Použité zdroje a literatura... 4 Doporučená literatura a odkazy ke studiu... 4

Transkript

1 Toto heslo bylo doplněno PaeDr. Marií Pavlovskou, Ph.D., PdF MU, Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a upravování hesla. Obsah stránky: Výklad hesla Výchovný význam hry Význam prožitku hry Mravní význam hry Simulační význam hry Dramatická hra Didaktická hra Stručně k heslu Teorie her Didaktická hra Použité zdroje a literatura Doporučená literatura a odkazy ke studiu Výklad hesla Hru můžeme charakterizovat jako časově ohraničenou svobodnou činnost skupiny nebo jednotlivce, dítěte i dospělého, která vychází ze zájmu subjektu a její smysl je bu? obsažen v činnosti samé, nebo stojí mimo hru (např. jako motiv nebo cíl). Potom je hra prostředkem k získávání různých potřeb nebo naplňování různých cílů. se ale od praktických životních činností odlišuje svými specifickými pravidly a uvnitř obsaženými herními prvky, jimiž je např. soupeření nebo identifikace s rolemi. Hráči obvykle hra přináší uspokojení potřeby, zábavu, poučení, prožitek apod. Miloš Zapletal (1986) charakterizuje hru jako proces aktivní, dynamický, zaměstnávající v menší či větší míře duševní i tělesné schopnosti, které současně cvičí a rozvíjí. Psychologický slovník (Hartl, Hartlová, 2000) definuje hru jako jednu ze základních lidských činností, k nimž dále patří učení a práce; u dítěte je smyslová činnost motivována především prožitky, u dospělých má hra závazná pravidla, cíl nikoli pragmatický, ale ve hře samé. Pedagogický slovník (Průcha, Walterová, Mareš, 1998) definuje hru jako formu činností, která se liší od práce i od učení. Člověk se hrou zabývá po celý život, avšak v předškolním věku má specifické postavení je vůdčím typem činnosti. ROGER CAILLOIS, francouzský filozof, rozlišuje čtyři základní typy her: 1. Soutěživá hra čili zápas poskytuje na začátku všem hráčům stejnou šanci a vyžaduje osobní výkon (sport) 2. založená na náhodě (ruleta, loterie) 3., jejichž podstatou je potěšení z rotace, pohybu, pádu, závrati, z porušení stability (tanec, houpání) 1

2 4. založená na dočasném přijetí fikce (divadelní a dramatické aktivity dramatická hra, kostýmování, maskování) (Machková, 2007) Výchovný význam hry V celé oblasti výchovy je hra využívána jako významný výchovný prostředek. S přihlédnutím k věkovým zvláštnostem patří mezi nejoblíbenější činnosti ve volném čase. Vhodně kompenzuje vyučování a působí jako relaxace. Je významným prostředkem nenásilného ovlivňování, a tedy výchovného vedení. Hry podle svého charakteru ovlivňují biologický, psychický i sociální rozvoj jedince. Podněcují pohybovou aktivitu, umožňují nenásilné získávání zkušeností, nových poznatků, dovedností a rozvíjení schopností. Hry se podílí na utváření charakterových a volních vlastností. Protože hry probíhají většinou ve skupinách nebo dvojicích, mají významnou socializační úlohu. Učí děti zapojit se do skupiny, podřídit se pravidlům hry a osvojovat si pravidla sociálního soužití. Význam prožitku hry Jedním z významných atributů hry je prožitek. Není to nový fenomén, protože se uplatňoval střídavě s větší či menší intenzitou v různých historických obdobích dějin pedagogiky, ale nového rozměru nabývá s tzv. prožitkovou pedagogikou Kurta Hahna a jeho školy Salem na počátku 20. století. Pro současnou společnost je typické, že bezprostřední zkušenost je nahrazena zkušeností zprostředkovanou (nejčastěji pomocí médií). Obsahy a děje, které film či televize předkládá, člověk nezná z vlastního života. Dětem je stále více zkušeností předkládáno zprostředkovaně: v hodině přírodopisu je jim promítnut film o lese, sport prožívají pasivně před televizí atd. Hry jsou jednou z možností, jak dětem umožnit skutečný prožitek. Děti se mohou prostřednictvím hry zcela vžít do konkrétní role, plně ji rozehrát a prožít. Mravní význam hry Mravní význam her spočívá zejména v tom, že se děti musí řídit určitými pravidly. Pravidla mají ve hře dominantní postavení a plní hned několik funkcí. Jednak říkají účastníkovi hry, co může a nemůže dělat, aby naplnil podstatu hry, ale zároveň tuto skutečnost komplikují. Pravidla tedy vytváří překážky, které mohou být fyzické (doběhnout někam, vyšplhat, vyskočit, přelézt něco) nebo psychické (komunikovat s někým, podřídit se, vyřešit problém). Hráč je během hry postaven před otázku: Jak to udělat, abych danou překážku překonal a přitom neporušil pravidla? Organizátor (pedagog) přitom vychází z předpokladu, že budou-li hráči dodržovat pravidla ve hře, budou dodržovat i pravidla (zákony) v reálném životě. je proto řazena v soudobých koncepcích výchovy mezi účinné prostředky mravní výchovy. I když hra nemusí být přímo určena k mravní výchově, vždy s sebou přináší celou škálu příležitostí, ve kterých se může projevit hráčův charakter. Simulační význam hry V širším pojetí lze mezi simulační hry zahrnout všechny hry a to proto, že každá hra vlastně simuluje (napodobuje) určitou situaci z reálného světa. V užším pojetí se však za simulační považují ty hry, pomocí kterých se hráči mohou v herním světě setkat se situacemi, které jsou v reálném světě jen ojedinělé. Podstata této ojedinělosti spočívá v nebezpečí, které s sebou tyto situace přináší. V simulačních hrách se užívá prvků dramatických her, účastníci vystupují v roli, která je rámcově definována a někdy i doplněna vnějšími znaky (kostýmy, rekvizitami). S hrou souvisí podle HUIZINGY také tajemství nebo přestrojování za jiné, tedy vstup do role, kostýmování a maskování. 2

3 KARL BÜHLER soudí, že hra (speciálně dramatická hra napodobivá) dovoluje prožít te? a tady, bez odkladu, co je dítěti nedostupné, a učit se tak nejen vnějším projevům, ale i vnitřním postojům a citům. (Machková, 2007) Dramatická hra E. Machková: Dramatická hra, tj. námětová hra založená na mezilidském kontaktu a komunikaci, na setkávání různých lidských jedinců v situacích, osob, které na sebe vzájemně působí řeší střetávání svých postojů a potřeb, přání a směřování a vytváření tak děje. Základem dramatu a dramatičnosti je dramatická situace, tj. taková situace, v níž dochází k vzájemnému působení osob na svá jednání. Je tedy přirozené, že se dramatická hra stala jedním z prostředků té oblasti výchovy, která se dotýká zmíněné polarity individuálního a sociálního, experimentace a získávání zkušeností v mezilidském styku a vztahu osvojování si praktických dovedností občanských, získávání praxe, zkušenosti s chováním demokratickým, tolerantním, svobodným, s poznáváním sebe sama skrze zrcadlení druhých. J. Valenta: znaky dramatické hry role, konflikt, příběh, hry s konfliktními situacemi tvoří jádro dramatických rolových her. Jednak jsou přirozeně zajímavé, dokonce skutečně zajímavější než situace s hladce plynoucí komunikací. s konfliktem nám umožňují široký nácvik zasahování, měnění situací, jejich rychlé analýzy, hledání strategií komunikace, ale i rozkrývání obecných principů lidské existence stojících za hrou. V dramatické hře jde především o mimetické zobrazivé jednání účastníků dramatické hry, ve které dramatické osoby (lidé jednající) vytvářejí dramatické děje (jednání lidí), tedy takové jednání, kdy akce osoby jedné působí na osobu nebo osoby jiné. Řeč a pohyb, polohy těla, svalové napětí, psychofyzické naladění, to vše při konkrétní akci v daném čase a prostoru te? a tady vyvolává psychické pochody. V akci můžeme prozkoumávat doslova na vlastní kůži řadu situací, postojů a vztahů a vlastním vstoupením (přetělesněním) do prozkoumávané postavy můžeme obohatit své dosavadní představy. V dramatické hře je vyhrávání se základním prvkem vlastní aktivity účastníků dramatu. Je založeno na jedné ze základních stránek lidské tendence přirozeně improvizovat a dramatizovat. D. Svozilová: Významný pro tvořivou dramatiku je důraz na vlastnosti hry jako aktivity prožitkové, doprovázené pocitem svobody, spontánnosti a dobrovolného rozhodnutí. Didaktická hra Používáme-li hru v pedagogickém procesu, který sám o sobě má pragmatický cíl, pak můžeme snadno zpochybnit tvrzení, že se jedná skutečně ještě o hru. Hledáme pak způsob, jak terminologicky vyjádřit, že sice jde ještě o hru, ale o použitou pro pedagogické účely. Vznikají pak názvy metod jako např. didaktická hra. Didaktická hra umožňuje osvojování obsahů věcného učení a působí v první řadě na rozum, i když někdy může být jejím doplňkem hra v roli (např. hra na obchod je v zásadě hrou v roli a může být zaměřena bu? didakticky, na osvojování početních úkonů, znalost zboží apod., nebo dramaticky, tj. na vztahy mezi kupujícím a prodávajícím). Cíl je vždy podřízen vzdělávání, proto jej stanovuje učitel. Vyvolává zájem žáků, aktivizuje jejich pozornost a zprostředkovává poznatky. Vlastní hravá část má pro žáka největší význam. Učitel využívá hru pro její didaktický cíl, ale žák hraje hlavně pro zajímavou činnost. vou činností se tak dosahuje didaktického cíle. V didaktické hře musí být přesně vymezeno, co má žák dělat, aby pro něj tato činnost byla dostatečně zajímavá a přitažlivá. Vhodná je didaktická hra, při které žák ani nepozoruje, že plní určitý úkol, záměr. Pravidla organizují hravou část tak, aby se skutečně zaměřovala na plnění daného úkolu. Žák dostává přesné instrukce, jak si má ve hře počínat, co může a nesmí dělat. Pravidla zabraňují tomu, 3

4 aby se hra vyvíjela živelně. Pravidla jsou opěrným bodem pro myšlení a jednání žáků. Proto musí být stručná, jasná a přesná.. Musí poskytovat možnost kontroly a sebekontroly. Vyhlášení výsledků, zhodnocení účasti jednotlivých žáků, skupin nebo třídy. Ukončení je vlastně kontrolou, jak žáci zachovali pravidla a splnili úkol, který jim byl zadán. Didaktická hra by nikdy neměla vyústit do závisti a nevraživosti mezi žáky, nebo do podceňování schopností jednotlivých účastníků. Rozčarování ze hry snižuje její racionální výchovné využití. Toto heslo bylo založeno Hanou Fišerovou, Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a upravování hesla. Stručně k heslu Forma činnosti, která se liší od práce i od učení. Výsadní postavení má v předškolním věku, kdy je vůdčím typem činnosti. má řadu aspektů: poznávací, procvičovací, emocionální, pohybový, motivační, tvořivostní, fantazijní, sociální, rekreační, diagnostický, terapeutický. Zahrnuje činnosti jednotlivce, dvojice, malé skupiny i velké skupiny. K některým hrám jsou utné speciální pomůcky, sportovní náčiní, nástroje). Většina her má podobu sociální interekce s přesně formulovanými pravidly. (Průcha,Walterová, Mareš 2003) Teorie her Je speciální matematická disciplína, která zahrnuje studium výchozí situace, průběhu a výsledků některých her. Didaktická hra Analogie spontánní činnosti dětí, která sleduje didaktické cíle. Může se odehrávat v učebně, tělocvičně, na hřišti, v přírodě. Má svá pravidla, vyžaduje průběžné řízení a závěrečné vyhodnocení. Předností je stimulační náboj, zvašuje zájem žáků o prováděné činnosti, podporuje spolupráci, soutěživost, nutí je zapojovat životní zkušenosti, využívat poznatky a dovednosti. Některé hry se blíží modelovým situacím z reálného života. (Průcha, Walterová, Mareš 2003) Použité zdroje a literatura PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. Praha : Portál, s. ISBN PAVLOVSKÁ, M. Dramatická výchova. Brno : CERM, ISBN PAVLOVSKÁ, M. ed.: Cesta současné školy ke škole tvořivé. Brno : MSD, ISBN Valenta, J. Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. Praha : ISV, ISBN Machková, E. Jak se učí DV. Praha : Artama, ISBN SVOZILOVÁ, D.: Strukturovaná dramatická hra. In: Tvořivá dramatika. Praha : IPOS, 2000, č. 3, s. 11. ISSN Doporučená literatura a odkazy ke studiu ANGIOLINO, Andrea. Hry s čtverečkovaným papírem a tužkou. Praha : Portál, s. ISBN SMITH, CH. A.: Třída plná pohody. Praha : Portál, ISBN

5 CANFIELD, J.; WELLS, H.: Hry pro zlepšení motivace a sebepojetí žáků. Praha : Portál, ISBN WAY, B.: Rozvoj osobnosti dramatickou improvizací. Praha : ISV, ISBN VYSKOČILOVÁ, E.; HERMOCHOVÁ, S. Interakční hry pro školní děti. Praha : Karolinum ISBN HICKSON, A. Dramatické a akční hry. Praha : Portál, ISBN BLÁHOVÁ, K. Uvedení do systému školní dramatiky. Praha : IPOS, ISBN BUDÍNSKÁ, H. Hry pro šest smyslů. Praha : GEMA, ISBN neuvedeno. DISMAN, M. Receptář dramatické výchovy. Praha : SPN, HERMOCHOVÁ, S. Hry pro život 1. Praha : Portál, ISBN HERMOCHOVÁ, S. Hry pro život 2. Praha : Portál, ISBN MACHKOVÁ, E. Úvod do studia dramatické výchovy. Praha: IPOS, ISBN MACHKOVÁ, E. Improvizace s příběhem v angloamerickém dramatu. Praha : DAMU1996. ISBN MACHKOVÁ, E.: Metodika dramatické výchovy. Praha : ARTAMA, ISBN MLEJNEK, J. Dětská tvořivá hra. dec Králové : KSS, ČAČKA, O. Psychologie imaginativní výchovy. Brno : MU, ISBN Budínská, H. A? si mohou naše děti ve své škole hrát! Praha : Artama, ISBN Erkert, A. Hry pro usměrňování agresivity. Praha : Portál, ISBN Ko?átková, S. a kol. Vybrané kapitoly z dramatické výchovy. Praha : Karolinum, ISBN Macková, S. Dramatická výchova. Brno: DiFa JAMU, ISBN Morganová, N.; Saxtonová, J. Vyučování dramatu. Praha: STD, ISBN Richter, L. Literatura, divadlo a my. dec Králové: KKS, Šimanovský, Z. Hry pro zvládaní agresivity a neklidu. Praha: Portál, ISBN Šimanovský, Z.; MARTIN,V. Hry pomáhají s problémy. Praha : Portál, ISBN