Brno International Business School základy finančního práva Jaroslav Hloušek Josef Kuchta KEY Publishing s.r.o. Ostrava 2007
Publikace byla vydána ve spolupráci se soukromou vysokou školou Brno International Business School (B.I.B.S., a.s.). Název: Autor: Vydavatel: Tiskárna: Vydáno v roce: 2007 Vydání: první Základy finančního práva Ing. Jaroslav Hloušek, MSc., doc. JUDr. Josef Kuchta, CSc. KEY Publishing s.r.o., Nádražní 733/176, 702 00 Ostrava-Přívoz v koedici s B.I.B.S., a.s., Lidická 81, 602 00 Brno Arch - polygrafické práce, spol. s r.o. Jaroslav Hloušek, Josef Kuchta 2007 ISBN 978-80-87071-34-2 (KEY Publishing s.r.o.) ISBN 978-80-86575-45-2 (B.I.B.S., a.s.)
Obsah Úvod...7 1 Obecný úvod do finančního práva... 9 1.1 Vymezení základních pojmů... 9 1.2 Vymezení pojmu finančního práva... 11 2 Charakteristika a vymezení finančního systému a finančních institucí... 12 2.1 Obecné vymezení... 12 2.2 Dohled nad finančním systémem... 13 3 Charakteristika a vymezení finančních trhů... 15 3.1 Obecné vymezení... 15 3.2 Aktuální trendy a vývoj na světových finančních trzích... 16 3.3 Subjekty finančního trhu... 17 3.4 Členění finančních trhů... 17 4 Rozpočtové právo a rozpočtová politika v ČR... 19 4.1 Obecné vymezení... 19 4.2 Právní úprava... 19 5 Rozpočtová politika a rozpočtové právo v EU...20 5.1 Obecné vymezení... 20 5.2 Rozpočtové zásady... 21 6 Měnová politika a měnové právo v ČR a EU... 23 6.1 Obecné vymezení... 23 6.2 Úloha měnové politiky České národní banky podle zákona o ČNB... 24 6.3 Charakteristika měnověpolitických nástrojů... 25 6.4 Měnová politika a měnové právo v EU... 27 7 Bankovní právo veřejnoprávní aspekty, postavení finančního arbitra,. platební styk v ČR a EU...30 7.1 Vymezení základních pojmů... 30 7.2 Postavení institutu finančního arbitra... 32 7.3 Právní aspekty platebního styku v ČR a EU aktuální problémy... 35 7.3.1 Právní rámec platebního styku v České republice... 36 7.3.2 Právní rámec platebního styku v Evropské unii... 40 7.4 Aktuální vývoj v oblasti platebního styku... 47
7.5 Bankovní prostředí v České republice determinace budoucího vývoje... 47 7.5.1 Analýza vývoje bankovního prostředí v roce 2007... 50 8 Devizová politika a devizové právo, zahraniční platební operace... 53 8.1 Právní úprava devizového práva... 53 8.2 Devizový dohled a regulace... 53 8.3 Zahraniční platební operace... 54 9 Charakteristika mezinárodních finančních institucí...55 9.1 Obecné vymezení... 55 10 Obecné vymezení pojišťovacího práva, pojišťovnictví v ČR a EU... 60 10.1 Vymezení obecných pojmů... 60 10.2 Právní úprava... 60 11 Daňové právo obecná charakteristika...62 11.1 Obecné vymezení... 62 11.2 Vývoj daní a daňového práva... 62 12 Charakteristika daňové soustavy v ČR, náhled do EU... 64 12.1 Obecné vymezení... 64 12.2 Daňová harmonizace v EU... 66 13 Správa daní... 68 13.1 Obecná vymezení... 68 14 Daň z příjmů fyzických osob... 69 14.1 Právní úprava... 69 14.2 Subjekty daně... 69 14.3 Předmět daně... 69 14.4 Základ daně... 70 15 Daň z příjmů právnických osob... 71 15.1 Právní úprava... 71 15.2 Subjekty... 71 15.3 Předmět daně... 71 15.4 Základ daně... 72 16 Spotřební daně... 73 16.1 Právní úprava... 73 16.2 Subjekty daně... 73
16.3 Předmět daně... 74 16.4 Základ daně... 74 17 Daň z přidané hodnoty...75 17.1 Právní úprava... 75 17.2 Subjekty daně... 75 17.3 Předmět daně... 76 18 Daň silniční, daň z nemovitostí, daň dědická, darovací. a z převodu nemovitostí...77 18.1 Daň silniční... 77 18.2 Daň z nemovitostí... 78 18.3 Daň dědická... 78 18.4 Daň darovací... 79 18.5 Daň z převodu nemovitostí... 80 19 Daňové poradenství, smlouvy o zamezení dvojího zdanění... 81 19.1 Daňové poradenství... 81 19.2 Smlouvy o zamezení dvojího zdanění... 82 20 Poplatky...83 20.1 Obecné vymezení... 83 20.2 Soudní poplatky... 84 20.3 Správní poplatky... 84 20.4 Místní poplatky... 84 21 Cla...85 21.1 Historický vývoj, vývoj právní úpravy... 85 21.2 Vymezení pojmu cla... 86 21.3 Druhy cel... 86 22 Finanční kriminalita... 88 22.1 Skutkové podstaty trestných činů souvisejících s finanční kriminalitou... 93 Seznam právních předpisů... 105 Seznam použitých zdrojů... 109 5
Úvod Předkládaná publikace je určena především pro studenty bakalářských studijních programů právního a ekonomického zaměření, ale také široké veřejnosti. Je snahou autorů předložit čtenáři zajímavý, ucelený a stručný pohled na problematiku finančního práva a jeho aktuálních otázek, především ve vztahu k Evropské unii. Žijeme v období neustálých změn, ke kterým dochází nejenom v celospolečenském měřítku, ale také v právní a ekonomické oblasti. S rozvojem moderních technologií a přístupů dochází k četné trestné činnosti v oblasti finančního práva, k finanční kriminalitě, se kterou se může čtenář seznámit v závěrečné kapitole práce. Doufáme, že vám tato publikace bude užitečná nejenom při studiu, ale také ve vaší další odborné praxi. Za případné připomínky a náměty vám děkujeme. Poskytnou jistě cennou reflexi při zpracovávání dalšího vydání této publikace. Autorský kolektiv 7
kapitola 1 Obecný úvod do finančního práva 1.1 Vymezení základních pojmů Finance představují pojem, který náš právní řád používá, ale který není právně definován. Samotný pojem finance prošel dlouhým historickým vývojem. Termín finance je odvozený od latinského slova finis (konec), znamenal v přeneseném slova smyslu ukončení závazku, hlavně platebního, tedy zaplacení. Se vztahy, které jsou obsahem pojmu finance, se můžeme setkat již ve starém Římě. Teprve však za feudalismu se pojem finance přiblížil jejich dnešnímu pojetí. Vždy však finance jako takové vyjadřovaly vztahy ke státnímu hospodářství, zejména peněžnictví a bankovnictví. Existence peněz,peněžních prostředků a operací a vztahů v rámci finanční soustavy je základem existence financí. Finančními vztahy rozumíme takové peněžní vztahy, které souvisejí s vytvářením, rozdělováním (distribucí), přerozdělováním (redistribucí) a užitím (realizací) peněz. Souhrn těchto finančních vztahů a jejich vnitřně provázaný systém se pak nazývá finance. Účelem financí je rozdělování a přerozdělování hrubého domácího produktu a národního důchodu. Finance lze přiřadit do peněžní kategorie a jejich nezbytným předpokladem je existence peněžního hospodářství. Samo rozdělování a přerozdělování hrubého domácího produktu a národního důchodu v rámci financí probíhá výlučně v peněžní podobě a případné hmotné (věcné) rozdělovací a přerozdělovací vztahy týkající se obou těchto ekonomických agregátů již nespadají do obsahu pojmu finance. Materiálním nositelem finančních vztahů jsou 9
peněžní prostředky, jejich subjektem je na jedné straně stát, orgány, které jej zastupují, či další subjekty veřejné sféry (obce, vyšší územní samosprávné celky a další veřejnoprávní korporace), na druhé straně potom podnikatelé, jednotlivci i další subjekty soukromé sféry. Peníze můžeme v obecné rovině definovat jako všeobecně přijímaný prostředek směny. Jinou definicí může být vymezení peněz jako finančního aktiva, ve které lidé věří, že bude všeobecně akceptováno při nákupu zboží a služeb nebo pří úhradě dluhu.tato definice však není zcela dostačující, protože ekonomická teorie při definování peněz vychází nejen z podstaty peněz, ale i z potřeb praktického měření jejich množství v ekonomice. V tomto pojetí je nutné rozlišovat teoretické a empirické definice peněz. Teoretická definice peněz definuje peníze jako jakékoliv aktivum, které je všeobecně přijímáno připlacení za zboží a služby nebo při úhradě dluhu. Empirická definice peněz vymezuje peníze jako taková aktiva, která nejlépe předpovídají vývoj daných makroekonomických proměnných které by peníze měly vysvětlit. V historickém vývoji, před používám peněz, si lidé mezi sebou vzájemně vyměňovali statky v procesu nazvané jako naturální směna, nebo také jako tzv. barterová směna (výměna zboží za zboží ekvivalentní hodnoty). Ranou formou peněz byly různé formy komodit jako plátno, mušle a následněji od období antických civilizací byly nahrazeny mincemi z drahých kovů až k postupnému dnešnímu vývoji a podobě, mincí papírových a bankovních (elektronických) peněz. Peníze mají následující základní funkce: prostředek směny v této funkci peníze umožňuji placení za zboží a služby a úhradu dluhu, tato funkce také vymezuje formu peněz zúčtovací jednotka prostřednictvím této funkce vyjadřujeme cenu zboží, služeb, kapitálu, práce, cizích měn, apod. uchovatel hodnoty uchovávání peněz v podobě akcií, nemovitostí, drahých kovů, apod. Převažující část peněz je držena ve formě jiných aktiv akcie, dluhopisy, apod. Množství peněz v ekonomice se měří pomocí měnových agregátů, které označujeme písmenem M. Jednotlivých zemích se definice agregátů v určité míře odlišují. Centrální banky v rámci Evropské unie i Evropská centrální banka operují nejčastěji s měnovými agregáty M1 (transakční peníze), M2 (širší peníze) a M3. Peněžní prostředky mohou mít buď podobu hotovostní, kdy vystupují jako oběživo (bankovky a mince), nebo podobu bezhotovostní, v níž jsou reprezentovány kladnými zůstatky na účtech (běžných i depozitních, včetně vkladních knížek) u bank a dalších finančních institucí. Finanční vztahy jsou pojmově užší než vztahy peněžní. Pokud peněžní vztahy třídíme z hlediska rozdělovací funkce, kterou je třeba v teorii financí stavět na první místo, protože finance jsou kategorií rozdělování a zapadají do celkové soustavy ekonomických nástrojů rozdělování, pak do peněžních vztahů vedle financí 10
patří i ceny a mzdy. Každá z těchto kategorií rozdělování je kategorií samostatnou, na druhé straně však všechny tři působí společně a navzájem. 1.2 Vymezení pojmu finančního práva Finanční právo představuje samostatné nekodifikované právní odvětví v rámci veřejného práva. Předmětem právní regulace jsou vztahy, které vznikají a realizují se v rámci vytváření a použití peněžních fondů, které jsou vytvářeny na základě veřejného zájmu, jsou určeny k uspokojování veřejných potřeb a peněžní prostředky, které jsou alokované v těchto fondech mají charakter veřejných peněz v rámci systému veřejných financí. Finanční právo vymezuje a upravuje postavení a chování subjektů ve finančních vztazích, v procesu alokace a distribuce peněžních prostředků v rámci veřejných peněžních fondů. Důležitým aspektem je regulace společenských vztahů za účelem stabilizace veřejných peněžních fondů. Společenské vztahy upravované finančním právem mají přímý dopad a vliv na veřejné finance. Finanční právo lze systematicky vnitřně rozčleněno na ucelené soubory nebo celky finančně právních norem s důrazem na obsah a příbuznost jimi regulovaných společenských vztahů. 11
kapitola 2 Charakteristika a vymezení. finančního systému a finančních institucí 2.1 Obecné vymezení Finanční instituce jsou jedním z ústředních pojmů finančního práva a představují nedílnou součást finančního systému v každé vyspělé ekonomice. Finanční systém je v každé ekonomice jedinečným strukturovaným prostorem, ve kterém se realizují finanční služby. 1 Na stabilitu, která je jedním z určujících faktorů finančního systému dohlížejí centrální banky, přičemž jakákoli nestabilita, a nebo jen krátkodobý výkyv může mít negativní dopad a následky pro konkrétní národní hospodářství dané země. V odborné ekonomické literatuře se lze setkat se dvěma základními typy finančních systémů. Prvním z těchto systému je: systém založený na finančních trzích 2 - tento je typický pro liberalizované ekonomiky, které existují např. ve Velké Británii nebo v USA systém založený na bankách 3 - tento je typický pro ekonomiky, ve kterých existují zřetelné zásahy státu do národního hospodářství. Tyto existují např. v Německu nebo v Rakousku 1 V mezinárodních statistikách a v mezinárodním pojetí je finanční systém označován jako financial services industry, zkratkou FSI. Zdroj: http://www.britannica.com 2 Z anglického výrazu financial markets-based system 3 Z anglického výrazu bank-based system 12