UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Vliv agenturních zpráv ČTK na obsah ekonomických rubrik deníků Právo, Hospodářské noviny a MF Dnes

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií Katedra žurnalistiky Jan Beránek Vliv agenturních zpráv ČTK na obsah ekonomických rubrik deníků Právo, Hospodářské noviny a MF Dnes Diplomová práce Praha

2 Autor práce: Jan Beránek Vedoucí práce: PhDr. Tomáš Trampota, PhD Oponent práce: Datum obhajoby: Hodnocení:

3 Bibliografický záznam BERÁNEK, Jan. Vliv agenturních zpráv ČTK na obsah ekonomických rubrik deníků Právo, Hospodářské noviny a MF Dnes. Praha: Karlova univerzita, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií, katedra žurnalistiky, s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Tomáš Trampota, PhD. Anotace Diplomová práce Vliv agenturních zpráv ČTK na obsah ekonomických rubrik deníků Právo, Hospodářské noviny a MF Dnes pojednává o vlivu zpráv české zpravodajské agentury ČTK na mediální produkci ekonomických redakcí tří tuzemských celoplošných deníků. Výledky výzkumu, prováděného obsahovou analýzou, popisují způsob práce redakcí se agenturním servisem. V jaké formě se zprávy z ČTK nejčastěji v novinách objevují, jaký jim redakce dávají prostor a nakolik přiznávají autorství při přebírání zpráv z agentury. Sledovány byly deníky Právo, Hospodářské noviny a Mladá fronta Dnes během prvních dvou měsíců roku Jako teoretický základ autor uvádí základní exkurs do jednotlivých etap zkoumání mediálních účinků, základních tezí a principů teorie agenda setting a na závěr se věnuje výběru zpráv do zpravodajství a vztahu zdrojů a redakcí. Annotation This graduation thesis: Influence of press agency ČTK on the economical columns of Czech dailies Právo, Hospodářské noviny and MF Dnes deals with press agency ČTK news influence on the national dailies. The first two months of the year 2006 of three dailies Právo, Hospodářské noviny and Mladá fronta Dnes were being observed. The author features basic excursus into particular stages of research, basic theses and agenda setting principles as a theoretical base. The final part of the work deals with news selection into news service and affinity between resources and editorial staffs. The result of the research, which used content analysis as the researching method, describes the way how editors work with services of press agencies. In which form ČTK news appear in newspapers and how much space they are given there by editors and to which degree they mention authorship while taking news from agencies

4 Klíčová slova agenda setting, priming, framing, gatekeeping, intermediální agenda, agenturní zpravodajství, hodnota zprávy Keywords agenda setting, priming, framing, gatekeeping, agenda building, inter-media agenda, news values - 4 -

5 Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen uvedené prameny a literaturu. 2. Vlastní text práce bez anotací a příloh má celkem znaků s mezerami, tj. 79 normostran. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřenosti pro účely výzkumu a studia. V Praze dne Jan Beránek - 5 -

6 Poděkování Vedoucímu práce Tomáši Trampotovi za moudré rady, Jiřímu Mostovi za jazykové a stylistické konzultace, Mattovi a Zuzaně Wyattovým za překladatelské konzultace, kolegům v redakci za schovívavost a inspirativní prostředí, rodině za trpělivost a všem svým přátelům a klukům z kapely za podporu

7 Obsah I. ÚVOD...8 II. TEORETICKÁ VÝCHODISKA MÉDIA A JEJICH ÚČINKY NA SPOLEČNOST Všemocná média Omezené účinky Spíše mocná média Domluvený vliv médií KONCEPT AGENDA SETTING Agenda setting v teorii Typologie tématických agend Kategorizace výzkumů agenda setting Framing a priming Intermediální agenda ZDROJE, RUTINA, A VÝBĚR ZPRÁV Kdo filtruje zprávy Zpravodajské zdroje informací Přístup zdrojů do médií Zpravodajské agentury a jejich vliv na média...40 III. METODIKA VÝZKUMU PROFILY JEDNOTLIVÝCH MÉDIÍ VÝBĚR METODY OBSAHOVÁ ANALÝZA Nedostatky obsahové analýzy VÝZKUMNÉ OTÁZKY ZKOUMANÝ VZOREK Jednotka výzkumu Proměnné výzkumu Zpracování dat Přehled proměnných...51 IV. INTERPRETACE VÝSLEDKŮ VÝZKUMU JAK REDAKCE PRACUJÍ S AGENTURNÍM ZPRAVODAJSTVÍM ČTK? NAKOLIK SE ČTK PODÍLÍ NA OBSAHU SLEDOVANÝCH DENÍKŮ? KDE JE MÍSTO AGENTURNÍHO ZPRAVODAJSTVÍ? KOLIK PROSTORU DOSTÁVAJÍ ZPRÁVY ČTK V JEDNOTLIVÝCH DENÍCÍCH? V JAKÝCH OBLASTECH SE VYUŽÍVÁ ZPRAVODAJSTVÍ ČTK NEJVÍCE? PŘIZNÁVAJÍ MÉDIA SVŮJ INSPIRAČNÍ ZDROJ?...69 V. PŘÍBĚH JEDNÉ ZPRÁVY ZE SERVISU ČTK...73 VI. ZÁVĚR...75 VII. SUMMARY...78 VIII. PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY:...80 IX. SEZNAM PŘÍLOH

8 I. Úvod Zpravodajské deníky jsou tradičními médii, která určují důležitost témat pro veřejnost, ale často i pro politiku. Novináři jsou ti, kteří mají přinášet nová témata a otevírat nové kauzy. Mohou ale různě personálně obsazené redakce pokrýt samy všechna důležitá témata? Do redakčních obsahů tak pronikají zprávy, které vycházejí z tiskových zpráv, tiskových konferencí a především ze zpravodajských agentur. Cílem textu je v souladu se schválenými Tezemi diplomové práce popsat, jak redakce tuzemských deníků pracují se zprávami ze servisu domácí zpravodajské agentury ČTK. Nakolik agenturní texty pronikají v nezměněné podobě na stránky deníků, jaká témata pokrývají redakce pomocí zpráv z ČTK, jak redaktoři přiznávají využívání informací z agentury, a konečně i to v jaké míře se od produkce agentury odvíjí i agenda, nastolovaná českými deníky. Autor tak chce potvrdit nebo vyvrátit teze o tom, že zpravodajské agentury výrazně ovlivňují obsah a témata tuzemských celoplošných deníků, a že zpravodajská média často přenechávají svou roli nastolování agendy agenturám. Předpokládaný vliv je zkoumán na zpravodajských výstupech ekonomických redakcí tří českých celoplošných deníků a to MF Dnes, Práva a Hospodářských novin. Výběr těchto periodik je dán jejich profilací. Ekonomicky zaměřené Hospodářské noviny proti všeobecným deníkům v podobě MF Dnes a Práva. Téma vlivu zpravodajských agentur na obsah tuzemských deníků není příliš obvyklé, a při rešeršování diplomových prací na FSV UK se autor seznámil s pracemi na podobné téma, které však ve většině případů pojednávaly o dopadu agenturního zpravodajství na sportovní rubriky v novinách nebo v televizi. Jako sledovaný časový úsek byly zvoleny leden a únor roku 2006, kdy v české ekonomice probíhaly mediálně intenzivně zpracovávané události jako bylo například přejmenovávání mobilního operátora Oskar na Vodafone nebo vyjednávání o stavbě nošovické automobilky Hyundai. Teoreticky je výzkum postaven na konceptech teorií popisujících samotnou mediální produkci, tedy nastolování agendy (agenda setting), především pak intermediální agendy, teorie o ovlivňování mediální produkce mezi jednotlivými médii, - 8 -

9 dále pak principu rámování zpráv (framing a priming) a samotnému výběru informací a vlivu zpravodajských agentur na obsah mediální produkce médií. Tomu byla přizpůsobena i volba metody práce, kterou je kvantitativní postup obsahové analýzy. Interpretace výzkumu je navíc doplněna o příklad tvarování jedné zprávy na vybrané téma ze servisu České tiskové kanceláře. Diplomová práce je rozdělena do devíti kapitol. Po úvodní, v níž jsou popsány základní informace o samotném výzkumu a následném členění celého textu, pokračuje autor teoretickou částí. V části věnované teoretickému zakotvení se autor věnuje nejprve účinkům médií na společnost a jednotlivým fázím jejich výzkumu tak, aby vytvořil historický a teoretický kontext pro zařazení konceptu agenda setting, tedy nastolování agendy, jež jednou z hlavních teorií výzkumu. Nastolování témat, jeho vývoj a teoretické zakotvení, stejně jako ovlivňování tématických agend je pak navazující součástí teoretického základu. Autor se také zaměřuje na ovlivňování mediálních agend mezi sebou. Na závěr kapitoly se autor věnuje teorii výběru zpráv a zdrojů, jejich schopnosti proniknout do samotných mediálních obsahů, gatekeepingu, tedy o rozhodování, která z událostí bude v médiích pokrývána, zpravodajským hodnotám a typologiím a konečně i vlivu tiskových agentur na obsah mediální produkce. Třetí část pokrývá metodologii samotného výzkumu. Autor v ní popisuje metodu práce, tedy výhody a nevýhody obsahové analýzy, definuje jednotku výzkumu a jeho proměnné. Kromě toho jsou v rámci metodologie výzkumu umístěny i profily tří analyzovaných deníků a sledované České tiskové agentury, včetně jejich nákladu a prodejů, struktury a počtu redaktorů v ekonomických rubrikách. Interpretace samotného výzkumu je obsahem čtvrté části. Výsledky obsahové analýzy jsou členěny podle jednotlivých výzkumných otázek. Každá z otázek je doplněna tabulkami nebo grafy a pro případné doplnění je odkazováno na tabulky umístěné v přílohách. Jako doplněk využil autor příklad jedné zprávy z ČTK, který je shrnut v kapitole páté. Krátká ukázka dokazuje, jak z jedné tématické zprávy z ČTK, která navíc nevychází z denního dění, může vzniknout téma pro velké zpravodajské deníky, ale i týdeníky. Poslední kapitoly jsou věnovány závěru, v němž jsou shrnuty výsledky celé práce, anglickému shrnutí, přehledu pramenů, použité literatury a přílohám

10 II. Teoretická východiska 1. Média a jejich účinky na společnost Snahy o studium účinků médií jsou podmíněny jedním základním předpokladem, a to tím, že média, ať už přímo nebo nepřímo, ovlivňují představy, přesvědčení, postoje, hodnoty a chování příjemců. 1 Jinými slovy, tezí, že média mají moc a vliv na společnost. Média totiž na rozdíl od ostatních společenských institucí a organizací ve velké míře využívají nových technologií, mají bohatý rejstřík činností, ale hlavně dokáží zajišťovat a řídit sociální komunikaci. Věnují se komunikačním procesům mezi lidmi, a proto teorie předpokládá, že média mají na publikum účinný vliv. Přesto je ale velmi náročné získat empirický a průkazný důkaz jejich působení. Existuje mnoho teorií a hypotéz o účincích médií, které mají svou logiku a lze s nimi počítat v praktickém životě. Věda, která již disponuje bohatým souborem empirických dat o určujících faktorech a omezeních, která se působení mediálních obsahů týkají. Odpověď na základní otázku, tedy jaký konkrétní vliv bude mít na publikum konkrétní sdělení masového média zatím chybí. Výzkumy mediálních účinků prošly za posledních sto let čtyřmi základními fázemi, 2 v nichž se utvářela teorie nově vznikajícího oboru mediálních studií. Od všemocných médií, přes období skepse, přecházející k renesanci zájmu o silné účinky až do současné fáze domluvených účinků médií. 1.1 Všemocná média Od začátku dvacátého století až do jeho třicátých let byla média považována doslova za všemocná. Mělo se za to, že jsou schopna aktivně ovlivňovat jak veřejné mínění, tak chování publika, a že dokáží krátkodobě měnit i životní návyky publika. Mezi odborníky té doby vládla představa, že publikum je bezmocné, a pokud je vystaveno nějakému mediálnímu působení, bude na příslušný mediální podnět reagovat přibližně stejně 3. 1 BURTON, Graeme, JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2003, s McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2002, s JIRÁK, Jan, KÖPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost. Praha: Portál, 2003, s

11 K popisu tohoto vnímání mediálních účinků se využívá teorie magické střely, 4 případně podkožní injekce nebo teorie očkování. Ta popisuje média jako injekci, která očkuje jednotlivé členy publika stejným mediálním sérem se stejnou účinností. 5 Prvotní mediální teorie byly výrazně ovlivněny tehdy rozvinutějšími vědami, a tak si začínající mediologové vypůjčili i teorii společnosti jakožto kolektivního organismu, zakladatele sociologie Augusta Comteho. Podle francouzského sociologa má společnost strukturu, jejíž části fungují společně a tvoří celek, který je však více než součet jeho součástí, protože neustále prochází evolučními změnami. 6 Během první fáze sledování účinků médií byly definovány základní pojmy jako masová společnost (vyznačuje se tím, že o jednotlivcích se předpokládá, že jsou ve stavu psychické izolace od druhých, v interakcích převládá neosobnost a společnost je prosta požadavků navazování neformálních sociálních závazků), 7 masové publikum a masová kultura. Přesvědčení o silných účincích médií podporovaly jak výsledky nasazení nových médií v reklamě, nečekaný komerční úspěch filmu a především úspěšné výsledky válečné propagandy během první světové války. Velkou podporou teorie o všemocných médiích znamenalo nasazení médií k propagaci totalitních režimů v nacistickém Německu a Sovětském svazu. 8 Objevily se ale i hlasy, které se neomezeného vlivu médií obávaly. Protože se předpokládalo, že média mohou ovlivňovat publikum i podle vůle těch, kteří je kontrolují. Jedním z dalších nepolitických důkazů o účincích médií byla masová hysterie, kterou způsobila rozhlasová hra podle románu H.G. Wellse Válka světů. Rozhlasové dramatizaci příběhu o invazi mimozemšťanů uvěřily tisíce Američanů, kteří začali utíkat ze svých domovů a zaplnili silnice vedoucí na východní pobřeží Spojených států. Teorii o všemocných médiích však zpočátku chyběly empirické důkazy a vycházelo se jen z popularity tisku a nastupujících nových médií jako film a rozhlas. Ve dvacátých letech proto odstartovaly první systematické výzkumy mediálních účinků 4 Teorie magické střely vychází z tzv. Frankfurtské školy, která vznikla ve dvacátých letech v Německu. Jejími představiteli byli především Max Horkheimer, Theodor Adorno nebo Jurgen Habermass. V centru pozornosti frankfurtské školy stálo zprvu učení Karla Marxe a Sigmunda Freuda, ústící později v takzvanou kritickou teorii, označovanou jako nedogmatický neomarxismus. 5 DeFLEUR, Melvin, BALL-ROKEACH, Sandra. Teorie masové komunikace. Praha: Karolinum, 1996, str DeFLEUR, Melvin, BALL-ROKEACH, Sandra. Teorie masové komunikace. Praha: Karolinum, 1996, str DeFLEUR, Melvin, BALL-ROKEACH, Sandra. Teorie masové komunikace. Praha: Karolinum, 1996, str McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál,

12 založené především na principech sociální psychologie. Výzkumníci hledali především korelace mezi dobou vystavení publika působení médií (expozice) a následnými okamžitými změnami (podnět - odezva). 1.2 Omezené účinky V třicátých letech však přišlo po sérii výzkumů, financovaných především z takzvaného Paynova fondu, vystřízlivění. V letech financovala tato soukromá nadace třináct výzkumů, týkajících se vlivu filmů na dětské diváky. Kromě toho se zájem výzkumníků týkal ještě obsahu filmů a pozornosti.výsledné studie ale ukázaly, že účinky médií nejsou neomezené, a média naopak fungují jen jako součást sociálního společenství, vztahů a kulturního kontextu s tím, že k získání informací lze dojít i jinou cestou než změnou postoje. 9 Potvrdil to i sociolog Paul Lazarsfeld z University of Columbia, který začal se systematickou analýzou účinků masových médií na veřejné mínění během prezidentské kampaně v roce Po sedmi kolech rozhovorů s voliči v městečku Erie County publikoval ve své práci Personal Influence (1955) teorii, která popírala počáteční představy z počátku století, protože podle něj média nejsou všemocná, ale naopak mají velmi malý vliv na změnu chování a názorů veřejnosti. Lazarsfeld také ve spolupráci s Bernardem Berelsonem a Hazel Gaudetovou zpracovali v publikaci The People s Choice (1947) novou teorii dvoustupňové komunikace. V ní se zkomplikoval přímý vliv médií ve stylu podnět odezva, protože do komunikačního toku vstupuje interpersonální komunikace. V konceptu dvoustupňové komunikace se totiž mediální sdělení k publiku dostávají přes relativně dobře informované jedince, takzvané názorové vůdce (opinion leaders), kteří informace pak přes síť interpersonálních vztahů předávají dál lidem, jenž se s médii setkávají méně a jsou tak informačně závislí na ostatních. 10 Lazarsfeld a kolektiv tak přidali ke zkoumání médií další proměnnou, a tou jsou neformální mezilidské vztahy, které jsou důležitým ovlivňujícím faktorem, který formuje způsob, jakým si lidé vybírají a interpretují mediální obsahy. Výsledky práce Paula Lazarsfelda po dvaceti letech potvrdil i americký sociolog Joseph Klapper, podle jehož teorie posilování jsou média stabilizačním prvkem 9 LOWERY, Shearon, DeFLEUR, Melvin. Milestones in Mass Communication Research: Media Effects. New York: Longman, DeFLEUR, Melvin, BALL-ROKEACH, Sandra. Teorie masové komunikace. Praha: Karolinum, 1996, str

13 společnosti, protože posilují status quo. Ve své publikaci Effects of Mass Communication (1960) kriticky shrnul výsledky výzkumů mediálních účinků od dvacátých do padesátých let. Vytýkal jim především snahu dosahovat rychlých a paušalizujícím závěrů. Navíc se zasazoval o nový pohled na zkoumání médií a klonil se k detailnějšímu přístupu, který by sledoval konkrétní faktory, které omezují účinky masově mediovaných sdělení na jednotlivce. 11 Klapper také vyvrátil neomezené účinky médií, protože masová komunikace je podle něj souborem činitelů, které účinky na publikum jen zprostředkovávají, 12 s tím že osobní ovlivňování může být účinnější než persvazivní masová komunikace, ale v současnosti se masová komunikace zdá být nejúčinnějším stimulantem osobního ovlivňování. 1.3 Spíše mocná média Skepse k silným mediálním účinkům však netrvala dlouho. Během šedesátých let se totiž začínají ve vědecké komunitě objevovat teorie, vracející se k teorii výrazných mediálních účinků z počátku století. Avšak s tím rozdílem, že vliv médií na veřejné mínění nepovažují za přímý a krátkodobý, ale spíše naopak. Na rozdíl od dvacátých let už výzkumníci nekladli důraz na dopad mediálních účinků na jednotlivce, ale naopak na celospolečenský účinek mediálních obsahů. Už ale počítali s tím, že význam masových médií ve společnosti nespočívá v jejich okamžitém vlivu na specifické příjemce, ale naopak v nepřímém, dlouhodobém vlivu, kterým ovlivňují kulturu a organizaci lidského života 13. Tyto úvahy byly ovlivněny sociálně psychologickými studiemi o tom, jak se jedinci včleňují do společnosti, jinými slovy, jak probíhá u jedinců proces socializace. Socializace je definována jako dlouhodobý vícerozměrný soubor komunikativních interakcí mezi jednotlivcem a ostatními členy společnosti, které končí tím, že jednotlivec je připraven k životu ve společnosti. 14 Jedním z hlavních zkoumaných účinků médií se v tomto období stává učení a role médií, která jakožto poskytovatel velkého množství informací a vzorců chování mohou hrát roli při socializaci svých recipientů. Objevují se tak dvě zásadní práce - 11 JIRÁK, Jan, KÖPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost. Praha: Portál, 2003, s KLAPPER, Joseph. The Effects of Mass Communication. New York: The Free Press, 1960 citováno dle McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, DeFLEUR, Melvin, BALL-ROKEACH, Sandra. Teorie masové komunikace. Praha: Karolinum, 1996, str DeFLEUR, Melvin, BALL-ROKEACH, Sandra. Teorie masové komunikace. Praha: Karolinum, 1996, s

14 okolí. 18 V této etapě výzkumů účinků médií sehrál svou roli i nástup levicového myšlení teorie sociálního učení a teorie vzorců Alberta Bandury, podle nichž média nabízejí nepřeberné množství vzorců, jak se chovat v různých situacích a různých rolích, s nimiž se mohou příjemci mediálních sdělení ztotožnit, čímž získávají naději, že se v dlouhodobém horizontu úspěšně včlení do společnosti. 15 Druhou tezí je teorie sociální konstrukce reality, která do mediálních studií přivedla poznatky z lingvistiky, antropologie, sociologie, sémiotiky a sociální psychologie. Ta počítá s tím, že moc médií lze vyložit pomocí faktu, že nabízejí sdělení, která nějakým způsobem vypovídají o společnosti, jejích normách, hodnotách a pravidlech, a to pomocí významů, jež jsou v těchto sděleních využity. K teorii učení a dlouhodobém vlivu na publikum se přidal George Gerbner se svou kultivační teorií - jednou nejlépe dokumentovaných a prozkoumaných teorií dlouhodobých účinků. Kultivační teorie zkoumá. institucionální procesy vlastní tvorby mediálního obsahu, obrazy v mediálním obsahu a vztahy mezi vystavením se televiznímu sdělení a přesvědčením a chováním publika. 16 Podle Gerbnera vede sledování televize publikum k přijetí takového přesvědčení o povaze sociálního světa, které odpovídá stereotypnímu a deformovanému pohledu systematicky předváděnému v televizi. 17 Kultivace je považována za interaktivní proces mezi sdělením a publikem. Televize je v tomto případě považována za kulturní nástroj sloužící k upevnění, stabilizaci a posílení. Nikoliv však ke změně, ohrožení nebo oslabení konvenčních předsvědčení a chování. Podle Gerbnerova výzkumu získala televize mezi ostatními moderními médii natolik výsadní postavení, že dominuje našemu symbolickému prostředí a svým (zkresleným) sdělením může nahrazovat osobní zkušenost, čímž pomáhá k socializaci. Sdělení Gerbnerovy studie tak zní, že takzvaní težcí uživatelé, tedy tací, kteří sledují televizi často, mají sklon k přehnaným obavám z hladiny násilí, jež na ně číhá v jejich v šedesátých a sedmdesátých letech, reprezentované především Elisabeth Noelle- Neumannovou, a její teorií spirály mlčení. Koncept německé socioložky spočívá v tom, 15 JIRÁK, Jan, KÖPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost. Praha: Portál, 2003, s DeFLEUR, Melvin, BALL-ROKEACH, Sandra. Teorie masové komunikace. Praha: Karolinum, 1996, s DeFLEUR, Melvin, BALL-ROKEACH, Sandra. Teorie masové komunikace. Praha: Karolinum, 1996, s DeFLEUR, Melvin, BALL-ROKEACH, Sandra. Teorie masové komunikace. Praha: Karolinum, 1996, s

15 že se lidé ve společnosti bojí izolace, a tak nevyslovují veřejně názory, u nichž očekávají zápornou reakci ostatních, čímž se posiluje pozice názorů, jimž se kladného přijetí dostává, aniž by s nimi většina veřejnosti souhlasila. 19 Ve své prvotní práci Die Schweigespirale. Öffentliche Meinung unsere soziale Haut (1980) ale připomíná, že právě masová média jsou významným faktorem, který výrazně ovlivňuje podobu převažujících názorů. Lidé se nechtějí izolovat, bez přestání sledují své okolí, dovedou do nejmenších podrobností zaznamenávat to, co sílí, a to, co slábne. Tím, že jedni hovoří nahlas, jsou veřejně vidět, působí silnější, než ve skutečnosti jsou, ti druzí působí jako slabší. Dochází tak k optickému nebo akustickému klamu skutečného poměru sil, a tak jedni se mhou nechat svést k mluvení a druzí k mlčení. 20 Během šedesátých let se začínají objevovat i první známky dalšího konceptu, který se snaží popsat dlouhodobý a kumulativní vliv médií na společnost a její velké součásti. V roce 1963 definuje Bernard Cohen tezi o tom, že média nemusí být úspěšná v přesvědčování lidí o tom, co si mají myslet, ale naopak jsou úspěšná v určování toho, o čem mají přemýšlet (The Press and Foreign Policy, 1963). O necelých deset let později přicházejí mediologové McCombs a Shaw se svou teorií nastolování agendy (agenda setting), která popisuje vliv zpravodajství a médií na to, co považuje sdělením zasažená část společnosti za důležité. (Více o nastolování agendy viz. Kapitola 2) 1.4 Domluvený vliv médií Od konce 70. let se pozornost obrací k mediálním textům, k publiku a také k mediálním organizacím. Podle nové teorie spočívá nejvýznamnější účinek médií v konstruování významů a v systematickém nabízení těchto významů publiku (lze ji nazvat sociálně konstruktivistickou ). Publikum pak tyto významy na základě jisté dohody včleňuje (či nikoliv) do osobních významových struktur, formovaných předchozími kolektivními identifikacemi. Popsaný proces často zahrnuje určité 19 NOELLE-NUMANN, Elisabeth. Spiral of Silence:Public Opinion, Our Social Skin. Chicago: University of Chicago Press, 1993, s NOELLE-NEUMANN, Elisabeth, SHULZ, Winfreid, WILKE, Jurgen. Das Fischer Lexikon Publizistik & Massenkommunikation. Franktfurt: Publizistik Massenkommunikation, 2002 citováno dle JIRÁK, Jan, KÖPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost. Praha: Portál, 2003, s

16 působení zainteresovaných společenských institucí a silný vliv ze strany aktuálního společenského kontextu příjemce. Sociálně konstruktivistický pohled tak na působení médií nazírá tak, že média nepřenášejí pouze poselství a aktivity popisovaných aktérů, ale činí tak výběrově, čímž se vytváří konstrukce myšlenek a aktivit, ovlivněná mnoha dohadováním a konflikty v průběhu zpravodajského procesu. Mediální obsah je pak výsledkem složité interakce mezi aktéry a médii. 21 Počátky nové výzkumné fáze zachovávají některé podobnosti s ranou teorií mocných médií z první poloviny dvacátého století, včetně teorie o ideologii a falešném vědomí. Zásadnější podklady pro tento směr výzkumů však položili výzkumníci v druhé polovině dvacátého století, tedy Gerbnerova kultivační teorie a teorie spirály mlčení Elisabeth Noelle-Neumannové. Nová etapa zkoumání mediálních účinků stojí na dvou základních predikátech. Prvním je představa, že média rámováním obrazů reality předvídatelným a typickým způsobem konstruují skrz fikci i zpravodajství sociální procesy a historii. Druhá teze pak tvrdí, že lidé v publiku sami pro sebe konstruují vlastní pohled na sociální realitu a své místo v ní ve spolupráci se symbolickými konstrukcemi nabízenými médii. Na výsledný dopad mediálních sdělení tak má i čím dál tím více aktuální společenský kontext příjemců. Nový model zkoumání mediálních účinků tak kombinuje přiznanou moc médií s mocí publika při výběr témat a prostorem pro interakci mezi těmito stranami komunikace. 22 Tím se odlišují od předchozích etap hledání pravého popisu mediálních účinků. Odklon od dosavadní praxe dokumentuje i změna preferencí výzkumných metod, které se od kvantitativních postupu přesouvají ke kvalitativním metodám. Zajímavá je v této souvislosti i Careyova teze, která tvrdí, že proměny víry v moc masové komunikace lze vysvětlit historicky, tedy že moc médií se může měnit v čase v závislosti na širších společenských podmínkách. Zdá se totiž, že kdykoliv je porušena či ohrožena stabilita společnosti (ať již válkou, sociálními nepokoji či nějakou morální panikou), je jistý díl odpovědnosti za danou situaci připisován médiím. Podle 21 ZOONEN, Liesbet van. The Woman s Movement and the Media: Constructing a Public Identity. In European Journal of Communication, 1992, roč. 7, č. 4. citováno dle McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2002, s McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Praha, 2002, s

17 Careye je tak možné tvrdit, že hlavním důvodem posunu v nahlížení na účinky médií je to, že se svět a společnost během dvacátého století transformovaly. 23 O významnějších společenských (historických) událostech se lidé dozvídají prakticky pouze prostřednictvím médií a mohou si sdělení spojovat s médiem; v době proměn a nejistoty je také pravděpodobné, že lidé budou závislejší na médiích jako na zdroji informací a rad. Ukázalo se také, že média jsou vlivnější v záležitostech ležících mimo recipientovu bezprostřední zkušenost. Dá se tedy říci, že v době mezi světovými válkami a období světové ekonomické krize ve dvacátých letech mohla mít média větší vliv než v době relativně klidných padesátých a šedesátých let. Studená válka a válka ve Vietnamu tak ale dala mediologům další indicie k tomu, že vliv médií může růst. Médiím je tak sice podle Klappera přisuzováno upevňování statu quo, ale podle Careye je médiím připisován díl odpovědnosti kdykoliv, kdy je narušena stabilita společnosti, a to jak válkou, ekonomickou situací a nebo například zločinností CAREY, James. Communication as Culture. Boston: Unwin Hyman, 1988 citováno dle McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Portál: Praha, 2002, s CAREY, James. Communication as Culture. Boston: Unwin Hyman, 1988 citováno dle McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Portál: Praha, 2002, s

18 2. Koncept agenda setting Kdo nastoluje témata, která veřejnost považuje za důležitá a jak se ovlivňují média, společnost a politika se stalo jedním z ústředních témat zkoumání mediálních účinků v sedmdesátých letech minulého století. Koncept vychází z teorie, že média vybírají a zařazují do své produkce některá témata a jiná opomíjejí, čímž ve výsledku určují, co budou příjemci vnímat jako důležité. 25 První zmínky o tom, že by média mohla konstruovat realitu položily už první výzkumy ve dvacátých letech minulého století. Za zásadní bývá považována publikace Imigrant Press and its control Roberta Ezry Parka a Public Opinion: The World outside and the picture in our heads Waltra Lippmanna. Lippmann se zabýval vztahem médií, stereotypů a vnímání reality. Lippmann tvrdil, že média plní funkci jakýchsi oken do světa, s nímž nemá jejich publikum přímou zkušenost. Média tak ovlivňují individuální vnímání vnějšího světa. Připomněl tak již více než dva tisíce let staré Platónovo podobenství o jeskyni, v němž lidem získávají informace o dění ve světě mimo jeskyni jen pomocí stínů, vrhaných reálným světem na zeď jeskyně. 26 Veřejné mínění tak podle Lippmanna není ovlivňováno prostředím, ale naopak, pseudo-prostředím, vytvářeným masovými médii. Lidé pak nejednají na základě toho, co se doopravdy děje nebo stalo, ale podle toho, co si myslí, že se děje, podle obrazů, které jim poskytuje tisk na základě významů a výkladů, které mají často málo společného s tím, co se skutečně stalo. 27 Právě tyto publikace otevírají téma role masových médií při formování veřejného mínění. V druhé polovině dvacátého století se budoucímu konceptu nastolování agendy nejvíce přiblížil v roce 1963 Bernard Cohen ve své práci The press and foreign policy, v níž formuloval svou teorii, že média nemusejí lidem říkat, co si mají myslet, jsou ale úspěšná v určování toho, o čem mají přemýšlet. 28 Podle něho média opakováním vybraných témat zvyšují jejich společenskou důležitost. 25 TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha: Portál, LIPPMANN, Walter. Public Opinion. New York: Courier Dover Publications, DeFLEUR, Melvin, BALL-ROKEACH, Sandra. Teorie masové komunikace. Praha: Karolinum, 1996, str COHEN, Bernard. Press and Foreign Policy. Princetown: Princetown University Press,

19 O necelých deset let později jeho myšlenku potvrdili i empiricky mediologové McCombs a Shaw z univerzity v Severní Karolíně. 29 Ti se koncem šedesátých let minulého století snažili odhalit vztah mezi tématy v médiích během prezidentské kampaně a tím, jakou důležitost jim přisuzuje veřejnost. Během čtyř let tak podnikli dva zásadní výzkumy. Chapel Hill Study, který oba vědci provedli během kampaně v roce 1968 a Charlotte Study, probíhající o čtyři roky později. Během výzkumu počítali se základními principy vznikající teorie, která tvrdí, že publikum je vystaveno nepřetržitému toku informací, jež jsou pro ně základním zdrojem vědění o dění ve společnosti. Informace jsou ale médii zároveň silně selektovány. Už v první, Chapel Hill Study, McCombs se Shawem potvrdili, že existuje silná vazba mezi tématy, která média prosazují a tím, co vnímají respondenti jako důležité. K potvrzování svých teorií využili mediologové kvantitativní metody dotazníkového šetření mezi náhodně vybraným vzorkem nerozhodnutých voliči v primárních prezidentských volbách. 30 Jako většina průkopnických výzkumů však měla i tato studie své nedostatky. Problém byl v metodice, protože autoři zkoumali jen nerozhodnuté voliče, kteří podle oponentů studie mohou být k přejímání agendy, nastolované médii, náchylnější. Tento nedostatek byl ale odstraněn během dalších prezidentských voleb v roce 1972, kdy oba průkopníci podrobili výzkumem obyvatele městečka Charlotte. Druhý výzkum však výsledky z Chapel Hill potvrdil, a navíc dodal důkazy pro původní předpoklad Bernarda Cohena. Významnost (salience), kterou přisoudila tématům ekonomie, drogy a zrychlení rasové integrace na veřejných školách média totiž odpovídala důležitosti, s níž tyto informace přebírala veřejnost. 31 Koncepce agenda setting byla tedy oficiálně na světě a oba autoři shrnuli ve studii The agenda-setting function of the mass media (1972) svou představu o nastolování agendy s tím, že všechno co víme o politice, pochází z druhé ruky. Naše znalost vychází primárně z masových médií, protože máme s politiky málo osobního a přímého kontaktu. Dovídáme se tedy jen to, co je považováno za zaznamenání vhodné pro přenos prostřednictvím masových médií McCOMBS, Maxwell, SHAW, Donald. The Agenda-Setting Function of Mass Media. In The Public Opinion Quarterly, ročník 36, číslo 2, McCOMBS, Maxwell, SHAW, Donald. The Agenda-Setting Function of Mass Media. In The Public Opinion Quarterly, ročník 36, číslo 2, DEARING, James, ROGERS, Everett. Agenda-Setting. London: SAGE Publications,

20 Agenda setting tak popsala další z příkladů dlouhodobého a kumulativního účinku masových médií na veřejnost. Mediologové McCombs a Shaw definovali základní hypotézu konceptu agenda setting: masová média nastolují agendu pro každou politickou kampaň tak, že určují míru důležitosti názorů k politickým tématům. 33 První kvantitativní výzkumy začaly pracovat s dvěma základními termíny pro nastolování agendy. Těmi jsou míra důležitosti / významnosti (salience) a indikátory skutečnosti (real-world indicator). Ani pro jeden z těchto pojmů však zatím v současnosti neexistuje pevně ustavený český termín. Míra důležitosti, která označuje stupeň významnosti či důležitosti jednotlivého tématu v rámci dané agendy, byla například jednou ze zásadních proměnných ve studii z Chapel Hill. Ukázalo se, že základem procesu nastolování agendy je stav nerovnováhy, při němž se liší míra důležitosti témat v jednotlivých agendách, tedy v politické, mediální nebo veřejné. Indikátory skutečnosti se poprvé objevily ve studii The issue of the sixties: An expoloratory study in the dynamics of public opinion, kterou publikoval ve čtvrtletníku Public Opinion Quarterly G. Ray Funkhouser v roce Podle něj je indikátor skutečnosti proměnnou, která označuje objektivní stav věcí. Tedy například statistické ročenky, oficiální údaje o počtu nehod, emisích škodlivého CO 2, počtu imigrantů, a další podobná statistická data. Takto získané údaje jsou pak následně srovnávány s výsledky analýz mediálních obsahů. 34 Na proces nastolování agendy ale lze nahlížet i pomocí kvalitativních výzkumných metod. A to v především u výzkumů postavených na předpokladu, že o ustavení tématu ve veřejné agendě nerozhoduje jen rozsah a periodicita, ale především zpracování tématu. Ve spojitosti s kvalitativním výzkumem se v teorii objevují nejčastěji pojmy framing (rámování) a priming (vypíchnutí).(viz kapitola 2.4) 2.1 Agenda setting v teorii Slovník mediální komunikace termín agenda setting definuje hned dvěma způsoby. Z pohledu politologie a sociologie se jedná o modelu procesu prosazování 32 MCCOMBS, Maxwell, SHAW, Donald. The Agenda-Setting Function of Mass Media. In The Public Opinion Quarterly, ročník 36, vydání 2, MCCOMBS, Maxwell, SHAW, Donald. The Agenda-Setting Function of Mass Media. In The Public Opinion Quarterly, ročník 36, číslo 2, 1972, s NEČAS, Vlastimil. Agenda setting teoretická východiska. In KUNŠTÁT, Daniel (ed.), České veřejné mínění: výzkum a teoretické souvislosti. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR,

21 určitých témat do veřejného diskurzu a současně vylučování určitých témat z tohoto diskurzu, které probíhá ve vzájemné interakci tří agend veřejné, mediální a politické. Pro potřeby mediálních studií je však agenda setting hypotéza o vlivu, respektive účinku médií na obsahy myšlení a veřejného a politického diskursu, podle níž jsou média schopna (záměrně i nezáměrně) exponovat určité události a současně určovat pořadí důležitosti exponovaných událostí, jež tvoří součást veřejného prostoru. 35 Agenda setting se tak nezabývá jen výběrem událostí nebo aktů, ale také výběrem témat, k nimž se události vztahují. Výzkum nastolování agendy tak není jen o výběru jedné zprávy, ale týká se spíše dlouhodobějšího účinku opakovaného vybírání zpráv. Pro samotný výzkum však není až tak důležitý obsah zprávy, jako spíš periodicita a rozsah, v jakém se média tématu věnují. Výzkum nastolování mediální agendy tak vychází ze dvou základních předpokladů, a to, že zpravodajská média nejsou jen zrcadlem reality, ale naopak ji filtrují a tvarují, a pak koncept počítá s tím, že důraz médií na určitá témata vede veřejnost k vnímání ostatních témat jaké méně důležitých. 36 Nejvíce se na produkci aktuálních témat podílejí zpravodajská média, ta totiž mají tendenci spojovat jednotlivé události v jedno velké téma. 37 V celostátních denících redakce často věnují jednomu tématu celou stranu, na níž vybranou událost zarámují do hlubšího kontextu. 38 Média, ať už vlivné televizní stanice nebo zpravodajské deníky, se tak často dostávají do rolí jakýchsi učitelů, když určují publiku důležitost jednotlivých informací. Tato role vychází z teze, že novináři mají více informací a jsou lépe než ostatní lidé schopni dojít k politicky racionálním náhledům na věc. 39 Například už jen umísťováním zpráv v novinách nebo do zpravodajských relací. Vzhledem k omezenému prostoru televizního zpravodajství už samotné zařazení tématu do hlavních zpráv vypovídá o jeho důležitosti. V novinách zase mají podle Maxwella McCombse zprávy a témata na titulních stranách dvojnásobně více čtenářů než zprávy na vnitřních stránkách. 40 K nerealistické definici reality ze strany médií si přisazuje i Graeme Burton, podle něhož zpravodajství není sbírkou pravdivých událostí zvenku, ale právě naopak. 35 REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, DEARING, James, ROGERS, Everett. Agenda-Setting. London: SAGE Publications, TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha: Portál, Deník MF Dnes k tomu využívá třetí stranu novin, stejně tak Lidové noviny a Právo. Hospodářské noviny tématickou stranu nazývanou Agenda zrušily v létě roku KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. Praha: Karolinum, 1995, s McCOMBS, Maxwell. Setting the Agenda. The Mass Media and Public Opinion. Cambridge: Polity Press,

22 Média třídí a vybírají zprávy a témata s tím, že tvoří agendu informací, které v zorném poli příjemců vzbuzují pocit, že jsou nejdůležitější. 41 Veřejná diskuse je tak představována jen určitými význačnými tématy, která vycházejí z kombinace veřejného mínění a politické situace. Mediální zpravodajství a informace už tak jen odrážejí obsah, pořadí a priority témat. Naopak zpětně reprezentace témat v masových médiích má samostatný účinek na obsah tématu a na jeho relativní důležitost ve veřejném mínění. Nástupem teorie nastolování agendy se také potvrdila vzrůstající tendence k ospravedlnění pohledu na média ze začátku století. Silné účinky médií na veřejné mínění se tak potvrdily, a definice agendy setting tak ukončilo kapitolu selektivního vnímání médií publikem. Média už tak nebyla považována za slabá a bezmocná. Agenda setting však není úplným pokračováním teorie magické střely, protože ne všichni jednotlivci v publiku jsou automaticky programováni mediálními obsahy. Ale právě koncept nastolování agendy postavil zpravodajská média do role iniciátorů ve výběru témat, která veřejnost považuje za důležitá. 42 Kdybychom parafrázovali Lippmannovu teorii, informace poskytovány médii hrají klíčovou roli k vytváření obrazů v našich hlavách. 2.2 Typologie tématických agend Během necelých padesáti let zájmu o nastolování témat byly v teoretickém základu zakotveny tři základní agendy, které hrají při výzkumem agenda setting roli a jež se navzájem ovlivňují. Dearing a Rogers definovali tři skupiny témat: mediální, veřejná a politická. 43 Některé zdroje ještě pracují s takzvanou corporate agendou 44, tedy tématy, která vycházejí od velkých firem, které mají celostátní nebo celosvětový význam, v tuzemsku jde například o mladoboleslavskou Škoda Auto, celosvětově můžeme uvést příklad softwarového Microsoftu nebo vyhledávače Google. Témata nastolovaná těmito firmami má dopady především na produkci ekonomických rubrik. Platí to ale i naopak. Souvislost mezi agendou, nastolovanou 41 BURTON, Graeme, JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, McCOMBS, Maxwell. Setting the Agenda. The Mass Media and Public Opinion. Cambridge: Polity Press, 2004, s DEARING, James, ROGERS, Everett. Agenda-Setting. London: SAGE Publications, BERGER, Bruce. Private Issues and Public Policy: Locating the Corporate Agenda. v Agenda-Setting Theory. Journal of Public Relations Research, číslo 13,

23 především ekonomickými deníky jako The Wall Street Journal nebo Financial Times, a reakcí veřejnosti byla prokázána, když po tříletém sledování reakcí investorů na zveřejnění příběhů úspěšných firem v žebříčcích časopisu Fortune. Ačkoliv burzovní index rostl během sledované doby jen o 2,3 procenta, čtyřiapadesáti firmám z žebříčku Fortune rostly akcie průměrně o 3,6 procenta. O necelých pět procent vzrostla cena akcií společností, které pro byly označovány za úspěšné. Naopak firmám s nepříznivým mediálním obrazem vzrostly akcie jen o necelé dvě procenta. 45 Určování důležitosti ekonomických témat tak závisí na ekonomické významnosti sledované společnosti a jejím mediálním pokrytí. a) Mediální agenda zastupuje témata a jejich četnost v mediálních obsazích. Nejčastěji bývá analyzována pomocí kvantitativních metod, především pak obsahové analýzy. b) Veřejná agenda bývá měřena pomocí výzkumů veřejného mínění a sleduje témata a vnímání jejich důležitosti nejširší veřejnosti. c) Politická agenda témata, která nastolují politické elity, například návrhy zákonů, odvolávání vlád, zavádění evropské měny nebo přijímání reforem. Mediální agenda Při nastolování mediální agendy hraje roli velké množství faktorů. Teorie vyjmenovává vliv inzerentů, PR pracovníků, vědeckých elit, ale například i ostatních konkurenčních nebo zpravodajských médií. Při nastolování mediální agendy však lze podle Dearinga a Rogerse považovat za nejdůležitější faktor agenda vlivných a prestižních médií, která často ovlivňuje výběr a akcentování jednotlivých témat u zpravodajství okolních médií. 46 Její výzkumy lze dělit na dva typy. Jedny sledují frekvenci výskytu jednotlivých témat a jejich vývoj v čase, případně kompletní mediální obsahy. Druhý typ výzkumů se zase zaměřuje na okolnosti a procesy, které souvisí s tím, jakým způsobem se témata stávají samotnou mediální agendou. Mediální agenda jako taková byla zpočátku považována za statický objekt bez dynamiky a nebyla zpočátku vůbec zkoumána. Výzkumníci se zabývali spíše jejím vlivem na agendu veřejnou. 45 McCOMBS, Maxwell. Setting the Agenda. The Mass Media and Public Opinion. Cambridge: Polity Press, 2004, s McCOMBS, Maxwell. Setting the Agenda. The Mass Media and Public Opinion. Cambridge: Polity Press, 2004, s

24 Veřejná agenda je definována jako hierarchie témat ve veřejnosti během jednoho časového okamžiku. 47 V teorii se běžně pracuje se dvěma typy výzkumů veřejné agendy hierarchickými, které zkoumají pořadí témat v jeden okamžik a longitudinální, zkoumající vývoj jednoho či více témat během času. Pro ty je charakteristické zaměření na malé množství témat s tou výhodou, že lze pak jednoduše objevit vývoj tématických agend v čase. Často se také v těchto výzkumech zkoumají i postupy framingu a primingu. Výzkumníci zpočátku hledali vztah mezi mediální a veřejnou agendou a nevěděli, která více ovlivňuje kterou. Až závěry ze první studie dvojice McCombs a Shaw Chapel Hill Study, dokázaly, že rozložení témat v médiích ovlivňuje tématické rozložení ve společnosti. Obecný závěr, že mediální agenda formuje agendu veřejnou potvrzují i Dearing a Rogers, podle nichž tento závěr podporují více než dvě třetiny výzkumů, provedených do roku Vztahy mezi veřejnou a mediální agendou podle Dearinga a Rogerse ovlivňuje pět základních proměnných. Těmi jsou věrohodnost, jenž určuje nakolik je zdroj informací důvěryhodný, míra mediální expozice, tedy doba vystavení mediálnímu působení. Z výzkumů totiž vyplývá, že čím více je recipient médiím vystaven, tím více je ovlivněna jeho osobní agenda. Další proměnnou nutnost orientace - zavedl Donald Weaver, podle něhož jedinci s vysokou mírou nejistotu potřebují záchytné body, které hledají v tématech, které určují jako důležité média. Více se tak vystavují médiím, čímž se zvyšuje mediální vliv na jejich agendu. Existuje navíc nepřímá úměra mezi další proměnnou důležitostí témat, s nimiž mají recipienti osobní zkušenosti recipientů a tématy, která za důležitá považují média. Poslední proměnnou, která ovlivňuje výzkumy vztahů mediální a veřejné agendy je interpersonální komunikace, která ovlivňuje vnímání důležitosti témat. 49 Politická agenda logickým vyústěním působení mediální a veřejné agendy je agenda politických témat. Výzkumy politické agendy jsou ve srovnání se zkoumáním veřejné a mediální agendy nejméně časté. Avšak například podle Dearinga a Rogerse jsou politická témata jednou ze zásadních součástí konceptu nastolování agendy. Jistá neoblíbenost zkoumání 47 DEARING, James, ROGERS, Everett. Agenda-Setting. London: SAGE Publications, 1996, s DEARING, James, ROGERS, Everett. Agenda-Setting. London: SAGE Publications, DEARING, James, ROGERS, Everett. Agenda-Setting. London: SAGE Publications,

25 politické agendy tkví podle dvojice mediologů především v komplikovaném určování proměnných, určujících politickou agendu a zároveň i ve vymezení oblasti zkoumání. 50 Oba autoři dokazují přímý vliv médií na politickou agendu, ale jen v případě, že je vhodně nastavena agenda veřejná. Platí tedy, že masová média politickou agendu ovlivňují buď přímo, což ale neprokázalo dostatečné množství průzkumů, nebo nepřímo, tedy tím, že nastolují témata veřejné agendy, která pak následně nastaví témata i pro politiky. Mezi vědci však panuje shoda ohledně vzájemného vlivu mezi jednotlivými agendami. Mediální agenda tak ovlivňuje veřejnou, a ta následně nastoluje témata politická a naopak. Klasický model tak funguje tím způsobem, že politici využívají k dosahování svých cílů masová média. Tyto vlivy vysvětlují koncept nastolování agendy lépe než jen lineární vztah medií, politiky a veřejnosti. 51 Podle Dearinga a Rogerse je totiž nastolování agendy neustálou soutěží mezi těmi, kteří chtějí prosadit svá témata. Mezi sebou tak bojují mediální profesionálové, veřejnost a politici. 52 Výzkumy, které do současnosti kolem nastolování agendy probíhaly, se věnovaly především provázanosti těchto agend a snažily se zjistit, jak se navzájem ovlivňují. Nejčastější závěry výzkumníků ukazují, že impulzy vycházejí z politiky, která následně pomocí mediální agendy ovlivňuje tu veřejnou. Nastolování agendy a konstrukce agend jednotlivých členů publika se tak stává součástí komplexního sociálního systému, který zahrnuje minimálně faktory, které mají vliv na výběr jednotlivých událostí a zpráv, které ovládají zpracování a doručování zpráv včetně jejich vybírání a důrazu na některé prvky. Jako poslední Loweryová a DeFleur definují faktory, určující, kdo bude obsahům vystaven a jak budou příjemci interpretovat mediální obsah. 53 Američtí mediologové McCombs a Gilbert se pokusili definovat postup, jak nejlépe v politické kampani nastolit ty správné otázky, které se zadavateli hodí. Za hlavní faktory nastolování agendy označili kvantitu zpráv, redakční členění nebo prezentace, míra konfliktu v samotné zpravodajské informaci a působení v čase. 50 DEARING, James, ROGERS, Everett. Agenda-Setting. London: SAGE Publications, DEARING, James, ROGERS, Everett. Agenda-Setting. London: SAGE Publications, 1996, s DEARING, James, ROGERS, Everett. Agenda-Setting. London: SAGE Publications, 1996, s LOWERY, Shearon, DeFLEUR, Melvin. Milestones in Mass Communication Research: Media Effects. New York: Longman,

26 To se liší pro televizi a noviny. Podle McCombse například v případě nastolování agendy pomocí amerických týdeníků typu Time nebo Newsweek se výsledek dostaví nejdříve za čtyři měsíce. 54 Podle autorů ale šance médií k úspěšnému nastolení agendy záleží také na aktuální společenské situaci, samotném médiu a také na příjemcích, kteří už mohou mít například některá témata internalizována s tím, že platí pravidlo, že čím menší je prvotní zkušenost příjemce mediálního sdělení, tím větší je potenciál vlivu média Kategorizace výzkumů agenda setting Jak rozdělit výzkumy nastolování agendy vyřešili po svém autoři samotné teorie, McCombs a Shaw společně s Davidem Weaverem. 56 Spolu pak definovali tři kategorie výzkumů nastolování agendy. 1. analýza prvního stupně (kvantitativní výzkumy) 2. analýza druhého stupně (kvalitativní výzkumy) 3. intermediální agenda (viz Kapitola 2.5) Analýza prvního stupně se snaží hledat vztahy mezi pozicemi zpráv v médiích, tedy jejich periodicitou, rozsahem, frekvencí, a stejnými ukazateli stejných témat ve společnosti. Ústředním pojmem je salience, neboli důležitost témat. A do této kategorie lze bez problémů zařadit prvotní práce dvojice McCombs a Shaw ze sedmdesátých let a stejně tak například studie Raye Funkhousera. Výzkumy na prvním stupni snaží nalézt pozitivní korelaci, v některých případech kauzální vztah mezi mediálními a veřejnými agendami, na tématech, které nemají přímý vliv na život ve většinové společnosti, například zahraniční politika nebo vládní skandály. 57 Při zkoumání druhého stupně nastolování agendy se pozornost výzkumníků postupně přesouvala od míry důležitosti jednotlivých témat ke sledování rámců a kontextu, v nichž jsou jednotlivá témata zobrazována. V těchto případech se výzkumy 54 KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace, Praha: Karolinum, 1995, s KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace, Praha: Karolinum, 1995, s WEAVER, David, McCOMBS, Melvin., SHAW, Donald. International Trends in agenda-setting Research. 1998, s in HOLTZ-BACHA, Ch. (ed.), Wie die Medien die Welt erschaffen und wie die Menschen darin leben. Opladen/Wiesbaden: Westdeutsche Verlag GmbH. 57 WEAVER, David, McCOMBS, Melvin., SHAW, Donald. International Trends in agenda-setting Research. 1998, s.189 citováno dle NEČAS, Vlastimil. Agenda setting teoretická východiska. In KUNŠTÁT Daniel. (ed.), České veřejné mínění: výzkum a teoretické souvislosti. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR,

27 od sedmdesátých let provádějí především kvalitativními metodami, už jen proto, že tou dobou výrazně vzrostla oblíbenost tohoto způsobu ověřování a potvrzování teorií. Mnoho studií, které se zabývají druhým stupněm nastolování agendy jsou nápadné tím, že si jako jednotku analýzy určí veřejné téma nebo takzvaný předmět. Téma nebo předmět mají určité vlastnosti, které jsou pak objektem zájmu výzkumníků. Počítá se s tím, že tyto předměty mají několik vlastností (atributů), které jsou ve zpravodajství opomíjeny, zmiňovány nebo naopak upřednostňovány. Zpravodajské relace tak ve své produkci ukazují i agendu vlastností (atributů) jednotlivých témat a předmětů zkoumání. Ty se ale liší různým stupněm důležitosti a významnosti Framing a priming Mezi ústřední pojmy analýz druhého stupně patří framing a priming. Framing, tedy rámování, které představuje model, kdy popisované události tak rámují nejen média, ale i příjemci, a tak je jej možné vnímat jako možná schémata interpretace události příjemcem. Jedna zpráva se tak dá zpracovat s různým zarámováním. Framing, definovaný Robertem Entmanem je: výběr určitých aspektů vnímané skutečnosti a jejich následné zdůraznění v komunikovaném textu, a to tak, aby se zvýraznila specifická definice problému nebo doporučené řešení případné záležitosti. 59 V širším pojetí se dá ale například chápat i jako sociálně sdílené a časově setrvalé organizační principy, které fungují symbolicky a významově strukturují sociální svět. 60 Analýza rámování tak nepřímo naznačuje, kvantitativní metody jako například často využívaná obsahová analýza některé jevy v mediální produkci úplně pomíjí, protože vychází z omezeného množství témat. Tématické zarámování totiž může mít podstatný vliv na vnímání události. Podle McCombse totiž popisované události rámují jak média, tak příjemci sdělení, tudíž lze vnímat zarámovaní i jako jedno ze schémat interpretace událostí. 61 Proto se stává, 58 WEAVER, David, McCOMBS, Melvin, SHAW, Donald. International Trends in agenda-setting Research. 1998, s.191 citováno dle HOLTZ-BACHA, Christina (ed.), Wie die Medien die Welt erschaffen und wie die Menschen darin leben. Opladen/Wiesbaden: Westdeutsche Verlag GmbH. 59 WEAVER, David, McCOMBS, Melvin, SHAW, Donald. International Trends in agenda-setting Research. 1998, s.191 citováno dle HOLTZ-BACHA, Christina (ed.), Wie die Medien die Welt erschaffen und wie die Menschen darin leben. Opladen/Wiesbaden: Westdeutsche Verlag GmbH, s REESE, David (ed). Framing Public Life. New York: LEA, 2001, s. 11 citováno dle TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha: Portál, McCOMBS, Maxwell. Setting the Agenda. The Mass Media and Public Opinion. Cambridge: Polity Press,

28 že řada aktérů se snaží prosazovat své zarámování událostí a témat tak, aby byla v souladu s jejich potřebami. Média tak mohou být první, která vytvoří rámec pro své zpravodajství o nových jevech a ovlivňují samotné události. Podle Tuchmannové například americká média si při informování o nastupujícím ženském hnutí sama vytvořila a uvedla do hlavních rolí chybějící osobnosti a mluvčí ženského hnutí. 62 Typologicky se zarámování dělí na epizodické nebo tematické s tím, že epizodické je užíváno především v televizním zpravodajství. Projevuje se tak, že veřejná témata jsou prezentována na pozadí konkrétních událostí. Tématické rámování naopak spoléhá na oficiální statistiky, prognózy dalšího vývoje události a vkládá událost do širšího kontextu. 63 Primingem se rozumí jakési vypíchnutí určitých podrobností k události, zdůraznění vlastností aktéra a podobně. Jednoduše řečeno, priming je výběr určitých zdůrazněných vlastností tématu nebo informace, který je možné chápat jako součást teorie zarámování. Některé definice ale považují priming za proces, který navazuje na nastolování témat. Zatímco totiž agenda setting vede k příjemcovu vnímání důležitosti tématu, priming v návaznosti vede ke změně postoje příjemce k zobrazovanému tématu. 64 Existují ale i komplexnější definice: Zdůrazňováním určitých záležitostí a ignorováním jiných ovlivňuje zpravodajství standardy, podle nichž jsou posuzováni prezidenti nebo vlády. Priming tak jasně směřuje k tvorbě hodnotících standardů, které veřejnost využívá při politických rozhodnutích. 65 V samotných obsazích se pak může projevovat určitými vodítky, které nasměrují vnímání významu příjemcem. To se musí zohledňovat při zkoumání primingu, protože je nutné sledovat, jakými prostředky a co studované médium zdůrazňuje při podávání informací o probíhající události. 62 KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. Praha: Karolinum, 1995, s TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha, Portál, 2006, s WANTA, Wayne. The Public and The National Agenda: How People Learn about Important Issues. Mahwah: Lawrence Erlbaum,, 1997, s. 86 citováno dle TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha: Portál, IYENGAR, Shanto, KINDER, Donald. News That Matters: Television and American Opinion. In American Politics and Political Economy Series, 1987, s

29 2.5 Intermediální agenda Pro účely této práce je ale zásadním aspektem agenda mediální, respektive agenda intermediální. Ta se snaží popsat, jak agendy jednotlivých médií ovlivňují produkci ostatních médií - tedy definuje případné další vlivy na tvorbu mediální agendy, včetně přímého ovlivňování jednotlivých agend mezi sebou. Pro pochopení celého procesu nastolování agendy je důležité, kdo a co všechno ovlivňuje zařazování témat do mediální produkce (používá se pojem agenda building, v evropských podmínkách spíše častěji jako intermedia agenda setting), případně jaké mechanismy a vlivy působí na tvorbu tematické agendy médií. Podle dřívějších výzkumů se ukazuje, že velký vliv při nastolování mediální agendy má postavení inzerentů, PR agentur, prestižních deníků a uznávaných vědeckých osobností. Například ve Spojených státech je za nejvlivnějšího tvůrce veřejné agendy považován americký prezident a deník New York Times. 66 V tuzemsku se za respektované mediální zdroje, mající vliv na mediální agendu ostatních médií považují ekonomický týdeník Euro, vlastněný finanční skupinou PPF, a dlouhou dobu, až do svého konce v roce 1996, tuto roli také plnil pořad Interview BBC Václava Moravce. 67 Svůj podíl na nastolování témat mají ale i zpravodajské agentury, které svou produkcí mohou změnit plány samotných redakcí. Pro ovlivňování pomocí témat je nutné mít ale vysokou salience transfer. 68 Ta měří podle teorie kolektivu stanfordského mediologa Shanta Iyengara schopnost média nebo aktéra nastolovat veřejná témata. Salience, 69 neboli stupeň významnosti či důležitosti jednotlivého tématu v rámci agendy jako první sledovali McCombs se Shawem ve svém prvním výzkumu Chapel Hill Study. Podle nich také různá média přikládají stejnou nebo podobnou míru významnosti stejným tématům. 70 Odpověď na otázku, kdo tedy nastoluje mediální agendu, ovlivňují tři faktory. Prvním jsou žurnalistické normy a tradice, druhým jsou zpravodajské organizace 66 DEARING, James, ROGERS, Everett. Agenda-Setting. London: SAGE Publications, NEČAS, Vlastimil. Agenda setting teoretická východiska. In KUNŠTÁT, Daniel (ed.), České veřejné mínění: výzkum a teoretické souvislosti. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR, IYENGAR, Shanto, PETERS, Mark, KINDER, Donald. Experimental demonstrations of the not-sominimal consequences of television news programs. In American Political Science Review, ročník 76, číslo 4, Salience, neboli důležitost a výnamnost zatím nemá v české odborné literatuře žádný oficiální pevně stanovený termín. Uvedený příklad je proto jen pracovní verze. 70 DEARING, James, ROGERS, Everett. Agenda-Setting. London: SAGE Publications, 1996, s

30 a třetím, neméně důležitým faktorem jsou zdroje, které dodávají informace do zpravodajství. Zdroji informací bývají často společenské nebo elity z řad zástupců podnikatelského sektoru, případně komunikační specialisté, kteří se stále více ke slovu dostávají postupně od druhé poloviny dvacátého století. 71 Ti zprostředkovávají a kontrolují přímý kontakt mezi zdroji a médii. Tok informací od zdrojů je také filtrován pomocí žurnalistických norem a hodnot. Samotná agenda pak vzniká během standardizovaných postupů uvnitř redakcí s tím, že média s vysokým statusem, jako jsou například deník New York Times nebo zpravodajská agentura Associated Press mohou nastolovat agendu i ostatním médiím. 72 Přebírání témat i mezi jednotlivými médii dokazuje i velká studie intermediální agendy ve Spojených státech, kdy byla zkoumáno, jak se hlavní americká média stavěla k problematice globálního oteplování v letech 1985 až Výzkum odhalil, že v roce 1989 došlo k výraznému zvýšení důrazu na nebezpečí oteplování planety u tří hlavních deníků (New York Times, Washington Post a The Wall Street Journal). Denní tisk ale zároveň výrazně ovlivnil agendu tří národních televizních stanic. Podle autorů studie ale významnou roli v nastolování intermediální agendy sehrály vědecké publikace, které tou dobou vycházely a sledovala je jak široká veřejnost, tak samozřejmě i novináři. Zajímavou skutečností je i to, že v některých případech mohou agendu zpravodajských médií nastolit i umělecká a zábavná média. Podle studie Stuarta Soroky, který zkoumal témata v kanadských denících během let 1982 až 1996, se díky uvedení filmu Schindlerův seznam 74 do kin, objevilo v médiích rekordní množství textů o holocaustu BOORSTIN, Daniel. The Image: A Guide to Pseudo-Events in America. New York: Atheneum, McCOMBS, Maxwell. Setting the Agenda. The Mass Media and Public Opinion. Cambridge: Polity Press, TRUMBO, Craig. Longitudinal modeling of Public Issues. In Journalism & Mass Communication Monographs. číslo 152, 1995 citováno dle McCOMBS, Maxwell. Setting the Agenda. The Mass Media and Public Opinion. Cambridge: Polity Press, Schindlerův seznam polodokumentární film amerického režiséra Stevena Spielberga o německém průmyslníkovi Oskaru Schindlerovi, který během druhé světové války zachránil více než tisícovku Židů z koncentračních táborů. 75 SOROKA, Stuart. Schindler s Listś intermedia influence: exploring the role of enterteinment in media agenda-setting. In Canadian Journal of Communication, číslo 25, 2000 citováno dle McCOMBS, Maxwell. Setting the Agenda. The Mass Media and Public Opinion. Cambridge: Polity Press,

31 3. Zdroje, rutina, a výběr zpráv Svou roli při výběru témat sehrávají i redakční rutiny a celá organizace redakcí. Novinářská práce je ve znamení neustálého tlaku na rychlost a přesnost. Aby bylo možno takto pracovat, musí být práce rutinizována. 76 Rutiny tak do jisté míry mohou za to, že se všechna média chovají podobně a předvídatelně, protože definují pravidla a představy o tom, jak by se měl chovat mediální profesionál. 77 Profesionalitu spatřuje například Tuchmannová v tom, že novinář ví, jak a kde se dostane k příběhu, který odpovídá pravidlům a požadavkům redakce v níž působí. 78 Při výběru zpráv jsou ale na novináře v roli gatekeepera (viz kapitola 3.1) vyvíjeny tlaky jak ze strany publika, tak ze strany zdrojů a samotné mediální organizace. 79 Vlivu rutin si povšiml i Walter Lippmann, který už ve dvacátých letech vysledoval, že zpravodajství je silně ovlivněno rutinou zbyrokratizovaných postupů, což popsal slovy: bez standardizace, bez stereotypů, bez rutinných úsudků, bez docela bezohledného přehlížení křehkosti by každý redaktor umřel z rozčilení. 80 Novináři si pro zjednodušení dělí zprávy podle důležitosti na hard news a soft news, tedy na aktuální horké informace, které musí být zveřejněny co nejdříve, respektive méně aktuální zprávy, jež se mohou publikovat kdykoliv. Další dělení zpráv je podle aktuálnosti. 81 Těmi jsou spot news, developing news a continuing news. Prvně jmenované jsou neočekávané nejnovější události, u nichž se novináři musí zaměřit na co nejrychlejší zvládnutí celé kauzy. Spot news se mohou proměnit v developing news, tedy ve vyvíjející se zprávy, jejichž děj se neustále rozvíjí a novináři se téma učí během jeho vývoje. Poslední, průběžné zprávy jsou předvídatelné. Zpráva o takové události musí 76 TUCHMAN, Gaye. Making News: A Study in the Contruction of Reality. New York: The Free Press, SHOEMAKER, Pamela, REESE, Stephen. Mediating the Message: Theories of Influences on Mass Media Content. New York: Longman, TUCHMAN, Gaye. Making News: A Study in the Contruction of Reality. New York: The Free Press, TUCHMAN, Gaye. Making News: A Study in the Contruction of Reality. New York: The Free Press, LIPPMANN, Walter. Public Opinion. New York: The Free Press, 1965 citováno dle McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2002, s TUCHMAN, Gaye. Making News: A Study in the Contruction of Reality. New York: The Free Press, 1978, s

32 vyjít co nejdříve, ale redakce se na ně mohou připravit. Takovou událostí bylo například schvalování vládní reformy poslaneckou sněmovnou v roce Zažité vzorce chování novinářů a redakcí usnadňují následnou kontrolu a umožňují jim efektivně zpracovávat i nečekaná aktuální témata i pod tlakem uzávěrky. Díky rutinám mohou redaktoři každodenně zjišťovat aktuální dění v pokrývané oblasti. Využívají k tomu takzvaných zpravodajských sítí. 83 Ty pokrývají nejpravděpodobnější informační zdroje, u nichž je vysoká pravděpodobnost, že se u nich vyskytne nějaká důležitá událost. Kromě státních institucí a politiků k nim patří i zpravodajské agentury. Ty pak mohou hrát velkou roli především u redakcí, které nemají regionální zpravodaje. Využívání stálé zpravodajské sítě má ale i svá úskalí. Spoléhání na obvyklé zdroje vede redakce k tomu, že preferují témata a zprávy od svých zdrojů a dávají jim vyšší důležitost než událostem, které se udály mimo dosah agenturního zpravodajství nebo jednotlivých prvků novinářovy sítě. Nehledě na to, že do budování svých sítí musí novináři investovat minimálně čas. Nejmenší oka k odchytávání malých zpráv tvoří u redaktorů nejčastěji kolegové a spolupracovníci. K větším úlovkům je ale třeba využít zpravodaje nebo zpravodajské agentury. Ze zpravodajské sítě se postupem času stává hierarchizovaný systém, který může hodnotit kvalitu zprávy podle toho, na jaké úrovni je zdroj, od něhož zpráva pochází. Novináři tak mají rozhozené sítě a vědí, že zprávy přijdou. Stačí jim tak čekat. Podle Tuchmannové tak zpravodajské organizace strukturují prostor a čas, aby mohly zvládnout nejen denní produkci, ale naopak, aby mohly naplánovat produkci i na další dny. 84 Od zpravodajských sítí se totiž očekávají převážně velké ryby. 85 Tedy témata, která aspirují na hlavní pozice ve zpravodajských obsazích. Celá síť by měla podle Tuchmannové přinášet zprávy, které zajímají čtenáře. A to jsou takové, které splňují následující tři požadavky. Čtenáři od zpráv očekávají, že se budou týkat specifických lokacích, zajímají je aktivity specifických institucí a vyžadují specifická témata. 82 TUCHMAN, Gaye. Making News: A Study in the Contruction of Reality. New York: The Free Press, 1978, s TUCHMAN, Gaye. Making News: A Study in the Contruction of Reality. New York: The Free Press, TUCHMAN, Gaye. Making News: A Study in the Contruction of Reality. New York: The Free Press, TUCHMAN, Gaye. Making News: A Study in the Contruction of Reality. New York: The Free Press, 1978, s

33 Podle Galtunga a Ruge mají takzvané velké zprávy jednodušší přístup do zpravodajství. Musí ale splňovat faktor kulturní blízkosti, tedy musí se dotýkat prostředí, které čtenáři dobře znají, tj. jejich nejbližšího okolí. 86 Při samotném výběru témat ale musí redakce podle Shoemakerové zohledňovat tři základní otázky: co je přijatelné pro publikum, co je samotné médium schopno zpracovat a jaké zdroje a informační materiál má redakce k dispozici. 87 Novináři mají také sklon přebírat témata od konkurence. Především v situacích, kdy nemají žádné vlastní materiály. Redakce sice využívají několikastupňový systém rozhodování, ale i přesto v případě nedostatku vlastních témat sledují agendy konkurenčních médií, potažmo tiskových agentur. 88 Z pohledu tiskových agentur, které jsou především podpůrnými zdroji se ale také může stát, že jejich agendu nastolí naopak deníky. Podle výzkumů německého mediologa Jürgena Wilkeho sledují redaktoři německé agentury DPA zpravodajství všech německých velkých deníků, stejně jako televizních a rozhlasových stanic. A nejen německých, ovlivňují je i deníky typu Wallstreet Journal nebo Finnancial Times. 89 Díky stejným podmínkám v redakcích, redakčním pravidlům a normám se ale může stávat, že jednotlivá média nastolují stejnou agendu i nezávisle na sobě. Tlačí je k tomu očekávání publika, ale i samotné profesní normy, které vyžadují zpracovávat jednotlivá témata stejným způsobem. 90 Svou roli při tom může hrát i to, že podle Stuarta Halla média témata sama nevytvářejí, jen jsou na nová témata naváděna dlouhodobě ověřenými zdroji s vysokým statusem. Hall však opomíná fakt, že média nejsou jen pasivní příjemce informací ze strany zdrojů a nerespektuje nerovnost mezi jednotlivými, i reprezentativními, zdroji v přístupu do zpravodajství. Podle Manninga totiž Hall předpokládá jednosměrný tok informací od politiků do médií, přičemž vztah politiky a médií je mnohem komplikovanější GALTUNG, John, RUGE, Mari. Structuring and Selecting News' Stanley Cohen and Jack Young, London, 1973 in MANNING, Paul. News and News Sources. London: SAGE, 2001, s SHOEMAKER, Pamela, REESE, Stephen. Mediating the Message: Theories of Influences on Mass Media Content. New York: Longman, 1996, s EHRLICH, Matthew. Competitive Ethos in Television News. In BERKOWITZ, D. Social Meanings od News: a text -reader. London: Sage, WILKE, Jürgen. Von der Agentur zur Redaktion. Köln: Böhlau Verlag, 2000, s McCOMBS, Maxwell. Setting the Agenda. The Mass Media and Public Opinion. Cambridge: Polity Press, MANNING, Paul. News and News Sources. London: SAGE, 2001, s

34 3.1 Kdo filtruje zprávy Do redakcí každodenně přichází velké množství zpráv a mediální profesionálové musí vybírat, které ze zpráv se nakonec dostanou na stránky novin nebo do zpravodajských relací. Musí se řídit zpravodajskými hodnotami a zohledňovat požadavky publika (viz výše). V organizační struktuře každé redakce existují na každé úrovni výroby takzvaní strážci brány (gatekeepers). Těmi jsou jak samotní redaktoři, tak ale i editoři a samotné vedení, které až dokonce kontroluje finální podobu vydání. Podle Gaye Shoemakerové se s rolí gatekeepera setkávají všichni, kteří se účastní jakýchkoliv komunikačních aktů, tedy i interpersonální komunikace, protože komunikace je neustálý výběr toho, co a jak bude bude, případně nebude, sděleno. Brána je tak rozhodovací bod jak při cestě zprávy dovnitř, tak i při cestě ven. 92 Koncept gatekeepingu začal výzkumníky zajímat už v padesátých letech minulého století. Jako první se na něj zaměřil David White, který v první práci na téma výběr zpráv pro zpravodajství sledoval editora regionálního deníku na americkém středozápadě. Zaměřoval se na to, jakým způsobem žurnalista vybírá zprávy ze servisu tří zpravodajských agentur, které měl k dispozici. Samotný pojem gatekeeping však White převzal od sociologa Kurta Lewina, jenž po druhé světové válce sledoval rozhodování rodin při nakupování. Výsledkem jeho výzkumu byla definice bran, tedy míst, kde se rozhoduje o tom, jestli bude ta či ona informace vpuštěna dál, aby mohla ovlivnit rozhodování o koupi. 93 White ve své studii The Gate Keeper: A Case Study in The Selection of News uvádí, že editoři mají pro odmítání zpráv dva základní důvody: obsahové a organizační. Prvně jmenované zkoumaný editor označil za nezajímavé a pro druhý typ už nebyl prostor na stránkých deníku. Konkrétní důvody, které editor zmiňoval však dokazovaly, že výběr zpráv do vydání je subjektivní proces, závislý na zkušenostech, hodnotách a postojích gatekeepera. 94 Podle Whiteova výzkumu mají nejjednodušší přístup do médií politické zprávy a zajímavé lidské příběhy (human interest stories). Gatekeeping je od té doby objektem zkoumání a teorie definuje jeho čtyři etapy. Extrakci, při níž se vybírají zprávy z celkové nabídky informačních zdrojů, koncentraci, 92 SHOEMAKER, Pamela. A New Gatekeeping Model. In BERKOWITZ, Dan. Social Meaning of News. London: SAGE, 1997, s TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha: Portál, 2006, s WHITE, David. The Gate Keeper: A Case Study in The Selection of News. In BERKOWITZ, Dan. Social Meaning of News. London: SAGE. 1997, s

35 která redukuje informace podle prostoru, kvality zdroje, času a nákladů, pročištění, díky němuž se vyloučí irelevantní a nežádoucí informace, a konečně konečná formulace, díky níž informace dostávají kontext tak, aby mohly být základem pro další rozhodování. 95 Samotní strážci brány ale nerozhodují o zařazování zpráv sami o sobě. V jejich rozhodování hraje roli několik faktorů. Musí se rozhodovat pod tlakem redakčních rutin a priorit, které jsou zároveň ovlivňovány tlaky zvenčí. Shoemakerová rozdělila vlivy, působící na gatekeeperovo rozhodování do pěti úrovní. 96 Individuální úroveň zahrnuje gatekeeperovy hodnoty a představy o tom, jak lze definovat zprávu vhodnou k zařazení do zpravodajství média, v němž působí. Vliv mediálních rutin, které editorovi pomáhají k rychlému analyzování vhodnosti zprávy. Vliv mediální organizace mění pohled na přicházející informace díky tomu, že každá redakce má trochu jiné priority a ovlivnit výběr může i technologická podstata média. V tomto případě je třeba brát ohled i na to, že zpravodajská média tíhnou k tomu, formovat svůj obsah podle shodných pravidel. 97 Silný vliv na výběr média má i struktura a organizace práce v redakci. Zde Shoemakerová definuje dva typy gatekeeperů, vnitřní, kteří ovlivňují tvarování zpráv, které redakce zpracovává a hraniční / vstupní výstupní, kteří zase naopak ovládají texty, které do redakce vstupují a následně ji opouštějí ve finálním zpravodajském obsahu. Poslední faktor, který je ale významně ovlivňuje výběr zpráv je technologická podstata média. Podle Berkowitze se totiž kritéria výběru zpráv v televizním zpravodajství výrazně liší od těch, využívaných v redakcích tištěných deníků. 98 Televizní gatekeepeři se totiž podle něj snaží poskládat pestrou mozaiku v rámci jedné zpravodajské relace. Na rozdíl od deníků, které se snaží naopak zprávy tématizovat a rámovat do širších kontextů. Berkowitz definoval tři základní rozdíly, jimiž se televizní gatekeeping liší od deníkového. Rozhodování o výběru zpráv je podle něj spíše skupinový proces, základní vlastnosti zpráv, které ulehčují průnik do zpravodajství nesouhlasí s tím, který 95 BROWN, J.D., BYBEE, C.R., WEARDEN, S. T.. Invisible Power: Newspaper, News Sources and the Limits of Diversity. In Journalism Quarterly, 1987, roč. 64, č.1, str SHOEMAKER, Pamela, REESE, Stephen. Mediating the Message: Theories of Influences on Mass Media Content. New York: Longman, 1996, s McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Portál: Praha, 2002, s BERKOWITZ, Dan. Refining the Gatekeeping Metaphor in the Local Television News. In Berkowitz, Dan. Social Meaning of News. London: SAGE

36 zmiňovali oslovení deníkáři. Navíc příběhy, které se nakonec dostanou na televizní obrazovku musí před odvysíláním projít schvalováním gatekeepery institucionální a byrokratické povahy a nepochybně velkou roli hraje samotná technologická brána, tedy technické zázemí média. 99 Gatekeeping zahrnuje ale kromě samotného výběru i ohraničování množství témat. Strážce brány tak rozhoduje, která témata jsou vhodné pro další komunikaci. Vlivem omezeného prostoru v novinách je však výběrem jednoho tématu utiskováno téma jiné. Z dřívějších výzkumů vychází, že v novinách je v samotném závěru otištěna jen desetina ze zpráv, které ten den do redakce dorazí. 100 Redakce si podle průzkumu Scotta Cutlipa vybírají ze zpravodajských agentur i 74 procent témat. Cutlip sledoval, jak se redukují informace v americké agentuře Associated Press. Z výsledné nabídky 122 agenturních zpráv si čtyři americké deníky vybraly, zpracovaly a publikovaly v průměru 74 zpráv Zpravodajské zdroje informací Nejsnadnější přístup do zpravodajství mají zdroje institucionální povahy. Ty mají podle Davise výhodu v tom, že poskytují pravidelnou informační podporu, mají lepší zázemí a jsou jednoduše dostupné, 102 a to jak fyzicky, tak virtuálně na internetu. Podle autora však si nejsou v přístupu do zpravodajských obsahů všechny instituce rovny, protože instituce stojí v novinářských sítích na různých úrovních. Možnosti zdrojů prosadit se do zpravodajství jsou tak omezené, protože o samotném zařazení informace rozhodují vždy novináři nebo redakce. V případě vysokých politických činitelů se ale například šance opomenout zdroj novinářům snižují a jejich moc nad zdroji tak klesá. Novináři totiž nevnímají všechny své zdroje stejně. Navíc si podle Rotha vztah se svými zdroji vytvářejí na základě strukturovaných interakcí, které jsou ovlivněny požadavky, vyplývající z jejich rolí BERKOWITZ, Dan. Refining the Gatekeeping Metaphor in the Local Television News. In Berkowitz, Dan. Social Meaning of News. London: SAGE, KUNCZIK, Michael: Základy masové komunikace, Praha: Karolinum, 1995, s CUTLIP, Scott. Content and Flow of AP News - From Trunk to TTS to Reader. In Journalism Quarterly roč. 71, č. 2, 1954 in KUNCZIK, Michael: Základy masové komunikace, Praha: Karolinum, 1995, s DAVIS, Anthony. Public relation. News Productions and Changing Patternsod Source Acces to the British National Media. In Media, Culture and Society. London: SAGE, 2000, č. 22, s.47 citováno dle TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha: Portál,

37 vztah. 104 Zdroje jsou novináři nazírány buď jako advokáti nebo jako arbitři. 105 Prvně Ve snaze zajistit si exkluzivní informace tak novináři často navazují kontakty s lidmi uvnitř organizací o nichž informují a naopak zdroje z těchto institucí se s nimi snaží udržovat pravidelný kontakt, protože si chtějí zajistit přednostní a vstřícný jmenovaní jsou takové zdroje, které redakce považují za reprezentanty názorového směru, či postoje a jsou využíváni k tomu, aby nastolili téma, zkritizovali jednání dalších postav ve zprávě, případně poskytli další argumentační podporu konfliktu, na němž je zpráva založena. Za arbitry jsou nejčastěji považováni analytici, komentátoři a ostatní expertní zdroje. Po novinářích se totiž často vyžaduje, aby objektivně komentovali různá témata. K naplnění tohoto úkolu pak často vyhledávají expertní zdroje, které jim slouží k hodnocení názorů a postojů dalších aktérů zpravodajských událostí. Mají ale omezenou interpretační moc, a mohou tak spíše odpovídat na otázky, než aby dále tvarovaly témata. 106 K novinářům se informace dostávají třemi základními způsoby, a to rutinními kanály (soudy, tiskové konference a zpráva), kterými proudí nejvíce informací, neformálními kanály (zákulisní jednání, úniky informací nebo zprávy od jiných zpravodajských organizací) a konečně i iniciované kanály, které pocházejí z aktivní činnosti novináře, tedy rozhovory, vlastní dedukce a analýzy, případně spontánní události. 107 Do médií si ale především v druhé polovině dvacátého století snaží prorazit cestu i specializované skupiny prezentující specifické zájmy. Nátlakové a zájmové skupiny, především z nevládního sektoru, však mají často vstup do médií zkomplikován svým nejistým institucionálním statusem. Například ekologické organizace se tak například snaží upoutat zájem médií pomocí performancí typu přivazování se ke komínům a podobně ROTH, Andrew. Who makes the News? Descriptions of Television News Interviewees Public Personae. In Media, Culture and Society, London: Sage,1998, číslo McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2002, s DEACON, David, GOLDING, Peter. Taxation and Representation. Luton: University of Luton Press, 1994 citováno dle TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha: Portál, DEACON, David. The Voluntary Sector in a Changing Communication Environment: A Case Study of Non-Official Sources. In European Journal of Communication. London: Sage, č. 11, 1996, s SIGAL, Leon. Reporters and Officials: The Organization and Politics od Newsmaking. New York: Lexington, TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha: Portál, 2006, s

38 Daleko lepší výchozí pozici pro vstup do zpravodajství mají formální profesní zájmové skupiny. Řada nevládních a zájmových organizací se tak postupem doby postupně institucionalizovala (v tuzemsku např. ekologická organizace Greenpeace nebo tuzemský Člověk v tísni) a používá profesionální strategie, jak proniknout se svými tématy to médií stejně jako ostatní společenské a ekonomické instituce Přístup zdrojů do médií Jak se dostat se svými informacemi do médií definoval Herbert Gans. Aby se informační zdroj stal standardní součástí žurnalistovy informační sítě, musí si nejdříve zajistit stabilní přístup k pracovníkům médií. Zdroj navíc musí mít čtyři základní vlastnosti podnětnost, moc, geografickou a sociální blízkost a musí poskytovat vhodné informace. 110 Podnětnost Gans definuje jako schopnost zdroje přizpůsobit se mediální logice a vycházet médiím vstříc. Moc zase zajišťuje zdroji snadnější přístup k mediálním pracovníkům, přičemž svého výhodnějšího sociálního postavení mohou takové zdroje využívat přímo i nepřímo. Důležitá je i blízkost zdroje. V případě, že se novináři mohou se zdroji sejít, je možné navázat vztah, který pak zdrojům ulehčuje spolupráci s mediálními pracovníky. Nejdůležitější a rozhodující schopnost zdroje je ale podle Ganse schopnost dodávat vhodné informace. Ani splnění těchto podmínek však automaticky nezaručuje zdroji vstup do zpravodajství. K tomu ještě musí zdroje splnit co nejvíce z dalších šesti podmínek pro výběr zdroje. O finálním zařazení zdroje do mediální produkce rozhoduje totiž také předchozí vhodnost zdroje, protože zdroj, který byl použit již dříve má větší šanci k tomu, aby jej novináři využili znovu. Dalším faktorem je produktivita zdroje. Novináři totiž posuzují zdroje podle schopnosti pravidelně dodávat potřebné informace, a to nejlépe ve formě, kterou už nemusí dále pracovat. Stejně tak novináři od svých zdrojů vyžadují spolehlivost a důvěryhodnost. Tu novináři vyhledávají především v případech, kdy nemohou své informace rychle ověřit z jiných zdrojů. Jako poslední dva faktory, ovlivňující přístup do zpravodajství je autorita zdrojů a schopnost jejich vyjadřování. Novináři totiž preferují většinou zdroje s nejvyšším 109 DEACON, David. The Voluntary Sector in a Changing Communication Environment: A Case Study of Non-Official Sources. In European Journal of Communication, London: Sage, č. 11, 1996, s GANS, Herbert. Deciding What is News. London: Constable,

39 sociálním postavením a zároveň u nich vedou zdroje, které dokáží jasně a srozumitelně formulovat své myšlenky. 111 I kvůli tomu začaly od druhé poloviny dvacátého století vznikat speciální organizace, věnující se profesionálně efektivní komunikaci s médii. 112 Počítají se mezi ně jak PR agentury, tak reklamní agentury nebo takzvané event agentury, které pořádají tiskové konference nebo další akce, na nichž se novinář může setkat se svými zdroji. Řada firem a institucí tak začala využívat profesionální komunikátory, kteří se dostali do přímého kanálu mezi zástupci firem a institucí a novinářů. Jen v Česku v současné době působí v rámci Asociace PR agentur 23 takových komunikačních společností, zaměstnávající celkově 390 profesionálů. 113 Média tak rychlým nárůstem počtu profesionálních PR pracovníků musela změnit přístup ke svým zdrojům. Ve vztahu novinářů k informačním zdrojům se tak objevily tři nové trendy, které popisuje Anthony Davis: zaměstnávání profesionálních praktiků public relations, které expandovalo do obrovského rozsahu 2. častější uplatňování PR strategií neinstitucionálními organizacemi k dosažení svých politických a ekonomických cílů 3. rapidní pokles redakčních prostředků a rostoucí závislost na externích zdrojích posílily možnost pracovníků PR ovlivňovat zpravodajství Tento vzrůstající trend označil Ericsson se svým týmem jako nový typ médií, které dodávají novinářům informace od zdrojů a pomáhají jim tak k práci. Za takzvaná zdrojová média, 115 jsou považovány tiskové konference, tiskové zprávy, PR oddělení institucí a další. Pracovníci PR jsou klasickými dodavateli takzvaných pseudoudálostí. Ty definoval Daniel Boorstin jako události, které nemají mimo okruh médií, pro něž 111 GANS, Herbert. Deciding What is News. London: Constable, BOORSTIN, Daniel. The Image. New York:Vintage, Hospodářské výsledky členů APRA z , Dostupné na WWW: < [cit ] 114 DAVIS, Anthony. Public relation. News Productions and Changing Patternsod Source Acces to the British National Media.Media. In Culture and Society. London: SAGE, London, 2000, č. 22, s.39 citováno dle TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha: Portál, ERICSON, Richard, BARANEK, Patricia, CHAN, Janet. Visualisation Deviance. Taylor & Francis Group, 1987 citováno dle McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2002, s

40 byly vytvořeny, žádný racionální význam a smysl. Pro novináře je zpracovávání takovýchto událostí jednoduché, protože nevyžaduje tolik úsilí se k nim dostat. Příkladem mohou být tiskové konference nebo připravené příležitosti pro fotografování, večírky se zástupci firem nebo press tripy. 116 Takové události nepřinášejí zpravidla nic nového, ale média je mohou jednoduše publikovat jako zprávu. Podle Boorstina se tak systém veřejných informací stává obětí PR, protože produkuje více pseudoudálostí a předpřipravených zpráv. 117 Tento trend je jedním ze základních důvodů, proč je obor PR kritizován především ze strany těch, kteří se obávají jeho negativních důsledků na demokracii. 118 Například německý sociolog Jürgen Habermas vidí pseudoudálost jako informaci bez logiky a autenticity, která navíc staví politický styl nad obsah a podívanou nad politiku. Podle něj tak ochuzuje veřejnost, která je nucena konzumovat pseudoudálosti přicházející z médií, namísto toho, aby se jí dostalo opravdových informací. Vede to jen k tomu, že se zprávy stávají pro politiku nebo ekonomiku jakousi formou propagace. 119 Nutnost neustálé a nepřetržité produkce zpráv totiž znamená, že jsou za legitimní zdroje informací považovány i tisková prohlášení nebo tiskové besedy. Samotní novináři si průběžně sbírají své vlastní podklady, ale zároveň také využívají služeb dodavatelů informací, tedy zpravodajských agentur, a to jak domácích tak mezinárodních. Musí si ale osvojit hodnotové postoje svých informačních zdrojů, protože si tak zajišťují stálý přísun informací Zpravodajské agentury a jejich vliv na média Agentury vznikaly především proto, aby ušetřily redakcím finanční a personální prostředky. Gaye Tuchmannová vyjmenovává několik důvodů, které stály za vznikem nejstarší americké zpravodajské agentury Associated Press: zvyšující se konkurence, omezené a drahé telegrafní služby a obava, že telekomunikační společnosti mohou díky technologiím kontrolovat přístup redakcí k informacím BOORSTIN, Daniel. The Image. New York: Vintage, 1961, s BOORSTIN, Daniel. The Image. New York: Vintage, 1961, s McNAIR, Brian. Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál, 2004, s McNAIR, Brian. Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál, 2004, s KUNCZIK, Michael: Základy masové komunikace. Praha: Karolinum, 1995, s TUCHMAN, Gaye. Making News.New York: Free Press, 1978, s

41 Proto si deset zástupců velkých newyorských deníků založilo v roce 1848 agenturu se zkratkou AP. O tři roky později založil Paul Reuters v Londýně stejnojmennou agenturu Reuters, která se zpočátku specializovala na předávání burzovních zpráv mezi Paříží a Londýnem. Později se k burzovnímu zpravodajství přidaly postupně i ekonomické zprávy. 122 Agentury mohou mít výrazný potenciál ovlivnit produkci ostatních médií. Bývají označovány za továrny na informace, případně v anglosasském pojetí za extrémní formu žurnalistiky, která je v kontrastu s vývojem převážně evropského pohledu na zpravodajství, založeném na analýzách, více literárním pojetí a komentářích. 123 Agentury totiž dodávají hrubý zpravodajský materiál, který se v redakcích musí ještě často zpracovávat a doplňovat tak, aby jej čtenář dokázal vstřebat. To často vede k tomu, že se snaží vyhýbat kontroverzním tématům, a tak poskytují sice nezáživné, ale komplexní informace. 124 Agentury totiž nemají přímý kontakt s veřejností, protože jejich produkce je určena především mediálním klientům. To ale na druhou stranu přispělo ke standardizaci zpráv, k němuž agentury donutil neustálý mezinárodní proud informací. 125 Mediální teorie zpravodajským agenturám přisuzuje při nastolování agendy velký význam, a to i přes to, že se jejich konkrétní dopad velmi těžko dokazuje. Jejich význam je však velký, a vychází z toho, že vliv agenturních zpráv na výslednou produkci médií je na první pohled skrytý. Přesto jsou považovány za jednu ze součástí globalizace. Agentury totiž často přicházejí s celosvětovými tématy, kterých se rády chápají televizní stanice nebo tištěná média. 126 Mnoho studií o výběru zpráv se totiž shoduje v tom, že události, k nimž je dostatek agenturních podkladů, mají mnohem větší šanci proniknout do hlavní zpravodajské relace. Splňují totiž většinu požadavků, které definoval Herbert Gans pro zdroje, které chtějí proniknout do zpravodajství 127. V mnoha případech se redakce rozhodují o zařazení zprávy na základě toho, že k ní mají vhodnou stopáž. 122 TRUNEČKOVÁ, Ludmila. Tiskové agentury. Praha: Univerzita Karlova, BOYD-BARRET, Oliver, RANTANEN, Terhi. The Globalization of News. London: Sage Publications, 1998, s BOYD-BARRET, Oliver, RANTANEN, Terhi. The Globalization of News. London: Sage Publications, 1998, s OSVALDOVÁ, Barbora, (ed). Zpravodajství v médiích. Praha: Karolinum, 2001, s BOYD-BARRET, Oliver, RANTANEN, Terhi. The Globalization of News. London: Sage Publications, Viz. Kapitola 3.2 Specifika výběru zpráv

42 Média podle Tuchmannové využívají agenturní zdroje dvěma způsoby. Prvním je takzvaný rip and read, tedy praxe, kdy si redaktoři vyberou zprávy a vkládají je beze změn do zpravodajství. Takové přebírání zpráv je časté především u rozhlasových a televizních stanic. Druhým způsobem, jak novináři pracují s agenturami, je využívání agenturních plánů. Agentury vydávají plány událostí, které se následující nebo aktuální den stanou, a k tomu navíc informují své odběratele o tom, které z těchto událostí budou pokrývat a v jakém rozsahu. Redakce se tak mohou na základě těchto plánů rozhodnout, jakým tématům se budou věnovat samy, a jaké texty si převezmou z agentury. Výzkumy prokázaly i vysokou korelaci mezi událostmi v denním plánu agentury United Press International a tím, jaká témata ten den pokrývala lokální média. 128 Nicméně oba způsoby práce s agenturními zdroji ukazují, jakou roli hrají zprávy z agentur při sestavování agendy deníků a televizních a rozhlasových zpravodajských relacích. Výzkumy Boyd-Barreta a Rantanena dokazují, že agentury a média si své agendy ovlivňují navzájem. Média nastavují agendu agenturám tím, o čem informují a tím, jaké zprávy od nich přebírají. Naopak agentury ovlivňují produkci médií výběrem událostí, kterým věnují více prostoru a tématy, s nimiž přijdou jako první. 129 Dokazuje to i americký průzkum, v němž se zkoumalo, jak čtyřiadvacet deníků v Iowě pracuje se zpravodajstvím agentury Associated Press. Výzkumníci ve své studii prokázali výrazný vliv agentury na lokální deníky. Ačkoliv totiž každý z deníků používal jen malou část servisu AP, pokrývaly redakce stejná témata jako agentura a dokonce jim poskytovaly i stejně velký prostor jako měly v infobance AP. 130 S agenturními zprávami novináři pracují různě a nemusí být ihned zamítány nebo přijímány. Zprávy, které se redakce rozhodne zpracovat, jsou často upravovány nebo případně doplňovány. Podle Waltera Giebera je totiž zpráva to, co z ní lidé od novin udělají TUCHMAN, Gaye. Making News. New York: Free Press, 1978, s TUCHMAN, Gaye. Making News. New York: Free Press, 1978, s GOLD, David, SIMMONS, Jerry. News selection patterns among Iowa dailies. In Public Opinion Quarterly, roč. 29, citováno dle McCOMBS, Maxwell. Setting the Agenda. The Mass Media and Public Opinion. Cambridge: Polity Press, KUNCZIK, Michael: Základy masové komunikace. Praha: Karolinum 1995, s

43 III. Metodika výzkumu Tématem výzkumu je vliv zpravodajské agentury na obsah ekonomických rubrik třech tuzemských deníků. V zájmu upřesnění výsledků je výzkum omezen jen na stránky domácího ekonomického zpravodajství. Články v zahraniční sekci jsou totiž v drtivé většině případů přebírány ze světových agentur - Reuters, Bloomberg, AP, nebo ze servisu ČTK. Domácí zpravodajství lépe ukazuje práci s informacemi a zároveň i schopnosti redaktorů. Základní výzkumná otázka tedy zní: Jak pracují ekonomické redakce deníků Právo, MF Dnes a Hospodářské noviny s agenturním zpravodajstvím České tiskové kanceláře? Cílem je zjistit, jaký podíl agenturního zpravodajství ČTK redakce zapracovávají do své produkce a jak, a jestli, se v práci s agenturami liší. Výzkum sleduje počet převzatých agenturních zpráv v denících, ale i to, nakolik jej redakce změní, doplní nebo do jaké míry přiznává autorství agentuře. Práce se také zaměřuje na to, jak je tomu v jednotlivých sektorech ekonomického zpravodajství. 1. Profily jednotlivých médií Mladá fronta DNES Vydavatel: MAFRA a.s. / Rheinisch-Bergische Druckerei und Verlagsgesellschaft mbh Leden 2006 Únor 2006 Náklad ve sledovaném období Prodaný náklad ve sledovaném období Čtenost Tabulka č. 1: Mediální data deníku MF Dnes MF DNES je nejprodávanějším seriózním tuzemským deníkem. Patří do portfolia mediální skupiny MAFRA, pod níž spadají i deník Lidové noviny a bezplatný deník Expres k němuž vydavatelství přikoupilo v prosinci 2007 navíc šedesátiprocentní podíl v konkurenčním deníku Metro, internetový portál idnes, kulturní měsíčník Filter, televizní stanice Óčko a rozhlasové stanice Express a Classic. 132 Data o nákladech vycházejí ze statistik Unie vydavatelů ( 133 Data o nákladech vycházejí ze statistik Unie vydavatelů ( 134 Data o čtenosti vychází z výzkumu agentur GfK a Median za první pololetí roku

44 Ve sledovaném období pracovalo v ekonomické redakci osm redaktorů a jeden stálý elév. Editorskou práci zastávají tři editoři, z nichž jeden je na částečný úvazek. Deník však může využívat síť krajských redakcí. Stejnou strukturu má rubrika Ekonomika deníku i v současné době jen s tou změnou, že se na přelomu října a listopadu sloučily zpravodajské redakce idnes a MF Dnes, čímž se změnil systém práce, ale oběma stranám přibyli redaktoři. Deník Mladá fronta Dnes vychází šestkrát týdně. Ekonomiku vydavatel umístil do druhého sešitu deníku, kde ji patří vždy titulní strana a několik vnitřních stran. Domácí ekonomice je věnováno tři až pět stran, záleží na tématech. Ve sledovaném období se počet stran pohyboval kolem čtyř stránek. Sobotní vydání má vždy pouze dvě strany. Hospodářské noviny Vydavatel: Economia a.s. / Verlagsgruppe Handelsblatt Leden 2006 Únor 2006 Náklad ve sledovaném období Prodaný náklad ve sledovaném období Čtenost Tabulka č. 2: Mediální data deníku Hospodářské noviny Hospodářské noviny jsou deník zaměřený především na ekonomické a politické zpravodajství. Ve své ekonomické rubrice přináší kromě zpravodajství z domova a ze světa, informace z burzovního světa ve zvláštní rubrice Finanční noviny a servisní texty na dvou stránkách nazvaných Moje peníze a Moje firma. Deník vychází pětkrát týdně. Ve sledovaném období pracovalo v sešitě Podniky a trhy pětadvacet zaměstnanců. Sedmnáct redaktorů včetně krajských a zahraničních dopisovatelů a šest editorů. K tomu v redakci působili dva elévové a celá složka spadala pod jednoho vedoucího. Ekonomice je věnováno třináct až šestnáct stran, záleží podle šíře vydání. Na domácí ekonomiku tak vychází tři až šest stránek denně. V současné době v redakci pracuje dvanáct redaktorů a šest editorů s tím, že jeden je jen na poloviční úvazek

45 Právo Vydavatel: Borgis Leden 2006 Únor 2006 Náklad ve sledovaném období Prodaný náklad ve sledovaném období Čtenost Tabulka č. 3: Mediální data deníku Právo Právo je celoplošný deník, navazující na tradici komunistického periodika Rudé právo, které působilo na tuzemském mediálním trhu už od roku Po listopadovém převratu v roce 1989 se list přejmenoval na Právo. Deník byl od svých začátků orientován levicově. Na rozdíl od dvou konkurenčních deníků, které jsou součástí tohoto výzkumu nemá zvláštní sešit pro ekonomické zprávy, ale publikuje je na vnitřních stranách novin pod hlavičkou Ekonomika a trhy. Vychází šestkrát týdně. Ve sledovaném období pracovalo v ekonomické rubrice deníku deset redaktorů, stejně jako v současné době. Každý z nich má několik svých oborů, které pokrývá jak v případě domácího, tak zahraničního zpravodajství. Ekonomice je věnována jedna až tři strany, záleží na šíři vydání a na tématech. Právo nedělí rubriku na domácí a zahraniční. V případě, že ekonomické téma souvisí více s politikou, přesouvá se na první stránky domácího zpravodajství. Ekonomická rubrika není v novinách vycházejících v sobotu a od února 2006 ani v pondělí, kdy ji nahrazuje servisní příloha Firma, kterou si redakce nechává psát na klíč. ČTK ČTK vznikla z bývalé Československé tiskové kanceláře, jež byla založena ve stejný den, jako Československá republika 135. Od rozdělení republiky v roce 1993 je ČTK veřejnoprávní institucí, která byla zřízena zákonem. Aby se neopakovala situace z dob druhé poloviny dvacátého století, kdy byla agentura využívána i jako nástroj komunistické propagandy, zákon jasně definuje stát jen jako zřizovatele. Tím pádem stát neodpovídá za závazky agentury a agentura neodpovídá za závazky státu. Agentura není dotována ze státních prostředků a je po 135 TRUNEČKOVÁ, Ludmila. Tiskové agentury. Praha: Univerzita Karlova,

46 České televizi a Českém rozhlasu třetí z tuzemských veřejnoprávních mediálních institucí. ČTK poskytuje nejen textové, ale i multimediální zpravodajství. A to jak v češtině, tak i slovenštině a v angličtině. Redakce zpracovává obrazové a zvukové zpravodajství, videozpravodajství, infografiku a další servisy. Svým klientům dodává agentura denně v průměru 500 textových zpráv, 200 fotografií, 3 videopříspěvky a 25 zvukových záznamů. K tomu provozuje dvě dceřinné společnosti Neris, která se specializuje na informace z internetu a nových médií a ČTK repro, jež se zabývá výrobou tiskovin a propagačních materiálů Výběr metody obsahová analýza Jako metoda výzkumu byla určena kvantitativní obsahová analýza, tedy metoda, která dokáže systematicky, kvantitativně a objektivně analyzovat množství proměnných. 137 a objektivitu metody. Podle Kerlingera je důležitý hlavně důraz na systematičnost Obsah, který je analyzován, musí být vybrán podle jasných pravidel, musí být zachována uniformita kódování, což například znamená, že kódovači by měli být zkoumanému materiálu vystaveni stejnou dobu. Díky objektivitě výsledků se musí analytici zdržet všech svých osobních názorů a přesvědčení, protože jestliže by se do stejného výzkumu pustil po čase někdo jiný, měly by mu vyjít stejné výsledky. Pravidla pro klasifikaci proměnných musí být nastavena tak, aby při prozkoumávání postupu nebo výsledků nebylo možné vznést další otázky na nejasnosti. 138 Samotná kvantifikace výsledků pak dává výzkumníkovi do ruku další pomůcku statistiku. Přesná čísla jsou základem pro interpretaci samotného výzkumu. Přeci jenom prohlášení, že sedmdesát procent pořadů v hlavním sledovacím čase obsahuje alespoň jeden akt násilí je přesnější než sdělení, že většina ve většině pořadů se objevuje násilí Oficiální stránky ČTK [on-line], [citováno ]. Dostupný na WWW: < 137 KERLINGER, Fred. Foundation of behavioral research. New York: Rinehart & Winston, 1973 citováno dle WIMMER, Roger, DOMINICK, Joseph.Mass Media Research. Belmont: Thompson Wadswordt, KERLINGER, Fred. Foundation of behavioral research. Rinehart & Winston, New York, 1973 citováno dle WIMMER, Roger, DOMINICK, Joseph.Mass Media Research. Belmont: Thompson Wadswordt, WIMMER, Roger, DOMINICK, Joseph.Mass Media Research. Belmont: Thompson Wadswordt, 2006, s

47 Výzkum je pak strukturovaný a selektivní proces vycházející se sociálněvědních metod měření a při jeho použití se obsahy zkoumají s ohledem na několik vybraných znaků. Metoda je tak při zkoumání obsahů masových médiích využívána proto, že dokáže popsat takzvané střední proměnné, tedy aspekty mediálních obsahů jako je například layout, velikost textů, velikost fotografií, případně úhel kamery nebo délka televizního spotu. Při výběru podléhá další krok přesně formulovaným pravidlům, a proto následně vykazují výsledky vysoký stupeň ověřitelnosti. 140 Obsahová analýza je využívána i mimo akademickou sféru. Používají jak televizní stanice a nevládní organizace, tak i firmy zajišťující public relations, aby zjistily například významnost pozice svěřených společností v médiích. Její systematické využívání jako základní metodu pro výzkum je však relativně nové. Nejznámější teorií, která vznikla pomocí obsahové analýzy, je kultivační teorie, za níž stojí americký mediolog George Gerbner. Ten se svým týmem podrobil hlavní témata a zprávy v mediální produkci analýze, aby je následně doplnil zvláštní studií o vnímání mediálních sdělení publikem v závislosti na času, který konzumací mediálních obsahů věnují. Skupina vědců v čele s Gerbnerem zjistila, že silní konzumenti médií mají ze světa kolem sebě mnohem větší strach než ti, kteří informace z médií tolik nesledují Nedostatky obsahové analýzy Obsahová analýza dokáže změřit četnost nebo souvislost mezi jednotlivými částmu mediální produkce, nedokáže však sloužit jako základ pro objasnění vlivu mediálních obsahů na publikum. Dominik s Wimmerem uvádějí příklad studie dětského televizního pořadu Saturday morning cartoon. Osmdesát procent programů obsahuje reklamu na sladké cereálie. Samotný tento fakt ale stále není možné použít k tvrzení, že děti, které tyto pohádky sledují, chtějí kupovat sladké cereálie. K tomu je nutné využít ještě další, dodatečnou studii, stejně jako tomu udělali Gerbner a spol. Při ověřování kultivační teorie SCHULZ, Winfired, SCHERER, Helmut, HAGEN, Lutz, REIFOVÁ, Irena, KONČELÍK, Jakub. Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha: Karolinum, WIMMER, Roger, DOMINICK, Joseph.Mass Media Research. Belmont: Thompson Wadswordt, WIMMER, Roger, DOMINICK, Joseph.Mass Media Research. Belmont: Thompson Wadswordt, 2006, s

48 Obsahová analýza tedy nemůže sloužit ke zjištění mediálních účinků. Stejně tak je nutné při srovnávání dvou studií brát velmi v potaz, jak si autor definoval vzorek a celý výzkum. Je pak velmi těžké srovnávat dva podobné výzkumy. Další komplikací, kterou obsahová analýza disponuje je nedostatek zpráv, využitelných pro výzkum. Literatura například uvádí příklad studie o tom, jak často se objevují Asiaté v amerických reklamách. Může to být náročné, protože Asiatů v reklamách moc není, což je samozřejmě už samo o sobě zajímavé zjištění, ale výzkumník se pak musí probírat obrovským množstvím mediálního obsahu, aby našel odpovídající vzorek. 143 Posledním souborem nevýhod obsahové analýzy je její časová a finanční náročnost. Zkoumání stovek vydání velkých deníků, pořizování jejich kopií, případně nahrávání zpravodajských relací z televize na videokazety a jejich následné zpracování stojí výzkumníky hodně energie a často i finančních prostředků. 3. Výzkumné otázky 1. Jakým způsobem sledované ekonomické redakce tří celoplošných deníků pracují s agenturním zpravodajstvím ČTK? 2. Nakolik se ČTK podílí na obsahu sledovaných deníků? 3. Kde je místo agenturního zpravodajství? 4. Kolik prostoru dostávají zprávy ČTK v jednotlivých denících? 5. V jakých sektorech se využívá zpravodajství ČTK nejvíce? 6. Přiznávají média svůj inspirační zdroj? 4. Zkoumaný vzorek Pro účely analýzy byly zvoleny stránky domácího ekonomického zpravodajství tří českých deníků. Jak Hospodářské noviny, tak MF Dnes mají pro ekonomiku zvláštní sešit, v němž ekonomicky laděným textům věnují průměrně tři až pět stran denně. Deník Právo si zachovává konzervativní jednosešitovou formu, a ekonomice vymezuje dvou až třístránkový prostor. Poslední z celostátních všeobecných deníků, Lidové noviny nebyl do výzkumu zahrnut, protože spadá pod stejné vydavatelství jako MF Dnes a nákladem je se blíží Hospodářským novinám. 143 WIMMER, Roger, DOMINICK, Joseph.Mass Media Research. Belmont: Thompson Wadswordt, 2006, s

49 Sledované období je leden a únor roku Dva měsíce by měly být dostatečně dlouhým údobím, aby se z výsledků dal usuzovat obecný trend. Dominick a Wimmer dokonce tvrdí, že pro pochycení obecného trendu během jednoho roku v tištěných médiích stačí analyzovat dvanáct vydání. Podle obou autorů nemá zvyšování vzorku na více než dvanáct vydání signifikantní vliv na přesnost výsledků Jednotka výzkumu Jednotkou výzkumu je jedna zpráva jako uzavřený zpravodajský celek, tedy včetně svého pokračování. Redakce totiž často začínají zprávy na titulních stranch, aby je dokončily uvnitř ekonomických sešitů. Zprávy jsou sledovány na titulních stranách novin, ale i uvnitř samostatných sešitů věnovaných ekonomice. Do výzkumu jsou zařazeny i zprávy na vnitřních stranách samotné rubriky. U každého článku tak je sledován jak rozsah, tak umístění a tématická příslušnost. V případě MF Dnes nejsou brány ohled na regionální mutace deníků a výzkum se soustředí jen na druhý, celostátní sešit ekonomiky. 4.2 Proměnné výzkumu Výzkum definuje dva typy proměnných identifikační a analytické, případně obsahové. Identifikační proměnné slouží především ke zpětnému přezkoumávání dat. Jsou tak důležité hlavně v případech, kdy je nutné analýzu ještě jednou zkontrolovat, případně vyjasnit sporné případy, či opravit chyby v kódování. Druhý typ, systemizující slouží k zodpovězení zadaného tématu a jsou v tématu zčásti zformulovány jen abstraktně. Proto je nutno je převést na viditelné znaky, tedy operacionalizovat. Je přitom nutné dbát na to, aby měřený znak byl validní, tedy aby byl skutečnou konkretizací abstraktně pojmenovaného znaku. 145 Jako identifikační proměnné jsou pro tento výzkum stanoveny den a měsíc vydání, měsíc je kódován zvlášť kvůli zjištění případných rozdílů mezi lednem a únorem. Pro označení deník, v němž je zpráva publikována jsou definovány varianty Hospodářské noviny, MF Dnes a Právo. Další identifikátorem výzkumné jednotky je číslo strany, na níž je článek umístěn. 144 WIMMER, Roger, DOMINICK, Joseph.Mass Media Research. Belmont: Thompson Wadswordt, 2006, s SCHULZ, Winfired, SCHERER, Helmut, HAGEN, Lutz, REIFOVÁ, Irena, KONČELÍK, Jakub. Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha: Karolinum,

50 Analytické proměnné jsou pro tento výzkum zvoleny následující. Rozsah zprávy, který je určován podle šablony (viz Příloha č. 3), ale v podstatě jde o dělení na hlavní, otvírací text, tří až čtyřsloupcový text, dvousloupcový článek a jako poslední hodnota poslouží krátký jednosloupcový a jednoodstavcový text. Typ článku, kde se rozlišuje mezi zpravodajskými žánry (zpráva, rozhovor, analýza, glosa), umístění článku, tedy jakou váhu mu redakce přikládá (titulní strana novin, titulní strana ekonomické rubriky nebo vnitřní strany novin). Dále bude zkoumán zdroj, z něhož autoři při psaní textu čerpali. S ohledem na teorii redaktoři čerpají jak z agentur tak z vlastních zdrojů, proto bude zkoumaný text srovnáván se zprávami ČTK z předchozího dne. Proměnná tak může nabýt hodnot buď vlastní text, převzatý text a nebo případně kombinace tiskové zprávy či konference s podklady z ČTK. Následně bude změřeno, nakolik se autor v agenturním originálu inspiroval (kompletně převzatá, částečně převzatá nebo doplněná). Tedy jestli zprávu přebral v úplném, případně zkráceném znění, nebo zda zpráva obsahuje nezměněné části agenturního textu, případně, jestli si od agentury redaktor vypůjčil jen některé citace, ale dále rozvíjel téma sám. Předposlední proměnná pak popisuje, jak redakce výsledný text podepsala a zda přiznala inspirační zdroj. Poslední proměnnou výzkumu je sektor, do něhož tematicky zkoumaný článek spadá (informační technologie a telekomunikace, cestovní ruch, banky a pojišťovny, průmysl, statistiky, reality, maloobchod, burzovní zprávy a jiné). (viz Příloha číslo 1. Kódovací kniha) 4.3 Zpracování dat Pro analýzu získaných dat využívá autor jeden z nejpoužívanějších statistických programů - SPSS. Ten je určen pro zpracovávání statistických údajů z oblasti komerčních organizací, státní správy i z výzkumu a vědy. Oproti jiným nástrojům analýzy dat je SPSS uživatelsky výrazně jednodušší a umožňuje lehce editovat výstupy

51 4.4 Přehled proměnných 01DEN 1 datum 02MESIC 2 měsíc 03MEDIUM 3 médium 04STRANA 4 strana 05UMISTENI 5 umístění 06ROZSAH 6 rozsah O7TYPCLA 7 typ článku 08LOKACE 8 lokace 09ZDROJ 9 zdroj 091ORIGINALITA 91 originalita 10PODPIS 10 podpis 11TEMA 11 sektor

52 IV. Interpretace výsledků výzkumu 1. Jak redakce pracují s agenturním zpravodajstvím ČTK? Agenturní zpravodajství je základním kamenem mediální produkce sledovaných deníků. Redakce pracují s agenturním servisem nejčastěji stylem kopírovat & vložit, případně, jak popisovala Gaye Tuchmannová při svém sledování amerických lokálních rozhlasových stanic metodou rip & read 146. Přebírají a publikují je tedy ve většině případů v plném nebo zkráceném znění, ale bez vlastního přínosu. Z 1010 textů, které byly zdrojovány ze servisu tiskové agentury nebo jím byly minimálně doplněny je 707, tedy sedmdesát procent zpráv převzato a publikováno bez dalšího přispění novinářů, pokud tedy nepočítáme krácení zpráv. Necelá čtvrtina (22,6 procenta) agenturních zpráv posloužila redakcím jako základ pro další rozvíjení tématu a ve zbylých případech si redaktoři z ČTK pro doplnění vypůjčovali celé pasáže nebo citace. Způsob práce se zdroji z ČTK Počet Procent Vlastní text ,7% Kompletně převzaté ,0% Doplněné téma ,3% Převzaté části 75 4,0% Celkem ,00% Tabulka č. 4: Způsob práce se zdroji z ČTK Nejvíce zpráv z ČTK přebraly beze změn Hospodářské noviny (352 případů), které těmito texty plní své sloupce pro krátké zprávy. Avšak narozdíl od Mladé fronty Dnes publikovaly Hospodářské noviny, stejně jako deník Právo, nejméně (16) článků, v nichž by se objevovaly celé pasáže zkopírované z agentury. Mladá fronta Dnes během dvou měsíců roku 2006 publikovala 43 takových článků. V případě tohoto deníku jde o 14 procent všech článků inspirovaných texty České tiskové kanceláře. Nejvíce ale tématickou agendu a agenturní zdroje využíval deník Právo. Ten doplnil zprávu ČTK a rozvinul téma v šestadvaceti procentech případů. Mladá fronta 146 TUCHMAN, Gaye. Making News. Free Press, New York, 1978, s

53 v tomto případě zůstává na druhém místě s dvaadvaceti procenty takových textů a Hospodářské noviny s necelými jedenadvaceti procenty potvrzují, že ČTK využívají především modelem kopírovat & vložit. Práce s texty z ČTK podle redakce Kompletně Doplněné Převzaté části převzaté téma Celkem Hospodářské noviny 75,9% 3,4% 20,7% 100,0% Mladá Fronta Dnes 63,4% 13,7% 22,9% 100,0% Právo ,2% 6,9% 25,9% 100,0% Celkem ,0% 4,0% 12,3% 100,0% Tabulka č. 5: Práce s texty z ČTK podle redakce Témata a informace z ČTK jsou ve sledovaných denících publikovány pouze ve formě zpráv. Redakce agenturu nepouští k tomu, aby určovala téma pro reportáže, analýzy nebo rozhovory. Samotná ČTK a jejím vlivem poznamenané texty tak tvoří necelých 61 procent všech novinových zpráv ve třech sledovaných denících během zkoumaného dvouměsíčního období. Redaktoři si témata pro rozhovory a reportáže hledají nejčastěji sami. Za dva měsíce vyšlo ve třech denících 108 rozhovorů, dvacet reportáží a 76 analýz, které však v deseti procentech případů nesly stopy servisu České tiskové kanceláře. Typ článků v závislosti na zdroji ČTK Vlastní zdroj Tisková zpráva Jiné Celkem Zpráva ,7% 37,9% 15,0% 1,4% 100,0% Analýza ,0% 89,5% 10,5% 0,0% 100,0% Rozhovor ,0% 96,3% 0,0% 3,7% 100,0% Reportáž ,0% 100,0% 0,0% 0,0% 100,0% Celkem ,7% 44,0% 13,8% 1,5% 100,0% Tabulka č. 6: Typ článku v závislosti na zdroji Odpověď na výzkumnou otázku Redakce nejčastěji přebírají zprávy celé. V Hospodářských novinách publikovaly dokonce více než tři čtvrtiny převzatých zpráv bez dalšího rozvíjení tématu

54 Mladá fronta Dnes kompletně přebírala texty z ČTK v 63 procentech případů a deník Právo v 67 procentech případů. Ve všech třech denících tak převládá model zkopírovat zprávu, případně ji zkrátit a publikovat. Vliv na rozhodování o tom, jak zacházet s agenturním zpravodajstvím však může mít i umístění a prostor, který jim redakce poskytne (viz další kapitoly). Z výzkumu je však zřejmé, že když už redakce s agenturním servisem pracuje i jinak, než že jej jen mechanicky překlopí na stránky novin, tak novináři nejčastěji využívají základ zpráv z agentury s tím, že je dále rozvíjejí a doplňují ve vlastním textu. Agendu ČTK však nejčastěji přebírá deník Právo, který rozvinul nebo využil informace z agentury ve více než čtvrtině případů

55 2. Nakolik se ČTK podílí na obsahu sledovaných deníků? Během dvou sledovaných měsíců vyprodukovaly redakce na stránkách svých ekonomických rubrik 1860 textů z domácí ekonomiky. Původní a exkluzivní redakční zprávy jsou ale v menšině, protože si drží jen 40,7procentní podíl ze všech publikovaných textů. Největší množství článků publikovala ekonomická redakce Hospodářských novin, která únor ukončila s 852 otištěnými texty. Druhý největší počet textů zaznamenala Mladá fronta Dnes s 584 články a nejméně produktivní se ukázal deník Právo, který má ale pro ekonomické zpravodajství nejméně stránek a navíc ve srovnání s konkurenčními médii publikuje ekonomické zprávy méně častěji. Každopádně i tak na otiskl 424 ekonomických textů. Významný podíl na produkci všech tří deníků však mají zprávy z tuzemské veřejnoprávní tiskové agentura ČTK. Ty se buď přímo nebo nepřímo v podobě dodatečných informací k tiskovým zprávám podílí na denní produkci sledovaných médií celými 54,5 procenty. Zdroje textů ve sledovaných denících Počet článků Procentuální rozložení ČTK ,70% Vlastní zdroj ,00% Tisková zpráva & ČTK ,8 Jiné 28 1,50% Celkem ,00% Tabulka č.7: Zdroje textů ve sledovaných denících Ve sledovaných denících tak převládá agenturní zpravodajství. Například v Hospodářských novinách se článků, které vycházejí ze servisu přímo nebo bylo v jejich případě jen využito služeb ČTK jakožto podpůrného zdroje, objevilo během sledovaného období čtyřiapadesát procent. V absolutních číslech to tak bylo 464 z celkových 852 textů. I v Mladé frontě Dnes překročil počet textů převzatých nebo inspirovaných ČTK padesát procent. Z 584 článků jich ze zdrojů agentury vycházelo ať už přímo nebo jen částečně třiapadesát procent případů. Největší podíl na zpravodajství deníků ale tvoří převzaté a inspirované zprávy na stránkách deníků Právo. Hned 240 otištěných textů z 424 má minimálně jednu

56 společnou část se zprávou z ČTK. Celkový podíl na výsledné mediální produkci média tak činí šestapadesát procent. Zdroje textů podle jednotlivých deníků ČTK Vlastní zdroj Tisková zpráva & Jiné Celkem ČTK Hospodářské noviny 44,1% 44,1% 10,3% 1,4% 100,0% Mladá Fronta Dnes 37,2% 45,0% 15,8% 2,1% 100,0% Právo ,7% 42,5% 17,9% 0,9% 100,0% Celkem ,7% 44,0% 13,8% 1,5% 100,0% Tabulka č.8: Zdroje textů podle jednotlivých deníků Odpověď na výzkumnou otázku Všechny tři sledované české deníky se ve svém ekonomickém zpravodajství spoléhají na zpravodajské zdroje z ČTK. Ve případě všech tří médií jde o více než padesátiprocentní podíl zpráv, které nevycházejí z vlastní investigace redakce, ale jsou zdrojovány agenturním zpravodajstvím nebo je agenturní servis využíván pro doplnění tiskových zpráv. Zprávy a témata z agentury jsou tak nedílnou součástí mediální produkce českých deníků. Naopak nejvíce vlastních zpráv přinesly během sledovaného období Hospodářské noviny (376) a nejméně Právo, které jich publikovalo o více než polovinu méně než ekonomický deník z vydavatelství Economia. V procentuálním vyjádření však nejvíce vlastních textů v poměru k ostatním zdrojům přinesla Mladá fronta Dnes, která se na témata svých redaktorů spolehla v 263 případech, což je 45 procent článků

57 3. Kde je místo agenturního zpravodajství? Redakce všech tří sledovaných deníků logicky upřednostňují vlastní a exkluzivní materiály a témata. Činí tak už jen rozmístěním jednotlivých témat a článků v novinách, čímž určují jejich důležitost a nastolují tak tématickou agendu. Na titulní stranu Hospodářských novin, Práva, ani Mladé fronty Dnes se tak například během prvních dvou měsíců roku 2006 nedostala žádná ze zpráv, které by redakce převzaly celé z agenturního servisu ČTK. Umístění zpráv podle zdroje ČTK Vlastní zdroj Tisková zpráva & Jiné Celkem ČTK Titulní strana novin 0,0% 72,4% 27,6% 0,0% 100,0% Titulní eko rubriky 23,2% 53,2% 21,9% 1,8% 100,0% Vnitřní strany ,6% 38,2% 9,6% 1,6% 100,0% Celkem ,7% 44,0% 13,8% 1,5% 100,0% Tabulka č.9: Umístění zpráv podle zdroje U prvních stran tematických sešitů nebo v případě Práva rubriky Trhy & ekonomika se už ale informace a témata z ČTK prosazuje častěji. Nejčastěji je tam umisťuje redakce deníku Právo. Ta informaci nebo téma z tiskové agentury převzala nebo se jím nechala inspirovat, a na první stranu své ekonomické rubriky umístila osmdesátkrát, oproti čtyřiašedesáti vlastním zprávám. Druhé jsou v počtu převzatých zpráv Hospodářské noviny. Ty na titulní stranu sešitu Podniky a trhy zalomily zprávu z ČTK šedesátkrát. Na rozdíl od Práva však ekonomická redakce Hospodářských novin na svém titulu publikovala o třetinu více vlastních zpráv než zpráv s poznávacím znamením tiskové agentury. V případě Mladé fronty Dnes pronikly informace z ČTK na titulní stranu ekonomického sešitu zprávu šestašedesátkrát. Redakce je ale doplnila svým zpravodajstvím v podobě třiaosmdesáti vlastních zpráv. Místo pro zprávy z agentur ale není na titulních stranách, ale uvnitř samotných rubrik. Tam se podle výsledků výzkumu objevují informace a zprávy z agentury nejčastěji

58 V případě Hospodářských novin tvoří témata, přebíraná z agentury necelých 61 procent všech textů na vnitřních stranách sešitu Podniky a trhy. U Mladé fronty Dnes je podíl stejný a nejméně pak ČTK zásobuje vnitřní strany deníku Právo, kde agenturní zprávy drží podíl 57 procent. Rozmístění zpráv v novinách podle zdrojů ČTK Vlastní zdroje Tisková zpráva & ČTK Jiné Vnitřní strany HN Vnitřní strany MFD Vnitřní strany Právo Titul ekonomické rubriky Právo Titul ekonomické rubriky MFD Titul ekonomické rubriky HN Titulní strana novin HN Titulní strana novin MFD Titulní strana Právo Tabulka č. 10: Rozmístění zpráv v novinách podle zdrojů Odpověď na výzkumnou otázku Agenturní zprávy slouží především jako výplň vnitřních stran ekonomických rubrik. Naopak ve svých výkladních skříních, tedy na titulních stranách, a to jak celých novin, tak samotných rubrik s nimi redakce šetří. Redakce totiž tradičně řadí texty sestupně podle jejich závažnosti a důležitosti. Nejdůležitější zprávy jsou na titulní straně, případně titulní straně rubriky. To závisí jak na prioritách listu, rutinách, případně dalších kritériích (viz kapitola Výběr zpráv). Deníky se shodují v přístupu k agenturnímu zpravodajství a umisťují texty, které jsou buď přímo přebírány nebo bylo agenturního servisu využíváno při jejich tvorbě, na vnitřních stranách svých deníků. Tam pak tvoří 72 procentech všech článků. Oproti tomu na titulní straně se neobjevila kompletně převzatá zpráva ani v jednom případě. Mnohem vyšší míru důležitosti kladou vlastním textům a tématům, které se prosazují na titulních stranách celých novin nebo ekonomických rubrik ve dvaasedmdesáti, respektive třiapadesáti procentech

59 4. Kolik prostoru dostávají zprávy ČTK v jednotlivých denících? Agenturní zpravodajství je jak vidno nedílnou součástí mediální produkce ekonomických rubrik tří tuzemských celostátních deníků. Z pohledu absolutních čísel se tak ČTK podílí na výběru a pokrývání témat více než padesátiprocentním podílem. Jiný úhel pohledu však poskytují informace o tom, jaký prostor je jednotlivým zprávám věnován a jakou tím pádem přikládají redakce významnost textům z agentur. V médiích obecně platí, že čím větší prostor téma dostane, tím vyšší důraz na něj redakce klade. V tomto ohledu se agenturní zpravodajství opět dostává spíše do role podpůrného zdroje a jakési výstelky novinových stránek. V denících se totiž zprávy ČTK objevují nejčastěji (487 případů 86,5 procenta všech krátkých zpráv) v podobě krátkých, jednoodstavcových a jednosloupcových zkrácených zpráv. Krátké zprávy pocházející přímo z agentury nebo byly alespoň napsány za pomoci agenturní zprávy tak tvoří 89 procent všech krátkých zpráv. Rozsah článků podle zdrojů ve sledovaných médiích Tisková ČTK Vlastní zdroj zpráva & Jiné Celkem ČTK 1 sloupec ,5% 10,7% 2,8% 0,0% 100,0% 2 sloupce ,3% 42,1% 12,9% 1,7% 100,0% 3 4 sloupce ,0% 59,9% 20,1% 4,0% 100,0% Hlavní text ,9% 75,0% 23,1% 0,9% 100,0% Celkem ,7% 44,0% 13,8% 1,5% 100,0% Tabulka č. 11: Rozsah článků podle zdrojů ve sledovaných médiích Nejvíce krátkých zpráv umisťuje na své stránky ekonomická redakce Hospodářských novin. Z 284 takových textů jich bylo 95,7 procenta převzato z ČTK. Mladá fronta Dnes pracuje s krátkými zprávami méně, ale i tak jich ve sledovaném období otiskla 163, z nichž 87,7 procenta byla vybrána z agenturního servisu. Nejméně s krátkými zprávami operuje deník Právo, který jich za dva měsíce vyprodukoval jen 106 a z toho dvě třetiny z nich převzal z infobanky ČTK. K podobným výsledkům došla ve své bakalářské práci i Klára Ježková, podle níž přebíraly Hospodářské noviny a Mladá fronta Dnes agenturní zprávy z fotbalového

60 zpráv. 147 Agenturním zpravodajstvím jsou zasaženy ale i větší články, převážně dvou EURA 2004 ve 44 respektive 36 procentech, ale v nejčastěji jen ve formě krátkých až třísloupcové, zabírající maximálně čtvrtinu stránky. Těch se během dvou měsíců podařilo deníkům otisknout celkem 466 a z toho 262 (56,2 procenta případů) jich byla přímo převzato nebo využito při zpracovávání tématu. Rozsah textů podle zdroje Hospodářské noviny Tisková ČTK Vlastní zdroje zpráva & Jiné Celkem ČTK 1 sloupec ,8% 2,8% 1,4% 0,0% 100,0% 2 sloupce ,8% 43,8% 10,4% 0,0% 100,0% 3 4 sloupce ,3% 69,2% 12,8% 7,7% 100,0% Hlavní text ,0% 80,0% 20,0% 0,0% 100,0% Celkem ,1% 44,1% 10,3% 1,4% 100,0% Tabulka č. 12: Rozsah textů podle zdroje Hospodářské noviny Nejvíce propustné pro texty z agentury byly stránky Hospodářských novin, které s využitím ČTK publikovaly 44 procent textů. Deník Právo a Mladá fronta Dnes přiznaly autorství agentuře v 37 a 39 procentech případů. U hlavních textů je ale situace jiná. Redakce se snaží na hlavní texty stránek zpracovávat vlastní témata. Výsledky výzkumu to i dokazují. Témata tři čtvrtin všech hlavních textů jsou z vlastních zdrojů redakcí, u tří až čtyřsloupcových, druhých největších textů, je tento podíl šedesátiprocentní. 147 JEŽKOVÁ, Klára. Využití zpravodajství ČTK během fotbalového EURA 2004 deníky Mladá fronta Dnes a Hospodářské noviny. Praha: Karlova Univerzita, Fakulta sociálních věd, Institu komunikačních studií, katedra žurnalistiky, 2004, Vedoucí bakalářské práce PhDr. Ludmila Trunečková

61 Rozsah textů podle zdroje Mladá Fronta Dnes Tisková ČTK Vlastní zdroje zpráva & ČTK Jiné Celkem 1 sloupec ,7% 9,8% 2,5% 0,0% 100,0% 2 sloupce ,7% 39,0% 20,8% 2,6% 100,0% 3 4 sloupce ,4% 72,0% 16,8% 2,8% 100,0% Hlavní text ,2% 67,7% 25,8% 3,2% 100,0% Celkem ,2% 45,0% 15,8% 2,1% 100,0% Tabulka č. 13: Rozsah textů podle zdroje Mladá Fronta Dnes Jako otvírací text na některou z novinových stránek pronikla zpráva z agentury jen ve čtyřech případech, a to u Mladé fronty Dnes, která využila základní informace ČTK a rozvinula téma dál po svém. U Hospodářských novin zpráva z ČTK nestala hlavním textem jakékoliv strany v žádném případě. Podobně tomu bylo u Práva. Zatímco u krátkých zpráv a dvousloupcových zpráv převažuje u deníků zpravodajství ČTK, větší texty, zabírající třetinu strany už poměr otáčí na stranu vlastních materiálů redakce. Je tak vidět preference vlastních témat na úkor prostoru pro další zprávy z jiných zdrojů. V Hospodářských novinách je tento rozměr textu jeden z nejméně používaných, a těchto formátů vydal deník jen 156. Přesto však sedmdesát procent z nich byly vlastní texty a exkluzivní informace. Rozsah textů podle zdroje Právo Tisková ČTK Vlastní zdroje zpráva & Jiné Celkem ČTK Hlavní text ,0% 72,7% 27,3% 0,0% 100,0% 3 4 sloupce ,0% 28,0% 36,0% 0,0% 100,0% 2 sloupce ,7% 43,3% 6,7% 3,3% 100,0% 1 sloupec ,1% 31,0% 6,9% 0,0% 100,0% Celkem ,7% 42,5% 17,9% 0,9% 100,0% Tabulka č. 14: Rozsah textů podle zdroje - Právo

62 Mladá fronta Dnes články s takovýmto rozsahem vydala ve 143 případech. Stejně jako Hospodářské noviny ale u těchto větších formátů spoléhá spíše na vlastní zdroje, než na zprávy z agentur. A to potvrzuje i dvaasedmdesátiprocentní převaha vlastních textů nad osmiprocentní přítomností zpráv ČTK. Pro deník Právo jsou tyto texty nejčastějším typem článků. Na rozdíl od ostatních dvou deníků má Právo sazbu uspořádanou rozmanitěji, a tak se ke slovu dostávají víceméně rovnoměrně všechny typy sledovaných článků. Ze celkových 424 textů tvoří dvousloupcové zprávy 28,5 procenta. Na rozdíl od Mladé fronty novin u deníku Právo zde převažuje zpravodajství ČTK, tvoří totiž 47 procent. Právo tak poskytuje agenturním zprávám nejvíce prostoru ze všech tří sledovaných deníků. Odpověď na výzkumnou otázku Redakce agenturní zprávy nejčastěji publikují ve formě krátkých, jednosloupcových zpráv. Texty z ČTK jsou tak v 89 procentech případů v denících nejkratšími články. Nejčastěji s nimi tímto způsobem pracují Hospodářské noviny, u nichž se zprávy z ČTK objevují z 95,7 procent jen v jednosloupcové krátké formě. Větší texty už deník věnuje vlastním a exkluzivním tématům. Největší prostor dávají agenturním tématům redaktoři deníku Právo, kde ČTK proniká i do větších textů než jen krátkých zpráv, jako je tomu u konkurenčních deníků. V Právu tak bylo během sledovaného období 56 procent agenturních témat zpracováno v článcích s rozsahem třetiny nebo čtvrtiny strany, tedy dvou až čtyřsloupcových textů

63 5. V jakých oblastech se využívá zpravodajství ČTK nejvíce? Ekonomické zpravodajství lze stejně jako domácí a politické zpravodajství rozdělit na oblasti, z nichž přicházejí zprávy. Preference jednotlivých oblastí ekonomiky vypovídá i o zaměření jednotlivých deníků a zároveň logicky i o prioritách tuzemské ekonomiky. Obecně se tuzemské deníky nejvíce zaměřují na automobilový průmysl (256 textů 13,7 procenta), průmysl a energetiku (228 textů 12,3 procenta) a informační technologie a telekomunikace (215 textů 11,6 procenta). (Více viz Přílohy: Tabulka č. 26: Umístění textů v novinách podle sektoru) Preference sektorů ve sledovaných denících Aut opr ům ysl Pr ům ysl a IT & tel ek Sta tisti ky a So ud y a EU Ba nk y a poj Bu rza a fin Re alit y a sta Ze mě děl stv Let ect ví a Ma loo bc ho Mé dia Sp otř ebi tel Ce sto vní ruc Právo Mladá Fronta Dnes Hospodářské noviny Graf č. 1: Preference sektorů ve sledovaných denících Ze sledovaných deníků tyto tři sektory nejčastěji popisují jen Hospodářské noviny. Ty ale jako nejdůležitější považují průmysl a energetiku, pak informační technologie a telekomunikace a na třetím místě zájmu deníku se umístily tuzemské automobilky. Mladá fronta Dnes nejvíce ve sledovaném období upřednostňovala témata vycházející z oficiálních statistik Českého statistického úřadu nebo Evropské unie, a vládním rozhodnutím s dopadem na ekonomiku. Druhým nejčastějším tématem byly soudní pře, a to jak na tuzemské, tak na mezinárodní úrovni. Jako třetí nejsledovanější

64 obor se však prosadil automobilový průmysl reprezentovaný stejně jako v ostatních denících především mladoboleslavskou Škoda Auto a plánovanou stavbou továrny Hyundai v severomoravských Nošovicích. Právo se stejně jako Mladá fronta Dnes soustředilo na aktuální statistické údaje a nová vládní nařízení, dále pak na rozvoj tuzemského automobilového průmyslu a třetím nejčastějším tématem byly události z bankovního sektoru. Deník se ale na rozdíl od Mladé fronty Dnes věnoval i burzovnímu zpravodajství, jež je čtvrtým nejčastějším tématem v deníku Aut opr ům ysl Zprávy z jednotlivých sektorů podle zdroje Prů my sl a ene IT & telc o Sta tisti ky a So udy a EU Ba nky a poji Bur za a fina Re alit y a sta Ze mě děl ství Let ect ví a leti Mal oob cho d Mé dia Sp otř ebit els Ce sto vní ruc Graf č.2: Zprávy z jednotlivých sektorů podle zdroje Jiné Tisková zpráva Vlastní zpráva ČTK Nejčastějšími odvětvími české ekonomiky, z nichž deníky přebíraly informace z ČTK kopírují i tři hlavní ekonomické sektory. Nejvíce zpráv převzaly deníky o dění v průmyslu a energetice (120 případů), informačních technologiích a telekomunikacích (111) a třetí tématem, které byly nejčastěji pokrývány pomocí ČTK byly zprávy o soudních a vládních rozhodnutích. (Více viz Přílohy: Tabulka č. 30 Zprávy z jednotlivých sektorů podle zdroje) Jednotlivé deníky se k pokrývání jednotlivých sektorů staví různě. Hospodářské noviny si vypomáhaly agenturním zpravodajstvím nejčastěji v případě zpráv z informačních technologií a telekomunikací a průmyslu a energetiky. Mladá fronta Dnes přebírala informace ohledně soudů a průmyslu a deník Právo publikoval nejčastěji agenturní informace z dění v průmyslu a hojně využíval

65 i komentářů ke statistickým údajům. (Viz Graf č.3: Převzaté zprávy z ČTK podle média a sektoru a Přílohy: Tabulka č. 32: Převzaté zprávy z ČTK podle média a sektoru) Naopak z vlastních zdrojů redakce pokrývaly nejvíce burzu, kterou samy nejčastěji zpracovávají Hospodářské noviny (80 případů), které pro ni mají i speciální rubriku, i Právo (36 případů). Nejvíce vlastních témat v Mladé frontě Dnes vycházelo ze statistik a dopadů nově platících vládních rozhodnutí (60 případů). (Viz Přílohy: Tabulka č. 31: Vlastní zprávy podle média a sektoru) Převzaté zprávy z ČTK podle média a sektoru Pr ům ysl a IT & tel ek So ud y a EU Aut opr ům ysl Sta tisti ky a Ba nky a poj Ze mě děl stv Let ect ví a Bu rza a fin Ce sto vní ruc Re alit y a sta Ma loo bc ho Mé dia Sp otř ebi tel Právo Mladá Fronta Dnes Hospodářské noviny Graf č.3: Převzaté zprávy z ČTK podle média a sektoru Redakce také přikládají jednotlivým sektorům různou důležitost. Jak už bylo zmíněno, věnují se především oborům, které hýbají tuzemskou ekonomikou. Těmi jsou především informace z autoprůmyslu, energetiky a ze světa IT a telekomunikací. Dvacet zpráv o současných nebo plánovaných automobilkách se během prvních dvou měsíců roku 2006 dostalo i na titulní stranu sledovaných deníků. Automobilky ovládly i titulní strany ekonomických rubrik, kde se ocitly hned v 76 případech. Deníky tedy podle umístění textů na stránkách považují za nejdůležitější informace z autoprůmyslu, které se prosadily dvacetkrát na titulní stranu a v šestasedmdesáti případech i na titulní stranu ekonomických rubrik. Další úspěšná témata jsou výsledky soudů a dění v Evropské unii, novinky z IT a telekomunikací a uzavírají zprávami z průmyslu a energetiky. Dění v průmyslu je nejčastějším tématem na vnitřních stranách. (Více viz Přílohy: Tabulka č. 30: Umístění článků v novinách podle sektorů)

66 Sektory s nejčastějším umístěním na na titulní straně Titulní strana Titulní strana ekonomické Vnitřní strany Celkem rubriky Autoprůmysl a doprava 7,8% 29,7% 62,5% 100,0% Soudy a EU kauzy ,1% 20,0% 68,9% 100,0% Statistiky a vládní nařízení 8,1% 28,4% 63,5% 100,0% IT & telekomunikace 7,4% 27,4% 65,1% 100,0% Průmysl a energetika 5,3% 19,3% 75,4% 100,0% Tabulka č. 18: Sektory s nejčastějším umístěním na na titulní straně S umístěním a tím pádem i o důležitosti, kterou redakce jednotlivým sektorům věnují, souvisí také velikost samotných textů. Jako hlavní texty se nejčastěji prosazovaly informace z autoprůmyslu a dopravy (88 případů), z průmyslu a energetiky (40 případů), ale například čtvrté nejčastější otvírací téma vyplývalo z aktuálních zpráv z burzy a finančních trhů. Energetika a informační technologie s telekomunikacemi se umístily v počtu hlavních textů až na pátém a šestém místě. Naopak nejvíce krátkých jednosloupcových zpráv vyšlo z oboru informačních technologií a telekomunikací (96 případů) následovaných průmyslem a energetikou (92 případů. (Více viz Přílohy: Tabulka č. 26: Rozsah článků v novinách podle sektorů). Nejčastější sektory jako téma hlavního otvíracího textu Hlavní text 3 4 sloupce 2 sloupce 1 sloupec Celkem Autoprůmysl a doprava Statistiky a vládní nařízení Soudy a EU kauzy ,4% 17,2% 31,6% 16,8% 100,0% ,4% 36,5% 24,9% 14,2% 100,0% ,4% 13,3% 33,3% 28,9% 100,0% ,0% 20,0% 42,5% 12,5% 100,0% ,5% 21,1% 21,1% 40,4% 100,0% ,7% 18,6% 20,0% 44,7% 100,0% Burza a finanční trhy Průmysl a energetika IT & telekomunikace Tabulka č. 19: Nejčastější sektory jako téma hlavního otvíracího textu

67 Texty vycházející ze servisu ČTK dostávají na novinových stránkách nejčastěji podobu krátkých zpráv. V této podobě se nejčastěji agentura prosadila v případě informování ze světa informačních technologiích a telekomunikací, kdy deníky publikovaly 88 krátkých zpráv z tohoto oboru. Druhý největší počet krátkých zpráv dodaných agenturou pak pochází z průmyslu a energetiky. Právě informace z tohoto odvětví ekonomiky zajímalo editory a redaktory sledovaných deníků v agenturním servisu nejvíce a nejčastěji jej také umisťovali na stránky svých novin. (Více viz Přílohy: Tabulka č. 27: Rozsah textů převzatých zpráv z ČTK podle sektorů a média) Nejčastější témata článků převzatých z ČTK Hlavní text 3 4 sloupce 2 sloupce 1 sloupec Celkem Průmysl a energetika IT & telekomunikace Soudy a EU kauzy ,0% 13,3% 16,7% 70,0% 100,0% ,0% 10,8% 9,9% 79,3% 100,0% ,0% 4,2% 41,7% 54,2% 100,0% ,4% 4,4% 48,4% 42,9% 100,0% ,0% 23,5% 35,3% 41,2% 100,0% Autoprůmysl a doprava Statistiky a vládní nařízení Tabulka č. 20: Nejčastější témata článků převzatých z ČTK Odpověď na výzkumnou otázku Nejčastější témata, která se objevují v ekonomickém zpravodajství tří sledovaných deníků korespondují s těmi oblastmi české ekonomiky, v nichž probíhá největší růst. Jsou to automobilový průmysl, energetika a informační technologie a telekomunikace. Minimálně jeden z těchto tří oborů se objevuje pravidelně mezi nejpublikovanějšími tématy všech tří deníků. Hospodářské noviny, které ze tří vybraných deníků kladou největší důraz na ekonomické zpravodajství píší nejvíce právě o těchto oborech. Mladá fronta Dnes se zaměřuje na témata vycházející z oficiálních statistik Českého statistického úřadu, ministerstev, Evropské unie nebo nezávislých agentur, a vládním rozhodnutím s dopadem na ekonomiku. Poté ji zajímají soudní pře se zahraničním přesahem a jako třetí nejčastější téma deníku se prosadil automobilový

68 průmysl. Právo kromě statistik a automobilového průmyslu sází ještě na dění kolem bank a pojišťoven. Z ČTK však deníky přebírají především témata a informace ze tří hlavních oborů. Nejvíce zpráv převzaly deníky o dění v průmyslu a energetice, informačních technologiích a telekomunikacích a třetí tématem, které byly nejčastěji pokrývány pomocí agentury byly zprávy o soudních a vládních rozhodnutích. Jednotlivé deníky se k pokrývání jednotlivých sektorů z ČTK staví různě. Trend však kopíruje preference oborů celkově. Z vlastních zdrojů redakce je ale nejčastěji pokrývána burza a finanční trhy, to v případě Hospodářských novin a Práva. Mladá fronta Dnes si zase nejčastěji sama zpracovávala statistiky a dopady vládních nařízení

69 6. Přiznávají média svůj inspirační zdroj? Redakce s agenturním zpravodajstvím pracují převážně jako s doplňkovým nebo podpůrným zdrojem. Někdy ale přepsaný nebo upravený text z ČTK vydávají za své vlastní dílo. K analyzovaným 1013 textům, které byly buď zdrojem nebo jedním ze zdrojů se autoři staví různě. Forma jejich podpisu závisí na dvou věcech, na velikosti článku a na míře, se kterou původní zprávu upravili. Nejčastěji se celým jménem podepisují autoři u hlavních a otevíracích textů (90,7 procenta případů). Jen ve 2,8 procentech je u tak velkého textu uvedena jen zkratka redaktora. Převaha celých jmen autorů zůstává i u tří až čtyřsloupcových textů, kde se redaktoři podepsali pod 267 článků (66,9 procenta případů). U kratších textů ale už převládá zkratka, případně kombinace zkratek s ČTK. Způsob uvádění autorství podle velikosti článku Autor ČTK Kombinace Zkratka Celkem Hlavní text ,7% 1,9% 4,6% 2,8% 100,0% 3 4 sloupce ,9% 7,0% 9,0% 17,0% 100,0% 2 sloupce ,8% 31,8% 6,9% 31,5% 100,0% 1 sloupec ,4% 78,7% 4,3% 15,6% 100,0% ,4% 29,3% 3,4% 27,9% 100,0% Tabulka č. 21: Způsob uvádění autorství podle velikosti článku Například u krátkých, jednosloupcových zpráv redakce je v drtivé většině případů (78 procent případů) automaticky uveden zdroj zkratkou agentury ČTK. V případě, že jde o vlastní texty, podepisují se redaktoři vlastní zkratkou. V tom se shodují všechny tři deníky. Pokud však jde o uvádění zdrojů v podpisu článků, které redaktoři tvořili za použití zpravodajství agentury, zde se praktiky jednotlivých redakcí různí

70 Způsob uvádění autorství u převzatých zpráv z ČTK Autor ČTK Kombinace Zkratka Celkem Mimo ČTK ,6% 0,0% 0,0% 25,4% 100,0% Kompletně převzatý 4,5% 87,6% 5,1% 2,8% 100,0% Převzaté části ,0% 0,0% 16,0% 36,0% 100,0% Doplněný ,6% 3,5% 28,1% 22,8% 100,0% Celkem ,3% 33,7% 6,0% 16,9% 100,0% Tabulka č. 21: Způsob uvádění autorství převzatých zpráv z ČTK V Hospodářských novinách je například běžnou praxí přebírat krátké zprávy do sloupců po stranách jednotlivých stránek rovnou z ČTK bez toho, ani by se u každé z nich uváděl zdroj. Podepisují se až nakonec výčtu krátkých článků jednotně prohlášením, že neoznačené zprávy jsou převzaty z ČTK. V případě, že redaktoři rubriky Podniky a trhy využívají zdroj jako podklad pro větší texty, jsou podpisy různé. Ve většině (48,4 procenta případů) však volí podpis vlastním celým jménem. Kombinaci zkratky s přiznáním agentury připadá v úvahu jen v případě menších textů (29 procent případů). U agenturních textů, které z nich přebírají části a například citace se podepisují jen sami, a to buď zkratkou (25 procent případů) nebo jménem (75 procent případů). Způsob uvádění autorství u převzatých zpráv z ČTK HN Autor ČTK Kombinace Zkratka Celkem Není z ČTK ,7% 0,0% 0,0% 11,3% 100,0% Kompletní ,4% 95,5% 1,1% 0,0% 100,0% Částečně převzatý 75,0% 0,0% 0,0% 25,0% 100,0% Doplněný ,8% 0,0% 29,2% 25,0% 100,0% Celkem ,4% 39,4% 3,8% 8,5% 100,0% Tabulka č.22: Způsob uvádění autorství u převzatých zpráv z ČTK HN Deník Právo je na tom podobně. V případě přebírání celých fragmentů zpráv se redaktoři podepisují svým jménem v padesáti procentech případů, zbylé dvě čtvrtiny patří kombinaci zkratek, respektive zkratce samotného autora. U doplněných textů se ve

71 čtyřiceti procentech převzatých textů podepisují autoři celým jménem, ale u 47 procent uvádí kombinaci vlastního zkratky se zkratkou ČTK. Způsob uvádění autorství u převzatých zpráv z ČTK - Právo Autor ČTK Kombinace Zkratka Celkem Není z ČTK ,7% 0,0% 0,0% 33,3% 100,0% Kompletně převzatý 2,6% 76,9% 17,9% 2,6% 100,0% Převzaté části ,0% 0,0% 25,0% 25,0% 100,0% Doplněný ,0% 0,0% 46,7% 13,3% 100,0% Celkem ,7% 28,3% 14,2% 18,9% 100,0% Tabulka č. 23: Způsob uvádění autorství u převzatých zpráv z ČTK - Právo Mladá fronta Dnes si z agentury vybírá potají témata nejvíce. Z 270 agenturních zpráv, které posloužily ke vzniku většího textu bylo šedesát procent výsledných textů podepsáno samotným autorem a zbytek jeho zkratkou. Zdroj z České tiskové kanceláře přiznávají ekonomičtí redaktoři deníků jen v případech, kdy přebírají a publikují většinu zprávy nebo její většinu. Způsob uvádění autorství u převzatých zpráv z ČTK - MFD Autor ČTK Kombinace Zkratka Celkem Není z ČTK ,0% 81,9% 2,0% 8,0% 100,0% Kompletní převzatý 50,0% 11,1% 11,1% 27,8% 100,0% Převzaté části ,2% 0,0% 18,6% 44,2% 100,0% Doplněný ,0% 0,0% 0,0% 40,0% 100,0% ,4% 29,3% 3,4% 27,9% 100,0% Tabulka č. 24: Způsob uvádění autorství u převzatých zpráv z ČTK MFD Odpověď na výzkumnou otázku Redaktoři se nejčastěji podepisují celým jménem u hlavních a otevíracích textů (90,7 procenta případů). V případě těchto článků se zkratky redaktorů objevují jen ve 2,8 procentech případů. Ekonomické redakce uvádějí zdroj z České tiskové kanceláře nejčastěji u krátkých, jednosloupcových zpráv. Ty jsou v drtivé většině (78 procent případů)

72 podepsány zkratkou ČTK. Ve zbylých případech se redaktoři podepisují vlastní zkratkou. V tomto ohledu pracují všechny tři sledované redakce stejně. Jejich přístup se ale různí v případě, že s agenturním servisem dále pracují, doplňují jej nebo jej přebírají. Redakce svůj inspirační zdroj přiznávají jen v případech, kdy textu nevěnují žádnou energii a invenci. Když už ale s textem z agentury pracují, tak se pod výsledný článek podepisují sami, ať už zkratkou nebo celým jménem. Lze říci, že u poloviny textů, které jsou poznamenány existencí zprávy z ČTK se stejným tématem se redaktoři podepisují celým vlastním jménem a neudávají svůj, i když ne vždy jediný informační zdroj. Deník Právo podepsal svým jménem polovinu zprávy, které obsahovaly i celé fragmenty textů z ČTK. V případě, že redaktoři Práva doplňovali témata z ČTK, podepsali se nejčastěji (47 procent případů) kombinací vlastní zkratky a ČTK. Mladá fronta Dnes podepsala z 270 agenturních zpráv, které posloužily ke vzniku většího textu šedesát procent výsledných textů vlastním jménem autora a zbytek jeho zkratkou. Zdroj dodatečných informací tak zůstal většinou utajen. Hospodářské noviny v sešitu Podniky a trhy uvádějí agenturu nejčastěji pod krátkými, jednosloupcovými články. V případě, že využívají ČTK jako podklad pro větší texty, volí ve většině případů (48,4 procenta případů) podpis celým jménem

73 V. Příběh jedné zprávy ze servisu ČTK Jedna agenturní zpráva se může objevit ve více médiích. A to nejen v tištěných. Aktuální případ potvrzuje i výsledky výzkumu, podle něhož mezi nejpřebíranější agenturní zprávy patří právě informace z informačních technologií a telekomunikací. Zpravodaj ČTK Jan Sadílek vydal v úterý 12. prosince zprávu o tom, že mobilní operátor Vodafone dostal od Českého telekomunikačního úřadu výjimku na spuštění mobilní sítě třetí generace. Ve srovnání s konkurenčními operátory tak dostal nečekanou výhodu. Informace nebyla oficiálně ohlášena na tiskové konferenci ani nevyšla žádná tisková zpráva či oficiální prohlášení. Ze strany operátora ani ČTÚ tak nedošlo k žádné snaze prosadit toto téma do médií. Šlo tedy o investigaci redaktora tiskové agentury. Vodafone odložil spuštění sítě UMTS o rok Praha - Nejmladší tuzemský mobilní operátor Vodafone získal na spuštění sítě třetí generace UMTS další rok. Na dotaz to dnes uvedl generální ředitel společnosti Grahame Maher. Firma měla podle podmínek licence zahájit provoz sítě do konce ledna 2008 na 90 procentech území Prahy, nyní počítá se spuštěním v lednu Podle mluvčí Českého telekomunikačního úřadu Dany Makrlíkové firma úřadu oznámila, že nestihne zahájit služby ve stanoveném termínu. "Úřad to vzal na vědomí a vyzval firmu ke zdůvodnění a sdělení harmonogramu, kdy UMTS zavede," dodala s tím, že kvůli nesplnění termínu z licence nehrozí firmě žádné sankce. 148 Z tištěných titulů zaujalo téma především Hospodářské noviny, které mu věnovalo úvodní jednosloupcový článek na titulní straně ekonomického sešitu a pokračující text na jedné z vnitřních stran. Redaktorce Zuzaně Luňákové se podařilo rozšířit sdělení tiskové agentury ještě o další informaci. Tu se ale editoři rozhodli umístit na titulní stranu rubriky Podniky a trhy. Druhý, pokračující text už bylo pro redakci náročnější doplnit o nové informace, a tak většina druhého článku je už velmi podobná originálnímu znění agenturní zprávy. (viz. Tabulka č. 25) 148 Vodafone odložil spuštění sítě UMTS o rok [online]. Praha: ČTK [citováno ]. Dostupný na WWW: <

74 ČTK Hospodářské noviny Firma měla podle podmínek licence zahájit provoz sítě do konce ledna 2008 na 90 procentech území Prahy, nyní počítá se spuštěním v lednu Mluvčí ČTÚ Dana Makrlíková dodává, že kvůli nesplnění termínu z licence nehrozí firmě žádné sankce. Firma podle mluvčího Filipa Hrubého dále jedná a vyjednává i s dalšími operátory. Navíc nezkouší jen UMTS, ale i další technologie jako 4G, LTE nebo kombinace pevných linek a mobilních telefonů s WiFi. Vodafone získal licenci pro síť UMTS v roce 2005 za dvě miliardy korun. Konkurenti své licence koupili o čtyři roky dříve za celkem 7,3 miliardy Kč. Nižší cenu vláda zdůvodnila změnou podmínek na trhu. Kromě klasických operátorů Vodafone jedná o sdílení sítí také s Českými radiokomunikacemi, U:fonem a s celou řadou poskytovatelů WIFI. Vodafone získal licenci pro síť UMTS v roce 2005 za dvě miliardy korun. Konkurenční T- Mobile a Telefónica O2 přitom své licence koupily o čtyři roky dříve za celkem 7,3 miliardy Kč. Nižší cenu vláda zdůvodnila změnou podmínek na trhu. Podle podmínek licence měl Vodafone zahájit provoz sítě na devadesáti procentech území Prahy do konce ledna Podle ČTÚ však za povolení odkladu nehrozí firmě žádné sankce. Tabulka č. 25: Srovnání zprávy z ČTK a Hospodářských novin Lidové noviny z vydavatelství MAFRA věnovaly tématu krátký článek s titulkem Vodafone odložil spuštění sítě UMTS, v němž redakce jen zkrátila agenturní zprávu a uvedla ČTK jako zdroj. Mladá fronta Dnes textu nevěnovala pozornost, což koresponduje s tématickou preferencí deníků, u nichž jsou telekomunikace a informační technologie až na čtvrtém místě zájmu. Mnohem více se tématu věnovaly internetové specializované magazíny, které však servis ČTK neodebírají. Server MobilMania.cz, vlastněný brněnským vydavatelstvím Computer Press převzal jen základní informaci a vlastní text následně doplnil rozhovorem s tiskovým mluvčím. Server specializovaný na dění na internetu Lupa.cz nejprve den po vydání zprávy text vydal ve formě krátké zprávy a poté se tématu věnoval v hlubší analýze budoucnosti mobilního internetu a sítí třetí a čtvrté generace. o tři dny později. Informace zpravodajské agentury se nakonec dostala i do ekonomických týdeníků. V pondělí, tedy o tři dny později ji citovalo jako Euro, tak Czech business weekly. Zprávě však oba týdeníky daly minimální prostor, v němž jen zkrátily agenturní text

75 VI. Závěr Cílem práce bylo objasnit, jak redakce tuzemských deníků pracují se zprávami ze servisu domácí zpravodajské agentury ČTK. Nakolik agenturní texty pronikají v nezměněné podobě na stránky deníků, jaká témata pokrývají redakce pomocí zpráv z ČTK, jak redaktoři přiznávají využívání informací z agentury, a konečně i to v jaké míře se od produkce agentury odvíjí i agenda, nastolovaná českými deníky. Výzkum prokázal, že zpravodajství ČTK je jedním ze základních podpůrných zdrojů tří sledovaných deníků. Ani jeden ze tří sledovaných deníků, tedy Hospodářských novin, Práva i Mladé fronty Dnes nevyužívá agenturní zpravodajství jako materiálu, který by měl být publikován na titulních stranách. Ty si redakce nechávají pro své vlastní exkluzivní témata a události, které se na titulních stranách celých novin nebo ekonomických rubrik prosazují ve dvaasedmdesáti, respektive třiapadesáti procentech. To vyvrací jednu ze základních tezí diplomové práce, která předpokládá, že zpravodajská média přenechávají svou roli při nastolování agendy zpravodajským informacím. Zprávám, které jsou buď převzaty přímo z ČTK nebo jsou minimálně doplněny informacemi z agentury, redakce pravidelně přidělují místo na vnitřních stranách deníků. Zde však tyto texty převládají a celkově tvoří 72 procent všech článků. Naopak na titulní straně se neobjevila kompletně převzatá zpráva ani v jednom případě. Zprávy a témata z agentury jsou však nedílnou součástí mediální produkce ekonomických redakcí českých deníků. Během sledovaného období vycházelo více než padesát procent všech publikovaných zpráv přímo z agentury nebo byl agenturní servis využit jako podpora při zpracovávání tiskových zpráv. To potvrzuje druhou tezi výzkumu, v níž se autor domnívá, že texty zpravodajských agentur výrazně ovlivňují témat a obsah zpravodajských deníků. Redakce totiž agenturní zprávy přebírají celé. Například Hospodářské noviny publikovaly více než tři čtvrtiny převzatých zpráv bez dalšího rozvíjení tématu. Mladá fronta Dnes kompletně přebírala texty z ČTK v 63 procentech případů a deník Právo v 67 procentech případů. Všechny tři deníky tak s agenturními zprávami nejčastěji pracují způsobem kopírovat a vložit

76 Zdroj z ČTK však přiznávají nejčastěji u krátkých, jednosloupcových zpráv. Ty jsou v drtivé většině (78 procent případů) podepsány zkratkou ČTK. Agenturní texty, ale dostávají formu krátkých zpráv nejčastěji. Texty z ČTK jsou v 89 procentech případů v denících nejkratšími články. Nejčastěji s nimi tímto způsobem pracují Hospodářské noviny, u nichž se zprávy z ČTK objevují z 95,7 procent jen v jednosloupcové krátké formě. Větší texty už ale deník věnuje vlastním a exkluzivním tématům. Deníky původ zpráv přiznávají jen v případech, kdy textu nevěnují žádnou energii. Ale ani v případě, že redaktoři s textem z ČTK pracují, nebývají úplně pravdomluvní. Zkratka ČTK se v podpisu článku objevuje jen v případech, kdy textu redakce text nijak nedoplní. Na základě výsledků výzkumu lze říci, že u poloviny textů, které nesou stopy zpráv z ČTK se stejným tématem, se redaktoři podepisují celým vlastním jménem a neudávají svůj, i když ne vždy jediný informační zdroj. Když už novináři s agenturním servisem pracují i jinak, než že jej jen mechanicky překlopí na stránky novin, tak nejčastěji rozvíjejí základní sdělení agenturní zprávy ve vlastním článku. V tomto případě, ale zpravidla nepřiznávají zdroj. Agendu ČTK však nejčastěji přebírá deník Právo, který rozvinul nebo využil informace z agentury ve více než čtvrtině případů. Největší prostor dávají agenturním tématům redaktoři deníku Právo, kde ČTK proniká i do větších textů než jen krátkých zpráv, jako je tomu u konkurenčních deníků. V Právu bylo totiž během sledovaného období 56 procent agenturních témat zpracováno v článcích s rozsahem třetiny nebo čtvrtiny strany, tedy dvou až čtyřsloupcových textů. Deníky rozlišují i obory, z nichž přebírají zprávy častěji. Nejčastější témata, která se v jejich ekonomickém zpravodajství objevují, korespondují s těmi oblastmi české ekonomiky, v níž probíhá největší růst. Jsou to automobilový průmysl, energetika a informační technologie a telekomunikace. Z ČTK však deníky přebírají nejvíce zpráv o dění v průmyslu a energetice, informačních technologiích a telekomunikacích a třetí tématem, které bylo nejčastěji pokrývány pomocí agentury byly zprávy o soudních a vládních rozhodnutích. Jednotlivé deníky se k pokrývání jednotlivých sektorů z ČTK staví různě. Z vlastních zdrojů redakce je ale nejčastěji pokrývána burza a finanční trhy, to v případě Hospodářských novin a Práva. Mladá fronta Dnes si zase nejčastěji sama zpracovávala statistiky a dopady vládních nařízení

77 Práce může posloužit jako základ pro další výzkum vlivu agenturního zpravodajství na produkci tuzemských deníků. Ideální by bylo využít především kvalitativních metod, například kombinaci dotazníkového šetření v kombinaci s focus group. Otevírají se totiž otázky, nakolik využívání agenturního zpravodajství ovlivňuje počet redaktorů v redakcích, poměr zkušených a nezkušených redaktorů, jak se na zprávy z ČTK dívají sami redaktoři a kolik v jakých případech je pro ně agentura doplňkovým a v jakých případech hlavním zdrojem informací a témat. Nabízí se ale i otázka, jak výslednou produkci tuzemských deníků ovlivňuje i denní plán událostí, které ČTK bude pokrývat

78 VII. Summary Analysis of the influence of the press agency ČTK on the economical columns of the Czech dailies Právo, Hospodářské Noviny, and Mladá Fronta Dnes. The three dailies were observed the first two months of the year The author features basic excursus into particular stages of research, basic theses and agenda setting principles as a theoretical base. The final part of the work deals with news selection into news service and preferences between resources and editorial staffs. The result of the research, which used content analysis as the researching method, describes the way how editors work with services of ČTK. In which form ČTK news appear in newspapers and how much space they are given there by editors and to which degree they mention authorship while taking news from ČTK. In results from the research, none of the observed dailies use the agency s news service as material to be published on their front pages. Those pages are occupied by their own exclusive themes which appear on the front pages or the economical columns of the observed dailies in 72 and 53 per cents, respectively. The news that is directly taken from agencies or is slightly rewritten has their place on the pages inside the dailies; however, they dominate there and create 72 per cents of all the articles. On the other hand, news and themes from the agency is an indivisible part of economical columns of Czech dailies. More than 50 per cents of the published news in the observed period came from press agency s production or that production was used as support for elaboration of related press releases. The editorial staffs duplicate the whole agency s news in most of the cases. For instance, Hospodářské Noviny published more than three fourths of duplicated news without further development. Mladá Fronta Dnes had duplicated complete texts from ČTK in 63 per cent of the cases, Právo in 67 per cents of cases. All the three dailies used copy and paste model most often. The source name, Česká tisková kancelář, is mentioned just in short one paragraph texts. In 72 per cents of the cases they were only signed by the abbreviation ČTK. But when journalists work in a different way, than just plain copying, they usually develop the core of news in their own text. But they do not mention sources of information regularly in these cases. Even when they work with actual text from ČTK, they are not entirely truthful. They mention it just in case they do not put too much

79 energy in writing the text. It can be said that half of the texts that carry traces of the ČTK service with the same topics are signed by journalists whole names and they do not mention any sources. The ČTK agenda is taken over mainly by Právo daily, which developed or used the agency s information in more than one third of their articles. The editorial staffs publish agency s news in the form of short, one paragraph news. ČTK texts are also 89 per cent of the shortest articles of the dailies. This form works mainly in Hospodářské Noviny, that use ČTK news in short form in 89 of cases. In this daily, bigger texts are dedicated to their exclusive issues. While Právo gives the biggest space to the agency s topics and ČTK infiltrates even into bigger texts. There developed 56 per cent of the agency s themes in the articles occupying one third or one fourth of a page in Pravo in the observed period. The dailies differ on fields from which they borrow news. The common topics that appear in their economical columns correspond with those fields of Czech economy that are the most progressive, such as the car industry, information technologies, telecommunications and the third most frequent themes were reports about judicial and government decisions. But stock exchange and financial markets are covered by their own sources most often by Právo and Hospodářské Noviny. However, Mladá Fronta created their own statistics dealing with impacts of governmental regulations

80 VIII. Přehled použité literatury: BERELSON, Bernard. Content Analysis in Communication Research. New York: The Free Press, BERKOWITZ, Daniel A. Social meanings of news: a text-reader. London: SAGE Publications, BERGER, Bruce. Private Issues and Public Policy: Locating the Corporate Agenda in Agenda-Setting Theory. In Journal of Public Relations Research, číslo 13, BOYD-BARRET, Oliver, RANTANEN, Terhi. The Globalization of News. London: Sage Publications, BURTON, Graeme, JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, DEARING, James, ROGERS, Everett. Agenda-Setting. London: SAGE Publications, DISMAN, Miloslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Praha: Karolinum, GANS, Herbert. Deciding What is News. London: Constable, HALL, Stuart, CRITCHER, Charles, JEFFERSON Tony. Policing the Crisis: Mugging, the State and Law and Order. London: Macmillan, IYENGAR, Shanto, PETERS, Mark, KINDER, Donald. Experimental demonstrations of the not-so-minimal consequences of television news programs. In American Political Science Review, ročník 76, číslo 4, JIRÁK, Jan, KÖPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost. Praha: Portál, KERLINGER, Fred. Foundation of behavioral research. New York: Rinehart & Winston, KUNCZIK, Michael: Základy masové komunikace. Praha: Karolinum,1995 LOWERY, Shearon, DeFLEUR, Melvin. Milestones in Mass Communication Research. Media Effects. London: Longman, KUNŠTÁT Daniel.(ed.), České veřejné mínění: výzkum a teoretické souvislosti. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR,

81 LOWERY, Shearon, DeFLEUR, Melvin. Milestones in Mass Communication Research: Media Effects. New York: Longman, McCOMBS, Maxwell. Setting the Agenda. The Mass Media and Public Opinion. Cambridge: Polity Press, McCOMBS, Maxwell, SHAW, Donald. The Agenda-Setting Function of Mass Media. In Public Opinion Quarterly, McNAIR, Brian. Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál, McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Praha, OSVALDOVÁ, Barbora, (ed). Zpravodajství v médiích. Praha: Karolinum, OSVALDOVÁ, Barbora, HALADA, Jan (ed). Encyklopedie praktické žurnalistiky. Praha: Libri, REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, SCHULZ, Winfried, SCHERER, Helmut, HAGEN, Lutz, REIFOVÁ, Irena, KONČELÍK, Jakub. Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha: Karolinum, SHOEMAKER, Pamela, REESE, Stephen. Mediating the Message: Theories of Influences on Mass Media Content. New York: Longman, TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha: Portál, TRUNEČKOVÁ, Ludmila. Tiskové agentury. Praha: Karolinum, TUCHMAN, Gaye. Making News: A Study in the Contruction of Reality. New York: The Free Press, TUMBER, Howard. News: a reader. Oxford: Oxford University Press, WILKE, Jürgen. Von der Agentur zur Redaktion. Köln: Böhlau Verlag, WIMMER, Roger, DOMINICK, Joseph. Mass Media Research. Belmont: Thompson Wadswordt, On-line zdroje: - infobanka ČTK - archiv Newton IT Archivní zdroje: - archivy deníků Právo, MF Dnes a Hospodářské noviny

82 IX. Seznam příloh Příloha č. 1: Kódovací kniha Příloha č. 2: Formulář pro sběr dat Příloha č. 3: Měřítko pro určování velikosti článků Příloha č. 4: Tabulky Příloha č. 1: Kódovací kniha 01DEN 1 datum 02MESIC 2 měsíc 1 leden 2 únor 03MEDIUM 3 médium 1 Hospodářské noviny 2 MF Dnes 3 Právo 04STRANA 4 strana 05UMISTENI 5 umístění 1 titulní strana 2 titulni strana složky 3 vnitřek 06ROZSAH 6 rozsah 1 hlavní text sloupcový text 3 dvousloupcový text 4 jednosloupcový text O7TYPCLA 7 typ článku

83 1 zpráva 2 analýza 3 rozhovor 4 reportáž 08LOKACE 8 lokace 1 domácí 2 zahraniční 09ZDROJ 9 zdroj 1 ČTK 2 vlastní zpráva 3 kombinace 4 jiný 091ORIGINALITA 91 originalita 1 kompletní 2 změněná 3 doplněná 10PODPIS 10 podpis 1 ČTK 2 jméno autora 3 zkratka 4 kombinace 11TEMA 11 sektor 1 informační technologie a telekomunikace 2 cestovní ruch 3 banky a pojišťovny 4 průmysl a energetika 5 statistiky a privatizace 6 reality a stavebnictví 7 maloobchod 8 spotřebitelské věci 9 auto-moto a doprava 10 soudy a EU

84 11 burza a kapitálový trh 12 zemědělství a potravinářství 13 letiště a letectví 14 média 15 ostatní Příloha č. 2: Formulář pro sběr dat 1- leden 1- HN 1 titul 1-otvírák 1-zpráva 1- domácí 1-čtk 1-komplet 1-autor 2- unor 2- MFD 2 titul e2-3-4 sloupce 2-analýza 2-zahraničn2-vlastní 2-částečně 2-čtk 3- Právo 3 vnitře3-2 sloupce 3-rozhovor 3-kombinace 3-doplněná 3-kombinace 4 jeden 4-reportáž 4-jiné 4-zkratka Číslo 01DEN 02MESIC 03MEDIUM 04STRANA 05POZIC06ROZSAH 07TYP 08LOKALIT09ZDROJ 091ORIG 10AUTOR 11SEKTOR Str

85 Příloha č. 3: Měřítko pro určování velikosti článků