Modul: Mikroprog - pokročilý

Název projektu: Sbližování teorie s praxí Datum zahájení projektu: 01.11.2010 Datum ukončení projektu: 30.06.2012 Obor: Mechanik seřizovač Ročník: Čtvrtý Zpracoval: Zdeněk Ludvík, Josef Dominik Modul: Mikroprog - pokročilý

ÚVOD... 2 1. PARAMETRICKÉ PROGRAMOVÁNÍ A JEHO VYUŽITÍ... 3 1.1 Tvorba parametrického NC programu... 3 1.2 Parametry... 4 1.3 Zpracování technické dokumentace... 5 1.4 Příklad:... 7 2. PODMÍNĚNÉ PROGRAMOVÉ SKOKY... 11 3. NEPODMÍNĚNÉ PROGRAMOVÉ SKOKY... 12 4. NÁVOD NA SAMOSTATNOU PRÁCI... 13 5. DOTYKOVÁ SONDA DS 4... 14 5.1 Použití dotykové sondy... 14 5.2 Uvedení dotykové sondy do provozu... 14 5.3 Popis činnosti... 14 5.4 Manipulace se sondou... 15 5.5 Seřízení přítlačné síly dotyku... 15 5.6 Vystředění (kalibrace) sondy... 16 5.7 Příklady použití dotykové sondy... 16 5.7.1 Najetí na sondu G31... 16 5.7.2 Středění na válec G36... 17 5.7.3 Středění na drážku G 37... 18 5.7.4 Vyhledávání vnějšího rohu G 38... 19 5.7.5 Vyhledávání vnitřního rohu G 39... 19 6. OTOČNÝ STŮL IS 160 CNC... 20 6.1 Technická data otočného stolu IS 160... 20 6.1.1 Hlavní rozměry... 21 6.2 Upnutí otočného stolu... 21 6.3 Příklad použití otočného stolu... 22 ZÁVĚR... 24 POUŽITÁ LITERATURA... 25 PŘÍLOHA 1... 26 OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 1 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

ÚVOD Abychom dosáhli požadovaného výsledku obrábění, musíme pro práci využít moderní CNC obráběcí stroj s moderním řídicím systémem. Tato kombinace zaručuje efektivní výrobu i složitých obrobků, které není možné vyrobit jiným způsobem. Nedílnou součástí efektivní výroby jsou samozřejmě také programátoři, technologové, obsluhy strojů atd., kteří musí umět využít potenciálu stroje a řídícího systému. S vývojem obráběcích strojů, dochází i k vývoji řídicích systémů. V dnešní době nám řídicí systém umožňuje programovat různými způsoby např. pomocí ISO kódu nebo pomocí dialogových oken. Řídicí systémy nám také umožňují vytvářet NC programy tak, aby NC program nebyl pouze jednoúčelový pro jeden konkrétní typ obrobku, ale abychom ho mohli využít například pro tvarově podobné součásti. Tento způsob programování označujeme jako parametrické programování. OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 2 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

1. PARAMETRICKÉ PROGRAMOVÁNÍ A JEHO VYUŽITÍ Standardní tvorba NC programu umožňuje vytvořit pouze takový program, který můžeme použít jen pro jeden konkrétní typ součástky. (Obrobek je definovaný technickým výkresem a řídící program v jednotlivých blocích polohuje řezný nástroj na definované souřadnice) Parametrické programování je založeno na nastavení proměnných parametrů na místo pevných hodnot. Tyto proměnné se zapisují buď od tabulky parametrů nebo přímo do hlavního programu. NC program si pak načítá hodnoty předvolených parametrů, které aplikuje nebo přepočítává a následně využívá pro řízení pohybu řezného nástroje. Parametry můžeme kdykoliv změnit na základě potřeby výroby. Použitím proměnných parametrů můžeme flexibilně utvářet program nebo můžeme použitím proměnných tentýž program použít pro různé typy součástí, které mají tvarovou podobnost. Prvořadou výhodou je tedy zjednodušení NC programů a jejich universální využití. Pro obsluhy stroje to potom znamená vyplnit pouze potřebný počet jasně stanovených parametrů, aniž by musely zasahovat do struktury programu a dělat jakékoliv úpravy NC programu. Parametrické programování otevírá možnosti zakládání flexibilního archívu programů, který může ušetřit mnoho programovací práce. 1.1 Tvorba parametrického NC programu Při tvorbě parametrického programu můžeme nadefinovat proměnné několika způsoby. (Proměnné jsou především značeny písmenem R Sinumerik a nebo písmenem P Mikroprog) 1. Parametry definujeme do určené tabulky parametrů příslušného řídícího systému 2. Další možností definování parametrů je přímo v hlavním programu. OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 3 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

Tato varianta umožňuje za nadefinovaný parametr napsat textovou poznámku, co daný parametr znamená a jeho využití. 3. Poslední variantou je kombinace obou předchozích možností. Do tabulky parametrů se nadefinuje určitý typ proměnné a do hlavního programu všechny zbývající proměnné. Pokud jsou nadefinovány všechny potřebné parametry, může se začít psát NC program. Tvorba parametrických programů je v podstatě stejná jako tvorba NC programu bez použití parametrů. Pohybovým instrukcím X, Y a Z, musíme potřebný parametr přiřadit a to za pomocí přiřazovacího znaku =. Proměnné (výpočetní) parametry mohou být přiřazeny všem adresám s výjimkou adres N, G a L. 1.2 Parametry Výpočetní parametr je speciální předdefinovaná proměnná, pro kterou je určena adresa R,(P) s následujícím číslem. Výpočetním parametrům lze přiřadit číselné hodnoty v určitém rozsahu. Kladné znaménka můžeme při zápisu vypustit. (Pokud by nestačil předchozí rozsah hodnot, lze použít exponenciální zápis s rozšířeným číselným rozsahem ±). Adresnému znaku se mohou přiřadit také výpočetní parametry nebo aritmetické výrazy Při použití aritmetických operací (funkcí) je nutno dodržovat obvyklý matematický zápis. Pořadí operací lze nastavit pomocí kulatých závorek, jinak platí násobení a dělení před sčítáním a odčítáním. Pro goniometrické funkce platí stupňovitý údaj. OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 4 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

Příklady zadávání hodnot parametrů: R0 = 2.35689 R25 = SQRT (POT (R23) + POT (R24)) R1 = -0.6894 (Pythagorova věta) R2 = 2 R3 = -0.1 EX -9 R28 = SIN (25.3) (sin 25 3 ) R4 = 5.1 EX 6 R6 = R0 + 0.1 R7 = R2 + R0 R8 = R4 R2 N50 G1 X = R28 Z = - R29 F0.3 R9 = R7 / R2 N120 G1 X 25 Z = - R25 F=R30 R10 = R5 * R0 R14 = R11 + R13 / R2 1.3 Zpracování technické dokumentace Při zpracování technické dokumentace je nejvhodnější začít namodelováním 3D modelů pro jednotlivé součásti. Výhodou 3D modelu je, že dává úplnou představu jak bude součást vypadat ve skutečnosti s danými rozměry. Snadnou modifikací rozměrů se může model upravovat podle potřeby. Po tvorbě 3D modelu následuje zpracování 2D dokumentace, tzn. technické výkresy dané součásti s konkrétními rozměry. U součástí jako například řemenice nebo šroub, které jsou normalizovány, využijeme příslušné normy. Aby bylo možno využívat parametrického programování pro urychlení předběžného výpočtu výrobních nákladů i vlastní výroby soustružením, je potřeba dané normy a výkresovou dokumentaci přetvořit s obecnými parametry, v našem případě P- parametry. Pouhá změna parametrů mění charakter vyráběné součásti. Snadno je určena cena zakázky, čas obrábění atd. Tvorba výkresové dokumentace s P- parametry má významný vliv na tvorbu parametrického NC programu. Čím lépe se zpracuje výkres s P-parametry tím se ulehčí další práce při tvorbě parametrického programu. Charakter vyráběné součásti závisí na změně hodnot rozměrů ve výkresové dokumentaci součásti. Těmito rozměry mohou být průměry děr, délky osazení, hloubka zápichu, drážek, ale taky rozměry závitů. Je-li známo, které rozměry na výkrese součásti se takto mění, je vhodné tyto rozměry nahradit P-parametry přednostně. Důvod proč je přikládán těmto parametrům největší důraz je ten, že změnou těchto parametrů se mění rozměry, případně tvar vyráběné součásti a to je podstatou parametrického programování. OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 5 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

Nejčastější volbou výběru součásti pro parametrické programování se stávají strojnické součásti jako řemenice, šrouby, hřídele, pastorky Řemenice je jedena z mnoha součástí kde se dá aplikovat parametrické programování. Mění se často průměry řemenice, rozměry drážek atd.. Výrobu šroubů za pomocí parametrického programování lze snadno modifikovat pouhou změnou parametrů. Nejčastěji se měnící parametry jsou délka závitu šroubu a velikost osazení dříku šroubu dále zaoblení, sražení atd. Pro výrobu pastorků je typické, že se často mění průměry pastorku a délky osazení jednotlivých průměrů. Pastorek je oboustranně osazená součást vhodná pro parametrické programování. Nejčastěji se měnící parametry u hřídelí se stávají jejich průměry a délky osazení. OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 6 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

1.4 Příklad: Zákazník si přeje zajistit výrobu jednoduchých hřídelí a to ve čtyřech variantách, ve kterých se objevují v různých kombinacích čtyři proměnné. Mění se délky osazení 12 a 24, dále pak průměry 14 a 18. Základní výkres součásti jednoduché hřídele OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 7 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

Výkres s požadovanými proměnnými Proměnné vycházejí z požadavků výroby a jejich kombinace jsou zaznamenány do následující tabulky. HŘÍDEL -VARIANTA Ø1/ P1 Ø2/ P2 L1/ P3 L2/ P4 1. 14 18 12 24 2. 12 16 10 22 3. 10 14 12 24 4. 8 12 10 22 Tabulka proměnných v požadovaných kombinacích OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 8 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

Kótovaný výkres s parametry V této chvíli můžeme začít s tvorbou programové dokumentace a následně i samotným programem. Vycházíme ze situace, že levá část obrobku je vyrobena při prvním upnutí (průměry 26 a 20). Následný program je jednou z možností variabilního programu, ve kterém pouhou změnou základních proměnných (P1 P4) můžeme snadno splnit zákazníkovi jeho požadavky. Variabilní program pro výrobu pravé části součásti: P1=14 ;MALÝ PRŮMĚR - PRAVÁ ČÁST P2=18 ;VĚTŠÍ PRŮMĚR - PRAVÁ ČÁST P3=-12 ;DÉLKA OSAZENÍ MALÉHO PRŮMĚRU P4=-24 ;DÉLKA OSAZENÍ VĚTŠÍHO PRŮMĚRU P5=P1+0.5 ;HRUB.PŘÍDAVEK MALÉHO PRŮMĚRU P6=P2+0.5 ;HRUB.PŘÍDAVEK VĚTŠÍHO PRŮMĚRU P7=P1-1 ;SRAŽENÍ HRANY MALÉHO PRŮMĚRU - osa X P8=-0.5 ;SRAŽENÍ HRANY MALÉHO PRŮMĚRU - osa Z P9=P2-1 ;SRAŽENÍ HRANY VĚTŠÍHO PRŮMĚRU - osa X OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 9 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

P10=P3-0.5 ;SRAŽENÍ HRANY VĚTŠÍHO PRŮMĚRU - osa Z P11=P4-0.5 ;SRAŽENÍ HRANY PRŮMĚRU 26 - osa Z N10 G0 X80 Z100 N15 M6 T1 N20 m3 S1000 N25 G51 Z47 N30 G0 X26 Z5 N40 G95 N50 G96 A1500 N60 G1 X26 Z1.3 F0.25 N80 G64 X-1.6 Z0 U0.5 N90 G1 Z0.3 N100 G64 XP6 ZP4 U0.5 N110 G0 XP6 N120 G64 XP5 ZP3 U0.5 N130 G0 XP7 F0.15 N140 G1 XP1 Z-0.5 N150 G1 ZP3 N160 G1 XP9 N170 G1 XP2 ZP10 N180 G1 ZP4 N190 G1 X25 N200 G1 X26.5 ZP11 N210 G1 X28 N220 G50 N230 G0 X80 Z50 N240 M30 Problematika programování CNC strojů je značně široká a neustále se vyvíjí. Tato práce se zaměřením na parametrické programování CNC strojů ukazuje jednu z cest, kudy se dnešní moderní programování CNC strojů může vydat. Přesto, že ukázka programování byly provedena v konkrétním řídicím systému Mikroprog, práce obsahuje obecné poznatky využití parametrického programování ve strojírenské praxi. Použitím parametrického programování lze ukázat, že možnosti CNC programování ještě nejsou zcela vyčerpány. Jedním z cílu této práce je pochopit smysl tohoto stylu programování a poznat variabilitu, kterou lze tímto programováním docílit. Universálnost parametricky psaného programu má velkou výhodu v šetření času programátora, který nemusí psát nový program pro tvarově podobnou součást, ale pouhou úpravou parametrů změní charakter vyráběné součásti. OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 10 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

2. PODMÍNĚNÉ PROGRAMOVÉ SKOKY V podmíněném programovém skoku se používá příkazu, pomocí kterého se formuluje podmínka skoku. Je-li podmínka skoku splněna, tak se provádí skok na programovaný cíl. Není-li podmínka splněna, program pokračuje v následujících blocích. Skok lze provádět opět směrem ke konci nebo k začátku programu. Kombinací parametrického programování a podmíněných skoků lze vytvořit NC program, který připočítává zvolenou hodnotu k parametru. Tento parametr je vložen do rovnice, jejíž výsledná hodnota je dosazena do bloku pro lineární interpolaci. Po uskutečnění pohybu na vypočtené souřadnice je kontrolována podmínka a v případě že nebylo doposud přičteno dostatečné množství inkrementů, je proveden skok zpět na návěští před krok připočtení hodnoty. Následuje opětovný přepočet rovnice, dosazení pohyb nástroje na vypočtené souřadnice a opětovná kontrola. Toho to způsobu programování se dá využít pro součásti nebo jejich části, které mají tvar matematicky definované křivky. Programování pohybů po matematicky definované křivce se zjednodušuje na výpočet elementárních lineárních kroků. Příkladem může být např. elipsa, hyperbola, parabola, sinusovka atd. OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 11 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

3. NEPODMÍNĚNÉ PROGRAMOVÉ SKOKY Naprogramované instrukce vykonávají hlavní programy, podprogramy podle pořadí bloků jak jdou po sobě. Nepodmíněné skoky se využívají všude tam, kde je potřeba měnit pořadí čtených programových bloků. Jsou-li obráběny dva druhy součástí, kde ta druhá se liší od první například pouze tím, že má navíc zápich, nemusí se psát pro obě součásti zvlášť program, ale jednoduše do programu je dopsán skok, který bude u součásti, která nemá zápich přeskakovat bloky, které jsou určeny pro obrábění zápichu. Podle potřeby, je využíván skok VPŘED, který přeskakuje následující programové bloky až na cíl skoku - jedná se tedy o skok směrem ke konci NC programu, nebo je využíván skok VZAD, který vrací program zpět na cíl skoku - jedná se tedy o skok směrem k začátku programu. Program pak pokračuje ve zpracování instrukcí, které bezprostředně následují za cílem skoku. U programů s nepodmíněnými skoky nemusí být konec programu M30 nebo M2 povinně na konci programu. Práce obsahuje jednak obecný návod jak postupovat při tvorbě jednoduchých parametrických programů od tvorby 3D modelů, přes tvorbu 2D výkresů s R parametry až po parametrický NC program, ale také konkrétní příklad součástí, ke kterému je zpracována pomocná grafická dokumentace včetně NC programu (není uvedena tvorba seřizovacího listu, nástrojové sestavy a pracovního postupu). OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 12 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

4. NÁVOD NA SAMOSTATNOU PRÁCI Vytvořte univerzální kompletní programovou dokumentaci nutnou k výrobě šroubů a to s využitím parametrického programování. Základní varianta šroubu ( příloha 1) je ve svých dalších variantách, dle požadavků zákazníka, pozměněna v délce funkčního závitu a v celkové délce dříku. OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 13 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

5. DOTYKOVÁ SONDA DS 4 5.1 Použití dotykové sondy Dotyková sonda se používá jako signalizační a měřící prvek na strojích jejichž řídící nebo odměřovací systém je pro připojení sondy připraven. Nejčastěji jsou to souřadnicové měřící stroje nebo číslicově řízené obráběcí stroje. Podle typu stroje se dotyková sonda používá buď k proměřování součástí, ke stanovení výchozí polohy při obrábění nebo k jiným způsobům měření. Dotyková sonda může pracovat buď v automatickém cyklu stroje nebo v ručním řízení. 5.2 Uvedení dotykové sondy do provozu Při instalaci sondy do provozní polohy je třeba věnovat max. pozornost spolehlivému upevnění sondy tak, aby bylo dosaženo maximální tuhosti spojení se strojem a minimalizován vliv chvění na přesnost měření. Elektricky se sonda připojuje pomocí kabelu do konektoru umístněného v pracovním prostoru stroje. Připojení sondy je signalizováno rozsvícením LED diody zelené barvy. Dotyková sonda DS4 5.3 Popis činnosti Dotyková sonda upevněná na stroji v provozní poloze (upnuta ve vřetenu stroje), vyšle při kontaktu (vychýlení) měřícího dotyku způsobeného najetím na měřenou plochu v libovolném směru jednorázový elektrický signál do řídícího systému stroje. Okamžik dotyku je součastně indikován přepnutím LED diody v tělese sondy ze OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 14 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

zelené na červenou barvu. Po odjetí od měřené plochy (přerušení kontaktu sondy s materiálem) se dotyk vrátí velmi přesně do původní polohy a součastně LED dioda změní barvu na zelenou. Tím je dotyková sonda připravena k dalšímu použití. Řídící systém stroje reaguje na signál sondy podle svého programu např. okamžitým zastavením pohybu, výpisem aktuálních souřadnic apod. 5.4 Manipulace se sondou Dotyková sonda je velmi jemný měřící přístroj. Tomu musí odpovídat veškerá manipulace. Sonda nevyžaduje mimořádnou údržbu. Sondu a zejména měřící dotyk je nutné udržovat v čistotě. Kuličku dotyku (ocelovou) a upínací kužel je dobré pokud se sonda nepoužívá konzervovat proti korozi. 5.5 Seřízení přítlačné síly dotyku Čidlo sondy, ve kterém je upevněn měřící dotyk, je do výchozí polohy tlačeno pružinou v ose sondy. Přítlačnou sílu pružiny lze měnit po demontáži dotyku otáčením šroubu v přístupného otvorem. Otáčením šroubu doleva se přítlačná síla zvětšuje. Obě mezní polohy šroubu jsou konstrukčně zajištěny proti poškození. OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 15 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

Zvětšení přítlačné síly dotyku se zvětší odolnost proti chvění, vzroste však poněkud nepřesnost měření způsobená pružnou deformací dotyku. 5.6 Vystředění (kalibrace) sondy Při aplikaci sondy, která vyžaduje přesnou souosost dotyku sondy s osou upnutí je třeba polohu dotyku sondy vystředit. Pokud je sonda dodávána spolu s upínacím kuželem a dotykem ve smontovaném stavu, osa držáku sondy prochází středem kuličky. Pokud se při výměně dotyku nebo z jiného důvodu vystředění poruší, je možné nové seřízení povolováním a utahováním středících šroubů. 5.7 Příklady použití dotykové sondy 5.7.1 Najetí na sondu G31 Funkce G31 je základní funkcí pro využití dotykové sondy. Sonda se používá nejčastěji pro nalezení výchozího bodu obrábění. Sondu je možné rovněž využít k měření rozměrů obrobků nebo k digitalizaci tvaru např. modelu. V tomto případě je vhodné výsledky měření ukládat jako datový soubor a zpracovávat pomocí specializovaného software. OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 16 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

Funkce G31 vyvolá podobně jako funkce G1 pohyb v jedné nebo součastně ve dvou programovaných osách ovšem pouze takovou rychlostí, která umožní okamžité zastavení pohybu bez dobržďování. Pohyb trvá tak dlouho dokud se dotyk sondy nedostane do kontaktu s překážkou. V okamžiku kdy sonda vyšle signál o kontaktu s překážkou se pohyb zastaví a vypíší se aktuální souřadnice. Program potom pokračuje na následujícím bloku. Součastný pohyb ve třech osách není možný. Bude provedena praktická ukázka a samostatné procvičení na stroji FCM 22 CNC 5.7.2 Středění na válec G36 Funkce G36 je cyklus který pomocí čtyř měření dotykovou sondou vyhledá a ustaví osu vřetene do středu otvoru nebo čepu. Pokud je ve funkci G 31 zapsána pouze adresa D jedná se o centrování otvoru, pokud je zapsána součastně adresa W jde o centrování čepu. Adresa D udává přibližný průměr slouží systému pro určení přejezdu rychloposuvem. Adresa W (vždy pouze relativně) určuje hloubku poklesu na bocích čepu. Před spuštěním funkce G36 musí být upnuta dotyková sonda ve vřetenu stroje a její dotyk musí být přibližně nastaven na střed otvoru nebo čepu jehož centrování bude následovat. Při centrování otvoru sonda nejdříve rychloposuvem přejede ke stěně otvoru ve směru + X potom pomalým posuvem proměří polohu stěny otvoru, rychloposuvem ve směru X přejede na druhou stranu otvoru a proměří její polohu. Z obou naměřených hodnot řídící systém určí polohu středu v ose X a do této polohy sonda rychloposuvem najede. Měření v ose Y je podobné. Po skončení funkce G 36 je dotyk ustaven do středu otvoru. Centrování čepu je velmi podobné, pouze po přejezdu rychloposuvem následuje pokles zadaný adresou W a měření směrem dovnitř čepu. Přejezdy sondy přes čep jsou vždy v původní výši. Po ukončení funkce G 36 je dotyk ustaven na střed čepu v původní výši. OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 17 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

Při běhu funkce G36 je zohledňován průměr nástroje - tedy dotyku sondy při přejezdech. Proto musí řídící systém počítat s nástrojem který má stejný průměr jako je průměr dotyku sondy. Při neshodě průměru zadaného nástroje a průměru dotyku hrozí nebezpečí poškození dotyku, nebo sondy. Pozor na průměr aktuálního nástroje (dotyku sondy)! Bude provedena praktická ukázka a samostatné procvičení na stroji FCM 22 CNC 5.7.3 Středění na drážku G 37 Funkce G 37 slouží k vyhledávání drážky rovnoběžné s některou s os X nebo Y pomocí dvou měření dotykovou sondou. Ve funkci může být zapsána pouze jedna z adres U nebo V která udává přibližnou šířku drážky. Pokud je součastně zadána i adresa W slouží k určení hloubky poklesu při měření zvenčí. Po skončení měření se sonda zastaví na nalezené ose drážky. Pozor na průměr aktuálního nástroje (dotyku sondy)! Bude provedena praktická ukázka a samostatné procvičení na stroji FCM 22 CNC OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 18 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

5.7.4 Vyhledávání vnějšího rohu G 38 Funkce G 38 slouží k vyhledání libovolného rohu polotovaru nebo obrobku pomocí tří měření dotykovou sondou. Před spuštěním funkce musí být dotyk ustaven vůči polotovaru tak aby při měřícím pohybu sondy došlo k jejímu kontaktu s polotovarem. Délky měřících pojezdů v jednotlivých osách se zadávají pomocí adres U, V, W vždy relativně. Cyklus měření začíná pohybem v ose X a končí pohybem v ose Z. Po skončení měření se dotyk sondy ustaví vůči rohu polotovaru přesně na souřadnice které jsou zadány adresami U, V, W. Pozor na průměr aktuálního nástroje (dotyku sondy)! Bude provedena praktická ukázka a samostatné procvičení na stroji FCM 22 CNC 5.7.5 Vyhledávání vnitřního rohu G 39 Funkce G39 je určena k vyhledávání vnitřního rohu polotovaru pomocí tří měření dotykovou sondou podobně jako funkce G 38 po ukončení měření se dotyk sondy přesně ustaví vůči polotovaru na souřadnice zadané adresami U, V, W. Pozor na průměr aktuálního nástroje (dotyku sondy)! Bude provedena praktická ukázka a samostatné procvičení na stroji FCM 22 CNC OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 19 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

6. OTOČNÝ STŮL IS 160 CNC Otočný stůl je navržen a vyroben tak, aby se zvýšila produktivita a univerzálnost obráběcích center tím, že nám rozšíří tříosé stroje na čtyřosé stroje za podstatně nižší pořizovací náklady než je pořízení nových obráběcích center. Otočný stůl má svůj vlastní motorický pohon a používá se jako čtvrtá řízená osa (u Ř.S. mikroprog osa A). Podle způsobu upnutí slouží jako otočný stůl, nebo dělící přístroj. Otočný stůl se připojuje do konektoru v pracovním prostoru stroje. Do rozvaděče stroje musí být součastně osazen čtvrtý napáječ krokového motoru. Stůl umožňuje přesné úhlové pootočení, nebo souvislé otáčení při obrábění. Velká tuhost uložení upínací desky umožňuje produktivní obrábění všech druhů materiálů. V základním provedení je osa upínací desky ve vertikální poloze, přídavná deska umožní upnutí otočného stolu v horizontální poloze (použití jako dělička). Otočný stůl IS 160 CNC 6.1 Technická data otočného stolu IS 160 Průměr otočné desky 160mm Šířka upínací drážky 8H7 mm Šířka ustavovacího kamene 14j7 mm Počet drážek / rozložení 3 / 120 Výška stolu upnutí V 80 mm Výška stolu upnutí H 95 mm Přesnost odměřování 0.001⁰ Počet programovatelných dělení na 1 ot. stolu 360 000 OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 20 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

6.1.1 Hlavní rozměry Šířka 274 mm Hloubka 230 mm Výška provedení V 95,5 mm Výška provedení H 230 mm 6.2 Upnutí otočného stolu Otočný stůl se upíná přímo na podélný stůl frézky pomocí upínacích šroubů na jedné straně osazených T maticí. Při upnutí otočného stolu v základním provedení (osa upínací desky je ve vertikální poloze) není nutné stůl vyrovnávat. Pokud budeme otočný stůl používat jako dělící přístroj je nutné jej upnout v horizontální poloze (osa otočného stolu je vodorovná s podélným stolem frézky). Na otočný stůl je nutné připevnit přídavnou desku pomocí které upevníme otočný stůl na stole frézky. Při upínaní otočného stolu v horizontální poloze jej musíme vyrovnat. Vyrovnání můžeme provést několika způsoby. Nejpoužívanější a nejrychlejší způsob vyrovnání otočného stolu je pomocí kamenů (kostky broušené na přesný rozměr). Další způsob vyrovnání otočného stolu je pomocí číselníkového úchylkoměru připevněném na magnetickém stojánku. Pokud budeme obrábět delší součásti musíme otočný stůl doplnit dalším příslušenstvím a to je koník. Koníka musíme ustavit do osy otočného stolu. Ustavení provádíme pomocí číselníkového úchylkoměru. OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 21 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

6.3 Příklad použití otočného stolu Podle přiložené výkresové dokumentace vytvoříme program a vyrobíme součást. NC PROGRAM ; (SOUČÁST č.v. 062 338) textová poznámka ; % CV 1 název programu N10 m6 T1 ; vyvolání nástroje N20 m3 S2500 ; zapnutí pravotočivých otáček N30 G0 X135 Y-35 Z5 ; přejezd nástroje (rychloposuv) N40 G1 Z-3 f350 ; sjetí nástroje v ose Z (pracovní posuv) N50 G26 L200 H8 ; vyvolání podprogramu, opakování podprogramu 8X N60 G0 Z5 ; přejezd nástroje v ose Z N70 G0 Y100 Z60 ;přejezd nástroje (odjezd od obrobku) N80 M30 ; konec programu N200 G41 ; zapnutí korekce N210 G1 X165 ; přejezd nástroje v ose X N220 G1 Y37 ; přejezd nástroje v ose Y N230 G3 X135 Y37 R15 ; přejezd nástroje v ose X N240 G1 Y-37 ; přejezd nástroje v ose Y N250 G40 ; zrušení korekce N260 G91 ; přírustkové programování N270 G0 A45 ; otočení polotovaru o 45⁰ N280 G90 ; absolutní programování N290 M17 ; konec podprogramu OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 22 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

Bude provedena praktická ukázka a samostatné procvičení na stroji FCM 22 CNC OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 23 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

ZÁVĚR Tato zpracovaná práce poslouží jako studijní podklad pro rozšířenou výuku studentů naší školy, ale může být určena i těm, kteří si potřebují zvýšit kvalifikaci v oblasti CNC programování OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 24 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

POUŽITÁ LITERATURA Sinumerik 840D sl Obsluha/Programování ShopTurn (BAT) - Vydání 08/2005 ShopTurn jednodušší soustružení, vydání 2006 Výukové texty VÚT Brno, ing. Aleš Polzer, Ph.D. Mikronex, Návod na obsluhu řídícího systému Mikroprog Diplomová práce, P. Vrbka, 2007 Technický týdeník, Akademie CNC obrábění, ing. Aleš Polzer, Ph.D. Manuál Heidenhain itnc 530 Štajnochr Lubomír a Vladimír Slavík. Uživatelská příručka pro frézku FCM 16 CNC, FCM 22 CNC: Řídící systém Mikroprog F. OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 25 Název projektu: Sbližování teorie s praxí

PŘÍLOHA 1 OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 26 Název projektu: Sbližování teorie s praxí