VÝCHOVNÝ ÚSTAV, DĚTSKÝ DOMOV SE ŠKOLOU, ZÁKLADNÍ ŠKOLA, STŘEDNÍ ŠKOLA A ŠKOLNÍ JÍDELNA, MÍSTO 66; MÍSTO tel. č.: ,

Transkript

1 VÝCHOVNÝ ÚSTAV, DĚTSKÝ DOMOV SE ŠKOLOU, ZÁKLADNÍ ŠKOLA, STŘEDNÍ ŠKOLA A ŠKOLNÍ JÍDELNA, MÍSTO 66; MÍSTO tel. č.: , dvorak.milos@vudds.cz Roční plán příloha č. 8 MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM Počet stránek: 8 Spisový znak: B 27 Skartační znak: A Skartační lhůta: 5 Vypracoval: Marcela Kunartová, školní metodik prevence Cílová skupina: žáci základní školy a střední školy, výchovné skupiny Charakter zařízení a jeho dětí: VÚ, DDŠ, ZŠ, SŠ a ŠJ Místo je státní zařízení, jehož úkolem je resocializace jedince s poruchami v oblasti chování. Umístění dítěte provádí příslušný diagnostický ústav na základě soudního nařízení předběžné ochrany, ústavní výchovy nebo uložené ochranné výchovy. Horní věkový limit je 19 let. Tento druh výchovy se nařizuje mravně ohroženým jedincům, kteří žijí v patologickém rodinném prostředí, a tudíž je jejich vývoj ohrožen. Dále mravně narušeným nezletilcům, u nichž byla rodičovská výchova zanedbána. Může se nařídit i z objektivních důvodů, kdy rodiče nemohou o dítě pečovat. Děti zde umístěné pocházejí ze závadového prostředí a často mají již zkušenost s různou formou porušování norem, předčasným sexem a drogou. V zařízení se práce s jedincem pohybuje častěji na úrovni sekundární prevence než například v prostředí základní školy. Náplň vlastní výchovné činnosti se tady do vysoké míry kryje s požadavky prevence negativních jevů (sociální patologie). Provázanost školy a výchovné skupiny tvoří ucelenou linii směrování jedince požadovaným směrem. Prevenci ve zmiňovaném prostředí dělíme na konkrétní opatření detekci a na výchovná opatření. Cíle: Mezi rizikové chování u dětí a mládeže pro potřeby Metodického pokynu MŠMT ČR čj / k prevenci rizikového chování u dětí a mládeže zařazujeme širokou škálu výchovných problémů, výchovných poruch a poruch chování, a to včetně zneužívání návykových látek. Primární prevence rizikového chování u žáků v působnosti MŠMT se zaměřuje prioritně na předcházení rozvoje rizik, které směřují zejména k následujícím rizikovým projevům v chování dětí a mládeže: Interpersonální agresivní chování - agrese, šikana, kyberšikana a další rizikové formy komunikace prostřednictvím multimedií, násilí, intolerance, antisemitismus, extremismus, rasismus a xenofobie, homofobie Delikventní chování ve vztahu k hmotným statkům vandalismus, krádeže, sprejerství a další trestné činy a přečiny Záškoláctví a neplnění školních povinností Závislostní chování - užívání všech návykových látek, netolismus, gambling Rizikové sportovní aktivity, prevence úrazů Rizikové chování v dopravě, prevence úrazů Spektrum poruch příjmu potravy Negativní působení sekt Sexuální rizikové chování 1

2 Na zařízení pracuje preventistka, která zkoordinovala přípravu Minimálního preventivního programu a jeho zavádění ve školském zařízení, podle aktuálních potřeb a podmínek programu inovovala, podílela se na jeho realizaci a vyhodnotila jeho účinnost. Minimální preventivní program - práce pedagogických pracovníků vychází z organizačního řádu školy, část 30. Směrnice k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů čj.int/1/08/mdv, ze školního řádu, z Dodatku ke školnímu řádu postup školy v oblasti primární prevence rizikového chování u žáků, který vzešel z Metodického pokynu k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních ze dne 16. října 2007, čj / Nárůst rizikového chování včetně zneužívání návykových látek v populaci mládeže a dětí školního věku se stává celospolečenským problémem. I v letošním školním roce zůstalo základním principem preventivní strategie na naší škole osvojování základních kompetencí v oblasti zdravého životního stylu a prevence a rozvoj dovedností, které vedou u dětí a mládeže k odmítání všech druhů sebedestruktivního chování, projevů agresivity a porušování zákona. Minimální preventivní program v této podobě je výsledkem upravování, zkoušení a zdaleka se nedá považovat za ukončený nebo definitivní. Každý další školní rok přináší nové podněty a nápady a na základě zkušeností hledáme pokud možno efektivní cesty vedoucí ke zkvalitnění vlivu na naše žáky. Za velmi důležitou oblast považuji prohlubování komunikačních dovedností mezi učitelem, vychovateli a žákem, popř. s rodiči na posilování sebevědomí, sebeúcty a vzájemné úcty, řešení konfliktů, překonávání překážek, boj proti nudě = smysluplné využívání volného času. Domnívám se, že žádný univerzální recept na tento složitý společenský problém neexistuje, nicméně všechny cesty, které formují psychicky zdravou osobnost a vedou dítě k odmítavému postoji, je třeba zkusit a teprve čas ukáže, jaké přinesou změny. Cílem minimálního preventivního programu je ve spolupráci se všemi pedagogickými pracovníky, ale i se zaměstnanci našeho školského zařízení, s rodiči formovat takovou osobnost žáka, která je s ohledem na svůj věk schopná orientovat se v dané problematice, zkoumat ji, ptát se, dělat rozhodnutí, která si bude vážit svého zdraví, bude umět nakládat se svým volným časem a zvládat základní sociální dovednosti. Hlavní podíl na dalším rozvíjení znalostí a dovedností související s prevencí rizikového chování spočívá v samostudiu všech pedagogických pracovníků a především školního metodika prevence. Pro pedagogy podílející se na realizaci minimálního preventivního programu je metodickým pomocníkem školní metodik prevence, který pro ně vyhledává nové informace a podněty. Další vzdělávání bude odvislé od aktuální nabídky. I. a II. stupeň ZŠ Práce na obou stupních základní školy je velice náročná s ohledem na charakteristiku žáků našeho školského zařízení (děti s nařízenou ústavní výchovou, uloženou ochrannou výchovou či předběžným opatřením a navíc s žáky se speciálními potřebami s lehkým až těžkým mentálním postižením). Práce na druhém stupni koordinuje třídní učitel, tak aby byla probrána všechna témata, ale nedocházelo k jejich překrývání a přesycení žáků informacemi. S tématy z oblasti prevence se pracuje v předmětech občanská výchova, přírodopis, chemie, dějepis, český jazyk, rodinná a zdravotní výchova, pracovní činnosti příprava pokrmů. K práci s tématy učitelé využívají metod výkladu, samostatné práce, práce s médii, projektové vyučování, skupinové práce, hraní rolí, práce s materiálem, besed, přednášek. 2

3 Střední škola Primární prevence žáků střední školy je učiteli probírána hlavně v předmětech občanská výchova, základy společenských věd a rodinná a zdravotní výchova. K práci s tématy lze využít metod výkladu, samostatné práce, práce s médii, projektové vyučování, skupinovou práci, hraní rolí, práce s materiálem, besed, přednášek. Výchovné působení na studenty během vyučování probíhá v jednotlivých předmětech, kde rozhodujícím prvkem úspěšnosti jsou pedagogové, kteří svou erudicí i svými životními postoji manifestují přirozenou cestou hodnoty, potřebné při výchově studentů k pozitivním životním postojům, ke zdravému životnímu stylu Cíl Žáci by před opuštěním ZŠ a SŠ měli znát a umět: pojmenovat základní návykové látky znát jejich účinky na lidský organizmus orientovat se v problematice závislosti znát základní právní normy vědět, kde jsou kontaktní místa pro danou problematiku posilovat své sebevědomí správně se rozhodovat, odmítat zaujímat zdravé životní postoje orientovat se v problematice sexuální výchovy bránit se různým formám násilí, vědět, kde hledat pomoc zvládat základní sociální dovednosti Pomocí odborných besed a filmů k dané tématice jsou děti neustále upozorňovány na důsledky rizikového chování a o jednotlivých poučeních jsou zápisy v třídních knihách. Prostředí na které se zaměřujeme při prevenci: a) zařízení: - třída - výchovná skupina b) sociální oblast, do které se dostává žák při krátkodobém opuštění zařízení (prázdniny, vycházky, podmíněné ubytování žáků atd.) c) vlastní rodina dítěte jako speciální sféra zájmu d) sociální oblast, ve které se pravděpodobně bude dítě pohybovat po ukončení ústavní výchovy Prevence dalšího rizikového chování: Na úrovni disociálních, asociálních i antisociálních projevů dítěte. Forma prevence: Dle sociálního prostředí (primární, sekundární, terciální). Prostředky: didaktické materiály; diagnostické prostředky; literatura; videozáznamy; letáky; informační brožury, trestní zákoník, konkrétní reálný materiál (prezervativy, jednorázové jehly, testovací prostředky na zjištění omamných látek a alkoholu, atd.), resocializační metody a aplikovaná etopedie. 3

4 Téma: aktivity a techniky zaměřené na: - zvyšování vědomostí žáků v konkrétní dané problematice a posilování společného výchovného působení - začlenění problematiky drog do vyučování i výchovy - podpora interakce vychovatel - dítě, učitel - žák - koexistenci jedince se společností a jeho postupné znovu začleňování - přijímání odpovědnosti za své jednání - posilování sebevědomí a uvědomování si vlastní ceny - navozování klimatu důvěry a využití poznatků k vlastnímu sebevzdělání - korekce nevhodných životních postojů (prioritně zážitkovou formou) - podávání zpětné vazby - práce v zájmových útvarech - posunování frustrační tolerance - schopnost odkládat bezprostřední uspokojování - konstruktivní řešení konfliktů, jejich zvládání a řešení některých životních situací - rozvoj zodpovědnosti, spolupráce, samostatnosti a sebevědomí žáků - rozvoj odpovědnosti za své chování jako alternativě k odměnám a trestům - předcházení nevhodnému chování a podporování toho pozitivního - snížení napětí a přetížení. Diagnostika návykových látek: je řešena metodickým pokynem, který vychází ze Směrnice ředitele školy a je popsána v Dodatku školního řádu (postup dle Metodického pokynu k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, MŠMT, č.j / ze dne ) - výchovná práce v případě pozitivního nálezu - sankce při distribuci drog v zařízení i mimo něj - zvýšená pozornost u jedinců s drogovou zkušeností Vlastní pedagogické působení ve třídách, ve výchovných skupinách: žáci do 12 let rozvoj komunikativních technik využití besed, projekce, literatury činnost v zájmových útvarech žáci do 18 let (resp. do 19 let) korekce nesprávného chování, návyků regulace nesprávných informací nácvik smysluplné komunikace činnost v zájmových útvarech přizpůsobení tématu výchov simulací reálných situací v každodenním životě mimo zařízení Organizační formy: výběr adekvátních metod práce s žáky, pomůcek, individuální přístup, volba místa, času a strategií s ohledem na skupinovou dynamiku a zvláštnosti mentálně postižených jedinců; organizační formy volit s respektem sociálního a emocionálního klimatu skupiny 4

5 Učitelé a vychovatelé Úkoly: Pedagogové musí být seznámeni se sociálním klimatem tříd, ve kterých pracují, musí být vytvořena pravidelná a včasná komunikace mezi třídními učiteli a celým pedagogickým sborem, mezi učiteli, vychovateli, etopedem a výchovnou poradkyní. Současně je třeba, aby se učitelé dobře orientovali v prostorách školy a odborných pracovišť, aby dobře pracovaly služby, dozory a pohotovosti na školních chodbách, aby učitelé dokázali předjímat případná rizika spojená i s prostorovým uspořádáním školního prostředí (rizika úrazů, pádů, nekontrolovaného pobytu v určitých místech školy atd.). Pro zlepšení sociálního klimatu školy je nezbytné zvyšovat bezpečnost ve školních třídách, vést žáky ke zdravému sebepojetí a k vhodným způsobům vzájemné komunikace. K tomu můžeme využívat mnoho různých forem práce, např. třídnické hodiny nebo hodiny OV, RZV, ZSV,. Tyto hodiny poskytují prostor k náhledu na situaci a vztahy ve třídách, umožňují jejich modelování prostřednictvím práce se školní třídou jako sociální skupinou. - spolupráce s metodikem prevence (třídní učitel; vedoucí vychovatel; etoped, kmenoví vychovatelé) a) sebevzdělávání pedagogického personálu, školení metodika prevence a ostatních pedagogických pracovníků, besedy, materiály (spolupráce s PPP v Chomutově) b) vytváření podmínek pro kladné postoje ke společnosti, ke zdravému životnímu stylu c) vytváření důvěry v poradenské služby d) vytváření negativních postojů k drogám e) kvalitní náplň a úroveň volnočasových aktivit f) přizpůsobování výchov simulaci reálného života g) zařazování zátěžových programů h) uplatňování přiměřené represe (viz. vnitřní řád, školní řád školského zařízení) Rozšíření vlastní výchovné práce Adaptační programy a) trénink a účast na sportovních utkáních b) zátěžově laděná výchovná činnost (zátěžová turistika, přežívání v přírodě, ergoterapie) c) zvyšování frustrační tolerance d) zájmové činnosti probíhající v reálném světě (mimo ústav), zaměřené na komunikaci s okolím e) zdravé prosazování a volba přiměřených interakčních strategií (návštěvy veřejných zařízení bazén, kino, DDM Šuplík, etc.). Besedy s odborníky: - PČR Kadaň, Chomutov trestní činnost mládeže, šikana, Ajaxův zápisník - lékaři (zvláště specialisté na drogovou problematiku) - spolupráce s pedagogicko-psychologickou poradnou v Chomutově (např. Mgr. Homolová, Mgr. Tóthová) a s SPC v Litvínově a Měcholupech - spolupráce s K-centrem Kadaň - občanské sdružení Světlo v Kadani Podpora spolupráce s rodinou: - vlastní práce s rodinou (navázání kontaktu, zpráva o chování dítěte) - podpora zdravého kontaktu dítě - rodina (dovolenky, návštěvy v domácnosti, korespondence) 5

6 - provázanost kontaktu s rodinou ve spolupráci s OSPOD Komunikace rodiny a školy: Vztah mezi rodinou a školu často nebývá vyvážný a komunikace je velmi povrchní nebo žádná. Rodiče přistupují ke škole jako k instituci, které je třeba vyhovět, kterou je třeba ignorovat nebo na kterou je třeba si stěžovat. Je prokázáno, že vzájemná spolupráce přispívá ke školní úspěšnosti dětí i k prevenci rizikového chování. Výukové a výchovné problémy nelze řešit bez spolupráce na obou stranách, nelze dělat preventivní opatření. Je známo, že je-li úspěšné dítě a nemá výchovné problémy - není třeba kontaktu se školou. Není-li úspěšné, kouří, chová se drze, chodí za školu, možná i bere drogy - raději nekomunikovat a nevystavovat se problémům. V této problematice je velmi důležité neformální setkávání a vytváření společenských vztahů školy a veřejnosti. Velmi neformální a efektivní je možnost účasti rodičů ve výuce a jejich podílu na výchovných a vzdělávacích činnostech organizovaných školou. Tématické zájezdy: - kultura (divadlo, muzikály) - návštěvy historických lokalit (např. Karlštejn, Koněpruské jeskyně, hora Říp, Terezín, ) - návštěva etopedických školských zařízení Zátěžové programy (viz. výše): - turistické zátěžové aktivity - ve spolupráci s DDM Šuplík, Klubem turistů Klášterec n.o., lyžařským oddílem Klášterec n.o., Nordic walking Kadaň - přežívání v přírodě Další aktivity: - plavecký výcvik, účast na sportovních soutěžích (vybíjená Jirkov, fotbal Kadaň, atd.) - účast na soutěžích zručnosti žáků, výtvarných přehlídkách - projektové dny Den Země, Barevný svět, Čím budu, Finanční gramotnost, Vánoce, Recyklohraní, Branný závod, - spolupráce s DDM Kadaň na jejich programech pro děti - projekt: Nabídka alternativního využití volného času pro neorganizované děti a mládež, včetně handicapovaných a ohrožených sociálních exkluzí, ve venkovském prostředí - zimní sporty a hry na sněhu - vycházky do lesa, krmení zvěře - výroba plakátů s protidrogovou tématikou - projekce DVD či VHS s tématikou prevence rizikového chování a následná diskuze - zapojení žáků do školního parlamentu, řešení problémů pomocí schránky důvěry Zájmové kroužky (v ročním plánu dle zájmu pedagogických pracovníků a dětí): - Informatika - Mgr. Sasová - Výtvarný - pí Kunartová - Nordic Walking - Bc. Haasová - Rukodělný - Mgr. Kuchařová Školní preventivní strategie VÚ vychází ze samotného výchovného zaměření tohoto zařízení. Je cílen na resocializaci jedince, který opakovaně a v delším časovém období (minimálně 6 měsíců) přišel do kontaktu s porušováním sociálních norem. Z těchto důvodů je i požadavek prevence začleněn do výchovných praktik jednotlivých skupin více, než je tomu obvyklé u ostatní populace tohoto věku. 6

7 V programu je kladen důraz na specifika, která vyplývají z charakteru zařízení. Nosnými se do budoucna jeví zátěžové programy, pojaté jako prevence i náplň zdravého životního stylu. V současné době se odkláníme od koncepce trávení volného času jako všezastřešujícího fenoménu, který výrazně určuje množství experimentátorů a uživatelů návykových látek. Kloníme se spíše k postoji osobnostního nastavení jedince, který v kontaktu s drogovou scénou dokáže alespoň v některé fázi braní vystoupit (vycházíme z charakteru sociálního prostředí jedince v našem zařízení). Jedná se však stále o kombinaci obou přístupů. Programové doplnění: a) teoretická část dostupná literatura, přednášky P. Říčan Agresivita a šikana mezi dětmi J. Presl Drogová závislost K. Nešpor Jak předcházet problémům s návykovými látkami na základních a středních školách S. Langer Mládež problémová K. Nešpor Kouření, pití, drogy časopis Prevence b) praktická část kurzy dle nabídky PPP IPPP Praha Barvy života Psychosociální výcvik AZ Help c) vzdělávací programy pro pracovníky prováděné na zařízení a zaměřené na: prohloubení schopností pedagogických pracovníků provádět primární protidrogovou prevenci, seznámení s možnostmi řešení krizových situací, právní problematika - dle nabídky školení s akreditací MŠMT. Kontakty s jinými organizacemi NÁZEV ADRESA KONTAKT Policie ČR Kadaň Klášterecká 1483 Tel.: , , Kadaň Magistrát města Zborovská 4602 Tel.: Chomutov (OSPOD) Chomutov Dětský diagnostický ústav a středisko výchovné péče U Opatrovny Liberec Tel.: , Diagnostický ústav a SVP (dívky) Na Dlouhé mezi Praha 4 - Hodkovičky Diagnostický ústav a SVP (chlapci) Lublaňská Praha 2 Občanské sdružení KZ Orfeum Světlo Centrum Jana Švermy 824 prevence Světlo Kadaň PPP Chomutov Na Průhoně Chomutov Intervenční centrum Spirála Tel.: , , Tel.: Tel.: Web: Tel.: , chomutov@pppuk.cz PaeDr. Nováková tel.: Mgr. Tóthová tel.: PhDr. Zuzana Řáhová Tel.:

8 Kontakty na organizace působící v oblasti prevence

9 Prevence šikany Obecná ustanovení Na základě ustanovení písmene a) odstavce zákona č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) v platném znění vydávám jako statutární orgán školy tuto směrnici. Směrnice je součástí organizačního řádu školy. Cílem směrnice je upozornit na závažnost šikanování, poskytnout pedagogickým pracovníkům základní informace o jeho projevech a napomoci hledat řešení těchto specifických problémů. 1. Charakteristika šikanování 1.1. Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost působení šikany spočívá zvláště v závažnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na duševním a tělesném zdraví Pocit bezpečí každého jedince je neodmyslitelnou podmínkou vytváření produktivního prostředí a dobrého sociálního klimatu školy. Všechny školy a školská zařízení mají proto povinnost předcházet všem náznakům agresivity a všem způsobům šikanování mezi žáky a svěřenci. Šikanování nesmí být pracovníky školy v jakékoli formě akceptováno. Šikanování se ve své zárodečné formě vyskytuje prakticky na všech školách. Probíhá nejčastěji mezi žáky ve stejné třídě či výchovné skupině a odehrává se v době přestávek, cestou do školy a ze školy nebo v době osobního volna. Škola či školské zařízení má jednoznačnou odpovědnost za děti a žáky v době vyučování a školních akcí, a to podle 27 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. a podle vyhláška č. 263/2007 Sb. pracovního řádu pro zaměstnance škol a školských zařízení. Podle 422 občanského zákoníku odpovídá škola nebo školské zařízení i za škodu způsobenou žákům v době vykonávání přechodného dohledu, tj. při vyučování a v přímé souvislosti s ním. Z tohoto důvodu pedagog musí šikanování mezi žáky neprodleně řešit a každé jeho oběti poskytnout okamžitou pomoc Z hlediska trestního zákona může šikanování žáků naplňovat skutkovou podstatu trestných činů vydírání, omezování osobní svobody, útisku, ublížení na zdraví, loupeže, vzbuzení důvodné obavy, poškození cizí věci, znásilnění, kuplířství apod Učitel nebo vychovatel, kterému bude znám případ šikanování a nepřijme v tomto ohledu žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu pro neoznámení, případně nepřekažení trestného činu. V úvahu přicházejí i další trestné činy jako např. nadržování či schvalování trestného činu, v krajním případě i podněcování. Skutkovou podstatu účastenství na trestném činu podle 10 trestního zákona může jednání pedagogického pracovníka naplňovat v případě, že o chování žáků věděl a nezabránil spáchání trestného činu např. tím, že ponechal šikanovaného samotného mezi šikanujícími žáky apod. 9

10 2. Projevy šikanování Šikanování má ve svých projevech velice různou podobu s následky především na psychickém zdraví. Jejich znaky je možno rozdělit podle různých hledisek přibližně do následujících skupin: verbální přímé a nepřímé fyzické přímé a nepřímé aktivní a pasivní Za určitých okolností může šikanování přerůst až do forem skupinové trestné činnosti a v některých opravdu závažných případech nabýt i rysy organizovaného zločinu. Příklady znaků šikanování, které neustále přibývají, jsou uvedeny v příloze. 3. Školy v prevenci šikanování 3.1. Je nutné, aby se s podstatou, formami a nebezpečnými důsledky šikany jako antisociálního chování jedinců i skupin žáků seznámili všichni žáci, učitelé, vychovatelé, výchovní poradci, ředitelé škol a školní inspektoři. Žáci i pedagogové by měli vědět, že tyto formy chování nejsou neškodnou legrací a zábavou, měli by být seznámeni zejména s negativními důsledky šikany, a to jak pro její oběti, tak pro její pachatele. Za zvlášť nebezpečnou je třeba považovat tendenci podceňovat počáteční projevy šikanování Každý pedagogický pracovník vede důsledně a systematicky žáky a studenty k osvojování norem mezilidských vztahů založených na demokratických principech, respektujících identitu a individualitu žáka a rozvíjí zejména: pozitivní mezilidské vztahy a úctu k životu druhého člověka, respekt k individualitě každého jedince, etické jednání (humanita, tolerance), jednání v souladu s právními normami a s důrazem na právní odpovědnost jedince. Všichni pedagogičtí pracovníci využívají možností osobní, společenské a morální výchovy v prevenci šikanování a prohlubovat si své znalosti a dovednosti v tomto oboru Ředitel školy odpovídá za systémové aktivity školy v oblasti prevence šikanování a agresivity. Vychází přitom z komplexního pojetí preventivní strategie, která je ve smyslu metodického pokynu ministra k prevenci sociálně patologických jevů součástí minimálního preventivního programu školy. V rámci účinné prevence šikanování je při přípravě a realizaci celoškolské strategie důležité zejména: Zajistit účast školního metodika prevence a případně i dalších učitelů v akreditovaných kurzech k problematice šikanování. Školní metodik prevence bude zodpovídat za informovanost všech pedagogických pracovníků školy nebo školského zařízení o dané problematice. Bude se aktivně podílet na řešení případů šikanování a napomáhat svým kolegům zvládnout základní postup a strategii při řešení konkrétních situací. Navodit úzkou spolupráci mezi žáky, rodiči a pedagogy a jasně vymezit možnosti oznamovat i zárodky šikanování (při zachování důvěrnosti takovýchto sdělení). Ve školním (i vnitřním) řádu jasně stanovit pravidla chování včetně sankcí za jejich porušení. Zajistit v souladu s pracovním řádem zvýšený a kvalitní dohled pedagogů o přestávkách, před začátkem vyučování, po jeho skončení i během osobního volna, a to hlavně v prostorách, kde k šikanování již došlo nebo kde by k němu mohlo docházet. 10

11 Seznámit pedagogy se systémem školy pro oznamování a vyšetřování šikanování, vést pečlivou evidenci všech případů agresivního chování a šikanování mezi spolužáky (ve škole - školní metodik prevence Mgr. Lenka Samcová, výchovný poradce Mgr. Ivana Dudková, etoped PhDr. Arnošt Smolík). Aktivně zapojit do prevence šikanování i nepedagogické pracovníky. Zvyšovat informovanost pedagogů v této oblasti, doplňovat školní knihovnu o literaturu z oblasti problematiky agresivního chování a šikanování, organizovat semináře s odborníky zabývajícími se danou problematikou, začleňovat témata šikany do dalšího vzdělávání učitelů apod. Informovat pedagogy, žáky (svěřence) i rodiče o tom, co dělat v případě, když se dozvědí o šikanování (např. umístit na přístupné místo kontakty a telefonní čísla na instituce, které se problematikou šikanování zabývají. Spolupracovat s odbornými službami resortu školství (pedagogicko-psychologickou poradnou, střediskem výchovné péče a s dalšími odbornými pracovišti poradenských a preventivních služeb v regionu, poskytujícími odbornou konzultaci psychoterapeutickou péči, s metodiky preventivních aktivit a s dalšími odborníky v regionu). 4. Metody řešení šikanování 4.1. Při vyšetřování šikany dodržují pedagogové strategii prováděnou v těchto pěti krocích: Rozhovor s těmi, kteří na šikanování upozornili a s oběťmi. Nalezení vhodných svědků. Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky (nikoli však konfrontace obětí a agresorů). Zajištění ochrany obětem. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi Při skupinovém násilí vůči oběti, tzv. školního lynčování je nutný následující postup: Překonání šoku pedagoga a bezprostřední záchrana oběti. Domluva pedagogů na spolupráci a postupu vyšetřování. Zabránění domluvě agresorů na křivé výpovědi. Pokračující pomoc a podpora oběti. Nahlášení policii. Vlastní vyšetřování Účastní-li se šikanování většina problémové skupiny, nebo jsou-li normy agresorů skupinou akceptovány, je k řešení přizván, aby šetření vedl odborník-specialista na problematiku šikanování (z pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče, diagnostického ústavu, krizového centra apod.) 5. Výchovná opatření 5.1. Pro potrestání agresorů lze užít následující běžná výchovná opatření: Napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele, podmíněné vyloučení a vyloučení ze studia (Střední škola). Snížení známky z chování. Převedení do jiné třídy. Doporučení rodičům obětí i agresorů návštěvy v ambulantním oddělení střediska výchovné péče pro děti a mládež (dále SVP) V mimořádných případech se užijí další opatření: 11

12 Doporučení rodičům na dobrovolné umístění dítěte do pobytového oddělení SVP, případně doporučení realizovat dobrovolný diagnostický pobyt žáka v místně příslušném diagnostickém ústavu. Podání návrhu orgánu sociálně právní ochrany dítěte k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu. Vyrozumění policejního orgánu, došlo-li k závažnějšímu případu šikanování Oběti šikanování bude nabídnuta psychoterapeutická péče PPP nebo jiného poradenského pracoviště. 6. Spolupráce školy s rodiči žáků Při podezření na šikanování žáka je nezbytná spolupráce vedení školy nebo školského zařízení, výchovného poradce a dalších pedagogických pracovníků jak s rodinou oběti, tak i s rodinou agresora. Nelze však předpokládat, že rodiče budou vždy hodnotit situaci objektivně, proto se doporučuje upozornit je na to, aby si všímali možných příznaků šikany a nabídnout jim pomoc. Při jednání s rodiči dbají pedagogičtí pracovníci na taktní přístup a zejména na zachování důvěrnosti informací. Pokud se rodiče setkají s příznaky šikanování (viz příloha č. 1), měli by se poradit s třídním učitelem, školním metodikem prevence, ředitelem školy, popř. psychologem, etopedem nebo jiným specialistou. 7. Spolupráce školy se specializovanými a ostatními institucemi 7.1. Při předcházení případům šikany a při jejich řešení je důležitá spolupráce vedení školy nebo školského zařízení, výchovného poradce nebo zástupce školy s dalšími institucemi a orgány, a to zejména ve zdravotnictví s pediatry, odbornými lékaři, psychiatrickou péčí, v oblasti soudnictví se soudci, obhájci a žalobci (také využívání alternativních trestů), v oblasti sociální péče s oddělením péče o rodinu a děti, s oddělením sociální prevence (možnost vstupovat do každého šetření, jednat s dalšími zainteresovanými stranami, s rodinou) Při podezření, že šikanování naplnilo skutkovou podstatu přestupku nebo trestného činu, je ředitel školy nebo školského zařízení povinen oznámit tuto skutečnost Policii ČR Školy a školská zařízení jsou povinny bez zbytečného odkladu oznámit orgánu sociálně právní ochrany skutečnosti, které ohrožují žáka (svěřence), nebo že žák (svěřenec) spáchal trestný čin, popř. opakovaně páchá přestupky. 8. Závěrečná ustanovení 8.1. Kontrolou provádění ustanovení této směrnice je statutárním orgánem školy pověřen zaměstnanec: PhDr. Arnošt Smolík Uložení směrnice v archivu školy se řídí spisovým řádem školy. V dne (hranaté razítko) (podpis ředitele školy) 12

13 Příloha č. 1 Příklady nepřímých a přímých znaků šikanování Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.: Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády. Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními. přestávkách vyhledává blízkost učitelů. Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený. Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči. Stává se uzavřeným. Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje. Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené. Zašpiněný nebo poškozený oděv. Stále postrádá nějaké své věci. Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy. Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy. Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole. Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit. (Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!) Rodiče žáků se doporučuje upozornit zejména na to, aby si všímali těchto možných příznaků šikanování: Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi. Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod. Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem. Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach. Ztráta chuti k jídlu. Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem. Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu). Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. Nechte mě! Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně. Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí. Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze. Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí. Dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům. Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.) Dítě se vyhýbá docházce do školy. Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku. 13

14 Přímé znaky šikanování mohou být např.: Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo legrací zranitelný. Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem. Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil. Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem, a skutečnost, že se jim podřizuje. Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich. Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí. Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout. Co je to šikanování? Za šikanování se považuje, když silnější žák nebo žáci pro vlastní potěšení, často opakovaně, ubližují druhým. V počátku se to děje nenápadně, prostřednictvím různých legrácek a "testíků" (strkání, nadávání, schovávání věcí ), případně odmítáním, přehlížením, zesměšňováním a pomlouváním. Později se otravování života stupňuje a zdokonaluje. Nastupuje fyzické násilí (bití, krádeže a poškozování věcí). Šikanování je vážná věc a v řadě případů bývá trestným činem. Oběti mohou následky šikanování na těle i duši nést celý život. Proč bývá člověk šikanován? Není to proto, že by byl špatný, nebo proto, že by si to nějak zasloužil. Chyba není v něm, ale ve špatných vztazích mezi některými spolužáky. Převládá v nich bezohlednost a násilí. Jak se můžeš bránit? Když se ptali jednoho zoufalého žáka, proč o svém trápení neřekl rodičům, odpověděl: "Já nevím, když přijdu domů, tak se na to snažím nemyslet. A doufám, že už to bude lepší." Myslet si, že to bude lepší, je omyl. Nikomu nic neříct je strkání hlavy do písku, které situaci jenom zhoršuje. Nevzdávej to a udělej následující: Obrať se na mne jako na výchovného poradce. Mohu ti skutečně po-moci, budu ti věřit a neprozradím tě. Svěř se svým rodičům. V případě, že nenajdeš odvahu říct to mně ani svým rodičům, zavolej na pražskou Linku bezpečí. Bezplatně můžeš telefonovat z celé republiky. Nepotřebuješ k tomu peníze ani telefonní kartu. Tito lidé ti budou věřit, protože nejsi sám, komu se něco podobného děje. 14