Benchmarking vybraného podniku

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín Benchmarking vybraného podniku Diplomová práce Autor: Bc. Jan Kobián Finance Vedoucí práce: doc. Ing. Josef F. Palán, CSc. Praha Duben, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Turnově, dne Jan Kobián

Poděkování: Rád bych touto cestou vyjádřil velké poděkování doc. Ing. Josefu F. Palánovi, CSc. za věcné připomínky, kladná doporučení a cenné rady pro tuto práci.

Anotace Diplomová práce se zabývala benchmarkingem vybraného podniku s cílem definovat změny v systému finančního řízení. K dosažení určeného cíle byl použit Benchmarkingový diagnostický systém finančních indikátorů INFA, který porovnal výsledky analýzy s hodnotami v odvětví, ve kterém podnik v rámci klasifikace CZ-NACE působí. Dále bylo pomocí poměrových ukazatelů provedeno mezipodnikové srovnání s hlavními konkurenty na trhu. Na základě zjištěných výsledků byl vyhotoven návrh změn v systému finančního řízení vybraného podniku. Klíčová slova: systém finančních indikátorů INFA, poměrové ukazatele, benchmarking Annotation The thesis dealt with the selected company benchmarking to define changes in the financial management system. To achieve the specified targets was used Benchmarking diagnostic system of financial indicators INFA, which compared the results of the analysis with values in the industry in which the company within the classification CZ-NACE operates. It was using the ratios of the comparisons between the major competitors in the market. Based on the results of the design was completed changes in the financial management of the chosen company. Keywords: system of financial indicators INFA, ratios, benchmarking

Obsah Úvod... 7 1 Teoretická část... 9 1.1 Finanční řízení firmy... 9 1.2 Charakteristika benchmarkingu... 11 1.2 Kategorie benchmarkingu... 12 1.3 Benchmarkingový cyklus... 15 1.4 Realizace benchmarkingu... 16 1.4.1 Benchmarkingový diagnostický systém finančních indikátorů INFA... 16 1.4.2 Benchmarking finanční výkonnosti... 18 1.5 Etický kodex benchmarkingu... 19 2 Metodika zpracování... 21 2.1 Systém INFA metodická část... 21 2.2 Benchmarking finanční výkonnosti... 34 3 Projektová studie... 39 3.1 Charakteristika firmy... 39 3.1.1 Základní údaje... 39 3.1.2 Statutární orgán představenstvo... 39 3.1.3 Předmět podnikání... 40 3.1.4 Akcionáři... 40 3.1.5 Hospodářské výsledky... 40 3.1.6 Historie a profil společnosti... 41 3.2 Benchmarking s klasifikací CZ-NACE... 43 3.2.1 Charakteristika odvětví... 44 3.2.2 Alternativní náklad na vlastní kapitál... 46 3.2.3 Benchmarking tvorby produkční síly... 52 3.2.4 Dělení EBIT... 56 3.2.5 Finanční stabilita... 59 3.3 Benchmarking finanční výkonnosti... 63 3.3.1 Charakteristika zkoumaných konkurentů... 63 3.3.2 Benchmarking rentability... 65 3.3.3 Benchmarking aktivity... 68

3.3.4 Benchmarking likvidity... 72 3.3.5 Benchmarking zadluženosti... 75 4 Vyhodnocení výsledků benchmarkingu... 78 Závěr... 80 Seznam použité literatury... 82 Seznam grafů... 84 Seznam obrázků... 85 Seznam tabulek... 85

Úvod Benchmarking je zejména v posledních letech velmi diskutovaným tématem. Možnosti, které se firmám otevřely při využívání konkurenčních výhod v oblasti finančního řízení se postupem času staly neodmyslitelnou součástí podnikových strategií. Bez informací, které jim benchmarking poskytuje, by firmy mohly jen těžko plnohodnotně posoudit všechny aspekty hospodaření a určit, zdali je daná situace v normě či nikoli. K tomu, aby podnik dokázal obstát v konkurenčních bojích, je klíčový neustálý přehled o finančním hospodaření a to jak v období vysokého hospodářského růstu, tak v období ekonomické krize, která zasáhla světovou ekonomiku v roce 2008 a s jejími následky se většina podniků nedokázala do dnešních dnů vyrovnat. Právě v dnešní době, která je ve znamení hospodářská recese může být benchmarking tím pravým nástrojem, s jehož pomocí podnik dokáže odhalit slabá místa ve finančním řízení a identifikovat nejvhodnější příležitosti k jejich eliminaci. Cílem této práce je navrhnout pro vybranou společnost na základě zjištění z provedeného benchmarkingu změny v systému finančního řízení. Aplikace benchmarkingu bude provedena na společnost Shell Czech Republik a.s. Jedná se o společnost, která má dominantní postavení na trhu a mezi provozovateli čerpacích stanic patří ke špičce v oboru. Vzhledem k tomu, že se jedná o společnost, která si od počátku jejího vstupu na trh udržuje pevné postavení mezi konkurencí a v oblasti hospodaření dobrou finanční výkonnost a stabilitu, je možné domnívat se, že změny ve finančním řízení nebudou hlouběji zasahovat do nastaveného ekonomického systému vybrané společnosti. K dosažení tohoto cíle bude nejprve provedena analýza pomocí Benchmarkingového diagnostického systému finančních indikátorů INFA, jehož provozovatel je Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Tento systém slouží podnikům k ověření finančního zdraví a porovnání výsledných hodnot s průměrem za odvětví, ve kterém analyzovaná společnost v rámci odvětvové klasifikace CZ- NACE působí. Další metodou k dosažení vytyčeného cíle bude benchmarkingové srovnání pomocí poměrových ukazatelů. Výběr finančních ukazatelů podléhá manažerskému pohledu, který se zaměřuje zejména na oblast rentability, likvidity a aktivity. Vzhledem k velikosti analyzované společnosti budou jako konkurenti do analýzy vybrány společnosti, které patří objemem prodeje mezi pět největších provozovatelů čerpacích stanic v České republice. 7

Diplomová práce je svým charakterem rozdělena na několik částí. První část vychází z teoretických základů a literárních rešerší. Zde je vysvětlen pojem benchmarkingu, jeho kategorie, charakteristika a využití pro podnik. Druhá část je věnována metodice zpracování, v této části budou podrobně popsány postupy a principy potřebné k pochopení a využití systému INFA. Dále budou definovány poměrové ukazatele použité pro zpracování mezipodnikového srovnání. Vybrané poměrové ukazatele budou okomentovány a určeny vzorce potřebné k jejich výpočtu. Poslední část diplomové práce je věnována aplikaci popsané metodologie na zvolený podnik. Pro výpočty jsou použita data z veřejně dostupných zdrojů z rozvahy a výkazu zisku a ztrát. Výsledné hodnoty budou posléze konfrontovány s hodnotami v odvětví a hodnotami dosaženými u největších konkurentů vybrané společnosti. Pro benchmarking bylo zvoleno období od roku 2007 do roku 2011. Práce by mohla být zdrojem cenných informací pro odbornou veřejnost nebo rovněž managementem společnosti, který ji může využít pro zhodnocení dosahované finanční výkonnosti v konfrontaci s průměrnými hodnotami v odvětví, ve kterém společnost působí a hodnotami u největších konkurentů. Dále by tato práce mohla firmě pomoci identifikovat slabá místa ve finančním řízení a stát se pomůckou při hledání nových cest, které by ji pomohly udržet si své místo na trhu. 8

1 Teoretická část V této části diplomové práce je po teoretické stránce představeno finanční řízení firmy, dále vysvětlen pojem benchmarking, jeho současné pojetí, přínosy, které podniku přináší, kategorizace, postupy a možnosti využití benchmarkingu. 1.1 Finanční řízení firmy Na podnik a podnikání je možné nahlížet různými pohledy, ať už z hlediska aspektů, použitých metodických nástrojů či různých vědeckých disciplín. Z hlediska ekonomie je nutné v souvislosti s podnikáním rozlišovat především jeho dvě stránky a to stránku věcnou a peněžní. Věcná stránka podnikání představuje zhmotnění vize a základního cíle podnikatele do konkrétního projektu. Ten je rozvíjen pomocí hmotných statků a prostřednictvím pracovní činnosti, jejímž prvotním zdrojem je pracovní síla reprezentovaná člověkem s cílem vytvářet konkrétní produkty, případně nabízet služby. Peněžní stránka podnikání představuje tok a proměnu peněz od počáteční investice, přes financování provozu a realizaci výstupů z procesu transformace, znovu na peníze. Moderní teorie chápou podnik jako hodnotový řetězec, v jehož rámci je opětovná transformace peněz ve formě vstupního kapitálu spojená s jeho zhodnocením v procesu tvorby výsledné hodnoty podniku. Výsledná hodnota je proti hodnotě vstupující do procesu transformace zvýšená o dodatečnou přidanou hodnotu, která představuje odměnu investora za riziko a náklady spojené s investováním. 1 Finanční řízení ve své podstatě spočívá ve výběru optimální varianty získávání externích a následně i interních zdrojů a jejich užití z hlediska základního financování cílů podnikání s přihlédnutím k různým omezujícím podmínkám. Cílem finančního řízení je tedy zhodnocování finančních prostředků a to s větším, čí menším důrazem na krátkodobý případně dlouhodobý horizont. Finanční řízení je ovlivněno časem i rizikem. Vliv času spočívá v tom, že finanční prostředky získané dnes mají větší hodnotu než prostředky získané v budoucnu. Důvodem je skutečnost, že získaný kapitál je možné investovat do dalších projektů, které mohou generovat požadovaný zisk. Vliv rizika spočívá v nebezpečí, že očekávané výnosy nebudou dosaženy nebo investovaný kapitál bude ztracen úplně. Rizika definujeme jako vnější, která zahrnují hospodářské krize, 1 ČIŽINSKÁ, Romana a Pavel MARINIČ. Finanční řízení podniku: moderní metody a trendy. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-3158-2. 9

inflace, neočekávané katastrofy a vnitřní, mezi která patří například chybná rozhodní manažerů. Snížení rizika je možné dosáhnout mnoha způsoby, jedním z nejpoužívanějších je diverzifikace výroby a investic. Většina podniků nepodceňuje rizika spojená s podnikáním a vytvářejí útvary zabývající se řízením rizik, které mají za úkol v největší možné míře eliminovat vznik rizik, popřípadě s nimi pracovat a hledat vhodné nástroje pro jejich zajištění. V oblasti finančního řízení platí pro práci s rizikem následující pravidla: při stejném riziku je preferován větší výnos před menším, při stejném výnosu je upřednostňováno menší riziko před větším, s výší rizika stoupá úměrně výnos, preferovány jsou finanční prostředky obdržení v kratším časovém horizontu, který zahrnuje méně neznámých faktorů než delší časový horizont. Mimo faktory času a rizika je finanční řízení ovlivňováno okolím firmy. Vliv okolí firmy je nutné chápat dynamicky a při finančním řízení je nutné odhadovat jeho pravděpodobný vývoj. Z těchto důvodů je nutné, aby firma soustavně a pravidelně sledovala dění ve svém okolí a na změny uměla operativně reagovat. Firmy mohou informace potřebné k odhadu vývoje čerpat z vládních a bankovních prognóz vývoje ekonomiky, z pravidelných přehledů o vývoji reálné ekonomické situace, z hodnocení ekonomiky zahraničními subjekty a z dalších odborných publikací. Mezi stěžejní vlivy na finanční řízení firmy patří výše a vývoj inflace, vývoj měnových kurzů, vývoj úrokových sazeb a daňová politika státu. Kompetence v oblasti finančního řízení jsou ve většině případů stanoveny v závislosti na velikosti podniku. U malých firem spadá tato odpovědnost na samotného jednatele společnosti, větší firmy stanovují hlavního účetního a velké společnosti vytváření ekonomická oddělení v jejich čele je finanční ředitel se štábem finančních manažerů. Mezi hlavní úkoly finančního managementu, bez ohledu na velikost podniku patří získávání kapitálu pro běžné i mimořádné potřeby společnosti a rozhodovat o jeho struktuře, umístění a případných změnách. Neméně důležitou činností finančního managementu společnosti je prognózovat, plánovat, analyzovat, kontrolovat a řídit hospodářskou stránku činnosti podniku tak, aby byla zajištěna jeho finanční stabilita. 10

Jedním z nástrojů, který je ve finančním řízení používán a v této práci bude tvořit hlavní téma je benchmarking, který společnosti poskytne cenné informace o finančním zdraví podniku a porovná výsledné hodnoty analýzy s konkurenty na trhu, ve kterém společnost působí. 1.2 Charakteristika benchmarkingu Základ pojmu benchmarking tvoří anglické slovo benchmark. V různě odborně zaměřených literaturách lze nalézt jeho význam jako standard, v novějších slovnících se uvádí komparativní bod či porovnávací ukazatel. Právě tento poslední výklad nejlépe charakterizuje podstatu benchmarkingu. Benchmarking je metoda zlepšování, za pomoci učením se od druhých, způsob řízení změny. Je to neustále pokračující činnost, která se snaží nalézt nejlepší praktické postupy uvnitř organizací s podobnými funkcemi a jejímž smyslem je dosáhnout lepších výkonu ve vlastní organizaci. Pojem benchmarking mohou jeho různí uživatelé vykládat různě. Pro některé je to jednoduše proces porovnávání nákladu, jiní o něm hovoří, když chtějí pojmenovat zlepšení služby. Jedna z definic říká, že je to využití strukturovaného porovnávání s cílem definovat a zlepšovat dobré praktické postupy. Benchmarking je technika trvalé optimalizace, která porovnává a analyzuje procesy popřípadě služby za účelem zjistit nejlepší praktické postupy, s nimiž se pak organizace poměřuje. 2 Benchmarking je postup, při němž jsme tak skromní, že přiznáme, že je někdo jiný v něčem lepší, a potom jsme tak chytří, že zjistíme, jak se jim v tom můžeme vyrovnat nebo je dokonce předstihnout. 3 Smyslem benchmarkingu je zjištění: Jak si analyzovaný subjekt stojí v konfrontaci s ostatními, především pokud jde o výstupy z jeho činnosti Jak je v organizaci nastavena personální, finanční a strategická politika. Poznání, jak některé věci dělají jiní. 2 HONUS, Rostislav, et al. Benchmarking ve veřejné správě. Praha : Ministerstvo vnitra České republiky, 2004. Dostupný z WWW: <http://www.benchmarking.vcvscr.cz/dokumenty/k001.pdf>. ISBN 80-239-3933-5. 3 NENADÁL Jaroslav, VYKYDAL David, HALFAROVÁ Petra. Benchmarking mýty a skutečnost. Praha : Management Press, 2011. ISBN 978-80-7261-224-6 11

Účelem benchmarkingu je vytyčit rozdíly, které pak lze využít k vymezení zlepšitelných oblastí. To je založeno na standardech nebo stanovené úrovni, kterou chce testovaný subjekt dosáhnout v poskytovaných službách. Benchmarking je především otázkou zdokonalování, každou informaci získanou prostřednictvím benchmarkingu je proto třeba využít k dosažení změny zlepšení služeb poskytovaných zákazníkům. Benchmarking umožňuje organizaci: neustále se zlepšovat, měřit výkon, porovnávat výkon své organizace s jinými, zvyšovat kvalitu služeb. 4 Benchmarking však nemusí být vždy pouze cestou k napodobení druhých, především těch úspěšnějších. Může být také východiskem pro hledání vlastní cesty. Uvědomění si odlišnosti vede k úvahám nad chováním a odhalení problémů je prvním krokem k jejich řešení. Benchmarking má pochopitelně i své nedostatky. Není snadné vyhledat vhodné subjekty pro srovnání a získat od nich potřebné informace, každý samozřejmě není z pochopitelných důvodů ochoten sdělit své know-how a v případě, že je dané řešení chráněno patentem, je velmi obtížné, ne-li dokonce nemožné jej převzít 5. 1.2 Kategorie benchmarkingu Z hlediska využití v praxi existují dva rozdílné přístupy k benchmarkingu, a sice výkonový a procesní. Pro potřeby této práce bude v praktické části na zvolený podnik aplikován benchmarking výkonný, který vybranou společnost porovná pomocí benchmarkingových nástrojů s jejími hlavními konkurenty a s odvětvím, ve kterém působí. Výkonný benchmarking Výkonový, neboli také indikátorový benchmarking dle ukazatelů je benchmarkingem založeným na datech. Srovnává relativní výkonnost oproti určitému počtu či souboru odsouhlasených měřítek výkonnosti a poměrových ukazatelů, často mezi hlavními konkurenty na trhu, popřípadě s odvětvím, ve kterém působí. Ve své podstatě tedy řeší otázku čeho 4 HONUS, Rostislav, et al. Benchmarking ve veřejné správě. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, 2004. Dostupný z WWW: <http://www.benchmarking.vcvscr.cz/dokumenty/k001.pdf>. ISBN 80-239-3933-5. 5 VEBER, Jaromír. Řízení jakosti a ochrana spotřebitele. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1782-1. 12

dosahuje organizace, jaké výkonnosti a kolika měrných jednotek. Velkou výhodou tohoto typu benchmarkingu je, že ve srovnání s procesním benchmarkingem je poměrně rychlý, nenáročný na personální a finanční zdroje. 6 Procesní benchmarking Procesní benchmarking měří individuální výkonnost procesu a jeho funkčnost. Měření nebo srovnání probíhá vesměs vůči organizacím, které jsou v provádění konkrétních srovnávaných procesů vůdčími organizacemi ve svém oboru. Procesní benchmarking hledá nejlepší praktiky v provádění jednotlivých procesů. Podmínkou však je, že předtím je nutné ověřit, zda tento proces provádí referenční organizace opravdu na špičkové úrovni. Zatímco výkonový benchmarking odpovídá na otázku co nebo kolik, procesní pojetí benchmarkingu hledá odpověď na otázku, jak organizace dosahuje vynikající výkonnosti, kterou lze analyzovat výkonným benchmarkingem. Výkonový benchmarking měří a srovnává důsledky, procesní přístup pátrá po příčinách. Z toho plyne, že procesní benchmarking obvykle vyžaduje návštěvy partnerů na místě, řádnou přípravu a určitá pravidla. Je-li pak jednou nejlepší praxe identifikována a organizace provádějící benchmarking jí porozumí, pak ji lze adaptovat pro aplikaci v jiné organizaci. Obecně je procesní benchmarking spíše využíván většími organizacemi. 7 Benchmarking lze rovněž segmentovat podle typů srovnávání, která jsou prováděna během vlastního procesu tak zvané benchmarkingové studie. Pro takový benchmarking existují čtyři typy skupin. Interní benchmarking Srovnává podobné činnosti, postupy či výkony v rámci různých podnikatelských jednotek jedné organizace. Příkladem může být srovnání přístupů k plánování výroby, které využívají různých manažerských informačních systémů v mnoha výrobních závodech jedné organizace. Obvyklý je tento typ u přiměřeně velkých, často nadnárodních organizací. Jako i další typy benchmarkingu má i tento typ své výhody a nevýhody. 6 RYČLOVÁ, M.. Český benchmarkingový index: Příručka pro podniky [online]. Verze 1. Czech Invest, 2007 [cit. 2013-03-02]. Dostupný z WWW: <http://www.czechinvest.org/data/files/prirucka-pro-podniky-531.pdf>. 7 RYČLOVÁ, M.. Český benchmarkingový index: Příručka pro podniky [online]. Verze 1. Czech Invest, 2007 [cit. 2013-03-02]. Dostupný z WWW: <http://www.czechinvest.org/data/files/prirucka-pro-podniky-531.pdf>. 13

Výhody: Relativně snadný přístup a možnost rychlé realizace benchmarkingu. Lze snadno zvolit srovnávací základnu. Identifikuje rozdíly mezi sesterskými organizacemi. Je dobrou přípravou na benchmarkingové aktivity vůči externím partnerům. Nevýhody: Příležitosti pro zlepšení jsou omezeny pouze na nejlepší praktiky v rámci korporace. Pro jednotky se slabší výkonností může být vnímán jako ohrožující či vyvolávat pocit druhořadosti. Má význam pouze v kontextu velkých organizací. Konkurenční benchmarking Tento typ se zaměřuje na specifické produkty, procesy nebo metody používané přímými konkurenty, které organizace považuje za nejlepší. Konkurenční procesní studie jsou obvykle prováděny třetí, nezávislou stranou, aby byly lépe ošetřeny konkurenční informace a aby výkonnost byla normalizována vůči odsouhlasené základně měřítek. Zprávu s informacemi schvalují všechny přispívající strany. Konkurenční studie obvykle měří současnou úroveň výkonnosti. Proto tyto studie obvykle neposkytují výsledky, jež by účastník mohl aplikovat za účelem zvýšení úrovně výkonnosti, dosahované v konkurenčním prostředí. Příkladem může být benchmarking srovnávající metody distribuce produktu využívajících služeb běžných distribučních kanálů. Výhody: Prioritní oblasti pro zlepšení mohou být stanoveny vzhledem ke konkurenci. Pomáhá odkrýt výchozí zájmovou oblast. Nevýhody: Rozsah je omezen množstvím konkurentů. Příležitosti pro zlepšení jsou omezeny na obvyklé či známé konkurenční praktiky. Těžko se získávají partneři k detailnímu a důvěryhodnému sdílení. 14

Funkční benchmarking Srovnává podobné funkce v rámci téhož odvětví nebo srovnává organizační výkonnost s výkonností vůdčí firmy v odvětví. Tento typ benchmarkingu je výbornou příležitostí k dosažení vynikajících výsledků a umožňuje podstatné zlepšení výkonnosti. Jako příklad lze uvést hodnocení systému řízení dodavatelů v organizacích reprezentujících různá odvětví. Generický benchmarking Srovnává pracovní praktiky nebo procesy, které jsou nezávislé na odvětví. Tato metoda nejvíce přispívá k inovacím a může vést ke změně paradigmat a reengineeringu specifických činností. Příkladem je studie na aplikaci čárových kódů v širokém okruhu různých odvětví. 1.3 Benchmarkingový cyklus Procesy, ve kterých je benchmarking aplikován na určený subjekt se rozcházejí spolu s názory autorů, kteří se touto problematikou zabývají. Jako společný faktor shledávají fakt, že se musí jednat o neustále se opakující cyklus, který povede k trvalému zlepšování. Organizace OMBI - The Ontario Municipal CAO's Benchmarking 8 popisuje benchmarkingový cyklus v sedmi krocích: Obr. 1 Benchmarkingový cyklus podle OMBI 1. Výběr činností pro benchmarking. 2. Vypracování profilu služeb. 3. Sběr a analýza dat o výkonu. 4. Stanovení pásma výkonu. 5. Identifikace nejlepších postupů. 6. Vypracování strategií pro porovnávání. 7. Vyhodnocení výsledků a procesů. [Zdroj - vlastní zpracování] 8 THE ONTARIO MUNICIPAL CAO\'S. Benchmarking Initiative [online]. 2002 [cit. 2013-02-01]. 01]. Dostupný z WWW: <http://www.ombi.ca/index.asp>. 15

1.4 Realizace benchmarkingu Pokud se v současné době podnik rozhodne pro aplikaci benchmarkingu, má k získání benchmarkingového srovnání na výběr z několika alternativ. Jednou z možností je využít některou z databází na internetu, ty mohou být buď volně přístupné, popřípadě za poplatek nebo jsou zpřístupněny po vložení registračních údajů. Liší se zejména množstvím srovnávaných firem a typem porovnávaných ukazatelů. Pokud podnik požaduje hloubkovou analýzu, má možnost využít benchmarkingového poradce, který má v dané tématice hluboké odborné znalosti a patřičné zkušenosti. Poradce pro benchmarking se vždy řídí Etickým kodexem, který zajišťuje postup v souladu s přísnými pravidly (viz. kapitola číslo 1.5). Další možností, která je časově, finančně i personálně náročnější, je tvorba benchmarkingu a vyhledání vhodných kandidátů ke konfrontaci vlastními silami. V této práci bude proveden benchmarking pomocí finančních indikátorů INFA, který pomůže zhodnotit postavení vybrané společnosti v odvětví, ve kterém působí a benchmarking finanční výkonnosti na základě poměrových ukazatelů, díky kterému získá vybraná společnost přehled o finanční situaci v konfrontaci s přímými konkurenty vybraného podniku. V dalších kapitolách bude u obou postupů dále po teoretické stránce podrobně analyzována jejich metodika, která bude v praktické části této práce převedena do praxe. 1.4.1 Benchmarkingový diagnostický systém finančních indikátorů INFA Jedná se o systém finančních indikátorů, který je výsledkem spolupráce státní správy, konkrétně Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen MPO) a akademickou sférou, kterou zde zastoupila instituce nejpověřenější a to Vysoká škola ekonomická v Praze, zastoupená Inkou a Ivanem Neumaierovými, kterým je autorství metodiky INFA připisováno. Státní správa zde zabezpečuje datovou základnu, programátorskou kapacitu a společně s VŠE metodický rámec a analytické práce. Systém INFA slouží podnikům k ověření jejich finančního zdraví a porovnání jejich výsledků s nejlepšími firmami v odvětví, popřípadě průměrem za odvětví. Identifikuje hlavní přednosti firmy a nejpalčivější problémy, které pomůže odhalit a tím představuje prvním krok k jejich řešení. Po zhodnocení výsledků je také východiskem pro formování a určení podnikové strategie. 16

Datovou základnou pro benchmarking aplikovaný prostřednictvím systému INFA představují data Českého statistického úřadu, která vycházejí z "Analýzy vývoje ekonomiky ČR a odvětví v působnosti MPO", které jsou dále kombinovány s daty z resortního šetření MPO ČR pro navazující "Finanční analýzy podnikové sféry v průmyslu a stavebnictví". Jedná se o čtvrtletní údaje šetřené ČSÚ a resortní šetření MPO ČR. 9 Systém slouží ke srovnání finančních výsledků mezi vybraným podnikem a výsledky podniků z daného odvětví, či nejlepšími firmami v odvětví. Datová základna systému INFA je k dispozici od roku 2002 a je aktualizována v pravidelných kvartálních intervalech. Ke spuštění je zdarma na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu. Vstupní údaje jsou do systému vkládány anonymně a nejsou svázány s identifikací konkrétního subjektu ani ukládány za účelem dalšího zpracování. Do systému jsou zapracovány vybrané údaje z finančních výkazů, kterými jsou rozvaha a výkaz zisku a ztrát. Po jejich zadání a zhodnocení má společnost okamžité informace o svém postavení v rámci odvětví, díky tomu dokáže snadno vyhodnotit své silné a slabé stránky a určit další směr své strategie. Benchmarkingový diagnostický systém finančních indikátorů INFA umožňuje trojí pohled na srovnání podniku s odvětvím: Základní benchmarking je nejjednodušší versí benchmarkingu, která je určena zájemcům o izolované porovnání vybraných ukazatelů za podnik s ukazateli za OKEČ. Základní benchmarking je založen na hodnocení jednotlivých finančních indikátorů bez vzájemných vazeb. Rozšířená verse benchmarkingu plně využívá možnosti benchmarkingového systému INFA. Je určena pro zájemce, kteří se nespokojí se srovnáváním jednotlivých izolovaných ukazatelů, ale chtějí vidět také jejich vazby a porovnat celkový stav finanční výkonnosti podniku se situací za OKEČ. Rozšířená verze benchmarkingu zahrnuje oproti základní versi pyramidové rozklady INFA a grafy vlivů dílčích ukazatelů na rozdíl vrcholového ukazatele. Pyramidové rozklady obsahují porovnání hodnot podniku oproti hodnotám nastaveného benchmarku. Profesionální benchmarking pracuje s rozšířenou versí benchmarkingu a navíc využívá možnost úpravy ratingového modelu. Je určena pro zájemce, kteří chtějí nejen vidět vzájemné vazby ukazatelů, ale také si sami vyprofilovat nastavení modelu pro odhad rizika. 9 Benchmarkingový diagnostický systém finančních indikátorů INFA [online]. 2005 [cit. 2013-02-04]. Dostupný z WWW: <http://www.mpo.cz/cz/ministr-a-ministerstvo/ebita/>. 17

Profesionální verse benchmarkingu zahrnuje stejně jako rozšířená verse pyramidové rozklady INFA a grafy vlivů dílčích ukazatelů na rozdíl od vrcholového ukazatele. Pyramidové rozklady obsahují porovnání hodnot podniku oproti hodnotám nastaveného benchmarku. 1.4.2 Benchmarking finanční výkonnosti Jedná se o mezipodnikové srovnání na základě poměrových finančních ukazatelů za dobu zpravidla delší než jeden rok. Toto srovnání je využíváno pro porovnání dané společnosti s přímou konkurencí s cílem odhalit silné či slabé stránky ve finanční, popřípadě provozní oblasti podniku. Analýza tohoto typu je určena zejména manažerům, pro které je výstupem především zpráva o efektivnosti využívaných zdrojů a srovnání s hlavními konkurenty na trhu. Nejsou to ale jen manažeři, pro které jsou takovéto informace důležité. Dalšími uživateli benchmarkingu finanční výkonnosti jsou investoři, pro které bude stěžejní co nejvyšší zhodnocení vloženého kapitálu. V neposlední řadě jsou to věřitelé a dlužníci, pro které budou nejvýznamnějším výstupem informace o likviditě a solventnosti. Poměrové ukazatele Z čistě aritmetického hlediska představují poměrové ukazatele vzájemný podíl vybraných položek účetních výkazů. Samotná hodnota těchto položek má ovšem pouze omezenou vypovídající schopnost a po praktické stránce je nutné analyzovat hodnotu mezi poměrovými ukazateli v čase a mezi vybranými společnostmi navzájem, což je právě smyslem benchmarkingu. Počet poměrových ukazatelů, které je možné konstruovat na základě finančních výkazů, je velmi vysoký. Pro potřeby benchmarkingu hodnotícího finanční výkonnost je zvolena následující skupina nejpoužívanějších ukazatelů do které patří: Rentabilita, Aktivita, Likvidita, Zadluženost, Tržní hodnota. 18

1.5 Etický kodex benchmarkingu Při aplikaci benchmarkingu je užitečné, aby jednotliví partneři našli shodu ve vzájemném přístupu v podobě tzv. etického kodexu vymezujícího základní pravidla komunikace, vztahu a poskytování informací. Lze namítnout, že se pracuje s daty a údaji veřejnými. Během procesu benchmarkingu si však partneři vzájemně otevřeně a s důvěrou vyměňují řadu informací, které, jsou-li "vytrženy z kontextu" a interpretovány bez vzájemných souvislostí, by mohly v určitých případech poškodit dobré jméno toho, jenž je poskytl, respektive jeho organizaci. Z těchto důvodů se prezentují výsledky a data přiměřeně "anonymní" formou. Je pak na rozhodnutí jednotlivého účastníka benchmarkingu, zda a jakým způsobem, zveřejní svá data. Etický kodex benchmarkingu jsou zásady chování při provádění srovnávacích studií. Vzorový etický kodex je zpracován na základě evropských zásad chování při provádění srovnávacích studií neboli benchmarkingu a vychází ze všeobecně uplatňovaných Zásad chování prosazovaných Mezinárodním střediskem srovnávacích studií (International Benchmarking Clearinghouse). Dodržování těchto zásad je možné popsat pomocí šesti principů 10, jejichž dodržování by mělo vést k účinnějšímu, efektivnějšímu a etičtějšímu provádění srovnávacích analýz: Princip přípravy Výpomoc partnerovi účastnícímu se srovnávací studie s přípravou, poskytnutí dotazníku a programu jednání. Princip kontaktu Respektování firemní kultury partnerských organizací. Práce na srovnávací studii musí probíhat pouze s osobami k tomu určenými partnerskou organizací, 10 ŠIROKÝ, Jan. Benchmarking ve veřejné správě. Praha : Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor modernizace veřejné správy. 2006. ISBN 80-239-7326-6 19

Princip výměny Ochota poskytnout stejný typ informací a ve stejné kvalitě jaký po partnerovi požadujete. Vzájemná komunikace by měla být srozumitelná hned od samého začátku. Musí být jasné, kdo co očekává. Vzájemná komunikace by měla předcházet případným nedorozuměním v provádění srovnávací studie. Princip důvěrnosti Účast organizace ve srovnávací studii je dobrovolná, důvěrné informace o její účasti a poskytnutých datech nesmí být bez jejího předchozího vyrozumění sděleny třetím stranám. Princip zákonnosti Respektovat anonymitu a dodržovat legislativu, Získávání informací nesmí být prováděno způsobem, který by se dal považovat za nesprávný, Princip splnění Plnění dohodnutých závazků vůči svému partnerovi. Provádět každou srovnávací studii ke spokojenosti všech zúčastněných. Tento etický kodex není právně závazným dokumentem. Účastníci každého projektu benchmarkingu by měli velmi podrobně projednat uvedené zásady, případně je upravit podle podmínek projektu, a následně se nejen zavázat k jejich dodržování, ale skutečně je během projektu dodržovat. 20

2 Metodika zpracování 2.1 Systém INFA metodická část Pro hodnocení odvětví je použita ukazatelová soustava INFA. Tento pyramidový rozklad je spojením finančního controllingu a controllingu rizik. Jejich spojení je uskutečňováno prostřednictvím ukazatelů, které vystupují jednak jako indikátory výkonnosti a jednak jako fundamenty pro odhad výše rizik. Smyslem controllingu je řídit hodnotu podniku směrem k jejímu zvyšování. Je zaměřen na plánování a rozpočtování, vyhodnocování plnění finančního plánu, řízení odchylek od plánu, kontrolu aktuálnosti plánu a jeho změny. Řídit odchylky znamená řešit je buď ex post nebo lépe se snažit je předvídat ex ante. Finanční controlling Controlling má zabezpečit, aby podnik postupoval podle plánu v souladu s aktuální strategií, která je odpovídající reakcí na vývoj okolí. Nekontroluje pouze plnění plánu, ale stále konfrontuje předpoklady, na kterých je plán postaven se skutečností, a pokud se situace změnila, stimuluje reakci. V podnicích ČR je rozšířen především finanční controlling, zatímco controlling rizik je v ČR zatím málo využíván, ale lze se s ním setkat u velkých zahraničních společností. V oblasti finančního controllingu jde o hodnocení výkonnosti, které se obvykle začíná finanční analýzou. Podle metody INFA se nehodnotí podniky podle tradičních seskupení, jak je tomu v paralelních soustavách finanční analýzy, kde se sledují finanční ukazatelé, které mapují firemní zadluženost, výnosnost, likviditu, aktivita atd., ale zaměřuje se na tři základní skupiny: 1. tvorbu produkční síly (EBIT/Aktiva), umožňující pohled na to, co podnik vyprodukuje bez ohledu na původ kapitálu a úroveň zdanění, 2. dělení EBIT mezi věřitele (úroky), stát (daně) a majitele (čistý zisk), 3. finanční stabilitu, tj. vztah životnosti aktiv k životnosti pasiv. 11 11 Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Benchmarkingový diagnostický systém finančních indikátorů INFA [online]. Praha 2012. [cit. 2013-02-01] Dostupné z WWW: <http://www.mpo.cz/cz/infa.html>. 21

Neumaierovi znázornili tyto tři skupiny graficky jako základní schéma modelu INFA, ve kterém jsou zmiňované oblasti zobrazeny jako provázený celek: Obr. 2. Základní skupiny kritérií v modelu INFA Zdroj: Neumaierová a Neumaier 12 První skupina ukazatelů popisuje vznik produkční síly. Produkční síla podniku je v modelu INFA charakterizována jako poměr zisku před úroky a zdaněním (angl. earnings before interest and taxes - EBIT) a aktiv, tedy s ukazatelem EBIT/Aktiva. Pomocí kritérií tvorby produkční síly můžeme zhodnotit schopnost firmy vytvářet výstup bez ohledu na kapitálovou strukturu podniku a vliv daní. Velikost tohoto významného kritéria je ovlivněna jednak obratem aktiv (Výnosy/Aktiva), jednak dosahovanou rentabilitou výnosů (EBIT/Výnosy). 13 Druhá skupina ukazatelů pojednává o tom, že vlastníkovi společnosti nenáleží celá hodnota EBIT, kterou podnik vytvořil. Část vzniklého EBIT se v podobě daně odvede státu, část připadne věřitelům formou úroků. Druhá skupina ukazatelů tak charakterizuje rozdělování vzniklého výstupu a hodnotí finanční politiku podniku. Mezi faktory, které dělení EBIT bezprostředně ovlivňují, patří daňové zatížení, rozsah zadlužení firmy, výše úrokové míry a podíl odměny vyžadujícího kapitálu, v metodě INFA je tento pojem definován jako úplatné zdroje. Ze zmiňovaných faktorů může podnik ovlivnit pouze některé. 14 Třetí skupina ukazatelů popisuje vztah mezi aktivy a pasivy. Na základě poměřování délky jejich životnosti je hodnocena schopnost firmy dostát svým závazkům vůči věřitelům ve smluveném čase. Tyto ukazatele tedy odpovídají na otázku, za jaké finanční stability je produkční síla vytvářena a rozdělována. Reprezentantem této oblasti hodnocení je ukazatel celkové likvidity podniku. 12 NEUMAIEROVÁ, I. NEUMAIER, I. Výkonnost a tržní hodnota firmy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0125-1. 13 MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČESKÉ REPUBLIKY. Finanční analýza podnikové sféry za rok 2010 [online]. Praha 2011. [cit. 2013-01-10] Dostupné z WWW: http://www.mpo.cz/dokument89407.html. 14a NEUMAIEROVÁ, I. NEUMAIER, I. INFA [online]. [cit. 2013-01-15] Dostupné z WWW: http://nb.vse.cz/~neumaier/infaanalyza.pdf. 22

Základní pyramidové rozklady Základním cílem je rozklad ukazatele, který by nejlépe vystihoval podnikatelský cíl podniku, případně hlavní úkol prováděné analýzy. Zvolený cílový ukazatel je vždy ve vrcholu pyramidy, v dalších, nižších vrstvách se ukazatel rozkládá na dva nebo více ukazatelů a vytváří tak tvar blížící se pyramidě. Každá finanční analýza vychází z finančních výkazů (rozvahy, výkazu zisku a ztráty a výkazu cash flow) a musí respektovat algoritmizovatelné vlastnosti, dané konstrukcí těchto výkazů a jejich vzájemných vazeb. Autoři INFA si uvědomují příčinné souvislosti a hierarchii finančních ukazatelů v jednotlivých skupinách a existenci vazeb mezi skupinami. Je to jedna z předností metodiky INFA, která používá pro jednotlivé skupiny pyramidový rozklad a nikoli paralelní ukazatelovou soustavu a definuje vazby mezi skupinami. Po vymezení kritérií v předchozí kapitole nyní můžeme schéma z obrázku č. 2 konvertovat do reálné podoby, ve které je používána. Systemizaci ukazatelů ztvárňuje základní schéma INFA (viz obrázek č. 3), které má tvar tří vzájemně propojených pyramid. Obr. 3 Jádro modelu INFA Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR 15 15 Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Metodika výpočtu [online]. Praha 2013. [cit. 2013-02-18] Dostupné z WWW: http://www.mpo.cz/cz/infa-cznace-metodika.pdf 23

První pyramida charakterizuje tvorbu EBIT prostřednictvím ukazatele EBIT/Aktiva (viz obrázek č. 4). Obr. 4 Tvorba EBIT Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR 15 Tento ukazatel je zároveň spojnicí pro druhý pyramidový rozklad, který charakterizuje dělení EBIT mezi věřitele, stát a majitele (viz obr. č. 5). Obr. 5 Dělení EBIT Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR 15 24

Třetí pyramida, propojená s předchozími pyramidovými rozklady, je vztah životnosti aktiv a životnosti pasiv, monitorující likviditu, která charakterizuje finanční stabilitu podniku (viz obr. č. 6). Obr. 6 Finanční stabilita Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR 15 Pyramidový rozklad ukazatele ROE Pro posouzení výkonnosti podniku je prioritní pohled majitele. Pro majitele je v oblasti finančního controllingu rozhodující rentabilita vlastního kapitálu. Ukazatel ROE je tak považován za jeden z klíčových kritérií výnosnosti kapitálu. Hodnota ROE by měla být vyšší než alternativní výnos stejně rizikové investice nebo míra výnosu bezrizikové alokace kapitálu na finančním trhu. Význam tohoto ukazatele plyne z toho, že se zde spojuje a vyjadřuje vlastnický zájem. Z prvních dvou pyramidových rozkladů bylo proto zdůrazněno právě ROE (viz obr. č. 7), jehož hodnota je jejich výslednicí. ROE vyplývá z prvních dvou pyramidových rozkladů (třetí pyramida ukazuje, za jaké finanční stability ROE vzniká). 25

Obr. 7: Pyramidový rozklad ROE Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR 15 V porovnání s jinými metodami se jedná pravděpodobně o nejkomplexnější pyramidový rozklad hodnoty ROE, jehož matematické vyjádření má následující tvar: [1] kde CZ čistý zisk (výsledek hospodaření po zdanění); Z zisk (výsledek hospodaření před zdaněním); EBIT zisk před úroky a zdaněním (provozní hospodářský výsledek); A aktiva; UM úroková míra; UZ úplatné zdroje (vlastní kapitál + bankovní úvěry + dluhopisy); VK vlastní kapitál. Controlling rizik Při odhadu rizika se dostáváme z oblasti čistě algoritmizovaných vztahů, tj. bezrozporných vztahů, do oblasti kombinace algoritmizovaných vztahů a vztahů s pravděpodobnostními vlastnostmi. Pro controlling rizik je použit upravený ratingový model INFA, který se jeví pro účely tohoto systému jako nejvhodnější. Principiálně přistupuje k uchopení rizika pomocí stavebnicového modelu, který je velmi podobný postupům, uplatňovaným v ratingových agenturách. Stavebnicový model odvozuje náklad na vlastní kapitál od bezrizikové sazby, ke které postupně přičítá rizikové přirážky za různé typy rizika. 26

Ratingové agentury hodnotí sice především věřitelské riziko, ale mnohé z jejich přístupů lze aplikovat i na hodnocení rizika majitele. Principy přístupu ratingových agentur jsou ovšem pro INFU inspirativní. Jejich základem je hledání fundamentů a indikátorů rizika. Konkrétní postup ratingových agentur je jejich know-how a agentury samozřejmě nemají žádnou potřebu ho zveřejňovat. Ovšem díky existenci matematicko-statistických studií lze na základě veřejně dostupných dat o uděleném ratingu a finančních dat podniku sestavit funkci, která by vedla ke stejným výsledkům, jako postup ratingové agentury. V praxi je možné setkat se s existencí dalších alternativních metod odhadu rizika, které jsou ve větší, případně menší míře používány. Studiem několika desítek matematicko-statistických modelů ratingu byly vytipovány důležité fundamentální charakteristiky ovlivňující riziko, které se zrcadlí v INFA modelu a bylo tak možné sestavit ratingovou funkci. Tím byla získána představa o vzájemném poměru rizikových přirážek a o tom, na které finanční a nefinanční ukazatele jsou přirážky navázány. Problémem zůstávalo usazení funkce tak, aby odpovídala realitě. Minimální riziko bylo dáno výnosem státních pokladničních poukázek, popřípadě výnosem desetiletých státních dluhopisů. Maximální hodnota rizika byla určena na základě expertních odhadů pracovníků z fondů rizikového kapitálu a ty její výši určili hodnotou 35% nad pokladniční poukázky. Takto nastavená funkce rizika byla podrobena testování. Pro testování byla použita data z agentury Bloomberg. Výsledkem je funkce hodnotící riziko pro středně rizikové podniky ve shodě se skutečností u testovaného vzorku podniků. Rizikové podniky jsou hodnoceny přísněji a málo rizikové podniky příznivěji než u testovaného vzorku podniků. Funkce je prioritně nastavena tak, aby vycházela pouze z dostupných dat a byla vhodná pro odhad rizika odvětví. Výši rizika reprezentuje alternativní náklad vlastního kapitálu (re). Tento ukazatel představuje výnosnost neboli zhodnocení vlastního kapitálu, kterou by bylo možné docílit v případě investice do alternativní (rozuměno stejně rizikové) investiční příležitosti. Alternativní náklad na vlastní kapitál (re) je součtem bezrizikové sazby (rf) a rizikové přirážky (RP). Riziková přirážka sestává z rizikové přirážky za finanční strukturu (rfinstru), finanční stabilitu (rfinstab), za podnikatelské riziko (rpod) a velikost podniku či likvidnost akcií (rla). S odhadem alternativního nákladu na vlastní kapitál souvisí také rozdělení podniků do čtyř kategorií (viz. Obr. č. 8). Porovnání zda podnik je ztrátový, má záporný vlastní kapitál nebo ROE je menší nebo rovno bezrizikové sazbě, je algoritmizovatelná vlastnost. Z tohoto důvodu je zařazení do 3. a 4. skupiny podniků bezrozporné. Pravděpodobnostní charakter má odhad 27

rizikové přirážky (RP). Z tohoto důvodu může být diskutabilní zařazení podniků do 1. nebo 2. skupiny. 16 Obrázek 8: Rozdělení podniku podle ROE Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR 15 Finanční stabilita (rfinstab) je první rizikovou přirážkou, která bude analyzována. Přirážka finanční stability charakterizuje vztahy životnosti aktiv a pasiv a je navázána na likviditu L3. Vzorec pro metodiku INFA: 3 +KBU [2] kde OA oběžná aktiva, KZ krátkodobé závazky, KBU krátkodobé bankovní úvěry. 16 Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Benchmarkingový diagnostický systém finančních indikátorů INFA [online]. Praha 2013. [cit. 2013-01-19] Dostupné z WWW: http://www.mpo.cz/cz/infa.html 28

Hodnoty v modelu INFA pro likviditu L3 jsou vymezeny intervalem od 1 do 2,5. Pokud podnik dosahuje hodnot nižších než 1, připočítává se nevyšší přirážka 10 % (když L3 XL1 pak rfinstab = 10.00%). Pokud se ovšem jedná o podnik s dobrou likviditou a jeho hodnota se dostane nad 2,5, bude přirážka za finanční stabilitu nulová (když L3 XL2 pak rfinstab = 0.00%). V případě, že podnik bude vykazovat hodnoty uprostřed daného intervalu (když XL1 < L3 < XL2), platí dle Ministerstva průmyslu a obchodu ČR následující předpis: rfinstab = 0,1 [3] kde XL2 horní hranice běžné likvidity XL1 dolní hranice běžné likvidity L3 běžná likvidita XL1 a XL2 jsou stanoveny individuálně pro každé odvětví. Dále je individuálně zohledňována finanční síla podniku a další skutečnosti jako jsou například velikost aktiv, významná mateřská společnost a jiné skutečnosti kdy si podnik může dovolit nižší likviditu. Doporučení pro individuální aplikaci metodiky: Hodnota XL1 >= 1,0 a hodnota XL2 <= 2,5. Např. pro průmysl v roce 2010 bylo XL1 = 1,25 a XL2 = 1,55. Většinou si nižší likviditu mohou dovolit velké podniky, a proto se doporučuje u podniků s aktivy do 10 mld. Kč nedělat žádnou korekci rizikové přirážky za likviditu a u podniků s aktivy nad 50 mld. Kč modifikovat rfinstab maximálním koeficientem 1 > K 0,2. V rozmezí 10 a ž 50 mld. Kč aktiv použít lineární nebo kvadratický průběh hodnoty koeficientu K. Dalším významným faktorem, který je možné zohlednit, je existence velké mateřské společnosti, která může podnik při horší likviditě podržet. 17 Velikost podniku ( rla ) je další rizikovou přirážkou s kterou systém INFA pracuje. Tato přirážka je navázána na velikost úplatných zdrojů podniku (UZ), to je součet vlastního kapitálu, bankovních úvěrů a dluhopisů. Pro potřeby benchmarkingu je nutné dodržet stanovený postup výpočtu úplatných zdrojů. V praxi však nelze úplatné zdroje omezit pouze 17 Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Benchmarkingový diagnostický systém finančních indikátorů INFA [online]. Praha 2012. [cit. 2013-01-29] Dostupné z www: http://www.mpo.cz/cz/infa.html 29

na tyto tři výše uvedené položky rozvahy. Zdali se skutečně jedná o úplatný zdroj, je třeba určit vždy individuálně. Jako tomu bylo v předešlém případě i zde je určen interval hodnot. Pokud jsou úplatné zdroje nad hranicí 3 mld. Kč je riziková přirážka za velikost podniku nulová (UZ 3 mld. Kč, rla = 0.00%) V případě, že jsou UZ pod 100 mil. Kč znamená to, že riziková přirážka bude maximální a bude dosahovat hodnoty 5 % (UZ 100 mil. Kč, pak rla = 5.00%). Pro případ, že hodnota UZ bude uvnitř intervalu (když 100 mil. Kč < UZ < 3 mld. Kč) pro výpočet rizikové přirážky se použije následující vzorec: rla =, [4]. Doporučení pro individuální aplikaci metodiky: Nejít s dolní hranicí pod 50 mil. Kč a s horní hranicí nad 10 mld. Kč. 18 Riziková přirážka za podnikatelské riziko podniku (rpod) je další přirážkou, která je navázána na ukazatel produkční síly (EBIT/Aktiva), její dostatečnou velikost neboli splnění podmínky pro práci s cizím kapitálem a předmět činnosti podniku. Podmínka zní: [5] kde EBIT zisk před úroky a zdaněním A UZ UM aktiva úplatné zdroje (vlastní kapitál + bankovní úvěry + dluhopisy); úroková míra Produkční sílu podniku v tomto případě porovnáváme s ukazatelem který je podle MPO ČR značen jako X1: 1 kde značení je stejné jako u vzorce [1] [6] 18 Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Benchmarkingový diagnostický systém finančních indikátorů INFA [online]. Praha 2012. [cit. 2013-02-10] Dostupné z WWW: http://www.mpo.cz/cz/infa.html 30

V případě, že je podnik ve ztrátě a produkční síla bude dosahovat záporných hodnot, podnikatelské riziko je tak vyhodnoceno jako maximální. Za toto riziko bude společnosti připočtena riziková přirážka ve výši 10% ( 0 pak rpod = 10.00%). Pokud podnikové účetnictví vykazuje zisk před úroky a zdaněním, ale dosahovaná hodnota produkční síly je nižší než hodnota ukazatele X1 ( vzorcem: 1 ), bude v takovém případě riziko vyjádřeno rpod 0,1 [7] kde EBIT zisk před zdaněním X 1 A produkční síla podniku podle MPO ČR aktiva Pokud ovšem produkční síla bude vyšší než X1, nebude s výše uvedeným vzorcem kalkulováno. Riziková přirážka, ovšem v tomto případě nebude nulová, jako tomu bylo v předchozích případech. Tato skutečnost vychází z předpokladu, že podnikatelské riziko existuje vždy a není tedy možné ho zcela eliminovat ( 1 pak rpod = minimální hodnota rpod v odvětví). Pro určení hodnoty rizikové přirážky vypracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR tabulku, kde definuje doporučené minimální hodnoty rpod pro jednotlivá odvětví. Riziková přirážka za finanční strukturu rfinstru je poslední přirážkou, se kterou INFA pracuje. K tomu, aby bylo možné stanovit hodnotu přirážky r FINSTRU je nutné pracovat souběžně s průměrnými váženými náklady na kapitálovou strukturu podniku WACC. V této souvislosti je vhodné připomenout základní vzorec pro průměrné vážené náklady, který je možné definovat takto 19 : WACC = rd 1 t re [8] kde r d náklady na cizí kapitál (úroky placené) 19 RŮČKOVÁ, Petra. Finanční analýza, metody, ukazatele, využití v praxi. Praha: Grada publishing, 2008. ISBN 978-80-247-2481-2 31

t D E C r e sazba daně z příjmů právnických osob cizí kapitál vlastní kapitál celkový dlouhodobě investovaný kapitál náklady vlastního kapitálu Pravdou je, že dosazení některých vstupů může být natolik náročné, potažmo imaginární až ohebné, že při výpočtu WACC je možné téměř vždy dospět k takovému číslu, které je vlastně potřeba. Proto upravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky vzorec s ohledem na konstrukci ukazatel r e využitého v systému kritérií INFA: Kde značení je stejné jako u vzorce [1] [9] Na hodnotu WACC se můžeme, za předpokladu, že podnik nemá cizí úročený kapitál podívat také jako na hodnotu re s tím, že v tomto případě je riziková přirážka za kapitálovou strukturu (rfistru) nulová. Pak platí: WACC = rf + rpod + rfinstab + rla [10] Po analýze rizikových přirážek a metodiky sestavení vzorce pro průměrné vážené náklady je možné jednoduchou matematickou úpravou vyjádřit ze vzorce xx náklady na vlastní kapitál r e : [11] kde značení je stejné jako u vzorce [1] 32

Doporučení pro individuální aplikaci metodiky: Problém může nastat při existenci extrémních hodnot úrokové míry, v takovém případě je doporučeno omezit úrokovou míru 0 UM 25%. Obdobně mohou se objevit extrémní hodnoty daňového zatížení. Doporučuje se 0 Z/CZ 100%. Pokud by vypočtená hodnota re byla nižší než WACC, je nutné vzít re = WACC. Podrobný postup odhadu re na základě výše uvedeného modelu není možno brát jako pevný algoritmus, to ovšem není možné ani u ratingových agentur, ale jako princip přístupu, v rámci kterého je třeba zohlednit odlišnosti hodnocených podniků. Alternativní náklad na kapitál za odvětví je propočten podnikově následujícím způsobem. Alternativní náklad na kapitál jednotlivých podniků je vážen jejich vlastním kapitálem a vzniklé požadované zisky jsou sečteny za odvětví a vyděleny agregovaným vlastním kapitálem za odvětví. Jde o přesnější propočet, než pokud bychom vycházeli z agregovaných odvětvových dat. Ratingový model INFA je založen na několika zjednodušujících předpokladech: 1. Za cenu cizího kapitálu je dosazena skutečná nebo odhadovaná úroková míra. 2. Je ztotožněna tržní hodnota cizího kapitálu s účetní hodnotou cizího úročeného kapitálu. 3. Je předpokládána nezávislost hodnoty váženého průměru nákladů na kapitál (WACC tzn. Weighted Average Capital Cost) na kapitálové struktuře. Změna kapitálové struktury pouze přerozděluje celkový náklad kapitálu mezi majitele a věřitele. 4. Ve vzorci WACC je za tvar (1- sazba daně z příjmů), charakterizující zdanění, použit podíl čistého zisku na zisku (Z CZ ), tzn. je zohledněn skutečný vliv zdanění. 5. Hodnota EBIT je provedena odhadem, kdy EBIT je ztotožněn s Provozním hospodářským výsledkem. 20 20 Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Finanční analýza podnikové sféry za rok 2010 [online]. Praha 2011. [cit. 2013-01-16] Dostupné z WWW: download.mpo.cz/get/44436/49924/580371/priloha002.pdf 33

2.2 Benchmarking finanční výkonnosti V této kapitole budou charakterizovány nejdůležitější poměrové ukazatele, včetně vzorců pro jejich výpočet. Vybrané ukazatele poslouží k mezipodnikovému srovnání a určení finančního zdraví a výkonnosti vybraného podniku. Ukazatele rentability Ukazatele rentability jsou konstruovány jako poměr konečného efektu dosaženého podnikatelskou činností (výstupu) k nějaké srovnávací základně (vstupu). Pro následující ukazatele rentability obecně platí, že čím vyšší rentabilita je, tím je to pro podnik lepší. 21 Rentabilita celkových aktiv (ROA) ř ě í á % [12] Ukazatel ROA je vrcholový ukazatel efektivnosti podnikání. Informuje o výši efektu, který vytváří majetek podniku a který je následně rozdělen na čistý zisk, placený úrok a daň z příjmu. Pomocí ukazatele ROA se hodnotí výkonnost podniku bez ohledu na výši daňové sazby. Rentabilita vlastního kapitálu (ROE) í á % [13] ROE je velmi frekventovaný ukazatel, neboť měří míru zhodnocení kapitálu, vloženého do podnikání přímo jeho majiteli. Představuje hodnotu zisku po zdanění připadající na jednu jednotku vlastního kapitálu. Hodnota tohoto ukazatele by měla být vyšší než míra výnosu bezrizikové investice. Rentabilita tržeb (ROS) č ý ž % [14] 21 KISLINGEROVÁ, E. a kol.: Manažerské finance. Praha : Nakladatelství C. H. Beck 2010. ISBN 978-80-7400-194-9 34

Rentabilita tržeb představuje podíl hospodářského výsledku a tržeb. Pro manažery představuje informaci, kolik korun zisku připadne na jednu korunu tržeb, neboli jaká je skutečná celková marže společnosti, po zvážení všech jejích nákladů na cizí kapitál, zaměstnance, provoz, atd. Proto také někteří autoři namísto označení ROS využívají označení operating profit, neboli provozní zisk, toto značení se používá hlavně ve Spojeném království. Ukazatele aktivity Z těchto ukazatelů je snadno zjistitelné, jak efektivně daná firma nakládá se svými finančními prostředky popřípadě jakou má vyjednávací sílu vůči dodavatelům. 22 Obrat aktiv ž [15] Tento ukazatel představuje množství prostředků, které je firma ročně schopna vygenerovat z množství zdrojů, které má k dispozici. Doba splatnosti pohledávek á á ž Doba splatnosti pohledávek udává počet dnů, které uplynou mezi vystavením faktury za zboží či hotových výrobků a okamžikem připsání peněžních prostředků na účet. Čím je tento časový interval delší tím déle poskytuje podnik svým obchodním partnerům bezplatný obchodní úvěr. 23 [16] Obrat zásob á ž á Tento ukazatel vyjadřuje průměrný počet dní, po které jsou zásoby vázány v podniku do doby jejich spotřeby popřípadě do doby jejich prodeje. [17] 22 ŠIMAN, J.; PETERA, P. Financování podnikatelských subjektů. Teorie pro praxi. Praha: C. H. Beck. 2010. ISBN 978-80- 7400-117-8 23 VOCHOZKA, Marek. Metody komplexního hodnocení podniku. Praha: Grada publishing. 2011. ISBN 978-80-247-3647-1 35

Ukazatele likvidity Ukazatele likvidity obecně analyzují schopnost podniku dostát svým krátkodobým závazkům. Při vysoké likviditě, minimalizuje společnosti riziko nesolventnosti, jde však proti požadavku na co nejvyšší rentabilitu. K tomu, aby byl podnik likvidní, musí mít vázány určité prostředky v oběžných aktivech, zásobách, pohledávkách a na účtech. Je úkolem managementu řídit podnik tak, aby dosáhl vysoké rentability při přiměřené úrovni likvidity. 24 Běžná likvidita ěž á ěž á á é á [18] Ukazatel měří, kolikrát oběžná aktiva pokryjí krátkodobé závazky podniku. Z praktického hlediska to znamená, kolikrát by byl podnik schopen uspokojit věřitele, kdyby veškerá oběžná aktiva proměnil na hotovost. Interval ve kterém by se měla hodnota běžné likvidity pohybovat je v rozmezí 1,6 až 2,5. Nikdy by neměla klesnout pod hodnotu 1. Pohotová likvidita á ěž á á á é á [19] Do svého čitatele zahrnuje nejméně likvidní část oběžných aktiv, zásoby a tak je přesnějším ukazatelem vyjadřujícím schopnost podniku dostát svým krátkodobým závazkům než běžná likvidita. Doporučená hodnota pro pohotovou likviditu je v intervalu 0,7 až 1. Jestli-že je ukazatel roven přesně jedné, znamenalo by to, že je podnik schopen dostát svým závazkům bez nutnosti prodeje zásob. Hotovostní likvidita í ěž í ř á é á [20] Jedná se o nejpřesnější ukazatel, protože hodnotí schopnost podniku uhradit krátkodobé závazky v daný okamžik. Doporučená hodnota se má pohybovat okolo 0,2. Ukazatele zadluženosti Ukazatele zadluženosti charakterizují základní proporce vlastního a cizího kapitálu a také zadluženost vlastního kapitálu. Využívání cizího kapitálu při podnikání patří mezi základní způsoby zvyšování výnosnosti kapitálu (vlastního kapitálu) investovaného zakladateli podniku. 24 VOCHOZKA, Marek. Metody komplexního hodnocení podniku. Praha: Grada publishing. 2011. ISBN 978-80-247-3647-1 36

Ukazatele zadluženosti zkoumají právě využití cizího kapitálu ve společnosti. Vyšší míra cizího kapitálu může být tedy chápána jako pozitivní, protože přispívá k vyšší rentabilitě vlastního kapitálu. Z opačného pohledu však cizí kapitál přináší další náklady v podobě úroků a nadměrná úroveň cizího kapitálu může společnost přivést až do situace, kdy nebude schopna hradit úrokové platby a stane se nesolventní. Ukazatel věřitelského rizika ž é í [21] Ukazatel věřitelského rizika poměřuje množství cizího kapitálu k celkovým aktivům firmy. Tento ukazatel charakterizuje finanční úroveň podniku a definuje míru krytí firemního majetku cizími zdroji. Vyšší hodnoty jsou rizikem pro věřitele, především pak pro banku. Ukazatel úrokového krytí Ú é í ý á ý ú [22] Ukazatel úrokového krytí vyjadřuje, kolikrát může klesnout hodnota zisku, aby byl podnik stále ještě schopen udržet cizí zdroje na stávající úrovni. Hodnota ukazatele by nikdy neměla klesnout pod 6, prahovou hodnotou je 1, což znamená, že každé snížení zisku bude znamenat ztrátu. Míra zadluženosti í ž í í á [23] Jedná se o poměrně významného ukazatele zejména pro banku z hlediska poskytnutí úvěru. Cizí zdroje by neměly překročit jeden a půl násobek hodnoty vlastního jmění; optimální stav je případě, že hodnota cizích zdrojů je nižší než vlastního jmění. Ukazatel tržní hodnoty Ukazatele tržní hodnoty nebo také ukazatele kapitálového trhu, jak zní doslovný překlad z anglického výrazu market value rations se od předchozích skupin poměrových ukazatelů odlišují jednou skutečností, pracuje totiž s tržními hodnotami. 37

Tyto ukazatele tedy vyjadřují hodnocení firmy pomocí burzovních ukazatelů. Pro jejich důležitost je vyhledávají zejména investoři z hlediska hodnocení návratnosti investovaných prostředků. K nejdůležitějším ukazatelům této skupiny patří účetní hodnota akcií, čistý zisk na akcii, dividendový výnos, ukazatel P/E a poměr tržní ceny akcie k účetní hodnotě 25. Vzhledem ke skutečnosti, že většina společností vybraných do benchmarkingového srovnání není volně obchodovatelná na burze, popřípadě se nejedná o akciové společnosti, není pro tuto práci podmětné ukazatele tržní hodnoty dále analyzovat. 25 RŮČKOVÁ, Petra. Finanční analýza - metody, ukazatele, využití v praxi - 2. aktualizované vydání. Praha: Gada publishing. 2008. 120 s. ISBN 978-80-247-2481-2 38

3 Projektová studie Po podrobném popsání teoretických principů a metodických aparátů, které byly nezbytné pro správné pochopení funkčnosti a proveditelnosti jednotlivých typů benchmarkingu, bude v této části diplomové práce představena vybraná společnost, která bude podrobena benchmarkingové studii. Závěr této práce je věnován návrhu případných změn ve finanční řízení daného podniku. 3.1 Charakteristika firmy 3.1.1 Základní údaje Datum zápisu: 26. 4. 1991, Obchodní firma: Shell Czech Republic a.s., Sídlo: Praha 4, Antala Staška 2027/79, PSČ 140 00, IČO: 15890554, Oficiální logo společnosti Právní forma: Akciová společnost, Obr. 9 Spisová značka: 690 B, Městský soud v Praze. 3.1.2 Statutární orgán představenstvo Složení představenstva k 31. prosinci 2012 bylo následující: Jméno Petr Pražský Petr Bobysud Aleš Holan Jiří Eminger Petr Dušek Funkce Předseda Místopředseda Místopředseda Člen Člen 39

Složení dozorčí rady k 31. prosinci 2012 bylo následující: Jméno Ladislav Patera Daniel Vagaský Martin Valerián Funkce Předseda Člen Člen 3.1.3 Předmět podnikání Hlavním předmětem podnikání společnosti je provozování čerpacích stanic a prodej automobilových a motocyklových olejů, maziv a dalších chemických výrobků. Dále je společnost zapojena do provozování zásobovacích systémů českých letišť. 3.1.4 Akcionáři Jediným akcionářem společnosti Shell Czech Republic a.s. je Shell Overseas Investments B. V., se sídlem na adrese Carel van Bylandtlaan 30, Haag 2596 HR, Nizozemské království 3.1.5 Hospodářské výsledky V roce 2007 společnost Shell CR navázala na úspěšná předchozí léta růstem tržeb za prodej zboží o bezmála 20% oproti roku 2006. V tvorbě výše zisku rovněž nezaostala za předchozími roky. Nejvýznamnějšími přispěvateli do celkového výnosu byl útvar provozu čerpacích stanic, úsek nákupu a zpracování ropy realizovaný ve společnosti Česká Rafinárenská a.s. Úsek provozu čerpacích stanic dále posiloval své působení na trhu rozšiřováním počtu čerpacích stanic pro veřejnost podporované dlouhodobým marketingovým programem. K historickému nárůstu objemu prodeje došlo v úseku olejů a maziv pro automobilový průmysl. Rok 2008 byl pro společnost Shell CR ve znamení úspěchu, v tržbách za prodej zboží opět zaznamenala růst o 9,8% a i přes počínající období ekonomické recese ve 4. čtvrtletí dokazovala svou robustnost a stabilitu. Rovněž v tvorbě zisku dosáhla společnost velmi dobrého výsledku. V rámci ekonomických ukazatelů byl patrný nárůst podílu pohledávek po splatnosti k celkovým pohledávkám z obchodních vztahů, což bylo způsobeno především promítnutím hospodářské krize do oblasti nákladní přepravy a tedy problémy dopravních 40

společností dostát svým závazkům. V roce 2008 pokračovala společnost ve zvyšování počtu čerpacích stanic, kdy jejich celkový počet k 31. 12. 2008 byl 172. Rok 2009 byl pro českou ekonomiku velmi náročný. Důsledky prohlubující se celosvětové hospodářské krize se významně projevily také v oboru podnikání společnosti Shell CR, kdy v rámci snížení celkové výkonnosti i v rámci mezinárodní ekonomiky výrazně poklesla poptávka po petrolejářských produktech. Vzniklá situace zapříčinila, že po řadě let kdy společnost vykazovala trvalý ekonomický růst, došlo v roce 2009 k meziročnímu poklesu tržeb za zboží o 29%. Rovněž v tvorbě zisku zaostala společnost za předchozími roky. V rámci dalších ekonomických ukazatelů byl zaznamenán nárůst pohledávek po splatnosti. V roce 2010 došlo k mírnému zlepšení ekonomické situace v České republice, které bylo podpořeno hospodářským oživením světové ekonomiky. V oboru podnikání společnosti Shell CR však nadále přetrvávala nižší poptávka po petrolejářských produktech. To se také odrazilo na celkovém hospodářském výsledku, kdy bylo poprvé od založení společnosti druhý rok v řadě dosaženo meziročně nižších tržeb za prodej zboží a to ve výši 21,86 mld. Kč, což představovalo meziroční pokles o 3,7%. Pozitivním bylo dosažení zisku ve výši přes 224 mil. Už méně pozitivní ovšem byl pokračující nárůst pohledávek po splatnosti. V roce 2011 přetrvávala negativa z předchozích dvou let, z příznivého zisku z roku 2010 se společnost dostala do ztráty ve výši 302 mil. Kč. Za vzniklým negativním hospodářským výsledkem stojí především situace v rafinérském segmentu, kdy došlo meziročně k poklesu objemu zpracované ropy a výraznému snížení rafinérských marží. Na konci roku 2011 provozovala společnost 183 čerpacích stanic. 3.1.6 Historie a profil společnosti Začátky firmy Shell sahají zhruba 200 let zpět do starého Londýna, kde místní starožitník Marcus Samuel dovážel mořské lastury z Dálného Východu jako módní doplněk exotických dekorací. Jeho podnikatelské záměry tak položily základy pro budoucí ambiciózní projekty jeho synů Marcuse Juniora s bratrem Samem, kteří se později ujali provozování rodinné firmy. V té době se ropa používala v převážné míře pro svícení a maziva, přičemž tento sektor byl usídlen v Baku v tehdejším Rusku s jeho velkými zásobami vysoce kvalitní ropy se strategickou přírodní přístavní zátokou. Nástupem technologických změn zejména pak rychlý vývoj spalovacího motoru, vedl k nárůstu poptávky po palivu pro dopravní účely. Tato skutečnost dala podmět bratrům 41

Samuelovým k tomu, aby nakoupili flotily parníků určených pro přepravu ropy a naplno tak využili svých znalostí a zkušeností v lodní dopravě. Tento krok se později ukázal jako revoluční a Samuelovi zanedlouho vlastnili významnou dopravní a obchodní společnost, která spravovala mimo jiné jednu z největších flotil námořních tankerů na světě. Po velkolepém úspěchu, který bratři Samuelové zaznamenali, přijali pro svou společnost v roce 1897 název Shell Transport and Trading Company. Jako své logo používali na počest svého otce mořskou lasturu, jejíž tvar a barevné znázornění prošlo za dob svého působení řadou změn, až se její konečná podoba ustálila na žlutooranžové mušli s bílým podkladem. Takto stylizovaný obrázek má firma Shell ve svém znaku dodnes. V současnosti je logo Shell registrováno ve více než 160 zemích a patří celosvětově k nejúspěšnějším a nejlépe rozeznatelným firemním znakům. Na základě dlouholeté tradice jsou oleje a maziva firmy Shell pojmenovávány podle latinských názvů mořských mušlí a lastur. V České republice zastupuje od roku 1991 firmu Shell (Shell Transport and Trading Co. Ltd. z Velké Británie a Royal Dutch Petroleum Co. z Holandska) její dceřiná společnost Shell Czech republic a.s. Za dobu svého působení vybudovala společnost Shell na území české republiky soustavu 183 čerpacích stanic, ve kterých nabízím svým zákazníků bohatou nabídku kvalitních automobilových a motocyklových olejů, pohonných hmot, maziv a dalších chemických výrobků. Čerpací stanice pod logem značky Shell jsou na území České republiky provozovány samostatně i formou frenčízingu. Tato produktová charakteristika není ovšem zdaleka vyčerpávající. Firma Shell v České republice pevně zakotvila a snaží se rozvíjet ekonomiku i v mnoha dalších oblastech. Do privatizace a rozvoje českých rafinerií investovala mateřská firma 57,5 milionů dolarů a další miliony dolarů do provozování zásobovacích systémů českých civilních letišť. Společnost Shell Czech Republic se podílí ze dvou třetin na celkové dodávce pohonných hmot pro pražské letiště Ruzyně. Pro civilní letiště v Brně a Ostravě je dodávka pohonných hmot stoprocentní. Další zajímavostí, je používání produktů firmy Shell v medicinálním a kosmetickém průmyslu. Základový medicinální olej Shell Ondina používají renomované kosmetické firmy pro výrobu vysoce kvalitních krémů a tělových mlék. Záběr má tedy společnost Shell opravdu široký. V roce 1999 Shell Czech Republic a.s. výrazně zkonsolidoval vnitřní organizační strukturu a hlouběji implementoval svůj evropský model regionálního řízení orientovaného po obchodních aktivitách. To znamená, že v rámci Skupiny Shell jsou výsledky jednotlivých 42

činností (např. provoz čerpacích stanic, prodej maziv, letecká sekce, chemické produkty, atp.) agregovány a vyhodnocovány na úrovni regionů (např. Evropa či Jižní Amerika), nikoliv jednotlivých zemí. 26 V rámci společnosti Shell Czech Republic a.s. působí tyto organizační složky: Aviation - plnění letadel leteckých společností na letištích Praha, Brno, Ostrava, Commercials - prodej automobilových a průmyslových olejů a maziv, velkoobchod s pohonnými látkami a provoz karetního systému EuroShell, Chemicals - prodej výrobků kvalifikované chemie a chemických polotovarů pro další zpracování, Retail - provoz čerpacích stanic. Cílem společnosti je stát se vedoucí a rozhodující firmou s nejvyššími preferencemi ze strany klientů a být tak nejúspěšnější firmou v oboru. Tohoto cíle chce společnost dosáhnout bezchybným uspokojováním potřeb svých zákazníku, inovací produktu a zkvalitňováním nabídky služeb. Vytyčené cíle jsou společností dosahovány v souladu se snahou o bezpečné životní prostředí, co nejméně zatěžované provozem firemních prostředků, a na základě zdokonalování profesionality podnikových zaměstnanců. S výrobky a službami Shell je bez nadsázky možné střetnout se na každém kroku, i když si to mnohdy člověk ani neuvědomujeme. A právě v tom spatřuje firma Shell své poslání. Bez zbytečných okázalostí pomáhat lidem vytvářet lepší svět pro sebe i pro své děti. 27 3.2 Benchmarking s klasifikací CZ-NACE Srovnání finančních indikátorů společnosti Shell Czech republik a.s. s referenčními hodnotami v daném odvětví bude sledováno v období od roku 2007 do roku 2011. Takto zvolený časový interval má své opodstatnění, v roce 2007 přistoupil Český statistický úřad ke změně v klasifikování ekonomických činností z OKEČ, který byl používán od roku 2003 na klasifikaci CZ-NACE, která splňuje podmínky dané Evropskou unii, zohledňuje technologický rozvoj a strukturální změny hospodářství za posledních 15 let, je relevantnější 26 Shell česká republika. Stručná charakteristika společnosti. [online]. Praha 2013. [cit. 2013-01-25]. Dostupný z WWW: http://www.shell.cz/aboutshell/at-a-glance.html 27 The Shell.global homepage. Who we are [online] 2013. [cit. 2013-02-05]. Dostupný z WWW: http://www.shell.cz/aboutshell/who-we-are/history/corporate-history.html 43

s ohledem na hospodářskou realitu a lépe srovnatelná s jinými mezinárodními klasifikacemi. Změna, ke které ČSÚ přistoupil, měla za následek přeřazení podniků v nově uspořádaném členění podnikatelských činností a odlišné poskytování údajů o firmách, prováděné Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, tomu se také musela přizpůsobit i metodika zpracování odvětvových hodnot. Pokud by do analýzy byla zakomponována data před rokem 2007, nejednalo by se v rámci odvětví o důvěryhodné a kvalitní srovnání. Vstupní data do diagnostického systému finančních indikátorů INFA jsou čerpány z veřejně dostupných zdrojů, kterými jsou účetní výkazy společnosti, konkrétně výroční zprávy společnosti za roky 2007, 2008, 2009, 2010 a 2011. 3.2.1 Charakteristika odvětví Pro určení dostatečné vypovídající hodnoty prováděné analýzy musí být vybraná společnost správně zařazena do odvětví podle již zmiňované klasifikace CZ-NACE. K bezchybnému výběru požadované kategorie zpracoval Český statistický úřad Registr ekonomických subjektů, který je volně přístupný všem uživatelům na internetových stránkách ČSÚ. Společnost Shell Czech republik a.s. je v Registru ekonomických subjektů identifikována následujícím způsobem 28 : 28 Český statistický úřad. Registr ekonomických subjektů [online]. Praha 2013. [cit. 2013-02-26] Dostupný z WWW: http://registry.czso.cz/irsw/detail.jsp?prajed_id=497794 44

Obr. 10 Zařazení společnosti v rámci CZ-NACE [Zdroj: Český statistický úřad] 29 Český statistický úřad definuje podnikatelské činnosti dle CZ-NACE kódem charakterizující dané odvětví, přičemž první úroveň je označena alfabetickým kódem sekce, která ovšem není součástí kódu činnosti. Další členění identifikuje ostatní úrovně klasifikace. Jak je patrné z obr. 9 analyzovaná společnost Shell Czech republik a.s. se nesoustředí pouze na svou hlavní podnikatelskou činnost, kterou je provoz čerpacích stanic a prodej pohonných hmot, ale v zájmu rozšíření svých aktivit postupem času rozšířila své působení i do oblastí, které tvoří jakou si podpůrnou částí primárních ekonomických aktivity společnosti. Pro potřeby systému INFA bude společnost Shell ČR zařazena do sekce s označením G 47, který nese název Maloobchod, kromě motorových vozidel. 29 Český statistický úřad. Registr ekonomických subjektů [online]. Praha 2013. [cit. 2013-02 26]. Dostupné z WWW: <www: http://registry.czso.cz/irsw/detail.jsp?prajed_id=497794> 45