Výukový kurz pro chůvy pro děti do zahájení povinné školní docházky je finančně podpořen Evropským sociálním fondem v rámci realizace projektu č. CZ.2.17/2.1.00/37094 s názvem Udržení a rozvoj inovativních forem předškolní péče služby Domácí chůva, jehož realizace byla zahájena 1.1.2015 a bude ukončena 31.10.2015. EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND PRAHA & EU: INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI ŘEŠENÍ NEPŘÍZNIVÝCH VÝCHOVNÝCH SITUACÍ Z PEDAGOGICKO- PSYCHOLOGICKÉHO HLEDISKA Základy psychopatologie ZPRACOVALA: BC. HANA LHOTKOVÁ ROZDÍL MEZI PROBLÉMY V CHOVÁNÍ A PORUCHOU CHOVÁNÍ Pokud se projevy konkrétního jedince liší od přijímané normy, stává se jejich nositel v očích druhých tzv. problémovým. Ne všechno, co se v chování malých dětí objeví, však musíme nutně označovat jako porucha chování. Musíme nutně rozlišit běžné zlobení, které je typické pro všechny dětí tohoto věku, od zlobení neúnosného. Pokusy se zlobením a menší či větší nárazy u rodičů a dalších vychovatelů mu budou velice prospěšné při lepší orientaci v nepřehledném světě, který bude probádávat ve chvílích, kdy opustí bezpečný přístav rodinného zázemí. PhDr. Zdeňka Michalová Ph.D. 1
PORUCHY CHOVÁNÍ Pod pojmem poruchy chování rozumíme negativní odchylky v chování některých osob od normy, kdy jedinec nerespektuje normy chování na úrovni, která odpovídá jeho věku a rozumovým schopnostem. Poruchy chování lze charakterizovat jako odchylku v oblasti socializace, kdy dítě není schopné respektovat běžné normy chování na úrovni odpovídající jeho věku, event. na úrovni svých rozumových schopností. Základním rysem těchto poruch je chování, kterým jsou v různé míře, opakovaně a dlouhodobě (alespoň šest měsíců) narušovány sociální normy. (Vágnerová, 1999) MOŽNÉ PŘÍČINY PROBLÉMOVÉHO CHOVÁNÍ: vnitřní vnější mezilidské duševní zdraví hluk problémy v komunikaci epilepsie teplota nedostatečné oceňování potíže se zrakem, sluchem přelidněnost kulturní zvláštnosti kognitivní schopnosti osvětlení pozornost tělesné postižení barvy zklamání účinky léků nedostatečná stimulace strach bolest sterilní prostředí naučené chování návykové látky nedostatečné pochopení nízké sebevědomí závislost nerespektování soukromí flustrace (zklammání) dieta zneužívání postoje, očekávání osobní prostor nízké sebevědomí přílišná stimulace PORUCHA CHOVÁNÍ JE OBECNĚ VYMEZENA TŘEMI ZÁKLADNÍMI ZNAKY: Chování nerespektuje sociální normy - dítě normy chápe, rozumí jim, ale nepřijímá je z důvodu jiné hierarchie hodnot či vlastních osobních motivů nebo se nedovede v dané chvíli ovládat. Neschopnost udržovat přijatelné sociální vztahy sociální chování je nepřiměřené pro nedostatek empatie, značně zaměřené na uspokojení vlastních potřeb, důsledkem je agrese jako alternativní způsob sebeprosazování. Agresivita jako rys osobnosti nebo chování snížená stabilita chování se manifestuje projevy agrese, snahou upozornit na sebe za každou cenu, neschopností podřídit se pravidlům. 2
PŘÍČINY VZNIKU PORUCHOVÉHO CHOVÁNÍ: Genetické predispozice - náchylnost k určitému onemocnění, může se projevovat především na úrovni temperamentu. Biologické dispozice - narušení struktury či funkce CNS, které může mít různou etiologie Výchova a vliv prostředí - nejdůležitějším sociálním prostředím je nejdříve rodina (základní sociální zkušenosti), další sociální skupiny vrstevníci. NEJČASTĚJŠÍ VLIVY RODINY NA PSYCHIKU DÍTĚTE S NEGATIVNÍM DOPADEM: Ztráty v osobním životě rozvody, rozchody, ztráty, ztráta zaměstnání, stěhování Ztráty blízkých členů rodiny rizikový faktor dětské deprese, úzkostné poruchy Zvýšený tlak společnosti na výkon Hektický způsob života rodičů Defektivní až patologický výchovný typ rodičů (nejednotnost, nedůslednost, perfekcionismus, deprivace, psychiatrické onemocnění rodičů) - Nezralá rodina - Přetížená rodina - Rozvodová rodina - Nevlastní rodina - Disociovaná rodina PROBLÉMOVÉ CHOVÁNÍ U DĚTÍ V ZÁVISLOSTI NA VĚKU: 1,5-2 roky - návaly zlosti, odmítání plnit požadavky, stálé vyžadování pozornosti, hyperaktivita, specifické strachy, nepozornost 3-5 let - návaly zlosti, odmítání plnit požadavky, stálé vyžadování pozornosti, hyperaktivita, specifické strachy, nepozornost, přecitlivělost, lhaní, negativismus, apd. 6 10 let - návaly zlosti, hyperaktivita, specifické strachy, nepozornost,přecitlivělost, lhaní, školské selhávání, žárlivost, nadměrná uzavřenost, atd. 3
ZÁKLADNÍ TYPY PORUCH CHOVÁNÍ A JEJICH CHARAKTERISTIKA DLE MEZINÁRODNÍ KLASIFIKACE NEMOCÍ: Reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení - porucha přizpůsobování se s převládající poruchou chování - porucha přizpůsobování se s smíšenou poruchou chování Porucha chování - ve vztahu k rodině - nesocializovaná - socializovaná - porucha opozičního vzdoru - jiné poruchy chování - porucha chování nespecifikovaná Smíšené poruchy chování a emocí - Depresivní porucha chování - reaktivní porucha příchylnosti - desinhibovaná příchylnost PORUCHY CHOVÁNÍ SE DÁLE DIFERENCUJÍ PODLE URČITÝCH SPECIFIK VZTAHUJÍCÍCH SE NA PROJEVY CHOVÁNÍ: a) ) porucha chování ve vztahu k rodině (porucha chování se dotýká výlučně interakcí mezi jejími jednotlivými členy, ničení, kradení apod.); b) ) nesocializovaná porucha chování (chování se nenaučí ve svém prostředí, dítě má narušené vztahy ke svým vrstevníkům, a to rozsáhlým způsobem, náhradní uspokojování svých potřeb, bezpečí, uvolnění, kontaktu); c) socializovaná porucha chování (dítě je dobře zapojeno do odpovídající skupiny vrstevníků, osvojuje si nežádoucí chování v průběhu socializace problematická výchova nebo rodina); d) porucha opozičního vzdoru (neposlušné, vzdorovité chování, ale bez vážnějších agresivních skutků, asi do 10 let, vůči dospělým osobám, emoční rozladěnost); e) jiné poruchy chování; f) porucha chování nespecifikovaná. PORUCHY SOUVISEJÍCÍ S HYPERAKTIVITOU A NESCHOPNOSTÍ SE SOUSTŘEDIT. ADHD Porucha pozornosti s hyperaktivitou (Attentoin deficit hyperaktivity disorder) dříve u nás LMD - hyperaktivní Příznaky: Nesoustředěnost zdá se, že dítě neposlouchá, nevydrží se soustředit na to co dělá, velmi roztěkané, chyby z nepozornosti Hyperaktivita dítě plné nevyčerpatelné energie, pořád se ošívá, překotně mluví, neklidné Impulzivita jedná impulzivně, bez přemýšlení o důsledcích, skáče do řeči, nevhodné poznámky, vnucuje se ostatním. 4
PODSKUPINY ADHD Kombinovaná projevují se jak příznaky nesoustředění, hyperaktivity/ impulzivity. S převahou nepozornosti - více příznaků nepozornosti než hyperaktivity a impulzivity. S převahou hyperaktivity/impulzivity více příznaků hyperaktivity a impulzivity než nepozornosti. DRUHY : Poruchy motoriky hrubé i jemné (dysgrafie, dyspraxie) Poruchy motorické a senzomotorické koordinace - rytmus, tempo Poruchy percepční deficity ve zrakovém a sluchovém vnímání (dyslexie, dysortografie, dyskalkulie) Specifické poruchy učení začít včas reedukační péči Poruchy krátkodobé paměti - (převážně sluchové) ulpívání paměti, paměťové procesy (vštípení, uchování vybavení) Poruch myšlení porucha pozornosti, nerovnoměrný rozvoj intelek. schopností, myšlení je nepružné, ulpívavé, zabíhavé, překotné, kolísavé, nevyrovnané, neschopnost rozličit podstatné od nepodstatného DRUHY PORUCH: Poruchy řeči dyslálie, poruchy rytmizace řeči, artikulační neobratnost, opožděný vývoj řeči, hyperaktivita v řeči, snížený jazykový cit, poruchy komunikace Poruchy emoční - emoční labilita (výkyvy nálad a výkonnosti), nízká flustrační tolerance (neadekvátní reakce na podněty), zvýšená afektivita (afektivní záchvaty), snížená schopnost empatie, snížená schopnost orientace v sociálním prostředím, snížené sebepojetí (kompenzují potřebou poutat pozornost), zvýšený egocentrismus, neurotické projevy (tiky, koktavost, zvýšená úzkostnost (neopodstatněný strach), psychosomatické obtíže, školní potíže, fobie, depresivní stavy, snížené volní a ovládací schopnosti, poruchy chování (opoziční chování, agresivita), projevy agresivity 5
HLAVNÍ ZÁSADY VÝCHOVNÉHO VEDENÍ DÍTĚTE S ADHD Vytvořit klidné, přijímající, vstřícné prostředí klidný přístup (ukazujeme tak, že emočně vypjaté lze řešit v klidu) Nezbytné jasné vymezení hranic, aby dítě vědělo jaké chování je od něj očekáváno, budovat systém, řád, pravidelnost, přehlednost, pravidla jasná a čitelná (chybí jim vnitřní řád) Důslednost ve výchově kontrola nedirektivním způsobem Sjednocení výchovného působení (v rodině, ve škole) Soustředit se na kladné stránky osobnosti dítěte Umožnit prožívat úspěchy, oceňovat kvalitu Posilovat správné chování systematickým oceňováním a naopak na negativní chování zbytečně neupozorňujeme PORUCHY SOUVISEJÍCÍ S NESCHOPNOSTÍ SE SOUSTŘEDIT: ADHD Porucha pozornosti (Attentoin deficit disorder) dříve u nás LMD pasivní, jedná se spíše o hypofunkci fungování - nedostatečnou aktivitu. Příznaky: Nesoustředěnost zdá se, že dítě neposlouchá a nevnímá, hledí jakoby do prázdna, nevydrží se soustředit příliš dlouho, skoro neviditelné ve třídě, chyby z nepozornosti a nesoustředění Pomalost dítě má pomalé pracovní tempo, přípravu na práci, Problémy naučit se dávat pozor - Snadná znuděnost Nesystematičnost - nevydrží dlouho u zadaného úkolu. Nevšímavost vůči detailům Nedůslednost - problém se soustředit Děti s touto poruchou bývají více nepřítomné ( mouchy snězte si mě, ) poněkud pomalé, zahleděné do svých vlastních fantazijních světů, ale v chování spíše poslušné. Pokud je něco baví, jsou schopni se do toho naprosto ponořit. Zde se jedná o utlumení především funkcí levé mozkové hemisféry, která zodpovídá za dostatečnou aktivaci a soustředění. Tyto děti většinou mají problém s podáním dostatečného výkonu ve škole, ale nemívají výrazné problémy s chováním. 6
HLAVNÍ ZÁSADY VÝCHOVNÉHO VEDENÍ DÍTĚTE S ADD: Vytvořit klidné, podnětné, vstřícné prostředí klidný přístup Nezbytné jasné vymezení hranic, aby dítě vědělo jaké chování je od něj očekáváno, budovat systém, řád, pravidelnost, přehlednost, pravidla jasná a čitelná (chybí jim vnitřní řád) Důslednost ve výchově kontrola nedirektivním způsobem Sjednocení výchovného působení (v rodině, ve škole) Soustředit se na kladné stránky osobnosti dítěte Umožnit prožívat úspěchy, oceňovat kvalitu Posilovat správné chování systematickým oceňováním a naopak na negativní chování zbytečně neupozorňujeme PORUCHA OPOZIČNÍHO VZDORU Dítě je odmítavé, vzdorovité, neposlušné, nepřátelské vůči nadřízeným osobám Často Ztrácí trpělivost a rozčiluje se Hádá se s dospělými Aktivně odporuje dospělým Odmítá plnit požadavky a podřídit se pravidlům Úmyslně dělá věci,které někoho rozčilují Viní ze svého chování ostatní Vztahovačné Zlostné a rozmrzelé Zlomyslné nebo mstivé SPECIFICKÉ - VÝVOJOVÉ PORUCHY UČENÍ: Specifické poruchy učení nebo vývojové poruchy učení jsou definovány jako neočekávaný a nevysvětlitelný stav, který může postihnout dítě s průměrnou i nadprůměrnou inteligencí. Charakteristické je pro ně zpoždění v jedné nebo více oblastech učení. Obvykle se diagnostikují od věku 8 let, kdy dítě nastoupilo do školy. Často se však projeví až později, když už je vyžadována intenzivnější školní práce dítěte. 7
SPECIFICKÉ - VÝVOJOVÉ PORUCHY UČENÍ: Specifická porucha čtení dyslexie - porucha, která se projevuje neschopností naučit se číst, přesto, že dítě je běžně výukově vedeno, má přiměřenou inteligenci a žije v prostředí, které mu dává dostatek potřebných podnětů k žádoucímu společenskému a kulturnímu rozvoji. Jde o obtíže při osvojování si jazyka a jazykových procesů, které se projevují jako problematické čtení. Dyslektické dítě čte buď velmi pomalu, hláskuje slova, zaměňuje si tvarově podobné písmenka (p, b, d), zvukově podobné písmenka (k, t, m, n), nebo čte velmi rychle a domýšlí si slova. Často se stává, že písmenka ve slově vynechá nebo naopak nějaké přidá, čímž slova značně komolí. U dyslektiků je třeba si dát pozor, neboť umí "oklamat nepřítele" tím, že se text naučí nazpaměť a když ho "čtou" bezchybně, tak ho vlastně říkají zpaměti. SPECIFICKÉ - VÝVOJOVÉ PORUCHY UČENÍ: Specifická porucha psaní dysgrafie - je specifická porucha grafomotorického projevu. Jde o obtíže s psaním. Postižená je hlavně oblast čitelnosti a úpravy písemného projevu. Dítě s dysgrafií vynakládá velké úsilí při psaní, dlouho mu to trvá, těžko si vybavuje tvar písmen (i ve vyšších ročnících), písmena ve slově jsou nerovná, kostrbatá, různé velikosti, slovo je těžko - často až úplně nečitelné, dítě často škrtá. SPECIFICKÉ - VÝVOJOVÉ PORUCHY UČENÍ: Specifická porucha pravopisu - Dysortografie - se projevuje hlavně v oblastech aplikace a osvojování si gramatických pravidel. Dítě s dysortografií často bezchybně ovládá pravidla gramatiky, ale není schopno je aplikovat při písemném projevu. Ve velkém množství se vyskytuje zaměňování y / i, dítě nerozlišuje tvrdé a měkké souhlásky (dy / di, ty / ti, ny / ni, ly / li), dlouhé a krátké samohlásky (a / á, e / é...) nepoužívá interpunkci, píše slova dohromady (nastole, veměstě, řeklami... atd..). 8
SMÍŠENÁ PORUCHA ŠKOLNÍCH DOVEDNOSTÍ: Specifická porucha počítání dyskakulie - obtíže při osvojování si a aplikaci matematických operací, postupů. Je více druhů této poruchy, avšak obecně dítě s dyskalkulií může mít problémy hlavně s chápáním matematických pojmů a při chápání a aplikaci matematických operací, tedy do vyšších ročníků si počítá na prstech, lehčí příklady řeší zpaměti a když paměť selže, udělá banální chybu. Dítě má problém s číselnou řadou, plete si menší a větší čísla, má potíže při volení správné matematické operace, problém při psaní diktovaných číslic jednomístných i vícemístných, obtíže při rýsování, rozeznávání geometrických tvarů. SMÍŠENÁ PORUCHA ŠKOLNÍCH DOVEDNOSTÍ: Dyspinxie je specifická porucha kreslení, pro kterou je charakteristická nízká úroveň kresby, jde o celkovou neschopnost zobrazit určité předměty a jevy adekvátně v závislosti na věku;. Projevuje se jako velmi nízká úroveň kresby. Dítě není schopno své představy znázornit kresbou, má obtíže při používání kreslicích nástrojů. Dysmúzie je neschopnost osvojení si hudebních znalostí. Je to specifická porucha hudebních schopností, při níž jde o narušenou schopnost vnímání a reprodukce hudby a rytmu. expresivní - která neumožňuje dítěti reprodukovat ani velmi známý hudební motiv, který dokáže běžně identifikovat, rozpoznávat, i přesto dokáže poznat falešný zpěv jak u jiných osob, tak i u sebe totální (centrální) - v níž jde o celkovou ztrátu hudebních schopností, takový jedinec hudbu nechápe, neidentifikuje a nepamatuje si ji SPECIFICKÁ VÝVOJOVÁ PORUCHA MOTORICKÝCH FUNKCÍ: Dyspraxie je porucha motorické obratnosti, která se projevuje v různých oblastech nebo jde o specifickou vývojovou poruchu motorické funkce, která se podílí na vytváření celkové pohybové charakteristiky chování. Důležitým a zejména hlavním rysem této poruchy je vážně postižení vývoje pohybové koordinace, který nesouvisí s celkovou retardací intelektu ani specifickou vrozenou nebo získanou nervovou poruchou. Motorická neobratnost je obvykle spojena s určitým stupněm poškození výkonu při vizuálně - prostorových kognitivních úlohách. Pohybová koordinace dítěte při jemných nebo hrubých motorických úlohách je pod úrovní očekávanou u dítěte daného věku a inteligence. Problémy s koordinací by měly být přítomny od raného vývoje. Projevuje se jako obtíže s koordinací, osvojováním, plánováním a prováděním volných pohybů. 9
PERVAZIVNÍ VÝVOJOVÉ PORUCHY: Autismus - Dětský autismus vysokofunkční - středně funkční - nízkofunkční - Atypický autismus - nemusí být přítomny všechny znaky autismu nebo vzniká až po 3. roce věku Rettův syndrom - geneticky podmíněná pervazivní (vše zasahující) vývojová porucha vyskytující se takřka výlučně u dívek, těžké postižení expresivní a receptivní řeči a těžká, progresivní psychomotorická retardace, stereotypní pohyby rukou kolem střední osy, komunikační dysfunkce PERVAZIVNÍ VÝVOJOVÉ PORUCHY: Dezintegrační porucha - druh pervazivní vývojové poruchy která je charakterizována tím že po období zcela normálního vývoje dítěte (většinou předškolního věku) dochází k trvalé ztrátě dříve získaných dovedností v různých oblastech vývoje, a to v průběhu několika měsíců. Projevuje se i ztráta zájmu o okolí stereotypní motorické manýrování a porušená sociální interakce a komunikace podobně jako u autismu, též infantilní demence, dezintegrační psychóza, Hellerův syndrom, symbiotickápsychóza Aspergerův syndrom - geneticky podmíněná pervazivní vývojová porucha patřící pravděpodobně do skupiny autistického spektra, jde o disharmonický vývoj osobnosti s poruchami sociálních vztahů a společenské interakce a komunikace, přičemž není narušen vývoj inteligence PERVAZIVNÍ VÝVOJOVÉ PORUCHY: Autismus je jednou z nejzávažnější poruch dětského mentálního vývoje. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Porucha vzniká na neurobiologickém podkladě. Důsledkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj dítěte je díky tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti (tzv. základní diagnostická triáda problémových oblastí vývoje u poruch autistického spektra). Autismus doprovází specifické vzorce chování. 10
AUTISTICKÁ TRIÁDA Projevy v oblasti sociální interakce Již v prvních týdnech si můžeme všimnout vyhýbání se očnímu kontaktu, dítě zůstává bez reakce na hlasy i tváře jeho blízkých, později chybí při odloučení od matky projev separační úzkosti. V dalších letech je jedinec empaticky plochý, samotářský bez jakéhokoli zájmu o kontakt s lidmi, není schopen rozpoznat většinu sociálních signálů. Dalšími typickými projevy jsou stereotypní zájmy. Projevy v oblasti komunikaci Vývoj řeči je u osoby s dětským autismem vždy opožděný; bývají narušeny všechny složky řeči. Někteří jedinci se nenaučí mluvit vůbec. V prvním případě bývá řeč monotónní, bez emocí, s narušenou větnou stavbou. Časté jsou echolálie a záměny zájmen. Projevy v oblasti představivosti Jedinec s dětským autismem vyžaduje pevný režim dne, rituály i uspořádání prostoru musí být co nejstálejší. Jakákoli změna bývá doprovázena nepochopením a následným pláčem, vztekem, úzkostí, až i sebepoškozováním. POSTŘEHY V OBLASTI CELKOVÉ KOMUNIAKCE,, ŘEČOVÉHO VÝVOJE A V OBLASTI SOCIÁLNÍHO CHOVÁNÍ: Postřehy v komunikaci. Nereaguje na své jméno. Neříká, co chce. Opožděný vývoj jazyka. Nereaguje na pokyny. Někdy působí dojmem, že je neslyšící. Zdá se, že slyší, ale nikoli ostatní osoby. Neukazuje a nemává na rozloučenou. Říkal/a několik slov, ale nyní přestal/a Postřehy v sociálním chování. Chybí sociální úsměv. Raději si hraje o samotě. Dává přednost sebeobsluze. Je velmi samostatný. Některé věci dělá velmi "brzy". Špatný oční kontakt. Působí, že žije ve vlastním světě. Nezajímá se o ostatní děti. Ostatní lidi dokáže ignorovat POSTŘEHY V OBLASTI CELKOVÉ KOMUNIAKCE,, ŘEČOVÉHO VÝVOJE A V OBLASTI SOCIÁLNÍHO CHOVÁNÍ: Postřehy v chování Záchvaty vzteku a afekty. Hyperaktivita(neschopnost spolupracovat)negativismus Neví, jak si hrát s hračkami Zabývá se určitými věcmi stále dokolečka, zvláštní pohyby Chodí po špičkách Neobvyklá fixace na určité hračky, řadí věci do řad Reaguje přehnaně na určité materiály či zvuky Absolutní indikace pro další vyšetření do 12 měsíců nežvatlá. do 12 měsíců negestikuluje (neukazuje, nemává na rozloučenou). do 16 měsíců neužívá slova. do 24 měsíců spontánně neužívá věty. ztráta jakýchkoli jazykových nebo sociálních schopností v jakémkoli věku 11
AUTISMUS Autismus může být, a často bývá, kombinován s jinými poruchami či handicapy psychického i fyzického rázu (mentální retardace, epilepsie, smyslové poruchy, geneticky podmíněné vady atd.). Často se přidružuje problematické chování rozdílné intenzity. Někteří lidé s autismem mají pouze mírné problémy (např. nemají rádi změny), u druhých pozorujeme agresivní nebo sebezraňující chování. Také hyperaktivita, neschopnost soustředění nebo výrazná pasivita se často s autismem pojí. JAK PRACOVAT S DĚTMI: Prokazatelně úspěšným způsobem pomoci dětem s autismem je speciální pedagogická péče s využitím metodiky kognitivně behaviorální terapie. Pokud dítěti svým speciálním přístupem umožníme porozumět světu, který ho díky jeho handicapu chaoticky obklopuje, je stoprocentní šance, že u dítěte dojde ke zlepšení. Speciálně vyškolení pedagogové užívají nejčastěji metodiku strukturovaného učení, která za prioritu považuje nácvik funkční komunikace a individuální přístup v psychoedukaci. Vizualizace a strukturalizace jsou základními metodickými pilíři přístupu k lidem s autismem. AFEKTY. Afekt - je krátkodobá, silná a prudká emoční reakce na významný podnět při sníženém sebeovládání. Je odreagováním náhle vzniklého emočního napětí a zpravidla vede k určitému jednání výrazovému (radost, žal, vztek, hnus, stud), popřípadě i zkratovému. Bývá doprovázen změnami některých tělesných funkcí, jako například dýchání, srdeční činnosti, apod. Stane-li se afekt jakožto obecná reakce na něco příjemného či nelibého předmětem obranných mechanismů, může vzniknout řada defenzivních způsobů zpracování afektu (blokáda afektu, odložení, přesunutí, izolace, maskování afektu). 12
ZKLIDNĚNÍ DÍTĚTE PŘI AFEKTIVNÍM STAVU ihned na začátku křiku či pláče usměrnit dýchání dítěte dát napít nenechejte rozvinout celý obraz afektivního stavu aktivovat zúžené vědomí například poklepáním na hrudník, na zadeček nebo omytím studenou vodou Jak na to? - rozptýlení nebo odvedení pozornosti od nevhodného, nežádoucího chování - ignorování nevhodného chování time out pošlete dítě do místnosti, kde bude sedět o samotě, pár minut ne více než 10 minut 1, 2, 3 dát dítěti čas, aby udělalo to co chceme, dítě má možnost si své chová zkorigovat PREVENCE AFEKTIVNÍCH STAVŮ: především výchovná opatření dítěti je nutné zajistit na jedné straně pocit jistoty, citu a lásky, a na druhé důslednost, jednotnost a ohleduplnost ve výchově nevyžadujte aktivity, které neodpovídají jeho věku, ale také neustupujte od daných úkolů a cílů či požadavků rodiny nutné je detailnější vyšetření s doplněním laboratorních hodnot a následné neurologické vyšetření k vyloučení dětské epilepsie či jiných diagnóz EMOČNÍ PORUCHY SE ZAČÁTKEM SPECIFICKÝM PRO DĚTSTVÍ Separační úzkostná porucha v dětství Nereálná obava: že se něco stane blízkým lidem nebo že odejdou a už se nevrátí že nějaká nepříjemná událost odloučí dítě od blízkých osob, ztratí se, bude uneseno, přijato do nemocnice, zabito, Trvalé odmítání docházky do školy ze strachu z odloučení, Trvalé váhání a odmítání spát, pokud nebude blízká osoba přítomna, Trvalý bezdůvodný strach být doma samo nebo i bez přítomnosti emočně blízké osoby Opakující se noční můry s obsahem odloučení Opakovaný výskyt somatických příznaků v souladu se situací odloučení nebo její možností (nauzea) 13
SEPARAČNÍ ÚZKOSTNÁ PORUCHA Neúměrný, opakující se strach, projevující se úzkostí, pláčem, výbuchy vzteku, utrpením, apatií nebo sociálním odtažením při předpokládaném odloučení od emočně blízké osoby nadměrná úzkost, strach z nebezpečí a neopodstatněnými obavami při odloučení od emočně významné pečující osoby projevy neodpovídají věku dítěte často se objevuje pláč, emoční labilita, výbuchy vzteku nebo stažení se a poruchy spánku důsledkem je zhoršení sociálního zařazení do řady aktivit a běžných denních činností ve výchově nezdravá hyperprotektivita vázaná na vztah matky a dítěte vztahů k jiným osobám ~ např. otci, prarodiči, chůvě EMOČNÍ PORUCHY Fobická anxiózní porucha v dětství v dětství je provázena strachem, který je vázán na určité konkrétní objekty nebo situace strach je přitom iracionálně neopodstatněný, nadměrný, nepřiměřený věku i kontextu Školní fobie se projevující odmítáním chození do školky/ školy je multifaktoriálně podmíněna může jít o problém separace, adaptace nebo důsledek šikany EMOČNÍ PORUCHY Sociální anxiózní porucha v dětství v dětství omezuje styk a kontakt s cizími lidmi. strach a obavy z neznámých a neznámého je spojen s vyhýbáním se lidem, sociálním situacím, izolací a narušením běžných společenských aktivit. strach z neznámého a cizího je do určité míry fyziologický a ochranný svojí intenzitou se stává dysfunkční a poškozující 14
EMOČNÍ PORUCHY Porucha sourozenecké rivality projevuje se nadměrným soutěžením o lásku a přízeň rodičů, nepřátelstvím a zlomyslností vůči mladšímu sourozenci, snahou psychicky a tělesně mu ubližovat, neochotou pro něho něco udělat nepřátelství může být zaměřeno i proti rodičům nebo jen vůči jednomu z rodičů starší sourozenec může začít záměrně i zlobit a provokovat rodiče, aby byli nuceni se mu věnovat silně modifikováno chování emočním prožíváním u dětí po narození mladšího sourozence, kdy starší sourozenec žárlí na mladšího sourozence starší dítě se cítí být odstrčeno, což je doprovázeno nepříjemnými emocemi (úzkostí, výbuchy vzteku, pocity neštěstí, trucovitostí aj.), někdy i tělesnými projevy (poruchami spánku) rivalita a žárlivost na mladšího sourozence může někdy přetrvávat až do dospělosti PORUCHY SOCIÁLNÍCH VZTAHŮ Selektivní mutismus důsledné mlčení v určitých situacích (např. ve vyučování) nebo v kontaktu s určitými lidmi (např. učitelem). porucha není způsobena nedostatečnými řečovými schopnostmi může narušit a komplikovat vzdělávací proces ve škole, přípravu na povolání Reaktivní porucha příchylnosti v dětství Bázlivost a zvýšená ostražitost neovlivnitelná uklidňováním. Chudá sociální interakce s vrstevníky, velmi častá agrese vůči sobě a jiným. Jde o přímý důsledek hrubého zanedbávání, zneužívání nebo špatného zacházení se strany rodičů. Hlavním rysem je abnormální charakter vztahu k osobám, které o ně pečují, objevují se maladaptivní rysy, které u běžných dětí nevidíme. Výskyt protichůdných nebo ambivalentních sociálních reakcí. Projevuje se emoční strádání, nedostatečnou emoční reaktivitou, odtažitými reakcemi. Ztuhlá ostražitost. Může se objevit auto i heteroagrese. Děti nereagují na konejšení PORUCHY SOCIÁLNÍCH VZTAHŮ Dezinhibovaná porucha v dětství projevuje se během prvních 5 let života postihuje především děti nechtěné, z neúplných rodin, sociálně slabších rodin, deprivované děti jsou vztahově nestálé neschopné navázat kontakt s cizí osobou chudá sociální interakce neadekvátní vztah k rodině Důsledky trvají do dospělosti - neschopnost navázat trvalý citový vztah, celkově emoční oploštělost, neschopnost udržet přátelské vztahy 15
TIKOVÉ PORUCHY TIKY označují opakované, bezúčelné, náhlé, rychlé, mimovolní pohyby, vyluzované zvuky nebo jiné projevy frekvence a forma tiků jsou variabilní a individuálně odlišné vůlí je lze potlačit jen na krátkou a omezenou dobu tiky mohou být jednoduché / komplexní jednoduché tiky motorické se projevují nejčastěji záškuby mimických svalů, ramen a horních končetin jednoduché tiky fonační se projevují jako syčení, pohvizdování, chrochtání, mlaskání apod. - Jednoduché tiky motorické - Komplexní tiky motorické - Přechodná tiková porucha - Chronická motorická nebo vokální tiková porucha TIKOVÉ PORUCHY Komplexní tiky motorické složitější opakované pohybové vzorce poplácávání, dotýkání se, obscénní pohyby (jako tzv. kopropraxie) mohou být doprovázeny sebezraňováním Komplexní tiky fonační představují opakované vykřikování či vyrážení slov, frází či zvuků. Slova mohou být neutrální nebo obscénní (tzv. koprolálie) Kombinovaná vokální a mnohočetná motorická tiková porucha TIKOVÉ PORUCHY Přechodná tiková porucha trvá méně než jeden rok výrazně kolísá intenzitou i formou projevů remise a relapsy nemoci projevy se zpravidla zhoršují stresem, vypětím, rozrušením či únavou Chronická motorická nebo vokální tiková porucha příznaky trvají déle než jeden rok přechází i do dospělosti 16
DALŠÍ PORUCHY CHOVÁNÍ A EMOCÍ ZAČÍNAJÍCÍ V DĚTSTVÍ tato kategorie představuje poměrně pestrou skupinu duševních poruch na vzniku se uplatňuje řada faktorů bio-psychosociálního spektra Neorganická enuréza se asi v 80 % vyskytuje v podobě nočního pomočování (enuresis nocturna) může se objevit i ve formě denního pomočování (enuresis diurna) nebo kombinace obou typů týká se dětí, které y již měly umět močení ovládat Neorganická enkopréza se projevuje mimovolným odchodem stolice ve věku, ve kterém by dítě mělo stolici ovládat DALŠÍ PORUCHY CHOVÁNÍ A EMOCÍ Poruchy příjmu jídla mají pestré projevy i příčiny Ruminace = vracení potravy zpět do úst, znovužvýkání a znovupolykání Infantilní mentální anorexie zahrnuje odmítání jídla, extrémní vybíravost v jídle apod. Jsou spojeny s neprospíváním dítěte. Pika v dětství zahrnuje pojídání látek a předmětů přírodních i uměle vyrobených, které jsou nestravitelné DALŠÍ PORUCHY CHOVÁNÍ A EMOCÍ Koktavost - balbuties (zadrhávání v řeči) narušuje plynulost a rytmičnost slovního projevu začíná zpravidla už v předškolním věku může mít vazbu na určité situace může dítě sociálně znevýhodňovat Brebtavost je poruchou artikulace rychlé tempo řeči má narušenou plynulost a srozumitelnost 17
DALŠÍ PORUCHY CHOVÁNÍ A EMOCÍ Neurózy Neurózy - funkční psychické poruch - - rozmanité projevy Projevy: - tělesné bolesti břicha, hlavy, zvracení, pomočování - psychické fóbie, obsece (nutkavé chování) - obojí Příčíny: - dispozice temperament, typ osobnosti, dosavadní zkušenosti, vývojová úroveň,nemoci, nesprávný typ výchovy, kritické vývojové fáze (fázze negativizmu) - činitelé vyvolávající - konflikty, flustrace, psychická traumata, neúměrné požadavky Děti s neurózou potřebují psychologa, psychiatra spolupráce s rodinou REAKTIVNÍ STAVY DĚTÍ odezva na mimořádně silný až šokující zážitek zlostný afekt, agrese, destrukce, nebo naopak úplné ztuhnutí, akinese (nehybnost), hluboký regres v chování např. dítě dobře mluvilo návrat do nižšího stupně vývoje v řečové oblasti - afázie PORUCHY DISOCIÁLNÍHO RÁZU nežádoucí návyky jsou projevem chování vzniká na základě opakované činnosti kousání nehtů, trhání vlasů apod. objevují se nezáměrně, bezděčně, na základě určitého signálu. Vznikají jako následek chyby ve výchově, nějaké choroby, nebo nadměrné zátěže či stresu dumlání jakýkoliv předmět bez ohledu na věk - především v útlém věku. dítě si dumláním navozuje příjemné pocity, které chybí například po násilném odstavení dítěte, při nedostatku citu nebo lásky návykové nechutenství, návyková nespavost - jedná se o následek chyb a nejasností ve výchově není dobré násilně a razantně překonávat zlozvyky, které je potřeba dítě odnaučit postupně 18
PREVENCE PORUCH CHOVÁNÍ v prevenci etopedických problémů musí být zapojena: rodina, škola, společnost a přizpůsobení volnočasových aktivit. primární - zaměřená na všechny děti (osvěta veřejnosti, poradny pro rodiče, učitelé) pozitivní přístup bezpodmínečná rodičovská a pečovatelská láska systematická výchova otevřenost vstřícnost spolupráce mezi rodičem a chůvou PREVENCE PORUCH CHOVÁNÍ sekundární - zaměřuje se na ty děti, co již problém mají, aby se u nich situace nezhoršovala, náprava poruch chování souvisí s jejich typem a prognózou pro dosažení efektivity musí být volen komplexní, systematický a dlouhodobý přístup důležitá je podpora nejširšího sociálního okolí komplexní péče vyžaduje i pomoc a realizaci rodičů a nejbližší rodiny dítěte nebo těch, kdo o dítě pečují nejúčinnější terapií je behaviorální trénink Možnosti: Pedagogicko - psychologické poradenství )PPP, SPC) psychoterapie volnočasové aktivity edukativní pomoc medikace PREVENCE PORUCH CHOVÁNÍ terciární - práce streetworkerů - pomoc při resocializaci, práce v terénu prevencí se zabývají střediska výchovné péče pro děti a mládež (všechny typy) krizová, azylová centra (sekundární, terciární) ambulantní, internátní část alternativní projekty terapie - individuální - skupinová (víc dětí s podobným problémem) - rodinná 19
MOŽNOSTI PŘEVÝCHOVNÉ PÉČE Léčebná - psychiatrická léčebna, léčebna závislých Sociální - soc. pracovníci, kurátoři, streetworkeři, terapeut, komunita, centrum soc. prevence Ústavní výchova - nařizuje soud - má preventivní charakter - dětské domovy Ochranná výchova - ve výchovných ústavech (soud) = speciální výchovná zařízení Diagnostický ústav - vyšetření - pedagog - diagnóza - sociální, zdravotní - 8 týdnů pobyt Výchovné ústavy pro děti a mládež NÁVRHY VYUŽITELNÉ PRO PRÁCI S DĚTMÍ S PORUCHAMI CHOVÁNÍ snažte se minimálně o 10 minut společné hry i přes možnou nechuť a odpor dítěte podporujte a chvalte dítě za konkrétní projevy žádoucího chování domluvte se s rodiči dítěte, jakou může dítě dostat odměnu za žádoucí chování měňte konkrétní cíle a odměny motivujte ho k žádoucímu chování dodržujte jasně stanovená domácí pravidla NÁVRHY VYUŽITELNÉ PRO PRÁCI S DĚTMÍ S PORUCHAMI CHOVÁNÍ rozptýlení dítěte od nežádoucího chování je někdy lepší než zákaz pokud rozptýlení ani ignorování nefunguje, zkuste metodu time-out = pošlete dítě do místnosti, kde bude sedět o samotě pár minut, ale ne více než 10 minut vyhněte se poučování a vysvětlování, to vede spíše k pozornosti nežádoucího chování pokuste se o koordinaci výchovného přístupu v rodině, vyžaduje to zvýšené úsilí, hlavně co se týče komunikace u sociálně patologických vztahů v rodině nebo rodin sociálně slabších 20
DOPORUČENÁ LITERATURA: Z. Michalová, Sonda do problematiky specifických poruch chování. Z. Michalová, Předškolák s problémovým chováním. K. Thorová, Porucha autistického spektra. Z. Michalová, ADD/ADHD v kontextu poruch chování. M.Vágnerová, Vývojová psychologie. A.Train, Nejčastější poruchy chování. P. Ŕíčan, M. Vágnerová, Dětská klinická psychologie Langmeier, Balcar, Špitz, Dětská psychoterapie Děkuji vám za pozornost. EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND PRAHA & EU: INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI 21