryka Viktor Orbán: Maďarko před volbami Otázka IVK: Je regulace internetu útokem na vobodu lova? (Jiří Ovčáček, Jiří Weigl, Petr Žantovký, Petr Muil, Stanilav Křeček, Ivo Strejček, Alexandr Tomký, Erik Bet, Tomáš Břicháček, Tomáš Jira, Lukáš Petřík, Petr Hampl) Hana Lipovká: Návrat Evropkého měnového fondu BŘEZNOVÝ GRAF IVK Špatné úvěry v EU Itálie Španělko Francie Řecko Británie Německo Pramen: Eurotat, 2018 země největším objemem špatných bankovních úvěrů (mld eur) Intitut Václava Klaue o.p.. Šárecká Praha 6 office@intitutvk.cz www. intitutvk.cz IVK Newletter Intitutu Václava Klaue Regitrace MK ČR E Periodicita: měíčník Datum vydání: Pár lov k výročí narození T. G. Maaryka * Václav Klau Vážený pane přededo, vážená paní minitryně, dámy, pánové, děkuji za pozvání na dnešní vzpomínkový večer. Děkuji Čekému vazu bojovníků za vobodu, že akce tohoto typu v dnešní nelehké a konfliktní době pořádá. Maaryk měl to štětí, že ho minul Mnichov, protektorát, druhá větová válka a únor 1948, Beneš to štětí neměl. Loni v květnu jem měl čet v tomto hitorickém ále říci pár lov k výročí narození prezidenta Beneše, dne je důvodem našeho etkání připomenutí narození prezidenta Maaryka. Beru to jako cennou příležitot znovu, protože jem to udělal už mnohokrát, promluvit o těchto dvou velikánech našich moderních dějin, na které ice odkazujeme čato, ale já bych e odvážil říci, že jen formálně, málo analyticky a málo inpirativně. Měli bychom vůči nim oběma být v našich hodnoceních pravedliví. Nebyli prezidenty ve tejné době. Maaryk měl to štětí, že ho minul Mnichov, protektorát, druhá větová válka a únor 1948, Beneš to štětí neměl. Pro ná, kteří jme e zde ešli, je výchozím bodem moderní éry našeho tátu rok 1918, tedy konec první větové války a vznik Čekolovenka. Evropká unie ná dne tále více tlačí k tomu, abychom na dobu mezi válkami pozapomněli a abychom za bod nula přijali konec druhé větové války a nakročení k rezolutnímu odnárodňování hitorických národních tátů a k evropeizaci evropkého kontinentu. Mladší generace považují za bod, kdy všechno začalo, až 17. litopad I pro * Vytoupení na vzpomínkovém večeru Čekého vazu bojovníků za vobodu, Staromětká radnice, Praha, 7. března tyto konfliktní pohledy jou akce, jako je tato, velmi potřebné. Pro mne má tento večer a dnešní datum ještě jeden apekt. Přeně před pěti lety jem jako deátý prezident naší republiky v těchto večerních hodinách v televizním projevu napoledy promlouval k občanům z Pražkého hradu. Kontinuitu a repekt k prezidentkému úřadu e nažím dodržovat tále. I tehdy to bylo v předvečer inaugurace prezidenta Zemana. T. G. Maaryk e tal ymbolem naší novodobé tátnoti. Od narození prvního čekolovenkého prezidenta dne uplynulo 168 let. Podařila e mu unikátní věc tal e ymbolem naší novodobé tátnoti. Využil neopakovatelnou příležitot. Naše polečnot po roce 1918 potřebovala idoly a ymboly, do nichž by i mohla projektovat vé ny, tužby a přání. Porážka Rakouka-Uherka v první větové válce ná ice ovobodila, ale oučaně ná zbavila bezpečí podřízeného žití uvnitř habburké monarchie. Přinela nám vobodu, ale vytavila náš národ hrozbám, rizikům a obavám, které amotatnot a uverenita zemi naší velikoti nevyhnutelně přináší. T. G. Maaryk nabídl kritický pohled na vlatní národní minulot i přítomnot. Prezident Maaryk dokázal občanům našeho nového tátu vugerovat předtavu, že právě on je autoritou, chopnou naši zemi touto nejitou budoucnotí vét. Prezident Ovoboditel, filozof na trůně, humanita a demokrat, to vše e díky vzedmutému národnímu nadšení talo oučátí maarykovkého kultu, který pomáhal, dával naději a inpiroval. Byl pro tuto roli vhodnou potavou. Skutečný Maaryk vědec, politik a člověk z maa a kotí e bohužel do jité míry rozplynul v nimbu fotogenického tarce na koni, jak jej známe ze školních učebnic. Je to škoda.

2 Dne je čeký národ národem zralým a vypělým. Sto let amotatné republiky je doba dot dlouhá na to, abychom byli chopni dělat to, co bylo pro Maaryka charakteritické kritický pohled na vlatní minulot i přítomnot. Nepotřebujeme ani nekritizovatelné tatíčky, ani jiné přikrášlené ymboly, na něž e ice odvoláváme, ale ve kutečnoti je ignorujeme či na ně dokonce zapomínáme. T. G. Maaryk byl odvážný člověk. Dovedl být tvrdým a nekomprominím politikem. Připojil k čekým zemím do té doby k Uherku patřící Slovenko. T. G. Maaryk byl odvážný člověk. Prokázal to ve vědeckých porech (např. rukopiných), v občankých potojích, jako byla hilneriáda, i v politice. Byl ebevědomý, věřil ve chopnoti našeho národa a nenechal e odradit keptiky. Neváhal rozbít třitaleté habburké outátí a nahradit jej republikou obklopenou nepřáteli, která e navíc nemohla polehnout na loajalitu velké čáti vých vlatních nečekých obyvatel. Hlavu i tím příliš nelámal a nijak zvlášť e nenažil německé a maďarké obyvatele nového tátu zíkat a nabídnout jim něco více než potavení menšiny. Dovedl být tvrdým a nekomprominím politikem, který vou akademickou erudicí, demokratickým lovníkem a mediální obratnotí umně krýval denní praxi reálné politiky, jíž byl mitrným hráčem. Maďarko čekají na počátku dubna parlamentní volby. Atmoféru předvolebního Maďarka popal ve vých zápicích z pracovní cety do Budapešti a ze etkání Viktorem Orbánem Václav Klau (dotupné na Rozšířený pohled na čato karikovanou politiku Viktora Orbána měrem k migraci nabízíme bez dalšího komentáře na tránkách našeho Newletteru v podobě výňatků ze zahraničně-politické čáti Orbánova únorového projevu o tavu národa. Komentátoři tvrdí, že e kvůli migraci nad Evropou tahují temná mračna. Chmurná proroctví zde byla vždy a vždy byla oučátí pozadí evropké politiky. Co je však na nich znepokojivé v oučanoti, je kutečnot, že tyto obavy jou v podtatě matematické povahy: ačkoli jde pouze o odhady, jde o číla a kvantifikovatelné změny; a číla ta mají vždy velkou váhu. Podle všech odhadů * Viktor Orbán: Projev o tavu národa: Budapešť, 18. února Čekolovenkou republiku koncipoval jako čeký národní tát, který proadil díky umělé koncepci čecholovakimu. Na tomto základě připojil k čekým zemím do té doby k Uherku patřící Slovenko. Pro čeké země hitoricky fatální německý problém, který nový tát ohrožoval zevnitř i zvenčí, e Maaryk polu Edvardem Benešem nažil řešit radikální změnou geopolitické orientace nahrazením tiícileté vazby na německý tředoevropký protor pojenectvím vítěznými západními velmocemi, především Francií. Tato koncepce elhala, tejně jako válečný i poválečný poku hledat oporu na Východě. Maarykovým hvězdným obdobím byl konec první větové války a léta bezprotředně náledující. Maarykovým hvězdným obdobím byl konec první větové války a léta bezprotředně náledující. Dokázal navázat na tradici tařičkého mocnáře a vytvořil jité abolutitické pojetí demokracie, jíž byl on ám nedotknutelným arbitrem. Byl mitrem zákuliních her a ebeprezentace, k čemuž mu loužily pečlivě udržované vztahy prominentními intelektuály a novináři té doby. Svým ideovým převědčením inklinoval píše k levici. Podceňoval význam politických tran, naproti tomu toleroval mimoparlamentní mocenké kartely. Rázně e vypořádával e vými politickými protivníky. Nebyl větcem, jak nám ho prezentují, byl ilným a rozhodným politikem. Maďarko před volbami * Z projevu Viktora Orbána o tavu národa 2 Je právné o něho a o něm vét por, je právně undat jej z piedetalu. Jen tak e můžeme z jeho odkazu poučit. Neradi i to přiznáváme, ale celých poledních to let je bojem o udržení amotatného čekého tátu. Dne tojíme ve Celých poledních to let je bojem o udržení amotatného čekého tátu. chvíli výrazné rozpínavoti evropkého nadtátu na úkor národních tátů znovu na amotném prahu naší národní exitence. Jme i toho dotatečně vědomi? Je náš amotatný tát omylem, který nelze uhájit? Je jen chimérou, za niž předchozí generace zbytečně umíraly? Má cenu za něj tále bojovat? Máme e miřovat tím, že je vše, co ná zbavuje uverenity a národní identity, považováno za právné, zatímco zachování čeké tátnoti je reliktem, zpátečnictvím, nacionalimem? Právě dne, v předvečer inaugurace hlavy čekého tátu, je třeba znovu zvednout hlavu a říci, že za vou budoucnot nepovažujeme roli paivního článku nového evropkého impéria, roli jedné z jeho provincií, jejíž pravomoci jou navíc tále více oekávány. V této roli jme již nejednou byli. Maarykův odkaz vyzývá přetat být poddanými, nebát e a vládnout i ami. Říkat to dne hlaitě a ebevědomě je potřebnější více než kdykoliv v minuloti. Přejme jedenáctému prezidentovi naší republiky, aby e mu to dařilo. n porote počet migrantů v evropkých zemích tále větším tempem Kupříkladu v Bavorku e na azyl, přitěhovalectví a integraci již dne vynakládá více peněz, než kolik činí výdaje rozpočtu v otázkách ekonomiky, životního protředí a zdravotní péče. Podle analýzy NATO a zdá e, že vojáci ještě nepodlehli autocenzuře e na cetu do Evropy do roku 2020 vydá 60 milionů lidí. Shoda panuje na tom, že Afrika v tom bude zatoupena ilněji, než jak předpokládaly jakékoli dřívější předpoklady. Do roku 2050 e její populace zdvojnáobí na 2,5 miliardy. V Africe tak bude žít deetkrát víc mladých než v Evropě. Taková Afrika bude čelit dvěma možným cénářům vého vývoje. V tom jednom bude chopna zopakovat pektakulární úpěch Aie, kde například Čína, Indie, Indonéie a Vietnam ohromily vět. Všechny tyto země každá vým vlatním způobem, ale všechny blekovou rychlotí e dokázaly vymanit z chudoby, natavit vé ekonomiky na cetu růtu a již brzy převezmou vedoucí úlohu ve větové ekonomice... Západní Evropa e tala imigrantkou zónou, větem namixovaných populací, a na rozdíl od třední Evropy měřuje měrem ke zcela jiné budoucnoti. Druhý možný cénář natane ve chvíli, kdy Afrika nebude chopna natoupit na cetu aijkého rozvoje a vytvářet lušné podmínky pro život vé mladé generace. Pokud by této mae několika et milionů mladých lidí bylo umožněno vydat e na cetu na ever, pak e Evropa brzy ocitne pod hrozivým tlakem... Budou-li věci pokračovat tímto způobem, naše kultura, naše identita a naše národy, tak jak je známe, přetanou exitovat. Naše nejhorší noční můra e ta-

3 ne realitou. Západ padne, protože Evropa bude obazena, aniž by i to ama uvědomovala. Bude to znamenat opravedlnění názorů těch z ná, kteří i mylí, že civilizace nejou zabíjeny, ale že páchají ebevraždy amy? Budou-li věci pokračovat tímto způobem, naše kultura, naše identita a naše národy, tak jak je známe, přetanou exitovat. Naše nejhorší noční můra e tane realitou. Západ padne, protože Evropa bude obazena, aniž by i to ama uvědomovala. nábožentví tedy věci, pro něž budeme bojovat zuby a nehty individui, která jou ztracena a která nemohou být tranformována. Z jejich pohledu jou migranti kutečně lepší urovinou, níž je možné pracovat. A je janým důkazem velkoryoti a hluboké tolerance maďarkých občanů, že lidé, kteří e chytají realizovat tento plán, mohou mezi námi bezpečně a veele žít. My amozřejmě nebudeme odevzdaně přihlížet. Nejme ovce, které by jen tiše tály a čekaly, až e naplní jejich oud. Přirozeně Muím říci také pár lov o poru mezi třední a západní Evropou. Cety vývoje těchto dvou čátí Evropy e, zdá e, rozdělily. Přirozeně, demokracie, vláda práva a tržní ekonomiky nám zůtaly polečné, ale základy, na kterých dne tyto hodnoty počívají, jou a budou tále více rozdílné. Politici o tom ještě otevřeně nehovoří, ale každý to dne již muí vidět. Velké tradiční národy západní Evropy e taly imigrantkými. Den za dnem jou tranformovány jejich kulturní základy, populace vychovaná v křeťanké kultuře e zmenšuje a velká měta procházejí ilamizací. A muím říci, že nevidím žádnou politickou ílu vůlí a chopnotí tento proce zatavit, natož obrátit... Ať už jou příčiny jakékoli, západní Evropa e tala imigrantkou zónou, větem namixovaných populací a na rozdíl od třední Evropy měřuje měrem ke zcela jiné budoucnoti. To je špatná zpráva pro ná. Znamená to totiž, že ilámká civilizace která vždy viděla vé polání v přeměně Evropy na to, co nazývá pravou vírou bude klepat na dveře třední Evropy nejen z jihu, ale také ze západu... Nejme ovce, které by jen tiše tály a čekaly, až e naplní jejich oud. Přirozeně že budeme bojovat. Jakkoli e to zdá aburdní, ituace je taková, že nebezpečí nám dne hrozí ze Západu. Přichází k nám od politiků v Bruelu, Berlíně a Paříži. Chtějí, abychom přijali jejich politiku: politiku, která z jejich tátů vytvořila imigrantké země a která otevřela cetu k úpadku křeťanké kultury a expanzi ilámu. Chtějí po ná dne, abychom přijímali migranty a tali e rovněž zeměmi namixovanou populací. Dříve tvrdili, že to od ná očekávají proto, že co je cizí, je kráné, že namixovaná populace je lepší a že kutečný Evropan nehájí tak zataralé tředověké koncepty, jako je vlat a nábožentví... Součaná módní mantra nově tvrdí, že e muíme tát tejnými jako oni, protože tím vyjádříme vou olidaritu. Na to muíme janě říci, že jme olidární vůči těm západním Evropanům a vůdcům, kteří Václav Klau předtavil v Budapešti maďarké vydání vé knihy Stěhování národů.r.o. 22. února vé vlati a křeťankou kulturu chtějí chránit, a zároveň necítíme žádnou olidaritu těmi, kteří tyto věci chtějí oputit. Nikdy nebudeme olidární těmi evropkými politiky, kteří chtějí uvét Evropu do potkřeťanké a potnárodní éry... Muíme dát janě a jednoznačně najevo, že bitvu, kterou bojujeme, nevidíme jako beznadějnou; ve kutečnoti tojíme na pokraji vítěztví. Země viegrádké čtyřky jou neochvějné. Pravolavný vět je pevný a zdá e, že Chorvatko také přišlo k rozumu. Rakouko e rovněž nyní obrátilo měrem k vlatenectví a křeťantví. V Bavorku e pod vedením CSU vyvinul duchovní a politický odpor. Možná není pozdě. Očekáváme a předvídáme výledek italkých voleb a tím i obrat, který natane návratem zdravého rozumu, italké národní a kulturní identity a Silvia Berluconiho do vlády. Forza Italia! Jen i vzpomeňme na ty evropké politiky, kteří e do ná v poledních letech zakouli a nakonec i na ná vylámali zuby. V krátkoti: rakouští kancléři Faymann a Kern; italký premiér Renzi; nelavný chorvatký premiér Milanović; a amozřejmě Martin Schulz který měl manickou touhu být vším a nakonec e tal ničím. Vidím, že tento eznam je ještě nedokončený a že na něm několik prázdných mít ještě zbývá. To nám dává naději. Nakonec je dobré vidět, že člověk e nenažil zbytečně. Situace nám však nezavdává žádný důvod, abychom e pokojili ami e ebou. Síly, které tojí proti nám, íť George Soroe a mezinárodní byrokracie, kterou i koupil, e v žádném případě nevzdávají... Uvědomil jem i, že z pohledu lidí Soroova typu jme my domácí, kteří máme vé vlatní země, vou vlatní kulturu a vé vlatní že budeme bojovat a v případě potřeby budeme naazovat tále ilnější právní arzenál. Pro začátek přicházíme legilativním návrhem Stop Soro. Všechny činnoti týkající e migrace a přitěhovalců budou napříště podléhat národní bezpečnotní licenci a čát zahraničních zdrojů určených Jakkoli e to zdá aburdní, ituace je taková, že nebezpečí nám dne hrozí ze Západu. Přichází k nám od politiků v Bruelu, Berlíně a Paříži. pro promigrantké nevládní organizace nebo organizace peudo-občanké polečnoti převedeme do rozpočtu na ochranu hranic. Nařídíme kontrolu úplné finanční tranparentnoti, a pokud někdo neuputí od vých nebezpečných plánů, bude jednoduše vypovězen bez ohledu na to, jak ilný nebo bohatý je... Ochrana hranic, to je důležitá věc nikoli povinné kvóty. Pokud zajitíme hranice, nikdo bez povolení nebude moci vtoupit, a proto nebude ani koho rozdělovat. Vybral a přeložil Filip Šebeta. n 3

4 OTÁZKA IVK Je regulace internetu útokem na vobodu lova? Má regulace internetu ze trany EU nebo jakékoli veřejné moci opodtatnění? Měla by EU regulovat ociální ítě a internet v rámci boje proti populimu a fake new, jak požaduje George Soro, ale i někteří politici u ná, a jak e již dne děje v případě mazání nenávitných projevů v Německu? Jiří Ovčáček ředitel tikového odboru Kanceláře prezidenta republiky Fenomén regulace internetu nevznikl ám o obě a ani není pojen e nahou šířit dobro, jak e jeho propagátoři naží vnuknout veřejnoti. Je zcela jednoznačně reakcí na názorový poun veřejnoti v evropkém i americkém protředí. Bez obalu řečeno, polečenký pohyb, kterého jme vědky, ohrožuje doud vládnoucí garnitury. A akce vyvolává protireakci. Z pohledu chřadnoucí moci, která na Západě myšlenkově vyšla z neomarxitického podhoubí 70. let 20. toletí, jde o pohyb nežádoucí, a proto nebezpečný. Obyvateltvo, použijeme-li příhodně termín z Werichovy zfilmované pohádky Tři veteráni, nechápe dobrodiní, které je mu mocí pokytováno, a vévolně volí Miloše Zemana, Andreje Babiše, Donalda Trumpa, Viktora Orbána, Právo a pravedlnot, italké neytémové trany nebo třeba hlauje drze pro brexit. Logickou reakcí moci by měla být amozřejmě ebereflexe a naha uchopit polečenký pohyb. To je ale příliš pracné. Navíc chybí kuteční politici. Míto toho tedy přichází retrikce, která je reálně pokuem omezit vobodu lova, vobodný dikuní protor. Protě a jednoduše, voboda e ukázala jako nevyhovující. K proazení omezení ve vobodném dikurzu je ovšem nutné dodat legendu. A ta je dvojí. První operuje rukým vlivem, který podle opakovaných dělení moci doahuje všude a má prty ve všem důležitém od USA až po východní hranice EU. Že tím autoři tvrzení připiují Mokvě přímo pohádkový, ba nadpozemký geopolitický vliv, je pikantní třešinkou na dortu. Druhou oučáti legendy je boj nenávití. Vágní termín, pod který lze zahrnout vše, co nekonvenuje ohroženou mocí. Typickým příkladem je neouhla přijímáním migrantů z nekompatibilní kultury, kritika mediálního maintreamu nebo odpor proti bruelkému centralimu. Vše e dne dá vyřídit jediným razítkem nenávit. Ve vobodné polečnoti je přitom varující, pokud e utanovují mocenké autority, které mají jediné oprávnění onen štempl udělit. Není překvapující, že při tvorbě retriktivního protředí účinně vypomáhají politické nezikovky. S mocí je pojí vzájemná závilot, a proto e cítí zlobivým obyvateltvem také ohroženy. Je nutné poukázat na fakt, že demokratické táty mají ve vém zákonodártví, byť v různé míře, ošetřenu otázku šíření kutečných nenávitných projevů. Rozhodnutí však náleží nezávilým oudům. Je tedy zjevné, že za zmíněnou legendou je kryta novodobá forma cenzury. Jako e dříve zabavovaly nevhodné letáky, cenzuroval denní tik nebo e bojovalo šeptanou propagandou (například za druhé republiky Ferdinand Peroutka v Přítomnoti, kdy bojoval e šeptandou Beneš e vrátí ), dne e moc naží cenzurovat dopoud vobodný protor internetu. Jde o jev varující. Svoboda čelí nahám o potupné omezování ve jménu dobra. Z vlatní trpké zkušenoti dramatického 20. toletí už přitom víme, k jakým koncům plamenné nahy o natolení dobra ve polečnoti vedly. Bylo by neblahé, pokud bychom e v tomto měru měli tát obětí pokuu o reparát. Jiří Weigl výkonný ředitel IVK Bohužel, západní polečnot e dotává do ituace, kterou i přílušníci tarší generace dobře pamatují z dob minulého režimu. Tehdy také za všechny potíže režimu mohly štvavé vyílačky, což je ynonymum pro dnešní fake new, a různí ztrokotanci a zaprodanci dne e jim říká populité, kteří e nebáli říkat věci, jež i mylela většina lidí. Tehdy byly řešením rušičky, dne regulace internetu. Výledek je vždy tejný ještě větší odcizení lidí režimu a jeho morální debakl. Svoboda lova je základem vobodné polečnoti a na té tojí civilizační úpěch Západu. Není většího ymbolu jeho úpadku a rezignace na tolik vzývané západní hodnoty než zavádění cenzury. Strach ze lov a trach z voličů to je dnešní realita tzv. liberální demokracie, což pamětníkům nemůže nepřipomenout zprofanovaný termín reálný ocialimu, který rovněž eufemiticky označoval úpadek polečenkého ytému, v němž jme kdyi žili. Petr Žantovký, publicita a pedagog Slovní pojení regulace internetu má ai tolik mylu jako léčba mrtvého. Celý význam a převratnot internetu tkví přece v jeho neregulovanoti, tedy demokratické, obahově ani územně neomezené dotupnoti každému, kdo má technologii a důvod do ítě vtoupit. Internet je protředím pro komunikaci každého, kdo chce, každým, kdo je tím volný. Regulace internetu znamená přelepení či zacpání út vybranému ouboru komunikujících jedinců či komunit, kdežto jiní mohou dále bez limitu promlouvat. Je to dialog, jejž vede jen jeden účatník, druhý je z něho vyloučen, takže z dialogu e tává monolog. Každý poku regulovat internet znamená zavádění cenzury. Regulace je jen politicky korektní označení zákazu mylet a dílet vé myšlenky. Je to přímá trajektorie k totalitě. Výmluvy na závadné obahy ve mylu tretního zákona (např. dětká pornografie, návod na výrobu výbušnin atd.) neobtojí. Od toho zde je právě tretní zákon. Všechny otatní záminky k cenzuře internetu jou politické. To, čemu e módně říká fake new, jou ve kutečnoti z velké většiny (vyjma naprotých nemylů, které e na webu vykytují dávno, ovšem dopoud je nikdo regulovat nepotřeboval) jen nepohodlné myšlenky nebo informace, jichž e iniciátoři regulace (cenzury) internetu bojí, protože na ně neumí odpovídat argumentem. Proto je odpovědí jen ilový záah, nařízení, měrnice. Dnešní informační válka je důledkem dlouholeté neochoty jedné mocenké kupiny (zjednodušeně i ji můžeme předtavit jako například Soroovým, ale nejen kapitálem financované bruelké zájmové truktury a na ně navázaná chapadla v dalších tátech, mj. i u ná) vyvětlovat vou politiku, zohledňovat zájmy občanů daných zemí, nikoli jen vé vlatní. Je to podobné jako na klonku ocialimu. Mocenká centra východního bloku e zabetonovala ve vých bunkrech z frází a neproputila jediný paprek myšlenky dovnitř ani ven. Jak to dopadlo, víme. A to je nad i jediný důvod k jitému optimimu: žádná diktatura e nemůže dlouhodobě udržet 4

5 bez maového ouhlau občanů. A ten e nedá vynutit zákazem webových vobod. Informace i cetu najde. Petr Muil Vyoká škola polytechnická v Jihlavě, redaktor čaopiu TÝDEN Internet je jeden z mála poledních otrůvků vobody, kam doud ruka tátu nedoáhla, byť by o to velmi tála. Nápady z poledních měíců na přípravu jakéhoi polečného evropkého řešení regulace webu tedy lze zcela amozřejmě chápat jako dělotřeleckou přípravu pro frontální útok na vobodu lova. Podobné návrhy ale bývají jako vždy haleny do bohulibých úmylů: boj proti projevům nenáviti ve virtuálním protoru. Že je lovní vyhrožování odouzeníhodné, je mimo vší pochybnot. A je pravda, že ociální ítě, potažmo internet, dodávají autorům takových lovních výronů ílu k tomu, aby k jejich napání ebrali dotatek odvahy. Problém však vidím v tom, aby tátní autorita za to přenášela odpovědnot na provozovatele ociálních ítí či konkrétních webových portálů. Odpovědnot totiž vždy nee autor. Předtavte i Facebook jako takovou internetovou hopodu. U piva e toho také hodně nakecá a čato jou to velmi nepěkné věci. A teď i předtavte, že by hopodký měl povinnot hota, který říká nahla (podle tátních měřítek) něco nenávitného, vzít za flígr a vyhodit ho na ulici. Jinak by rikoval likvidační pokutu. Podle tátu je obtížné či nad dokonce nemožné autora internetového lovního náilí ztotožnit a hnát ho za jeho projevy před oud. Jak ukázal nedávný případ jedné teplické základní školy, není to pravda. Piatele jednoho z mnoha zavrženíhodných přípěvků totiž vypátrali ami televizní reportéři. Nepochybuji tedy, že by to nezvládli policité. Ono jde ale o trochu něco jiného. Evropká unie tímto způobem jen hledá další bič na technologické giganty, jako je právě Facebook, Google a další. Bruel je celý auf z toho, že nadnárodní polečnoti optimalizují vé daňové povinnoti, a diví e, že e jim nechce platit vyoké unijní daně. A tak i vymylí boj proti zlu a fake new. Stanilav Křeček zátupce veřejné ochránkyně práv Jitě by někdo mohl i oněch dvanáct tretných činů, které podle našeho tretního zákoníku omezují vobodu vyjadřování, nazvat útokem na vobodu lova. Ale nežijeme nad v čaech, ve kterých dochází k záadním proměnám všeho, včetně lidkých práv, k nimž voboda lova (ať již i pod tím předtavujeme cokoliv) jitě patří? Lidé jou i rovni, ale práva nikoliv, a tedy proč by právo na vobodu lova mělo mít přednot třeba před právem na lidkou důtojnot, které je podle mého základním právem alepoň v EU? Je Panna Maria zobrazená v gynekologické pozici na tránkách Charlie Hedbo vyjádřením vobody projevu nebo hrubou urážkou? Snad nebude příliš odvážné říci, že v mediálním hluku, ve kterém žijeme, a při limitované gramotnoti mnohých může být i regulace nátrojem k proazování útavních a dokonce i lidkých práv. V amotné regulaci problém nepatřuji. Ten je jinde: kdo bude rozhodovat o tom, co e bude regulovat? Kdo bude rozhodovat o tom, co je a co není populitické a nenávitné? Názorový koridor, ve kterém e pohybuje evropká civilizace, nemí být dotčen pouze politicky motivovaným uilováním, ale to je přeně to, co e právě děje! Figurami z lidkoprávního mauzolea a ve jménu alonního humanimu chtějí někteří kutečná lidká práva a tedy i jakoukoliv vobodu, včetně vobody lova regulovat způobem, který je zcela nedůvodný a pro naši budoucnot nepřijatelný. A to bychom měli zcela jednoznačně odmítnout! Ivo Strejček člen právní rady IVK Jakoukoliv regulaci internetu a internetových ociálních ítí považuji za útok na vobodu lova. Je to tará cenzura převlečená do moderních šatů. Jou to tále tejné pokuy naměrovat lidi ke právným názorům. A to vše i pře to, že i o ociálních internetových ítích nedělám žádné iluze. Mylím, že účinně rozbíjejí polečnot, rozkládají ji na atomizované bubliny, ničí přirozené ociální vazby. Internet mnohým zúžil realitu na velikot obrazovky jejich počítače. Nabízí miliardy informací, ale nenabízí znaloti a zkušenoti. Většina dnešní moderní polečnoti e tak pohybuje v nereálném protoru, který realitu pouze kopíruje, zkreluje a manipuluje ní. Dnešní lidé již nepotřebují chodit na pivo, kde by i jen tak pokláboili a tam i mnoho ze vých názorů ověřili nebo obhájili. Dne tačí být oučátí vé kupiny, ouznít jejími názory a žít v její atmoféře. Internet je hloupý, ale zranitelný protor, krze který může relativně úzká kupina 5 jednotlivců regulovat ohromné may lidí tak účinně a tak efektivně, jak e o tom minulým diktátorům ani nenilo. Dne i totéž přejí rozhodující čáti evropkých politických elit. Šíření vobodných názorů je pro ně nebezpečné. Je jejich zrcadlem, v němž jou konfrontováni názorem čáti veřejnoti. Svobodně e mí pát cokoliv - tojíte-li na té právné traně evropké barikády. Otázkou však je, jak tomu rozumí naše děti a počítačová generace. Cítí to podobně? Nejou už natolik opilí všemi těmi unikátními příležitotmi, které jim ta báječná Evropká unie nabízí? Nepodléhají už podmanivému našeptávání těch hodných, že vlatně nejde o nic jiného, než abychom k obě byli navzájem hodní a lušní? Pokuy regulovat vobodu lova na internetu jou nemírně zákeřné a nebezpečné. Je to další důkaz plíživého poilování novodobé měkké evropké totality. Alexandr Tomký politolog Jitěže voboda lova není abolutní. Nenávitné projevy, vulgarity, falešné zprávy a dezinformace ovobodil internet od cenzury kdyi tak mocných šéfredaktorů tiku. Dnešní konenu politické třídy je ale politikum a chovává e za potřebu natolit ve veřejné dikuzi etiketu. Ve kutečnoti jde o nahu internet cenzurovat, o ideologický komplot, jenž má zabránit, aby e politicky proadil vzrůtající odpor obyvatel, zejména vůči oficiální imigrační politice a lživé tzv. politické korektnoti. Hlavní por je politický a větonázorový, dokonce i většina akademických tudií o ilámu a imigraci by i zaloužila epitet propaganditické agitace a potlačování nepříjemných faktů. V západní Evropě je zhruba 70 % novinářů levicových a ovládají zejména veřejnoprávní média, kterým už lidé nevěří. Velkou polečnou akci proti falešným zprávám chytá před volbami v příštím roce ve Švédku velká koalice. Svobodný internet je někdy polední šance protetu. Exituje ale i problém opačný. Mark Zuckerberg e domnívá, že má facebook algoritmy na takové úrovni, že dokáží vypátrat váhavé voliče v politicky rozkolíaných tátech a bude možné je ovlivnit, dokonce prohláil, že e o to v příštích amerických volbách pokuí. Tak či onak, moc nevěřím, že by manipulace médií v západním větě nějakým záadním způobem ovlivnila volební výledek. Lidé e bouří, dne poněkud zmateně, až e ale najdou vůdčí oobnoti chopné olovit třední vrtvu, žádná cenzura je nezataví.

6 Erik Bet novinář Na počátku měl internet otevřené hranice a k tomu, aby i někdo opatřil čát půdy a začal ji obhopodařovat, nebylo potřeba vládní povolení, jak tomu čato bylo nově objevenými teritorii v minuloti. Vlády zpočátku tuto otevřenot tolerovaly, a dokonce vítaly a některé ji používaly jako důkaz toho, že voboda vyjádření je nepotlačitelná a věčná. Každému e znalotí hitorie politiky a byznyu mělo být jané, že jde o krátkodobé vybočení z normy. Vlády e tejně jako velké firmy, e kterými čato polupracují, vždy naží ovládnout území pod vou právou. Vlády k tomu využívají daně, udělování monopolů a regulaci. Velké firmy e buď naží zíkat monopol, nebo vytvářejí produkty, které e vládní pomocí tanou tržním tandardem. Dny internetu bez hranic jou ale nyní ečteny. Jme ve fázi konolidace kontroly nad internetem ze trany vlády a velkých korporací. Facebook má 2,2 miliardy aktivních uživatelů měíčně. Do Googlu a Facebooku loni plynulo 84 % celovětových výdajů na digitální reklamu, výjimkou Číny. Amazon i v roce 2017 připal 89 % on-line útrat mezi dominantními prodejci v USA v předvánočním období. Přetože protor na internetu je i nadále neomezený, přítup k němu čím dál více ovládají vlády a velké polečnoti tak, jako by byl vzácný. Boj proti dezinformacím, fake new a hackerům je chytrým důvodem, proč aplikovat princip vzácnoti na něco, co nezná hranic. Je-li něco možné ovládat, a v případě internetu to určitě možné je, vždy e o to někdo pokuí. Obvykle při tom bude tvrdit, že je to pro dobro všech. Tomáš Břicháček právník Natavení určitých limitů ve využívání internetu a ociálních ítí je amozřejmě nutné např. v ouviloti obranou, veřejnou bezpečnotí (boj proti terorimu a organizovanému zločinu), mravnotí (potírání dětké pornografie) nebo ochranou práv duševního vlatnictví. Je však třeba rezolutně odmítnout nahy regulovat internetové platformy za účelem boje proti nenávitným projevům (hate peech), fake new apod. Takové záahy nejou ničím jiným než útokem na vobodu lova a výronem politické korektnoti. Předtavují nátroj pro umlčení nepohodlných názorů, vytěnění ideových protivníků z veřejné dikue a jejich převýchovu a zatrašení. Nelze i nevšimnout ouviloti migrační krizí, repektive zacílení těchto opatření na oponenty vítacího přítupu. Bruel už v této věci nadělal škody dot. Připomeňme dobrovolný kodex chování Code of Conduct on illegal online hate peech z května 2016, který dojednala Evropká komie e polečnotmi Facebook, Microoft, Twitter a YouTube. IT polečnoti e zavázaly zavét potupy pro přijímání oznámení, v záadě je do 24 hodin prověřit a v případě, že jou opodtatněné, odtranit nebo deaktivovat přítup k dotčenému obahu. Jde o propracovaný ytém honu na čarodějnice založený na odtraňování přípěvků, na íti udavačů a indoktrinaci. Soukromé polečnoti jou v rozáhlých oblatech on-line protředí, které mají pod kontrolou, vlatně potaveny do role policitů, repektive dozorců nad příputnotí názorů a argumentace ve veřejné dikui. Nechce e domýšlet, kam tento přítup povede dál. Smířit e ním ale nikdy nemíme. Tomáš Jira enátor Otázka nezní jak (zatánci regulací i jitě způob najdou), ale jakákoliv regulace, jakékoliv volání po řešení nebo boji proti falešným zprávám, populimu je cenzura, a tudíž i útok na vobodu lova. Ze všech důvodů, podle kterých je to hloupot, mi nejproblematičtější přijde otázka: kdo by měl být tím arbitrem, který bude rozhodovat, co je v pořádku a co ne. Stát? EU? To je přeci měšné. Notabene, jakou armádu regulátorů bychom mueli naadit na cca dvě miliardy uživatelů internetu? Lukáš Petřík redaktor Parlamentních litů V případě regulace internetu by obecně měla platit legilativa zakotvená v tretním či občankém zákoníku a ta platí již nyní. Nová regulace internetu je vkutku útokem na vobodu lova. Provozovatelé ítí totiž mají dle nařízení EU ami mazat to, co je dle jejich ubjektivního pohledu nenávitným projevem či fake new. Zakázané by ale dle mého oudu měly být případně jen takové projevy, u kterých e prokáže, že porušují zákon. To může rozhodnout pouze nezávilý oud, nikoli nějaký cenzurní pracovník facebooku či dokonce automatický robot. Již dne platí, že pokud někdo například vyzývá k náilí vůči kupině obyvatel, bude tíhán dle tretního zákoníku. To platí, i pokud někdo šíří poplašné zprávy či pomluvy. A poškozený může bránit vou povět na bázi občankého práva. V demokratické a vobodné polečnoti ale přece nemůže být příputné, aby někdo předběžně mazal přípěvky. Dne je za nenávitný projev vydáváno i to, pokud někdo poukáže na polupráci mulimů nacity, což je prokazatelný fakt. V Německu byl kvůli tomu odouzen novinář. Podobně Marine Le Penová je ouzena za to, že zveřejnila fotografii zvěrtev páchaných ilamity. Chybná je podle mě též dnešní úprava tretního zákoníku. Paragraf 356 říká, že kdo veřejně podněcuje k nenáviti k některému národu, rae, etnické kupině, nábožentví, třídě nebo jiné kupině oob, bude potretán odnětím vobody až na dvě léta. Nenávit je ubjektivní pocit. V případě, kdy napíšu na pravdě založený článek, že imigrant někoho přepadl, může takový článek podnítit nenávit k imigrantům. Odpovědnot ale přece neneu já, když takový článek napíši, ale ten, kdo takové činy vyvolávající nenávit páchá. Tretné by měly být dle mého oudu takové projevy, které vyzývají k náilí či k omezování práv občanů. Petr Hampl ociolog Svoboda projevu je matkou všech otatních vobod. Svoboda politického projevu je pak nejvýznamnější čátí vobody projevu. To není názor jednoho mylitele či jednoho politického proudu. To je něco, na čem e hodují a hodovali všichni, kterým záleželo na lidké vobodě a důtojnoti. Napříč dobami, myšlenkovými měry a polečenkými vrtvami. Je ale také zapotřebí dodat, že tato voboda muela být znovu a znovu vybojovávána vůči inkvizitorům a dalším amozvaným trážcům veřejného dobra, vůči nacitickým bojůvkám, komunitickým aparátům či feminitickým aktivitům. Dnešní poku o zavedení cenzury na internetu není ničím novým. Je píš připomenutím, že voboda není a nikdy nebude zadarmo. Pokud ztratíme odhodlání za ni bojovat a přinášet oběti, přijdeme o ni. Pokud ztratíme odhodlání přinášet i významné oobní oběti, přijdeme o ni. Ani nikdy v budoucnu tomu nebude jinak. Přimlouval bych e naopak za zavedení takové zákonné úpravy, které znemožní provádění politické cenzury také dominantním pokytovatelům telekomunikačních lužeb. n 6

7 Návrat Evropkého měnového fondu Hana Lipovká Maarykova univerzita Od počátku dluhové krize eurozóny uilovala Evropká komie o založení Evropkého měnového fondu (EMF). S návrhem poprvé přišel dne již bývalý německý minitr financí Wolfgang Schäuble v březnu Míto Evropkého měnového fondu však v letech vznikl Evropký ytém finančního dohledu a Evropký nátroj finanční tability, které byly v roce 2012 nahrazeny Evropkým tabilizačním mechanimem (takzvaným eurovalem). Od počátku dluhové krize eurozóny uilovala Evropká komie o založení Evropkého měnového fondu. Čeká republika ratifikaci eurovalu odolávala až do konce funkčního období prezidenta Václava Klaue. Změna Smlouvy o fungování EU však byla podepána bezprotředně po jeho odchodu z Hradu. V případě přijetí eura tak Čeké republice vzniká povinnot dodat do eurovalu podle potřeby až 350 miliard korun. Dopoud Evropký tabilizační mechanimu půjčil Řecku, Portugalku, Španělku, Irku a Kypru téměř 273,3 miliard eur (zhruba miliard korun, tedy více než pětináobek našeho ročního tátního rozpočtu). Znovu e k myšlence Evropkého měnového fondu Komie, výraznou podporou prezidenta Macrona, vrátila na konci loňkého roku. Tentokrát jeho proazení zabezpečila trategickým trikem: zařadila jej do většího balíčku reforem Hopodářké a měnové unie. Tento balíček kromě návrhu na zřízení Evropkého měnového fondu obahoval mimo jiné i mediálně vděčnější, neboť rozumitelnější, návrh zřízení potu evropkého minitra hopodářtví a financí. Bylo pochopitelně od počátku zřejmé, že evropký minitr financí bude pro většinu členkých tátů zcela neakceptovatelný. Poloužil však jako neitelná oběť pro doažení cíle, na kterém Komii kutečně záleželo. Minitra financí e Komie bez boje zřekla výměnou za chválení Evropkého měnového fondu. EMF tak nakonec pravděpodobně fungovat bude, jen o šet let později, než Schäuble plánoval. Původním cílem EMF bylo nahradit na území Evropké unie wahingtonký Mezinárodní měnový fond. Již během řecké krize Evropké komii nevyhovovalo, že při řešení (repektive vyrábění) problémů eurozóny muí hledat hodu v rámci Trojky tvořené dále Evropkou centrální bankou a právě Mezinárodním měnovým fondem. Evropký měnový fond by měl podle plánů půjčovat členkým tátům eurozóny míto Mezinárodního měnového fondu, a tak uzavřít eurozónu před jakýmkoli vnějším vlivem. Italké banky dne drží téměř třetinu všech evropkých úvěrů v elhání. Na rozdíl od Evropkého tabilizačního mechanimu by měl mít Evropký měnový fond moc také nad fikální politikou členkých tátů. Půjčky v maximálním celkovém objemu 500 miliard eur bude podmiňovat přijetím hopodářkých reforem obdobně jako dne Mezinárodní měnový fond. Návrhy reforem ovšem budou bezpochyby etavovány především ve propěch zájmů klíčových členů Evropké unie, nikoli zadlužené země. Zřízení EMF je dne také logickým důledkem bankovní unie založené v roce Evropký měnový fond má v rámci Bankovní unie zabezpečit polečné jištění pro Jednotný výbor pro řešení krizí. Vytváří tedy polečné ručení vkladů, ve kterém by za vklady v například italké nebo portugalké obchodní bance ručilo Slovenko, Německo, nebo v nežádoucím případě plného zapojení do bankovní unie i Čeká republika. Dokončení bankovní unie protřednictvím EMF tak bude pojeno morálním hazardem a vyokými náklady pro ekonomiky e zdravým bankovním ektorem. Zatímco Evropký tabilizační mechanimu byl pře všechny vé chyby založen alepoň na mezivládní dohodě, Evropký měnový fond má být utanoven jako další nadnárodní byrokratický orgán, ve kterém Čeká republika nebude mít šanci hájit vé zájmy. Členké táty e tak opět ocitnou v ituaci, kterou dne známe kvůli migračním kvótám. Kdo nebude návrhem ouhlait, bude e muet přizpůobit. Kdo e nepřizpůobí, bude ouzen a potretán. Evropký měnový fond jako ryze byrokratický, Obrázek 1: Podíl úvěrů e elháním na celkovém objemu úvěrů nevolený orgán navíc bude na rozdíl od Komie pro veřejnot zcela nečitelný. Načaování není náhodné. Děje e tak v době, kdy v eurozóně výrazně narůtá podíl pohledávek e elháním (tzv. non- -performing loan, NPL). Pohledávky e elháním označují úvěry, které jou alepoň 90 dní po platnoti, či u kterých je zřejmé, že je dlužník neplatí. Obchodní banky v Evropké unii dne mají v rozvaze NPL v celkovém objemu miliard eur. Průměrný podíl pohledávek e elháním na všech úvěrech tvoří v Evropké unii 5,1 % oproti 1,5 % ve Spojených tátech. K prudkému nárůtu došlo v důledku ekonomické krize především na Kypru, v Řecku, Itálii a Portugalku. Zatímco na začátku krize byl podíl rizikových pohledávek kyperkých bank rovnatelný Čekou republikou, do roku 2016 však vzrotl na 48,7 % (viz obrázek 1). Nárůt pohledávek e elháním je přímým důledkem měnové politiky evropkých centrálních bank. Jejich nízké (v případě ECB dokonce záporné) úrokové azby vedly ke nížení marží. Obchodní banky i proto ponechávaly vyoce rizikové úvěry díky jejich vyššímu úročení. Tyto úvěry e však podle nových pravidel makroobezřetnotní politiky centrálních bank pojí vyššími kapitálovými požadavky, což banky omezuje v dalším pokytování úvěrů méně rizikovým invetorům. Poněkud překvapivý je podíl rizikových pohledávek v řeckých útavech. Nižší objem úvěrů v elhání v Řecku je však důledkem érie vynucených účetních operací. Evropká centrální banka totiž po Řecku požaduje, aby do konce roku 2019 nížilo objem rizikových pohledávek ze oučaných zhruba 103 miliard eur (přibližně 60 % řeckého HDP) na 38 miliard. Řecké banky proto vé rizikové pohledávky prodávají pecializovaným obchodním polečnotem, které dluhy dále amy vymáhají. Podobným způobem nižuje vůj podíl úvěrů v elhání také Itálie či Kypr Kypr Čeká republika Řecko Itálie Zdroj: Světová banka. Vlatní zpracování. 7

8 Nejvyšší podíl úvěrů v elhání na celkových úvěrech vykazují táty jižního křídla eurozóny, repektive táty PIIGS, které prošly během první fáze velké recee největším ekonomickým pokleem (obrázek 2). Tyto ekonomiky zároveň vykazují výrazné rozdíly mezi jednotlivými bankami (od 1 % do téměř 50 % úvěrů v elhání). V rámci jejich rizikových úvěrů pak amotatnou kategorii tvoří expozice bank vůči tátnímu dluhu vlatní vlády. Nejvyšší expozice vůči vým vládám dne mají banky maďarké (31,8 %), lovenké (23 %), lovinké (20,6 %) a italké (13,8 %) (Magnu, M., Ciucci, M.: Bank expoure to home overeign bond: European Parliament, Economic governance upport unit, 2017). Obrázek 2: Podíl úvěrů v elhání na celkových úvěrech v evropkých ekonomikách (2016) Pro Čekou republiku v této úzké integraci Německa a Francie není míto. I proto e k Evropkému měnovému fondu připojit nemíme. V oučanoti největší riziko z hledika potenciálního a zcela nežádoucího čekého člentví ve vznikajícím EMF předtavuje Itálie. Italké banky dne drží téměř třetinu všech evropkých úvěrů v elhání (v objemu zhruba 300 miliard eur). Jen během roku 2017 zachraňovala italká vláda kvůli vyokému podílu pohledávek e elháním tři velké banky včetně ikonické Monte dei Pachi a řadu bank regionálních. Evropký měnový fond by tak italkou bankovní krizi tranformoval v hopodářkou krizi evropkou. Protřednictvím pohledávek e elháním e již dne přenášejí problémy mezi bankovními ektory jednotlivých zemí. Právě Monte dei Pachi prodala v roce 2015 vé neplacené úvěry v objemu 1,1 mi liard eur německé Deutche Bank, aby byla chopna plnit podmínky bankovní unie. Sytémově významná Deutche Bank e přitom dne potýká výraznými problémy. Situace v Čeké republice je oproti otatním tátům výrazně lepší. Během recee ice i u ná narotl podíl pohledávek e elháním z 2,6 % v roce 2007 na téměř 6,5 % Předplatné na rok 2018 Předplatné IVK zahrnuje pravidelný newletter, borníky a otatní publikace, pozvánky na emináře. Základní cena předplatného je 660 Kč. Studentké předplatné 330 Kč. predplatne@intitutvk.cz 8 Zdroj: Evropký parlament, Non-performing loan in the Banking Union: tate of play. Vlatní zpracování. Obrázek 3: Vývoj podílu úvěrů v elhání na celkovém objemu úvěrů v ČR Zdroj: Čeká národní banka. Vlatní zpracování. v roce 2014, od té doby však tabilně kleá (obrázek 3). Všechny ytémově významné čeké obchodní banky (Čeká pořitelna, Komerční banka, ČSOB a UniCredit Bank) vykazují podíl pohledávek e elháním na všech úvěrech nižší než 4 %. Také proto neexituje nejmenší důvod, proč by měla být tabilita čekého hopodářtví ohrožována protřednictvím Evropkého měnového fondu narůtajícími problémy Itálie. Evropký měnový fond je dalším krokem k věčnému nu o tále hlubší integraci. Snu, který dne nejhorlivěji hájí Emanuel Macron, prezident píše bruelký než francouzký, polečně německou kancléřkou Merkelovou. Jejich tále hlubší integrace vyplynula z jejich letošních, zdánlivě nezávilých, novoročních projevů. Zatímco Merkelová Němcům dělila, že Německo a Francie budou polečně pracovat aby Evropě pomohly připravit e na budoucnot, Macron ve vém prvním prezidentkém projevu Francouzům řekl, že úzká polupráce našimi německými přáteli je nezbytnou podmínkou pro jakýkoli evropký pokrok právě ní vše začíná. Pro Čekou republiku v této úzké integraci Německa a Francie není míto. I proto e k Evropkému měnovému fondu připojit nemíme. n