Výchova ke zdraví na 1. stupni základních škol

Transkript

1 Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra pedagogiky Výchova ke zdraví na 1. stupni základních škol Diplomová práce Vedoucí práce : PhDr. Hana Filová, PhD. Vypracovala : Jitka Pejchalová Brno

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala sama a v seznamu použitých informačních zdrojů uvedla veškeré prameny, z nichž jsem čerpala. Souhlasím, aby práce byla uveřejněna v Ústřední knihovně PdF MU v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 16. dubna

3 Děkuji paní PhDr. Haně Filové, PhD., za odborné vedení mé diplomové práce, cenné připomínky a rady při jejím zpracování. Děkuji také celé své rodině, za podporu a pomoc při studiu na pedagogické fakultě a Ing. Silvestru Maršálkovi za pomoc a rady při vypracování mé diplomové práce. V Brně dne 16. dubna

4 Obsah Úvod Výchova ke zdraví jako společenský problém Pojetí zdraví v historii a současnosti Výchova ke zdraví v některých evropských státech Výchova ke zdraví v současném základním školství Kurikulární dokumenty základního vzdělání Standard základního vzdělání č.j / Zdroje a kurikulární dokumenty současného pojetí zdraví v dosavadních vzdělávacích programech: Program Základní škola Výchova ke zdraví v programu Obecná škola Výchova ke zdraví v programu Národní škola Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět v Rámcovém vzdělávacím programu ZV Vzdělávací oblast Člověk a zdraví v Rámcovém vzdělávacím programu Programy a projekty podpory zdraví Zdraví pro všechny v 21. století Projekt Zdravá škola Škola podporující zdraví Historie a realizace evropského programu Zdravá škola v České republice Projekt Škola podporující zdraví Projekt Zdravé zuby Projekt Zdravá Pětka Projekt Školní mléko Projekt Týdny zdraví Program proti šikanování a násilí ve školách a školských zařízeních

5 3.8. Program Mezinárodní bezpečná škola Program Normální je nekouřit Realizační možnosti výchovy ke zdraví ve výuce na 1. stupni ZŠ Projektové vyučování Charakteristika důležitých pedagogických pojmů Projektová výuka v historickém kontextu Výukové strategie v projektovém vyučování a integrované tematické výuce Autentické učení (výkon) Induktivní výuka Sociálně zprostředkovaná výuka Praktická část Návrh projektu ITV Realizace projektu ITV Charakteristiky třídy: Průběh projektu ITV: Sebereflexe Zhodnocení podmínek pro realizaci projektu ITV Co bylo přínosem projektu ITV pro děti? Co bylo přínosem projektu ITV pro mě? Závěr Seznam použité literatury Resumé...67 Seznam příloh:

6 Úvod Během mých praxí při studiu na pedagogické fakultě jsem si uvědomila, jak málo je mladá generace vedena ke zdravému způsobu života. Téma výchovy ke zdraví je pro mne natolik aktuální a zajímavé, že jsem si je vybrala pro zpracování diplomové práce. V současné době děti a mládež ohrožuje mnoho zdravotních rizik, která jsou typická pro toto období. Mezi ně patří tabák, alkohol, drogy, rané sexuální zkušenosti, nezdravá strava, nedostatek pohybových aktivit a obezita. I přes pravidelnou prevenci a dobrou úroveň lékařské péče v dětském věku a dospívání se zdravotní stav této skupiny obyvatelstva nijak nezlepšuje. Ba naopak, přibývá více alergických, pohybových a nervových onemocnění, u dětí se častěji objevují specifické poruchy chování a v neposlední řadě stoupá úrazovost a výskyt patologických závislostí. V průběhu školní docházky člověka se potkávají dvě důležité etapy lidského života. Je to dětství a dospívání, kdy nastávají zásadní změny v psychofyzickém vývoji, jedinec získává sociální a zdravotní návyky, které mu zůstávají po celý život. Na zdraví také samozřejmě působí rodinné a širší sociální prostředí. Tyto dvě etapy ovlivní člověka na celý zbytek jeho života, a jelikož mladí lidé stráví mnoho času ve školním prostředí a její vzdělávací program je společensky kontrolovaný a ovlivnitelný, poskytuje škola jedinečnou příležitost pro podporu zdraví. V příručce Podpora zdraví dětí a mládeže v Evropě (1994, s. 11) je obsažena jedna ze základních myšlenek pro vzdělávání a výchovu ke zdraví: začít vždy na úrovni stávajících vědomostí žáků nebo studentů, jejich vyvíjejících se nebo již zformovaných postojů a hodnot, včetně jejich chápání problematiky zdraví. Každý žák má značné množství vědomostí neformálního typu, což má mimořádný vliv na to, jak bude reagovat na podněty ze strany učitele. Ve výchově ke zdraví, stejně jako v kterékoliv jiné formě výuky, může mít vzdělání pro mladé lidi smysl pouze v podmínkách jejich předcházejících sociálních zkušeností. Je proto nutné, abychom používali metody, které nám umožní zjistit dosavadní znalosti, mínění a postoje žáků a studentů. 6

7 V teoretické části diplomové práce vysvětluji pojem zdraví a uvádím, jaká byla výchova ke zdraví v posledních 100 letech a jaký byl její postupný vývoj během té doby. Dále popisuji výchovu ke zdraví ve vybraných evropských státech, abychom mohli kontrolovat situaci českých škol v současných evropských podmínkách. Představuji současný vzdělávací systém a stávající kurikulární dokumenty a samozřejmě nově začínající Rámcový vzdělávací program ZV. Zdůrazňuji funkci průřezových témat v realizaci vzdělávacích oblastí Člověk a zdraví a Člověk a jeho svět. Přináším informace o programech a projektech podporujících zdraví, které se realizují na základních školách ČR, uvádím jejich charakteristiku a na co jsou zaměřené. Dále v teoretické části charakterizuji důležité pojmy, jako je projektová výuka a integrovaná tematická výuka. K projektové výuce přináším informace o jejím vzniku a vývoji až po současnost. Také se zmiňuji o realizačních možnostech projektové výuky a integrované tematické výuky. Praktická část představuje týdenní projekt integrované tematické výuky, který vyústil z teoretické části. Cílem praktické části je vytvořit výukový projekt ITV, který by ukázal, jakým způsobem lze prostřednictvím projektové metody rozpracovat a realizovat výuku ke zdraví. Projekt ITV Naše zdraví a bezpečí si klade za cíl, aby si děti osvojily vědomosti a dovednosti, které jsou důležité pro jejich zdraví a bezpečí, a aby informace týkající se dané problematiky braly vážně. V projektu ITV uplatňuji vzdělávací strategie moderní pedagogiky. Činnosti a úkoly jsou zaměřeny na rozvoj celé osobnosti žáků. Důraz kladu na ty činnosti, které nutí děti přemýšlet, samostatně vyhledávat informace, uplatňovat tvořivost a fantazii. Podle mě projektová metoda poskytuje učiteli prostor pro uplatnění vlastních nápadů a fantazie, spojuje rozličné vzdělávací obory, rozvíjí celou škálu dovedností žáků a umožňuje aktivně děti zapojit do učení. 7

8 1. Výchova ke zdraví jako společenský problém 1.1. Pojetí zdraví v historii a současnosti Světová zdravotnická organizace (WHO) definovala zdraví v r jako stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody, nejen nepřítomnost nemoci nebo tělesné vady. (Podpora zdraví dětí a mládeže v Evropě, 1994, s. 10) Podle Holčíka (2004) zdraví není protipólem nemoci a ve své podstatě je jinou kategorií než nemoc. Je jedním z předpokladů plného, plodného a kvalitního lidského života, ale také nezbytnou podmínkou ekonomického a sociálního rozvoje. Je tedy významnou humánní hodnotou, a to jak individuální, tak sociální. Je provázeno mnohými společenskými, právními, politickými, ekonomickými, kulturními a dalšími aspekty. Svobodová (2004, s. 71) uvádí, že představy o zdraví se liší a každý z nás do nich začlení svůj hodnotový systém, zvyky, tradice a zcela jistě i vlastní pojetí zdraví. Je důležité nezužovat pojem zdraví pouze na nepřítomnost nemoci, ale chápat jej jako komplexní, celkově dobrý subjektivní pocit životní pohody, souladu a harmonie, který člověk prožívá v rovině fyzické, psychické, sociální a duchovní. Tento pocit je relativní a každý člověk si jej uvědomuje podle míry své zralosti. Jednotlivci jej dosahují za jiných okolností a předpokladů. Zdraví je podmínkou hodnotného života jednotlivce, společnosti i celého světa. V současném pojetí zdraví se objevují dva přístupy: Celostní, holistický přístup spočívá v celistvosti struktury lidské bytosti a jejího prostředí. Interakční, dynamický přístup ji doplňuje o mechanismus, v němž se složky zdraví a nemoci vzájemně ovlivňují a mají svou dynamiku. Je zapotřebí naučit se chápat zdraví jako výsledek interakcí a vzájemných vlivů člověka, přírody, prostředí, ale také našich postojů, myšlení, zvyků, způsobu života i vztahů k jiným lidem. Významnou složkou současného pojetí zdraví je aktivní postoj k jeho vytváření a udržování. 8

9 Vaculík (2006, s. 90)ve sborníku Škola a zdraví pro 21. století uvádí zdravotní a hygienické poměry v českých školách před 100 lety. V té době se školy začaly starat o zdraví žáků. Na přelomu 19. a 20. století se školy, zejména gymnázia a vyšší odborné vzdělání, staly předpokladem sociálního vzestupu, vzrůstu osobní prestiže a relativního blahobytu. V tomto období se začaly stavět nové školní budovy, které ale postrádaly přiměřené hygienické vybavení, osvětlení a tělocvičny. Oficiální názor na sport byl v té době negativní a některé sporty, jako fotbal, byly žákům zapovídány a student kvůli nim riskoval vyloučení ze studia. Před 1. světovou válkou byly zprovozněny plně vyhovující školní budovy. Důraz byl kladen na estetizaci prostředí a na praktické formy výuky, jako byly práce v dílnách a na pozemcích. Součástí školy se stala tělocvična a hřiště. Zdravotní poměry ve školách začátkem 20. století měli na starost zejména lékaři. Počátek lékařského dozoru na obecných školách se datuje od 80. let 19. století. Školní lékaři vyšetřovali tělesný a duševní stav žáků, dozírali na zdravotní poměry ve všech školách a třídách a byli zváni do komisí pro opravy škol. Důležitým úkolem školních lékařů bylo chránit děti před nakažlivými nemocemi. Dále měli právo se vyjadřovat ke kvalitě a množství vyučovací látky, rozvrhu hodin, účelnosti vyučovacích prostředků a pozorovat vliv vyučování na fyzický vývoj žactva. Členy školního lékařství byli také zubní školní lékaři. (Vaculík 2006, s. 90) Zatímco v 19. století trápily lidi zejména choroby chudoby, ve 20. století byly hlavní příčinou úmrtnosti choroby blahobytu (tj. srdeční onemocnění, rakovina plic, mozková příhoda, diabetes), které jsou způsobeny především nezdravým životním stylem. Od 70. let 20. století lidé přicházeli na to, že zdraví neovlivňuje pouze zdravotnická péče, ale také prostředí, ve kterém žijí a životní styl. Do té doby to byla věc jednotlivce. V roce 1984 se do cílů program WHO Zdraví pro všechny promítl význam životního stylu. Změna životního stylu nebyla už tedy vnímána jen jako osobní záležitost, nýbrž jako cíl, jehož dosažení bude společně podporováno řadou aktérů. ( 9

10 1.2. Výchova ke zdraví v některých evropských státech Jak jsem již uvedla, Česká republika se v roce 1998 přihlásila k programu Zdraví pro všechny v 21.století, který má na starost WHO. Světovou zdravotnickou organizaci tvoří 193 států, rozdělených do 6 geografických regionů. Jedním z nich je i Regionální úřad pro Evropu, pod který spadá ČR. V posledních letech se zlepšuje spolupráce České republiky s evropskými státy, proto se chci ve své práci zmínit o výchově ke zdraví v evropských státech. Je důležité, aby lidé měli přehled nejen o své rodné zemi, ale také o zemích na stejném kontinentu. Mužíková (2006, s. 31) ve své práci přináší údaje o jednotlivých zemích, které sice nejsou rovnoměrně ani obsahově strukturovány, ale přesto jsou přínosné a inspirativní. Zmiňuje se nejen o evropských státech, ale i o mimoevropských zemích. Výchova ke zdraví v evropském školství je často propojena s tělesnou výchovou. V Anglii současné kurikulum (nejde o celou Velkou Británii) podporuje aktivní a zdravý životní styl a vyšší fyzickou aktivitu dětí. Výchova ke zdraví je v této zemi propojena s tělesnou výchovou. Žáci se v hodinách tělesné výchovy seznamují s důležitostí aktivního způsobu života, učí se, jak různé typy fyzické aktivity ovlivňují jejich kondici, jaká jsou pozitiva pravidelného cvičení a jaké aktivity mohou vést k jejich větší duševní pohodě a posílit jejich zdraví. Za své zdraví by měli převzít osobní zodpovědnost. Zvyšuje se i nabídka mimoškolních tělovýchovných programů. Kromě standardních osnov nabízí mnoho škol programy na podporu aktivního života žáků, kladoucí v poslední době zvýšený důraz na zdravý životní styl. Ostatní témata výchovy ke zdraví jsou rozptýlena do dalších předmětů. V Belgii je stále více pozornosti věnováno problematice vzdělávání dětí v oblasti zdraví. Výchova ke zdraví je zahrnuta v kurikulu tělesné výchovy, která však nemá k dispozici dostatečný počet vyučovacích hodin. Ve školách se zavádějí programy na podporu aktivního životního stylu. Učitelé se snaží v žácích vyvolat kladný vztah k pohybu v každodenním životě a naučit je základním principům zdravého životního 10

11 stylu. Informovanost rodičů o důležitosti fyzicky aktivního způsobu života je jedním z úkolů oboru tělesná výchova. Mezi hlavní cíle tělesné výchovy v Bělorusku patří rozvoj duševního zdraví a fyzické kondice. Zdravý životní styl je považován za důležitou součást života společnosti. Tělesná výchova je však primárně zaměřena na rozvoj fyzické zdatnosti žáků. Podle nejnovějších výzkumů v Dánsku je nedostatek pohybu u dětí jedním z hlavních problémů současné společnosti a podílí se na vzestupu civilizačních chorob. Zdravotní aspekty pohybové aktivity se dostávají stále více do popředí. Zdravý životní styl je podporován za účelem omezení civilizačních chorob. Tělesná výchova by proto měla být předmětem, který je primárně zaměřen na výchovu ke zdraví. Obsah předmětu by měl být přesněji vymezen a mělo by být zdůrazněno, jak je důležitá jeho výuka na školách. Aby mohlo dojít ke změnám v životním stylu jednotlivců i celé společnosti, je potřeba vytvořit dětem odpovídající podmínky v jejich každodenním životě. Tělesná výchova a výchova ke zdraví ve Finsku mají úzce propojené cíle. Jde o podporu zdravého a fyzicky aktivního způsobu života žáků a rovněž o porozumění důležitosti a principům udržování fyzické kondice na zdraví prospěšné úrovni. V poslední době je na výchovu ke zdraví kladen stále větší důraz v souvislosti se vzrůstajícími problémy v životním stylu mládeže (alkohol, kouření, drogy). Proto je od roku 2001 výchova ke zdraví samostatným vyučovacím předmětem. Výchova ke zdraví ve Francii je obecným cílem a součástí tělesné výchovy. Žáci během hodin tělesné výchovy získávají informace o zdraví, aniž by se je nějak systematicky učili. Žádné speciální hodiny zaměřené na výchovu ke zdraví neexistují. Při tělesné výchově se však žáci učí o prevenci úrazů během sportování ve volném čase, o základních pravidlech zdravé výživy a pitného režimu, o hospodaření s energií v různých obdobích života a základech první pomoci. V irském vzdělávacím systému je výchova ke zdraví obsažena v předmětu občanská výchova a výchova ke zdraví (dále OVVZ). Tento předmět poskytuje žákům příležitost rozvíjet jejich dovednosti a kompetence naučit se toho více o sobě, starat se o sebe i o 11

12 jiné a činit kvalifikovaná rozhodnutí ohledně svého zdraví, osobního života a sociálního rozvoje. Předmět OVVZ je od září 2003 povinnou součástí osnov základní školy. Tělesná výchova na litevských školách je orientována na výchovu ke zdraví, která je pojímána jako schopnost žáků převzít zodpovědnost za své vlastní zdraví i za zdraví svého okolí. Zahrnuje porozumění zdraví, schopnost starat se o zdraví a fyzický stav, překonávání stresu a přijetí zdravého životního stylu jako neoddělitelnou součást života. Důraz je kladen i na posílení vědomostí o zdravém životním stylu a omezení rizikových faktorů. Fyzická aktivita litevských dětí je malá a s věkem se ještě snižuje. Jedním z hlavních důvodů je pravděpodobně kvalita tělesné výchovy, která nereaguje na podněty a požadavky moderního života. Cílem tělesné výchovy v Německu je podpora zdraví žáka. Tento záměr koresponduje s třemi hlavními funkcemi spojenými se zdravím: 1) udržení dosavadní zdravotní úrovně, 2) rekonvalescence po prodělané nemoci či zranění, 3) rozvoj nad rámec dosavadní úrovně zdraví. V Nizozemí výchova ke zdraví není součástí tělesné výchovy. Škola nemá za úkol zajišťovat kondici a zdraví žáků, má jim poskytnout především pohybovou rekreaci. Přesto se žáci dovídají o vztahu mezi sportem a pohybem, zdatností a zdravím. Výchova ke zdraví v Norsku v rámci tělesné výchovy se jeví jako nezbytná v souvislosti s rostoucím pasivním životním stylem mládeže, ale i zároveň jako podpora vzdělávacích procesů a kompenzace jednostranných kognitivních výukových aktivit ve škole. Zdůrazňuje se důležitost pohybových aktivit pro radost z pohybu, pro vytváření důležité základny pro rozvoj pozitivního přístupu k životu, zdravému životnímu stylu i pro zdraví vlastního organismu. Ve školních osnovách je explicitně vyjádřen také požadavek zdůrazňující důležitost spolupráce rodičů a školy, který povzbuzuje rodiče k tomu, aby se svými dětmi aktivně zapojili do sportu, her, tance, a mimoškolních zážitkových aktivit. Školství v Polsku se na základě stále větší potřeby výchovy ke zdraví vydalo cestou zavádění nových programů spojených se zdravím. Výchova ke zdraví je uváděna do 12

13 praxe buď v rámci různých předmětů, nebo formou jednotlivých periodicky se opakujících aktivit (setkání, přednášky, prázdninové výjezdy). Výchově ke zdraví je velmi blízké kurikulum tělesné výchovy. Společná oblast zahrnuje: rozvoj schopností starat se o své zdraví, podněcování harmonického rozvoje (fyzického, duševního a sociálního), podpora zdravého životního stylu, prevence rizikových faktorů (alkohol, cigarety, drogy) a zvýšení potřeby vytvoření zdravého životního prostředí. Populace v Portugalsku čelí vážným zdravotním problémům. V podpoře aktivního, zdravého způsobu života mládeže má hlavní roli tělesná výchova. Kurikulum tělesné výchovy obsahuje oblast výchovy ke zdraví a sociálního vzdělávání. Výchova ke zdraví zaujímá v rakouské tělesné výchově velmi významné místo, není chápána pouze v zúženém rámci biologického a medicínského chápání zdraví. Širší pojetí zdraví předpokládá vícerozměrný pohled, čímž se pojem zdraví neomezuje pouze na tělesné a psychologické faktory, ale zahrnuje i sociologické, kulturní a ekologické aspekty. Zdravotně orientovaná tělesná výchova musí vycházet nad rámec krátkodobé propagace zdraví, musí vytvořit základ pro zdravé chování až do pokročilého věku a zároveň hrát významnou roli při kompenzaci psychosociálních stresů v životě žáků. Na Slovensku se přibližně před deseti lety začalo diskutovat o novém Národním programu výchovy a vzdělávání. Tento národní program projektoval cílovou i obsahovou změnu otázek vztahujících se ke zdraví a počítal se začleněním výchovy ke zdraví do systému práce v základních školách. Výchova ke zdraví však není v současné slovenské koncepci výchovy a vzdělávání samostatným předmětem. Výchova ke zdraví je součástí formálního kurikula ve smyslu nadpředmětovém. V cílech vyučování, které jsou zformulované na úrovni jednotlivých tematických celků, se zdůrazňuje potřeba integrace rozumové a citové výchovy, důležitost vlastenecké, environmentální a zdravotní výchovy, rozvoj kreativity a samostatnosti žáků. Na 1. stupni základní školy má významné postavení prvouka, přírodověda, slovenský jazyk, literární výchova, tělesná výchova, pracovní vyučování. Jednotlivá zdravotní témata, zpracovávaná v těchto předmětech, korespondují velmi málo s obsahovým zaměřením výchovy ke zdraví. Samotné kurikulum výchovy ke zdraví je sporné, jeho formální podoba není jasná. Nikde není zmínka o tom, co má tvořit kurikulum výchovy ke zdraví, a tak 13

14 v porovnání s environmentální výchovou není státem prezentován obsahový návrh výchovy ke zdraví. Výchova ke zdraví ve Španělsku si začíná nacházet místo v obsahu předmětu tělesná výchova. Výchova ke zdraví je založena na koncepčním obsahu výchovy ke zdraví (poznání svého těla, jeho potřeb, nezdravých praktik, vytváření pozitivních návyků ke zlepšení zdraví a životního stylu), postojových konceptech (uznávání důležitosti nepřejímání určitých nezdravých návyků, preference pozitivních návyků, vytváření návyků k potřebě pohybových a sportovních aktivit, kritický postoj k tabáku, alkoholu, k reklamě a propagaci sportovního oblečení), procedurálních konceptech (postupy zaměřené na poznání svého vlastního těla, zlepšení fyzické sportovní formy, sebehodnocení). Výchova ke zdraví byla ve Švédsku vždy významnou součástí tělesné výchovy. Současné osnovy ji uvádějí jako hlavní aspekt tělesné výchovy. V současné době se význam tělesné výchovy přesunul na osobní postoje a hlediska ve spojení s pohybovými aktivitami, životním stylem a zdravím. Hledisko perspektivy výchovy ke zdraví se zaměřuje na širší chápání pojmu zdraví ve spojení s koncepcí salutogeneze. Školní předmět Tělesná výchova a zdraví se zaměřuje na podporu rozvoje zdraví žáků a na uvědomování si důležitosti zdravého životního stylu. Od roku 1994 osnovy obsahují dva hlavní prvky pohybové aktivity a zdraví. Obsahem předmětu je rozvíjet vědomosti z oblasti zdraví a podporovat zdraví v širších souvislostech. Toto zahrnuje tělesnou, duševní a sociální pohodu a zároveň pozitivní sebehodnocení. Podle nových osnov již není zdraví záležitostí pouze a výhradně jednotlivce, jak tomu bylo v dřívějších osnovách, ale zdraví je rovněž ovlivňováno nejrůznějšími faktory ve společnosti. Popis předmětu považuje za samozřejmá některá spojení mezi stravovacími návyky, pohybovými aktivitami a zdravím a mezi pohybovými aktivitami, zdravím a životním stylem. Třetí propojení je předpokládáno mezi životním stylem, životním prostředím, zdravím a kvalitou života. Čtvrtým je předpoklad, že zdraví se dá zlepšit pravidelnými pohybovými aktivitami a pohybovými aktivitami mimo školu. Předmět tělesná výchova a zdraví rovněž ve své podstatě snižuje budoucí náklady na zdravotní péči, a to zaměřením se na prevenci obezity u dětí a prevenci s tím spojených onemocnění v dospělosti. 14

15 Výchova ke zdraví ve Švýcarsku je společně se sociálním vzděláváním či estetikou součástí tělesné výchovy, která se snaží vypěstovat v žácích pozitivní přístup k fyzické aktivitě, vychutnat si radost ze hry a pohybu, naučit je relaxovat a zvýšit jejich zdatnost, pocit duševní pohody a harmonie, a kompenzovat tím sedavý způsob života. Mnoho dětí trpí nedostatkem fyzické aktivity, mají špatné stravovací návyky a návyky ovlivňující jejich životní styl. Úkolem učitele je posílit zdraví a osobnostní rozvoj žáků a vést je k aktivnímu způsobu života. Zdravotní stránka tělesné výchovy v Turecku je jedním ze 4 cílů tělesné výchovy. Žáci jsou vzděláváni v oblasti první pomoci, učí se o přínosu sportu pro jejich zdraví i volný čas. Důraz je kladen na správné držení těla. V současnosti však výchova ke zdraví v rámci tělesné výchovy nemá odpovídající postavení. Záleží pouze na učiteli, jestli výchovu ke zdraví do hodin začlení či ne. 15

16 2. Výchova ke zdraví v současném základním školství Po roce 1989 došlo ke změnám v politickém systému. Odrazilo se to také v oblasti českého školství. Vznikaly nové názory na pojetí vzdělání a samozřejmě s tím i nové metody a formy. Základem pro jednotlivé programy se stal Standard základního vzdělání (1995). Z uvedeného dokumentu vycházejí vzdělávací programy, a to Základní škola (1996), Obecná škola (1997) a Národní škola (1997), podle kterých se v současnosti vyučuje na ZŠ. V těchto programech je standard rozpracován do konkrétních plánů. Alternativní vzdělávací programy, podle kterých se vyučuje v alternativních školách, korespondují stejně jako ostatní programy se Standardem základního vzdělání. Nejrozšířenější je program Základní škola, podle kterého pracuje většina českých škol. Od 1. září 2007 bude plošně zaváděn Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělání (2005), který se stal součástí nových kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. V budoucnu by měl ovlivňovat tvorbu školních vzdělávacích programů, pedagogickou samosprávu škol, tvořivost učitelů a evaluaci výsledků Kurikulární dokumenty základního vzdělání Oficiální kurikulární dokumenty se v souvislosti s požadavky Bílé knihy vztahují k výchově ke zdraví následovně: Standard základního vzdělání č.j /95-26 Standard základního vzdělání je základní koncepční dokument, který obsahuje Výchovu ke zdraví v systému základního školství. Je jedním z významných nástrojů péče státu o kvalitu vzdělání poskytovaného základní školou. Jeho prostřednictvím stát garantuje, že všichni žáci základních škol zařazených do sítě mohou v průběhu povinné školní docházky získat plnohodnotné a srovnatelné základní vzdělání, využitelné jak v dalším studiu na středních školách, tak v praxi. Standard slouží jako základní kritérium pro posuzování a schválení vzdělávacích programů, pro posuzování učebních textů a pro tvorbu nových vzdělávacích programů. 16

17 Vzdělávací oblast Výchova ke zdraví ve Standardu základního vzdělání (1995) patří do kmenového učiva na 1. a 2. stupni základních škol a je zařazena spolu s oborem Tělesná výchova a sport do vzdělávací oblasti Zdravý životní styl. Standard základního vzdělání definuje témata ze vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví a zařazuje je do mnoha vyučovacích předmětů. Nejvíce se zdraví probírá v předmětu rodinná výchova. Výchova ke zdraví v současnosti na českých základních školách není jako samostatný předmět. Podle Standardu základního vzdělání je kmenové učivo oboru Výchova ke zdraví zařazeno do následujících okruhů: Rodina, domov a rozvoj osobnosti. Základy duševní a tělesné hygieny, režim dne. Zdravá výživa. Prevence zneužívání návykových látek. Základy sexuální výchovy. Osobní bezpečí. Pohybová aktivita a zdraví. Cílové zaměření Výchovy ke zdraví na 1. stupni ZŠ: Získat všestrannou orientaci v problematice aktivního zdraví a osvojit si základní praktické dovednosti a nejdůležitější způsoby chování související s péčí o zdraví, umět poskytnout první pomoc při ohrožení zdraví a života. Pochopit význam zásad tělesné a duševní hygieny pro zdraví a získat dovednosti potřebné pro jejich naplňování. Pochopit význam zdravé výživy a znát způsoby, jak pozitivně měnit stravovací zvyklosti. Vědět, jak odolávat různým tlakům, vedoucím k protispolečenskému jednání a poškozování sebe sama (kriminalita, drogy ap.). Pochopit význam domova, rodiny a svou měnící se roli v rodině v souladu s vlastním dospíváním. Získat dovednosti verbální a neverbální komunikace, sebeuvědomování a sebepoznávání, které budou přispívat k dalšímu osobnímu rozvoji. Poznat způsoby, jak pochopit a zvládat období svého dospívání. 17

18 Získat základní poznatky v oblasti lidské sexuality, dokázat se vyvarovat rizikovým formám sexuálního chování a odpovědně se rozhodovat v oblasti sexuálního zdraví (pochopit důvody pro odklad startu do pohlavního života). Získat schopnost orientace v informacích vztahujících se k problematice zdravého způsobu života. Pochopit, že zdravý životní styl je důležitou součástí systému vlastních životních hodnot a upřednostňovat aktivní a zdraví prospěšné formy využívání volného času. ( Zdroje a kurikulární dokumenty současného pojetí zdraví v dosavadních vzdělávacích programech: Program Základní škola Program Základní škola schválilo MŠMT dne pod čj /96-2,s platností od Výchova ke zdraví ve vzdělávacím programu Základní škola (1996) je v souladu s vývojem žáků, jejich poznávacími možnostmi a rozšiřujícími se životními prožitky a zkušenostmi koncipována jako cílené upevňování a rozšiřování základních poznatků a dovedností v oblasti péče o zdraví, osobní hygieny, vztahů mezi lidmi, osobního bezpečí atd. Cíle Výchovy ke zdraví korespondují s cíli ve standardu základního vzdělání. Kromě cílového zaměření je velmi důležité soustavné působení na žáky tak, aby docházelo k neustálému upevňování potřebných návyků, vědomostí a postojů. Obsahové náměty jednotlivých témat nejsou členěny do ročníků a učitel sám sestavuje konkrétní vzdělávací plán pro jednotlivé ročníky. Výchova ke zdraví v tomto programu není koncipována jako samostatný vyučovací předmět. V ročníku ZŠ jsou témata zařazována do předmětu prvouka. Na ně navazuje Výchova ke zdraví ve 4. a 5. ročníku v rámci předmětů přírodověda a vlastivěda. 18

19 Témata Výchovy ke zdraví v programu Základní škola: Zdraví, osobní hygiena, režim dne, první pomoc. Výživa a zdraví. Základy rodinné a sexuální výchovy. Prevence zneužívání návykových látek. Osobní bezpečí. Specifické cíle Výchovy ke zdraví v programu Základní škola: Orientovat se v otázkách aktivního zdraví a umět uplatnit osvojené dovednosti ve vztahu k sobě i k jiným lidem. Chápat fyziologické, psychické a sociální změny spojené s dospíváním, umět na ně adekvátně reagovat a v této souvislosti i kultivovat svoje chování. Orientovat se v krizových situacích, umět je rozpoznávat, předcházet jim, zaujímat žádoucí postoje a volit správná rozhodnutí ve prospěch svého zdraví. Za pomoci dospělých organizovat svůj denní pracovní i odpočinkový režim ve smyslu zdravého životního stylu. ( Výchova ke zdraví v programu Obecná škola Program Obecná škola ( ročník) schválilo MŠMT pod čj /97-20, s platností od Témata týkající se výchovy ke zdraví, k zdravému životnímu stylu jsou rozvíjena v ročníku s ohledem na věkové zvláštnosti dítěte. Výchova ke zdraví není v Obecné škole jako samostatný předmět. Nosnými předměty v této oblasti jsou prvouka, přírodověda a vlastivěda. Dítě je vedeno k tomu, aby poznalo, co znamená být zdráv. Učí se vnímat hodnotu zdraví v životě člověka, osvojuje si způsoby, jimiž může zdraví upevňovat. Důraz je kladen na rozvoj pozitivního myšlení dítěte. Výuka se zaměřuje na prevenci patologických jevů. 19

20 Témata k výchově ke zdraví a zdravému životnímu stylu v programu Obecná škola: Rodina a domov. Zdravý způsob života. První pomoc. Nemoc, zdraví. Výživa. Prevence zneužívání návykových látek. Hry a sport. ( Výchova ke zdraví v programu Národní škola Program Národní škola schválilo MŠMT dne pod čj /97-20, s účinností od Výchova ke zdraví v prvních pěti letech školní docházky na Národní škole je zařazena do výuky v předmětech prvouka a přírodověda. Tematické okruhy jsou obdobné jako v předcházejících programech. Součástí vzdělávacího programu Národní škola je projekt Výchova ke zdravému životnímu stylu v Národní škole, který je povinnou součástí Národní školy od třídy. Vzdělávací obsah je stanoven v těchto oblastech: Tělesná výchova. Výživa. Zdraví a hygiena. Sexuální výchova. Protidrogová prevence. Osobní bezpečí. Cíle Výchovy ke zdravému životnímu stylu: Odpovědnost za své zdraví nese každý člověk především sám a je v jeho silách do značné míry své psychické a fyzické zdraví ovlivňovat. Prevence je lepší než léčba. 20

21 Moje zdraví má zásadní vliv na kvalitu mého života. Odmítání propagace, rozšiřování a užívání návykových látek všeho druhu. Sebedůvěra je předpokladem k realizaci zdravého životního stylu. Vyhledávání odborné pomoci v krizových situacích. Dodržování zásad zdravého životního stylu, a to i za ztížených a nepříznivých podmínek. Odmítání návykových a zdraví škodlivých látek. Samostatnost a tvořivost v aplikaci zásad životního stylu. Rozlišování, co je zdraví škodlivé a co zdraví prospěšné. Aktivně ovlivňovat své okolí v duchu zdravého životního stylu. ( Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání se změnami k bude plošně zaváděn do základních škol od 1. září 2007 a nahradí dosavadní vzdělávací programy. RVP ZV zdůrazňuje aspekty vzdělání, které jsou určující pro život v moderní multikulturní společnosti. Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny ve dvou úrovních: a) státní úroveň v systému kurikulárních dokumentů představuje Národní program vzdělání a rámcově vzdělávací programy (dále jen RVP ZV) b) školní úroveň představují školní vzdělávací programy (dále jen ŠVP) Smyslem a cílem základního vzdělání v RVP je vybavit všechny žáky souborem klíčových kompetencí, které jsou pro ně dosažitelné a důležité pro další vzdělání a uplatnění ve společnosti. Klíčové kompetence chápeme jako souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. V etapě základního vzdělání jsou za klíčové kompetence považovány: kompetence k učení kompetence k řešení problémů 21

22 kompetence komunikativní kompetence sociální a personální kompetence občanské kompetence pracovní Vzdělávací obsah je v RVP rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí, které jsou tvořeny obsahově blízkými vzdělávacími obory. Vzdělávací oblasti: 1. Jazyk a jazyková komunikace (český jazyk a literatura, cizí jazyk). 2. Matematika a její aplikace (matematika a její aplikace). 3. Informační a komunikační technologie (informační a komunikační technologie). 4. Člověk a jeho svět (člověk a jeho svět). 5. Člověk a společnost (dějepis, výchova k občanství). 6. Člověk a příroda (fyzika, chemie, přírodopis, zeměpis). 7. Umění a kultura (hudební výchova, výtvarná výchova). 8. Člověk a zdraví (výchova ke zdraví, tělesná výchova). 9. Člověk a svět práce (člověk a svět práce). Výchova ke zdraví je v RVP ZV začleněna do vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět a Člověk a zdraví. ( ) Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět v Rámcovém vzdělávacím programu ZV Výchova ke zdraví pro 1. stupeň ZŠ v RVP ZV je primárně začleněna do vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Tato komplexní oblast vymezuje vzdělávací obsah týkající se člověka, rodiny, společnosti, vlasti, přírody, kultury, techniky, zdraví a dalších témat. Uplatňuje pohled do historie i současnosti a směřuje k dovednostem pro praktický život. Svým integrovaným obsahem spoluutváří povinné základní vzdělání na 1. stupni ZŠ. Vzdělávání v této oblasti rozvíjí poznatky, dovednosti a prvotní zkušenosti žáků, získané ve výchově v rodině a v předškolním vzdělání. 22

23 Podmínkou úspěšného vzdělání v dané oblasti je vlastní prožitek žáků, vycházející z konkrétních nebo modelových situací při osvojování potřebných dovedností, způsobů jednání a rozhodování. Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět připravuje základy pro specializovanější výuku na 2. stupni ZŠ ve vzdělávacích oblastech Člověk a společnost, Člověk a příroda a ve vzdělávacím oboru Výchova ke zdraví. Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět je členěna do pěti tematických okruhů (propojováním okruhů se vytváří ŠVP): 1. Místo, kde žijeme. 2. Lidé kolem nás. 3. Lidé a čas. 4. Rozmanitost přírody. 5. Člověk a jeho zdraví. Výchovou ke zdraví se zabývá vzdělávací oblast Člověk a jeho zdraví, ve kterém žáci poznávají především sebe na základě poznávání člověka jako živé bytosti, která má své biologické a fyziologické funkce a potřeby. Poznávají, jak se člověk vyvíjí a mění od narození do dospělosti, co je pro člověka vhodné a nevhodné z hlediska denního režimu, hygieny, výživy, mezilidských vztahů atd. Získávají základní poučení o zdraví a nemocech, o zdravotní prevenci i první pomoci a bezpečném chování v různých životních situacích, včetně mimořádných událostí, které ohrožují zdraví jedinců i celých skupin obyvatel. Žáci si postupně uvědomují, jakou odpovědnost má každý člověk za své zdraví a bezpečnost i za zdraví jiných lidí. Docházejí k poznání, že zdraví je jedna z nejcennějších hodnot v životě člověka. Potřebné vědomosti a dovednosti získávají tím, že pozorují názorné pomůcky, sledují konkrétní situace, hrají určené role a řeší modelové situace. Učivo je poskládáno do tematických celků: lidské tělo životní potřeby a projevy, základní stavba a funkce, pohlavní rozdíly mezi mužem a ženou, základy lidské reprodukce, vývoj jedince; 23

24 partnerství, rodičovství, základy sexuální výchovy rodina a partnerství, biologické a psychické změny v dospívání, etická stránka sexuality, HIV/AIDS (cesty přenosu); péče o zdraví, zdravá výživa denní režim, pitný režim, pohybový režim, zdravá strava; nemoc, drobné úrazy a poranění, první pomoc, úrazová zábrana; osobní, intimní a duševní hygiena stres a jeho rizika; reklamní vlivy; návykové látky a zdraví odmítání návykových látek, hrací automaty a počítače; osobní bezpečí bezpečné chování v rizikovém prostředí, bezpečné chování v silničním provozu v roli chodce a cyklisty, krizové situace (šikana, týrání, sexuální zneužívání atd.), brutalita a jiné formy násilí v médiích, služby odborné pomoci; situace hromadného ohrožení. ( ) Vzdělávací oblast Člověk a zdraví v Rámcovém vzdělávacím programu Vzdělávací oblast Člověk a zdraví přináší základní podněty pro ovlivňování zdraví, s nimiž se žáci seznamují, učí se je aplikovat a využívat ve svém životě. Vzdělávání v této oblasti směřuje k tomu, aby žáci poznávali sami sebe jako živé bytosti, pochopili hodnotu zdraví, smysl zdravotní prevence i hloubku problémů spojených s nemocí či jiným poškozením zdraví. Žáci se seznamují s různým nebezpečím, které ohrožuje zdraví v běžných i mimořádných situacích, osvojují si dovednosti a způsoby chování, které vedou k zachování či posílení zdraví, a získávají potřebnou míru odpovědnosti za zdraví vlastní i zdraví jiných. Důraz je kladen na praktické dovednosti a jejich aplikace v modelových situacích i v každodenním životě školy. Realizuje se ve dvou vzdělávacích oborech: 1. Výchova ke zdraví. 2. Tělesná výchova, do níž je zahrnuta i zdravotní tělesná výchova. Vzdělávací obor Výchova ke zdraví navazuje svým vzdělávacím obsahem na obsah vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět a je koncipován pro 2. stupeň ZŠ. 24

25 Ve vzdělávacím oboru Tělesná výchova jsou žáci vedeni k poznávání vlastních pohybových možností a zájmů a k poznávání účinků konkrétních pohybových činností na tělesnou zdatnost, duševní a sociální pohodu. Pohybové vzdělávání postupuje od spontánní pohybové činnosti k činnosti řízené a výběrové. Žáci se učí samostatně ohodnotit úroveň své zdatnosti a řadit do denního režimu pohybové činnosti pro uspokojování vlastních pohybových potřeb i zájmů, pro optimální rozvoj zdatnosti a výkonnosti, pro regeneraci sil a kompenzaci různého zatížení, pro podporu zdraví a ochranu života. Charakteristické pro pohybové vzdělávání je rozpoznávání a rozvíjení pohybového nadání žáků. Důležitou součástí tělesné výchovy jsou také korektivní a speciální kompenzační cvičení, která mohou být preventivně využívána pro všechny žáky nebo zadávána žákům se zdravotním oslabením místo činností, které nejsou pro jejich oslabení vhodné. Učivo je poskládáno do tematických celků: 1. Činnosti ovlivňující zdraví: význam pohybu pro zdraví pohybový režim žáků, délka a intenzita pohybu; příprava organismu příprava před pohybovou činností, uklidnění po zátěži, napínací a protahovací cvičení; zdravotně zaměřené činnosti správné držení těla, správné zvedání zátěže; průpravná, kompenzační, relaxační a jiná zdravotně zaměřená cvičení a jejich praktické využití; rozvoj různých forem rychlosti, vytrvalosti, síly, pohyblivosti, koordinace pohybu; hygiena při TV hygiena pohybových činností a cvičebního prostředí, vhodné oblečení a obutí pro pohybové aktivity; bezpečnost při pohybových činnostech organizace a bezpečnost cvičebního prostoru, bezpečnost v šatnách a umyvárnách, bezpečná příprava a ukládání nářadí, náčiní a pomůcek, první pomoc v podmínkách TV. 2. Činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností: pohybové hry s různým zaměřením; netradiční pohybové hry a aktivity; využití hraček a netradičního náčiní při cvičení; pohybová tvořivost; 25

26 základy gymnastiky průpravná cvičení, akrobacie, cvičení s náčiním a na nářadí odpovídající velikosti a hmotnosti; rytmické a kondiční formy cvičení pro děti kondiční cvičení s hudbou nebo rytmickým doprovodem, základy estetického pohybu, vyjádření melodie a rytmu pohybem, jednoduché tance; průpravné úpoly přetahy a přetlaky; základy atletiky rychlý běh, motivovaný vytrvalý běh, skok do dálky nebo do výšky, hod míčkem; základy sportovních her manipulace s míčem, pálkou či jiným herním náčiním odpovídající velikosti a hmotnosti, herní činnosti jednotlivce, spolupráce ve hře, průpravné hry, utkání podle zjednodušených pravidel minisportů; turistika a pobyt v přírodě přesun do terénu a chování v dopravních prostředcích při přesunu, chůze v terénu, táboření, ochrana přírody; plavání (základní plavecká výuka) hygiena plavání, adaptace na vodní prostředí, základní plavecké dovednosti, jeden plavecký způsob (plavecká technika), prvky sebezáchrany a pomoci tonoucímu; lyžování, bruslení (podle podmínek školy) hry na sněhu a na ledě, základní techniky pohybu na lyžích a bruslích; další pohybové činnosti (podle podmínek školy a zájmu žáků). 3. Činnosti podporující pohybové učení: komunikace v TV základní tělocvičné názvosloví osvojovaných činností, smluvené povely, signály; organizace při TV základní organizace prostoru a činností ve známém (běžném) prostředí; zásady jednání a chování fair play, olympijské ideály a symboly; pravidla zjednodušených osvojovaných pohybových činností her, závodů, soutěží; měření a posuzování pohybových dovedností měření výkonů, základní pohybové testy; zdroje informací o pohybových činnostech. ( 26

27 3. Programy a projekty podpory zdraví Součástí výchovy ke zdraví na základních školách v ČR jsou programy a projekty podpory zdraví. V této kapitole uvádím základní přehled programů a projektů Zdraví pro všechny v 21. století Členské státy WHO přijaly na svém zasedání v roce 1998 program Zdraví pro všechny v 21. století (1999). Jde o komplexní dokument, podle něhož se má dosáhnout v prvních dvou desetiletích 21. století podstatného zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva evropských států. (Mužíková, 2006, s. 27) Česká republika se v roce 1998 přihlásila k programu Zdraví pro všechny v 21.století, který následně rozpracovala do strategického dokumentu Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky: Zdraví pro všechny v 21.století. ( ) Konkrétní úkoly programu Zdraví 21, týkající se základních škol nebo přípravy učitelů, jsou následující: Děti a dospívající mládež by měly být způsobilejší ke zdravému životu a měly by získat schopnost dělat zdravější rozhodnutí (dílčí úkol č ). Podstatně snížit podíl mladých lidí, kteří se podílejí na zdraví škodlivých formách chování, ke kterým patří konzumace drog, tabáku a alkoholu (dílčí úkol č ). Zajistit trvalé a pokračující snižování výskytu, úmrtnosti a negativních dopadů infekce HIV/AIDS I dalších pohlavně přenosných chorob (dílčí úkol č ) zintenzivněním zdravotně-výchovných programů v oblasti pohlavně přenosných nemocí, především HIV/AIDS, zavedením výchovy k reprodukčnímu zdraví do výuky posledních tříd základních a všech tříd středních škol. Snížit nemocnost a výskyt trvalých postižení na nemoci svalové a kosterní soustavy a na další časté chronické nemoci (dílčí úkol č ) zapojit školy do programu aktivní prevence trvalých poškození páteře a kloubů školské mládeže, zvýšit úroveň všestranné pohybové aktivity obyvatelstva. Počty smrtelných a vážných zranění v důsledku dopravních nehod snížit alespoň o 30 % (dílčí úkol č ) do celostátního programu školní dopravní výchovy 27

28 zavést individuální a skupinový přístup s větším důrazem na výcvik v reálné situaci, vybudovat systém výchovy dětí, mládeže a dospělých k poskytování první pomoci. Počty úmrtí a vážných úrazů na pracovišti, doma a při rekreaci snížit nejméně o 50 % (dílčí úkol č ) zvýšit úroveň preventivních a výchovných aktivit v oblasti prevence úrazů. Do roku 2015 by si lidé v celé společnosti měli osvojit zdravější životní styl (úkol č. 11). Rozšířit zdravé chování ve výživě a zvýšit tělesnou aktivitu (dílčí úkol č ) zlepšovat přísun vápníku podporou spotřeby mléka a mléčných výrobků, podporou spotřeby mléka ve školách; prostřednictvím školy zlepšit stav pohybového aparátu dětí a za tím účelem v základních a středních školách zavést nové vzdělávací oblasti Člověk a zdraví orientované na školní tělesnou výchovu, zvýšit úroveň informovanosti učitelů, propagovat a zavádět školní tělesnou výchovu zaměřenou především na všestranný a zdravý tělesný rozvoj a vychovávat příslušně vzdělané učitele; zavést osnovy, které by umožnily zapojení všech žáků do aktivního pohybu v průběhu celé vyučovací hodiny tělesné výchovy, zlepšovat ergonomickou situaci ve školách, zavádět cílené preventivní programy včetně možností psychické relaxace. Mezi osobami staršími 15 let by mělo být 80 procent nekuřáků a mezi osobami mladšími 15 let by nekuřáci měli představovat téměř 100 procent (dílčí úkol č ) účinná ochrana nekuřáků, především dětí, před pasivním kouřením, podpora účinných preventivních programů a podpora osvětových kampaní, zaměřených na zvýšení informovanosti o rizicích kouření pro zdraví, na změnu postojů a chování ve prospěch zdravého způsobu života. Spotřeba alkoholu na osobu by neměla přesáhnout 6 litrů za rok a u osob mladších 15 let by měla být nulová (dílčí úkol č ) snížit poptávku po alkoholu a jiných návykových látkách u dětí a dospívajících realizací cílených programů ve školách. Snížit rozšiřování drog alespoň o 25 % a úmrtnost v důsledku jejich užívání alespoň o 50 % (dílčí úkol č ) snížit poptávku po návykových látkách u dětí a dospívajících zavedením preventivních programů do škol. Zajistit, aby nejméně 50 % dětí mělo příležitost zařadit se do mateřských škol podporujících zdraví a 95 % do základních škol podporujících zdraví (dílčí úkol č ). 28

29 Pokračovat v koordinaci a obnovování sítě certifikovaných Škol podporujících zdraví (dílčí úkol č ). Připravit a realizovat začlenění státní správy a samosprávy na úrovni krajů do odpovědností při koordinaci aktivit ve prospěch rozšiřování počtu škol (MŠ a ZŠ), které se na jejich území budou programově orientovat na podporu zdraví (dílčí úkol č ). Implementovat podporu zdraví do škol pomocí státních rámcových vzdělávacích programů RPPV (MŠ) a RVP (ZŠ), v nichž jsou filozofie a principy programu Škola podporující zdraví (ŠPZ) a témata podpory zdraví zahrnuty (dílčí úkol č ). Zavést tematiku podpory zdraví a metodiku tvorby školního vzdělávacího programu do programů dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) v pedagogických centrech (dílčí úkol č ). Vytvořit podmínky pro zavedení výchovy k podpoře zdraví do studijního programu středních pedagogických škol a do pregraduální přípravy učitelů (pro společný základ i pro nové aprobace spojené s novými vzdělávacími obsahy RVP a RPPV) (dílčí úkol č ). Připravit školní inspektory MŠ a ZŠ v celé síti ČŠI na evaluaci programu ŠPZ ve všech třech etapách procesu nárůstu počtu škol podporujících zdraví (ŠPZ v síti, ŠPZ v hnutí, podpora zdraví prostřednictvím RVP/RPPV) (dílčí úkol č ). Rozvíjet poznatky v oblasti podpory zdraví ve škole jako součást mezioborové vědecké disciplíny, zabývat se evaluací efektivity programu podpory zdraví ve školách a výzkumným řešením problémů teoretických i z praxe škol, zvláště ŠPZ (dílčí úkol č ). Pokračovat ve sbližování programů pro školy, které se týkají otázek trvale udržitelné kvality života a snaží se pro to vytvářet podmínky (program MŠMT pro prevenci sociálně patologických jevů, environmentální program MŽP a další) (dílčí úkol č ). Rozšiřovat pravidelně informace o programu podpory zdraví do sítě škol v ČR prostřednictvím zavedených tištěných periodik a webových stránek (dílčí úkol č ). (Mužíková, 2006, s. 27) Vedle cílů ve vzdělávacích dokumentech a cílů programu Zdraví 21 jsou postaveny cíle Národního programu zdraví ČR, k nimž přispívají Projekty podpory zdraví. Jsou to 29

30 intervenční projekty a jejich cílem je příznivě ovlivňovat životní podmínky a výchovu ke zdravému způsobu života v rodinách, školách, podnicích, obcích a společenstvích na regionální či celostátní úrovni. Od roku 1993 do roku 2005 byly asi dvě třetiny realizovaných projektů podpory zdraví zacíleny na dětskou populaci. Projekty podpory zdraví jsou tematicky zaměřeny na ovlivňování rizikových faktorů, závažných civilizačních onemocnění, prevence onemocnění, úrazů a patologických závislostí ( Mužíková, Mužík, Kachlík, 2006, s.162) Projekt Zdravá škola Škola podporující zdraví Historie a realizace evropského programu Zdravá škola v České republice Nejlépe propracovanou koncepci mezi projekty podpory zdraví má projekt Škola podporující zdraví. Výsledkem diskuzí, které probíhaly přibližně od počátku osmdesátých let, byl společný projekt Světové zdravotnické organizace, Rady Evropy a Evropské unie, jenž vznikl na počátku let devadesátých. Jeho snahou bylo rozvíjet dobré tradice evropského školství, ale také posunout výchovu a vzdělání do další dimenze, platné pro konec 20. století. V České republice byl projekt oficiálně zahájen v roce 1992, kdy bylo v září 11 českých a moravských škol přijato do evropské sítě projektu. Tehdy jsme byli mezi prvními sedmi zeměmi této sítě, společně s Dánskem, Polskem, Maďarskem, Irskem, Řeckem a Belgií. Materiály nabízené Světovou zdravotnickou organizací byly u nás předloženy a nabídnuty všem školám v České republice a zároveň byly školy pozvány k účasti v konkurzu. Školy vypracovaly své vlastní projekty, což bylo podmínkou účasti v konkurzu. Konkurzní komise složená z lékařů, učitelů, psychologů a jednoho sociologa vybrala z 93 projektů přihlášených do prvního kola konkurzu 11 základních škol. Po druhém kole, které se konalo v roce1993, se účastní projektu přes 90 základních škol z celé ČR. K iniciaci komunikace a vytvoření sítě mezi zúčastněnými školami a institucemi byly uspořádány semináře a akce. Každého semináře se účastnilo průměrně 25 zástupců škol, 30

31 kteří šířili myšlenky projektu na další školy projektu a úzce spolupracovali. Dále se konaly semináře pro pracovníky oddělení zdravotní výchovy a hygienických stanic, kteří spolupracují se školami. Tato spolupráce se v poslední době ještě posílila. Při celostátní konferenci v roce 1995 za účasti celé sítě a zástupců institucí spolupracujících při realizaci projektu školy inovovaly své projekty. Odborníci z mnoha evropských zemí se potom zabývali několik let tvorbou manuálu pro školení učitelů projektu (Havlínová a kol., 1998, s. 251) Projekt Škola podporující zdraví Projekt Škola podporující zdraví byl školám nabídnut už před více než 10 lety. Doposud je hodně učitelů a studentů učitelství, které tato nabídka minula. I někteří pracovníci škol podporující zdraví o projektu mnoho nebo vůbec nevědí. Projekt Škola podporující zdraví je komplexní, nespecifický program podpory zdraví v českých školách, který je vybudován na základě péče o zdravé klima školy, zdravé prostředí, zdravé učení, mezilidské vztahy a vztahy školy k okolí. V České republice se realizuje v podobě Projektu Zdravé školy Školy podporující zdraví. Byl vypracován nejprve pro školy základní a posléze i další projekt pro školy mateřské. Do budoucna se počítá se zapojením dalších typů škol. Programy na podporu zdraví pomáhají školám uskutečňovat změny, které jsou nutné pro ozdravění výše uvedených složek školního života. Terminologii užívanou k označení programu je třeba doplnit: Zdravá škola je zkrácené a zjednodušené označení pro Školu podporující zdraví. V běžné řeči se často užívá k označení jak názvu celého projektu, tak i konkrétní školy, která se k projektu připojila. Termín Škola podporující zdraví je však výstižnější, neboť lépe vyjadřuje dlouhodobý charakter nikdy nekončícího procesu zdokonalování a ozdravování života školy. Po změnách, které v posledních letech v souvislosti s vývojem projektu proběhly, se doporučuje sjednotit používání názvů a jejich pravopis. Inovovaný název projektu je tedy Projekt Zdravá škola, označení školy pak zní Škola podporující zdraví. (Svobodová, 2004, s. 70) 31

32 V současné době je do projektu zapojeno zhruba 200 českých mateřských a základních škol, které aktivně vytvářejí prostředí, jež umožňuje soulad psychického, fyzického i sociálního zdraví žáků a pedagogů. Garantem projektu je Státní zdravotní ústav (SZÚ), v čele s národní koordinátorkou programu M. Havlínovou. Projekt staví na třech pilířích : 1. pohoda prostředí, 2. zdravé učení, 3. otevřené partnerství. Cílem projektu je přispět ke zdravému způsobu života dětí, posilovat vztahy mezi zdravím tělesným, duševním a sociálním. Osou veškerých snah o podporu zdraví jsou dva obecné principy: 1. respekt k přirozeným potřebám jednotlivce v celku společnosti a světa 2. rozvíjení komunikace a spolupráce (Mužíková, Mužík, Kachlík, 2006, s. 163) 3.3. Projekt Zdravé zuby Od roku 2000 je program každý rok rozesílán všem ZŠ v ČR. Projekt Zdravé zuby probíhá se spoluprácí WHO v ČR, je podporován ministerstvem zdravotnictví ČR, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Projekt Zdravé zuby je komplexní, celoplošný výukový program péče o chrup pro 1. stupeň základních škol. Cílem programu je zlepšit zubní zdraví u dětí a mládeže, a tak vytvořit předpoklady zajištění zdravých zubů i u dospělé populace v budoucích letech. ( ) 3.4. Projekt Zdravá Pětka Projekt Zdravá Pětka byl spuštěn v září roku 2004 v Bratislavě. Projekt vznikl na základě podobného projektu, který realizuje sesterská společnost Aholdu, společnost ICA ve Švédsku. V České a Slovenské republice byl rozšířen o vzdělávací část. Projekt je určen především dětem - žákům prvního stupně základních škol. Formou her a soutěží se tento vzdělávací projekt snaží podnítit u dětí dobrý vztah k ovoci a zelenině. Jeho hravá forma nezdůrazňuje, že ovoce a zeleninu musíme jíst, protože je zdravá. 32

33 Zdravá Pětka hledá způsob, jak změnit pohled dětí na ovoce a zeleninu, aby je vnímaly jako přirozenou součást jejich každodenní stravy. Vzdělávací projekt Zdravá Pětka je realizován formou netradičního výletu. Výletu do Školy ovoce a zeleniny, která je umístěna na ploše hypermarketu přímo v oddělení ovoce a zeleniny. Barevný autobus zaveze děti ze základních a mateřských škol do této Školy ovoce a zeleniny, kde je pro ně připravena hodina Zdravé Pětky plná zábavy a her, kterou vedou proškolené animátorky. ( Projekt Školní mléko K oblíbeným projektům patří také projekt Školní mléko, který je zaměřený na podporu spotřeby mléka a mléčných výrobků u žáků, kteří plní povinnou školní docházku. (Mužíková, Mužík, Kachlík, 2006, s. 163) 3.6. Projekt Týdny zdraví Koncepce tohoto projektu vznikla v Německu a východiskem byly výzkumné práce orientované na zvýšení účinnosti tradiční školní výchovy ke zdraví. Rozšířenější než tento projekt jsou Dny zdraví, které si projektuje každá škola sama (Mužíková, Mužík, Kachlík, 2006, s. 163) Program proti šikanování a násilí ve školách a školských zařízeních Tento program vznikl jako výzkumný projekt MŠMT ČR. Odborná studie byla zaměřena na zastavení epidemického výskytu šikanování na českých základních školách. (Mužíková, Mužík, Kachlík, 2006, s. 163) 3.8. Program Mezinárodní bezpečná škola Program vznikl v roce 2001 jako součást projektu Světové zdravotnické organizace (WHO) Bezpečná komunita. Jedná se o program, který usiluje o zvýšení bezpečí dětí cestou prevence úrazů a fyzického i psychického násilí. Tohoto cíle je dosahováno ve spolupráci s žáky, jejich rodičů, zaměstnanců školy, ale i lidí žijících v jejím okolí. 33

34 Předpokladem pro zařazení do mezinárodního programu je nejen plnění stanovených indikátorů a kritérií, ale také aktivní sdílení dosažených výsledků a poznatků ostatním školám, zástupcům komunity i dalším zájemcům. ( Program Normální je nekouřit Edukační program Normální je nekouřit je zaměřený na komplexní podporu zdravého životního stylu a prevenci kouření u dětí mladšího školního věku (7-11 let). Průvodcem celého programu je veverka Věrka, která si s dětmi povídá o zdraví, o nemoci, o aktivním pohybu ve volném čase, o zdravé výživě, lesních zvířátkách a v pohádce na videu se dozvídají o cigaretě Retce. Zábavnou formou se tak seznamují s tím, že kouření není normální součástí našeho životního stylu. Dozvídají se o tom, co je zdravé, o orientaci v rizicích, se kterými se mohou setkat a o účinné prevenci tak, aby byly připraveny uchovat si své zdraví i v dospělém věku. V programu se vychází z několika základních poznatků: Postoje k nekouření a adekvátnímu chování v dodržování zásad zdravého životního stylu se formují už v předškolním a mladším školním věku. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání zavádí vzdělávací oblast Člověk a jeho svět, jehož součástí je výchova ke zdraví, kde se tento program může využít. Program Zdraví 21. Cílem programu je dosáhnout toho, aby se dítě vědomě stalo nekuřákem. Je to však cíl dlouhodobý. Program by měl přispět k: formování pozitivního postoje k zdravému způsobu života; formování odpovědného přístupu ke svému zdraví; snížení počtu dětí vystavených pasivnímu kouření; získání poznatků a dovedností, jak si chránit své zdraví. V ČR jsou v našich školách používány tyto preventivní protikuřácké programy: My nechceme kouřit ani pasivně (KHS Blansko). Aby děti nekouřily ani pasivně (OHS Klatovy). 34

35 Já kouřit nebudu a vím proč (Liga proti rakovině Praha) - určené pro mateřskou školu. Kouření a já (LF MU Brno) pro nejvíce ohroženou skupinu dětí a dospívajících 2. stupně základních škol. ( ) 35

36 4. Realizační možnosti výchovy ke zdraví ve výuce na 1. stupni ZŠ Proměny vzdělávacího systému, které probíhají od roku 1990, pojímají nově kurikulum v dokumentu RVP ZV spíše jako program činnostní, než jako souhrn stanovených předmětů a témat, a zakládá tak učení jako základ konceptu celoživotního učení. Do tradičních předmětů vstupují mezipředmětová témata, uplatňují se volnější způsoby organizace vyučování, jako jsou projekty, bloková výuka, integrování předmětů, zařazování samostatných modulů. (Kratochvílová, 2006, s.18) 4.1. Projektové vyučování Charakteristika důležitých pedagogických pojmů Projektem míníme úkol anebo série úkolů, které mají žáci plnit většinou individuálně, ale někdy i ve skupinkách. Žáci se mohou více často sami rozhodovat jak, kde, kdy a v jakém sledu budou úkoly provádět. Projekty mívají zpravidla otevřenější konec než samostatné práce. ( Petty, 1996, s. 213) Šimoník (2005, s. 103) charakterizuje výukový projekt jako komplexní pracovní úkol, při jehož řešení si žáci současně osvojují nové vědomosti a dovednosti. Při jeho realizaci se uplatňuje celá řada tzv. aktivizujících vyučovacích metod, zejména metod samostatné práce. Důležitější než vlastní cíl je cesta k tomu cíli, proces poznávání, aktivní a samostatná myšlenková i praktická činnost žáků při řešení řady dílčích úkolů a problémů, se kterými se žáci v průběhu realizace projektu setkávají. Když projekt vnímáme jako podnik žáka, pak na projektovou metodu nahlížíme jako na uspořádaný systém činností učitele a žáků, v němž dominantní roli mají učební aktivity žáků a podporující roli poradenské činnosti učitele, kterými směřují společně k dosažení cílů a smyslu projektu. Komplexnost činností vyžaduje využití různých dílčích metod výuky a různých forem práce. Na projektové metodě je potom založena projektová výuka. ( Kratochvílová, 2006, s. 37, 40) 36

37 Dle Kratochvílové (2006, s. 56) integrovaná tematická výuka usiluje o syntézu učiva, vytváření vazeb mezi jednotlivými vyučovacími předměty. V tomto případě hovoříme o integraci horizontální, ale rovněž akcentuje propojení teoretických poznatků s praktickými činnostmi žáků, propojování učiva a učení ve škole s reálným světem, praktickými problémy a situacemi (vertikální integrace). V širším slova smyslu je integrovaná výuka spojována s pojmy konsolidování učiva, koncentrování učiva a koordinace učiva. V integrované tematické výuce (ITV) se činnosti soustředí kolem jádra, jímž je určité téma. Kurikulum je v ITV založeno na skutečnosti, nikoliv na vyučovacích předmětech a učebnicích. Mělo by obsahovat daleko méně výkladů a mělo by být založeno na prozkoumávání, objevování a používání pojmů ve skutečném světě. Mělo by obsahovat pojmy, dovednosti a postoje, které žák získává přímou zkušeností. V ITV se celý proces odvíjí od celoročního tématu, které je členěno na několik dílčích, zpravidla měsíčních témat. Jednotlivá témata volíme tak, aby nově koncipovaný obsah tvořil určitou soustavu poznatků, které jsou pro žáky významné, motivující a také upotřebitelné. Celoroční téma je spojovacím můstkem mezi jednotlivými podtématy. Podtémata mohou být členěna ještě do dalších tematických částí (např. realizovaných po týdnech). Příprava tematické výuky je náročná na čas. Představuje volbu klíčového učiva, aplikačních úkolů v podobě činností, během nichž žáci používají vědomosti a dovednosti, které se naučili. Tematické části jsou postupně rozpracovány do jednotlivých hodin a učebních činností. Uspořádání hodin do tematických celků vede k dosažení dlouhodobějších cílů krok za krokem. Dobře připravený celek obsahuje jisté komponenty, v nichž můžeme spatřit jistou podobnost s přípravou na projekt: zdůvodnění účel a vysvětlení obsahu tematického celku, osnovu a pojmovou mapu, konkrétní cíle a nástroje vstupní diagnostiky, plánu hodin a činností, metody hodnocení, pomůcky a materiály. Zda se jedná o projektovou či tematickou výuku, může často napovědět již samotný název, hlavně však záleží na průběhu dané výuky. Pro ujasnění rozdílů mezi ITV a 37

38 projektovou výukou uvádím následující tabulku (viz. Tab. 1), kterou zveřejňuje Kratochvílová (2006, s. 58): Projektová výuka - podnik žáka ITV - podnik učitele Koncentrační idea V podobě úkolu, problému. V podobě tématu. Účel, smysl, cíle Jsou formulovány. Výstup Zpravidla stěžejní produkt, výsledek - který je znám od počátku projektu a je zdrojem motivace žáků. Motivace žáka Činnosti Nutná podmínka pro úspěch. Ne detailně plánované, nabízejí smysluplné propojení školy s realitou, odvíjejí se od podnětů, nápadů, zkušeností žáků. Osvojení si tématu, drobnější dílčí výtvory při plnění různých úkolů. Detailně plánované, nabízejí rovněž smysluplné propojení školy s realitou. Role učitele Poradce, je v pozadí. Řídící činnost (dětí, postup úkolů), ale i role poradce. Požadavky na žáky Větší samostatnost a tvořivost. Aktivita. Přístup k výuce Induktivní. Deduktivní. Klima Hodnocení a sebehodnocení Podporující, bezpečné a spolupracující. Přispívá k sebepoznání jednotlivce, motivuje. Menší míra samostatnosti a tvořivosti. Aktivita. Příprava Méně náročná - ne detailní. Náročná - do detailů. Průběh Náročný na flexibilitu učitele, reakce dětí, nenáročný z hlediska řízení. Tabulka 1. Náročný na řízení, méně náročný na flexibilitu učitele, reakce dětí. Z výsledků výzkumu projektové vyučování působí velmi silně na rovinu možností duševního rozvoje, zejména na oblast emocionální, motivační a volní, ale rovněž i rozvoje kognitivního, dále pak na rovinu rozvoje sociálního a částečně i seberozvoje dětského JÁ a rozvoje duchovního, což působí na žáka i v oblasti somatické. (Kratochvílová, 2006, s. 18) Projektová výuka v historickém kontextu Kratochvílová (2006, s. 24) nastiňuje přehled projektové výuky v minulosti. Už J. A. Komenský ve svém díle vyzdvihuje osobnost dítěte, dítě vnímá jako drahý klenot, upozorňuje na vnitřní potencionály dítěte a jejich možnosti rozvoje, zdůrazňuje významnou roli dítěte v procesu učení. Komenský poukazuje na význam smysluplnosti a užitečnosti učení pro dítě, které vnímá celostně, což dokládá jeho výrok: Člověk je harmonií. 38

39 Kořeny, původní principy projektové výuky můžeme najít v pedagogických odkazech myslitelů století a později počátkem 20. století. Pedagogické úvahy J. J. Rousseaua, jeho snahu o samostatnou aktivitu dítěte a jeho osobní zkušenosti z kontaktu s okolím si můžeme spojit se soudobým pojetím výchovy a vzdělávání a s metodou projektové výuky. I J. H. Pestalozzi založil svůj systém na pedagogice pomoci a porozumění, v němž postavil do středu pozornosti dítě a usiloval o rozvoj celého dítěte. Osobnost dítěte, jeho vnitřní potenciality, činnost, samostatnost, aktivita, zájem dítěte jsou charakteristické znaky pedagogiky F. W. A. Fröbela a také C. Freineta, jehož škola je těsně spjata se svým prostředím a praktickou zkušeností žáka, která se stává pro vývoj žáka nenahraditelnou. Koncem 19. století a počátkem 20. století ovlivnila jednání a myšlení lidí v USA pragmatická filozofie, která zasáhla samozřejmě i školství. Za kritérium pravdy považovala užitečnost, hodnotu a úspěšnost. Základním pojmem je zkušenost a experiment. Myšlenka pragmatické pedagogiky se opírá o pojem celé dítě a klade požadavek na aktivitu vychovávaného jedince. Hlavním představitele a zakladatelem pragmatické pedagogiky byl John Dewey, který vytvořil teoretický rámec projektové metody. Ve 30. letech významně ovlivnila i naše školství (V. Příhoda). Žák J. Deweye, W. Heard Kilpatrick, se zasloužil o proniknutí pragmatické pedagogiky do škol a o prosazení jejího aktivizujícího obsahu vyučování a vyučovací metody založené na řešení problémů tzv. projektové metody. Náznaky projektové metody v české reformní pedagogice se objevily počátkem 20. století, kdy postupně krystalizovaly snahy pragmatismu pronikajícího z USA a nových psychologických objevů u nás. Dalším mezníkem ve vývoji našeho školství se stal První sjezd československého učitelstva a přátel školství v osvobozené vlasti, který se konal v Praze 1920, na němž se objevily návrhy podporující prosazení pracovní a činné školy do praxe. Reformátoři našeho školství se stále více vraceli k odkazu J. A. Komenského. Učitel Josef Úlehla vyzdvihoval do popředí vlastní zkušenost dítěte a jeho vnitřní potenci k přirozenému způsobu poznávání. 39

40 V soustavě pracovní školy je znakem práce, činnost, samočinnost a žákův přímý zájem na práci. V pracovní škole šlo o skutečný výsledek práce, což souviselo s používáním projektové a problémové metody. V. Příhoda označuje seskupení problémů jako projekt a projekt se využívá při projektové metodě, kterou definuje: projekt je problémové jednání, vedoucí ke splnění úkolu v jeho přirozeném vybavení. Příhoda také rozpracoval rozplánování učiva v přirozené celky, které se buď mohly stát pracovními projekty, nebo samostatným učivem k probrání. Vliv Příhody na české školství byl značný. Události kolem 30. let, následná okupace a Komunistická strana Československa, která po skončení 2. světové války u nás získala rozhodující moc, přerušily jakékoliv snahy předválečného reformního hnutí na více než 40 let. Obrat nastává až po roce 1989, kdy se se změnou politických a společenských poměrů vynořuje také potřeba výchovy a vzdělávání. Školství začalo pohotově reagovat na nové vývojové tendence ve společnosti. V 90. letech minulého století se začala projektová výuka dostávat opět pozvolna v některých našich školách ke slovu, a to díky vlastní aktivitě učitelů a jejich uskupení, nazvané Přátelé angažovaného učení Výukové strategie v projektovém vyučování a integrované tematické výuce Při realizaci projektového vyučování a integrované tematické výuky by měl učitel vytvořit hodiny s bohatým kontextem, v nichž mohou žáci aktivně a s porozuměním pochopit probírané učivo. Proto bychom se při realizaci těchto hodin měli vyvarovat deduktivního vyučování a vyučovacích metod, které u dětí nepodporují logické myšlení. Pro projektové vyučování a IVT se využívá autentického učení, induktivní a sociální formy vyučování Autentické učení (výkon) Autentickým učením je nazýván proces, v němž je výuka organizována s důrazem na smysluplné využití učební látky. Autentické učení usiluje o rozšíření znalostí pomocí 40

41 projektů podobné povahy a cílem autentického hodnocení je hodnotit získané znalosti žáků prostřednictvím aplikace látky v komplexní reálné situaci. (Pasch, 1998, s.150) Autentické učení odráží proces, jímž byla v průběhu lidské historie získána většina znalostí a dovedností. Autentické učení umožňuje žákům vycházet z odpovídajícího kontextu a používat získané poznatky smysluplným způsobem, což jsou pro učení výrazná aktiva. (Pasch, 1998, s. 150) Newmann identifikoval tři charakteristiky autentických učebních výkonů: U autentických výsledků je požadována spíše produkce, nikoliv reprodukce znalostí. Pro dosažení autentických vzdělávacích výsledků je nutno provádět oborové zkoumání, při němž žáci zkoumají problémy nebo otázky v rámci konkrétního oboru. K takovým průzkumům je nutno mít důkladné znalosti látky a vědomosti o tom, jak se takový výzkum v daném oboru provádí. Autentické učení zahrnuje shromažďování, interpretaci a syntézu znalostí a výsledkem jsou produkty, které mají estetickou, praktickou nebo osobní hodnotu. Autentický produkt obsahuje kromě myšlenek jiných lidí vyjádření žákových vlastních myšlenek, otázek, zjištění a výkladů. (PASCH, 1998, s. 151) Dle Pasche (1998, s. 152) je při zapojení žáků do autentického učení důležité, abychom se zamysleli, co je vlastně problémem nebo úlohou. Skutečný problém vychází ze zájmu žáků nebo skupiny žáků, čímž je zřejmé, že jednotlivci mohou pracovat na autentických problémech nebo úlohách jen na základě svých osobních zájmů. U skutečného problému není předem stanovena správná odpověď. Skutečné problémy, na nichž se společně pracuje, se dělí do 3 základních kategorií: Některé skutečné problémy jsou výzkumnými projekty, při nichž se shromažďují a analyzují data a vyvodí se závěry. Skutečné výzkumné projekty zahrnují shromažďování informací z prvotních zdrojů pozorováním, průzkumem, rozhovory nebo analýzou dokumentů. Další skutečné problémy lze označit jako občanskou angažovanost, v nich se žáci snaží zlepšit určitý aspekt svého okolí. 41

42 Skutečné problémy v uměleckých výchovách obsahují vyjádření určitého tématu, estetické hodnoty nebo myšlenky. Při řešení skutečných problémů by žáci měli používat autentické metody (tzn. přistupují k danému problému jako dospělí). Žáci nakonec předloží získané informace skutečnému publiku, které má upřímný zájem o produkt. Autentické učební činnosti se mohou při přípravě výuky pojmout jako hlavní cíl. Cílem v kterémkoli předmětu by mělo být to, aby žáci nastudovanou látku smysluplně použili Induktivní výuka V induktivní výuce se postupuje od konkrétního k obecnému. To znamená, že jednotlivci formulují obecné závěry na základě konkrétních příkladů. Žáci dostanou příklady a z nich sami odvodí pojem nebo generalizaci, které jsou pro všechny příklady společné. Hodina je induktivní pouze tehdy, pokud se do induktivního myšlení zapojí žáci. (Pasch, 1998, s. 225) Taba (1967) rozlišuje tři základní úlohy induktivního myšlení (Pasch, 1998, s. 226): Vytváření (vyvození) pojmů zahrnuje identifikaci a shromažďování dat, jejich roztřídění do kategorií a poté formulaci jejich označení. Interpretace (výklad) dat je druhá induktivní činnost, která zahrnuje zkoumání údajů, vytváření hypotéz o vztazích, nalézání příčinných vztahů a formulaci generalizací (zobecnění). Při aplikaci pravidel se jednotlivci snaží předvídat nové situace nebo následky na základě rozpoznaných zákonitostí. Existují tři typy induktivních činností (Pasch, 1998, s. 227): Činnosti zaměřené na pochopení pojmů. Badatelské zkušenosti požadující od žáků výklad a aplikaci údajů. Autentický výzkum. Pasch (1998, s. 240) uvádí šest fází induktivního přístupu: zkoumání údajů, hledání zákonitostí nebo vytváření hypotéz, ověření hypotézy, vytváření pojmů nebo 42

43 generalizací, procesy metakognice (přemýšlení o vlastních myšlenkových postupech) a aplikace získaných znalostí v nové situaci. Induktivní přístup se volí tehdy, když učitel chce, aby žáci získali praxi v induktivním myšlení. Když žáci potřebují zkušenosti k pochopení učiva, použije se induktivní výuka. Induktivní postupy povzbudí k metakognici a k tvořivému myšlení. Induktivní výuka zabere sice více času než výuka deduktivní, ale má výhodu, že umožní dosáhnout současně dvou cílů: žáci se naučí danou látku a zároveň se učí technikám duševní práce na vyšší hladině kognitivní náročnosti. (Pasch, 1998, s. 240) Sociálně zprostředkovaná výuka Třetí možností realizace projektové výuky a IVT jsou sociální formy výuky, při kterých se žáci učí od sebe navzájem. Výuka schopnosti spolupracovat, vcítit se do postavení druhých a zájmu o druhé je důležitá nejen pro současnost, ale i pro budoucnost. (Pasch, 1998, s. 242) 43

44 5. Praktická část 5.1. Návrh projektu ITV Název: Naše zdraví a bezpečí Autor: Realizace: Jitka Pejchalová 5. ročník PS PdF MU Brno 4. ročník ZŠ U Stadionu, U Stadionu 4, Litoměřice šk. rok 2006/2007 Typ projektu: podle délky: střednědobý (týdenní) podle prostředí : školní podle počtu zúčastněných: společný (třídní) podle organizace: vícepředmětový podle navrhovatele: uměle připravený podle účelu: směřující k získání dovedností Smysl projektu: Děti se naučí bezpečnému chování ve škole, v okolí školy i mimo školu a uvědomí si možnost nebezpečí v dopravě. Osvojí si základy první pomoci. Získají vědomosti ohledně zdravého způsobu života a zdravého stravování a začnou podle toho jednat. Výstup: Předpokládané cíle: Děti si vyrobí knížku, ve které budou mít základní informace o bezpečném chování, dopravních předpisech, první pomoci, zdravém způsobu života a zdravé stravy. Také si vytvoří mnoho naučných nástěnných plakátů. Kognitivní: žáci: - sestaví myšlenkovou mapu Naše zdraví a bezpečí - vymyslí předpisy pro bezpečné chování ve škole a mimo školu a ujednotí si je - vyhledají údaje v tabulce o dráze zastavení jedoucího vozidla a vypočítají jednotlivé příklady - znázorní vzdálenosti brzdných drah automobilů - sepíší, jaké nebezpečí jim hrozí v jednotlivých typech dopravy - osvojí si dopravní předpisy 44

45 - zorientují se ve statistice dopravních nehod a naučí se v ní hledat - vyhledají základy první pomoci - rozdělí si zdravé pokrmy Afektivní: žáci: - uvědomí si, jaké nebezpečí jim hrozí na různých místech - chápou, jak moc je vysoká nehodovost v ČR - provedou první pomoc - uvědomí si rozdíl mezi zdravým a nezdravým způsobem stravování Psychomotorické: žáci: - vyrobí si jednotlivé listy knihy (kresba, stříhání, lepení, umístění do prostoru) - sestaví myšlenkové mapy Moje zdraví a bezpečí a Zdravé jídlo - vytvoří plakáty s různými situacemi na křižovatkách (malba, stříhání, lepení, kresba) - reagují na jednotlivé dopravní značky - dokáží dát člověka do protišokové a stabilizované polohy - používají zdravé cviky - vyrobí nástěnné plakáty - Zásady bezpečného chování, Bezpečnost v různých typech dopravy, Zdravý jídelníček, Zdravé pokrmy Sociální: žáci: - v průběhu projektu spolupracují při práci ve skupině i v celém kolektivu třídy - při komunikaci ve skupině se shodnou na jednom řešení Předpokládané činnosti: - motivační rozhovory - vyplňování stránek do knížky - práce s myšlenkovou mapou - vytvoření plakátů Zásady bezpečného chování, Bezpečnost v různých typech dopravy, Zdravý jídelníček a Zdravé pokrmy - znázornění dráhy zastavení vozidla a vyhledávání v tabulce - sepisování nebezpečí v různých typech dopravy - správné chování na křižovatce a chování podle dopravních značek - vytvoření křižovatek a správné rozmístění jednotlivých účastníků dopravní situace 45

46 - vyhledávání ve statistice dopravních nehod a práce s použitými údaji - vypsání základní první pomoci - podání první pomoci - naučení se zdravým a relaxačním cvikům - rozdělení zdravých pokrmů do skupin (pečivo, mléčné výrobky, nápoje, ovoce, ořechy, luštěniny) - vyhledání zdravých receptů - vytvoření nabídky zdravých receptů a zdravého jídelníčku Organizace: Předpokládané výukové metody: Předpokládané pomůcky: Způsob prezentace projektu: Způsob hodnocení: Hromadná a skupinová práce v tělocvičně. Hromadná, skupinová a samostatná práce ve třídě a v prostorách školy. - metody slovní vysvětlování, práce s textem, rozhovor - metody názorně-demonstrační předvádění, instruktáž - metody praktické nácvik pohybových a pracovních dovedností, grafické a výtvarné činnosti, výroba produktu - metody řešení problému - metody diskusní - metody situační Jednotlivé pracovní listy na výrobu knihy, papíry, pastelky, psací potřeby, lepidlo, sešívačka, papír formátu A0 na myšlenkovou mapu, papír formátu A1 na rozdělení zdravých pokrmů, lístky se zdravým jídlem, papír formátu A1 na zdravé recepty, fixy na tabuli, vodové barvy, pokrývky lavic, štětce, nádoby na vodu, předkreslené křižovatky (5x), pracovní listy s dopravními prostředky a lidmi na dolepení do křižovatky, statistika dopravních nehod, píšťalka, obrázky dopravních značek. Prezentace vyrobených plakátů (rozdělení zdravého jídla, zdravé recepty, myšlenková mapa). Představení jednotlivých vyrobených knížek. Průběžné hodnocení každé hodiny. Učitel hodnotí jednotlivé práce žáků, píle, snahy a ochoty. Žáci zhodnotí vlastní výstup a pocity z něj v jednoduchém, krátkém dotazníku. 46

47 5.2. Realizace projektu ITV Charakteristiky třídy: 4. ročník, 27 dětí, z toho 14 chlapců a 13 dívek. Škola má rozšířenou výuku jazyků, takže ji navštěvují děti, které nemají problémy s učením a jsou ctižádostivé. Výběr žáků v této škole je také ovlivněn finančními možnostmi rodičů, protože během školního roku se koná mnoho akcí, výletů, ozdravných pobytů atd. Ve třídě vládne přátelská atmosféra, děti bez problémů spolupracují a komunikují. Dobrou a bezkonfliktní atmosféru občas naruší dva žáci, kteří se snaží vyvyšovat nad ostatní Průběh projektu ITV: První den: První vyučovací hodina úvodní hodina: Pomůcky: 1x papír (formát A0), fixy. Motivační rozhovor (na zemi v sedě na polštářích před tabulí) : Seznámila jsem děti s projektem ITV Naše zdraví a bezpečí, který budeme vytvářet týden. Děti se tak budou učit jiným způsobem, než jsou zvyklé (možnost větší spolupráce a pohybu po třídě). Naším cílem bude, aby si každý vytvořil knížku Moje zdraví a bezpečí, dále si vyrobíme různé nástěnné plakáty a naučíme se dovednostem, které jsou důležité pro naše zdraví a zdraví ostatních. Beseda na téma Moje zdraví a bezpečí (na zemi v sedě na polštářích před tabulí): Následoval společný rozhovor o tom, co je důležité pro naše zdraví a bezpečí, jak se dá žít zdravým způsobem a co je pro člověka nebezpečné. Dále jsme si povídaly o zážitcích dětí, které zažily a nějak souvisí se zdravím a bezpečím. Myšlenková mapa Moje zdraví a bezpečí (v lavicích): Po rozhovoru jsem s dětmi vytvářela myšlenkovou mapu Moje zdraví a bezpečí na papír (formát A0), který byl připevněný na tabuli. Navázaly jsme tak na předcházející rozhovor. Pomocí myšlenkové mapy jsme vytvořily 5 okruhů, kterými se budeme zabývat 5 dní. Jedná se o tyto okruhy: - Zásady bezpečného chování. - Bezpečnost v dopravě a dopravní předpisy. - První pomoc. - Zdravý životní styl. - Zdravé stravování. 47

48 Druhá a třetí vyučovací hodina Sloh: Pomůcky: papír A4 pro každé dítě, pastelky, složka, nakopírovaný 1. list z knížky pro celou třídu, psací potřeby, papír (formát A0), fixy, nakopírovaný poslední list z knížky (Sebereflexe) pro celou třídu. Motivace a vytvoření úvodní stránky knížky (v lavicích): S dětmi jsme začaly tyto hodiny pracovat na knížce. Vykládaly jsme si o tom, jak taková knížka vypadá (je v ní text a ilustrace). Po rozdání papírů (výběr barvy je libovolný), který je určen na přední stránku knihy, začaly děti s ilustrací úvodní strany, na níž je název Moje knížka zdraví a bezpečí. Dokreslenou stránku si každé dítě schovalo do složky, do které si bude uschovávat i další stránky, aby si je zachovalo nepoškozené. 1. stránka knížky Zásady bezpečného chování - viz. příloha 1. (v lavicích): Oznámila jsem dětem, že si vytvoříme 1. stránku knihy, kterou mám pro ně nakopírovanou, ale stránku si musely nejdříve doplnit, aby nebyla prázdná (viz. obr.1.). Seznámila jsem děti s úkolem č.1 (napsání zásad správného chování na jednotlivých místech), který je zadaný na 1. straně. Upozornila jsem děti, aby při vymýšlení vět nepoužívaly stejná slova a snažily se vymyslet věty co nejdelší. Před popisováním jsme vyhledaly synonyma nejčastěji používaných slov a vypsaly si je na tabuli, aby je děti mohly použít. A jelikož si děti vytvářely knížku, mohly psát různými barvami, pastelkami a popřípadě si ji nějak vyzdobit. Vytvoření nástěnného plakátu Zásady bezpečného chování : Po dopsání zásad správného chování jsem vedla s dětmi rozhovor o tom co napsaly na jednotlivá místa. Vybrala jsem s dětmi ty nejdůležitější a nejzajímavější zásady a zapsala je fixem na papír (formát A0), který byl připevněný na tabuli. Tak jsme si vytvořily nástěnný plakát, na kterém byly vypsány zásady bezpečného chování. Sebereflexe a zhodnocení hodiny (v lavicích): Po dokončení zásad jsme si vyhodnotily průběh obou vyučovacích hodin, děti si vyplnily sebereflexi (viz. příloha 9.)a schovaly si nakopírované papíry do složky. Tím jsme uzavřely první téma Zásady bezpečného chování. 48

49 Obrázek 1 Čtvrtá vyučovací hodina Matematika: Pomůcky: nakopírovaný 1. a 2. list z knížky pro celou třídu, psací potřeby, rýsovací potřeby, poslední list z knížky (Sebereflexe). Motivační rozhovor (na zemi v sedě na polštářích před tabulí): Povídala jsem si s dětmi o tom, že se od bezpečnosti dostáváme k chování v dopravě. Dále jsem dětem oznámila, že si povíme něco o dráze zastavení vozidla a o základních dopravních předpisech. 2. stránka knížky Dráha zastavení vozidla viz. příloha 2. (v lavicích): Nejdříve jsem dětem vysvětlila, co znamenají jednotlivé pojmy (reakční dráha, brzdná dráha a dráha zastavení vozidla). Pak jsme si objasnily, jak budeme vyhledávat v tabulce, která je na straně 2 (viz. příloha 2.) a nakonec jsem jim vysvětlila jednotlivá zadání úkolů z 2. strany (viz. příloha 2.). Když děti vyplnily celou stránku, následovala hromadná kontrola úkolů. 3. stránka knížky Rýsování reakční dráhy, brzdné dráhy a dráhy zastavení vozidla viz. příloha 2.(v lavicích): Po vysvětlení úkolu na 3. straně (viz. příloha 2.) děti začaly samostatně pracovat. Když úkol vyřešily, následně jsme si jej hromadně zkontrolovaly. 49

50 Sebereflexe a zhodnocení hodiny (v lavicích): Na konci hodiny jsme si vyhodnotily průběh hodiny a děti provedly sebereflexi, po které si papíry na knížku schovaly do složky. Pátá vyučovací hodina Tělesná výchova: Pomůcky: cedule dopravních značek, 3x rolovací metr (nejméně na 50 m). Zopakování základních dopravních značek (na stadionu, v kruhu): Děti si stouply do kroužku a já jsem jim ukazovala cedule s dopravními značkami (Dej přednost v jízdě!, Hlavní pozemní komunikace, Zákaz vjezdu všech vozidel, Přikázaný směr jízdy, Stůj, dej přednost v jízdě!). Kdo věděl, jak se jmenuje dopravní značka, zakřičel její název. Hra na křižovatku (na stadionu): Rozdělila jsem si děti do dvou skupin. Obě dvě skupinky představují auta na křižovatce. Jedna skupina stála asi 8 m přede mnou a druhá skupina stála ode mě napravo taky 8 m. Skupina stojící přede mnou měla za úkol dostat se za mě a skupina stojící napravo se musela dostat nalevo. Po písknutí jsem každé skupině zvedla ceduli s dopravní značkou a děti se vydaly ke mně. Když byly kousek ode mě, zareagovaly podle dopravní značky, která pro ně platila, a tak se dostaly na protější strany. Dráha zastavení vozidla (na stadionu): Rozdělila jsem děti do tří skupinek (po 8 dětech). Každá skupinka měla rolovací metr a jednu tabulku z 2. strany (viz. příloha č. 2). Nejdříve představila jedna skupinka délku dráhy zastavení vozidla po suché silnici, pak druhá skupinka znázornila délku dráhy zastavení vozidla po mokré silnici a nakonec třetí skupinka znázornila délku dráhy zastavení vozidla na náledí. Podle tabulky děti znázornily v jednotlivých skupinách dráhu zastavení, a to tak, že dva žáci znázornili délku dráhy zastavení vozidla jedoucího 50 km/h, vedle znázornili délku dráhy zastavení vozidla jedoucího 60 km/h další dva žáci a vedle další dvojice žáků znázornila délku dráhy zastavení vozidla jedoucího 80 km/h. Poslední dva žáci překontrolovali vzdálenosti mezi jednotlivými žáky ve dvojicích. Ostatní děti ze skupinek si všímaly jednotlivých rozdílů ve vzdálenosti při různé rychlosti auta. Zhodnocení hodiny (v kroužku na stadionu): Na konci jsme s dětmi vyhodnotily průběh hodiny. I když děti znaly názvy jednotlivých dopravních značek, tak se ze začátku při hře Na křižovatku nedokázaly 50

51 chovat podle toho, co jim ta značka přikazuje. Po chvíli si uvědomily, že se nechovají podle značek, protože docházelo k srážkám, a tak u hry začaly více přemýšlet. Pomocí znázorňování dráhy zastavení vozidla si děti uvědomily, že musí být ohleduplnější vůči řidičům a nesmí vbíhat do silnice. Samy uznaly, že délka dráhy se zdá být dostatečná, ale zřejmě to tak není. Děti byly jednotlivými výsledky překvapeny. Druhý den: první vyučovací hodina Sloh: Pomůcky: 6 x papír do skupin, psací potřeby, papír (formát A0), fixy, 2. list knížky, poslední list z knížky (Sebereflexe). Rozhovor (na zemi v sedě na polštářích před tabulí): Nejdříve jsem s dětmi zopakovala, jak jsme popisovaly zásady předchozí den a co je důležité u popisování (vytvářet delší věty, nesmí se opakovat slova). Jaké nám hrozí nebezpečí v (ve skupinkách po čtyřech celkem 6 skupin): Poté jsem každé skupince rozdala papír, na který měly napsat, co nám hrozí za nebezpečí v určitém dopravním prostředku (ve vlaku, v metru, v autě, v letadle, na lodi a na kole každá skupina měla jeden dopravní prostředek). Vytvoření nástěnného plakátu Bezpečnost v různých typech dopravy (před tabulí ve skupinkách) a vyplnění 4. stránky viz. příloha 3. (v lavicích): Po dokončení skupinové práce chodila každá skupinka před tabuli, kde děti přečetly, co napsaly. Když to skupinka zkonzultovala s třídou, napsal jeden vybraný žák ze skupiny text na papír (formátu A0), který byl připevněný na tabuli. Děti, které nebyly zrovna před tabulí, si zapisovaly na stránku č. 4 to, co se psalo na plakát. Sebereflexe a zhodnocení hodiny (v lavicích): Na závěr hodiny jsme zhodnotily, co jsme vytvořily během hodiny a co se nám dařilo a co ne. Děti si vyplnily sebereflexi a uklidily si papíry do složky. Druhá a třetí vyučovací hodina Český jazyk: Pomůcky: nakopírované 3. a 4. listy z knížky pro celou třídu, psací potřeby, poslední list z knížky (Sebereflexe). 51

52 Motivační rozhovor (na zemi v sedě na polštářích před tabulí): Povídala jsem si s dětmi, jak je nutné znát dopravní předpisy a co se může stát, když někdo dopravní předpisy nedodržuje. Řekly jsme si zážitky, které děti zažily, a co z toho vyplývá. 5., 6. a 7. stránka knížky Dopravní předpisy viz. příloha 4. (v lavicích): Rozdala jsem dětem nakopírované listy do knížky se stranami č. 5, 6 a 7. Po vysvětlení zadání děti samostatně pracovaly na jednotlivých úkolech. Vždy když doplnily jeden úkol,hromadně jsme si jej zkontrolovaly a šly jsme si sednout do kroužku před tabuli na polštářky a povídaly si o tom, co bylo psáno v textu, který doplňovaly. Sebereflexe a zhodnocení hodiny (v lavicích): Na konci třetí vyučovací hodiny jsme si shrnuly, co jsme se dověděly v jednotlivých textech a jak nás práce bavila. Po sebereflexi si děti uklidily papíry do složky. Čtvrtá vyučovací hodina Matematika + Vlastivěda: Pomůcky: 4. list z knížky, psací potřeby, nakopírovaný 5. list z knížky, pastelky, poslední list z knížky (Sebereflexe). Motivační rozhovor (na zemi v sedě na polštářích před tabulí): Na začátku hodiny jsem si s dětmi řekla, co jsme všechno udělaly v předchozích hodinách a co jsme se nového naučily. Seznámila jsem je s činností, která bude následovat v této hodině. 8. stránka knížky Statistika dopravních nehod viz. příloha 5. (v lavicích): Dětem jsem do lavice rozdala jednu tabulku se statistikou dopravních nehod v ČR z 19. září Vysvětlily jsme si, k čemu jsou statistiky, co znázorňují a naučily jsme se vyhledávat v již zmíněné tabulce. Poté jsme si vysvětlily, jak budeme plnit jednotlivé úkoly ze strany 8. Když děti samostatně vypracovaly úkoly 1 až 6 na str. 8, provedly jsme hromadnou kontrolu. Po vypracování úkolů 7 a 8 ze str. 8 jsme opět udělali hromadnou kontrolu. 10. stránka knížky Zakreslení do mapy viz. příloha 6. ( v lavicích): Rozdala jsem dětem další list do knížky se stranou 9 a 10. Na straně 10 vybarvovaly jednotlivé kraje v ČR podle statistiky dopravních nehod v ČR z 19. září Jednotlivé kraje byly vybarvené různými barvami, které určovaly určitý počet nehod. 52

53 Sebereflexe a zhodnocení hodiny (v lavicích): Na závěr jsme si řekly, co nového jsme se dověděly v této hodině. Po sebereflexi děti uschovaly papíry z knížky do složky. Třetí den: první a druhá vyučovací hodina Výtvarná výchova: Pomůcky: 5x předkreslené křižovatky (formát A0), pokrývky lavic, vodové barvy, nádoby na vodu, štětce, černý fix, nůžky, lepidlo, nakopírované papíry s postavami a dopravními prostředky do každé skupiny, poslední list z knížky (Sebereflexe). Motivační rozhovor (na zemi v sedě na polštářích před tabulí): S dětmi jsem vedla rozhovor o tom, co budeme dělat dnešní den a co nás všechno čeká. Přichystání místa: Děti vytvořily čtyři skupinky po pěti a jednu skupinku po čtyřech žácích. Každá skupinka si srazila k sobě dvě lavice, na které daly pokrývku, přichystaly si vodové barvy, nádobu s vodou a štětce. Křižovatky (u stolečků): Každé skupince jsem dala jednu předkreslenou křižovatku na papíru (formát A1). Na každé křižovatce bylo vybarveno pouze jedno světlo na jednom semaforu. Až se děti dohodly ve skupince, jak budou svítit ostatní světla dalších semaforů, zavolaly si mne, abych jim to zkontrolovala a aby si mohly vybarvit semafory. Předkreslenou křižovatku se semafory si děti ve skupinkách vymalovaly vodovými barvami (viz. obr. 2.). Po vybarvení, odnesly děti svoji křižovatku na zasychání dozadu za lavice. Když si uklidily místa, rozdala jsem každé skupince nakopírované papíry s lidmi a dopravními prostředky. Děti si nejdříve obrázky vykreslily a pak každý obrázek zvlášť vystříhaly do oválu. Když měly všechny obrázky nachystané, zašly si pro své křižovatky. Lidi a dopravní prostředky začaly umisťovat na vymalovanou křižovatku. Po konzultaci se mnou, zda to mají správně rozmístěné (podle svítících semaforů), vystřihané lidi a dopravní prostředky nalepily do křižovatky. Po dokončení uklidily svá místa. 53

54 Obrázek 2 Zapsání údajů do křižovatky (u stolečků): Na tabuli jsem dětem napsala 3 úkoly: - Zapište, kolik lidí přechází přes přechod pro chodce ve vaší křižovatce. - Zapište, kolik lidí stojí na červenou ve vaší křižovatce. - Zapište, kolik aut stojí na červenou. Na úkoly si děti ve skupinkách odpověděly a vybraly si jednoho žáka ze skupinky, který napsal celé odpovědi do křižovatky (viz. obr. 3.). Sebereflexe a zhodnocení hodiny (v lavicích): Na konci druhé hodiny jsme si ukázaly všechny křižovatky a zhodnotily jsme si práci. Děti poznaly, že při rozvržení lidí a dopravních prostředků se musely zamyslet nad tím, zda to mají správně. Po sebereflexi si děti schovaly všechny věci a připravily se na odchod na dopravní hřiště. 54

55 Obrázek 3 Třetí až pátá vyučovací hodina Dopravní hřiště. Pomůcky: cyklistická přilba. Přesun na dopravní hřiště (asi 15 minut): Děti se na konci velké přestávky připravily na odchod na dopravní hřiště. Vzaly s sebou cyklistické přilby a pití. Úvod na dopravní hřiště (asi 50 minut): Po příchodu na dopravní hřiště se děti seznámily s provozovatelem dopravního hřiště. Řekla jsem jim, co je čeká a upozornila na bezpečnost. Nejdříve šly všechny děti do třídy, která se nachází v budově vedle dopravního hřiště. Ve třídě děti vedly rozhovor s provozovatelem na téma Dopravní předpisy. Poté jsme jim pustili videokazetu o tom, jak se správně chová cyklista a chodec v dopravním provozu. Dopravní hřiště ( asi 50 minut): Po krátké přestávce jsme se přemístili k hřišti. Tam jsme děti znovu upozornili na bezpečnost a vysvětlili jsme jim, jak funguje dopravní hřiště. Zopakovali jsme si následující pravidla, jak se budeme chovat na hřišti: - Na červenou stojíme. - Na zelenou jdeme/jedeme. 55

56 - Chceme-li odbočit, najedeme si do odbočovacího pruhu nebo ukazujeme rukou směr jízdy. - Před přechodem pro chodce dáme přednost chodcům. - Na plné čáře nepředjíždíme. - Dodržujeme dopravní značky (Dej přednost v jízdě!, Hlavní pozemní komunikace, Zákaz vjezdu všech vozidel, Přikázaný směr jízdy, Stůj, dej přednost v jízdě!) a chováme se podle nich. - V dopravních pruzích jezdíme na kolech za sebou. - Chodci se pohybují pouze po vyznačených stezkách pro chodce. - Cyklisti budou mít během jízdy cyklistickou přilbu. Po zopakování pravidel se děti rozdělily na dvě skupiny. Jedna skupina představovala chodce a ta druhá dostala kola a přilby a představovala dopravní prostředky. Po zvukovém signálu se děti začaly pohybovat po dopravním hřišti (viz. obr. 4.). Asi po minutách se skupinky vystřídaly. Během pohybu po dopravním hřišti jsme děti kontrolovali, zda dodržují dopravní předpisy. Obrázek 4 56