Opomíjené deskové obrazy tzv. ternberského oltáfie z hradní kaple v moravském ternberku

Transkript

1 Opomíjené deskové obrazy tzv. ternberského oltáfie z hradní kaple v moravském ternberku Petr SKALICK A NOTACE: V hradní kapli ve ternberku na Moravû se nachází jako souãást Lichten tejnské sbírky ãtvefiice deskov ch obrazû tzv. ternberského oltáfie. Deskové obrazy byly souãástí otoãn ch kfiídel demontovaného retabula ze sousedního klá terního kostela augustiniánû kanovníkû. Obrazy se v odborné literatufie takfika neobjevují. Aãkoliv se nejedná o díla prvofiadá, svou kvalitou vystupují vysoko nad dobov prûmûr. Datovat je mûïeme kolem roku Dodnes bohuïel chybí vûdecké katalogy mobiliáfiû a sbírek státních hradû a zámkû v âeské republice a nelze se proto divit, Ïe mnohé objekty skr vají skuteãné umûlecké poklady, o kter ch nejednou nemá povûdomí ani pfiíslu nou problematikou se zab vající historik umûní. Nûkterá díla se sice v umûleckohistorické literatufie objevují, ale pouze okrajovû a pfies svûj nesporn v znam jsou ir ímu publiku zcela neznámá. Kupodivu se to mûïe t kat i nûkter ch dûl tak umûlecko historicky v znamné epochy, jakou v na ich dûjinách reprezentuje období vlády LucemburkÛ ve 14. století. Na hradû ternberku na Moravû se v hradní kapli mûïeme setkat v rámci prohlídky se ãtvefiicí gotick ch deskov ch obrazû (cca 180 x 50 cm). Je takfika nepochybné, Ïe v minulosti pfiedstavovaly s dal ími ztracen mi ãástmi jediné oltáfiní retabulum. 1 Dnes jsou jako samostatné desky (inv. ã. ST 28-30, ST 1909/x) souãástí takzvané Lichten- tejnské sbírky, která tvofií tematickou pátefi celé jedné prohlídkové trasy. 2 Na deskov ch obrazech jsou zobrazeny solitérní postavy svûtic (sv. Barbora, sv. Katefiina, sv. AneÏka a sv. Lucie), pfiiãemï dvojice desek je malovaná oboustrannû; na reversu desky se sv. Barborou je andûl ze Zvûstování s nápisovou páskou se zkrácen m ver em Ave Maria, gratia plena, Dominus tecum a na reversu desky se sv. AneÏkou se dochoval neznateln fragment malby. 3 Cel soubor nebyl patrnû ve sbírce pohromadû, a tak Bohuslav Slánsk v 50. letech 20. století pfiistoupil k restaurování pouze trojice desek. Dílãí v tah z restaurátorské zprávy publikoval ve druhém díle knihy Technika malby coby ilustraci dobov ch restaurátorsk ch postupû. 4 Obraz se sv. Lucií se restaurování dodnes nedoãkal a ani odborná literatura ho vûbec nezaznamenává. KvÛli pozdnímu objevení aï v 50. letech obrazy chybí i ve tfietím vydání monumentálního korpusu gotické deskové malby z roku Interpretaãnû se jimi poprvé zab val aï Jaroslav Pe ina v 70. letech 20. století a následnû k nim v rûzné mífie pfiispûli je tû Ladislav Kesner, Milan Togner a v nedávné dobû také Lothar Schultes a Robert Suckale. 6 1 Pojem retabulum (to jest oltáfiní nástavec, archa) se ãasto zamûàuje za oltáfi, kter m je ov em jen vlastní oltáfiní-obûtní stûl (mensa). Svou roli v tom jistû hraje i terminologické ustálení v ãeské umûnovûdné literatufie, kde se tradiãnû uïívá pro umûlecky pojaté retabulum zjednodu ené oznaãení oltáfi napfiíklad Vy ebrodsk oltáfi, Litomûfiick oltáfi. I z tûchto dûvodû v textu pouïívám termín ternbersk oltáfi. Vedle slovníkov ch pfiíruãek k tomuto problému v ir ím kontextu nedávno kupfiíkladu BARTLOVÁ, Milena. Poctivé obrazy : ãeské deskové malífiství Praha : Argo, 2001, s. 69ad. ISBN Ke konstituci Lichten tejnské sbírky: STRAKOVÁ, Martina. Historie dûl pozdnû gotické sochafiské a malífiské tvorby z darû Jana II. z Lichten tejna dochovan ch na území âeské republiky. In CHAMONIKOLA, Kaliopi et al. Zdaleka i zblízka; Stfiedovûké importy v moravsk ch a slezsk ch sbírkách (kat. v stavy). [Brno] : Moravská galerie v Brnû, 2000, s ISBN Badatelka a cel autorsk kolektiv katalogu se ov em zab vali jen umûleck mi importy ze zahraniãí v moravsk ch a slezsk ch sbírkách. ternbersk m oltáfiem asi jako zjevn m bohemikem se nezab vali. Vãetnû ternberského oltáfie k Lichten tejnské sbírce ve ternberku jako celku nedávno TORKOVÁ, Mariana. Liechtensteinská obrazárna hradu ternberka na Moravû : Pfiíspûvek ke sbûratelství na Moravû. Olomouc, 2009, s Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Katedra dûjin umûní, Z pûvodní malby se dochovaly lokální monochromní plochy ãervené barvy, která je identická s ãerven m pozadím malby andûla ze Zvûstování Pannû Marii na reversu desky se sv. Barborou. 4 SLÁNSK, Bohuslav. Technika malby; Díl II, PrÛzkum a restaurování obrazû. Praha : SNKLHU, 1956, s. 280, 1 Není-li uvedeno jinak, je autorem v ech fotografií Petr Skalick. Obr. 1. ternberk (okr. Olomouc), hradní kaple, kolem roku 1385, inv. ã. ST 30, ternbersk oltáfi, deskov obraz se sv. AneÏkou detail, stav po restaurování. (Foto archiv autora) 299 a 305ad., tab. 7a, 92 93, Vlastní restaurátorské zprávy se v archivu Ïádné z vefiejn ch institucí nenacházejí, a jsou tedy bohuïel nedohledatelné. 5 MATùJâEK, Antonín (ed.). âeská malba gotická. Deskové malífiství Vyd. 3. Praha : Melantrich, Chybí také v nedávné syntetické studii o domácí stfiedovûké malbû ROYT, Jan. Stfiedovûké malífiství v âechách. Praha : Karolinum, ISBN Tato skuteãnost dobfie ilustruje jakési vakuum, ve kterém se desky doposud v rámci oficiálních dûjin umûní pohybují. 6 PE INA, Jaroslav. Tfii desky s obrazy svûtic. In PE INA, Jaroslav (ed.). âeské umûní gotické (kat. v stavy). Praha : Academia, 1970, s. 222 ad., kat. 306; v moravském ternberku 433

2 Obr. 2. ternberk (okr. Olomouc), hradní kaple, kolem roku 1385, inv. ã. ST 28), ternbersk oltáfi, deskov obraz se sv. Barborou. Obr. 3. ternberk (okr. Olomouc), hradní kaple, kolem roku 1385, inv. ã. ST 29), ternbersk oltáfi, deskov obraz se sv. Katefiinou. Dosavadní interpretace jsou v základním hodnocení ponûkud nejednotné. Autofii víceménû unisono spojují vznik retabula s litomy lsk m biskupem (a v letech magdebursk m arcibiskupem) Albertem ze ternberka, 7 kter pfiestavûl ve ternberku hrad a vybudoval tamní kapli, jak ji dnes známe, a kter také v místû zaloïil roku 1371 augustiniánskou kanonii. ternbersk klá - ter se v regionu brzy stal v znamn m duchovním centrem, jehoï úlohu mûïeme v âechách porovnávat s jeho matefisk m klá terem roudnick m. 8 I kdyï vût inou panuje shoda v situování pûvodního retabula právû do klá tera, objevily se i názory, Ïe retabulum bylo zhotoveno pro hradní kapli, coï ov em, jak dále uvidíme, vyluãuje jeho rekonstrukce. Onen zásadní nesoulad tak panuje pfiedev ím v dataci desek. âást badatelû totiï vycházela z formálnû-slohové klasifikace a obrazy datovali na sklonek 70. ãi do 80. let 14. století, 9 zatímco druhá ãást k obrazûm nekriticky vztáhla pramennou zmínku o fundaci mariánského oltáfie z roku 1368 pro kostel ve ternberku Albertem ze ternberka. 10 Druhá ãást badatelû v ak zcela opomenula faktick rozdíl mezi zaloïením oltáfie a zfiízením nadace na jeho udrïování a vlastním zhotovením umûlecky vypraveného retabula. 11 Dochovan fragment retabula vyvolává fiadu vzájemnû provázan ch otázek. První okruh se odvíjí od provenience retabula a jeho rekonstrukce, druh od slohového a stylového zafiazení. Nedíln m pojítkem obou okruhû je hypotetická (!) datace. Lichten tejnská sbírka ze ternberka se konstituovala do dne ní podoby po fiadu let a z fiady rozliãn ch zdrojû. Aãkoliv u vût iny artefaktû lze jak nedávno pfiesvûdãivû doloïila Mariana torková 12 urãit alespoà ãásteãnû cestu, kterou se do sbírky dostaly, v pfiípadû ternberského oltáfie jakékoliv informace chybí. Ve sbírce jsou desky zmínûny bez dal ích odkazû aï v roce JelikoÏ na deskách na rozdíl od jin ch dûl sbírky, která pocházejí z rûzn ch draïeb, chybí aukãní ãi inventární títky, lze hypoteticky uvaïovat o tom, Ïe obrazy skuteãnû pocházejí z místa dne ního uloïení. 13 I tak jsou ov em bez pramenného základu ve keré na e v chozí pfiedpoklady jen spekulací. Hypotézou, i kdyï odûvodnûnou, je tedy i samo situování retabula do nûkdej í augustiniánské kanonie ve ternberku, odkud se mohly obrazy dostat na blízk hrad buì po zru ení klá tera Josefem II. v roce 2 3 vá ( ), která ov em bohuïel v sledky svého studia nikdy T Ï. Zur Frage der Chronologie des Schönen Stil in der nepublikovala. Tafelmalerei Böhmens. In Sborník prací FF Brnûnské univerzity, Studia Minora Philosophicae Universitatis Bru- jednak z jeho datace obrazû aï po smrti Alberta, jednak 7 Kromû Roberta SUCKALEHO, cit. v pozn. 6, jak vypl vá nensis; ada umûnovûdná (F). 1971, roã , z pfiedpokládané provenience v jiïních âechách. ã , s , s. 171; JOSEFÍK, Jifií; SYSEL, 8 S odkazy na poãetnû skromnou star í literaturu ke Franti ek; TOGNER, Milan. Hradní kaple na moravském ternberské kanonii FOLT N, Du an et al. Encyklopedie ternberku. Umûní. 1976, roã. 24, ã. 3, s , s. moravsk ch a slezsk ch klá terû. Praha : Libri, 2005, 253, pozn. 5 9; KESNER, Ladislav. Hl. Katharina. In s , 663. ISBN LEGNER, Anton (Hrsg.). Kunst der Gotik aus Böhmen 9 PE INA, Jaroslav, 1970, cit. v pozn. 6; T Ï, 1971, cit. (präsentiert von der Nationalgalerie Prag). Köln : Schnıtgen-Museum, 1985, s , Kat. Nr. 5; SCHULTES, 10 PRUCEK, Josef. Archivní prameny k dûjinám reformní- v pozn. 6; SUCKALE, Robert, cit. v pozn. 6. Lothar. Die Flügelaltäre Oberösterreichs; Band 1, von Anfängen bis Michael Pacher. Linz : Bibliothek der Provinz, vlastivûdného ústavu v Olomouci, 1971, ã. 152; T Ï. Alho augustinianismu ve ternberku Zprávy 2002, s. 71, Abb. 60. ISBN ; SUCKALE, bert ze ternberka; ranûhumanistick mecená. In Okresní archív v Olomouci. 1974, roã. 1, ã. 1, s Robert. Hl. Katharina und hl. Dorothea. In SCHULTES, Lothar; PROKISCH, Bernhard (Hrsg.). Gotik Schätze Oberösterreich. Linz : Bibliothek der Provinz, 2002, Kat. ov em zmínit, Ïe vznik retabula v tûsné vazbû na zaloïe- 11 Zvl. SCHULTES, Lothar, 2002a, cit. v pozn. 6. Nutno 1/10/9, s. 259 ad. ISBN Nutno doplnit, ní oltáfie je obvykl, a logicky tedy nasnadû. Není to Ïe se pr obrazy dlouho zab vala je tû TaÈána Buliono- ov em podmínkou. 434 v moravském ternberku

3 4 5 6 Obr. 4. ternberk (okr. Olomouc), hradní kaple, kolem roku 1385, inv. ã. ST 30, ternbersk oltáfi, deskov obraz se sv. AneÏkou. Obr. 5. ternberk (okr. Olomouc), hradní kaple, kolem roku 1385, inv. ã. ST 1909/x, ternbersk oltáfi, deskov obraz se sv. Lucií. Obr. 6. ternberk (okr. Olomouc), hradní kaple, kolem roku 1385, inv. ã. ST 28, ternbersk oltáfi, deskov obraz s andûlem ze Zvûstování Pannû Marii revers desky se sv. Barborou. 1784, nebo uï v dfiívûj ích letech v souvislosti s barokní novostavbou klá tera a kostela. 14 Barokní areál totiï nutnû pfiedpokládal i nové mobiliární vybavení a ãást mobiliáfie mohla pfiejít do rukou patronû klá tera, kter mi byli v té dobû právû Lichten tejnové. Zmínûn m kostelem ve ternberku, pro kter Albert ze ternberka zaloïil roku 1368 mariánsk oltáfi, mohl b t v danou chvíli pouze kostel sv. Jifií, kter byl po vydání zakládací listiny augustiniánské kanonie ve ternberku 4. bfiezna 1371 pov - en na klá terní. 15 Albert ze ternberka v ak bezpochyby poãítal se zaloïením uï nejpozdûji roku 1367, kdy na jeho popud zapoãala v podhradí pfiedãasná v stavba klá tera s kostelem. 16 Dostavbu areálu mûïeme vroãit mezi roky 1372, kdy je tû podle zpráv areál nestál, a 1384, kdy AlbertÛv synovec Petr ze ternberka zmírnil pûvodní podmínky zaloïení. Kanonie byla zpro tûna zejména správy pitálu a opu tûn byl zámûr zfiídit men í poboãn klá ter níïe ve mûstû. 17 Poboãn klá - ter mûl stát u takzvaného dolního kostela, kter m se rozumûl zmínûn kostel sv. Jifií, kter sice patfiil do klá terního majetku, ale klá terním jiï nebyl. Nadace oltáfie z roku 1368 se zjevnû vztahovala k nûmu, a nikoliv k teprve budovanému kostelu Zvûstování Panny Marie. Stfiedovûk klá terní kostel Zvûstování Panny Marie pozdûji zcela nahradila pozdnû barokní novostavba. 18 Díky archeologickému prûzkumu ov em víme, Ïe se kostel sv m typem nápadnû podobal kostelu sv. Jiljí sesterského klá tera augustiniánû v Tfieboni. 19 Obû kanonie byly osazeny z matefiské kanonie v Roudnici nad Labem, pfiiãemï tfieboàská byla zaloïena roku 1367, kdy se v místû zapoãal budovat i cel klá terní areál TORKOVÁ, Mariana, cit. v pozn. 2, s TamtéÏ, s FOLT N, Du an et al., cit. v pozn. 8, s PRUCEK, Josef, 1971, cit. v pozn. 10; FOLT N, Du an et al., cit. v pozn PRUCEK, Josef, 1971, cit. v pozn. 10; T Ï, 1974, cit. v pozn FOLT N, Du an et al., cit. v pozn. 8, s TamtéÏ, s. 663ad. 19 TamtéÏ, s v moravském ternberku 435

4 7 Obr. 7. ternbersk oltáfi, hypotetická rekonstrukce otevfieného a zavfieného retabula. (Autor Petr Skalick ) Ve stejném roce zapoãala je tû pfied vlastním zaloïením i v stavba klá tera ve ternberku. Nabízí se pfiedpoklad, Ïe podoba byla v danou chvíli vûdomou nápodobou, pfiihlá ením se ke svému rodinnému zázemí. I tento hypotetick pfiedpoklad mûïe mít zásadní vliv na interpretaci ternberského oltáfie. V znamn vliv mají i technologické nálezy pfii restaurování Bohuslavem Slánsk m. 21 Stfiedovûká malba, jak dokládá i fotodokumentace z prûbûhu prací, pro la v minulosti dvûma pfiemalbami. Mlad í pocházela z druhé poloviny 19. století. 22 Aãkoliv do lo k sejmutí pfiemaleb aï na stfiedovûkou malbu, zûstaly patrnû z dûvodû estetick ch v bûrovû na nûkter ch místech dílãí novodobé malífiské rekonstrukce-pfiemalby (napfiíklad vûncové koruny na hlavách), rozeznatelné pouze pfii detailním studiu. 23 Restaurátor také nalezl na levé stranû oboustrannû malované desky se sv. Katefiinou zbytky stop po úchytech otoãn ch pantû. 24 Deskové obrazy byly po demontáïi retabula jako liturgického objektu 25 uzpûsobeny na závûsné obrazy. V té souvislosti do lo k redukci horních rohû a evidentnû také celé horní ãásti desek. Není vylouãené, Ïe ãásteãnû byly redukovány i boky obrazû. Jak nasvûdãuje kolísavá v ka zbytkû jak chsi konzolek u horní li ty rámu, nejednalo se o malbu rámujícího oblouãkového vlysu, ale o malbu prostorové architektury baldach nu, pod kterou stála svûtice. Analogie podobného fie ení máme doloïené dobov mi a o málo mlad ími oltáfii v zahraniãí 26 a v pokroãilej í a pozmûnûné podobû zãásti i nûkter mi obrazy v na ich sbírkách. 27 Minimálnû dvojice obrazû byla malována oboustrannû. Nûkdej í malbu na zbylé dvojici nemûïeme zatím ani potvrdit, ani vyvrátit, i kdyï je její pfiedpoklad nasnadû. Celistvá malba je pouze na reversu desky se sv. Barborou. Vzhledem k absenci pramenû t kajících se úprav desek i absenci restaurátorsk ch zpráv Bohuslava Slánského jsme v mnohém odkázáni pouze k dohadûm. Je pravdûpodobné, Ïe deskov obraz se sv. Lucií nebyl restaurován z prostého dûvodu, Ïe byl v depozitáfiích sbírky uloïen zvlá È. 28 Îe ale náleïí a je tû v 19. století náleïel ke zbylé trojici desek, ukazují i stávající pfiemalby obrazu, které jsou jednoznaãnû formálnû identické s pfiemalbami, jeï byly pfied sejmutím na zbylé trojici desek. 29 Bohuslavem Slánsk m sejmuté pfiemalby plnû tvarovû vycházely z pûvodní stfiedovûké malby. I kdyï je stávající rukopis malby sv. Lucie tvrd a dílãí tvary jsou místy pozmûnûné, je zjevné, Ïe i v tomto pfiípadû malba tvarosloví stfiedovûké malby (postoj, proporce, draperie atd.) v zásadû ctí. Je jen málo pravdûpodobné, Ïe by tehdej í malífi takto dûslednû napodoboval stfiedovûkou formu. Tím se dostáváme k rekonstrukci a ikonografii ternberského oltáfie. 30 Dochované obrazy tvofiily, jak dokládají i zmínûné zbytky po úchytech pantû, pohyblivá kfiídla jediného retabula. Ikonograficky je 20 K tfieboàské kanonii encyklopedicky s odkazy na star- í literaturu VLâEK, Pavel; SOMMER, Petr; FOLT N, Du- an. Encyklopedie ãesk ch klá terû. Praha : Libri, 1998, s , ISBN Vzhledem k absenci podrobné restaurátorské zprávy jsme odkázáni jen na jejich dílãí v tah: SLÁNSK, Bohuslav, cit. v pozn TamtéÏ, zvl. s. 305ad. 23 KvÛli absenci restaurátorsk ch zpráv bohuïel neznáme klíã, podle kterého byly nûkteré pfiemalby ponechány. 24 TamtéÏ, s. 306, tab. 114b. 25 K potfiebnému vnímání stfiedovûk ch obrazû jako pfiedev ím liturgick ch trojrozmûrn ch objektû velmi inspirativnû napfiíklad HLAVÁâKOVÁ, Hana. Stfiedovûk obraz v muzeu; Madona svatotomá ská. In Bulletin Moravské galerie, 1994, ã. 50, s , ISSN ; TáÏ. Stfiedovûk obraz jako objekt. In Technologia artis. 1994, ã. 3, s , ISSN ZmiÀme kupfiíkladu typovû a ãasovû velmi blízké retabulum z berlínské Gemäldegalerie, které bylo zniãeno v kvûtnu roku 1945 pfii bombardování protiletadlové vûïe ve Friedrichshainu v Berlínû, v níï bylo doãasnû deponováno. Retabulum pocházelo ze saského Heiligenstadtu z doby kolem roku 1380 (b valé inv. ã. 1738, rozmûry zavfieného retabula 139 x 72,5 cm). Svûtice (sv. Barbora, Katefiina, Markéta a Dorota) pod baldach ny byly na vnitfiních stranách pohybliv ch kfiídel. Ve stfiedu byl UkfiiÏovan a pod kfiíïem stála Panna Maria a sv. Jan Evangelista. Po stranách je je tû doprovázeli sv. Jan Kfititel a sv. Petr. (Srovnej BERNHARD, Marianne; ROGNER, Klaus Peter; MARTIN, Kurt. Verlorene Werke der Malerei. In Deutschland in der Zeit von 1939 bis 1945 zerstörte und verschollene Gemälde aus Museen und Galerien. München : Henschelverl. Kunst und Gesellschaft, 1965, s. 20. Vyobrazení na webu: ADAM. Association for the Destroyed Art Museum, < item/root/altarmitdemgekreuzigtenchristusdeutsch>, vyhledáno ). 27 V bohat í podobû architektur se subtilními tvary pfiedev ím deskové obrazy TfieboÀského oltáfie nebo pozdûj- í desky z Dubeãka. 28 Literatura deskov obraz se sv. Lucií zcela opomíjí (viz pozn. 6). Nutno pro úplnost podotknout, Ïe TORKOVÁ, Mariana, cit. v pozn. 2, s. 128ad., kat. 106, ov em pfiedpokládá, Ïe deska se sv. Lucií je dílem novodob m z pfielomu 19. a 20. století, moïná snad pfiímo z roku Bohatou ãernobílou fotodokumentaci v digitální podobû mi nezi tnû poskytl ke studiu Ale Mudra, kter ji získal od TaÈány Bulionové a jemuï za to patfií mûj velk dík. Dílãí fotodokumentace star ího stavu: SLÁNSK, Bohuslav, cit. v pozn. 4, tab. 7a, 92 93, Z badatelû se nepfiímo o rekonstrukci pokusil snad jen PE INA, Jaroslav, 1970, cit. v pozn. 6, pfiirovnáním typu nástavce k bohemikální Mülhausenské ar e (1385, Stuttgart, Staatsgalerie). Naznaãené srovnání je ov em pfiíli pov echné, vycházející z faktu typû skfiíàov ch nástavcû s otoãn mi kfiídly. 436

5 nemyslitelné, aby svûtice stály samostatnû ve v znamovém stfiedu otevfiené archy. Îe v ak svaté Panny zdobily vnitfiní strany kfiídel, dokládá jak barva zlatého pozadí a srovnání v tomto smûru s jin mi dobov mi nástavci, tak také hypotetická rekonstrukce ikonografie. Z rozliãn ch analogií oltáfiních nástavcû 31 a z dobové ikonografické praxe vypl vá, Ïe ãtvefiice svûtic zastupuje skupinu takzvan ch kapitálních Panen (quattuor virgines capitales), která obklopovala Pannu Marii ve stfiedu otevfiené archy. Pofiadí svûtic nám napovídá jednak nález po otoãn ch pantech a natoãení Panen, a vedle toho také pfiedpokládaná v zdoba zavfiené archy, zãásti rekonstruovatelné díky malbám na reversu desek. Na kfiídlech zavfiené archy bylo, jak dokládá andûl na vnûj í stranû desky se sv. Barborou, Zvûstování Pannû Marii. Pokud byla uvnitfi archy blíïe ke stfiedu sv. Barbora, bylo by Zvûstování vkomponováno na dvojici desek, ze kter ch se skládalo levé otoãné kfiídlo, a v jev by na pravém kfiídle vnûj í strany retabula doplàovalo kupfiíkladu Nav tívení Panny Marie nebo christologická scéna. Pravdûpodobnûj í se zdá ov em rekonstrukce, Ïe zavfiené retabulum pfiedstavovalo divákovi pouze Zvûstování, tedy Ïe na levém kfiídle poklekal andûl a na pravém od nûj pfiijímala Panna Marie BoÏí zvûst. V otevfiené ar e by tak stály svûtice v pofiadí sv. Barbora a sv. Katefiina na levém a sv. AneÏka a sv. Lucie na pravém kfiídle. I v pfiípadû prohození pofiadí svûtic na levém kfiídle je jistû v znamovû podmínûné stranové rozdûlení na sv. Panny s korunou (nalevo) a s vûneãkem na hlavû (napravo od v znamového stfiedu archy). Koruny symbolicky poukazují k triumfu ve smyslu kfiesèanské eschatologie, vûnce v souvislosti s pannami k vûnci nevûsty, v tomto pfiípadû Kristovy nevûsty. A jsou symbolem v návaznosti na Jana Zlatoústého panenského vítûzství, protoïe nevûsta vstupuje do svatební sínû nepfiemo- Ïená (to jest jako panna). 32 Taková ikonografie plnû podporuje pfiedpoklad Panny Marie ve stfiedu otevfiené archy, a to jako korunované Madony (panenská matka s dítûtem). Tu mohla po stranách ve stfiedu doprovázet kupfiíkladu dvojice fiádov ch ãi jin ch svûtcû. Kfiídlo retabula buì tvofiil rám, do kterého byla vïdy dvojice desek vloïena, nebo byla pûvodnû celistvá kfiídla do demontáïe retabula rozfiíznuta na dvojice nezávisl ch závûsn ch obrazû. Vzhledem k ífii desek (cca 50 cm) by zavfiené retabulum mûfiilo do ífiky kolem dvou a pfii otevfiení kolem ãtyfi metrû. Jednalo by se tedy o skuteãnû monumentální oltáfiní nástavec. 33 V glose se zastavme u slohové stránky obrazû. Nûktefií badatelé její interpretaci pfiíli pfiizpûsobili apriornímu a neudrïitelnému ztotoïnûní desek s mariánsk m oltáfiem z roku Nejlépe slohov charakter obrazû vystihli Jaroslav Pe ina a Robert Suckale. 35 První z badatelû velmi inspirativnû vyzdvihl slohovou ambivalenci, kdy na jedné stranû malby inklinují k tvorbû 60. let a na druhé jiï anticipují tvorbu 80. let 14. století. Díky tomu se v kontextu mûsta ternberka domníval, Ïe retabulum vzniklo jako pfiímá objednávka Alberta ze ternberka, jehoï smrt roku 1380 mu byla datem ante quem pro vznik retabula. Naproti tomu Robert Suckale vyzdvihl jako dataãnû urãující onu pokroãilou sloïku a srovnáním s TfieboÀsk m oltáfiem (kolem 1380, Praha, Národní galerie) obrazy datuje aï do doby kolem roku Nutno ov em podotknout, Ïe se deskami zab val okrajovû v rámci katalogového hesla k ãasovû a slohovû blízké dvojici deskov ch obrazû, uloïen ch v hornorakouském Linci (OÖ. Landesgalerie, 87 x 35,5 cm a 84 x 34 cm), pfiiãemï oba soubory hodnotí jako jednoznaãnû podmínûné osobností TfieboÀského mistra. 36 Svûtice skuteãnû nejsou co do slohu celkem homogenním. Na jednom pólu stojí zobrazení sv. Barbory, které vychází z malby 60. let, a na druhém sv. AneÏky, které jiï zãásti reflektuje aktuální malbu 80. let 14. století. 37 Vnitfiní polarita souboru je ov em zdánlivá. Ona nehomogennost se t ká charakteru slohu maleb retabula. V echny postavy v sobû totiï snoubí jak rané v chodisko malífie v malbû 60. a 70. let, tak pouãení pokroãi- 8 9 Obr. 8. Linz (Rakousko), OÖ Landesmuseen, Landesgalerie, kolem roku 1390, deskov obraz se sv. Katefiinou. (Foto Jan Klípa) Obr. 9. Linz (Rakousko), OÖ Landesmuseen, Landesgalerie, kolem roku 1390, deskov obraz se sv. Dorotou. (Foto Jan Klípa) lou malbou okolo roku 1380, která v ak zûstává ve svém v tvarném jádru nepochopená a omezená na dílãí motivy. Postavy je tû nejsou prostoupeny skuteãn m pohybem, kter vychází z cítûní fi- 31 Srovnej pozn. 26. Ikonografick ch analogií je pak pfiedev ím v zahraniãních sbírkách celá fiada. 32 LURKER, Manfred. Slovník biblick ch obrazû a symbolû. DOSTÁLOVÁ, RÛÏena et al. (pfiel.). Praha : Vy ehrad 1999, s ISBN Pfii sv ch rozmûrech by se do presbytáfie hradní kaple jednodu e neve la. 34 KESNER Ladislav, cit. v pozn. 6; SCHULTES, Lothar, 2002, cit. v pozn PE INA, Jaroslav, 1970, cit. v pozn. 6; T Ï, 1971, cit. v pozn. 6; SUCKALE, Robert, cit. v pozn SUCKALE, Robert, cit. v pozn K tomu velmi inspirativnû PE INA, Jaroslav, 1970, cit. v pozn

6 10 Obr. 10. Karl tejn (okr. Beroun), kaple sv. KfiíÏe, první polovina 60. let 14. století, inv. ã. KA 3743, Mistr Theodorik dílna, deskov obraz se sv. AneÏkou. Reprofoto z FAJT Jifií (ed.). Magister Theodoricus. Dvorní malífi císafie Karla IV. (kat. v stavy). Praha : Národní galerie, 1997, s ISBN gury pod draperií, ale jejich postoj je urãen toliko typizovan m esovit m prohnutím. Tomu odpovídá i pojetí draperie, které pfiedev ím v postavû sv. AneÏky uï zãásti reflektuje historizující kaligrafické tendence 80. let, které ale jak sv m jádrem (rytmika), tak svou formou (hloubka záhybû, stíny, kontrasty) zûstávají nepochopené. Konkrétnû mûkká modelace záhybû jednoznaãnû poukazuje k primárním v tvarn m kofienûm malífie v 70. letech 14. století. Îe malífi samovolnû nepfiedjímal novûj í tvorbu, ale Ïe se ji snaïil aktivnû byè trochu eklektick m zpûsobem reflektovat, dosvûdãuje zjevná slohová disproporce spodní a horní partie tûla, mezi de facto statick m kubusem a na nûj posazenou diagonálou oválného bfií ka a celkovû jemnûj ích, Ïivûj ích a otevfienûj ích tvarû. Základním metodologick m pravidlem formálnû- -slohové anal zy v dûjinách umûní je dílo datovat podle nejmlad ích slohov ch komponent. K pokroãilému pouãení malífie ukazuje jednak obecnû zde formulované zjemnûní tvarû, jednak místy snaha o rytmickou kaligrafii draperie, které ukazují k tvorbû sklonku 70. a 80. let 14. století. Zvlá È citeln je vliv pokroãilej í malby v pojetí hlav, tváfií a módnû sãesan ch kadefií svûtic, které musíme v na- em prostfiedí spojit s vlivem Mistra tfieboàského oltáfie. V chodisko malífie desek ze ternberka je v ak star í, hluboce spojené s tvorbou zakladatelské generace malífiû, ktefií tvofiili na hradû Karl tejnû. PfiipomeÀme, Ïe s Karl tejnem spojen Mistr Theodorik, familiaris Karla IV., stanul po dokonãení prací v 60. letech na Hradû v ãele praïského malífiského bratrstva, a do té doby dvorsk sloh tak pfiirozenû expandoval do palety celé generace umûlcû. V rûzn ch kvalitativních polohách se posléze stal víceménû normou a také základem ke slohové variabilitû následujících desetiletí (minimálnû v nástûnné malbû). Typy a motivy ífiené pfiedev ím vzorníky se tak nutnû dostaly patrnû skrze vazby kanovníkû a patronû kanonie k praïskému dvorskému okruhu, a tedy i k aktuálnímu slohu do tvorby malífie ternberského oltáfie. Takfika pfiesnou citací ãi variantou je kupfiíkladu zobrazení beránka v rukou sv. AneÏky, které opakuje kompoziãní schéma beránka v rukou sv. Jana Kfititele a sv. AneÏky na deskov ch obrazech z kaple sv. KfiíÏe na Karl tejnû (inv. ã. KA 3671, KA 3743). Duktus jeho srsti je pak identick s vlnou eucharistického Beránka na deskovém obrazu z vrcholu západní stûny kaple (inv. ã. KA 3711). V pfiíkladech a následném detailním rozboru bychom mohli pokraãovat dál. Právû toto karl tejnské v chodisko, tento fundament celé v tvarné formulace, zásadnû odli uje desky ternberského oltáfie od zmínûn ch deskov ch obrazû z Lince, které vnímá Robert Suckale jako pfiíbuzné a vznik obou souborû situuje do jiïních âech. 38 Malba lineck ch svûtic (sv. Katefiiny a sv. Doroty) ov em vyrûstá ve svém jádru z odli - n ch vídeàsk ch kofienû, z tvorby spojené s tamním svato tûpánsk m dómem. 39 Namísto theodorikovského objemu a mûkk ch pfiechodû, které jsou základnou ternberského oltáfie, vstupuje do hry dlouhá prûbûïná vertikála spadající linie plá - tû a zhu tûné drobné mísovité záhyby pod boky. Místo realistické plnosti vystupuje gotická man ra (sv. Katefiina), jejíï pûvod, pochopitelnû ve vytfiíbenûj í kvalitû, lze hledat na sochách Karla IV. a Blanky z Valois z Vysoké vûïe svato tûpánského dómu ( ). K je tû star í tradici poukazuje malba sv. Doroty. 40 Zajímav je v tomto smûru detail pletení jejího ko íku, kter je shodn s pletením ko íku dílensky star í sochy sv. Doroty z Vysoké vûïe ( ). Desky ze ternberka a z Lince, vyrûstající ze zcela odli n ch kofienû, nepfiímo snoubí pouze dílãí recepce tvorby Mistra TfieboÀského oltáfie (to jest nejmlad í slohová komponenta). V obou pfiípadech v ak zûstala jeho tvorba ve své radikalitû a jádru slohového posunu nepochopená. Jako takové nám v znamnû roz ifiují okruh otázek po dalekosáhlém vlivu v znamného umûleckého anonyma. ternbersk oltáfi lze chápat v na em konstruktu dûjin umûní jako mlad ího a kvalitativnû skromnûj ího následníka skvûlého votivního deskového obrazu Jana Oãka z Vla imi, 41 kter aãkoliv slohovû vyrûstá z karl tejnské dvorské tvorby 60. let, svou povahou jiï anticipuje nûkteré principy krásného slohu 80. let 14. století. ternbersk oltáfi naproti tomu uï zjevné pouãení touto pokroãilej í tvorbou vykazuje a sv m zpûsobem tuto tvorbu imituje. Není tedy na rozdíl od votivního obrazu Jana Oãka z Vla imi dílem slohové promûny, ale v rámci konstruktu v voje dílem statick m, které ilustruje, jak právû aktuální a módní sloh vstupoval do ir ího povûdomí a do palety nedvorsk ch malífiû. 38 Robert SUCKALE, cit. v pozn. 6. Za nezi tné poskytnutí soukrom ch fotografií desek z Lince, které jsou ulo- Ïeny v depozitáfii muzea v Linci, a za ãetné pfiátelské rozhovory nad mnoïstvím obrazového materiálu mnohokrát dûkuji Janu Klípovi. 39 SloÏit vztah center Prahy a Vídnû zde pro obsaïnost, stránkové omezení pfiíspûvku a nakonec i pro irelevantnost k vlastnímu pfiedmûtu ternberského oltáfie vynechávám s odkazy na nesmírnû bohatou literaturu k tématu, napfiíklad HOMOLKA, Jaromír. Prag-Wien um 1400; Einige Bemerkungen. In KESNER, Ladislav (ed.). VídeÀská gotika. Sochy, sklomalby a architektonická plastika z dómu sv. tûpána ve Vídni (kat. v stavy). Wien-Praha : Museen der Stadt Wien Národní galerie v Praze, 1991, s ; KLÍPA, Jan. Prague and Vienna in the First Third of the 15th Century; Contacts and Parallels. In JARO O- VÁ, Markéta; KUTHAN, Jifií et al. Prag und die großen Kulturzentren Europas in der Zeit der Luxemburger ( ); Prague and Great Cultural Centres of Europe in the Luxembourgeois Period ( ) (=Opera Facultatis Theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium vol. IX). Praha : Togga, 2008, ISBN Pozoruhodné je v tomto smûru srovnání sv. Doroty s malbou sv. Katefiiny na takzvané Zlatokorunské desce (Hluboká nad Vltavou, Al ova jihoãeská galerie, pfied 1360) zvlá tû taïení atu od kolene volné nohy a charakter mûkk ch záhybû roucha. Malba b vá v literatufie místy rozpornû hodnocena, na jedné stranû jako dílo kvalitní a na druhé jako dílo spí e provinãní. Deska pravdûpodobnû pfiedstavuje spojovací slohov ãlánek mezi malbou 40. let, ze které v jádru vychází, a aktuální malbou 60. let 14. století, kterou sv m zjemnûním tvarû a barevností jiï reflektuje. Pro svûj charakter tedy sloh díla mûïe b t oznaãen jako pfiechodn. S odkazy na literaturu k tomu RULÍ EK, Hynek. Gotické umûní v jiïních âechách; Vybraná díla ze sbírek Al ovy jihoãeské galerie (kat. v stavy). Praha Hluboká nad Vltavou : Národní galerie Al ova jihoãeská galerie, 1989, s ISBN X. 438

7 âtvefiici obrazû ze ternberka tedy mûïeme v mírném historickém zjednodu ení oznaãit za obrazy ryze bohemikální. PÛvodnû tvofiily rozmûrné oltáfiní retabulum, jehoï mariánská ikonografie naznaãuje, Ïe skuteãnû mohlo pocházet z tamního klá tera augustiniánû kanovníkû. Rozmûry rekonstruovaného retabula umístûní do hradní kaple zcela vyluãují. 42 Slohov rozbor maleb nám nedovoluje obrazy ztotoïnit s onou zmínkou o mariánském oltáfii z roku 1368 a asi nelze ani pfiedpokládat jejich objednávku Albertem ze ternberka ( 1380). Vzhledem k vazbám mezi jednotliv mi sestersk mi kanoniemi a jejich matefiskou kanonií v Roudnici nad Labem a moïn m vûdom m v chodiskem architektonické koncepce klá terního kostela ve ternberku z koncepce soudobého kostela v Tfieboni jsme oprávnûni pfienést analogick princip nápodoby i na probírané retabulum. Nabízí se pfiedpoklad, Ïe si ho augustiniáni nechali bûhem 80. let 14. století vyzdobit po zpûsobu a tedy v moderním slohu, jak m krátce pfied tím tvofiil pro tfieboàskou kanonii Mistr tfieboàsk. 43 Ten, zfiejmû pod patronátem praïského arcibiskupa, pracoval i pro matefiskou roudnickou kanonii. Souvislost ternberského oltáfie s dvojící zmínûn ch deskov ch obrazû z Lince je dána nepfiímo dalekosáhl m zakladatelsk m poãinem Mistra tfieboàského a nelze mezi nimi hledat pfiímûj í vazby. ternbersk oltáfi nás v nepfiehlédnutelné kvalitû zpravuje o postupné stylové promûnû vlivem slohotvorn ch umûlcû, ktefií tvofií v vojové opory v na ich schématech dûjin umûní. ZároveÀ nabízí nové otázky a úhly pohledu ohlednû migrace slohu v opozici vûãi recentnû propagované státnicko-dynastické interpretaci slohov ch kvalit v dané epo e. 44 Závûrem je tû zopakujme, Ïe sbírky a mobiliáfie státních hradû a zámkû ukr vají opravdové skvosty umûní. Divák pak nenav tûvuje jejich expozice jen coby jak si voyeur nahlíïející do soukromí loïnic, ale také coby zájemce o historii a zpûsob nûkdej ího Ïivota a souãasnû jako skuteãn galerijní a muzejní náv tûvník. My mu v tomto kultivovaném poznávání máme b t maximálnû nápomocní. 45 Expozice hradu ternberka byla známá pfiedev ím díky umûlecky mimofiádné so e takzvané ternberské madony (dnes Olomouc, Arcidiecezní muzeum). Svou pozornost si ov em zaslouïí i díky ternberskému oltáfii, kter svou kvalitou pfiesahuje mnohá díla, jeï v pfiehledov ch dûjinách umûní na rozdíl od nûj bûïnû figurují. 46 Vedle toho se ve sbírce nachází celá fiada nesmírnû zajímav ch mlad ích stfiedovûk ch a renesanãních artefaktû, povût inou jiï zahraniãní provenience. I ty si bezesporu na i pozornost zaslouïí. 47 Je potom povinností nás památkáfiû se nejen starat o záchranu památek, ale také se snaïit je chápat v dan ch historick ch a funkãních souvislostech a pfiispívat poté k jejich zviditelnûní v irokém slova smyslu. Úkolem by proto mûla b t pfiirozená snaha aktivnû vstupovat do multioborového pléna, a tedy i v ãilou komunikaci a spolupráci s akademick mi historiky umûní, coï se, jistû nejen v mém pohledu, v souãasné dobû místy vytrácí. Nemûli bychom totiï zapomínat, Ïe se v na em prostfiedí památková péãe konstituovala na poli umûlecké historie a právû její pohled je byè místy tfieba více historick a spekulativní neï památkáfisky praktick pro vlastní památkovou teorii alfou i omegou. Rezignací na poznání památkového fondu v jeho ífii (oborové, metodologické i materiální) a upozaìováním nûkter ch specializovan ch pohledû tak bohuïel ãiníme. 48 Studie byla vytvofiena v rámci v zkumného zámûru MK âr ã. MK Odborné poznávání, vûdecké hodnocení, dokumentování a evidence movitého kulturního dûdictví, identifikace statkû, které mohou b t chránûny, v zkum metod presentace kulturních hodnot památkového fondu. 41 Pfiívlastkem skvûl nechci dílo kvalitativnû komparovat s prvotfiídními díly z kaple sv. KfiíÏe na Karl tejnû ani s následn mi prvotfiídními díly Mistra TfieboÀského oltáfie. Kvalitativnû pfiece jen oproti nim skromnûj í votivní obraz Jana Oãka z Vla imi je v ak v dochovaném soudobém fondu unikátem a jedineãn m dokladem toho, kam mlad- í generace malífiû z okolí praïského dvora posouvaly slohov základ malífiû star ích, jmenovitû Mistra Theodorika. Dluhem vûãi poznání onoho slohového posunu, generaãní v mûny umûlcû a jejich komunikace jsou doposud detailnû neanalyzované nástûnné malby v praïské katedrále, které nelze vnímat jako homogenní celek jediného malífie, jmenovitû prameny doloïitelného Mistra Osvalda, jemuï b vají vût inou badateli pfiipisovány. 42 Mimo jiné v presbytáfii subtilní hradní kaple je ãasovû témûfi soudobá nástûnná malba Zvûstování Pannû Marii (srovnej JOSEFÍK Jifií et al., cit. v pozn. 6, s ). Zvûstování byl pak zasvûcen sousední augustiniánsk kostel. 43 Nutno zde zmínit, Ïe provenienci TfieboÀského oltáfie v tfieboàském augustiniánském kostele nedávno zãásti zpochybnila KOLÁ OVÁ, Eva. TfieboÀsk oltáfi : Dva retábly TfieboÀského mistra. In Jihoãesk sborník historick , ã , s ISSN X, kdyï soubor obrazû takzvaného TfieboÀského oltáfie rozdûlila na dvû skupiny, na dva oltáfiní nástavce, z nichï jeden byl urãen pro tfieboàskou kanonii a druh pro poustevnick kostel v Majdalenû u Tfiebonû. I kdyï se závûry badatelky nesouhlasím, nemûly by v pfiípadû platnosti Ïádn dopad na pfiedkládanou hypotézu. 44 Zvlá tû FAJT, Jifií (ed.). Karel IV. císafi z BoÏí milosti : Kultura a umûní za vlády LucemburkÛ (kat. v stavy). Praha : Academia, ISBN Recentní interpretace se sice snaïí dekonstruovat stará interpretaãní schémata dûjin umûní, ale sv m apriorním a úzce vymezen m pohledem nenabízí adekvátní a dlouhodobû udrïitelnou alternativu. Zatímco hegelovsky ladûné imanentní chápání slohu radikálnû odmítá a inspirativnû upfiednostàuje osobitost objednavatele, umûlecká osobitost umûlce se ztrácí. Umûlce se tato interpretace nejednou snaïí vytrhnout ze stfiedovûké anonymity, ov em v pfiehnané snaze o ztotoïnûní s konkrétním prameny zmínûn m jménem. Místo tvûrãí potence malífiû a jejich tvûrãích kontaktû tak zdûrazàuje klíãovou roli objednavatele, zvlá tû císafie, v jehoï rukou se ona (dekonstruující) marginalizace slohu na konkrétní umûlce jakoby opût skládá v jeden homogenní sloh, tentokrát v ak uï nesvázan svou dûjinnou imanencí, ale panovníkov m v bûrem a státnickou politikou a reprezentací. Takto pojat císafisk sloh se pak stává tím, k ãemu se buì pozitivnû, nebo negativnû vymezují císafi tí milci, ãi oponenti. Aãkoliv je pak v interpretaci sice prostor na ikonografická specifika rûzn ch objednavatelsk ch prostfiedí, jiï nezb vá jin neï reprezentaãnû-deklaraãní prostor pro ryze umûlecká specifika tûchto prostfiedí (napfiíklad panovník, arcibiskup, stát, církev), která mohla zamûstnávat rûzné umûlce. Vlastní estetické kvality, módní trendy, tradici a nakonec i variabilitu umûlcû jako by nahradilo jediné mûfiítko, kter m je právû panovníkova a z ní k niï ím spoleãensk m stupàûm odvozená reprezentace. 45 NáplÀ ãinnosti NPÚ jakoïto vûdecko-v zkumné organizace je, ãi by spí mûla b t v tomto smûru skuteãnû oborovû velmi iroká, i kdyï rozhodnû nemá za úkol suplovat rûzné galerijní a muzejní instituce. Je pak na í povinností o tom jednak hlasitû referovat i v ir ím plénu (to jest i na poli politické reality) a pfiedev ím si to uvûdomovat (viz text dále). To by pak v znamnû pfiispûlo nejen k vlastnímu poznání a nepfiímo záchranû památek, ale také k popularizaci památkového fondu, kter není rozhodnû omezen jen na nemovité památky, jak se nejednou mûïe vûci neznalému pozorovateli zdát. 46 Srovnej napfiíklad Dûjiny ãeského v tvarného umûní. Díl I/1. Praha : Academia, 1984; ROYT, Jan, cit. v pozn. 5. Ze v ech dûl jmenujme kupfiíkladu Archu z Mühlhausenu (Stuttgart, Staatgalerie), která je ov em badatelsky nesmírnû cenná sv m pevn m vroãením do roku 1385 a identifikovan m a prameny dobfie dokumentovan m donátorem. 47 K tomu podrobnû TORKOVÁ, Mariana, cit. v pozn. 2. V pfiípadû stfiedovûk ch artefaktû: CHAMONIKOLA, Kaliopi et al., cit. v pozn Tento trend se zãásti odráïí v personální praxi NPÚ a takfika absenci diskuse o koncepãním smûfiování ústavu jednak na poli matefiského oboru dûjin umûní a dále v ir- ím zamûstnaneckém plénu uvnitfi NPÚ. Detailnû nezainteresovanému se tak mûïe zdát, Ïe koncepce smûfiování a personální strategie jako by byla víc neï odbornosti podfiízena módním PR strategiím a s tím ruku v ruce ãistû politick m a mnohdy oboru neznal m direktivám, které sledují toliko kvantifikaci ãasto nekvantifikovatelné ãinnosti. v moravském ternberku 439