Literární teorie 6. třída

Transkript

1 Literární teorie 6. třída Umělecké literární dílo může být psané formami prózy a poezie. 1) poezie = básnictví - báseň se skládá z veršů - verš = jeden řádek básně - verše se sdružují do slok = strof - rým = zvuková shoda konců slov druhy rýmů (schémata): střídavý sdružený obkročný postupný přerývaný a a a a a a b a b b b b a b b c c c b b a (d) b a Básně, které mají děj, se nazývají epické. Ty pak dělíme na baladu a romanci. Balada je chmurná báseň s tragickým koncem, jejím opakem je romance báseň žertovná. Rytmus = a/ pravidelné střídání hlavních a vedlejších přízvuků b/ stejný počet slabik ve verši

2 Básnické figury: a/ metafora = přenesení významu slov na základě podobnosti (např.: oči modré jako nebe) b/ personifikace = zlidštění, zosobnění = přenesení vlastností živých věcí na věci neživé (např.: země mluví, příroda zpívá) c/ refrén = opakování veršů ve sloce Literární druhy: Lyrika = líčí dojmy, nálady, pocity (lyrika přírodní, rodinná, milostná ) - píseň Epika = základem je děj (bajka, báje, pověst, povídka, pohádka) Lyricko epické skladby = balada, romance (+ bajka, píseň) 2)Drama = divadelní hra určená k předvádění na jevišti - dělí se na: a) tragédii (= truchlohra) b) komedii (= veselohra) - řeč postav (= jevištní řeč): a) monolog = mluví jedna osoba b) dialog = mluví dva - dramatickou hru dělíme na dějství (= jednání = akty), dějství se dělí na výstupy (= změna počtu osob na jevišti) - jednoaktovka = hra o jednom dějství

3 3) próza - souvislý text členěný do odstavců - může být v ich formě (vypravování v 1. osobě jednotného čísla), nebo v er formě (vypravování ve 3. osobě jednotného čísla) Báje = mýty (z řeckého mýthos = vypravování) - vznikly v dávných dobách u všech národů - lidé si jejich prostřednictvím vysvětlovali stvoření světa, původ člověka, přírodní jevy - jsou to fantastická vypravování o nadpřirozených bytostech, vystupují v nich bohové, polobohové - autoři: Eduard Petiška, Ivan Olbracht Legendy - příběhy o životě svatých Pohádka je útvar ústní lidové slovesnosti (= lidová vyprávění). a) Lidové pohádky (klasické) - neznáme u nich autora, pouze sběratelé (K. J. Erben, B. Němcová, bratři Grimmové) b) Umělá pohádka (= moderní, autorská) - může mít všechny znaky lidové pohádky - známe autora - autoři: H. Ch. Andersen, O. Sekora, K. Čapek, J. Čapek, J. Wolker, J. Werich Pověst - patří k lidové slovesnosti - mají fantastické prvky, ale také pravdivé historické jádro (místo, období, osobnost) - druhy pověstí : a/ národní (O Ječmínkovi) b/ regionální místní (Čertova stopa u Telče) - autoři: Alois Jirásek, Zdeněk Mahler, Eduard Petiška

4 Povídka - kratší vypravování s jednoduchým dějem zachycující krátké časové období s jednou hlavní postavou a postavami vedlejšími - autoři: J. Neruda, B. Němcová, K. Čapek, I. Olbracht, B. Hrabal Novela - vypravování zachycující kratší období s jednou a více postavami podrobnější popis děje, postav oproti povídce, závěrečná pointa (B. Němcová Babička) Bajka - veršované nebo prozaické dílo, v němž zvířata jednají jako lidé (= alegorie = jinotaj) - konec bajky obsahuje mravní ponaučení - autoři bajek: Ezop (Aisopos), Jean de La Fontaine, Ivan Andrejevič Krylov Sci fi (= science fiction) = vědeckofantastická literatura - prozaický útvar - náměty stroj času, setkání s mimozemšťany - autoři: Jules Verne, Ray Bradbury, Karel Čapek

5 Funkce literatury: estetická (působení na čtenáře) poznávací výchovná agitační (získává si čtenáře) Literární teorie 7. třída Próza, poezie = výrazové formy Lyrika, epika, drama = literární druhy Drama: premiéra (první provedení hry) generálka (gen. zkouška) předpremiéra (předvedení díla před premiérou) repríza (opakování hry) derniéra (poslední opakování hry) prolog (předslovo) epilog (závěrečný text) Básnické figury: metafora personifikace metonymie = přenesení významu na základě věcné souvislosti (čas, místo, záměna části za celek) Napohled všechno spalo, ale strach města se plížil až k nám. (strach obyvatel města) Volný verš = básník člení text podle toho, jak cítí jeho obsah (např. jedna věta na jeden řádek, popř. jej rozdělíme na několik částí)

6 Balada = řeší těžké osudové konflikty lidí (K. J. Erben Kytice) - sociální balada (P. Bezruč Slezské písně) Romance = opěvuje milostný cit, hrdinství, má radostný děj Román = obraz mnoha příhod a dějů, událostí a postav - vedle hlavní postavy v něm vystupují i postavy jiné - druhy románu: detektivní (A. Christi), historický (A. Jirásek), vesnický (Karolína Světlá, K. V. Rais, fantastický (J. R. R. Tolkien), životopisný (I. Borská / Vlasta Kálalová: Doktorka z domu trubačů), dobrodružný (M. de Cervantes, D. Defoe) Epos = veršovaná vyprávění o významných osobnostech a výjimečných činech - jeden z nejstarších literárních žánrů (Epos o Gilgamešovi)

7 Literární teorie 8. třída Funkce literatury estetická (dojem), poznávací, výchovná, agitační (získat pro něco) 1) Próza = typická pro epiku. Podle rozsahu se dělí na velkou (román), střední (pohádka) a malou (bajka). beletrie = krásná literatura, užívá se pro oblast umělecké prózy román = rozsáhlé umělecké dílo zachycující život člověka v dlouhém časovém období (např. společenské změny ) Vladislav Vančura, Alois Jirásek sága = generační román, velký počet postav Vladimír Neff: Sňatky z rozumu anekdota = próza, lidová slovesnost - zesměšňování lidí, skutečností, humorné dílko fejeton = novinový článek, v časopise pod čarou aktuální společenské, politické problémy vtipný, poutavý, satirický (= spojení humoru a kritiky) zakladatelem Jan Neruda prvotisk = kniha vydaná do roku 1500 Science fiction (sci fi) = vědecko fantastická literatura - prvkem sci fi vynález, vědecký objev, kontakt s jinou civilizací X fantasy = přirozené jevy spojuje s působením nadpřirozených sil, magií (J. R. R. Tolkien)

8 2) Poezie = lyrika (pocity, nálady, dojmy), epika (děj), lyrickoepická poezie (Máj) villonská balada = založena na kontrastu, žánru balady odpovídá jen z části je spíše lyrická epitaf = veršovaný nápis na hrob epigram = krátká satirická báseň básnické figury = neobvyklé kombinace hlásek nebo slov: anafora = opakování slov na začátku veršů, slok, vět (znovuobjevení z řečtiny) Kolik je na světě moří kolik je na světě řek kolik je smutků a hoří aliterace = opakování stejných hlásek na začátku sousedních slov nebo veršů Potkal potkan potkana pod kamenem pod kamenem epiteton = básnický přívlastek (doplnění jevu o určitou vlastnost, obsahuje hodnocení) zelené oči, voní skořice, za okny běží veselá ulice elipsa = výpustka = vynechání takových slov nebo vět, které označují skutečnosti známé z kontextu, které si můžeme domyslet (stručné vyjádření, zrychlení děje) Poledne /nastane/ v tom okamžení, táta přijde z roboty: a mně hasne /oheň/ u vaření pro tebe, ty zlobo, ty!

9 hyperbola = nadsázka = zveličuje skutečnost Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, Sto roků kopal jsem uhlí ironie = určité vyjádření autor použije výsměšně, myslí jím pravý opak satira= spojuje humor a kritiku, vysmívá se lidským chybám a omylům, odsuzuje je (K. H. Borovský Král Lávra) řečnické figury oslovení = autor nečeká reakci osloveného, oslovuje nepřítomnou bytost, neživý předmět řečnická otázka = zakončení otazníkem, autor na ni nečeká odpověď oznamuje ji s citovým zaujetím (proslovy, volební kampaň) 3) Drama jednoaktovka = hra o jednom dějství divadlo dramatické umění: divadelní scénář = literární text + pokyny pro herce, scénické výtvarníky, osvětlovače, zvukaře - je základem filmového scénáře (+ jednotlivé obrazy, kamerové kroky ) režisér = připraví hru k veřejnému předvádění (obsadí herce do rolí, nastuduje hru s herci, vybere hudbu, kulisy ) scénárista = zpracování scénáře adaptace = přizpůsobení děje možnostem herců, divadlu