MÁŠ ZELENOU! Mezikulturní vzdělávání Metodická příručka pro učitele V rámci evropského projektu Alter Ego připravila Asociace pro mezinárodní otázky ve spolupráci s programem Varianty Člověka v Tísni a Českými centry. Editor: Jan Husák, jan.husak@amo.cz
KOORDINÁTOR PROJEKTU ALTER EGO V ČESKÉ REPUBLICE Česká centra jsou příspěvkovou organizací Ministerstva zahraničí ČR. Jejich posláním je rozvíjet dialog se zahraniční veřejností v oblasti kultury, vzdělávání, obchodu a turismu, a spoluvytvářet tak obraz České republiky jako moderní a dynamické země. V současné době působí ve světě 24 center ve 21 zemích na 3 kontinentech www.czechcentres.cz Česká centra se v roce 2008 stala koordinátorem evropského projektu Alter Ego společně s dalšími zahraničními kulturními instituty sdruženými v síti EUNIC www.eunic-europe.eu SPOLUPRÁCE NA PŘÍRUČČCE Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) je nevládní organizace, think-tank, působící v oblasti mezinárodních vztahů. Svojí činností se postupně zařadila mezi přední nevládní subjekty v České republice ve svém oboru. Posláním AMO je přispívat k hlubšímu porozumění mezinárodnímu dění. Poskytuje prostor pro vyjadřování a realizaci idejí, myšlenek a projektů sloužících k rozvoji vzdělanosti, porozumění a tolerance mezi lidmi. Asociace zprostředkovává dialog mezi zástupci široké veřejnosti, akademické sféry, občanského sektoru, politiky a byznysu. Dlouhodobě podporuje zájem občanů České republiky o mezinárodní otázky a poskytuje jim informace nezbytné pro utváření vlastního názoru na současné mezinárodní problémy. Svoji činnost soustředí Asociace pro mezinárodní otázky do tří základních pilířů: 1. výzkum, 2. vzdělání, 3. podpora otevřené společnosti www.amo.cz Program Varianty chce přispívat k rozvoji svobodného a zodpovědného jednotlivce, který se orientuje v současném světě, otevřeně a kriticky přistupuje k informacím a názorům a pozitivně ovlivňuje život společnosti a prostředí, ve kterém žije. Vzdělávací program Varianty společnosti Člověk v tísni proto všestranně podporuje zavádění interkulturního vzdělávání (IKV) a globálního rozvojového vzdělávání (GRV) do českého školství. Program je úzce provázán s dalšími vzdělávacími aktivitami společnosti Člověk v tísni, jakou je třeba program Jeden svět na školách. Spolupracuje i s ostatními projekty společnosti Člověk v tísni, například s Programy sociální integrace, kde se zaměřuje na spolupráci se školami, které navštěvují děti ze sociokulturně odlišného prostředí, nebo se sekcí humanitární pomoci a rozvojové spolupráce. Program Varianty nabízí krátkodobé i dlouhodobé kurzy na téma multikulturní výchovy a globální rozvojové výchovy, a to pedagogům, pracovníkům NNO, státní správy a studentům. Program Varianty také vydává a připravuje k tématům publikace, metodické listy a odborné statě www.varianty.cz PARTNEŘI PROJEKTU PATRON PROJEKTU Tonya Graves ZÁŠTITA Záštitu nad projektem převzal ministr školsví Mgr. Ondřej Liška
Slovo úvodem... 1 Jak naložit s touto příručkou?... 2 Milí studenti!... 3 Cíl programu... 4 Podoba aktivity Máš zelenou!... 4 Struktura programu... 5 Cílová skupina... 5 Časová náročnost... 5 Organizátoři... 6 Účastníci... 6 Co připravit?... 6 Jaké jsou role?... 8 Rozdělení pozic... 11 Jak probíhá realizace?... 11 Co říci účastníkům programu úvodem?... 12 PRAVIDLA DISKUZE:... 15 TÉMATA DISKUZE:... 17 Tipy na bližší informace... 19 Vyhodnocení interaktivních cvičení a her... 21 Vyhodnocení role games... 22 Měla by se také zmínit témata :... 22 Přílohy... 23 Malby finalistů soutěže Alter Ego v České republice... 44
Slovo úvodem Vážení učitelé, dostává se vám do rukou metodika vzdělávací hry pro studenty Máš zelenou!, která vznikla v rámci české části realizace celoevropského projektu Alter Ego. Jeho hlavní náplní byla soutěž pro středoškoláky z evropských škol. Studenti měli vytvořit dvojportrét autora a jeho skutečného či fiktivního vrstevníka z odlišného etnického, kulturního či sociálního prostředí. Metodika Máš zelenou! úzce navazuje na problematiku mezikulturního vzdělávání zejména na středních školách. Je psána tak, aby s ní mohli pracovat především sami studenti, kteří v rámci výuky dostanou prostor blíže se seznámit s tematikou. Vytvoří organizační tým, rozdělí si úkoly a připraví program pro své spolužáky nebo studenty dalších tříd či seminárních skupin. V příručce jsou všechny potřebné podklady, které si studenti dle instrukcí vytisknou nebo okopírují. Program Máš zelenou! a jeho další rozvedení společně s projektem Alter Ego přinášejí nové podněty a nápady do výuky. Také navazují na rámcové vzdělávací programy ZŠ a SŠ a průřezová témata, jako je např. multikulturní výchova, výchova k evropským a globálním souvislostem, osobnostně sociální výchova apod. Obsahově pracují s problematikou migrace, globalizace, mezietnických vztahů, klimatu společnosti atp. Pedagog, který je programu přítomen, si ale musí být vědom rizik, která tento prvek může přinést. Při jakýchkoliv nevhodných poznámkách či prezentacích radikálních názorů musí zareagovat tak, aby vše uvedl na pravou míru. Učitel by měl zasahovat, pokud toho není schopna sama skupina studentů. Věříme, že vám program Máš zelenou! pomůže zpestřit výuku a stane se jednou z možností, jak vzdělávat studenty. 1
Jak naložit s touto příručkou? Příprava programu je vhodná např. v seminární skupině nebo v rámci projektového týdne / práce. Pro provedení programu a jeho přípravu je zapotřebí minimálně 5 studentů. Každá organizátorská role může být však realizována více studenty, např. dvěma i třemi, což napomáhá zdárnému průběhu i samotným přípravám studenti nemusí pracovat jednotlivě. Na přípravu programu doporučujeme vyčlenit 2 vyučovací hodiny v rozmezí 1 týdne a čas na realizaci 3 hodiny. Na první hodině budou studenti seznámeni s programem, zjistí se míra zájmu jednotlivců zapojit se do příprav a organizace, rozdělí se role a úkoly. Detailnější přípravu mohou studenti dostat za domácí úkol. Je dobré zdůraznit, že úspěšnost celého programu záleží na jejich angažovanosti a zodpovědném přístupu. Druhou hodinu (po několika dnech) studenti prodiskutují možnosti, vzájemně zkontrolují zadané úkoly. Pedagog pomůže s případnými dotazy a při přípravě studentů zjistí jejich zapojení i případná rizika nezdaru. O rizicích se všichni společně pobaví tak, aby pokud možno sami studenti nalezli nejvhodnější způsob, jak tato rizika řešit či jak jim předcházet. V tuto chvíli by studenti měli být připraveni provést program pro své spolužáky nebo paralelní třídy či studenty mladších ročníků. Nejvhodnější je program prezentovat na středních školách, případně v ročnících odpovídajících nižším ročníkům víceletých gymnázií. Samotná realizace trvá 3 hodiny čistého času, tedy 180 minut plus krátká příprava. Po skončení programu je vhodné sejít se se studenty, kteří se podíleli na realizaci, a probrat s nimi celý proces, jeho slabé a silné stránky, co by se dalo příště udělat lépe. Je možné provést hodnocení dle instrukcí v příloze (Hodnocení interaktivních her). Pokud se v kolektivu vyskytují např. cizinci, není vhodné zaměřovat se při diskusi a programu na ně jako na zástupce jiné kultury. Je důležité zapojit celý kolektiv, všechny jednotlivce. 2
Milí studenti! Už jste se někdy zamysleli nad tím, jaké by to bylo, kdybyste zrovna vy žili v jiné zemi? Nebo snad menšinové komunitě? Už jste si někdy představili, že i vy sami jste okolím vnímáni jinak? Přináší vám toto vnímání nějaké nepříjemnosti? Nebo jste si podobnou zkušeností sami prošli? Jak vás to dokáže vnitřně ovlivnit? Dělali byste některé věci jinak, s větším porozuměním a s větší snahou o pochopení druhého? Dokázali byste poté řadu životních situací řešit s chladnější hlavou a větší rozvahou? Každý je doma ve své zemi a ve své komunitě, mezi svými přáteli a známými. Jakmile však opustíme hranice svého domova, ať již obce, města či státu, stáváme se cizinci v nových komunitách. Snadno se tak můžeme stát terčem předsudků a můžeme být nahlíženi skrze stereotypy druhých. Proces integrace je náročný, nicméně člověku jako stvoření společenskému do značné míry přirozený. Společnost neustále naráží na problémy s integrací. Jedním z důvodů je nesmyslná xenofobie, či přímo rasismus, pramenící často z vlastního strachu, obav a neznalosti poměrů. Každý člověk mívá často potíže s tím, že za normální považuje pouze to, co zná ze své minulosti principy chování, jednání, zvyky, etiketu, normy atd. Dokáže-li se však jedinec dostatečně otevřít novým impulsům a vnímat je v plné šíři, často sám na sobě pozoruje mnoho neduhů, které se poté snaží odbourat. Vlastně se ale snaží dostat sám k sobě ke svému Já. Nebo snad druhému Já? Na světě máme z tohoto pohledu více kultur než jedinců. Každý jedinec má svoji vlastní kulturu a společné aspekty vícera jedinců vytvářejí další společné kultury, a to na bázi různých skupinových vazeb a kulturních vzorců daných skupin. Nejvíce zdůrazňované jsou tzv. kultury národní, popř. etnické. Buďme si tedy vědomi této neuvěřitelné rozmanitosti pojmu kultura. Zároveň mějme na paměti, že každý z nás se dennodenně pohybuje mezi různými prostředími a kulturami a v každé reaguje trochu jinak mezi svými nejbližšími přáteli, v rodině, mezi kamarády, známými, na oslavě, ve škole, ve sportovním kolektivu, v zájmovém kroužku, mezi lidmi neznámými, příjemnými, nepříjemnými, společensky jinak postavenými apod. Pojem 3
kultura tedy zahrnuje i subkultury a způsoby jednání a myšlení každého jedince jako osobnosti. I těchto otázek se program Máš zelenou! dotýká. Cíl programu Zvýšení mezikulturní citlivosti účastníků a upozornění na problematiku migrace a azylu. Podoba aktivity Máš zelenou! Základní myšlenkou programu je poskytnout studentům příležitost v praxi se přiblížit procesu získávání azylu. V žádném případě se simulovaná procedura neshoduje s čistě reálnými podmínkami, pouze z nich částečně vychází. Každá ze skupin studentů dostává za úkol získat azyl pro jednoho cizince. Cizinci jsou specifikovaní životopisy a dalšími informacemi. Získání azylu znamená řádnou byrokratickou proceduru a proces posuzování všech okolností jednotlivce, což není jednoduché. Avšak byrokracie není stěžejní částí aktivity je jen pomocným metodickým vodítkem. Účastníci se během programu prokousávají úřednickou mašinérií tak, aby se dokázali se svým cizincem částečně sžít a zároveň jeho osobnost dále rozvíjeli dle svých představ. Je samozřejmé, že tento proces vede ke značné projekci předsudků a stereotypů na dané typy cizinců. Po skončení první aktivity, která trvá hodinu, následuje její vyhodnocení. Účastníkům jsou kladeny otázky na jejich zážitky a postřehy ze hry a zároveň probíhá diskuse o jejich osobních zkušenostech a názorech. Postupné zapojování osobní roviny a témat, která se dotýkají účastníků, vytváří poté živnou půdu pro následnou diskusi. Souběžně jsou taktéž využity další charaktery účastníků, tak jak byly zadány na začátku programu: novináři představí jednotlivé cizince a raportéři poté samotný průběh aktivity v jednotlivých skupinách. V závěru druhé fáze všichni účastníci v plénu rozhodují, zda daným cizincům bude azyl udělen získá-li cizinec zelenou. Důležité je získávat okamžitě zpětnou vazbu, proč ano a proč ne opět pro potřeby následné diskuse. Mezi druhou a třetí částí je přestávka, aby si účastníci mohli sdělit dojmy, odpočinout si, pobavit se nad jinými tématy, aby se předešlá zkušenost uložila hlouběji do jejich 4
vědomí. V následné diskusi se podrobněji rozebírají naťuknutá témata a získané postřehy o účastnících diskuse (jak směřovat diskusi, popř. zda jste si všimli nějakých zajímavých poznámek, které stojí za další rozvedení). Struktura programu Program se skládá ze tří základních částí: 1) Azylová procedura aktivita studentských týmů 2) Vyhodnocení aktivity a jejího průběhu a samotné udělování azylu 3) Diskuse s hlubším záběrem nad otevřenými tématy Cílová skupina Studenti SŠ, případně 2. stupně ZŠ ve věku od 12 let Ve středoškolských třídách se často stává, že kolektiv není zcela zdravý a plně funkční. V takovém případě je nutné mít tuto skutečnost na mysli a respektovat vazby a vzájemné postoje, které ve skupině jsou. Velikým úkolem lektorů je pomoci kolektiv přivést na myšlenku vzájemně se ucelit nebo např. jednotlivé konfliktní vazby uvolnit zejména jedná-li se o důvody spojené s mezikulturní problematikou. Zde je dobré upozornit, že problematika kultury je mnohovrstevnatý institut, který zdaleka neobsahuje jen národností či etnickou odlišnost. Budeme-li kulturu vnímat v jejím nejširším pojetí, jako soubor zvyklostí, tradic, interakcí, zážitků a zkušeností každého jednotlivce, můžeme dojít k mnohem lepším výsledkům. Časová náročnost Samotná prezentace programu i s diskusí by měla trvat 3 hodiny. První fáze: 1 hodina Druhá fáze: cca 40 minut Pauza: 15 20 minut Třetí fáze plus diskuse: 1 hodina 5
Samozřejmě je nutné počítat i s časem na přípravu materiálů, sladění organizačního týmu a ujasnění úkolů. Příprava by měla probíhat částečně ve škole za účasti pedagoga, ale i mimo vyučování. V průběhu je možné flexibilně reagovat a dle uvážení lektorů či vyučujícího některé části časově upravit pro aktuální podmínky. Organizátoři Minimální počet organizátorů je 5. Jejich funkce je přijmout v první fázi roli daného úředníka či lékaře a vydávat účastníkům formuláře a zadávat jim úkoly. Poté vedou vyhodnocovací fázi a řídí diskusi. Je-li program prováděn pro více než 30 účastníků, je vhodnější, aby byly diskusní skupinky ve třetí fázi rozděleny na menší. Počet organizátorů to dovoluje, neboť diskusi mohou řídit jen dva mohou se doplňovat. Ve výjimečných případech i jeden schopný a zkušený lektor. Účastníci Pro plné využití potenciálu programu Máš zelenou! je nejvhodnější skupina 30 studentů. Program je však koncipován tak, aby počet mohl být variabilní. Nejvyšší únosnou horní hranicí je 60 studentů. Při této variantě je ovšem velmi důležité, aby závěrečná, třetí část (diskuse) byla rozdělena do menších skupin, ideálně po 20, případně 30 studentech. Nejnižší hranice počtu účastníků je 20 (využití všech charakterů v první fázi). Co připravit? Všechny materiály jsou v přílohách této brožury, zde jde pouze o jejich shromáždění pro přehled a pro potřeby přípravy. 1) Složky pro účastníky: Každý z účastníků dostává předem připravené složky na začátku, ideálně při vstupu do místnosti, kde bude program zahájen. Jelikož jsou účastníkům přidělovány různé role, je nutné předem připravit složky s informacemi pro pracovníky agentury, novináře a raportéry. Nejvhodnější je použít obálky, do kterých se roztřídí následující materiály. Podle vstupních informací se na rohu obálky barvou vyznačí skupina (celkem 5 skupin) a písmenem se označí daná role v rámci skupiny (N novinář, R raportér, P pracovník agentury). Označení slouží pro přehled lektorů, aby bylo jasné, že všechny role jsou rozdány mezi účastníky. 6
Složka obsahuje: 1. Vstupní informace s přivítáním a se základními informacemi. Mezi ty patří role, kterou bude účastník zastávat v první fázi programu. Ve většině případů se jedná o pracovníka agentury nebo novináře a raportéry (Vítej!). 2. Základní informaci s odůvodněním žádosti o azyl (Důvody migrace). 3. Základní žádost o azyl. (do jedné obálky na skupinu). Obálka s žádostí o azyl určuje vedoucího skupiny. 4. Materiály k problematice migrace. 2) Formuláře: Formuláře mají u sebe úředníci, se kterými postupně přicházejí účastníci do styku. 1. Povolení ke vstupu do uprchlického tábora Vydává jej správní úřad. Povolení musí být dostatečné množství, jelikož každý tým musí do tábora vstoupit minimálně třikrát (vydání životopisu, potvrzení vyplněného životopisu, potvrzení vyplněné lékařské zprávy). Je nutné mít také na paměti přísnost ředitele uprchlického tábora. Proto je třeba mít v zásobě dostatek formulářů pro případ, že by studenti nebyli schopni dostatečně přesně definovat důvod své návštěvy v uprchlickém táboře. V takovém případě totiž ředitel tábora musí žádost zamítnout a znehodnotit (např. přeškrtnout). Pro účel další návštěvy je potřeba nového, dosud nepoužitého formuláře. 2. Lékařská zpráva Vydává ji lékař. Stačí pouze jedna na tým, ale je lepší mít jich pár v zásobě. 3. Životopis Vydává jej ředitel uprchlického tábora. Jeden životopis připadá na jednoho uprchlíka, tedy na jeden tým. Je již částečně předpřipraven, další informace doplňují sami účastníci. 7
4. Odvolání proti zamítnutí žádosti o azyl Vydává správní úřad. Minimální počet musí být shodný s počtem týmů. Jaké jsou role? Rolí je hned několik a jejich vzájemná provázanost je poměrně hluboká, proto se pokusíme o co nejsrozumitelnější charakteristiku činnosti jednotlivých postav a jejich vztahů s ostatními. Organizátoři / lektoři si rozdělí pozice úředníků. Studenti zjistí svoji roli podle vstupní složky. Výhradně studentské role: Pro lepší pochopení doporučujeme pročíst přímo s listem Vítej! pro daný charakter. NOVINÁŘ: Tato postava se v první fázi nikde neprezentuje, popř. zapírá svoji roli. Novináři absolvují celý proces žádosti o azyl se skupinou a jejich úkolem je tajně monitorovat postup skupiny a při závěrečném hodnocení, tedy v druhé fázi, jej prezentovat. Úkolem novináře je pozorovat dění a náladu vně týmu. Jejich úkolem je popis procesů, jakými skupina při výkonu procházela, při střetávání s úředníky a jejich zadáním. Tedy co se dělo, jak se skupina zorganizovala, jak pracovala, kde se vyskytly nějaké problémy a jaké dojmy si z jednotlivých stanovišť účastníci / pracovníci agentury odnesli. Jak se chovají úřady a úředníci během výkonu své práce? RAPORTÉR: Úkolem raportéra je pozorovat dění a náladu uvnitř týmu a poté, při společné diskusi, prezentovat hlubší myšlenkové rozpoložení týmu. Jedná se o mluvčího celé skupiny, který popisuje také osobu cizince, pro kterou skupina získávala azyl. Měli by být schopni prezentovat důvody, proč se účastníci rozhodli dotvořit osobu cizince právě určitým způsobem. Zároveň informují o tom, jak členové skupiny hovořili o cizinci, jaké stereotypy používali, vtipy apod. Raportéři jsou dva, aby se mohli před prezentací poradit a domluvit. Jejich činnost je velmi důležitá pro zdárné pokračování programu. 8
PRACOVNÍK AGENTURY: Pracovníků je ve skupině nejvíce, neboť zejména jejich myšlenkové procesy a smýšlení o migrantovi jsou základním kamenem první části programu. Každý ze studentů, není-li dáno jinak, je právě zaměstnancem agentury. Organizátorské role: ŘEDITEL AGENTURY: Každá organizace, agentura či jiné uskupení má svého vedoucího či ředitele. Nejinak je tomu i u organizace, pro kterou pracují naši studenti. Jedná se o postavu, která nemá stálé stanoviště a pohybuje se po celém herním prostoru. Studenti tak mají znesnadněn úkol najít ředitele, kterého právě potřebují (kvůli povolení / potvrzení). Ředitelovým úkolem je potvrzovat svým pracovníkům žádosti o vstupy do uprchlických táborů. Bez jejich potvrzení nemůže skupinka do tábora vstoupit a získat tam požadované informace. Na závěr pak musí ředitel potvrdit žádost o azyl, případně odvolání k soudu, aby byly jednotlivé dokumenty platné. Jelikož je jedinou pohybující se postavou, má také důležitou organizátorskou roli, neboť jako jediný ze zapojených organizátorů může sledovat aktuální vývoj hry a reagovat na něj např. popohnat studenty nebo úředníky, prodloužit nebo zkrátit první fázi atp. LÉKAŘ: Součástí každé žádosti o azyl je i lékařská zpráva, vypovídající o zdravotním stavu uprchlíka. Lékař vydává formulář pro lékařskou zprávu, který budou muset studenti vyplnit částečně na základě informací, které získají z životopisu v uprchlickém táboře, a částečně na základě svých vlastních představ o uprchlíkovi. Samozřejmě je možné vytvářet zprávu nejen na základě svých představ, ale řídit se také zadáním úkolu protlačit uprchlíka skrze byrokratické překážky. Pak lze volit takové údaje, které by se mohly zdát jednotlivým úředníkům nejlíbivější. O těchto principech by měl taktéž informovat novinář nebo raportér. Lékař pak musí zprávu potvrdit. Potvrzuje také závěrečnou žádost o azyl s přiloženou lékařskou zprávou. 9
VEDOUCÍ UPRCHLICKÉHO TÁBORA: V uprchlickém táboře je uprchlík v současné době zadržován, a pokud budou studenti potřebovat jakékoliv dodatečné informace o něm, budou muset navštívit ředitele tábora a informace si vyžádat. Není možné postihnout všechny eventuality, takže vedoucí by měl být člověk s improvizačním talentem. Vyžádat si informace je možné pouze s platným povolením o návštěvě uprchlického tábora. (Platné znamená potvrzené od ředitele agentury.) Tato povolení se vydávají na správním úřadě. V uprchlickém táboře získávají účastníci základní životopis svého uprchlíka, který musí sami dopracovat a který obsahuje informace užitečné pro vyplňování lékařské zprávy. Vedoucí tábora musí účastníkům neustále připomínat, že mají dokumenty doplňovat dle svého uvážení. Od vedoucího uprchlického tábora budou také potřebovat potvrzení lékařské zprávy, aby bylo skutečně jasné, že se jedná o toho konkrétního uprchlíka. Vedoucí též potvrzuje řádně vyplněný životopis. Při každé návštěvě ředitele je nezbytně nutné mít vyplněné a ředitelem agentury potvrzené povolení o vstupu do uprchlického tábora s uvedeným účelem návštěvy. Účel návštěvy musí být velmi jasně stanoven a ředitel velmi přísně posuzuje, zda je uvedený účel skutečně shodný s tím, co pracovníci agentury po řediteli chtějí. Tento aspekt vede účastníky k jasným formulacím, které s právními záležitostmi souvisejí. SPRÁVNÍ ÚŘAD: Správní úřad je orgán státní moci příslušný k posouzení dané žádosti o azyl. K tomu ovšem potřebuje kompletní žádost o azyl, kterou musí skupina vyhotovit. Ale hezky popořádku. Správní úřad vydává formulář povolení ke vstupu do uprchlického tábora. Ten musí být řádně vyplněn a podepsán ředitelem agentury. Předmět návštěvy může být vyplněn chybně, ale to už posoudí ředitel uprchlického tábora. Ředitel agentury potvrzuje také doplněný životopis uprchlíka, vyhotovený účastníky. Potvrdit jej může pouze v případě, že je skutečně kompletní. Žádost může přijmout, pouze pokud obsahuje všechny náležitosti: životopis, lékařskou zprávu a samotnou žádost o azyl. Při naší hře se všechny žádosti zamítají, aby se týmy studentů mohly dostat i k dalšímu orgánu, který má co do činění s žádostí o azyl, a tím je soud. Výjimkou by měly být jen velmi kvalitně vypracované žádosti. SOUD: Soud přijímá odvolání proti rozhodnutí správního úřadu. Odvolání studenti vypracují sami a přiloží k němu veškerou dokumentaci, kterou přikládali k žádosti o azyl. V 10
odůvodnění odvolání se účastníci musejí zaměřit na nedostatky, které jim byly vytčeny správním úřadem. Tolik k popisu jednotlivých rolí. Jelikož však charakteristika obsahovala také všemožné dokumenty a nezbytná potvrzení, které mohou působit poněkud matoucím dojmem, uvádíme přehlednou tabulku, která jasně udává, jaké potvrzení daný formulář potřebuje k tomu, aby byl platný (mimo kompletace ze strany studentů). Povolení ke vstupu do uprchlického tábora Ředitel agentury ANO Lékař Vedoucí uprchlického tábora Správní úřad ANO Životopis ANO ANO Lékařská zpráva ANO ANO Žádost o azyl ANO ANO ANO Rozdělení pozic Před zahájením hry je nutné rozdělit si úlohy a pozice. Hra je totiž prostorově náročnější, proto je třeba přizpůsobit ji místu. Ideální je, když jsou jednotlivá stanoviště (úřad, lékař atd.) v oddělených místnostech. Ve skutečnosti jsou od sebe tyto úřady značně vzdáleny, podle zákonů schválnosti nejlépe každý na jiném konci města. Vzdálenost mezi stanovišti dělá hru akčnější a udržuje studenty v pohybu, což je důležité pro zachování pozornosti. Přesuny též dávají studentům čas na diskusi o dalším postupu. S rozdělením pozic souvisí i jejich řádné označení, aby se účastníci lépe orientovali v prostoru. Jedinou indicií, kterou je potřeba poskytnout, je prostorové vymezení, kde hra probíhá. Nechceme přece někoho rušit v jeho programu nebo naopak shánět chybějící týmy z různých koutů budovy, kde hra již neprobíhá. Jak probíhá realizace? Základem celého projektu je aktivita a napětí. Rozfázujeme si jednotlivé postupy tak, aby bylo vše srozumitelné a jasné: 11
Krok č.1: Nejprve je třeba rozdat všem účastníkům obálky (složky) s označeními tak, aby v každé skupině byli 1 novinář a 1 až 2 raportéři, ostatní jsou pracovníky agentury. Informační složky / obálky se vydávají nejlépe při vstupu do sálu / zahajovací třídy. Po rozdělení obálek se shromáždí všichni držitelé stejně označených obálek. Každý si prostuduje instrukce obsažené v obálce. Krok č. 2: Přivítání a krátké vysvětlení toho, co je cílem hry. Ze začátku jsou informace velmi kusé, aby účastníci sami smysl a význam hledali Co říci účastníkům programu úvodem? Většina účastníků jsou pracovníci nevládní agentury, která se zabývá pomocí uprchlíkům a podporou jejich žádosti o azyl, není-li ve složce definováno jinak. Žádost o azyl není jednoduchou záležitostí, a je tedy zapotřebí trpělivosti a vytrvalosti. Cílem každé skupiny je udělení azylu svěřenému uprchlíkovi. Cíle nemusí být dosaženo, jelikož v cestě stojí nelehké úkoly a také časový limit. Objasnit, že veškeré byrokratické orgány jsou různě umístěny, a také představit jednotlivé úředníky. Studentům se zdůrazní, že je třeba, aby se aktivně zapojili a nad jednotlivými problémy sami přemýšleli. Musejí se sami ptát a vyžadovat informace na správných místech, jinak získají jen základní instrukce. Účastníci by měli přemýšlet o osobě migranta, o jeho individualitě, a na základě toho doplňovat informace do formulářů. Časový limit na první část je jedna hodina, poté se všichni sejdou v zahajovací místnosti a začne část druhá. Po úvodu se jednotliví úředníci rozejdou na předem určená stanoviště, kde budou čekat, až je jednotlivé týmy najdou. Fáze 2: Krok č. 3: Nyní je třeba jen pozorovat, jak si účastníci počínají. Doporučujeme nezasahovat a neradit, pokud ano, tak jen v případech, které nesouvisí s hrou, nebo když dochází k porušování pravidel. Zásahy jsou na zvážení organizátorů, avšak doporučujeme zasahovat co nejméně, a nechat tak většinu na tvůrčím duchu žáků. 12
Toto se netýká případů, kdy studenti sami přijdou s žádostí o radu či pomoc ve smyslu organizačním. Ředitel agentury má pravomoci organizačního rázu a může napomínat úředníky, aby urychlili činnost, nebo pomáhat svým podřízeným a radit, jak nejlépe vyplnit formuláře. Z počátku může s tímto monitoringem pomáhat i soudce, neboť k němu se dostávají týmy jako k poslední instanci. Úředníci se chovají jako typičtí úředníci, dbají na přesná vyjádření, mohou na chvíli opustit svoji kancelář (např. zanechají lístek přijdu za 5 minut ) apod. Je však nutné dbát na to, že úředníci / organizátoři mají zodpovědnost za zdárný průběh aktivity, a proto svého postavení nemůžou zneužívat tak, aby to ohrozilo průběh hry. Krok č. 4: Po uplynutí časového limitu 60 minut se všechny týmy opět sejdou. Na to je třeba upozornit v úvodu. Úředníci by měli týmy upozorňovat na ubývající čas. Ředitel agentury má v tomto koordinační funkci. Když se opět všichni shromáždí na výchozím místě, začne prezentace jednotlivých týmu a jejich uprchlíků. Prvním úkolem novinářů každého týmu bude říci několik slov o praktickém průběhu, resp. souboji s byrokratickým aparátem. Zde je možno několik modifikací není nutné, aby mluvili novináři všech týmů, ale třeba jen vybraní jedinci nebo ti, kteří budou chtít sami něco poznamenat. Záleží na novinářské sdílnosti a na tom, zda moderátor usoudí, že všichni v sále mají přehled o tom, co probíhalo a jak. Po novinářích následují raportéři, kteří představí jednotlivé uprchlíky, vylíčí vnitřní dění ve skupině, její nálady vůči uprchlíkovi a myšlenkové pochody při vytváření jednotlivých dotazníků. Raportéři vystoupí všichni. Následuje všeobecné hlasování o tom, zda účastníci udělí konkrétnímu člověku azyl, či nikoliv. Hlasuje se postupně a je důležité, aby po každém hlasování několik účastníků (jak z kladné, tak záporné strany) sdělilo své důvody, proč se tak rozhodli. Jaké důvody mají účastníci k zamítnutí žádosti? Jaké předsudky a stereotypy zde můžeme odhalit? Pokud se v sále najde někdo, kdo by chtěl začít argumentovat proti prezentovanému názoru, organizátoři zdvořile, avšak asertivně argumentaci ukončí s odkazem, že nad tímto se bude konkrétně diskutovat po přestávce. Požádají tedy daného studenta, aby si své myšlenky uchoval, případně si připravil jejich krátkou prezentaci na začátku třetího bloku diskuse. Po hlasování je doporučena přestávka na 15 20 minut. 13
3. fáze závěrečná diskuse pokyny pro moderátora Po přestávce moderátor přivítá účastníky na závěrečné diskusi. Je-li třeba, skupiny se představí. K tomuto je možné využít i některých z krátkých seznamovacích her (icebrakery), jsou k nalezení např. na internetu. Poté moderátor představí pravidla a zdůrazní studentům, že přínos diskuse bude takový, jaký vloží oni sami. Diskuse by měla trvat hodinu čistého času. Jak se bude diskuse vyvíjet je stěží odhadnutelné. Uvedeme zde alespoň základní metody vedení takovéto diskuse. Diskuse by neměla být konfliktní a neměla by mít formu, kterou teorie nazývá terapeutická skupina. Co si pod tímto označením představit? Každá diskuse, která se vede na osobní témata, pracuje s názory lidí a vlastními zážitky a zkušenostmi, vtipy, stereotypy až předsudky, se může zvrtnout v kroužek účastníků, kde padají bariéry, často je jedinec ochoten prozradit zcela osobní věci. Tohoto efektu by si měl být lektor vědom a měl by být schopen pracovat se skupinovou dynamikou tak, aby se tyto aspekty omezily na informace důležité pro diskusi. Proto se diskuse účastní i řádně vzdělaný vyučující, který v případě nutnosti pomáhá moderátorům. Diskuse by měla probíhat v atmosféře vzájemného respektu a naslouchání. Ověřenou metodou je sedět v kroužku (nikoliv v lavicích nebo u stolů), a to tak, aby na sebe všichni viděli a mohli spolu mluvit. Skákání do řeči, emočně vypjaté příspěvky apod. musí korigovat moderátor. Příspěvky by se měly držet tématu. Role moderátora není mentorská nebo učitelská. Moderátor nesmí říkat, co je dobře a co špatně. Jeho hlavní funkcí je rozproudit diskusi, udělovat slovo a motivovat pasivní členy k vyjádření. Moderátor by měl mít základní znalost o tématu. Zásadou je, že přínos diskuse je takový, jaký vloží sami účastníci. Správně vedená diskuse může prohloubit vazby ve skupině. Padají-li kontroverzní názory, vybízí moderátor ostatní, aby se k nim vyjádřili, okomentovali je, konfrontovali je se svým svědomím. Na začátku moderátor ustanoví základní pravidla pro diskusi a poté dbá jejich dodržování. Je vhodné, aby byla tato pravidla napsaná na flipchartu nebo na tabuli, a všichni účastníci je tak měli stále na očích. Na jejich porušení může upozornit i kdokoliv ze skupiny. Moderátor ukazuje na porušená pravidla a žádá diskutujícího o přeformulování příspěvku v souladu s pravidly, popřípadě přispěvatele vyzve, aby objasnil, proč pravidlo porušuje. Skupina by poté měla rozhodnout, zda je to v rámci přínosu k tématu diskuse. Pokud se chce moderátor zeptat na nějaké podrobnosti, používá jasné, návodné otázky. V případě nedorozumění by měl být schopen vysvětlit, kam otázkou míří, co jí zamýšlí. Po odpovědi poděkuje za názor, případně ho zopakuje vlastními slovy, aby byl opravdu dobře pochopen. Moderátor by neměl argumentovat proti názorům diskutujících. Moderátor nikdy neformuluje závěry k jednotlivým podtématům. 14
Vyčerpá-li se jedno podtéma, otevře se nové. V závěru diskuse moderátor pouze shrne, jaká témata byla diskutována a jaké zásadní názory padly. Po shrnutí diskuse se moderátor zeptá na hodnocení celého dne, na jeho negativa a přínosy. PRAVIDLA DISKUZE: Pravidlo č. 1: Každý mluví sám za sebe. Každý prezentuje svůj názor, nikoliv názor obecný nebo vyčtený např. z novin. Samozřejmě se může odkázat na názor někoho jiného, ale tak, aby bylo jasné, o čí názor se jedná. Takovéto příspěvky často začínají zájmenem já nebo moje. Jedná-li se o odkaz na názor nebo zkušenost někoho jiného (např. s použitím četl jsem v novinách, dědeček říká, někdo si myslí ), měl by diskutující tento názor kriticky posoudit a přidat svůj vlastní. PŘÍKLADY: ŠPATNĚ: Fialoví se myjí jen jednou za týden. No nejsou divní? Jsou to prasata. SPRÁVNĚ: V televizi byla reportáž, že fialoví se myjí jen jednou za týden. Mně se to nelíbí a přijde mi to nehygienické. Já se myji každý den. Věřím té zprávě z televize, protože jsem o tom slyšel i od kamarádů, kteří se s fialovými setkali osobně. Sdělovaná informace by měla být jasná a mělo by se na ni dát reagovat opět osobním názorem. Např.: No jo, já když byl malý, tak jsem se myl taky jen jednou týdně, protože jsem neměl rád mýdlo. Já třeba když jsem na táboře nebo na puťáku, tak se taky myji jen jednou týdně, protože prostě není příležitost. Pravidlo č. 2: Negeneralizuje se, nepoužívá se my a oni. Debatující by se měli být vědomi toho, že jakmile hovoří o jakékoliv skupině, dochází velmi často ke generalizacím, ze kterých pramení stereotypy a nedorozumění. Žádná skupina lidí není homogenní, a tak když mluvíme o skupině, měli bychom ukázat více aspektů, které v generalizačním vyjádření zanikají, a může tak dojít ke zkreslení skutečnosti. 15
PŘÍKLADY: ŠPATNĚ: Oni ti fialoví s námi nemluví. SPRÁVNĚ: Co jsem se zatím setkal s nějakými fialovými, tak se mnou nemluvili. Pravidlo č. 3: Každý má nárok ptát se ostatních a každý může být tázán. Pokud však někdo nechce na otázku odpovědět, má na to právo. Dodatkové pravidlo: Nevynášet soudy nediskutujeme proto, abychom objevili pravdu, ale podělili se o své zkušenosti. 16
TÉMATA DISKUZE: 1) Zhodnocení proběhlého programu, názory (metody viz příloha Vyhodnocení interaktivních cvičení a her) 2) Pokud se neobjeví žádné zásadní téma, vyzve moderátor případné zájemce, kteří se chtěli vyjádřit k ano / ne během hlasování o udělení azylu. 3) Jakou vysíláme jako společnost zprávu migrantům, kteří u nás chtějí žádat o azyl, přílišnou byrokracií? 4) Může být úkolem byrokracie to, že jí nepřímo naznačujeme, co bychom si jinak nedovolili? Nebo se jedná o nutnost, aby nebylo zneužíváno případných sociálních podpor státu, dokud se migrant nezapojí do společnosti? 5) Co je dle vás důležitější? Individuální osobnost migranta, nebo jeho původní zařazení do skupin? 6) Se členy jakých menšin máte nějakou osobní zkušenost? Jakou? 7) Byli jste někdy součástí nějaké menšiny? Za jakých okolností? Jaké to pro vás bylo? 8) Umíte si představit, že byste žili v nějaké menšině? požádat o rozvedení 9) Umíte si představit, že by byla vaše kultura menšinová ve státě, který považujete za svůj domov? 10) Jak byste se cítili jako členové menšiny? 11) Ke které menšině byste patřili nejraději? A ke které nejméně rádi? Proč? 12) Jaké problémy by vás mohly potkat? 13) Preferujete kontakt s většinovou společností? Proč ano a proč ne? 14) Kamarádíte se členy menšin? Obohacuje vás takový kontakt? Poznali jste něco, co byste jinak nepoznali? U otázek 6 11 je možné pro rozproudění diskuse využít i materiálů z projektu Alter Ego, zejména jednotlivých výtvarných ztvárnění. Výběr nejlepších prací ze zúčastněných zemí je na www.alterego-europe.eu. Do přílohy přikládáme osm nejlepších, které byly porotou nominovány do finále v České republice. Další zajímavé materiály ze závěrečného workshopu finalistů ze všech zúčastněných zemí EU naleznete na http://alteregoeurope.wordpress.com. Diskusi můžete nastartovat otázkami typu: 1. Co vidíte na tomto obraze? 2. Jaké zajímavosti a rozdíly můžete najít? 3. Jak na vás obraz působí? 4. Jak se cítí znázorněná postava? 5. Jaký vztah máte k tomuto obrazu? 6. Co si myslíte, že chtěl autor znázornit? 17