6. Dítě s poruchou autistického spektra

6. Dítě s poruchou autistického spektra

Pervazivní vývojové poruchy a dětské psychózy jako závažné socializační a vzdělávací znevýhodnění str. 365 376 Pervazivní vývojové poruchy dětský autismus, Aspergerův syndrom Dětské psychózy

Žák s poruchou autistického spektra str. 244 256 Poruchy autistického spektra Aspergerův syndrom a vysocefunkční autismus Screening a diagnostika autismu a Aspergerova syndromu Integrační proces, problémové oblasti při zařazení žáka s poruchou autistického spektra do základní školy

Kap. 4.6.5 Něco je jinak aneb dítě se vyvíjí odlišně od ostatních Str. 66 72 Dětský autismus Časný infantilní autismus (Kannerův syndrom) Nízkofunkční autismus Aspergerův syndrom Rettův syndrom Syndrom fragilního X chromozomu Angelmannův syndrom

Pervazivní ("všepronikající") vývojové poruchy = poruchy autistického spektra (PAS) dětský autismus atypický autismus autistické rysy Aspergerův syndrom Rettův syndrom dezintegrační porucha Viz. základní studijní literatura

PAS velmi závažné a trvalé poruchy většiny psychických funkcí (nelze vyléčit, ale lze výchovně působit) různorodé projevy poruchy způsobují odlišné vnímání a zpracování informací z okolního světa projevují se v prožívání a chování (autistické trias) těžší formy se projevují již v prvním roce života, lehčí mohou být kompenzovány a bývají diagnostikovány později, někdy zpětně až v dospělosti (Aspergerův sy.)

Autistické trias (triáda) narušena verbální i neverbální komunikace neschopnost empatie a běžných sociálních interakcí (nerozlišují mezi předměty a lidmi) omezená představivost, neschopnost imaginace a symbolického vnímání (stereotypní okruh zájmů, nechápou nadsázku nebo vtip vše berou doslova

Vznik autismu příčina je biologická jedná se o raný, vrozený mechanismus = atypický vývoj CNS (nevzniká perinatálně) spouštěcí mechanismus atypického vývoje CNS je nespecifický a velmi různorodý existují zatím jen hypotézy o příčinách: choroby v těhotenství (spalničky, fenylketonurie), genetická dispozice k soc. a komunikačním poruchám v rodině (netypická komunikace, deprese, bipolární porucha, schizoidní osobnostní struktura IT specialisté) CNS je křehčí a predisponovaná pro rozvoj poruchy Jestli, kdy a v jaké míře se porucha projeví, záleží na: 1) míře odlišnosti struktury CNS 2) dalším zátěžím CNS v průběhu života (např. očkování)

Podle doby rozvinutí poruchy rozlišujeme: raný infantilní autismus abnormity ve vývoji sledovatelné od narození regresní autismus po zcela normálním a nenápadném vývoji (vřelé, reaktivní děti, které začínají mluvit může být zcela normální video z 1. narozenin) se nejčastěji ve věku 15 21 měsíců až 30 36 měsíců (koincidence s očkováním) začnou měnit. Změna náhlá - jako po nemoci (přestanou mluvit, jsou intenzivně dráždivé, plačtivé, ztratí zájem o interakce). Změna plíživá postupně ztrácí z dosažené vývojové úrovně. Regres se může zastavit a znovu se nastartuje vývoj, který je už ale jednoznačně autistický.

Dítě se rodí s dispozicí pro autismus, podobně jako se rodí lidé s dispozicí ke schizofrenii porucha se rozvine později, ale zpětně lze vystopovat ve vývoji nápadnosti. V době, kdy dítě přechází z fáze konkrétních operací do fáze symbolického myšlení (Piaget; rozvoj představivosti symbolická hra) dojde k přepojení CNS. Častěji u dětí z umělého oplodnění, které pravděpodobně obchází přirozenou selekci genetického materiálu.

Často pragmatická porucha řeči = dítě mluví, ale nenaslouchá a nerozumí. Vznik autismu není podmíněn deprivací dítěte ani sníženou citlivostí rodičů (rodiče jsou odtažitější až na základě změny v reagování dítěte). Na rozdíl od těžce citově deprivovaných dětí je autista ve své sociální poruše výběrový (jsou podněty, na které reaguje přiměřeně).

Příčinu autistické poruchy vysvětlují teorie: kognitivní odchylka v percepci způsobí neschopnost sociálního porozumění (APLA). emočně-motivační chybí motivace pro interakci, proto se autista interakci nenaučí a nerozumí jí. eklektické integrující u kojence je narušena jak kognice, tak motivace vysvětlení v jiné cestě vývoje.

Koncepce Teorie mysli (ToM): Chybí porozumění vlastní psychice i psychice druhých lidí. Při normálním vývoji si už kolem 4 roku uvědomujeme, že můžeme porozumět vlastní i cizí psychice a odhadnout reakci druhých. Dobře vysvětluje některé symptomy jako poruchy sociální interakce, komunikace a únik k rituálům.

Zkouška Teorie mysli (ZkoToM): Autisté nerozumí jak funguje psychika jiných lidí. Zkouška mylného přesvědčení příklad s Pepíčkem a čokoládou: Pepíček si schová čokoládu a odejde. Maminka ji najde a uloží ji jinam, kam patří. Pepíček se vrátí. Kde bude hledat čokoládu? Správná odpověď je tam, kam si ji schoval. Autistické dítě ukáže tam, kam ji uložila maminka. Nerozumí tomu, že to Pepíček nemůže vědět. Při zkoušce je nutné ověřit, jestli má dítě mentální kapacitu na to, aby příklad pochopilo. Běžně dítě zvládá v 8 letech.

Námitky proti vysvětlení autismu na základě Teorie mysli: Vysvětlení není spolehlivé vysoce funkční autista (= hyperfunkční autista HFA) nebo dítě s Aspergerovým syndromem (AS) - ZkoToM zvládnou i v 6 letech. ZkoToM zvládnou i někteří málo funkční autisté. Nevysvětluje symptomy u malých dětí ještě před dosažením ToM. Nevysvětluje symptomy starších HFA/AS

Teorie centrální koherence: Při hodnocení nové situace nebo komplexního problému hledáme ústřední smysl situace. Autistické děti mají roztříštěné, ikonické vnímání. Zaměřují se na jednotlivé údaje, nerozlišují podstatné od nepodstatného. Zaměřují se na výrazné prvky, které přitahují pozornost. Mohou být i hyperlektické brzy a dobře čtou díky hypertrofovanému zrakovému a sluchovému vnímání detailu, ale nemusí obsahu rozumět. V kresbě kreslí to, co vidí, ale ne to, co ví. Často kalendářové typy umí se pohybovat v systému a mohou tak geniálně odvozovat.

Teorie centrální koherence: Roztříštěnost percepce u autistů nerozumí celku, nejsou schopni vnímat smysl nebo abstrakci. Vysvětluje specifické symptomy: potřebu stejnosti, rituály, kvalitní abnormity řeči (nesmyslná slovní spojení), únik ze sociální interakce (U lékaře řekne: Děkuji za návštěvu a nashledanou. ) Nevysvětluje projevy HFA (někdy nadprůměrná schopnost abstrakce) a sociální odtažitost malých dětí, pro které je dospělý předvídatelnější než dítě.

Koncepce exekutivních funkcí: Schopnost pružně měnit své chování v závislosti na zpětné vazbě. Schopnost integrovat zkušenosti z více zdrojů. Schopnost organizace činnosti, plánování, užití zpětné vazby, sebeřízení. Vysvětluje rigiditu a neflexibilitu myšlení a chování i selhávání ve zkouškách ToM. Na kognitivních teoriích založen TEACH PROGRAM.

Pojetí intersubjektivity 2 základní cesty vývoje: 1) Zkušenost JÁ VĚC = cesta senzomotorická učení na základě pohybu a manipulace s věcmi. Ta u PAS funguje dobře. 2) Zkušenost JÁ TY = sociální učení učení se z interakce s druhým člověkem. R. P. Hobson teorie, že se dítě rodí se schopností rozlišovat lidí od věcí (1993). 3) Protosociální chování novorozence (výzkumy časné interakce matka-dítě). Biologické zaměření na toho druhého. Možná vysvětlení funkcí zrcadlových neuronů. Mají i psi, kteří žijí ve smečce. Zvládnou nízkou symbolizaci a mají ToM. X Autisté si lépe rozumí s kočkami, které nemají ToM a chovají se autisticky.

Různé projevy autismu u dívek a chlapců: Autismem trpí častěji chlapci než dívky v poměru 4:1. Mozek chlapců pracuje normálně spíš analogově X dívky jsou spíš prosociální. I dívky s autismem jsou sociálnější, než autističtí chlapci. U dětí s autismem se s HFA setkáváme častěji u chlapců, než u dívek (10:1). Autistické dívky mohou mít zájem o zvířata X autističtí chlapci spíš o techniku.

Vývoj autistických dětí: V prvním roce jsou příznaky poruchy minimální a obtížně rozpoznatelné. Do 9 měsíce se rodič vylaďuje na dítě a spoluprožívá emoce je zodpovědný za funkčnost interakce a tak si odlišného reagování dítěte nevšimne. Od 9 měsíce se rozvíjí reciprocita (střídání) v interakci a dochází k přechodu od diadické k triadické interakci (já + maminka + hračka). Autistické děti nesledují odkazy matky.

Autistické děti po 1. roce: nerozumí gestům. nemají zájem o sdílení nebo porozumění. nejde jim o to, aby maminka viděla to, co vidím já. nesledují nic z toho, co jim ukazujeme a nabízíme. mají jen obtížně sociálně usměrnitelnou pozornost. řeč se učí pouze zvukově (echolalicky), slova používají svérázným způsobem (ne v rámci interpersonální komunikace). neumí regulovat vlastní emoce. nerozvíjí fantazii, imaginaci a symbolické chápání. podle sociální motivace 3 typy dětí: 1) izolované, 2) pasivně akceptující přizpůsobují se, 3) aktivní, ale zvláštní kontaktu se nevyhýbají, ale chovají se divně

Obtíže při diagnostice pervazivních výv. poruch: Velká různorodost (heterogenicita) je nutné popsat projevy a celkový obraz poruchy. Projevy se s vývojem mění: 1:1:1 = regres : stabilní stav : vývoj. Symptomy jsou nespecifické neexistuje žádný specifický symptom autismu. Diagnostické nástroje: posuzovací škály, strukturované pozorování, rozhovor s rodiči, screening malých dětí u pediatrů (CHAT). PAS diagnostikuje klinický psycholog (v rámci zdravotnického zařízení nebo v poradenské službě na úrovni SPC specializovaného na PAS např. APLA)

Nejčastější kombinace autismu + další porucha: Mentální retardace až 75% autistů (ostatní mají HFA). Hyperaktivita (ADHD) nebo naopak výrazná pasivita (syndrom hypoaktivity). Porucha soustředění (ADD) nebo naopak ulpívání. Porucha seberegulace impulzivní nebo agresivní reakce v zátěžových situacích. Poruchy řeči. Specifické poruchy učení. Epilepsie. Smyslové vady.

Požadavky při integrace dětí s PAS do běžné školky a školy: Integrace je možná prakticky jen u dětí s HFA nebo Aspergerovým syndromem. Vždy je nutná dobrá spolupráce s rodiči, psychologem a speciálním pedagogem. Optimálně vzdělávat podle IVP již od MŠ. Výhodou (ale většinou nutností) je také asistent pedagoga.

Michal HRDLIČKA, Vladimír KOMÁREK Dětský autismus Přehled současných poznatků. 3. upravené vydání. Praha: Portál, 2014. ISBN: 978-80-262-0686-6. 212 stran. Dětský autismus představuje závažnou vývojovou poruchu, pro niž je charakteristická narušená schopnost vytvářet vztahy s lidmi, přiměřeně reagovat na podněty z okolí, nutkavá touha po neměnnosti a další příznaky vážně postihující život jedince i jeho okolí. V poslední době se podařilo dosáhnout řady důležitých pokroků v porozumění jak příčinám této choroby, tak možnostem jejího terapeutického ovlivnění. Publikace shrnuje nové zahraniční i domácí poznatky o dětském autismu a spektru příbuzných poruch s důrazem na výzkumné a klinické zkušenosti autorů, kteří se problematikou zabývají. Zahrne i otázky organizace návazné psychosociální péče o děti s těmito poruchami a o jejich rodiny, včetně svépomocných aktivit a zkušeností rodičů.

Kateřina THOROVÁ Poruchy autistického spektra. Praha: Portál, 2012. ISBN: 978-80-262-0215-8. 465 stran. Publikace zkušené psycholožky přináší komplexní pohled na jedno z nejtěžších dětských vývojových onemocnění - poruchy autistického spektra, mezi něž patří především dětský autismus, atypický autismus, Aspergerův syndrom a deziintegrační porucha. Kniha výrazně rozšiřuje informace některých kapitol z úspěšné mezioborové publikace Dětský autismus (Portál, 2004) a zároveň přidává mnohé nové tematické okruhy, které jsou v dané problematice považovány za stěžejní. Mezi ně patří například raná diagnostika v praxi, diferenciální diagnostika z pohledu psychologa, vzdělávání a terapie, rodinná problematika, prognóza, specifika vývoje poruchy, školní a sociální problematika. Výklad je doplněn množstvím kazuistik, ukázek dětských kreseb a fotografií z autorčina bohatého archivu.

Christopher GILLBERG, Theo PEETERS Výchova a vzdělávání dětí s autismem Praha: Portál, 2008. ISBN: 978-80-7367-498-4. 128 stran. V úvodu autoři stručně informují o biologickém základu autismu, o možnostech současných diagnostických technik, medikaci i nejčastějších dalších poruchách, které autismus někdy doprovázejí. Těžištěm knihy jsou však praktické návody, jak reagovat na problémy, které se mohou při výchově a vzdělávání dětí s autismem vyskytnout. Publikace vychází z nejnovějších vědeckých poznatků a je napsána přehledně a srozumitelně, takže je přístupná i rodičům a vychovatelům, kteří nemají odborné speciálněpedagogické vzdělání. Práce je doplněna řadou příkladů, které teorii a jednotlivé rady ilustrují.

Eric SCHOPLER, Robert J. REICHLER, Margaret LANSING Strategie a metody výuky dětí s autismem a dalšími vývojovými poruchami Praha: Portál, 2011. ISBN: 978-80-7367-898-2. 232 stran. Příručka pro učitele i rodiče Nezbytné informace, učební strategie, metody a příklady výukových programů pro pedagogy a psychology, kteří se zabývají dětmi s autismem nebo jinými vývojovými poruchami. Tyto děti bývají často vylučovány z běžných vyučovacích zařízení, kam svým intelektem nesporně patří. Dlouholeté zkušenosti z vyspělých zemí potvrzují, že mají-li pedagogové a psychologové dostatečné množství informací, nemusí k těmto situacím docházet.

Miroslav VOSMIK, Lucie BĚLOHLÁVKOVÁ Žáci s poruchou autistického spektra v běžné škole - Možnosti integrace na ZŠ a SŠ. Praha: Portál, 2010. ISBN: 978-80-7367-687-2. 200 stran. Praktická metodická příručka se věnuje problematice individuální integrace žáků a studentů s poruchami autistického spektra, zvl. Aspergerovým syndromem, popř. s HFA vysocefunkčním autismem, na druhém stupni ZŠ, na osmiletém gymnáziu a na střední škole. Autoři shrnují nejnovější poznatky o poruchách autistického spektra, charakterizují možnosti integrace a v návaznosti na ně popisují nejčastější úskalí, která se mohou při integraci objevit. Osobní zkušenosti autorů se prolínají s konkrétními kazuistikami studentů integrovaných na osmiletém gymnáziu. Mgr. Miroslav Vosmik je pedagog a výchovný poradce na víceletém gymnáziu, na němž jsou integrováni studenti s PAS. PhDr. Lucie Bělohlávková pracuje jako speciální pedagog terapeutického střediska APLA v Praze.

Tonny, ATTWOOD Aspergerův syndrom - Porucha sociálních vztahů a komunikace. Praha: Portál, 2012. ISBN: 978-80-262-0193-9. 208 stran. Aspergerův syndrom patří do skupiny poruch autistického spektra. Je charakteristický disharmonickým vývojem osobnosti s převažující poruchou v oblasti sociální interakce a komunikace. Na rozdíl od dětského autismu není narušen vývoj řeči ani inteligence. Verbální projev těchto dětí ovšem bývá nápadný svou monotónností a pedantickým důrazem na správnost použití jazyka. Jejich zájmové zaměření je rovněž nápadné, mívají velice specifické, stereotypní zájmy podobně jako děti s autismem. Udává se, že četnost výskytu je vyšší než u autismu, jeho diagnostika je však složitější. Aspergerův syndrom bývá diagnostikován později, protože v raném věku se postižení neprojevuje tak závažně. V zahraničí je literatura týkající se Aspergerova syndromu podobně četná jako literatura o autismu. V České republice vychází kniha Tonnyho Attwooda jako první monografie o Aspergerově syndromu. Podává základní informace pro rodiče a pracovníky pomáhajících profesí. Je psaná čtivým a zajímavým způsobem s množstvím příkladů a s hlubokým pochopením odlišného prožívání lidí s Aspergerovým syndromem.

http://www.praha.apla.cz/ http://www.inkluze.cz/clanek-799/nove-cislo-casopisu-skola-all-inclusive http://www.clovekvtisni.cz/cs/clanky/zakladni-skola-ukrajinska-dite-s-autismem-uzapisu-neodmitne