MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra ruského jazyka a literatury Charakter, funkce a místo ruského slovního přízvuku ve srovnání s českým jazykem Bakalářská práce Brno 2012 Vedoucí práce: PhDr. Irina Hobzová Vypracovala: Veronika Konečná

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne Veronika Konečná

3 Děkuji PhDr. Irině Hobzové za cenné rady a připomínky, které mi v průběhu přípravy této práce poskytla, a také za osobní a přátelský přístup, se kterým tuto práci vedla.

4 OBSAH ÚVOD... 5 I. TEORETICKÁ ČÁST Fonetika a fonologie Akcentologie Přízvuk Přízvuk v ruském jazyce Druhy ruského přízvuku Pohyblivost ruského přízvuku Přízvuk v českém jazyce Místo přízvuku Funkce ruského přízvuku Přízvuk jako rozlišovací prostředek Přízvuk v českém jazyce Slabiky přízvučné a nepřízvučné Redukce, stupně redukce Rytmické modely v ruském jazyce Rozdělení hlásek Samohlásky v ruském jazyce Samohlásky Přízvučné a nepřízvučné samohlásky Systém samohlásek Tvorba samohlásek Samohlásky v českém jazyce Porovnání ruského a českého přízvuku

5 II. PRAKTICKÁ ČÁST Zkoumaná skupina Zkoumaný materiál Rozbor nahraného materiálu ZÁVĚR РЕЗЮМЕ SEZNAM LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY

6 ÚVOD Téma bakalářská práce jsme zvolili z oblasti fonetiky, konkrétně se budeme zabývat slovním přízvukem. Cílem naší práce bude zmapovat a popsat odlišnosti ruského a českého slovního přízvuku a na konkrétním nahraném materiálu ukázky četby ruského textu českými studenty prakticky prokázat, že ruský přízvuk je pro české studenty velmi problematický a jeho důležitost je ze strany studentů velmi často podceňována. Ovšem v současné době je stále větší důraz při výuce cizího jazyka kladen na nácvik správné výslovnosti a intonací. Bez správné výslovnosti nemůže totiž dojít k porozumění mezi českým mluvčím a jeho ruským posluchačem. Právě ruský jazyk je jazykem, ve kterém je slovní přízvuk určujícím faktorem pro správnou výslovnost hlásek. Bakalářská práce bude rozdělena na část teoretickou a na část praktickou. V teoretické části si nejprve označíme základní pojmy jako fonetika a fonologie, zmíníme se o poměrně nové vědní disciplíně zabývající se přízvukem tj. o akcentologii, a dále popíšeme již samotný přízvuku v ruském jazyce, zaměříme se na jeho druhy, funkci a místo. Ruský přízvuk budeme srovnávat s přízvukem v českém jazyce. Definujeme si přízvučné a nepřízvučné slabiky, stupně redukce, rytmické modely a v neposlední řadě také tvorbu a charakteristiku samohlásek v ruské a českém jazyce. Na konci teoretické části porovnáme hlavní znaky a rozdíly ruského a českého přízvuku. Na začátku praktické části bakalářské práce se seznámíme se zkoumanou skupinu studentů, a se cvičným materiálem s názvem О Брунцвике. V další kapitole se budeme věnovat rozboru nahraného textu, konkrétně chybně postavenému přízvuku studenty prvního ročníku Katedry ruského jazyka a literatury Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, kteří nám na hodině praktické fonetiky vytvořili nahrávku. Ta nám poslouží jako podklad pro vypracování praktické části, v níž použijeme srovnávací metodu, na základě které budeme srovnávat správně či chybně označený přízvuk a záměnu rytmických modelů. Takto chybně zvýrazněný přízvuk, zaznamenáme do tabulek. Podle nich 5

7 sestavíme názorné grafy o chybném užívání rytmických modelů a počtu chyb v problematických slovech. 6

8 I. TEORETICKÁ ČÁST 7

9 1. Fonetika a fonologie Fonetika i fonologie jsou vědní disciplíny, které zkoumají proces jazykové komunikace, a to konkrétně přenos informace pomocí jazykových prostředků. Jazykovou komunikaci zkoumá například i psychologie, sémantika nebo teorie komunikace. Komunikace neslouží jen k výměně informací, ale také k upevňování mezilidských vztahů. Při jazykové komunikaci mluvčí zakóduje informaci, kterou chce sdělit a posluchač pak tuto informaci dekóduje. Podmínkou však je, aby mluvčí i posluchač užívali stejný kód, 1 pod čímž si můžeme například představit stejný jazyk. V jazykové komunikaci rozlišujeme dvě složky, a to obsah a zvukovou formu. Formou rozumíme, jakým jazykem obsah vyjadřujeme. Obsah i zvuková forma se skládá z promluvy, věty a slova. Morfémem, označujeme minimální jednotku jazykové formy, která má jazykový význam. Realizujeme-li morf, vzniká morfém. Morfologickou stavbou se však už zabývá samostatná jazyková disciplína, kterou je morfologie. 2 My se však v této práci budeme zabývat fonetikou a fonologii. Fonetika je věda zabývající se zvukovou stránkou lidské řeči. Slovo fonetika vzniklo z řeckého slova phonetikos neboli zvukový, hlasový. 3 Tato věda zkoumá zvukový signál lidské řeči, studuje formu řeči v konkrétních situacích u konkrétních mluvčích. Naproti tomu fonologie je disciplína zabývající se zkoumáním jednotek zvukové stavby jazyka, přičemž kombinací těchto jednotek do řetězců jsou vytvářeny formy s vlastním významem. Fonologie studuje pravidla systému zvukově rozlišovacích jednotek a jejich užívání v celém komunikačním schématu. Bere tedy v úvahu mluvčího, jenž kóduje sdělení i posluchače, jenž toto sdělení dekóduje a následně interpretuje. V současnosti tyto dvě lingvistické disciplíny spolupracují, většina fonologických škol opírá své poznatky právě o informace získané z fonetiky. 4 1 KRČMOVÁ, M. Úvod do fonetika a fonologie pro bohemisty. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, s. 11. ISBN Tamtéž. s КЕДРОВА, Г.Е., ПОТАНОВ, В.В., ЕГОРОВ, А.М., ОМЕЛЬЯНОВА, Е.Б., Русская фонетика, [online]. [cit ]. Dostupné z < 8

10 2. Akcentologie Slovo akcentologie pochází z latinského accentus neboli přízvuk (akcent) a řeckého logos neboli slovo. Akcentologie tvoří část lingvistiky, která se zabývá studiem povahy a fungováním přízvuku. V širším smyslu se k akcentologii řadí také tón a někdy i prozodické charakteristiky jazykových prvků. 5 Akcentologie zkoumá přízvuk jak z pohledu fonologie, tak z pohledu morfologie. Fonologický aspekt zahrnuje: 1. určení přízvučné slabiky (přízvuk může být stálý nebo pohyblivý), 2. určení fonologického typu přízvuku (monoakcentní nebo polyakcentní jazyky), 3. vymezení fonetického typu přízvuku (což může být kvantitativní, dynamický, nebo melodický přízvuk). Morfologický aspekt určuje: 1. spojení přízvuku s typem morfému nebo morfologické struktury, 2. pravidla změny přízvuku ve vztahu se změnou slova v mezích paradigma. Za nejvýznamnější část akcentologie je považována historická či diachronická akcentologie. Historická akcentologie sleduje změny přízvuku, které se odehrávaly v jednotlivých historických obdobích. Základy ruské akcentologie byly položeny A.Ch. Vostovským, který rozdělil přízvuk do jednotlivých typů. V 20. století se slovanská a ruská akcentologie rozšířila v pracíchi.a. Bodoueina de Courtenay, A.A. Šachmatova, L.L. Vasiljeva, L.A. Bulachovskovo. 6 4 KRČMOVÁ, M. Fonetika a fonologie Zvuková stavba současné češtiny. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, s ISBN Языкознание, Энциклопедия языкознания, [online]. [cit ]. Dostupné z < 6 Акцентология, [online]. [cit ]. Dostupné z < Subjects/Languages/Russian/7446/7450> 9

11 3. Přízvuk Přízvukem rozumíme vydělení jedné slabiky ze skupiny slov nebo z taktu. Vyčlenění slabiky ze skupiny jiných slov je možné různými způsoby, a to zesílením jeho výslovnosti, tzn. silou, hlasitým projevem, nebo délkou a tónem výslovnosti Přízvuk v ruském jazyce Přízvuk v ruském jazyce patří k suprasegmentálním prvkům jazyka. Rozlišujeme přízvuk slovní a frázový. Pod slovním přízvukem rozumíme vyčlenění jedné slabiky ze slova. Naproti tomu frázový (větný) přízvuk se vztahuje k intonaci. Pod frázovým přízvukem rozumíme vydělení slova z fráze. Pojem logický přízvuk označuje vydělení jednoho nebo více slov z fráze s cílem vyznačit jejich hlavní význam. Přízvuk v každém jazyce má své zvláštnosti. Existuje přízvuk stálý a volný. V ruském jazyce se můžeme také setkat se slovy, která nemají přízvuk nebo naopak mají přízvuky dva. Slova bez přízvuku jsou většinou pomocné slovní druhy, jako spojky, předložky, částice. Dva přízvuky mívají složená slova, která se skládají ze dvou a více základů. V složeném slově se dělí přízvuk na hlavní a pomocný. Hlavní přízvuk padá na poslední část složeného slova. Přízvuk padající na první část slova nazýváme pomocným. Např. [книготорговец], [языкознание], [машиностроение]. 8 Shrneme-li výše uvedené přízvuk v ruském jazyce je silový a dynamický (samohlásky v nepřízvučné pozici musíme redukovat). Se sílou ruského přízvuku je spojena délka (přízvučnou slabiku nevyslovíme pouze se silnějším důrazem, ale také ji při vyslovení prodloužíme). Přízvuk v ruském jazyce oproti českému je tedy silný a dynamickokvantitativní. 9 7 SPIRIDONOV, V. N., Příručka fonetiky ruského jazyka. Praha: Pedagogická fakulta UK, s КАЛИТА, И,. Фонетика русского языка. 1. vyd. Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, s ISBN X. 9 ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка [online] [cit ]. Dostupné z: < 10

12 3.1.1 Druhy ruského přízvuku V souvislosti s výše uvedeným rozlišujeme několik typů přízvuku: Slovní vyčlenění slabiky ze slova Taktový vyčlenění slova silnějším přízvukem ze syntagmy Frázový (větný) vyčlenění slova silnějším přízvukem jedné syntagmy, která je součástí věty Logický vyčlenění jakéhokoliv slova v syntagmě, které chce mluvčí zvýraznit, a to silnějším přízvukem 10 Mezi základní druhy přízvuku patří: Dynamický (silový) přízvuk vyčlenění slabiky silou výdechu, procházejícího přes hlasivky Kvantitativní přízvuk vyčlenění slabiky délkou Melodický (tónový) přízvuk vyčlenění slabiky pohybem tónu Pohyblivost ruského přízvuku Odlišujícím znakem ruského přízvuku je jeho pohyblivost. Pohyblivost se projevuje tím, že přízvuk není stálý na určité slabice, ale může v různých formách toho samého slova padat na jakoukoliv slabiku. Např. [сто], [сотня], [ста],[сотый];[дом], [дома], [домик], [домашний], [домовой] ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка [online] [cit ]. Dostupné z: < 11 SPIRIDONOV, V. N., Příručka fonetiky ruského jazyka. Praha: Pedagogická fakulta UK, s КАЛИТА, И,. Фонетика русского языка. 1. vyd. Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, s. 34. ISBN X. 11

13 3.2 Přízvuk v českém jazyce I přesto, že ruský i český jazyk patří do skupiny slovanských jazyků, existují mezi těmito jazyky podstatné rozdíly, a to především v přízvuku. Ruský přízvuk se od českého liší především jeho umístěním, funkcí a fonetickou podstatou. V českém jazyce je přízvuk stálý, a to na první slabice slova, naproti tomu v ruském jazyce je přízvuk volný a pohyblivý. 13 V českém jazyce je přízvuk stejně jako v ruském jazyce dynamický, avšak oproti ruskému je slabý, což znamená, že se samohlásky v nepřízvučných slabikách neredukují. Délka samohlásek v českém jazyce má smyslově rozlišující funkci, není tedy svázána s dynamikou přízvuku, není tedy závislá na přízvučné či nepřízvučné pozici. 14 Oproti ruskému jazyku může být dlouhá samohláska i na nepřízvučné slabice. 13 ROMPORTL, M. Stručná fonetika ruštiny. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 13. ISBN ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка [online] [cit ]. Dostupné z: < 12

14 4. Místo přízvuku Přízvuk, v různých jazycích může být ustálen na určité slabice. Například v českém jazyce je přízvuk vždy na první slabice, v polském a španělském jazyce je na předposledním a ve francouzském na posledním. Přízvuk, který je vždy na určené slabice označujeme, jako stálý. V jiných jazycích, hlavně v ruském, přízvuk může být na jakékoliv slabice, například na: první: [дорого], [выставка], [выставленный], [ставить], druhé: [поехать], [встречаться], [достаточно], třetí: [испытание], [загорание], [повторение], poslední: [молодой], [дорогой], [голубой]. Takový přízvuk, který není pevně vázaný na určitou slabiku, označujeme jako volný. Volný přízvuk ve své podstatě může ve všech tvarech slova stát na téže slabice: [школа], [школу], [школой]; [завод], [завода], [заводом] apod., takový přízvuk nazýváme nepohyblivým. Jestliže přízvuk při skloňování nebo časování mění, neboli dopadá na různé slabiky jako např. [рука руку], [вода воду], [озеро озёра] apod., označujeme jej jako přízvuk pohyblivý. 15 Jak už jsme si zmínili, výše dva přízvuky v ruském jazyce mívají obvykle slova složená ze dvou nebo více slov. Přízvuk, který padá na poslední část složeného slova, označujeme jako hlavní. A přízvuk, který padá na první část složeného slova, nazýváme druhořadým, neboli vedlejším např. [радиоэлектроника], [вагон-ресторан], [сельскохозяйственный] apod SPIRIDONOV, V. N., Příručka fonetiky ruského jazyka. Praha: Pedagogická fakulta UK, s Tamtéž. s

15 5. Funkce ruského přízvuku Nejdůležitější funkcí ruského přízvuku, na kterou je třeba upozornit je ta, že v ruském jazyce se mnohdy s různým umístěním přízvuku mění i rozdíl ve významu slov či tvarů. Velmi často narazíme na slova, která se shodně píší, avšak s místem přízvuku se zásadně liší i jejich význam. Např. [плачу] pláču;[плачу] platím; [стоит] stojí (o penězích); [стоит] stojí (o místě). Umístěním přízvuku můžeme také odlišit dva hláskově shodné tvary téhož slova. Velmi často tento jev pozorujeme u 2. pádu jednotného čísla a 1. pádu množného čísla podstatných jmen. Např. [руки] (2. pád jedn. čísla) [руки] (1.pád množ. čísla), [глаза] (2. pád jedn. čísla) [глаза] (1.pád množ. čísla), [гора] (2. pád jedn. čísla) [горы] (1.pád množ. čísla), [учителя] (2. pád jedn. čísla) [учителя] (1.pád množ. čísla). 17 Ruský přízvuk je tedy činitelem významotvorným, což znamená, že má schopnost rozlišovat význam jak věcný tak i gramatický. Např. [мука] (trápení, muka) [мука] (mouka), [узнаю] (dovím se) [узнаю] (dovídám se). Rozdíl v místě přízvuku může být také spojen s rozdílem v citovém zabarvení slov. Např. [речушка] označuje slovo s kladným citovým zabarvením a označujeme jím řeku bez ohledu na její velikost, naopak [речушка] označuje skutečně malou řeku a může mít citové zabarvení záporné. Kromě citového zabarvení můžeme v ruském jazyce spatřit i rozdíl významový, který je spojen i s hovorovým jazykem. Např. [молодец] toto slovo v lidové poezii znamená mládenec, kdežto [молодец] v hovorové řeči znamená pašák, chlapík ROMPORTL, M. Stručná fonetika ruštiny. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 14. ISBN HAVRÁNEK, B., Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy. 1, Hláskosloví a tvarosloví, Praha 1976, Státní pedagogické nakladatelství, s

16 5.1 Přízvuk jako rozlišovací prostředek V této části se budeme zaměřovat na přízvuk jako rozlišovací prostředek. Nejdříve se zaměříme na slova stejně psaná poté na slova, která se píší rozdílně a nakonec na slova, v nichž přízvuk je rozlišovacím znakem. I. Rozlišování věcného významu 1. Podstatná jména a) ve všech tvarech: [атлас] (atlas, sbírka map) [атлас] (látka); [ведение] (evidence, pravomoc) - [ведение] (vedení, řízení); [замок] (zámek, budova) [замок] (zámek u dveří); [кирка] (evangelický kostel) [кирка] (krumpáč); [мокрота] (hlen) [мокрота] (vlhko); [орган] (orgán) [орган] (varhany); [хлопок] (bavlna) - [хлопок] (plácnutí); b) v některých tvarech: Jedná se o podstatná jména, která jsou rozlišena přízvukem jen v některých tvarech, a to například: vе všech pádech množného čísla podstatných jmen: [трусы] (zbabělci) [трусы] (trenýrky); v univerzálních pádových koncovkách množného čísla podstatných jmen ам, - ах, - ами: [белки], [белкам] (veverky) - [белки], [белкам] (bílky); v 1. pádě, jednotného čísla podstaných jmen na ка а ок: [жучки] (voříšci) [жучки] (broučci); [кружки] (sklenice) [кружки] (kroužky); [скачки] (dostihy) [скачки] (skoky); [стрелки] (ručičky u hodin) [стрелки] (střelci); [гвоздики] (hřebíčky) [гвоздики] (karafiáty) jiná slova: [вороны] (havrani) - [вороны] (vrány); [полы] (šosy) [полы] (podlahy); 2. Přídavná jména a) ve všech složených tvarech: 15

17 [временный] (dočasný) [временной] (časový); [чудный] (kouzelný) [чудной] (podivný); [подводный] (nacházející se pod vodou) [подводной] (potrubí přívodní); [разводный] (rozvodový) [разводной] (rozvodní, zvedací most); [складный] (souvislý) - [складной] (skládací); b) v krátkých tvarech: [жёсток] (tvrdý) [жесток] (krutý); [велик, -а, о, -и] (veliký, slavný) [велика, - о, -и] (příliš velký o rozměrech); 3. Slovesa a) ve většině tvarů: [парить] (pařit, napařovat) [парить] (vznášet se); [пoсорить] (rozeštvat) [пoсорить] (roztrousit smetí); [трусить] (chovat se zbaběle) [трусить] (klusat); b) v ojedinělých tvarech: [раскрою] (otevřu) [раскрою] (rozkrojím); [заплачу] (zapláču) [заплачу ](zaplatím); [режу] (řežu) [режу] (ředím); [растворишь] (otevřeš) [растворишь] (rozpustíš); [стоит] (stojí o ceně) [стоит] (stojí o poloze); II. Rozlišení citově zabarvených slov O citově zabarvených slovech jsme se zmiňovali již výše, takže jen pro připomenutí: [кашица] (kašička kladné hodnocení) - [кашица] (řídká, nechutná kaše záporné hodnocení). III. Rozlišení mluvnického významu 1. Pád a číslo [берега] (2. p. j. č.) [берега](1. p. mn. č.); [дома] [дома]; [слова] [слова]; [дела] [дела]; [окна] [окна]; [письма] [письма]; [страны] [страны]; [головы](1. p. j. č.) [головы] (2. p. mn. č.); 16

18 2. Stupeň přídavného jména [большая] (veliká) [большая] (větší); [большие] (velicí) [большие] (větší); [больших] (velikých) [больших] (větších); [позднее] (pozdní) - [позднее] (pozdější); 3. Slovesný způsob (oznamovací a rozkazovací) [носите] (nosíte) [носите] (noste!); [смотрите] (díváte se) [смотрите] (dívejte se!); [держите] (držíte) [держите] (držte!); 4. Slovesným videm a) v infinitivu a minulém čase: dokonavé [высыпать], на-, [рассыпать] vy-, na-, (rozsypati) nedokonavé [вы-, на-, рассыпать] vy-, na-, (rozsypávati); b) v minulém čase nedokonavé [родила] (rodila) dokonavé [родила](porodila) HOFMAN, A. Ruský slovní přízvuk. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s

19 6. Přízvuk v českém jazyce Český přízvuk na rozdíl od ruského je stálý, a to vždy na první slabice slova. Oproti přízvuku ruskému je podstatně slabší. Český přízvuk není významotvorný, označuje pouze počátek slova. 20 V češtině má rozlišovací úlohu kvantita (neboli délka) samohlásek, což znamená rozdíl dlouhých a krátkých samohlásek, které nejsou vázány na určitou slabiku a mohou proto rozlišovat slova po stránce významové, popřípadě stylistické. Např. drápnout (což znamená škrábnout) a drapnout (což znamená chytit). 21 Důležité je upozornit na to, že dlouhá samohláska, na rozdíl od ruského jazyka, může být i na nepřízvučné slabice. Hlavní přízvuk je v češtině silový, což znamená, že přízvučná slabika je výraznější než ostatní slabiky. Tento přízvuk označujeme také jako přízvuk slovní. Naproti ruskému přízvuku se však český přízvuk nepodílí na rozlišování významu slov a slovních tvarů. V češtině padá přízvuk na první slabiku slova, přičemž výrazy bez přízvuku se připojují k předcházejícímu přízvučnému slovu. V tomto případě mluvíme o enklitice, neboli příklonky (např. mě, tě, se, mi, ti, si, nám, vám, to, tu, by). Pokud se výrazy spojují s následujícím přízvučným slovem, hovoříme o proklitice, neboli předklonky (např. částice, spojky nebo sémanticky méně závažné kratší výrazy). Vedlejší přízvuk ( ) je v češtině slabý, setkáváme se s ním spíše v pomalém tempu řeči. Můžeme se s ním setkat u složených slov např. velko popovický 22 Krčmová ve své knize Fonetika a fonologie pro bohemisty uvádí formy souvislé řeči, mezi které řadí: slovní přízvuk, větný přízvuk, důraz, větnou intonaci a projevy emfáze. My se zaměříme na slovní a větný přízvuk. Slovní přízvuk charakterizujeme ve srovnání s ostatními slabikami změnou slabiky řečového celku (slova). Slabika přízvučná je silnější a je charakterizována kolísáním tónu. Slabika nepřízvučná má tón rovný. Přízvučná slabika se od nepřízvučných může lišit silou, tónovým průběhem nebo kvantitou. 20 ROMPORTL, M. Stručná fonetika ruštiny. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 14. ISBN HOFMAN, A. Ruský slovní přízvuk. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s ŠIŠKA, Z. Fonetika a fonologie. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s ISBN

20 Větným přízvukem zdůrazňujeme slovo ve větě nebo v její části KRČMOVÁ, M. Úvod do fonetika a fonologie pro bohemisty. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, s. 73. ISBN

21 7. Slabiky přízvučné a nepřízvučné Než se dostaneme ke slabikám přízvučným a nepřízvučným, měli bychom si objasnit, co vůbec označujeme pod pojmem slabika. Slabika je nejmenší složka zvukové řeči. Slabiku můžeme také označit jako nejjednodušší a nejtěsnější jednotu funkčních prvků řeči. Slabiky dělíme na otevřené nebo uzavřené. 24 Otevřené slabiky končí samohláskou. Např. [бо-ро-на], [ко-ро-ва], [кни-га], [де-ре-во], [тра-ва]. Uzavřené slabiky končí souhláskou. Např. [лес-ник], [бук-варь], [фут-бол]. Slabiky dělíme také na přízvučné a nepřízvučné. Přízvučná slabika se vyznačuje větší délkou a silou. Předpřízvučnou slabikou nazýváme slabiku, která stojí před přízvučnou. Za přízvukem se nachází slabika popřízvučná. 25 Nepřízvučná slabika se vyznačuje menší silou, kratším trváním, redukovanými samohláskami a někdy i nevýrazným tónovým průběhem KRČMOVÁ, M. Úvod do fonetika a fonologie pro bohemisty. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, s. 78. ISBN КАЛИТА, И,. Фонетика русского языка. 1. vyd. Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, s. 33. ISBN X. 26 ROMPORTL, M. Stručná fonetika ruštiny. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 18. ISBN

22 8. Redukce, stupně redukce Redukcí nazýváme kvalitativní nebo kvantitativní změnu hlásky v nezpřízvučné nebo slabé pozici. Jinými slovy, je to oslabení významové schopnosti hlásek. 27 V ruském jazyce rozlišujeme dva typy redukce: 1) Kvantitativní redukci Hlásky v nepřízvučných slabikách se silným dynamickým přízvukem ztrácejí délku, zkracují se. Zkracování nepřízvučných hlásek označujeme tedy jako kvantitativní redukci. V ruském jazyce kvantitativní redukci podléhají všechny samohlásky v nepřízvučné pozici. Například ve slově [вина] se foném /i/ vysloví jako dlouhé, silné [i], a naopak ve slově [вина]se foném /i/ vysloví jako krátké, slabé [i]. Při zkrácení samohlásky, orgány řeči nemohou za tak krátkou dobu dojít do pozice, při které se daná samohláska vysloví, orgány řeči tak zůstanou v nedokončené pozici, a proto tedy vyslovíme hlásku poněkud jiné kvality. Kvantitativní redukci doplňuje redukce kvalitativní. 2) Kvalitativní redukce V ruském jazyce je kvalitativní redukce nejzřetelnější u fonémů /o a e /. Foném /o/ se pod přízvukem vysloví například ve slově [дом], jako dlouhé, silně labilizované [o], v nezpřízvučné pozici, ve slově [дома], jako krátká, slabá, nejasná a nelabializovaná hláska, něco mezi slabým [o] a slabým [a], tuto nejasnou hlásku označujeme symbolem [^]. Foném /e/ se pod přízvukem vysloví jako silné, dlouhé [e]. Například ve slově [шесть], v nepřízvučné pozici se foném vysloví jako slabá, nejasná hláska, něco mezi slabým [e] a slabým [i]. V ruském jazyce, jak už bylo řečeno, máme dva stupně redukce. Samohláska nacházející se v pozici ve druhém stupni redukce, se zkracuje a redukuje se mnohem více než samohláska nacházející se v pozici v prvním stupni redukce. Na prvním slabice před přízvukem se nachází první stupeň redukce, ve všech ostatních slabikách je druhý stupeň redukce. 27 SPIRIDONOV, V. N., Příručka fonetiky ruského jazyka. Praha: Pedagogická fakulta UK, s

23 [перерабатывают] Výjimku představují hlásky, které jsou na začátku nebo konci, a to pouze za určitých podmínek, a to jestli se samohláska na začátku nebo konci hlásky neopírá o souhlásku, v tomto případě zde bude redukce prvního stupně: [огород]; [мясо] V opačném případě užíváme redukci druhého stupně: [в огород]; [мясом] Tabulka č. 1.: Stupně redukce v závislosti od místa hlásky ke vztahu k přízvuku 28 Первый неприкрытый (после паузы) прикрытый Остальные предударные Первый предударный Ударный Послеудар- ные Последний закрытый открытый (перед паузой) Prof. dr. Milan Romportl, DrSc. uvádí redukci nepřízvučných slabik ve dvou stupních: I. V prvním stupni (tj. méně) se pravidelně redukují slabiky, které předcházejí bezprostředně před slabikou přízvučnou. II. V druhém stupni (tj. značně) se redukují slabiky ostatní, tedy slabiky následující po přízvučné, i slabiky, které předcházejí před slabikou s prvním stupněm redukce. 29 Např. [по-го-во-рить]; [ви-сво-бо-дить]; [пе-ре-бра-сы-вать] II II I P P II II II II I P II II 28 OЛИВЕРИУС, З. Ф. Фонетика русского языка. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s ISBN ROMPORTL, M. Stručná fonetika ruštiny. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s ISBN

24 Z výše uvedeného je možné uvést několik výjimek: 1. Začíná-li slovo samohláskou a tato slabika je nepřízvučná, redukujeme ji pouze v prvním stupni, a to bez ohledu na to, jak je daleko od slabiky přízvučné. Např. [о-го-род] I I P 2. Poslední nepřízvučnou slabiku slova, které je součástí gramatické koncovky (nebo je sama takovou koncovkou), někdy redukujeme v prvním stupni místo druhého, závisí to obvykle na tom, jak důležitá je tato slabika pro správné pochopení sdělení a také podle tempa a pečlivosti projevu. Např. [суб-бо-та] I P I 3. V případě, že je slovo mnohoslabičné a první nepřízvučná slabika je čtvrtá před přízvučnou, pak tato první slabika nebývá redukována v druhém stupni, ale v stupni prvním. S takovými případy se však setkáváme zřídkakdy. Např. [це-ле-со-об-раз-ный] I II II I P II ROMPORTL, M. Stručná fonetika ruštiny. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 19. ISBN

25 9. Rytmické modely v ruském jazyce Rytmické modely v ruském jazyce jsou závislé na místě přízvuku ve slově. Rozlišujeme čtyři základní rytmické modely: První rytmický model: Jednoslabičná slova s přízvukem např. [дом], [вон], [рот], [воз], [зуб]. Druhý rytmický model: Dvouslabičná a víceslabičná slova s přízvukem na poslední slabice např. [молоко], [хорошо], [компот], [весна], [стрела]. Třetí rytmický model: Dvouslabičná a víceslabičná slova s přízvukem na první slabice např. [город], [молод], [паспорта], [дядя], [смотрят]. Čtvrtý rytmický model: Trojslabičná a víceslabičná slova s přízvukem na libovolné střední slabice např. [погода], [аптека], [лекарство], [заплата], [бумага] ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка [online] [cit ]. Dostupné z: < 24

26 10. Rozdělení hlásek Hláska je nejmenší zvuková jednotka řeči. Hlásky dělíme podle toho, jak se tvoří mluvidly, a to na samohlásky a souhlásky. Při tvoření samohlásek výdechový proud, rozechvěný hlasivkami, prochází ústy volně; chvění je pravidelné, vznikají tóny. Při tvoření samohlásek výdechový proud musí překonávat různé překážky vytvořené mluvidly; vznikají šumy. Samohlásky jsou zvučnější než souhlásky, a bývají proto zpravidla jádrem slabiky (слог), zvukové jednotky vytvořené jedním zesílením výdechového tlaku a mající jeden vrchol zvučnosti. Přechodnou skupinou mezi souhláskami a samohláskami tvoří souhlásky sonorní (сонорные согласные), tj. zvučné (v češtině r, l, m, n. n, [ň], j, v ruštině r, r, l, l, m, m, n, n, j); při jejich tvoření vznikají jen slabé šumy; na rozdíl od ostatních souhlásek mohou být v některých jazycích slabikotvorné. 32 Podle R.O. Jakobsona je rozdíl mezi samohláskami a souhláskami především v tom, že samohlásky mohou vytvářet slabiku, kdežto souhlásky slabiky vytvářet nemohou. 33 Vzhledem k tomu, že přízvuk padá vždy na samohlásku, budeme se v další části bakalářské práce, zabývat právě samohláskami v ruském a českém jazyce Samohlásky v ruském jazyce Samohlásky Základní charakteristikou samohlásek je muzikální tón (hlas), který vzniká v hrtanu chvěním hlasivek. Muzikální tón je doprovázen doplňujícími tóny, které vznikají v nadhrtanových dutinách hltanu a úst. Změna objemu a formy rezonujících dutin ve 32 HAVRÁNEK, B., Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy. 1, Hláskosloví a tvarosloví, Praha 1976, Státní pedagogické nakladatelství, s ШУБА, П. П. Современныйрусскийязык. Фонетика. Лексикология. Фразеология. 2-е. Минск : Плопресс, с. ISBN

27 výsledku pohybu jazyka, rtů a dolní čelisti způsobí změnu vrchních tónů, které dodají každé samohlásce svůj vlastní, osobitý témbr neboli zabarvení Přízvučné a nepřízvučné samohlásky Rozdíl mezi přízvučnými a nepřízvučnými samohláskami je kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní rozdíl se jeví v tom, že nepřízvučné samohlásky jsou obvykle kratší a vyslovují se s menší silou. Kvalitativní rozdíl se jeví v témbru. V souvislosti s výše uvedeným se přízvučné samohlásky označují jako samohlásky plně vznikající a nepřízvučné jako redukované samohlásky. Existuje i rozdíl mezi nepřízvučnými samohláskami, což je podmíněno jejich místem ke vztahu k přízvuku a poloze ve slabice. 35 Síla přízvučné samohlásky odpovídá třem stupňům redukce, kterým je věnována kapitola číslo sedm Systém samohlásek Systém ruských samohlásek zahrnuje 6 fonémů:, а, o, y, ы, и, э spojených protikladnými příznaky, kterými jsou: řada, poloha jazyka a labializace. Řada samohlásek je podmíněna horizontálním pohybem jazyka. 36 Rozlišujeme samohlásky přední řady (и, э), střední řady (a, ы) а zadní řady (о, у), v závislosti od toho, jaká část jazyka je při výslovnosti nadzvednuta. Při nadzvednutí přední části jazyka se 34 ШУБА, П. П. Современныйрусскийязык. Фонетика. Лексикология. Фразеология. 2-е. Минск : Плопресс, с. ISBN КАСАТКИН, Л. Л. Современный русский язык. Фонетика. Москва : Академия, с. ISBN БУЛАНИН, Л.Л. Фонетикасовременногорусскогоязыка. 2-е. Москва: Либроком, с. ISBN

28 vytvářejí samohlásky přední (и, э), při zvednutí středním části jazyka se vytváření střední samohlásky (ы, а), při zvednutí zadním části jazyka se vytvářejí zadní samohlásky (у, о). 37 Tabulka č. 2.: Znázornění řady a pozice jazyka u jednotlivých samohlásek 38 Poloha jazyka Řada Přední Střední Zadní Vrchní и ы у Střední э о Spodní а Poloha jazyka je u samohlásek podmíněna vertikálním pohybem jazyka. Rozlišujeme 39. а a о, э spodní střední, у, ы, и vrchní samohlásky Při výslovnosti samohlásek v horní pozici je spodní čelist zvednutá a jazyk vysoko zvednutý. Tyto hlásky vyslovíme při úzce otevřených rtech, proto je také nazýváme úzkými nebo uzavřenými. V střední pozici hlásky, э о vyslovíme s méně zvednutým jazykem, spodní čelist je zvednutá trochu méně, než jak tomu bylo v horní pozici. Ve spodní pozici se nachází hláska, a kterou vyslovíme při minimálním zvednutí jazyka. 40 Labializace pochází z latinského slova labium neboli ústní a je spojena se specifickou. ы, и, э, a a nelabializované y, o prací úst. Rozlišujeme samohlásky labializované Při tvoření labializovaných se rty zakulatí a vytáhnou se dopředu. Při tvoření nelabializovaných nedochází k zakulacení ani vytáhnutí rtů dopředu. Rty jsou pasivní ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка [online] [cit ]. Dostupné z: < 38 Tamtéž 39 БУЛАНИН, Л.Л. Фонетикасовременногорусскогоязыка. 2-е. Москва: Либроком, с. ISBN ШУБА, П. П. Современныйрусскийязык. Фонетика. Лексикология. Фразеология. 2-е. Минск : Плопресс, с. ISBN БУЛАНИН, Л.Л. Фонетикасовременногорусскогоязыка. 2-е. Москва: Либроком, с. ISBN

29 10.2 Tvorba samohlásek V této části se zaměříme na tvorbu základních samohlásek, a to konkrétně samohlásky. о, у, ы, и, э, а Samohláska [A] vzniká při nejširším otevření rtů. Rty jsou v neutrální poloze, což znamená, že nevyčnívají vpřed a neroztahují se do strany. Jazyk je v nízké pozici a leží docela rovně. Přední část jazyku je nepatrně posunuta vpřed. Střední část hřbetu jazyka se zlehka prohýbá. Zadní část je odtažena dozadu a trochu nadzvednuta. Samohlásku [A] můžeme charakterizovat jako nelabializovanou samohlásku přední řady a spodní polohy, několikrát odsunutou vzad. Například:[тaк], [aтъм], [в дa]. Obr. 1. Profil samohlásky A Pro samohlásku[э] je charakteristické rozevření rtů do střední šířky. Rty jsou lehce roztáhnuty do strany, nejsou však vyšpuleny vpřed. Jazyk je pozvednutý do střední úrovně a celý předsunut vpřed. Špička jazyka se dotýká spodních zubů. Střední část hřbetu jazyka je pozvednuta k tvrdému patru ve větší míře, než tomu bylo u samohlásky [A]. Samohlásku [Э] můžeme charakterizovat jako nelabializovanou samohlásku, zadní řady a střední polohy. Například: [цэх], [эр ], [в-душэ]. Obr. 2. Profil samohlásky Э 28

30 Samohláska [И] se vysloví při úzce rozevřených ústech. Koutky úst jsou rozevřeny dozadu. Přední i střední část hřbetu jazyka je vysoce zvednuta k patru. Jazyk je ve značné míře posunutý dopředu. Špička jazyka se dotýká spodních zubů. Samohlásku [И] můžeme charakterizovat jako nelabializovanou samohlásku přední řady a vrchní polohy. Například: [иглы]. Obr. 3. Profil samohlásky И Samohláska [Ы] se podobně jako [И] vysloví při úzce rozevřených ústech. Koutky rtů jsou odtaženy dozadu. Špička jazyka je také odtažena vzad a lehce zvednutá. Přední a střední část hřbetu jazyka jsou zvednuty k tvrdému patru. Zadní část jazyka je zvednuta k měkkému patru a odsunuta dozadu. Samohláska [Ы] představuje nelabializovanou samohlásku vrchní polohy a střední řady. Například: [дырк ], [с ды]. Obr. 4. Profil samohlásky Ы Samohlásku [Y], podobně jako samohlásky [Ы] a [И], vyslovíme při úzce rozevřených ústech. Rty jsou silně vyšpuleny a zakulaceny, vytvářející úzký výdechový otvor. Jazyk je celý odsunutý dozadu. Špička jazyka je sklopena a poměrně daleko vzdálena od spodních zubů. Přední a střední část hřbetu jazyka je také vzdálena a nezvedá se k patru. Zadní část 29

31 hřbetu jazyka se vysoko zvedá k měkkému patru. Kořen jazyka se zvedá k zadní stěně hltanu. Samohláska [Y] je labializovaná samohláska zadní řady a vrchní polohy. Například: [зуп], [ужин], [иду]. Obr. 5. Profil samohlásky У Samohlásku [O] vyslovíme se zřetelným elementem samohlásky [Y] v začátku. Proto je pro samohlásku [O] charakteristická proměnlivá artikulace (proměnlivost od [Y] k [O]). Samohlásku [O] vyslovíme při středně rozevřených ústech. Rty jsou na začátku výslovnosti silně vyšpuleny a zakulaceny, stejně jako při výslovnosti samohlásky [Y], poté se posouvají dozadu a roztahují se do šířky. Jazyk je celý odsunut dozadu. Špička jazyka je sklopena a nedotýká se spodních zubů. Přední a střední část hřbetu jazyka je také sklopena. Zadní část jazyka je z počátku v horní poloze, jako při samohlásce [Y], poté lehce klesá. Kořen jazyka se přibližuje k zadní stěně hltanu, avšak v menší míře než u samohlásky [Y]. Samohláska [O] je labializovaná samohláska střední polohy a zadní řady. Například: [гром], [к'ино]. 42 Obr. 6. Profil samohlásky O БУЛАНИН, Л.Л. Фонетикасовременногорусскогоязыка. 2-е. Москва: Либроком, с. ISBN КЕДРОВА, Е. Г., ОМЕЛЬЯНОВА, Б. Е., ЕГОРОВ, М. А. Артикуляторные профили русских гласных звуков[online]. [cit ]. Dostupné z: < 30

32 10.3 Samohlásky v českém jazyce V českém jazyce máme 10 samohlásek, a to 5 krátkých: [i], [u], [e], [o], [a] a 5 dlouhých: [í], [ú], [é], [ó], [á]. Rozdíl v samohlásce krátké a dlouhé tvoří v češtině korelaci kvantity (dal dál). Samohlásky jsou hlásky tónové. Jejich tvoření spočívá ve stupni otevřenosti. Podle toho také můžeme rozlišit samohlásky zavřené např. [i], polozavřené např. [e] a otevřené např. [a]. U otevřených samohlásek se při artikulaci výdechovému proudu nestaví do cesty žádná překážka. Artikulační vlastnosti vyjadřujeme trojúhelníkem, kde bereme v úvahu horizontální a vertikální pohyb jazyka a zaokrouhlení rtů neboli labializace. 44 Tab. č. 3: Samohláskový trojúhelník 45 Podle Podle horizontální polohy jazyka vertikální přední střední zadní polohy jazyka řada řada řada vysoké i u středové c o nízké a Samohlásky ve všech slabikách slova vyslovujeme plně, neredukujeme je. Vliv sousední souhlásky nebo pozice ve slově je nevýrazný, jejich podoba je tedy poměrně stabilní. Samohlásky v řeči představují důležitý faktor, který je podstatný pro srozumitelnost, ale i pro náš styl projevu ŠIŠKA, Z. Fonetika a fonologie. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. 11. ISBN BALCAR, M. Ruská gramatika v kostce. 1. vyd. Voznice : LEDA, 1999.s 12 ISBN X 46 PALKOVÁ, Z. Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s ISBN

33 11. Porovnání ruského a českého přízvuku Přízvuk má v ruském jazyce velký význam. Ruský přízvuk se vyznačuje některými zvláštnosti a má v jazyce hned několik úkolů. Ruský slovní přízvuk je stejně jako v češtině dynamický neboli silový (což znamená vyzdvižení přízvučné slabiky zesílením hlasu). Dynamický přízvuk v ruském jazyce je však oproti českému mnohem silnější. Ruský přízvuk na rozdíl od češtiny je: a) různomístný neboli volný, což znamená, že není pevný tak jako v češtině, kde přízvuk padá vždy na první slabiku slova např. [мама], [отец], [берёза] máma, otec, bříza; b) v některých slovech pohyblivý, což znamená, že přízvuk u slova není vždy na stejné slabice, ale pohybuje se např. [пишу], [пишешь], [пишет]. Nejvýznamnější a zároveň nejdůležitější funkcí ruského přízvuku je rozlišovací funkce, což znamená, že ruský přízvuk je významotvorný. 47 Umožňuje tak mít naprosto jiný význam, a to pouze přesunutím přízvuku. Např. [орган] (orgán) [орган] (varhany). Podrobně je tomuto jevu věnována kapitola číslo pět s názvem Funkce ruského přízvuku. Český jazyk tuto funkci mít nemůže, protože slovní přízvuk je pevný, není tedy fonologicky funkční, nemůžeme ho tak použít k rozlišení slovního významu. Český přízvuk má funkci deliminativní, což znamená, že na základě přítomnosti přízvuku poznáme v proudu řeči začátek slova, např. slovo tabulka od spoje ta bulka. 48 Velmi důležitou úlohu v přízvuku plní samohlásky. Mezi českými a ruskými samohláskami existují značné rozdíly. V českém jazyce rozlišujeme samohlásky krátké a dlouhé, jejich výslovnost je však ve všech pozicích shodná. Naproti tomu ruské 47 Stehlík, M. Základy ruštiny 1, ruský slovní přízvuk[online]. 2008[cit ]. Dostupné z: < Teoreticky_vyklad.pdf>. 48 PALKOVÁ, Z. Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s ISBN

34 samohlásky dělíme na přízvučné a nepřízvučné, jejich výslovnost je závislá na pozici ve slově, výslovnost je tedy různá, odvíjí se od pravidel transkripce. 33

35 II. PRAKTICKÁ ČÁST 34

36 1. Zkoumaná skupina V praktické části bakalářské práce budeme zkoumat nahrávku zvukového materiálu, kterou jsme pořídili, za pomoci studentů prvního ročníku na Katedře ruského jazyka a literatury, během hodiny praktické fonetiky. Tato nahrávka tvoří nezbytnou část bakalářské práce, a proto se nachází ve formě CD v sekci příloh. Hodiny praktické fonetiky, během níž se nahrávání konalo, se účastnilo šestnáct studentů, nejednalo se tedy o plný počet studentů. Konkrétně hovoříme o patnácti dívkách a jednom chlapci. Nahrávání probíhalo v dubnu, kde bychom očekávali, že studenti již nebudou mít značné potíže se čtením neznámého textu, avšak zvláště začátečníci měli s tímto textem obtíže Zkoumaný materiál Materiál použitý pro nahrávku pochází z učebnice Raduga po-novomu 2, a to konkrétně z lekce s názvem Приезжайте в Прагу! samotný článek, čtený studenty se pak jmenuje О Брунцвике. 49 Studentům byl předložen pro ně neznámý text, který nebyl opatřen přízvuky. Studenti daný text četli jednou, vždy se střídali zpravidla po dvou větách. Vystřídali se na něm tedy všichni zúčastnění hodiny praktické fonetiky. Jelikož se text jevil krátkým, měli jsme možnost vyslechnout si jej celý, a to ve třech verzích v podání studentů. První část textu je slyšet dokonce ve čtyřech verzích. Pro nás jsou tyto verze velmi přínosné, protože tak máme možnost zjistit, zda studenti chybovali v různých slovech, nebo zda se nějaké slovo opakovalo častěji. 49 viz Příloha I. 35

37 V praktické části této práce jsme vytvořili tabulky rozdělené dle jednotlivých studentů se slovy, ve kterých špatně postavili přízvuk. Následně jsme vyhodnotili všechny tabulky a zjistili, ve kterých slovech se chybovalo nejvíce. Z celkového počtu šestnácti studentů jsme u patnácti z nich sestavili tabulku, ve které se nachází slovo se správně umístěným přízvukem a slovo, ve kterém student udělal chybu, tedy špatně umístěný přízvuk. Další část tabulky pak tvoří rytmický model, který je správně a na druhé straně rytmický model použitý studentem při čtení textu. Správný přízvuk je označen tučným písmenem a podtržítkem. Červeně je pak označen nesprávně vyslovený přízvuk. 36

38 2. Rozbor nahraného materiálu Posluchač 1 Správný přízvuk Rytmický model Postavený přízvuk Použitý rytmický model Карлову 3 Карлову 4 стороны 3 стороны 4 места 3 места 2 Страну 3 Страну 2 крышами 3 крышами 4 островом 3 островом 2 находится 4 находится 4 воде 2 воде 3 рыцаря 3 рыцаря 4 Studentka se snažila číst text plynulým tempem, nespěchala tedy jako její spolužáci. To, že udělala poměrně dost chyb v přízvuku, musíme přičíst tomu, že se jedná o začátečníka a nemá tak osvojená ani slova, která by už znát mohla. Např.[стороны], [находится], [воде]. Posluchač 2 Správný přízvuk Rytmický model Postavený přízvuk Použitý rytmický model полон 3 полон 2 статуй 3 статуй 2 Tato studentka patřila také k začátečníkům, což byla znát na jejím projevu. Během čtení se často zadrhávala a její přednes tak nebyl plynulý, bylo tak tedy hodně těžké objektivně posoudit nahrávku a v ní chybně postavené přízvuky. 37

39 Posluchač 3 Správný přízvuk Rytmický model Postavený přízvuk Použitý rytmický model облик 3 облик 2 статуя 3 статуя 4 нынешний 3 нынешний 4 скульптура 4 скульптура 3 Na této studentce bylo znát, že má ještě značné problémy s čtením azbuky. Stejně jako ostatní se snažila číst text rychle, ale došlo jen k tomu, že nepřečetla třeba celé slovo do konce např. [легендарного]. Posluchač 4 Rytmický Použitý rytmický Správný přízvuk model Postavený přízvuk model мосту 2 мосту 3 K této studentce je potřeba zmínit to, že i přes její značnou nervozitu, četla text poměrně hezky, snažila se však číst rychle, a bohužel nedokončila část čtené věty. Posluchač 5 Chybějící tabulka, zde neznamená to, že by studentka přečetla celý text správně bez špatně postaveného přízvuku, ale právě naopak. Studentka patřila zcela určitě mezi začátečníky a její čtený projev byl bohužel natolik nedostatečný, že z něj nebylo možné vytvořit tabulku se špatně označenými přízvuky. 38

40 Posluchač 6 Správný přízvuk Rytmický model Postavený přízvuk Použitý rytmický model мосту 2 мосту 3 стороны 3 стороны 4 места 3 места 2 Малую 3 Малую 4 крышами 3 крышами 4 малой 3 малой 2 Кампа 3 Кампа 2 воде 2 воде 3 заметить 4 заметить 2 рыцаря 3 рыцаря 4 Na studentce je znát značná nervozita, snaží se text přečíst rychle, a proto dochází často k tomu, že si plete písmena či dokonce nějaká vynechá, jako tomu bylo například u slova [идёте], kde došlo k vynechání posledního písmene či záměně písmena [н] za [п], tak místo předložky [над] přečetla [пад] a místo slova [cтатую] přečetla [старую]. Studentka byla zjevně začátečník, a proto, zde bude velmi důležité správné osvojení a nácvik výslovnosti nových a neznámých slov. Posluchač 7 Správný přízvuk Rytmický model Postavený přízvuk Použitý rytmický model вторых 2 вторых 3 мирского 4 мирского 3 39

41 Posluchač 8 Správný přízvuk Rytmický model Postavený přízvuk Použitý rytmický model вначале 4 вначале 3 нынешний 3 нынешний 4 статуей 3 статуей 4 Posluchač 9 Rytmický Použitý Správný přízvuk model Postavený přízvuk rytmický model комплексе 3 комплексе 4 Studentka zřejmě nepatřila k úplným začátečníkům, její přednes byl sice zpočátku nervózní, avšak její čtený projev byl velmi příjemný. Celou část textu četla v normálním tempu řeči, nesnažila se nikam pospíchat. Jediné slovo, které ve výslovnosti dělalo studence problém, bylo slovo [необыкновенном], avšak i přes to přízvuk v něm postavila správně. Spletla se jen jednou a to ve slově [комплексе]. Posluchač 9 Správný přízvuk Rytmický model Postavený přízvuk Použitý rytmický model статуи 3 статуи 2 проходит 4 проходит 2 видеть 3 видеть 2 признаёт 2 признает 2 легенда 4 легендам 3 гербовым 3 гербовым 2 легендам 4 легендам 3 40

42 Posluchač 10 Správný přízvuk Rytmický model Postavený přízvuk Použitý rytmický model Карлову 3 Карлову 2 стороны 3 стороны 4 места 3 места 2 Малую 3 Малую 4 Страну 3 Страну 2 крышами 3 крышами 4 домов 2 домов 3 Малой 3 Малой 2 самом 2 самом 3 пилоне 4 пилоне 3 рыцаря 3 рыцаря 4 Studentka se snažila přečíst text v rychlejším tempu, než který si však mohla sama dovolit, a proto zaměňovala písmena, jako například u slova [островом], které přečetla jako [остором] nebo slovo [cтатую] zaměnila za [старую]. Posluchač 11 Rytmický Použitý Správný přízvuk model Postavený přízvuk rytmický model нескольких 3 нескольких 4 Карлов 3 Карлов 2 статуй 3 статуй 2 рыцарь 3 рыцарь 2 статуи 3 статуи 2 святых 2 святых 3 изображает 4 изображает 4 мирского 4 мирского 3 41

43 Posluchač 12 Správný přízvuk Rytmický model Postavený přízvuk Použitý rytmický model выглядела 3 выглядела 4 нынешний 3 нынешний 4 облик 3 облик 2 статуей 3 статуей 4 Studentka patřila již mezi pokročilé studenty, text četla v rychlejším tempu než její kolegové. Hezky redukovala hlásky a výslovnost měla velmi hezkou. Dopustila se jen výše uvedených chyb v přízvuku, které však dělaly problémy i ostatním studentům. Posluchač 13 Správný přízvuk Rytmický model Postavený přízvuk Použitý rytmický model статуя 3 статуя 4 месте 3 месте 2 комплексе 3 комплексе 4 Na studentce je vidět, že nějaké zkušenosti s ruským jazykem již má, avšak ještě občas musí přemýšlet nad písmeny ruské abecedy. Nicméně text přečetla velmi hezky a dopustila se jen tří chyb ve špatně postaveném přízvuku. 42

44 Posluchač 14 Správný přízvuk Rytmický model Postavený přízvuk Použitý rytmický model мистики 3 мистики 4 проходит 4 проходит 2 простым 2 простым 3 изложений 4 изложений 4 принадлежит 2 принадлежит 4 признаёт 4 признает 4 Posluchač 15 Správný přízvuk Rytmický model Postavený přízvuk Použitý rytmický model стороны 3 стороны 4 Места 3 Места 2 Малую 3 Малую 2 Страну 3 Страну 2 заметить 4 заметить 4 крышами 3 крышами 4 Малой 3 Малой 2 Кампа 3 Кампа 2 рыцаря 3 рыцаря 4 Studentka četla text v poměrně rychlejším tempu, než které byla schopna zvládnout. Právě z toho důvodu udělala zbytečně mnoho chyb v přízvuku u výše uvedených slov. 43

45 Chybné použití rytmických modelů Rytmický model 2 Rytmický model 3 Rytmický model Rytmický model 2 Rytmický model 3 Rytmický model 4 Z výše uvedeného grafu vyplývá, že v ruském jazyce nejčastěji užívaným rytmickým modelem je v daném textu model číslo 3. Studenti jej nejvíce zaměňovali s rytmickými modely číslo 2 a číslo 4. Záměna modelů číslo 2 a číslo 4 je rovnoměrně zastoupena (každý ze sloupců obsahuje shodně 27 chybných užití). Zbylé dva rytmické modely byly v textu užity podstatně méně. Studenti nejvíce zaměňovali rytmický model číslo 2 za rytmický model číslo 3. Rytmický model číslo 4 nejvíce zaměňovali za rytmický model číslo 3. Chybná interpretace přízvuku neznámého textu studenty prvního ročníku vyplývá především z jejich zřejmých nedostatečných znalostí jak z oblasti morfologie, tak i z oblasti fonetiky. 44

46 Chybně užité postavení přízvuku počet chyb Text, předložený studentům, byl původně vybrán proto, že obsahoval slova s pohyblivým přízvukem, ve kterých se často chybuje, jako např. [мосту], [стороны], [домов], [островом], [в воде]. Na výsledném grafu však můžeme vidět, že z výše uvedených slov, která se měla jevit jako problematická, se v grafu objevilo pouze slovo [сторона]. Za nejvíce problematická slova považujeme [статуя] a [рыцарь], a to i přesto, že se jedná o slova se stálým přízvukem, který se nachází na první slabice. Příčinu špatně postaveného přízvuku spatřujeme v tom, že se zřejmě jednalo pro studenty o neznámá slova, kde přízvuk pouze odhadovali, a to v tomhle případě špatně. I přesto, že ruský a český jazyk patří mezi jazyky slovanské, českým studentům, jak jsme zjistili, působí značné potíže odlišné místo a charakter ruského přízvuku a tvoří tak jejich nejčastější výslovnostní chyby. Při osvojování přízvuku se vyskytuje u českých studentů dvojí obtíž: osvojení náležité intenzity přízvuku a osvojení místa přízvuku (zejména pohyblivého). Gramaticky správným užíváním slova nemáme na mysli pouze osvojení jeho lexikální stránky. Student musí slovo umět používat po stránce fonetické (správná výslovnost, užití pohyblivého přízvuku), gramatické (skloňování, časování, vazby apod.), ortografické, syntaktické i stylistické. Studenty je proto potřeba neustále upozorňovat na rozdíly mezi oběma jazyky a problematické jevy důsledně procvičovat. 45