Vybraná témata z geografie současné Číny

Vybraná témata z geografie současné Číny

Vybraná témata z geografie současné Číny Adam Horálek, Pavel Ptáček Masarykova univerzita Brno 2013

Publikace vznikla v rámci projektu OP VK Inovace výuky geografických studijních oborů (reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/15.0222), který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Knihu recenzovali: Prof. PhDr. Svetozár Krno, CSc. PhDr. David Uher, Ph.D. 2013 Adam Horálek, Pavel Ptáček 2013 Masarykova univerzita ISBN 978-80-210-6647-2

Obsah 1. Otec čínské transformace Deng Xiaoping............................ 10 2. Životní prostředí...................................................... 24 2. 1. Environmentální problémy současné Číny..................... 25 2.2. Projekt jiho-severního transportu vody jako odpověď na deficit vody v severní Číně........................................ 43 3. Obyvatelstvo........................................................... 54 3.1. Stárnutí populace Číny........................................... 55 3.2. Populačně-národnostní politika Číny........................... 69 4. Ekonomika............................................................ 84 4. 1. Měnící se role Číny v globální ekonomice a její dopad na místní obyvatele................................................... 85 4.2. Rozvoj Západu: analýza hlavní čínské regionální kohezní politiky 21. století.................................................... 106 5. Geopolitika........................................................... 120 5.1. Afrika jako sféra čínských zájmů................................ 123 5.2 Energetická geopolitika Číny.................................... 135 6. Čína roku 2030....................................................... 156 Doslov.................................................................... 167 Stručný slovník pojmů................................................... 169 Použitá literatura......................................................... 178 Zdroje..................................................................... 185 Zkratky použité v knize.................................................. 186 Rejstřík.................................................................... 187 Seznam obrázků.......................................................... 192 Seznam grafů............................................................. 194 Seznam tabulek........................................................... 194 Seznam map.............................................................. 195 Vybraná témata z geografie současné Číny 5

Administrativní členění Číny

Předmluva Čína je v současnosti zmiňována a reflektována v mnoha ohledech jak médii, tak i v odborné literatuře. V Česku se zájem o Čínu, čínštinu, čínská studia, obchod s Čínou atd. v posledních deseti letech rapidně zvýšil. Počty studentů sinologie na vysokých školách, studentů čínštiny v jazykových školách a dokonce i studentů na středních školách s volitelným cizím jazykem čínštinou se zněkolikanásobily. Počet víz vydaných pro vstup českých občanů do Číny každoročně stoupá. Pochopitelně i počet publikací zabývajících se touto zemí každoročně na českém trhu přibývá. Vybraná témata z geografie současné Číny jsou dalším příspěvkem k pochopení procesů, problémů a výzev, kterými tato již druhá největší ekonomika světa prochází a kterým čelí. Vytyčení cílů této práce tak, aby byla něčím inovativní a přínosná, nebylo zpočátku lehké. Byť v češtině příliš geografických prací o Číně nevzniká, ve světě je tomu přesně naopak. A i přesto, že se tato kniha zaměřuje na české čtenáře (převážně z řad studentů), nechtěli jsme, aby jen slepě kopírovala témata již několikrát rozebíraná v zahraniční literatuře. Nelze říci, že by práce přicházela s novými informacemi, které by doposud nikde nebyly publikovány, avšak i přesto něco nového nabízí. Vzhledem k specifičnosti Číny pro západního čtenáře se i mnohé geografické publikace uchylují k příliš rozsáhlé úvodní popisné části. Pro pochopení současné Číny je samozřejmě vhodné znát události konce císařství a počátků moderní republikánské (1911) a později komunistické (1949) Číny; dobu, kdy se v čínském prostředí utvářely a politicky konsolidovaly nesmírně důležité myšlenky a ideologie jako nacionalismus, socialismus či komunismus, ale též moderní kultura, myšlení, umění aj. Dějiny 20. století však nejsou primárním předmětem geografů a v rámci rozsahu této publikace by jakkoli stručný úvod do tohoto tématu byl příliš zkratkovitý a spíše kontraproduktivní. K moderním dějinám jsou v českém jazyce dostupné mnohé kvalitní práce, překladem Dějin Číny J. K. Fairbanka počínaje a trilogií Čína ve 20. století (Ivana Bakešová, Rudolf Fürst) konče. S těmito pracemi se autoři nechtěli měřit, a naopak na ně odkazujeme jako na vhodné zdroje. Přesto ale dějinné souvislosti nelze v geografii zcela opominout. Proto jsme se rozhodli pro rok 1978 jako počátek současné (nikoli moderní) Číny a osobu Deng Xiaopinga jako jejího strůjce. Jakkoli diskutabilní tato volba může být, považujeme Deng Xiaopinga za skutečného otce současné transformující se Číny. Stejně tak jako Deng nikdy nezastával žádný z nejvyšších úřadů ve straně či ve státě, nelze jej považovat za otce žádné výrazné moderní ideologie. Naopak se na mnohé tyto ideologie, filozofie a politiky odvolává a umně kombinuje to nejlepší z nich. Proto lze v Deng Xiaopingovi vidět revitalizátora Sunjatsenových Tří principů (idea státního nacionalismu), legismu (pragmatická, autoritativně vynucená správa země), konfucianismu (ideál spravedlivého a schopného panovníka) i kapitalismu (socialismus s čínskými specifiky) a současně jej považovat Vybraná témata z geografie současné Číny 7

za legitimního pokračovatele maoismu (sám se za něj považoval). Vše, čím současná Čína prochází, je výsledkem pragmatického spojení na první pohled nesourodých ideologií, které započal Deng. Ostatní velké osobnosti čínských dějin 20. století Sunjatsen, Čankajšek i Mao byly ve své politice příliš radikální, zatímco Deng se pokusil v duchu tradičního čínského synkretismu najít ideální střední cestu mezi nimi. Možná právě i tento fakt mu propůjčil autoritu, které se hlavně na sklonku svého života těšil, a současně zajistil úspěch jím nastartované transformace. Z výše uvedených důvodů byla tedy práce časově vymezena rokem 1978, kdy Deng Xiaoping začíná s reformami. To určuje i další dělení knihy, neboť reformy ovlivnily všechny sféry přírodní, sociální, ekonomickou i politickou. V tom je podle nás další přínos předkládané práce, neboť v sobě zahrnuje čtyři perspektivy, které bývají většinou separátními studiemi. Je pochopitelné, že nemůžeme konkurovat úzce zaměřeným monografiím hloubkou našich analýz a úvah, ale naopak můžeme poskytnout holistický nadhled, tolik blízký právě geografickému myšlení. Kniha je strukturována klasicky, tedy od fyzické (environmentální) geografie přes sociální a ekonomickou k politické, byť ve skutečnosti jednotlivá témata vyvstávala v opačném pořadí od politických reforem a ekonomické transformace k následným sociálním a environmentálním dopadům. Namísto obecného popisu všech procesů a problémů jsme se zaměřili spíše na ukázkové případové studie těch z nich, které jsou svou velikostí, aktuálností či významností v současnosti nejdůležitější, jako například stárnutí populace, nedostatek vody na severu, energetická geopolitika a dobývání Afriky či politika rozvoje západu Číny. Věříme, že analýza konkrétních problémů ilustruje dopady transformace lépe a případně vybídne čtenáře k dalšímu studiu. Práce obsahuje množství tabulek, grafů a map, přesto ji nepovažujeme za informačně vyčerpávající, ale současně ani za informačně zatěžující. Cílem bylo popsat jednotlivá témata v širším kontextu a poskytnout prostor pro hodnocení těchto témat v rámci přijatelného rozsahu. Byla psána s vědomím, že bude sloužit studentům geografie, avšak věříme, že si najde své místo i v řadách studentů sinologie, mezinárodních vztahů, ekonomie a dalších oborů, stejně jako i u širší (neakademické) čtenářské komunity. Množství doprovodné obrazové dokumentace má za hlavní cíl vizuálně dokumentovat diskutovaná témata. Všechny fotografie byly pořízeny oběma autory během několika cest do Číny. Dokumentují Čínu, jak ji oba autoři poznali, a tak ji v této knize i prezentují. Případná grafická nedokonalost fotografií je, alespoň doufáme, vyvážena jejich úzkou návazností na témata popisovaná v textu. Na úvod je nutno zmínit ještě několik dílčích technických informací k textu. Přestože čeština umožňuje velmi kvalitní přepis čínštiny (český standardní přepis ČSP), který přibližuje relativně autentickou výslovnost čínských názvů široké veřejnosti, je obecným trendem v odborné literatuře přecházet na mezinárodně uznávaný a unifikovaný přepis pinyin. Hlavním pádným argumentem je kompatibilita použitých čínských pojmů v pinyinu se zahraniční literaturou. I s vědomím, že neznalý čtenář může v důsledku použitého pinyinu číst Xiamen [Sia-men v ČSP] 8 Vybraná témata z geografie současné Číny

jako [Xia-men], má zvolený přepis stále více předností. Pro uživatelskou podporu byl na konci práce vytvořen seznam čínských pojmů, ve kterém je pinyin doplněn též tónovým pinyinem, zjednodušenými čínskými znaky, českým standardním přepisem i případnými exonymy. Jen v případě zažitých pojmů, primárně exotoponym, byla použita poevropštělá jména, jako např. Peking, Šanghaj, Kanton, Sunjatsen a dále také toponyma menšinových nečínských oblastí, kde i čínština představuje exonymum (např. Tibet, Vnitřní Mongolsko, Ujgursko, Ujguři, Urumči aj.). U názvů řek a pohoří jsme přistoupili k redukci druhových jmen v názvech, pokud byla obsažena v textu (např. na Dlouhé řece = na Chang Jiangu, nikoli na řece Chang Jiangu). Věříme, že používání mírně odlišných označení pro totéž text odlehčuje a zároveň napomáhá k internalizaci čínských pojmů a jejich přirozené integraci do českého jazyka. Pravidla českého jazyka nedostatečně reflektují nárůst přítomnosti čínských slov v češtině, a proto je jejich používání zatím mnohdy nekodifikované. I sinologická pracoviště, jako například v Olomouci, se s tímto problémem potýkají a snaží se vytvořit pravidla, jejichž používání a přijetí je ale otázkou delšího časového období. Flexibilně jsme přistupovali i k psaní velkých písmen u geografických pojmů. V textu jsou rozlišeny např. západní Čína a Západní Čína, přičemž první odkazuje na západní část Číny, druhá ale na přesně definované území v rámci politiky rozvoje západu. Většinou každý přístup k psaní čínských názvů v českém textu je kritizován za svou nedokonalost a s vědomím, že se jedná o nedokonalé řešení, jsme k němu i přistupovali. Přesto věříme, že přiložený seznam pojmů i zvolená metodika budou dostatečně akceptovatelné a přijatelné pro využití knihy i ze strany sinologů. Práce na knize byla poznamenána množstvím externích faktorů, které nemohli autoři ovlivnit. Jedním z hlavních omezení byla dostupnost aktuálních dat. Ačkoliv jsme významně pracovali s maximálně aktuálními a dostupnými datovými zdroji (CBS, UN DESA, BP aj.), v některých kapitolách to nebylo možné (primárně environmentální kapitoly a kapitola věnovaná etnickým menšinám). Ačkoliv data z censu 2010 jsou již v základní podobě dostupná, např. členění ukazatelů dle etnické příslušnosti čínský statistický úřad běžně zveřejňuje jen v úplných censovních datech, která ale stále dostupná nejsou. Práce se nicméně věnuje spíše procesům a změnám, nikoli faktografickému popisu stavu, a tudíž věříme, že i tato slabina je akceptovatelná. Doufáme, že vás naše práce osloví, odpoví na vaše otázky a současně mnohé další otázky nastolí. Za zpětnou vazbu k předkládané knize budou oba autoři velice vděční. Poděkování: Autoři vřele děkují recenzentům Prof. PhDr. Svetozáru Krnovi, CSc. a PhDr. Davidu Uhrovi, Ph.D. za jejich čas, ochotu a podporu během přípravy knihy i za podnětné informace, doporučení a upozornění na nedostatky při samotné recenzi. Autoři dále vyjadřují díky spolupracovníkům Mgr. Petru Šimáčkovi, který pro knihu vytvořil většinu kartografických výstupů, a Davidu Pospíšilovi, který byl velmi nápomocný jak se zpracováním zdrojů, tak s technickou i grafickou finalizací knihy. Vybraná témata z geografie současné Číny 9

1. Otec čínské transformace Deng Xiaoping 1. 2. 3. 4. 5. 10 Vybraná témata z geografie současné Číny

Profil osobnosti Deng Xiaopinga Čtyři modernizace 四 个 现 代 化 (si ge xiandaihua) Chronologie hlavních reforem Deng Xiaopinga Socialismus s čínskými specifiky Proč je Shenzhen tak úspěšný? Chronologie ostatních činů a politik Deng Xiaopinga Odkaz Deng Xiaopinga pro ČLR R adikální pragmatismus i tak by se dalo shrnout ideologické pozadí jedné z nejvýznamnějších osobností moderní Číny Deng Xiaopinga. Tento dengovský pragmatismus byl zhmotněn v socialismu s čínskými specifiky, dnes oficiálně uznávané doktríně ČLR, včleněné do čínské ústavy. Nicméně je třeba si pod tímto pojmem představit všechny příměsi, které jej tvoří dílčí politiky, teorie i doktríny, čerpající snad ze všech politických systémů světa. Právě proto by snad více než pragmatismus vystihovalo podstatu dengovské Číny označení eklektismus. Vše, čemu v současnosti Čína čelí, má počátky v druhé revoluci, kterou Deng Xiaoping svým nástupem po Maovi v roce 1978 zahájil. Přestože dodnes jsou patrné dopady maovských politik v sociální, demografické, ekonomické i environmentální rovině vývoje současné Číny, otisk Dengových reforem je nutno chápat jako mnohem zřetelnější a podstatnější. Pro porozumění procesům, kterými v současnosti, v polovině čtvrté dekády od nástupu Denga k moci Čína prochází, je tedy pochopení Dengovy vize zásadní. Proto je tato kapitola chápána jako úvod do problematik, které jsou v podrobnější a konkrétnější podobě rozebírány dále. Ať už se budeme bavit o budování přehrady Tří Soutěsek či jiho-severního transportu vody, dopadech politiky jednoho dítěte, roli a významu speciálních ekonomických zón, ekologických problémech Číny či o roli ČLR ve světové ekonomice i politice, vždy se retrospektivně dostaneme k osobnosti Deng Xiaopinga. 1. Rýžové terasy v Longji, Guangxi. Na počátku reforem pracovaly tři čtvrtiny populace v zemědělství. V současnosti je zemědělství sice stále hlavním sektorem dle zaměstnanosti, jeho podíl na HDP se ale snížil na 10 %. (Foto: AH) 2. Taoistický mnich v klášteře Osmi nesmrtelných v Xi anu, Shaanxi. Jednou z reforem Deng Xiaopinga bylo i částečné povolení vyznání víry. (Foto: AH) 3. Velká čínská zeď byla symbolem uzavření se před světem a pro Maa i vítězstvím revoluce. Deng se otevřením se světu naopak odklonil od této představy Číny a začal s jejím zapojením do světa. (Foto: AH) 4. Portrét Mao Zedonga shlížející na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Mao je stále považován za největší osobnost ČLR, avšak dnešní tvář jí dal až Deng Xiaoping. (Foto: AH) 5. Výsledkem ekonomického rozvoje je i westernizace čínské kultury. Tradiční svatební rituály houfně nahrazuje západní obřad i oblečení, a to i v odlehlých oblastech Číny. Lijiang, Yunnan. (Foto: AH) Vybraná témata z geografie současné Číny 11

Reformy, které započal v roce 1978 Deng Xiaoping, měly hned několik specifických rysů oproti ostatním zemím s komunistickým režimem. V porovnání se Sovětským svazem měla Čína relativně krátkou komunistickou centralistickou historii. Zatímco v Sovětském svazu byl přísný centralistický socialismus uplatňován téměř po celou dobu trvání, tj. po téměř 70 let (1922 1991), v Číně byl pravý socialismus u moci jen v letech 1949 1978, tedy necelých 30 let. Zatímco v nástupnických státech po SSSR neexistovala ekonomicky aktivní populace se zkušeností s tržním hospodářstvím, v Číně tato populace byla, dokonce i mezi samotnými stranickými členy. Lidově se tomu říká podnikatelský duch (Naisbitt, 2010), který Čínu nestihl za relativně krátkou dobu kolektivizace a socializace opustit. I tento fakt je nutno brát při vysvětlení, proč v Číně proběhla transformace tak plynule a úspěšně, zatímco v Rusku tak divoce. Nicméně pouze odlišný historický vývoj samotný ekonomický úspěch (a úspěch čínské transformace jako takové) nezapříčinil. Jednalo se o množství dílčích kroků, politik, projektů a plánů, z nichž některé nebyly realizovány, jiné ano, ale neúspěšně, a naopak další velmi úspěšně. Deng inicioval nebo spoluinicioval většinu z těch zásadních, z nichž nejznámějšími jsou speciální ekonomické zóny. I ty však patřily do širšího kontextu Čtyř modernizací původní druhé revoluce, která započala novou éru. Deng Xiaoping 邓 小 平 se narodil 22. srpna 1904 ve vesnici Paifang v Sichuanu. Jeho rodina pocházela z etnické skupiny Hakka v Guangdongu, avšak žila po několik generací v Sichuanu. Ke komunistickým kruhům se poprvé dostal při svých studiích a práci ve Francii v roce 1920. Zde se též seznámil s Zhou Enlaiem. O rok později vstoupil do ligy čínské komunistické mládeže v Evropě a v roce 1924 vstoupil do komunistické strany Číny. Roku 1926 odešel studovat na Sunjatsenovu univerzitu v Moskvě, kde se seznámil s Chiang Ching-kuem, synem Čankajška, který se taktéž stal významným reformátorem Číny, ale té na Taiwanu. Po studiích se vrátil do Číny, kde prožíval těžká období občanské války na straně KSČ proti KMT, včetně Dlouhého pochodu. Po vytvoření protijaponské (druhé) koalice mezi KSČ a KMT v roce 1937 nedaleko Xi anu zůstal Deng v severní Číně (hlavně v Shanxi, Henanu a Hebei), kontrolované komunisty až do konce války. Po skončení protijaponské války v roce 1945 a vyhlášení ČLR v roce 1949 dostal na starost konsolidaci komunistické moci na jihozápadě Číny, kde stále existovala území pod kontrolou KMT. V listopadu roku 1949 vítězně obsadil Chongqing, prozatímní sídlo KMT. Stal se starostou města a setrval v úřadu až do roku 1952, kdy se přestěhoval do Pekingu jako člen centrální vlády (zastupující premiér a místopředseda finančního výboru). V centrální vládě byl Deng nesmírně úspěšný a kumuloval funkce až do roku 1954, kdy byl většiny svých funkcí zbaven. Avšak již roku 1956 byl zvolen generálním tajemníkem UV KSČ. V roce 1957 získal úřad generálního tajemníka sekretariátu, a společně s prezidentem Liu Shaoqi tak fakticky řídil zemi. Byla to nominálně nejvyšší funkce, jakou Deng v životě zastával. Avšak nesouhlas s dopady radikálního komunismu prezentovanými Velkým skokem kupředu (1958 1961) vedl k příklonu Denga k umírněnému pragmatickému křídlu ve straně. V roce 1962 ve svém projevu Jak obnovit zemědělskou produkci zmínil své oblíbené sichuanské rčení: Nezáleží na tom, jestli je kočka bílá nebo černá; pokud chytá myši, je to dobrá kočka. O šestnáct let později začal tuto filozofii propagovat jako hlavní lídr země. Následná roztržka se 12 Vybraná témata z geografie současné Číny

Sovětským svazem a pokusy o reformy však přinutily Mao Zedonga opět upevnit svou pozici, a to na úkor Denga. Hned na počátku Kulturní revoluce v roce 1966 upadl Deng v nemilost a byl donucen se vzdát všech svých úřadů a pozic a stáhnout se do ústraní. Rudé gardy mučily jeho syna Deng Pufanga a nakonec byl Deng na čtyři roky poslán do provincie Jiangxi, kde pracoval jako řadový traktorista. Následně byl rehabilitován a v roce 1974 byl na žádost nemocného Zhou Enlaie přijat na milost a stal se jeho prvním vice-premiérem. Mao však viděl v Dengovi hrozbu pro svou Kulturní revoluci. Po smrti Zhou Enlaie v roce 1976 byl Deng soustavně kritizován a zbaven všech funkcí Gangem čtyř se souhlasem Maa. Po smrti Zedonga v témže roce se však Deng opět vrátil do vedení státu, ačkoliv nikdy nezastával žádnou z nejvyšších funkcí ve státě či straně. Byl řízen vrcholnými straníky KSČ, tzv. Osmi starými (ba lao). Přesto to byl právě on, kdo byl otcem myšlenek všech zásadních reforem, kterými Čína po smrti Maa prošla. Vyjednal s Brity návrat Hongkongu a s Portugalci návrat Macaa pod čínskou správu, otevřel Čínu světu, navázal vztahy Číny se Spojenými státy, rozhýbal první ekonomické reformy a vytvořil z Číny dílnu světa. Mnohé z jeho reforem byly implementovány či dokončeny až po jeho smrti, jiné v pozměněné podobě fungují již čtvrtou dekádu. Ačkoliv odstoupil ze svých funkcí již v roce 1987, svůj velký vliv na dění v zemi i straně si udržel až do své smrti v roce 1997 (bylo mu 92 let). Ačkoliv jeho role v moderních dějinách Číny je stále zastíněna postavou Velkého kormidelníka Maa, čas možná ukáže, že to byl právě Deng, kdo byl největší osobností v dějinách ČLR. Čtyři modernizace 四 个 现 代 化 (si ge xiandaihua) Nechme některé zbohatnout jako první Deng Xiaoping Koncepce Čtyř modernizací nebyla tak zcela dílem samotného Denga. Poprvé se tento vládní plán objevil již v lednu roku 1963, kdy jej přednesl premiér Zhou Enlai v Šanghaji. Již v tomto prapůvodním náčrtu jedné z nejvýznamnějších reformních politik ČLR je jednoznačně zmíněna potřeba reforem čtyř hlavních sektorů země zemědělství, průmyslu, obrany a vědy a techniky. Významné politické postavení získaly Čtyři modernizace při jednom z posledních veřejných projevů Zhoua, předneseného na 4. všečínském lidovém kongresu v roce 1975 v Pekingu, tedy těsně před koncem Maovy vlády. Přijetí a prosazení Čtyř modernizací Dengem tak nebylo jen pragmatické řešení vůči potřebám ochablé ekonomiky Číny, ale též vůči konzervativním řadám v rámci KSČ. Bylo to přihlášení se k odkazu předchozí garnitury a legitimizování vlastního působení (Nirmal, 1997). Čtyři modernizace tak získaly zelenou již na sklonku roku 1978, kdy je za hlavní rámec svého působení označil před ústřední komisí Deng Xiaoping. Změnil tak koncepci a směřování celé páté pětiletky, čímž fakticky začala též celá transformace čínské ekonomiky. Čtyři modernizace nelze chápat jako zákon, ale jako vytyčenou politiku, mantinely a cíle nové reformní vlády KSČ. Bylo to definitivní potvrzení odklonu vedení KSČ od konzervativního komunistického proudu a nasměrování ekonomiky způsobem, který později Deng označil za socialismus s čínskými specifiky. Vybraná témata z geografie současné Číny 13

Zhou Enlai (1898 1976) patří mezi nejvýznamnější osobnosti ČLR. Jakožto blízký spolupracovník Maa se stal prvním premiérem ČLR (1949 1976) a tento úřad zastával až do své smrti. Byl významným diplomatem jak v zahraničních, tak i ve vnitročínských záležitostech. Aktivně zasáhl do válek (korejská, vietnamská), vztahů se SSSR i USA. Rozchod s názory Maa přišel za Kulturní revoluce, kdy z vlastní iniciativy zabránil zničení množství kulturních památek (včetně Potaly ve Lhase) během řádění rudých gard i perzekucím vlivných a schopných osobností včetně Denga. Zhou patří s Maem a Dengem mezi tři největší osobnosti ČLR. Jeho syn Li Peng se také stal premiérem (1988-1998). Čtyři modernizace v sobě zahrnují reformu zemědělství, průmyslu, armády a vědy a výzkumu. I pořadí jednotlivých pilířů politiky má svou logiku. V roce 1978, tedy na počátku reforem, bylo 71 % všech ekonomicky aktivních obyvatel (EAO) Číny zaměstnáno v priméru, který byl navíc výrazně zaostalý. Pouze 17 % EAO pracovalo v průmyslu a 12 % v terciéru, který představoval pouze státní sektor služeb školství, zdravotnictví, administrativa aj. Reforma zemědělství se tak týkala drtivé většiny čínské populace a byla nezbytná pro další rozvoj ostatních sektorů. Nebylo možné rozšiřovat průmyslovou výrobu na úkor zemědělské, když ta byla sotva dostačující pro pokrytí čínské spotřeby. Nejdříve bylo potřeba zefektivnit zemědělství, aby se mohlo EAO přesunout z priméru do sekundéru. Druhým z hlavních důvodů byla také potřeba vytvořit vnitřní spotřební trh. Dengovy reformy a celá modernizace spočívala v přechodu od produkce ke spotřebě. Primárně se jednalo o spotřebu zahraniční tedy exportně orientovanou ekonomiku. Ale Deng si uvědomoval, že Čína samotná s pětinou světové populace představuje nekonečný trh. Avšak napřed musí mít její obyvatelé dostatek financí na to, aby mohli kupovat průmyslové výrobky. V Dengově vizi se musel stát zaměřit na zbohatnutí největší části populace, aby podpořil rozvoj těch nejschopnějších. Deng si byl vědom, že reformy povedou k prohloubení sociálních a ekonomických rozdílů ve společnosti (na počátku reforem byla Čína téměř nivelizovaná po stránce hospodářské aktivity, příjmů apod.). Hlavním nástrojem reformy zemědělství se stal tzv. Přebytkový trh, oficiálně nazývaný Systém odpovědnosti domácností. V 70. letech byla společnost rozdělena Zhao Ziyang (1919 2005) premiér ČLR (1980 1987) a generální tajemník KSČ (1987 1989), byl vysoce postaveným funkcionářem KSČ, který měl velký vliv na prosazení a implementaci Dengových reforem. Podle jeho vlastních slov byly některé z hlavních reformních myšlenek Deng Xiaopinga původně jeho vlastní nápady, které však Deng oficiálně prosadil či jim dal ucelenou nebo finální podobu. do komun a ty měly centrálně stanovené kvóty pro produkci. Veškerá nadprodukce šla ve prospěch komun a státu, nikoli těch, kdo ji vytvořili. Tato nízká motivace způsobovala minimální nadprodukci oproti plánům a vedla ke stagnaci, zaostalosti a neekonomičnosti čínského zemědělství. Navíc zapříčinila vznik černého trhu s potravinami a dalšími zemědělskými produkty. Označení Přebytkový trh velmi zřetelně popisuje, v čem spočívala Dengova moder- 14 Vybraná témata z geografie současné Číny

Tab. 1.1: Chronologie hlavních reforem v rámci Čtyř modernizací Deng Xiaopinga (1978 1997) 1978 Zavedení Čtyř modernizací (4M) zemědělství, průmyslu, armády a vědy a techniky 1979 1981 Postupně zaveden Systém odpovědnosti domácností tzv. přebytkový trh základní nástroj reformy prvního pilíře 4M zemědělství Založena první pětice Speciálních ekonomických zón (SEZ) Shenzhen, 1980 Zhuhai, Shantou, Xiamen, provincie Hainan. SEZ se staly hlavním nástrojem reformy druhého pilíře 4M průmyslu. 1980 Vstup ČLR do IMF (Mezinárodní měnový fond) a WB (Světová banka) 1983 Uvolnění čínského trhu pro zahraniční společnosti i mimo SEZ 1984 2. vlna založení SEZ otevřeno dalších 14 čínských měst pro FDI (přímé zahraniční investice) Reforma vysokých škol hlavní nástroj reformy vědy a výzkumu, bylo 1985 zrušeno bezplatné vyšší vzdělání a systém přijímání studentů dle studijních výsledků 1986 Politika otevřených dveří Deng Xiaoping představuje program pro rychlejší pohyb zahraničního kapitálu a know-how do ČLR 1986 1992 1988 1989 1990 1993 1996 Reforma státních podniků podniky mohou nakládat se ziskem dle vlastního uvážení, ale současně odpovídají za ztrátu, získávají větší autonomii. Tato reforma se také dotýká třetího pilíře armády, neboť byla redukována její ekonomická moc a množství armádou kontrolované průmyslové činnosti 3. vlna založení SEZ ústí Dlouhé řeky a SEZ ve města volného zahraničního obchodu ve vnitrozemí Čína otevírá dvě národní burzy cenných papírů Shenzhen (SZSE) a Šanghaj (SSE) Restrukturalizace armády počátek masivního omlazení armády přezbrojování, modernizace, nárůst alokovaných prostředků (v důsledku snížení ekonomických aktivit armády) Reforma čínského bankovního systému s cílem zamezit přehřívání ekonomiky, zátěžové testy pro přípravu na tržní konkurenci, regulace půjček Regulace cen vybraných produktů ochrana obyvatel před nárůstem inflace a negativními dopady rapidního ekonomického růstu Zdroje: CSIS.org/blog/china-economic-reform-timeline, Tyler 1997, Nirmal 1997, Bader 1997, Taylor 2010. nizace zemědělství. Stát či jeho regionální orgány sice nadále stanovovaly plán produkce, který musel být dodržen, avšak veškerá nadprodukce se dělila mezi členy komuny dle jejich zásluh. Základní jednotkou se stala domácnost, která byla navíc podpořena ještě tzv. záhumenkovým systémem, kdy v rámci komuny byla vyčleněna půda pro vlastní potřeby domácností. S veškerou produkcí záhumenků a podílu na nadprodukci komuny mohly domácnosti nakládat dle vlastního uvážení ponechat si je nebo s nimi jít na trh (proto přebytkový trh). Jednalo se o primární impuls pro rozvoj trhu v Číně, Vybraná témata z geografie současné Číny 15

Socialismus s čínskými specifiky Označení, které jako první použil Deng Xiaoping. Je tím myšlena čínská forma tržního socialismu, spočívající ve svobodném podnikatelském prostředí s účastí silného státního odvětví. Kombinuje v sobě centralizovaný socialistický autoritativní státní aparát s ideovým odkazem Maa a tržní kapitalistickou ekonomiku s doprovodnými právními reformami. Deng v tomto ohledu sledoval Marxův komunistický odkaz, neboť neviděl jinou možnost, jak učinit z Číny zemi komunistickou blahobytnou, aniž by prošla stádiem kapitalismu, který by sice společnost vnitřně diverzifikoval, ale zároveň v celkovém pohledu obohatil. Nelze tak tvrdit, že by byl Deng kapitalistou z přesvědčení a členem KSČ jen na oko, ale jako pragmaticky smýšlející politik hleděl na problematiku ekonomického rozvoje ve velmi dlouhém horizontu. Označení socialismus s čínskými specifiky byl v roce 1999 přijat jako dodatek k ústavě ČLR. který zlepšoval životní standard rurálních oblastí (v té době většiny Číny) a umožnil rozproudění obchodu, spotřeby domácího zboží i zefektivnění zemědělské produkce i její modernizaci. Následovaly další reformy zemědělství, jako bylo celkové zrušení centrálně plánovaného zemědělství (postupně dle provincií), zrušení komun, povolení osobního vlastnictví či pronájmu půdy pro vlastní podnikání aj. Největší poslední legislativní podporou zemědělství bylo zrušení daně ze zemědělské produkce v hodnotě do 10 000 RMB ročně v roce 2003, která v celostátním měřítku začala platit od roku 2006 (zaváděly jednotlivé provinční vlády dle vlastního uvážení). Kromě podpory rozvoje malých a rodinných zemědělských podniků si tak stát odlehčil břímě výběru daní, neboť výběr této daně u téměř 300 milionů zemědělců byl finančně náročnější než zisky z ní. Přestože zemědělství bylo v počátcích reformou s nejrozsáhlejším a nejhlubším dopadem na sociální i ekonomické procesy v Číně, modernizace průmyslu byla Dengovou vlajkovou lodí Čtyř modernizací. Čínský průmysl byl malý produkcí, zaostalý, neefektivní, neekologický a neschopný konkurence. Číně chyběly kvalifikované pracovní síly, stroje, knowhow. Nejrychlejší cestou, jak získat všechny tři chybějící zdroje úspěšného průmyslu, bylo jejich nalákání ze zahraničí. Proto byla Čína otevřena světu, byla uvolněna kontrola pohybu obyvatel (a pracovní síly) a podpořen odbyt produkce domácích či zahraničních společností s čínskou účastí. Hlavním nástrojem se staly speciální ekonomické zóny SEZ. Jednalo se primárně o pobřežní (přístavní) města na východě Číny, která se stala doslovnými vstupními přístavy zahraničních investic. Legislativně byly vyjmuty z regionální subordinace, bylo v nich vytvořeno speciální ekonomické, sociální i právní prostředí, které mělo nalákat zahraniční investory. Hlavními lákadly byla extrémně levná pracovní síla, nízké ostatní provozní náklady, minimální právní regulace výroby (ekologické normy aj.), státní pobídky, úlevy na daních a možnost vstupu na rozsáhlý čínský trh. Posledně jmenovaná pobídka pro zahraniční investory se stala předmětnou až v 90. letech, kdy se čínský vnitřní trh stal perspektivní pro zahraniční producenty. V 80. a první polovině 90. let byla veškerá výroba primárně určena na export. První pětice SEZ byla vyhlášena v roce 1980 a zahrnovala města Shenzhen, Zhuhai a Shantou v provincii Shandong, Xiamen ve Fujianu a poslední se stala ostrovní provincie Hainan. Že 16 Vybraná témata z geografie současné Číny

se jednalo o prozíravou a úspěšnou volbu, dokládají současná fakta. Všechna města se za období let 1980 2010 zněkolikanásobila ve velikosti populace, bohatství a HDP. Nejvýznamnější a nejúspěšnější SEZ je však bezesporu Shenzhen (viz box 1.1), která se stala nedostižným vzorem pro všechny ostatní. SEZ se staly jakousi formou inkubátorů, kde se testují mechanismy tržního hospodářství, ale v mnoha případech i demokratizační zákony, které se po úspěšném testování mohou šířit dále do ostatních provincií. Tento přístup nelze pochopitelně uplatnit v demokratických zemích; není možné, aby obyvatelé některých měst měli větší svobodu a podřizovali se jiným zákonům než obyvatelé v ostatních částech země. Čína si tak vytváří de facto mezinárodní prostředí uvnitř unitárního státu, kde jsou legislativní hranice mezi jednotlivými provinciemi a dokonce i městy. Výsledkem je možnost opatrné a svědomité modernizace a pro režim též obezřetné a bezpečné demokratizace a reformy, byť v této rovině se prozatím osvědčené uvolnění v SEZ dále nešířilo. Modernizace armády měla dva hlavní cíle. Prvním bylo její modernizování, aby se stala skutečnou konkurencí ostatních světových velmocí (USA a Ruska). V rámci toho byla provedena její profesionalizace, branná povinnost byla zrušena a od roku 1990 nastoupila celkovou modernizaci techniky od pušek po letadlovou loď, neviditelné letouny stealth, ponorky i kybernetickou centrálu. Druhou rovinou ale bylo její ekonomické minimalizování. Na počátku 90. let měla Čínská lidově osvobozenecká armáda přes 23 milionů branců, 25 tisíc armádních podniků, které dohromady tvořily přibližně desetinu ekonomiky Číny. Velení armády tak nebylo jen velením ozbrojených sil a obrany země, ale též managementem Chudoba není socialismus. Být bohatý je skvělé. Deng Xiaoping největšího ekonomického subjektu Číny. Vedení mimo armádu mělo na ekonomickou a potažmo i politickou moc armády jen pramalý vliv, navíc Deng měl v armádě mnoho spojenců z dob bojů s kuomintangem a Japonci i z let pozdějších. Nástup Jiang Zemina na počátku 90. let do čela země ale představoval v tomto ohledu radikální změnu. Jako čistě nevojenský předseda KSČ i prezident země se s velkým nasazením pustil do odstavování armády od ekonomiky. Jedna firma po druhé byly vyňaty z rukou armády. Byly privatizovány, prodávány, zavírány či zestátněny. Aby bylo možné tohoto cíle dosáhnout, Jiang paralelně s uvedenými opatřeními intenzivně pracoval (již před zvolením předsedou) na kompenzaci ztrát v podobě investic do modernizace armády. I tato myšlenka byla velice úspěšná a její cíle byly již víceméně naplněny. Posledním pilířem Čtyř modernizací byla reforma školství, vědy a výzkumu. Reforma vysokých škol byla jednou z priorit a byla proto provedena již v roce 1985. Deng si uvědomoval, že pro nastartování čínské transformace je třeba jít cestou low-road, na kterou měla Čína zdroje levnou pracovní sílu, dostatek zdrojů, minimum know- -how. Nicméně současně věděl, že na low-road lze začít, nikoli setrvat, a že vybudování dostatečně početné a kvalitní vysokoškolské populace, schopné zvýšit výkonnost ekonomiky, je dlouhodobý proces. Čína potřebovala primárně inženýry v technických oborech, od energetiků a stavitelů po geology a další. Součástí této modernizace bylo i vysílání studentů na zahraniční studia, částečně placená státními granty. Zatímco Vybraná témata z geografie současné Číny 17

na počátku se jednalo o tisíce až desetitisíce studentů ročně, v současnosti studuje v zahraničí více jak 4 miliony studentů, z nichž přibližně čtvrt milionu studuje na státní stipendia. Čína samotná má více jak 1 100 univerzit a vysokých škol a přes 25 milionů univerzitních studentů. Ostatní Dengovy reformy S osobností Deng Xiaopinga se pojí primárně jeho ekonomická transformace Číny a vytvoření socialismu s čínskými specifiky. Nicméně měl výrazný vliv na reformy i v jiných oblastech. Dengovi se povedlo provést významné právní změny, za jeho vlády byla přijata nová ústava ČLR (1982), která byla následně ještě několikrát upravena. Demokratizoval Čínu i v lidsko-právní rovině, provedl územní expanzi Číny (Hongkong a Macao) a vytvořil nový celistvý koncept zahraniční politiky a postavení Číny ve světě. Velkou zásluhu má na uzavření dohody s Británií (1984) a Macaem (1987) o předání Hongkongu, resp. Macaa pod čínskou správu. Čína se zavázala respektovat demokratický autonomní systém obou speciálních administrativních regionů (SAR) po dalších 50 let. Ekonomickému rozvoji Číny obě tyto dohody přinesly ohromný užitek a pomohly dalšímu otevírání Číny světu. Byly to ale právě speciální ekonomické zóny a jejich demokratizovaný režim chodu, který přesvědčil jak Brity, tak Portugalce, aby oblasti předali zpět pod Čínu (Sutter 2010). V případě Hongkongu se sice blížil konec nájemní smlouvy v roce 1997, avšak ta se týkala jen Nových teritorií, nikoli Hongkongu a Kowloonu. Nicméně tyto dvě části by zřejmě nebyly životaschopné bez zázemí, 1.1: Proč je Shenzhen tak úspěšný? V roce 1980, kdy byl prohlášen Shenzhen za speciální ekonomickou zónu, žilo na jeho současném administrativním území pouhých 200 tisíc obyvatel v několika rybářských vesnicích. V roce 2010 překročil počet obyvatel této SEZ 10milionovou hranici 1 (dle jiných zdrojů v roce 2007 překročil 12milionovou hranici 2 ). V 90. letech minulého století byl považován za nejrychleji rostoucí město Číny, neboť jen mezi lety 1990 a 2000 se jeho populace minimálně zšestinásobila. Kromě toho je ale považován též za nejúspěšnější SEZ, nejbohatší město, jedno z hlavních finančních i průmyslových center Číny, jeden z největších přístavů a město s největším přílivem přímých zahraničních investic na obyvatele (to je ale dáno tím, že oficiální místní trvalý pobyt (hukou) má jen přibližně každý čtvrtý obyvatel města). V čem tkví tento úspěch? Shenzhen byl zcela logicky vybrán jako jedna z prvních SEZ díky své poloze hned u hranic s Hongkongem. V roce 1975 měl samotný Hongkong srovnatelné HDP jako celá tehdy zaostalá Čína, navíc je jazykově a kulturně velice blízký. Vytvořená SEZ Shenzhen měla za cíl nalákat primárně investice z Hongkongu, přemístit výrobu do daňově zvýhodněného Shenzhenu, navíc s nepoměrně levnější pracovní silou. To se vskutku podařilo, navíc hong- -kongské firmy si mohly pro geografickou blízkost ponechat veškeré řídící funkce. Vytvořil se tak unikátní dvojsystém Hongkong-Shenzhen, kde Hongkong se mohl oprostit od méně ziskové průmyslové produkce a zaměřit se na služby, primárně na finančnictví, bankovnic- 18 Vybraná témata z geografie současné Číny

tví a logistiku, zatímco výroba s přímou kontrolou a dohledem z hongkongské centrály byla převedena do Shenzhenu, kde získaly statisíce, později miliony lidí práci, místní firmy zahraniční partnery, kapitál, investice, know-how i vstup na světové trhy. Shenzhen se tak stal světově významným producentem sportovního oblečení, sportovních potřeb, hraček a díky ostatním investorům též producentem automobilů, elektroniky, elektrotechniky aj. Obdobně funguje i systém Zhuhai-Macao, avšak v podstatně menším měřítku a méně výnosně, což je dáno jinou strukturou macaoského hospodářství (hlavně kasina). Po předání Hongkongu do správy ČLR v roce 1997 se vzájemné propojení se Shenzhenem ještě zintenzívnilo. Ekonomiky obou měst jsou v současnosti natolik propojené, že by jedno bez druhého jen stěží ustálo svou světově výjimečnou pozici. Být nejlepším má však i svou cenu. Shenzhen je často označován jako čínský Singapur, neboť inspirován Hongkongem a Singapurem zavedl systém opatření, zákazů a pokut, který velmi tvrdě trestá i sebemenší prohřešky obyvatel i návštěvníků. Avšak jen tak si dokázal Shenzhen udržet čistotu, minimální kriminalitu, rozvoj bez chudinských čtvrtí aj. Celá SEZ připomínala do nedávna spíše stát ve státě, neboť pro lepší kontrolu pohybu osob byly zavedeny celnice na hranici SEZ s provincií Guangdong, platí zde jiné zákony (daně i trestní a občanské právo) a po překročení hranic je zde oproti okolní Číně velmi čisto a relativně i klid (např. díky zákazu troubení na celém území SEZ). Obr. 1.1: Pohled na centrum Shenzhenu z nejvyšší budovy (v roce 2009) Shenzhen Tower 1 CBS 2011 2 Statistical Yearbook of China, Hongkong 2008 Vybraná témata z geografie současné Číny 19

Tab. 1.2: Chronologie ostatních činů a politik Deng Xiaopinga (1978 1997) 1978 Úprava ústavy ČLR zajišťuje částečnou svobodu vyznání 1978 Pinyin uznán Státní radou jako oficiální fonetický přepis 1979 Čtyři stěžejní principy cesta socialismu, udržení diktatury proletariátu, zachování vedoucí úlohy KSČ, zachování odkazu Mao Zedonga 1979 Přijata první moderní environmentální legislativa 1979 Navázání oficiálních diplomatických styků s USA 1979 Zavedení centrálního plánovaného rodičovství, známého pod označením politika jednoho dítěte 1980 Celostátní a plošné uplatnění politiky plánovaného rodičovství 1982 Populace Číny přesáhla jednu miliardu 1982 Přijata nová ústava ČLR 1984 Britsko-čínská smlouva Deng Xiaoping a Margaret Thatcherová podepsali dohodu o předání Hongkongu pod čínskou správu v roce 1997 1986 Základ občanského práva (účinné až od roku 1997) 1987 Portugalsko-čínská smlouva o předání Macaa pod čínskou správu po vzoru britsko-čínské smlouvy (Zhao Ziyang a Anibal Cavaco Silva) 1988 Státní regulace ekonomiky v boji proti přehřívání ekonomiky a rapidně rostoucí inflaci 1994 Politika 8-7, mající za cíl snížení chudoby v rurálních oblastech do roku 2000 1994 Po desetiletí průtahů zahájena stavba vodní přehrady a elektrárny Tři Soutěsky 1997 Smrt Deng Xiaopinga, předání Hongkongu pod čínskou správu Zdroje: CSIS.org/blog/china-economic-reform-timeline, Tyler 1997, Nirmal 1997, Bader 1997, Taylor 2010. které se nacházelo v Nových teritoriích (elektrárny, vodárny, čističky, továrny aj.). Avšak přesvědčení Západu, že i v rámci samotné ČLR je vláda schopna na lokální úrovni vytvořit polodemokratický systém, usnadnilo vyjednávání a v roce 1984 se na setkání britské premiérky Margaret Thatcherové s Deng Xiaopingem vzájemná dohoda podepsala. To dále ulehčilo dohodu s Portugalskem o předání jeho jedné z posledních zámořských držav Macaa, ačkoliv zde žádná smlouva o pronájmu neexistovala (Sutter, 2010). Dengovi se tak podařilo navrátit obě území pod vládu Číny, ačkoliv Macao se fakticky připojilo až po jeho smrti v roce 1999. Byl to velký úspěch Denga, kterému se v očích Číňanů podařilo zvítězit nad 150 let trvající potupou ze strany západních velmocí (od období opiových válek). Významný byl vliv Denga na vývoj čínské populace. Byl to právě on, kdo se obával rychlého růstu populace jako hlavního nebezpečí při ekonomickém rozvoji země. Měl oprávněné obavy, že pro tak velkou populaci nebude Čína schopna zajistit soběstačné zemědělství, dostatek pracovních sil, což povede neodvratně k sociálním i ekonomickým problémům. Proto velmi tvrdě prosadil značně kontroverzní politiku plánované- 20 Vybraná témata z geografie současné Číny

ho rodičovství, které se dostalo hned několika přezdívek, mezi nimiž je nejznámější politika jednoho dítěte, neboť restrikce jednoho dítěte na jednu ženu byla hlavní a nejrestriktivnější část této politiky. Odhaduje se, že v důsledku jejího uplatnění se do roku 2010 snížil počet obyvatel o 300-400 milionů lidí (např. Jackson 2011). I přesto, že Deng zavedl politiku hned v roce 1980, nepodařilo se mu zamezit baby- boomu v první polovině 80. let, neboť v té době se dostaly do reprodukčního věku nejsilnější ročníky. Další pravidla této politiky později a déle, tedy mít první dítě Nezáleží na tom, zda je kočka bílá nebo černá. Pokud chytá myši, je to dobrá kočka. Deng Xiaoping v pozdějším věku a případné druhé dítě mít s odstupem alespoň pěti let, se tak snažila posunout a zmírnit baby-boom, avšak to se Dengovi nepovedlo. Výrazně se politika jednoho dítěte začala demograficky projevovat až v druhé polovině 90. let, tedy víceméně až po smrti Denga. Poslední výraznou sférou, kterou Deng svou činností výrazně ovlivnil, byla ekologie. V tomto ohledu je Deng nahlížen ambivalentně jako ten, kdo prosadil do čínské legislativy vůbec první konzistentní systém ochrany životního prostředí včetně systému národních parků a dalších chráněných území, ale stejně tak jako člověk, jehož Obr. 1.2: Voskové figuríny Deng Xiaopinga a Margaret Thatcherové ve vyhlídkovém patře Shenzhen Tower jako upomínka dohody mezi oběma zeměmi o předání Hongkongu. Pohled z vyhlídkového patra mrakodrapu na centrum hypermoderního Shenzhenu (obr. 1.1) má symbolizovat prosperitu, kterou tato dohoda přinesla. Shenzhen, 2009. (foto: AH) Vybraná témata z geografie současné Číny 21

přičiněním byly vybudovány ekologicky velmi kontroverzní projekty. Nejslavnějším takovým dílem je přehrada Tři soutěsky, jež sice byla naplánována již v 80. letech a od počátku byla propagována premiérem (1988 1998) Li Pengem, ale kvůli vlně odporu i v řadách samotné KSČ se začala stavět až v roce 1994. Byl to poslední velký projekt, který se za života Denga podařilo realizovat. Odkaz Deng Xiaopinga Tato úvodní kapitola představuje hlavní činy Deng Xiaopinga, které výrazně ovlivnily a stále ovlivňují Čínu a její vývoj. Základy hlavních principů fungování současné Číny byly položeny za jeho vlády. Odkaz Denga je tak stejně významný či možná významnější (minimálně pozitivnější) než ten Maův. Všichni jeho následovníci a čínští prezidenti Jiang Zemin, Hu Jintao i současný Xi Jinping se k jeho odkazu odvolávají a v jím započaté modernizaci pokračují. Jiang Zemin se nejvíce zasloužil o faktické zrealizování třetího pilíře Dengových Čtyř modernizací modernizace armády. Naopak Hu Jintaovým největším přínosem byla mohutná politika Rozvoje Západu (Xibu dakaifa), která navazuje na Dengovu politiku 8-7 z roku 1994, která měla za cíl snížit rozdíly mezi urbánními a rurálními oblastmi. I tato politika nadále platí a je aktuální, neboť propastné rozdíly mezi oběma částmi Číny jsou doplňovány masivní migrací za prací a do měst, což má na venkov neblahé selektivní dopady. Zůstávají zde primárně starší, chudší a méně vzdělaní, zatímco do měst se stěhuje mladá, často vysokoškolsky vzdělaná a bohatší venkovská vrstva, čímž se kapacita rozvoje rurálních oblastí nadále snižuje. Politika Rozvoje západu, zavedená v roce 2000 (ještě za vlády Jiang Zemina, ale již z iniciativy Hu Jintaa), reaguje kromě problémů venkov-město též na silný západo- -východní gradient a etnické problémy v západních oblastech. Většina bohatství Číny je soustředěna na pobřeží, zatímco vnitrozemí a hlavně západ Číny roste mnohem pomaleji, což způsobuje sociální problémy v západních oblastech, navíc umocněné etnickými konflikty. Deng těmto novým fenoménům čelit nemusel. V době počátku reforem byl růst tak rychlý a tak markantní, že ovlivňoval celou Čínu a lidé ve všech oblastech, ve městě i na venkově, na východě i západě měli z jeho příchodu primárně užitek. S postupným bohatnutím čínské společnosti a prohlubováním rozdílů se však objevily nové výzvy pro čínskou vládu, kterým Dengovi nástupci museli čelit. Kromě etnických sporů, sociální stratifikace (např. venkov versus město) a geografické segregace (východ versus západ) se objevily problémy rapidně stárnoucí populace, ještě rychlejšího a aktuálnějšího úbytku narozených dětí (mezi nimi pak hlavně dívek), znečišťování a dalších environmentálních dopadů (např. nárůst nemocí způsobených znečištěním z průmyslové činnosti) jako daň rapidního ekonomického rozvoje, rozpadu tradičních rodinných vazeb a akutní potřeba státního systému sociálního a zdravotního pojištění, důchodového systému aj. Deng se s žádným z těchto problémů přímo nesetkal (byť je mohl očekávat), anebo 22 Vybraná témata z geografie současné Číny

se setkal jen s velmi omezenou formou těchto dopadů. Ekonomika Číny je oproti počátkům Dengových reforem v současnosti přibližně 130krát větší (mezi lety 1978 2011, CBS 2012), stejně tak se ale znásobil rozsah problémů, které tento extrémní nárůst způsobil. Dengův odkaz je pro současnou Čínu základem, je hlavním rámcem i zdrojem jejího úspěchu. Nicméně způsobil mnoho problémů, jejichž řešení není v možnostech jedné či dvou následujících generací vůdců, ale jedná se o vypořádávání se s dopady v dlouhodobém horizontu. Na druhé straně Čína může ukázat, že stejně tak, jak rychle dokázala zbohatnout, projít demografickou revolucí či znečistit své životní prostředí, dokáže promptně vyřešit i vzniklé problémy. Otázky a úkoly 1. Jaký dopad budou mít Dengovy reformy do budoucna? Které z nich budou z dlouhodobé perspektivy pozitivní a které negativní? 2. Kde jinde mimo Čínu existují SEZ a jak se od těch čínských liší? V čem jsou čínské SEZ tak unikátní? 3. Zkuste najít k Deng Xiaopingovi podobně významnou osobu transformačního období jiné země. Srovnejte jejich činy spolu s dopady. Doporučená literatura 1. HUA, Shiping (2006): The Deng Reforms (1978 1992) and the Gorbachev Reforms (1985 1991) Revisited: A Political Discourse Analysis. Problems of Post-Communism, roč. 53, č. 3, s. 3-16. 2. QIN, Xiaoying (2007): Deng Xiaoping s wisdom offers timely quidance. China Daily (31.1.2007, s. 10), www. chinadaily.com.cn. 3. TAYLOR, Jon (2010): Crossing the River by Feeling the Stones: Grassroots Democracy with Chinese Characteristics. Journal of Chinese political science, roč. 15, č. 2, s. 135-151. Vybraná témata z geografie současné Číny 23

2. Životní prostředí 1. 2. 3. 4. 5. 24 Vybraná témata z geografie současné Číny

Současný stav životního prostředí v Číně: kořeny problému a možné scénáře budoucího vývoje Deforestrace, ztráta pastvin, půdní eroze a boj s rozšiřováním pouští Projekty zabraňující dezertifikaci a erozi půdy Znečištění ovzduší Linfen stále nejznečištěnější město světa? Znečištění a vysychání vod Velká čínská disparita v redistribuci a spotřebě vody Případová studie řeky Huai Dramatické snižování disponibilních vodních zdrojů v mnoha čínských regionech Detaily projektu jiho-severního transportu vody: východní, západní a střední trasa projektu Důsledky budovaného jiho-severního transportu a jejich dopady na obyvatelstvo Možné alternativy k extenzívnímu růstu spotřeby vody 2.1. Environmentální problémy současné Číny Č ína jako ekonomický gigant, nejrychleji rostoucí světová ekonomika a největší průmyslový producent světa je i největším znečišťovatelem životního prostředí, ať už je to měřeno absolutním množstvím vypuštěných látek, jejich koncentrací v nejvíce exponovaných lokalitách (13 z 20 nejznečištěnějších míst světa je v Číně), kyselostí dešťů či extrémním znečištěním řek. Tato studie se zabývá aktuálními celočínskými ekologickými problémy a jejich řešením a studuje vliv jednotlivých případů extrémního znečištění (město Linfen, řeka Huai, dezertifikace v severním Shaanxi atp.) na legislativu a ochranu životního prostředí. Studie se rovněž zabývá efektivitou dané legislativy a její vymahatelností. 1. Panda velká symbol čínské divoké přírody i jejího ohrožení. (Foto: AH) 2. Znečištění životního prostředí musí čelit nejen lidé, ale i památky. Leshanský Buddha v Sichuanu přežil mnohé povodně, ale znečištění ovzduší narůžovělý pískovec vydržet nemusí. (Foto: AH) 3. Ochránci zvířat v Číně bijí na poplach. Kromě úbytku přirozeného prostředí je většina čínské fauny ohrožena poptávkou po zvířecích ingrediencích tradiční čínské medicíny či rozvíjejícími se gastronomickými požadavky populace. (Foto: AH) 4. Travertinové terasy v NP Huanglong, Sichuan. Teprve dopady ekonomického rozvoje přiměly čínskou vládu začít se zajímat o ochranu přírody. Ochrana vodních zdrojů patří mezi ty nejakutnější témata. (Foto: AH) 5. Žlutá řeka v Lanzhou, které trpí extrémním znečištěním ovzduší a je prvním velkým znečišťovatelem Žluté řeky. V tomto městě se smog drží 330 dní v roce. (Foto: AH) Vybraná témata z geografie současné Číny 25