Vlastní jména v učebnicích 1. stupně ZŠ

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka Vlastní jména v učebnicích 1. stupně ZŠ Diplomová práce Brno 2011 Vedoucí diplomové práce: PhDr. Jana Marie Tušková, Ph.D. Vypracovala: Růţena Varhaníková

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval/a samostatně a pouţil/a jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 19.dubna 2011 Růţena Varhaníková 2

3 Poděkování Děkuji paní PhDr. Janě Marii Tuškové za trpělivost, cenné rady a podněty při vedení mé diplomové práce. Dále chci poděkovat Markétě Stehlíkové za umoţnění přístupu k potřebným pramenům. 3

4 Obsah Úvod Podstatná jména Charakteristika obecných jmen Charakteristika vlastních jmen Mluvnické kategorie vlastních jmen Členění vlastních jmen Rámcový vzdělávací program Učebnice ve výuce českého jazyka Kritéria hodnocení učebnic Koncepce učebnice Způsob zpracování Cvičení jejich typy a množství Nakladatelství Pedagogické nakladatelství Prodos, Modrá řada Koncepce učebnic Způsob zpracování Cvičení jejich typy a množství Nakladatelství Dialog Koncepce učebnic Způsob zpracování Cvičení jejich typy a množství Nakladatelství Fraus Koncepce učebnic Způsob zpracování Cvičení jejich typy a množství Nakladatelství Fortuna Koncepce učebnic Způsob zpracování Cvičení jejich typy a množství Závěrečné hodnocení učebnicových řad Vyučovací metody

5 4.1 Klasifikace metod Metody z hlediska pramene poznání a typu poznat Metody z hlediska fází výchovně vzdělávacího procesu Metody z hlediska využití výukových forem a prostředků Program Čtením a psaním ke kritickému myšlení Metody programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení Metoda volného psaní Metoda Vím Chci vědět Dozvěděl jsem se Metoda ANO/NE Myšlenková mapa Praktická část Název: Vláček Název: Vysněné zvířátko Název: Víš, kde se nachází...? Zbloudilá písmenka Město snů Kdo, kde? Vymysli větu Stopy Osmisměrka Vylosuj si písmeno Je to správně? Vylušti a zapiš Volné psaní Vím Chci vědět Dozvěděl jsem se ANO/NE Myšlenková mapa Závěr Seznam použité literatury Prameny Resumé

6 Sumary Přílohy Příloha č Příloha č Příloha č Příloha č Příloha č Příloha č

7 Úvod Téma pro svou závěrečnou práci jsem vybírala velmi dlouho. Nakonec jsem se rozhodla pro český jazyk, který mě zajímá, a z nabídky témat katedry českého jazyka jsem si zvolila takové, které úzce koresponduje s oborem, který studuji. Tímto oborem je učitelství pro první stupeň ZŠ. Téma vlastních jmen, s kterým budu nyní pracovat, je pro mě zajímavé a zároveň je pro mě výzvou zpracovat ho tak, aby bylo přínosné pro praxi a nejen mě nabídlo nové moţnosti práce. Dalším z důvodů, proč jsem si vybrala práci s názvem Vlastní jména v učebnicích 1. stupně ZŠ, bylo, ţe vedoucí práce je paní doktorka Tušková, se kterou jsem se setkávala během studia a spolupráce s ní pro mě byla vţdy velkým přínosem. Diplomová práce bude rozdělena do dvou částí. V části teoretické se budu zabývat charakteristikou a dělením vlastních jmen. Charakteristikou vlastních jmen se zabývají především mluvnice, z kterých jsem čerpala. Nejobsáhleji se vlastním jménům věnuje Mluvnice češtiny 2 (1986), dále jsem pracovala s Příruční mluvnicí češtiny (2008) nebo Českou mluvnicí (1986). Při klasifikaci proprií jsem pracovala s Úvodem do obecné onomastiky od R. Šrámka (1999). Dále se v teoretické části budu věnovat zkoumání učebnicových řad pro český jazyk. V těchto učebnicích se zaměřím na zkoumání obsahu a rozsahu učiva o vlastních jménech, jaké třídy proprií jsou probírány. Hlavním předmětem mého zájmu typy a mnoţství cvičení. Učebnicové řady tvořené podle RVP ZV doplním alespoň o jednu tvořenou podle končícího vzdělávacího programu Základní škola, Národní škola nebo Obecná škola. Kritéria pro posuzování učebnic si stanovím s pomocí literatury zabývající se didaktikou. Do závěru teoretické části zařadím klasifikaci vyučovacích metod z různých hledisek, kterou dále vyuţiji v části teoretické. Pro potřeby praktické části se budu zabývat také programem Čtením a psaním ke kritickému myšlení. A charakteristikou některých metod. Praktickou část pojmu jako sborník návrhů aktivit na procvičování učiva o vlastních jménech. Tyto aktivity chci navrhnout tak, aby byly zpestřením výuky a nabízely něco jiného neţ práci s učebnicí. Zároveň však budu reflektovat, jaké učivo a v jaké šíři se o vlastních jménech na prvním stupni objevuje, právě v dříve hodnocených učebnicích. Navrţené aktivity nebudou přípravami na celou vyučovací hodinu. Kromě 7

8 návrhů didaktických her a jiných metod práce, chci zařadit také několik aktivit vyuţívajících metody programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. S tímto programem jsem se setkala v semináři zaměřeném na alternativní metody ve výuce českého jazyka, vedeném paní doktorkou Tuškovou. Aktivity, které navrhnu, bych ráda před zařazením do této diplomové práce realizovala při plnění souvislé pedagogické praxe, kterou absolvuji na základní škole Kollárova v Jihlavě. Pokud mi bude umoţněno mé nápady vyzkoušet s ţáky, zařadím k aktivitám hodnocení průběhu práce ve třídě. 8

9 1. Podstatná jména Charakteristikou podstatných jmen, obecných i vlastních, se zabývají mluvnice, pro svou práci jsem nejčastěji čerpala z těchto mluvnic: Příruční mluvnice češtiny (2008), ale i z České mluvnice (1986) a Mluvnice češtiny 2 (1986). Dále jsem pak čerpala z Úvodu do obecné onomastiky (1999). Česká mluvnice charakterizuje podstatná jména (substantiva) jako názvy osob, zvířat a věcí, dále názvy vlastností a dějů. Je moţné určovat u nich tyto gramatické kategorie: pád, číslo, rod. Havránek Jedlička (1986) Substantiva můţeme rozdělit na obecná jména neboli apelativa a jména vlastní neboli propria. 1.1 Charakteristika obecných jmen Obecná jména neoznačují ţádné konkrétní osoby, zvířata, věci. Označují je pouze obecně. Havránek Jedlička (1986) Podle Příruční mluvnice češtiny Obecná jména shrnují podstatné rysy pojmenovávané třídy předmětů nebo jevů skutečnosti. Grepl (2008). 1.2Charakteristika vlastních jmen Charakteristiku vlastních jmen uvádí řada publikací. Podle Mluvnice češtiny 2 (1986) vlastní jméno vyjadřuje jedinečnost nějakého objektu, těmito objekty jsou osoby, zvířata, místa, lidské výtvory atd., vlastní jméno odlišuje tento objekt od jiných stejného druhu. Vlastní jména nemohou označovat třídu, objektů. Jinou charakteristiku uvádí M. Grepl (2008), podle něj vlastní jména nenesou zobecňující význam apelativ, ale můţeme u nich pozorovat některé významové rysy, např. z propria Marie můţeme odvodit, ţe jde o osobu ţenského pohlaví. V Úvodu do obecné onomastiky charakterizuje R. Šrámek (1999) vlastní jména jako jazykové jednotky pojmenovávající individualizované objekty. Hlavní funkcí vlastních jmen je pojmenovávané objekty odlišit jako neopakovatelné mezi ostatními objekty stejného druhu, dále pak vlastní jména umoţňují odlišit jednotlivé objekty od sebe navzájem a zařadit je do určitých vztahů (sociálních, prostorových a jiných). 9

10 1.3 Mluvnické kategorie vlastních jmen Dosud nejobsáhlejší charakteristiku gramatických kategorií proprií obsahuje Mluvnice češtiny 2 (1986). Uţívání gramatických kategorií se u jednotlivých tříd proprií můţe lišit. Rod Vlastní jména, která označují ţivé bytosti, mají mluvnický rod dán přirozeným rodem jedinců, které pojmenovávají, proto jsou tato jména pouze rodu muţského a ţenského. Dále je uváděno, ţe propria označující neţivé objekty, týká se to především jmen zeměpisných, se mohou být kromě rodu muţského a ţenského také v rodě středním. O zařazení těchto jmen ke gramatickému rodu rozhoduje především zakončení podoby prvního pádu jednotného čísla. Mluvnický rod jmen českého původu je většinou určen podle rodu apelativa, z kterého byla utvořena (ten Špičák). Některá toponyma nejsou pevně rodově zařazena a kolísají. Petr Komárek Kořenský (1986) Číslo Propria vyjadřují jedinost a jedinečnost objektu, proto bývají uţívána v čísle jednotném (singularia tantum). Zároveň však je moţné na základě společných rysů vyuţít jedno jméno pro více objektů, těmto objektům je pak společné stejné pojmenování a vlastní jméno je pak uţito v čísle mnoţném (v České republice ţije mnoho Pavlů). Některá propria se mohou vyskytovat jako pomnoţná (pluralia tantum). Jsou to ta vlastní jména, která označující skupiny, předmětů, které tvoří určitou jednotu. Mezi pomnoţná vlastní jména se řadí hlavně toponyma (Beskydy, Roháče). Propria uţívaná výhradně v čísle mnoţném jsou skupinová antroponyma. Mezi skupinová antroponyma jsou řazena jména rodová, rodinná, národní atd. Tato propria neoznačují konkrétního jedince, ale jakéhokoli z příslušníků rodu, státu. Petr Komárek Kořenský (1986) Skloňování Skloňování vlastních jmen vychází ze systému skloňování obecných jmen. Propria se skloňují podle svého zakončení podle jednotlivých apelativních vzorů. Zvláštnosti v oblasti rodu a čísla proprií vedou k tomu, ţe v některých případech musí být vyuţíváno okrajových způsobů skloňování. U vlastních jmen se také výrazněji neţ u jmen obecných prosazuje tendence omezovat hláskové alternace, aby bylo ze snadnější ze skloňovaných tvarů rozpoznávat základní podobu jména. Petr Komárek Kořenský (1986) 10

11 Pád Pádové formy jsou jedním z prostředků vyjadřujících funkci podstatného jména ve větě. Příruční mluvnice češtiny hovoří o skloňování obecných podstatných jmen, při jejichţ skloňování je uţíváno všech sedm pádů (tj. nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál, instrumentál). Můţeme říci, ţe vlastní jména jsou také skloňována ve všech sedmi pádech, ale objevuje se odlišné uţití vokativu u různých tříd proprií. Příruční mluvnice Grepl (2008) 1.4 Členění vlastních jmen Vlastními jmény a jejich členěním do jednotlivých tříd se zabývá lingvistická disciplína zvaná onomastika. Vlastní jména mohou být tříděna podle různých kritérií. Pro svou práci jsem čerpala z publikace R. Šrámka Úvod do obecné onomastiky (1999). R. Šrámek (1990) klasifikuje propria do tří hlavních tříd, které jsou dále podrobněji členěny. Těmito základními třídami jsou geonyma, bionyma, chrématonyma. Geonyma jsou propria pro objekty, leţící v krajině, tyto objekty je moţné zaznamenat v mapách. Třída geonym se dále dělí na toponyma a kosmonyma. Kosmonyma jsou vlastními jmény pro galaxie, planety apod., také pro geonymické objekty na planetách, hvězdách a jsou to také vlastní jména umělých kosmických těles. Toponyma procházejí dalším podrobnějším členěním na oikonyma (vlastní jména pro osídlené objekty: domy, zámky, továrny apod.) a anoikonyma (jsou vlastními jmény pro neosídlené objekty), mezi anoikonymy rozlišujeme hydronyma (vlastní jména řek, moří, oceánů, vodních nádrţí, mořských proudů...), oronyma (vlastní jména pro členění zemského povrchu, např. kopce, hory, jeskyně, roviny...), agronyma (vlastní jména ekonomicky vyuţívaných ploch, jako jsou pole, lesy, pastviny), hodonyma (pojmenovávají cesty, silnice, mosty, ţeleznice a jiné komunikační spoje, choronyma (vlastní jména světadílů, států). Úvod do obecné onomastiky charakterizuje bionyma jako propria pro objekty, které jsou součástí sociálních, společenských vztahů. Bionyma můţeme rozdělit na antroponyma (jsou vlastní jména, příjmení, přezdívky...), nepravá antroponyma (jména mytologických postav, hraček, pohádkových postav), theonyma (jména bohů 11

12 monoteistických i polyteistických náboţenství), zoonyma (vlastní jména pro zvířata existující i mytologická), fytonyma (vlastní jména rostlin, např. Ţiţkův dub). Třídu chrématonym je charakterizována jako vlastní jména objektů, které jsou výsledkem lidské činnosti a nejsou zakotveny v přírodě, ale jsousoučástí ekonomických, politických a kulturních vztahů. Hranice mezi skupinami se mohou prolínat. Chrématonyma se člení to těchto skupin: jména výrobků, vlastní jména společenských institucí, organizací, zařízení, vlastní jména společenského jevu, jiné druhy chrématonym. Šrámek (1999) 2. Rámcový vzdělávací program Český jazyk je v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP ZV), spolu s cizím jazykem, součástí vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace. Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace je rozdělena na vzdělávací obory Český jazyk a literatura, Cizí jazyk a Další cizí jazyk. Vzdělávací obor Český jazyk a literatura je členěn do tří sloţek: Komunikační a slohová výchova, Jazyková výchova a Literární výchova. Učivo pro 1. stupeň základní školy je podle RVP rozděleno do dvou období: v 1. období je zahrnut ročník, v 2. období je ročník. Tupý Jeřábek (2005) Rámcový vzdělávací program předkládá očekávané výstupy pro jednotlivá období, kterých by měl ţák, po dokončení tohoto období, dosáhnout. Dále velmi obecně navrhuje učivo, které by mělo být v těchto obdobích probráno. Konkrétními výstupy a učivem se dále blíţe zabývají Školní vzdělávací programy (ŠVP), které si tvoří kaţdá ze škol sama. Velmi obecné pojetí Rámcového vzdělávacího programu umoţňuje školám velkou flexibilitu při tvorbě Školních vzdělávacích programů. Učivo o vlastních jménech na prvním stupni ZŠ spadá podle RVP do 1. období a je součástí sloţky Jazyková výchova, je zmíněno mezi očekávanými výstupy z tohoto období. 3. Učebnice ve výuce českého jazyka Učebnice je hlavní pomůckou při výuce. Od roku 1990 se vydáváním učebnic začalo zabývat více nakladatelství a v současné době je na trhu velké mnoţství učebnicových řad, proto je nutné, aby učitelé výběru věnovali mimořádnou pozornost. 12

13 Učebnice by měly být tvořeny v souladu se základním vzdělávacím dokumentem, v současné době je to RVP ZV a v pátých ročnících postupně ukončované vzdělávací programy Základní škola, Národní škola, Obecná škola a měly by být opatřeny schvalovací doloţkou MŠMT. Aktualizovaný seznam schválených učebnic je pravidelně zveřejňován na internetových stránkách MŠMT. Pro jazykové vyučování jsou učebnice a práce s nimi téměř nepostradatelné, jsou však určeny především ţákům, proto by měly být s ohledem na jejich věk a stupeň znalostí v oblasti mluvnice tvořeny. Učebnice pro první stupeň ZŠ obsahují více praktických cvičení na upevnění, procvičení a zopakování probraného učiva, zatímco výklad mluvnického učiva je omezen na nejnutnější poučky a pravidla a jejich vysvětlení. Většina nakladatelství nabízí jako doplňky k učebnicovým řadám také pracovní sešity, příručky pro učitele a audio-nahrávky. (Brabcová, 1990) 3.1 Kritéria hodnocení učebnic Při práci s učebnicemi jsem se řídila kritérii, podle kterých jsem na učebnicové řady a jednotlivé učebnice pohlíţela Koncepce učebnice zda se obsah učebnice vztahuje k základnímu dokumentu, to znamená, jestli odpovídá RVP ZV nebo programům Základní škola, Národní škola, Obecná škola je-li učebnicová řada ucelená pro ročník jestli nakladatelství vydává k této učebnici metodickou příručku jsou-li vydávány další pomůcky Způsob zpracování věcná správnost výběr textů, jejich tematické zaměření grafické zpracování 13

14 3.1.3 Cvičení jejich typy a množství Brabcová ve své publikaci Didaktika českého jazyka pro studující oboru učitelství na prvním stupni základní školy (1990) uvádí moţnosti členění jazykových cvičení. Tato cvičení můţeme dělit podle různých hledisek: úloha cvičení ve vyučování podle tohoto hlediska se cvičení dělí na poznávací, aplikační a prohlubovací, opakovací a kontrolní obsah podle tohoto hlediska se cvičení dělí na fónická, lexikálně sémantická, slovotvorná, morfologická, syntaktická, slohová a pravopisná místo zpracování podle tohoto hlediska se cvičení dělí na domácí a školní forma projevu podle tohoto hlediska se cvičení dělí na písemná a ústní úloha ve vyučovacím procesu podle tohoto hlediska se cvičení dělí na poznávací, aplikační a prohlubovací, opakovací a kontrolní způsob práce podle tohoto hlediska se cvičení dělí na opisovací, přepisovací, doplňovací, obměňovací, substituční a transformační, modelová, problémová, vyhledávací a diktáty Všechna cvičení jsou však smíšená, protoţe jednotlivá hlediska jejich dělení se prolínají, proto jsou rozdělena podle toho, jaké hledisko u nich převaţuje. Při zpracovávání typů cvičení jsem přihlíţela především k hledisku, které cvičení dělí podle způsobu práce. Toto hledisko je v učebnicích českého jazyka pro první stupeň převaţující. Podle formy projevu jsou tato cvičení písemná nebo ústní. (Brabcová, 1990) 3.2 Nakladatelství Pro svou práci jsem si vybrala učebnicové řady od nakladatelství Prodos (Modrá řada), Dialog, Fraus a Fortuna (viz. seznam pramenů). Všechna tato nakladatelství začala vydávat učebnice po roce Při zkoumání učebnic jsem se zaměřovala na učivo o vlastních jménech. Na to jak hluboce se učebnice vlastními jmény zabývají a jakým způsobem jsou procvičována. 14

15 3.2.1 Pedagogické nakladatelství Prodos, Modrá řada Nakladatelství Prodos vydává učebnice od roku V současné době vychází pro výuku českého jazyka na prvním stupni ZŠ dvě řady učebnic. První a starší z nich není ještě zpracována podle RVP, touto řadou jsem se vůbec nezabývala. Řada podle RVP zpracovaná je pro přehlednost odlišena názvem. Je to tzv. Modrá řada, s těmito učebnicemi jsem pracovala. Autory učebnic pro druhý a třetí ročník jsou PaedDr. Hana Mikulenková a Mgr. Radek Malý. Autorem pro čtvrtý a pátý ročník je PaedDr. Hana Mikulenková. Učebnice pro druhý a třetí ročník byly vydány v roce 2004, pro čtvrtý a pátý ročník v roce Učebnice pro všechny ročníky obsahují schvalovací doloţku MŠMT, která je platná i pro školní rok 2010/ Koncepce učebnic Modrá řada nakladatelství Prodos je ucelená pro ročník a je tvořena tak, aby odpovídala RVP ZV a jeho poţadavkům. Vede k očekávaným výstupům a rozvíjí klíčové kompetence. Nakladatelství vydává Průvodce výukou dle RVP na 1. stupni ZŠ, který slouţí jako metodická pomůcka k učebnicím Modré řady. K učebnicím pro kaţdý ročník jsou vydávány pracovní sešity Způsob zpracování V učebnicích nakladatelství Prodos jsem ve výuce proprií neobjevila věcné chyby. Poučky jsou psány srozumitelně a přiměřeně věku ţáků a jsou doplněny konkrétními příklady. Také jsou od ostatního textu odlišeny barvou písma nebo rámečkem. Ve druhém ročníku se ţáci seznamují s definicí vlastních a obecných jmen, z proprií se seznamují konkrétně s antroponymy, zoonymy a oikonymy, zároveň jsou poučeni o pravopisu proprií. Ve třetím ročníku poučka opakuje jiţ známé informace a doplňuje je o pravopis hydronym. Ve čtvrtém a pátém ročníku se jiţ charakteristika vlastních jmen nerozšiřuje a učivo o nich je pouze procvičováno. Texty jsou vybírány s ohledem na narativní model výuky, proto na sebe navazují. Jsou tvořeny autory učebnic. Ve druhém a třetím ročníku jsou tematicky zaměřeny na školní prostředí a vystupují v nich stále stejné postavy, které ţáky 15

16 provázejí výukou. Ve čtvrtém a pátém ročníku je tématem textů příchod do nového prostředí a seznamování se s ním. Učebnice nakladatelství Prodos jsou graficky zpracovány jednotným způsobem, pro první a druhé vzdělávací období. Na okraji stránky je svislý barevný pruh, ve kterém jsou ve druhém a třetím ročníku velká tiskací písmena, ve čtvrtém a pátém ročníku uţ pouze čtverečky. Písmena nebo čtverce mají určitou barvu a značí, ţe se jedná o otázky a cvičení vztahující se k jednomu textu. Jednotlivé úkoly pak jsou označeny čísly v barvě příslušného písmene nebo čtverce. Znamená to tedy, ţe vycházejí z textu označeného písmenem, čtvercem téţe barvy. Učebnice obsahují také ilustrace, fotografie. Důleţité informace, poučky jsou barevně odlišeny nebo jsou uvedeny v rámečku Cvičení jejich typy a množství V učebnici pro druhý ročník je učivu o vlastních jménech věnována samostatná kapitola a obsahuje šest cvičení zaměřených na pravopis a odlišování jmen obecných a vlastních. První cvičení navazuje na úvodní text kapitoly a je vyhledávací. Ţáci v tomto textu vyhledávají vlastní jména a zapisují je na tabuli. Následující dvě cvičení jsou doplňovací, ţáci doplňují počáteční písmena antroponym nebo oikonym. Čtvrtý úkol je zajímavě graficky ztvárněn. V rámečcích, které vypadají jako roztrhané papírky, jsou apelativa a propria. Ţáci nejprve vyhledávají a zapisují propria a poté k nim přiřazují vhodná apelativa, je to cvičení vyhledávací. Předposlední cvičení je znovu doplňovací, tentokrát ţáci doplňují počáteční písmena ve slovních spojeních, která obsahují i apelativa. Poslední cvičení je také doplňovací a znovu obsahuje propria i apelativa. Jiná cvičení zabývající se proprii se v učebnici pro druhý ročník nevyskytují. V učebnici pro třetí ročník se procvičování učiva o vlastních jménech objevuje v úvodní kapitole, která je věnována opakování z předchozího ročníku. V této kapitole se opakování proprií věnují tři cvičení. První z nich je vyhledávací. Ţáci v textu vyhledávají vlastní jména a zapisují je do sešitu. Druhé cvičení je problémové. V obrysu mapy jsou velkými tiskacími písmeny napsány názvy států a měst, ţáci mají tato propria rozdělit do dvou skupin a k těmto skupinám napsat slovo nadřazené, na závěr řadí 16

17 propria podle abecedy. Poslední cvičení na opakování vlastních jmen v této kapitole je doplňovací. Ţáci doplňují k vlastním jménům vhodná přídavná jména z nabídky. Samostatná kapitola věnovaná propriím obsahuje pět cvičení. První z nich je vyhledávací, ţáci v textu vyhledávají propria a zapisují je. Následující cvičení je problémové. Ţáci přepisují psacím písmem text, který je v učebnici velkými tiskacími písmeny a rozhodují se, kde napíší velké počáteční písmeno. Třetí a čtvrté cvičení jsou doplňovací. Ţáci doplňují počáteční písmena jmen vlastních i obecných. Závěrečné cvičení je vyhledávací. V učebnici pro třetí ročník jsou v závěrečné kapitole věnované opakování dvě cvičení na zopakování učiva o propriích. První z nich je vyhledávací, ţáci z textu vyhledávají toponyma. Závěrečné cvičení je modelové. Ţáci píší na tabuli názvy míst, která chtějí o prázdninách navštívit. Všechna cvičení zařazená v učebnici pro třetí ročník jsou zaměřena na pravopis vlastních jmen a jejich odlišení od jmen obecných. Učebnice pro čtvrtý ročník se opakování vlastních jmen věnuje jen okrajově. Je zde zařazeno pouze pět cvičení. V prvním ţáci vyhledávají v textu vlastní jména a třídí je na vlastní jména osob, zvířat a věcí, zároveň mají určit, jakým slovním druhem jsou. Je to cvičení vyhledávací a určovací. Následující cvičení se od prvního se liší pouze v tom, ţe ţáci nejprve opravují v textu chyby, coţ ho částečně řadí mezi cvičení problémová, ale vyhledávací a určovací způsob práce převaţuje. Třetí cvičení je vyhledávací, ţáci vyhledávají v kalendáři jména spoluţáků a zjišťují o nich informace. Čtvrté cvičení je substituční, zadává ţákům vytvářet domácí podoby jmen, lichotivé i hanlivé. Poslední cvičení je doplňovací. Do učebnice pro pátý ročník jsou zařazena dvě cvičení, vyhledávací a modelové. Modelové cvičení ţákům zadává vytvořit podle předchozího vzoru vlastní text, obsahující propria. Tento text předat spoluţákovi, aby vlastní jména vyhledal a seřadil podle abecedy. Pouţité typy a přesný počet cvičení uvedených v učebnicích pro jednotlivé ročníky uvádím v tabulce č

18 Tabulka č. 1: Ročník Vyhledávací a určovací Problémové Doplňovací Substituční Modelové Celkem Cvičení Celkem Z tabulky vyplívá, ţe v učebnicové řadě nakladatelství Prodos je zařazeno dvacet dva cvičení. Největší počet je zařazen v učebnici pro třetí ročník. Cvičení jsou rozloţena nerovnoměrně, v pátém ročníku by jich mohlo být zařazeno více. Domnívám se také, ţe nejčastěji pouţívané typy (vyhledávací a doplňovací) jsou poněkud stereotypní a bylo by velmi vhodné častější zařazení cvičení problémových Nakladatelství Dialog Nakladatelství Dialog působí na českém trhu od roku Nezabývá se pouze vydáváním učebnic, ale i beletrie. Autory učebnic pro druhý ročník jsou Melichárková Ivana, Antoš Ivan, Švecová Libuše, pro třetí a čtvrtý ročník jsou autory Milena Stéblová a Marie Stuchlíková. Pro pátý roční je pouze Milena Stéblová. Učebnice pro druhý byla vydána v roce 2003, pro třetí ročník v roce 2004, pro čtvrtý ročník v roce 2005 a pro pátý v roce Učebnice pro všechny ročníky obsahují schvalovací doloţku MŠMT, která je platná i pro školní rok 2010/ Koncepce učebnic Učebnice nakladatelství Dialog tvoří ucelenou řadu pro ročník. V jednotlivých ročnících doplňují učebnice pracovní sešity a metodické příručky pro učitele a je 18

19 tvořena tak, aby odpovídala RVP ZV a jeho poţadavkům. Vede k očekávaným výstupům a rozvíjí klíčové kompetence Způsob zpracování V učebnicích nakladatelství Dialog se v učivu o vlastních jménech nevyskytují věcné chyby. Definice a poučky jsou psány stručně a přiměřeně věku ţáků a doplněny o příklady. Od ostatního textu a úkolů jsou odlišeny barvou písma. Ve druhém ročníku se ţáci seznamují s obecnou charakteristikou vlastních a obecných jmen a jejich pravopisem. Další dvě poučky jsou věnovány pravopisu názvů měst a vesnic s jednoslovným i víceslovným názvem. Ve třetím ročníku je charakteristika vlastních a obecných jmen připomenuta a je zde zdůrazněn pravopis oikonym. Ve čtvrtém a pátém ročníku se učebnice vlastními jmény vůbec nezabývají. Texty jsou vybírány tak, aby obsahovaly co nejvíce moţností pracovat s učivem, které je v dané kapitole probíráno. Texty jednotlivých kapitol na sebe tematicky nenavazují. Učebnicová řada nakladatelství Dialog je graficky zpracována jednotným způsobem ve všech ročnících. Úkoly jsou odlišeny číslováním a kapitoly jsou doplněny ilustracemi Cvičení jejich typy a množství Ve druhém ročníku je učivo o vlastních jménech samostatnou podkapitolou kapitoly o podstatných jménech. Procvičení tohoto učiva je věnováno devět cvičení zaměřených na pravopis proprií a odlišování obecných jmen od jmen vlastních. První cvičení pracuje s úvodním textem a je vyhledávací. Ţáci vyhledávají v textu antroponyma a rozdělují je na jména a příjmení. Další tři úkoly jsou problémové a navazují na sebe. Ţáci si mají promyslet, která chlapecká a dívčí jména se jim líbí, dále kdo dětem vybírá jména a jestli si můţeme vybírat také příjmení. Následující cvičení je vyhledávací, ţáci v textu vyhledávají antroponyma, zoonyma, zapisují je a jmenují další zoonyma. Šesté cvičení je modelové, ţáci pracují ve skupinách a uvádí co nejvíce vlastních jmen zvířat známých z knih a filmů. Propria jsou dále procvičována pomocí diktátu. Předposlední cvičení je vyhledávací, ţáci mají v textu vyhledat oikonyma. Kapitola je zakončena 19

20 modelovým cvičením, kdy ţáci mají jmenovat jména měst a obcí, které znají. V učebnici pro druhý ročník není dále učivo o vlastních jménech procvičováno. Ve třetím ročníku je učivu o vlastních jménech stejně jako ve druhém ročníku v učebnici věnována samostatná kapitola. Vlastní jména jsou procvičována pomocí jedenácti cvičení. Devět z nich se nachází v kapitole propriím věnované a poslední dvě jsou zařazena v závěrečném opakování. Všechna cvičení jsou zaměřena na pravopis nebo rozlišování obecných a vlastních jmen a jejich typů. První cvičení je vyhledávací, pracuje s úvodním textem. Ţáci mají vyhledat propria a určit, co označují. Následující cvičení pracují s jednotlivými druhy proprií. Antroponyma a zoonyma jsou procvičena pomocí modelových cvičení, kdy ţáci mají psát jména svá a své rodiny nebo k apelativům označujícím zvířata psát zoonyma. Cvičení pracující s oikonymy je vyhledávací a vyuţívá úvodního textu, ţáci mají zároveň přemýšlet o pravopisu víceslovných názvů měst a obcí. Oronyma a hydronyma a choronyma jsou připomenuta také vyhledáváním těchto typů proprií v úvodním textu. V šestém cvičení mají ţáci za úkol psát správně adresy, toto cvičení je modelové. Závěr kapitoly je jiţ věnován opakování všech výše zmíněných druhů vlastních jmen. Ve vyhledávacím cvičení ţáci rozlišují propria mezi apelativy. Předposlední cvičení je doplňovací a kapitolu uzavírá jediné problémové cvičení zařazené v tomto ročníku. Ţáci mají v textu básně vyhledat ukrytá antroponyma. Souhrnné opakování učiva v závěru učebnice obsahuje jedno vyhledávací a jedno doplňovací cvičení týkající se vlastních jmen. V učebnicích pro čtvrtý a pátý ročník není procvičování učiva o vlastních jménech zařazeno. Pouţité typy a přesný počet cvičení zařazených v učebnicové řadě nakladatelství Dialog uvádím v tabulce č

21 Tabulka č. 2: Ročník Vyhledávací a určovací Problémové Doplňovací Diktát Modelové Celkem Cvičení Celkem Nakladatelství Dialog zařadilo do učebnic dvacet cvičení zaměřených na pravopis vlastních jmen a dovednost ţáků odlišit jména vlastní od jmen obecných. Nejvíce se procvičování tohoto učiva věnuje učebnice pro třetí ročník, zatímco ve čtvrtém a pátém ročníku není zařazeno ţádné cvičení. Nejčastějším typem jsou cvičení vyhledávací a modelová. To způsobuje, ţe je práce s vlastními jmény dosti jednotvárná. Zároveň si myslím, ţe cvičení by měla být jinak rozloţena a zařazena i v učebnicích pro čtvrtý a pátý ročník Nakladatelství Fraus Nakladatelství Fraus bylo zaloţeno roku V počátcích se zabývalo vydáváním učebnic výhradně pro výuku cizích jazyků, ale od roku 2003 nabízí učebnice i pro další předměty vyučované na základních, středních i vysokých školách. Autokami učebnice pro druhý ročník jsou Kosová Jaroslava a Řeháčková Arlen. V učebnici pro třetí ročník se k nim připojuje Babušová Gabriela. Pro pátý ročník jsou autorkami Kosová J. a Babušová G. Učebnice vychází postupně, pro druhý ročník v roce 2008, pro třetí v roce 2009, pro čtvrtý v roce Učebnice pro všechny ročníky obsahují schvalovací doloţku MŠMT, která je platná i pro školní rok 2010/

22 Koncepce učebnic Učebnicová řada nakladatelství Fraus ještě není ucelená. Vydání Českého jazyka pro 5. ročník je plánováno v letních měsících roku Učebnice českého jazyka pro první stupeň ZŠ jsou tvořeny podle RVP ZV, rozvíjí klíčové kompetence a vedou k očekávaným výstupům. Nakladatelství Fraus nabízí k učebnicím také pracovní sešity, audionahrávky a příručky pro učitele. Řadu určenou pro český jazyk tvoří také čítanky, na které odkazují zadání některých úkolů v učebnicích Způsob zpracování V učebnicích nakladatelství Fraus jsem v učivu o vlastních jménech neobjevila věcné chyby. Definice a poučky jsou psány stručně a přiměřeně věku ţáků a doplněny o příklady. Od ostatního textu a úkolů jsou odlišeny barvou písma. Ve druhém ročníku se ţáci seznamují s obecnou charakteristikou vlastních a obecných jmen a jejich pravopisem. Další dvě poučky jsou věnovány pravopisu názvů měst a vesnic s jednoslovným i víceslovným názvem. Ve třetím ročníku je charakteristika vlastních a obecných jmen připomenuta a je zde zdůrazněn pravopis oikonym. Ve čtvrtém ročníku jsou ţáci poučeni především o pravopisu toponym. Texty jsou vybírány tak, aby obsahovaly co nejvíce moţností pracovat s učivem, které je v dané kapitole probíráno. Texty jednotlivých kapitol na sebe tematicky nenavazují. Pod názvem kapitoly je v bodech napsáno, které učivo je v kapitole probíráno. Grafická podoba učebnic je podobná v druhém a třetím ročníku, ve čtvrtém ročníku se trochu mění. Ve druhém a třetím ročníku má název kaţdé kapitoly jinou barvu, stejnou barvu jako nadpis má také barevný pruh, který je na dolním okraji stránky. V tomto pruhu jsou doplňkové úkoly, které jsou v učivu a na dané stránce označeny barevnými puntíky. Barevné členění učebnice je přehledné a zlepšuje orientaci v ní. Ve čtvrtém ročníku se jiţ barevný pruh v dolní části stránky neobjevuje a doplňkové úkoly jsou přímo na stránce odlišeny barevnými rámečky. Učebnice je také rozloţena do několika větších celků, které jsou dále rozděleny na jednotlivé kapitoly. Učebnice pro čtvrtý ročník je méně barevná a působí méně přehledným dojmem. 22

23 Cvičení jejich typy a množství Ve druhém ročníku je učivo o vlastních jménech zařazeno v úvodní kapitole za opakováním z druhého ročníku, dále se tomuto učivu věnuje ještě několik kapitol a jednotlivá opakovací cvičení jsou zařazena i v kapitolách s jiným učivem. První cvičení je vyhledávací, ţáci v úvodní ilustraci vyhledávají příjmení osob, o kterých hovoří text. V následujícím modelovém cvičení ţáci jmenují své kamarády a říkají, jak se s nimi seznámili. I další písemné cvičení je modelové, ţáci píší jména kníţek, které přečetli, dále opisují autory učebnic, které mají ve třídě. Tento blok úkolů je zakončen doplňovacím cvičením, kde ţáci doplňují počáteční písmena jmen herců, zpěváků a jiných umělců. Po doplnění mají toto cvičení opsat. Vyhledávací cvičení pracuje s básničkou o čuníkovi. Podrobněji se k učivu o vlastních jménech vrací ještě dvě kapitoly, v ostatních je zařazeno pouze několik samostatných cvičení. Dvě cvičení vyhledávací opakují rozpoznávání antroponym, jedno pracuje s textem v učebnici, druhé s čítankou. V doplňovacím cvičení doplňují ţáci k povoláním příjmení, která s tímto povoláním souvisí. Následující úkol je problémový, ţáci správně přepisují text tištěný velkými tiskacími písmeny, rozhodují se, která ze slov jsou propria. Opisovací cvičení je primárně určeno jinému učivu, ale ţáci z něj vybírají věty obsahující vlastní jména. Podrobněji se procvičování a upevňování učiva věnují ještě dvě kapitoly, které obsahují osm cvičení, z nichţ dvě jsou modelová, zaměřená na toponyma a zoonyma. Jedno cvičení je opisovací, ţáci opisují z úvodního textu kapitoly vlastní jména. Dvě cvičení jsou vyhledávací a jedno doplňovací. Problémové cvičení dává ţákům za úkol vybrat z textu psaného tiskacím písmem toponyma. Posledním úkolem je seřadit vlastní jména podle abecedy, toto cvičení je modelové. V učebnici pro třetí ročník jiţ není učivo o vlastních jménech rozšiřováno. Cvičení zde obsaţená jsou pravopisná a upevňují dovednost ţáků rozlišovat jména obecná a jména vlastní, dále řadit vlastní jména podle abecedy. Tomuto učivu jsou v učebnici určena jednotlivá cvičení a jedna ze závěrečných kapitol. V opakování z druhého ročníku jsou zařazena dvě cvičení, vyhledávací a modelové. Ţáci vyhledávají v textu toponyma a dále jmenují další jim známá. Modelové cvičení upevňuje schopnost ţáků řadit antroponyma podle abecedy a vyhledávat v kalendáři, kdy mají svátek. Další kapitoly se věnují jinému učivu a jen výjimečně jsou zařazena doplňovací cvičení na počáteční písmena jmen vlastních i obecných nebo ţáci v textech vyhledávají a poté 23

24 vypisují vlastní jména. Zajímavější je cvičení, ve kterém jsou různé pranostiky, ale místo proprií jsou v závorce uvedena data a ţáci s pomocí kalendáře doplňují do volného místa za závorkou příslušná antroponyma. Podrobněji se k učivu o propriích vrací ještě jedna z kapitol téměř v závěru učebnice. Která se věnuje především opakování toponym. S vyuţitím tří doplňovacích a jednoho modelového cvičení. V učebnici jsou v jednotlivých kapitolách diktáty, některé z nich jsou zaměřeny na pravopis vlastních jmen. Učebnice pro čtvrtý ročník procvičuje učivo o vlastních jménech ve dvanácti cvičeních, která se nachází v různých kapitolách. Všechna tato cvičení jsou zaměřena na pravopis proprií a dovednost ţáků vyhledat propria v textu. U několika cvičení určují ţáci také vzory vlastních jmen. Pět z těchto cvičení je vyhledávacích zbylá jsou doplňovací a liší se pouze v tom, na jaký typ proprií jsou zaměřena. Jedná se především o práci s antroponymy a toponymy. Pouţité typy a počet cvičení zařazených v učebnicích nakladatelství Fraus uvádím v tabulce č. 3. Tabulka č. 3: Ročník Vyhledávací a určovací Problémové Doplňovací Diktát Modelové Opis. Celkem Cvičení Celkem V učebnicích nakladatelství Fraus je učivo o vlastních jménech procvičeno velmi podrobně. Nejvíce cvičení je zařazeno v učebnici pro druhý ročník. Počet moţností procvičit toto téma převyšuje ostatní učebnicové řady přibliţně dvojnásobně. Nejvíce cvičení je doplňovacích, proto si ţáci upevňují především pravopis proprií. Cvičení jsou 24

25 v učebnicové řadě rozloţena rovnoměrně, v kaţdém ročníku je jich podobný počet a jsou zařazována průběţně i mezi jiným učivem Nakladatelství Fortuna Nakladatelství Fortuna vzniklo v roce 1990 a zaměřuje se na vydávání učebnic. Autorkami učebnic pro všechny ročníky jsou Ludmila Konopková a Věra Tenčlová. První část učebnice pro druhý ročník vyšla v roce 1999, v roce 2000 vyšla druhá část pro třetí ročník a první část učebnice pro třetí ročník.. U Učebnice pro všechny ročníky obsahují schvalovací doloţku MŠMT, které pro školní rok 2010/2011 nebyla prodlouţena platnost Koncepce učebnice Učebnicová řada nakladatelství Fortuna je ucelená pro ročník a je zpracována tak aby odpovídala poţadavkům vzdělávacího programu Základní škola. Podle tohoto vzdělávacího programu probíhá výuka uţ pouze v pátých ročnících. Učebnice pro kaţdý ročník jsou rozděleny do dvou dílů a doplněny o pracovní sešity Způsob zpracování V učebnicové řadě nakladatelství Fortuna jsem neobjevila věcné chyby. Definice a poučky jsou oproti výše popsaným učebnicovým řadám dosti obsáhlé, ale objevují se pouze ve druhém a třetím ročníku. Jsou vytvořeny s ohledem na věk ţáků. Od ostatního textu a úkolů jsou odlišeny barevnými rámečky. Učebnice jsou zpracovány podle vzdělávacího programu Základní škola, podle kterého se vyučuje pouze v pátých ročnících základních škol. Jejich zpracování mě však zaujalo, proto jsem se jimi zabývala. Dalším důvodem bylo také to, ţe v pátých ročnících ZŠ se ještě vyučuje podle končících vzdělávacích programů. Definice a poučky jsou zvýrazněny barevnými rámečky. V učebnici pro druhý ročník se ţáci setkávají s charakteristikou vlastních jmen, jejich domáckou podobou a důraz je kladen především na pravopis jmen vlastních a obecných. Ve třetím ročníku jsou charakterizována toponyma. Učebnice pro čtvrtý a pátý ročník jiţ další rozšíření charakteristik vlastních a obecných jmen nenabízí. 25

26 Texty jsou vybírány tak, aby obsahovaly co nejvíce moţností pracovat s učivem, které je v kapitole probíráno, a tematicky na sebe nenavazují. Jsou vyuţívány texty pohádky i texty autorů. Grafická podoba učebnic je stejná ve třetím čtvrtém a pátém ročníku, učebnice je členěna do větších celků, které jsou označeny velkými tiskacími písmeny a různými barvami. Tyto celky jsou pak rozděleny do jednotlivých kapitol, které jiţ mají konkrétní názvy. Učebnice pro druhý ročník se dělí pouze na samostatné kapitoly. Úkoly jsou od ostatního textu a pouček odlišeny tučným písmem. Poučky jsou zvýrazněny barevnými rámečky. Texty jsou doplněny ilustracemi a v některých případech ilustrace texty zcela nahrazují Cvičení jejich typy a množství Ve druhém ročníku se učivo o vlastních jménech objevuje ve druhém díle učebnice. Ve druhém díle jsou tomuto tématu věnovány dvě samostatné kapitoly. Tato učebnice se věnuje převáţně obecné charakteristice vlastních jmen a cvičení v ní zařazená jsou zaměřena na pravopis vlastních jmen a jejich odlišení od jmen obecných. První z kapitol v této učebnici, které se učivem o propriích zabývají, procvičuje především zoonyma a toponyma. Ţáci v prvním doplňovacím cvičení vybírají z nabídky jmen zoonyma, která přiřazují k ilustracím psů. Dále mají promyslet, zda podle jména můţeme rozeznat pohlaví zvířete. I další cvičení je doplňovací, znovu se zabývá zoonymy a ţáci doplňují pouze začáteční písmena jmen domácích zvířat a zvířat ţijících v zoologických zahradách a vymýšlí další moţnosti jmen pro zadaná zvířata. Kapitolu věnovanou učivu o vlastních jménech uzavírají dvě cvičení. Obě tato cvičení jsou modelová. V prvním z nich mají ţáci za úkol prohlédnout si obrázek krajiny s městem, řekou, mostem, horou, lesem a rozhodnout se, které části obrázku můţou pojmenovat a tato toponyma zapisují. V závěrečném cvičení jsou uvedena vlastní jména a úkolem je určit, co tato jména označují, ţáci tedy rozeznávají jednotlivé druhy vlastních jmen a přiřazují k nim slova nadřazená. Druhá kapitola věnující se učivu o vlastních jménech obsahuje pět cvičení na upevnění učiva o antroponymech. První z nich je modelové, ţáci si po přečtení poučky o jménech a příjmeních prohlédnou obrázky lidí, u kterých jsou obě jejich jména napsána a dále mají podle vzoru uvádět, jak se jmenují lidé, které znají. 26

27 Následující problémové cvičení je sloţeno z několika částí, ţáci zjišťují, jestli se ve třídě vyskytují stejná rodná jména, pokud ano, tak jak tyto spoluţáky odlišují, přemýšlí o domáckých podobách těchto jmen. Ţáci odpovídají na otázku, proč mají někteří lidé stejná příjmení. V dalším bodě zapisují celé jméno, své, rodičů, sourozenců a doplní celou svou adresu. Další úkol je písemný a také problémový, ţáci přepisují text psaný velkými tiskacími písmeny a rozhodují se, která jména jsou vlastní a která obecná. V doplňovacím cvičení jsou vynechána počáteční písmena jmen obecných i vlastních. Poslední cvičení v druhé části učebnice českého jazyka pro druhý ročník je problémové. Při práci na jeho řešení pomáhá ţákům názorná ilustrace, na které je Slovník spisovné češtiny, Zlaté stránky, výřez kalendáře. Ţáci nejprve odpovídají na otázky. Kde najdou napsaná vlastní jména rodná, jestli ví, proč jsou uspořádaná, tak jak jsou. Poté mají seřadit modře zvýrazněná jména z kalendáře seřadit podle abecedy. Dále odpovídají na otázky, kde najdou abecední seznam příjmení i s adresami a co ještě tam můţou najít. Na závěr mají promyslet, kde se poučí o tom, jak se všechna vlastní jména píší. Ilustrace napomáhá ţákům při řešení těchto úkolů, ale jistě by bylo vhodné, při jejich řešení mít tyto publikace a kalendář přímo ve třídě, aby do nich mohli přímo nahlédnout. V první části učebnice pro třetí ročník je procvičování učiva o vlastních jménech zařazeno ve třech kapitolách. V kapitole zaměřené na opakování z druhého ročníku je jedno cvičení modelové, kdy si ţáci opakují antroponyma. Zapisují rodná jména a příjmení svých nejlepších kamarádů. Problémové cvičení týkající se zoonym ţáky vybízí, aby pojmenovávali zvířata a hovořili o tom, jak se o ně starat. Jedno vyhledávací cvičení je zaměřeno na oikonyma, druhé na ostatní druhy toponym. V souhrnném opakování ţáci pracují se dvěma modelovými cvičeními a jedním doplňovacím, které obsahuje různé typy bionym a toponym. Druhá část učebnice pro třetí ročník se propriím věnuje okrajově, práce s nimi je zařazena pouze v souhrnném opakování. Zde ţáci řadí toponyma podle abecedy, cvičení modelové. Na konci učebnice je zařazen slovníček, v něm mají ţáci vyhledat pět vlastních jmen začínajících na rozdílná písmena, toto cvičení je vyhledávací. V první části učebnice pro čtvrtý ročník je vloţeno jedno cvičení modelové v opakování z předchozího ročníku. Ţáci v něm tvoří abecední seznam jmen a příjmení spoluţáků. Druhá část učebnice se učivem o vlastních jménech nezabývá vůbec. 27

28 První část učebnice pro pátý ročník obsahuje dvě cvičení vyhledávací, jedno obsahuje antroponyma, druhé je zaměřeno na toponyma. Ve druhé části učebnice není opakování učiva o vlastních jménech zařazeno. Pouţité typy cvičení zařazených v učebnicové řadě nakladatelství Dialog uvádím zároveň s počtem těchto cvičení v tabulce č. 4. Tabulka č. 4: Ročník Vyhledávací a určovací Problémové Doplňovací Diktát Modelové Celkem Cvičení Celkem Učebnicová řada nakladatelství Fortuna obsahuje dvacet cvičení na upevnění a zopakování učiva o vlastních jménech. Převaţují cvičení modelová, která nejsou pro ţáky příliš podnětná. Učebnice tohoto nakladatelství se zaměřují spíše teoreticky, obsahují podrobné charakteristiky probíraného učiva, kladou důraz na vysvětlení učiva, ale cvičení jsou dosti jednotvárná. 3.3 Závěrečné hodnocení učebnicových řad Zkoumané učebnicové řady podle mého názoru procvičují učivo o vlastních jménech dostatečně a s výjimkou nakladatelství Fraus nabízí i přibliţně stejný počet cvičení. Ve všech těchto učebnicích převaţují doplňovací a vyhledávací úkoly. Hlavním cílem učebnic je upevnit pravopis vlastních jmen a dovednost ţáků odlišovat jména vlastní od jmen obecných. 28

29 Učivo o propriích na prvním stupni se věnuje bionymům a toponymům. Z bionym se jedná především o antroponyma a zoonyma. Toponyma jsou zastoupena nejčastěji oikonymy, ale objevují se i hydronyma a oronyma. Charakteristice proprií a apelativ se nejpodrobněji věnuje učebnicová řada nakladatelství Fortuna, která je zpracována podle vzdělávacího programu Základní škola, zbylé učebnicové řady obsahují menší mnoţství pouček. Pro úplnost v tabulce č. 5 uvádím celkové počty cvičení obsaţených v jednotlivých učebnicových řadách ve všech ročnících. Tabulka č. 5: Nakladatelství Celkem ve všech Cvičení ročnících Prodos 22 Dialog 20 Fraus 41 Fortuna Vyučovací metody V praktické části své práce uvádím další moţnosti jak procvičovat a upevňovat učivo o vlastních jménech nejen s vyuţitím učebnice. Správně zvolené a pouţité metody vedou k naplnění cílů vyučování. Podle J. Skalkové (2007) je vyuţívání jednotlivých metod ve vyučování úzce spjato se specifiky daného vyučovacího předmětu. Volbu metod také ovlivňuje zkušenost pedagoga a prostředky, které má ve škole, třídě k dispozici. 4.1 Klasifikace metod Existuje celá řada moţností, jaká kritéria si můţeme zvolit pro klasifikaci vyučovacích metod. Já jsem ve své práci vycházela z klasifikace podle Maňáka uvedené v Obecné didaktice (2007). Zde jsou metody členěny podle těchto hledisek. 29

30 4.1.1 Metody z hlediska pramene poznání a typu poznatků metody slovní např. vyprávění, výklad, přednáška, práce s textem, pracovním listem, rozhovor, didaktická hra metody názorně demonstrační např. pozorování, práce s obrazem, instruktáţ, didaktická hra metody praktické např. ţákovský experiment, grafické a výtvarné činnosti, pohybové a pracovní činnosti, didaktická hra Metody z hlediska fází výchovně vzdělávacího procesu motivační expoziční fixační diagnostické aplikační Metody z hlediska využití výukových forem a prostředků propojení metod s vyučovacími formami propojení metod s vyuţitím pomůcek Literatura jmenuje i další hlediska, podle nichţ můţou být výukové metody klasifikovány, ale pro potřeby mé práce jsou nejvýznamnější výše uvedená hlediska. 4.2 Program Čtením a psaním ke kritickému myšlení Program RWCT byl vytvořen v USA, v České republice je pod názvem Čtením a psaním ke kritickému myšlení při výuce vyuţíván od roku Tento program je jednou z alternativních moţností práce ve výuce, jeho cíle korespondují s cíli RVP ZV. Teoretickými východisky programu RWCT jsou pedagogický konstruktivismus, učení se čtením a psaním, vyuţití kooperativního učení. Program RWCT vytváří prostředí pro kritické myšlení a učení, je oceněno vyjadřuje-li ţák vlastní názor, spolupracuje s ostatními. (Tomková, 2007) 30

31 4.2.1 Metody programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení Program RWCT pracuje podle modelu EUR, tento konstruktivistický model učení je rozděluje vyučovací hodinu na tři fáze. Fázi evokace (E), v této fázi si ţák vybavuje svoje dosavadní vědomosti o učivu a zkušenosti s ním a vzniká zde motivace k učení. Ve druhé fázi uvědomění (U) pracuje s novými informacemi a v poslední fázi reflexe (R) hodnotí proces i výsledky učení. Učitel v tomto modelu motivuje, pomáhá, nabízí informace a nástroje. Tomková (2007) Na následujících řádcích se pokusím krátce charakterizovat některé z metod pouţívaných při výuce podle programu RWCT. Nebudu tyto metody uvádět všechny, ale pouze ty které jsem pouţila v praktické části své práce Metoda volného psaní Volné psaní je metodou fáze evokace. Při volném psaní jde o zaznamenávání proudu myšlenek na určené téma (v případě mé práce jsou tímto tématem vlastní jména). Doba pasní jsou dvě aţ deset minut. Ţák zapisuje vše, co ho k danému tématu napadá, v napsaném neprovádí ţádné korekce. Důleţité je psát po celou stanovenou dobu, pokud ţáka nenapadá nic k tématu, zapisuje cokoli, co ho v danou chvíli napadá. Volné psaní vede k vybavování si fakt, ale můţe přinášet i nové nápady Metoda Vím Chci vědět Dozvěděl jsem se (V CH D) Tuto metodu je moţno vyuţít ve fázi evokace. Ţák si do připravené tabulky rozdělené do tří sloupců (V, CH, D). Vyučující zadá téma, poloţí otázku, co vědí ţáci o daném tématu. Ţáci si samostatně do prvního sloupce tabulky napíší vše, co si myslí, ţe o daném tématu vědí. Zde si ţáci mohou tyto své poznatky porovnat, doplnit o ty, které je zaujaly, tyto informace vyučující nijak neopravuje, ale přijímá je jako náhled ţáků na věc. Ţáci si dále promyslí, co ještě chtějí o tomto tématu vědět, jaké informace postrádají. Tyto své otázky si zapíší do prostředního sloupce (CH). Následuje práce s textem, kdy si ţák přečte text týkající se daného tématu. Po jeho přečtení promýšlí, jaké nové informace získal. Tyto nové poznatky si zapíše do třetího sloupce (D). Vyučující můţe dále s touto tabulkou pracovat, ţáci mohou porovnávat, zda text skutečně zodpověděl jejich otázky, zda se skutečně dozvěděli něco nového. Pokud se vyskytnou takové otázky, na které text neodpověděl, je nutné tyto otázky zodpovědět 31

32 jinak. Formou diskuze, vyhledání jiných textů. Výběr textů pro tuto metodu je velmi důleţitý, učitel si musí správně určit cíl hodiny, aby aktivita nebyla pouze bezúčelnou hrou Metoda ANO/NE Tato metoda je vyuţívána ve fázi uvědomění si významu informací. Ţákům je předloţena tabulka, ve které jsou tvrzení týkající se daného tématu. Ţák si tato tvrzení přečte a rozhodne se, jestli s ním souhlasí nebo ne, toto svoje rozhodnutí do tabulky vyznačí. Poslední sloupec je označen záhlavím: V textu. Poté co ţák projde všechna tvrzení, přečte si text, který k tématu náleţí a zapisuje, zda se daná tvrzení v textu nachází nebo jsou pravdivá či nepravdivá. Ţák si poté porovná svoje odpovědi před přečtením textu s tím a zjistí, jestli jsou pravdivé, tím si opraví svoje předpoklady nebo doplní nové vědomosti. Velmi důleţité je vytvářet taková tvrzení, která ţáci v textu skutečně najdou Myšlenková mapa Myšlenková mapa můţe být vyuţita ve fázi evokace. Ţák si doprostřed papíru do bubliny nebo rámečku zapíše téma (vlastní jména) a k tomuto rámečku připojuje další, do kterých zapisuje heslovitě informace, které o tématu ví, ale můţe připojit i pocity, nebo informace, které se mu k danému tématu vybavují. Po dokončení této mapy si ţáci mohou navzájem sdělit, co je napadlo. Po přečtení textu si ţáci do mapy doplní důleţité informace. 32