Seminární práce Předškolní příprava na výuku psaní a čtení

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Katedra pedagogiky a psychologie Seminární práce Předškolní příprava na výuku psaní a čtení Eva Říhová, rihova73@gmail.com. Vobejdová Helena, vobejdovahelena@seznam.cz. Lada Suchá, ladu.li@seznam.cz. Iva Šedivá, Ivasediva@seznam.cz Učitelství pro mateřské školy kombinované bakalářské studium I. ročník 2012/13

Prohlašujeme, že jsme tuto seminární práci vypracovaly samostatně, pouze s využitím uvedených pramenů. V Českých Budějovicích dne 4. 11. 2012 Podpis: 1

Anotace: V této seminární práci se zabýváme přípravou předškolních dětí na výuku čtení a psaní. U obou témat je nejprve zpracován teoretický úvod a následuje praktická část. Klíčová slova: Předškolní výchova, příprava na psaní a čtení. 2

Obsah 1. Předškolní příprava na výuku psaní... 4 1.1 Teoretická část... 4 1.2 Praktická část... 5 1.2.1 Jak pomáhat v rozvoji grafomotorických dovedností?... 5 1.2.2 Rozvoj hrubé motoriky... 6 1.2.3 Rozvoj jemné motoriky... 6 1.2.4 Pracovní návyky při kreslení a psaní... 8 1.2.5 Výběr kreslících potřeb... 8 1.2.6 Poloha těla při kreslení a psaní... 8 1.2.7 Úchop psacího náčiní... 8 1.2.8 Postavení ruky... 8 1.2.9 Kreslit pravou, či levou?... 8 1.2.10 Uvolňovací a rozcvičovací grafomotorické cviky... 9 1.2.11 Zásady při práci... 9 2 Předškolní příprava na výuku čtení... 10 2.1 Teoretická část... 10 2.2 Praktická část... 11 2.2.1 Pedagogický záměr... 11 2.2.2 Rámcové cíle čtení v MŠ... 11 2.2.3 Očekávané výstupy... 12 2.2.4 Nabídka činností... 12 2.2.5 Spolupráce s knihovnou... 13 2.2.6 Spolupráce s rodiči... 13 2.2.7 Spolupráce se základní školou... 13 3 Seznam použité literatury... 14 4 Přílohy... 15 3

1. Předškolní příprava na výuku psaní 1.1 Teoretická část Podle knihy od T. Bruceové je psaní stránkou jazyka i reprezentace. Děti chtějí reprezentovat (představit nám) své oblíbené věci, osoby, činnosti. Vygotskij říká, že raná reprezentace vede přímo k psaní. Mimořádnou důležitost v počátcích psaní u dětí hraje pohyb. Hračky a kresby získávají ve svém počátku určitý význam, který je podporován právě pohybem. Vygotskij se domnívá, že imaginace hraje stejnou roli při rozvoji psaní jako kreslení, malování. Práce Marie Clayové představovala důležitý přínos pro výzkum o raných fázích psaní. Tvrdí, že si děti musí vytvořit svůj vlastní systém psaní. Je třeba jim dovolit experimentovat. Učitelka nebo i rodiče by neměli nesmyslně požadovat předepsaný tvar a sklon písmen, psaní přesně na řádku nebo dokonce správný pravopis. Děti by měly nejprve nalézt hranici mezi kreslením a psaním. Děti se na počátku pokoušejí vkreslovat písmena do svých obrázků. A proto je mezi kreslením a psaním úzká vazba (spolupráce). Zatímco Marie Clayová rozeznává sedm stupňů vývoje psaní, Ferreirová a Teberoskyová rozeznávaly pouze pět stupňů. (pokusila jsem se je vypsat): První stupeň je takový, kdy si děti zaměňují písmena s obrázkem. V další fázi ještě nebude dítě, s největší pravděpodobností, psát čitelná písmenka. Během dalšího stádia se dítě pokouší dát charakteristickou podobu slabice, ale ještě se nemusí objevovat konfekční forma písma. Vzniká konflikt mezi vlastní slabikovou hypotézou a kvalitou slabiky. Př.: Ana zastupuje Aničku a počet písmen se rovná počtu slabik. Pevný tah př.: u psaní svého jména vyvolává vnitřní konflikt a dítě se jej snaží vyřešit. Děti potřebují najít analýzu, která překračuje jeho slabikovou hypotézu. Děti kolísají mezi slabikovou a abecední hypotézou. V následující fázi se dětem daří tento kód vyřešit., Uvědomují si, že existuje nějaký obvyklý způsob psaní a jakýsi pravopis. Důležité je si uvědomit, že tyto fáze nejsou tabulkovým vzorem. Nelze říci, že první fáze je od toho a toho roku věku dítěte. Tyto fáze probíhají u každého dítěte individuálně. První, co se děti obvykle naučí psát jako první je jejich vlastní jméno. Nejprve nevnímá písmenka, ale seskupení jakýchsi obrázků nebo čárek. Děti, které při zápisu do školy nejsou 4

schopny napsat ani své jméno ještě nedosáhly pátého vývojového stupně podle Ferreirové. Proto si klade otázku, zda by se vstup do školy těchto dětí neměl odložit. Situace, kdy dítě přijde do školy s vědomím, že neumí napsat své jméno, nicméně si věří, že pouhým sledováním a kopírováním dospělého zjistí jak na to, je velice nebezpečná. 1 Rozdíl mezi napodobujícím psaním a dětským spontánním psaním je veliký, jako rozdíl mezi okopírovanou kresbou a dětskou spontánní kresbou. 2 Některá písmena se dětem píší lépe, než jiná. Obtížná jsou zejména písmena s obloučky, jako př. C, G, Děti se nejrychleji naučí psát velká tiskací písmena. Mění jejich druh i počet, nejčastěji od tří do pěti, a sestavují je do řady za sebe. Když se děti začnou pokoušet psát nebo spíše kreslit písmenka, je důležité, aby do jejich výtvoru nikdo nezasahoval. A to jak ze strany učitele, tak ze strany rodičů. Dítě by mělo vědět, jak vypadá to, či ono písmenko, ale důležité je, aby si vše vyzkoušelo samo. Aby si to jednoduše prožilo. 1.2 Praktická část V předškolním věku bývá kreslení, malování či vybarvování vyhledávanou činností. Dětem by mělo být poskytnuto dostatek příležitostí ke kreslení. Měly by mít k dispozici místo, kde jsou volně dostupné pastelky, tužky a papír. Dětem se v kresbách objevují postavy, zvířata, domy, auta. Postavy v předškolním věku mají více detailů. Děti se dokáží orientovat i v pracovních listech, obkreslovat dané tvary. Děti napodobují písmena a většinou se umí tiskacím písmem podepsat. 1.2.1 Jak pomáhat v rozvoji grafomotorických dovedností? Používáním výtvarných prostředků u dětí se přirozeným způsobem rozvíjí grafická dovednost. Záměrným rozvíjením koordinace zraku a ruky, pravidelným cvičením uvolňováním prstů, zápěstí a ramenního kloubu zlepšujeme připravenost na psaní. 1 BRUCEOVÁ, T., Předškolní Výchova. Praha: Portál, 1996. s. 97. ISBN 80-7178-068-5. 2 Ferreirová a Teberoskyová, 1983, str. 27. 5

1.2.2 Rozvoj hrubé motoriky Základní pohyby při psaní a kreslení vycházejí z hrubé motoriky, z pohybu velkých kloubů. Nenásilnou formou při hrách a vhodnou motivací procvičujeme - chůze, běh, skákání, seskakování, lezení, přelézání, podlézání, chytání, házení, udržování rovnováhy při chůzi na lavičce, chůze po schodech, chůze po laně, stoje na jedné i druhé noze, skákání po jedné noze. Spontánní pohybové aktivity: běhání venku, překonávání překážek, hry s ostatními je vhodné doplnit o cvičení v tělocvičně, cvičení rodičů s dětmi, zařazení rytmických cvičení. 1.2.3 Rozvoj jemné motoriky Svaly pro koordinaci jemných pohybů potřebné pro uchopování, manipulaci s drobnými předměty, později pro kreslení a psaní, se vyvíjí pozvolna. Rozvoji jemné motoriky pomáhají každodenní činnosti, sebeobsluha, manipulační hry, tvořivé a rukodělné činnosti. 1.2.3.1 Činnosti rozvíjející jemnou motoriku Výtvarné činnosti a pracovní činnosti - malování (barvou na velkou plochu na čtvrtku, vodou na chodník, na tabuli) - kreslení (pastelky, voskovky, tužky, křídy, uhel, rudka) - obtiskování různých předmětů, ruky, prstů - modelování z modelíny, hlíny, těsta (hmotu mohou děti mačkat, uždibovat, slepovat, válet, krouživým pohybem vytvářet kouli, přitlačením váleček) - mačkání papíru koule, tyčky - stříhání zpočátku pouze přestřižení proužku papíru, ustřižením rohu, postupně přecházíme na přestřižení delší plochy, stříhání po čáře, vystřihávání obrázků z časopisů, obrázků, které si dítě samo nakreslilo - vytrhávání z papíru (vytrhávání malých částí) skládání mozaiky, vyplňování daného prostoru- práce ve skupinkách - lepení použití různých druhů lepidel - skládání z papíru nejdříve přeložení papíru (vlastní sešit), skládání jednoduchých tvarů harmoniky, kalíšek, čepice, Hry a sebeobslužné činnosti - skládání kostek 6

- skládání mozaiky, zasouvání kolíčků do otvorů- při práci rozvíjíme uchopování špetkou prstů - navlékání korálků, knoflíků, těstovin, rozstříhaných slámek zvyšujeme přesnost, koordinaci při trefování do otvorů - tvořivé hry s knoflíky, korálky, přírodním materiálem - stavění řad (vlaků) podle daných pokynů- barva, tvar, velikost, materiál - práce se stavebnicemi, různorodost stavebnic - montování, práce s nářadím, šroubování, provlékání šňůrek různými otvory, tvary - uzel, po zvládnutí- uzlování na provázku - úkony spojené se sebeobsluhou oblékání, obouvání, používání příboru - pomoc při každodenních činnostech krájení zeleniny, hnětení těsta, míchání, vykrajování - listování v knize - puzzle skládání koupených puzzlí, výroba vlastního puzzle z připraveného podkladu - karetní a deskové hry, pexeso, domino - rozvíjení hmatu dotýkání se předmětů z různých materiálů, poznávání předmětů hmatem, hmatové sáčky (hra Hledej pár ) - cvičení s prsty hra na klavír, solení polévky, tleskání prsty (palec s ukazováčkem, prostředníčkem, prsteníčkem, malíkem), - zacházení s jednoduchými rytmickými hudebními nástroji. Toto cvičení je vhodné doprovázet jednoduchou říkankou, krátkou písničkou. Tyto činnosti nerozvíjejí pouze jemnou motoriku. Zároveň je rozvíjena celá řada dalších schopností vizuomotorická koordinace, zrakové vnímání, prostorová orientace, koncentrace pozornosti, estetické vnímání, zručnost, obratnost, tvořivost a další. K Rámcově vzdělávacímu programu byl vypracován materiál Konkretizované očekávané výstupy. Konkretizované výstupy upřesňují požadavky na jednotlivé očekávané výstupy v činnost přesně tak, aby bylo zcela jasné, co by mělo dítě zpravidla na konci předškolního vzdělávání dokázat. 7

1.2.4 Pracovní návyky při kreslení a psaní Od začátku, kdy dítě začíná kreslit, dbáme na správné sezení, držení tužky. Je vždy snadnější od začátku správné návyky vytvářet, než později chybné návyky odstraňovat. 1.2.5 Výběr kreslících potřeb - vždy myslíme především na účel použití (vykrývání plochy, kreslení, vybarvování, grafomotorické cvičení) - vhodné jsou měkčí tužky a pastelky - na kreslení volíme formát papíru A3, může být větší balicí papír, nejmenší používáme A4 1.2.6 Poloha těla při kreslení a psaní - poloha těla ovlivňuje pohyblivost jednotlivých kloubů, jejich uvolnění a koordinaci - zpočátku může dítě kreslit velké tvary vstoje, vkleče tato poloha umožňuje volný pohyb ruky po papíře, podporuje pohyb ramenního kloubu - poloha vsedě nábytek přizpůsobený dětské postavě, správné držení těla, nohy opřené o zem, oči ve vzdálenosti 25 30 cm od papíru, dostatek místa 1.2.7 Úchop psacího náčiní - tužka leží na posledním článku prostředníku, seshora ji přidržuje bříško palce a ukazováku - pokud má dítě obtíž tento úchop navodit, použijeme tzv. trojhranný program 1.2.8 Postavení ruky - směr horního konce tužky směřuje vždy do oblasti mezi ramenem a loktem - ruka se neohýbá v zápěstí, je uvolněná, pohyb po papíře vychází z ramene 1.2.9 Kreslit pravou, či levou? - u většiny předškoláků bývá zjevné, kterou ruku při práci upřednostňují - pokud dítě po pátém roce věku ruce při manipulaci střídá, má potíže s kreslením, vyhýbá se mu, je dobré vyhledat odbornou pomoc v pedagogicko-psychologické poradně 8

1.2.10 Uvolňovací a rozcvičovací grafomotorické cviky - cílem je uvolnění ruky před kreslením, psaním, zlepšením koordinace ruky a oka, - jako pomoc na uvolňování ruky pomáhají drátěné labyrinty, dřevěné grafomotorické tabule na zem, velké na zeď- pro práci rukou i nohou, grafomotorické magnetické tabule, magnetické bludiště - s dětmi zařazujeme ve volných chvilkách cvičení s prsty ( např.suchá Romana Rozpustilé básničky pro malé dětské ručičky ) - řazení cviků je podle posloupnosti rozvoje jednotlivých prvků v kresbě - každý nový tvar zkusíme nejprve společně prstem do vzduchu, pak ho dítě obkresluje a nakonec ho zkusí samo bez předlohy - kruh krouží letadlo, včelka nad kytičkou, klubíčko - ovál auto jezdí po oválné dráze, švestka - oblouček kopečky, mističky - osmička, rovná čára, vlnky na vodě, spirála, brázdy na poli, - vychází mnoho knih, ze kterých je možné čerpat nápady na rozvíjení grafomotorických dovedností.( např. nakladatelství Portál, Grada, ) 1.2.11 Zásady při práci - všechny činnosti by měly děti vnímat jako hru - vždy je důležitá motivace - děti vedeme k soustředěné práci - řídíme se slovy raději méně a častěji Nejdůležitější je, dítě v kreslení povzbuzovat, oceňovat a chválit. U dětí, u kterých se grafomotorické schopnosti nerozvíjejí jako u jejich vrstevníků, nehodnotit záporně, naopak oceňovat snahu o kresbu. Václav Štývar : Klubíčko Tak a teď už do práce, jeden jako druhý. Ať vám tužky pěkně kreslí ve všech barvách duhy. 9

2 Předškolní příprava na výuku čtení 2.1 Teoretická část Čerpáno z knihy: Předškolní výchova, T. Bruceová, nakladatelství Portál, Praha 1996 Nejdůležitější na přípravu výuky čtení je dětem číst. Čtení příběhu představuje důležitý způsob, kterým dospělý může dát nějakému textu smysl. Tento přístup umožňuje vstupovat do činností a her dětí s knihami, umožňuje dodávat jim smysl, nebo ho rozšiřovat. Děti se v knihách setkávají s jinými světy a dospělý při tomto poznávání funguje jako tlumočník. Podobný účinek má i loutkové představení, neboť tyto prožitky jsou důležité. Umožňují dětem psychicky uchopit to, co je obsaženo ve formální knižní řeči. Obrázky, tanečníci, loutky a písničky pomáhají rozvíjet knižní jazyk (zpěv písní představuje důležitou fázi vypravěčství ). Když dítě dobře zná nějaký příběh, pomáhá mu to předvídat jeho děj při předčítání. Čtení je ze značné části předvídání. Děti musejí rozumět syntaxi, sémantice a grafofonické stránce textu, aby mohly rozumět příběhu. Jejich znalost jazyka, způsob, jakým rozluštily jazykový kód, jim umožňuje zvládnout skladbu textu. Předčítání dítěti je mimořádně důležité. Poslech různých příběhů pomáhá dětem poznávat slova a větné struktury v knižním jazyce. Umožňuje to fakt, že děti mají vybudovaný určitý pojem o významu jednotlivých slov tím, jak do nich vnášejí své vlastní zážitky. Čím více dětem pomáháme smysluplně využívat jazyk, rozumět knižnímu jazyku a posilujeme jeho schopnosti vytvářet možné světy, tím lépe. Grafo-fonetická stránka textu se u dítěte rozvíjí synchronně s postupným chápáním syntaxe a sémantiky. Právě tak jako růst slovní zásoby ještě nezaručuje rozvinutí schopnosti užívat jazyk, ani učení se nazpaměť tvarům písmen nezajišťuje, že dítě porozumí shlukům slov a písmen nebo způsobu tvoření slov. Je proto nutné seznamovat děti s těmito poznatky ve smysluplném kontextu. Užitečné je také nahrávat předčítané texty a příběhy a povzbuzovat děti, aby je poslouchaly ze sluchátek a zároveň sledovaly daný příběh v knize. Zmíněnými postupy je možné dětem 10

pomoci, aby pokročily od pouhého prohlížení obrázkových knížek ke čtení textu a to jak doma, tak ve škole. Dospělý předvádí čtení a vítá, když se dítě jakýmkoli způsobem, odpovídajícím jeho schopnostem, zapojí. Nejdůležitější je doplňovat společně s dítětem souvislosti ke čteným slovům a zpřesňovat jejich význam. Dospělý má spolu s autorem knihy pomáhat dítěti vytvářet významy slov, aby to nakonec dítě bylo schopno dělat samo. Důležité je, co dítě vnáší do interpretace textu ze svého, totiž jeho způsob používání jazyka, jeho porozumění formálnímu jazyku knihy, ze kterého mu bylo předčítáno a jeho schopnost hledat společně s dospělým nebo s jiným dítětem smysl a řád textu (přístup k učení). Pokud dítě projde takovouto přípravou a ještě než začne opravdově číst udělalo už na cestě ke gramotnosti značný pokrok. 2.2 Praktická část 2.2.1 Pedagogický záměr Vést děti s láskou ke knize, čtenému slovu. Pravidelným předčítáním je učit jazyku, myšlení. Obohacovat jejich paměť, obrazotvornost, posilovat dětské sebevědomí. Čtením posilovat jazykové dovednosti, všeobecné vědomosti, pokládat základy pro vlastní návyk čtení, předcházet závislosti na počítačích a televizi, a u dětí, kterým nikdo nečte, poskytnout příležitost ke každodennímu kontaktu s knihou a psaným slovem. 2.2.2 Rámcové cíle čtení v MŠ - Rozvíjet schopnost přemýšlet, rozvíjet řeč a schopnost komunikovat, podporovat dětskou představivost. - Formovat čtecí návyky. - Učit děti morálním hodnotám, napomáhat při vzdělávání. - Rozšiřovat znalosti, zlepšovat soustředění - Podporovat prosociální vztahy, prohlubovat kamarádství, přátelství, vzájemnou pomoc. 11

2.2.3 Očekávané výstupy - Projevovat zájem o knížky. - Soustředěně poslouchat četbu. - Sledovat a vyprávět čtenou pohádku, příběh. - Porozumět slyšenému (zachytit hlavní myšlenku, příběhu, sledovat děj a zopakovat jej ve správných větách). - Formulovat otázky, odpovídat, hodnotit slovní výkony, slovně reagovat. - Chápat slovní vtip a humor. - Vést rozhovor (naslouchat druhým, vyčkat, až druhý dokončí myšlenku, sledovat řečníka, ptát se). - Na základě čteného příběhu rozvíjet dramatické činnosti, krátké epizody. - Možnost spolupodílet se na volbě čtených témat. - Sledovat se zájmem literární dílo, hodnotit svoje zážitky, říci, co bylo zajímavé. - Odmítnout text, který je dítěti nepříjemný. - Dodržovat dohodnutá pravidla při předčítání ve skupině dětí. - Prostřednictvím čtení získat morální poučení, upevňovat kamarádské vztahy. - Porozumět slyšenému (zachytit hlavní myšlenku příběhu, sledovat děj a zopakovat jej ve správných větách). - Učit se nová slova a aktivně je používat (ptát se na slova, kterým nerozumí). - Sledovat očima zleva doprava. 2.2.4 Nabídka činností - V ranních činnostech budeme děti motivovat k prohlížení leporel a obrázkových knih, vybízet děti k vyprávění o obrázcích, k vyprávění pohádky nebo příběhu podle obrázků v knihách a chvilku věnujeme k předčítání. Do ranního kruhu zařadíme čtení na pokračování jak k tématickému bloku pro motivaci k činnosti, nebo pro prohlubování vědomostí, či ke krátkému čtení v příjemné atmosféře jen tak. - Do ranního kruhu, volných i řízených činností budeme zařazovat rozhovory o domácím čtení v rodině. - Využijeme i volné chvilky při špatném počasí, kdy děti nemohou jít ven, čtení zařadíme pro celou skupinu nebo jen pro několik dětí, kdy ostatní si hrají, nebo vykonávají jiné činnosti. - Zařadíme čtení pro skupinu nespavých dětí nebo těch, kteří odcházejí po obědě domů. 12

- Zařadíme hru Na knihovnu, Na prodejnu knih. - V odpoledních činnostech se bude objevovat předčítání pro jednotlivce, malé skupinky nebo celou skupinu dětí dle tématického plánu, či vlastního zájmu dětí. 2.2.5 Spolupráce s knihovnou - Zařazovat do měsíčních plánů návštěvu knihovny. - Seznámit děti s významem půjčování knih a významem čtenářského průkazu. - Zařazovat do plánu besedy s knihovnicí s předčítáním textů pohádek, o přírodě, o dopravě o ekologii i četbu dětské poezie. - Poskytnout knihovně výtvarné práce z besed a čtení. - Noc s Andersenem. 2.2.6 Spolupráce s rodiči - Připravit pro rodiče anketu pro zjištění počátečního stavu čtení doma a na základě výsledku zahájit spolupráci. (viz. Příloha I.) - Uspořádat prodejní výstavku knih. - Ve volných vstupech vyzvat rodiče ke krátkému čtení. - Rodičům poskytnout informace o tom, co ano a ne při čtení - Zadávat dětem domácí úkoly nakreslit obrázek o čem jsme četli v MŠ, o tom, co četli rodiče dětem -vytvořit čtenářské průkazy pro děti a realizovat půjčování knih domů, ze kterých rodiče dětem budou číst. - Na závěr školního roku provést evaluaci domácího čtení i čtení v MŠ anketa. 2.2.7 Spolupráce se základní školou - Uspořádat návštěvu v 1. třídě základní školy a vyslechnout starší kamarády, jak se již naučili číst. - Uspořádat setkání s žáky 1. třídy v mateřské škole, připravit výstavku knih, seznámit se s tím jak se v průběhu školního roku naučili číst. 13

3 Seznam použité literatury BRUCEOVÁ, T., Předškolní Výchova. Praha: Portál, 1996. s. 97. ISBN 80-7178-068-5. Ferreirová a Teberoskyová, 1983, str. 27. 14

4 Přílohy PŘÍLOHA I. Anketa pro rodiče: Jak s dětmi čteme doma 1. Čtete svému dítěti denně? 2. Kolik času věnujete čtení dítěti (týdně)? 3. Která je oblíbená kniha vašeho dítěte? 4. Má vaše dítě poličku na knihy, místo pro své knížky? 5. Půjčujete si knihy v knihovně? 6. Čte někdo jiný vašemu dítěti kromě vás (a kdo)? 7. Jaké knihy má dítě rádo? - leporela - obrázkové - veršované - pohádky - encyklopedie 8. Vzpomenete, jaká byla jeho první knížka - název 9. Název první knížky, která se vám stala oblíbenou? a) Mamka: b) Taťka: 15