MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA ÚSTAV PODNIKOVÉ EKONOMIKY

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA ÚSTAV PODNIKOVÉ EKONOMIKY Analýza finanční situace podniku Pivovar a sodovkárna Jihlava, a.s. Bakalářská práce Martin Šebesta Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Iva Živělová, CSc. BRNO 2008

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci na téma Analýza finanční situace podniku Pivovar a sodovkárna Jihlava, a.s. vypracoval samostatně za použití uvedených pramenů a literatury. V Brně dne 6. května 2008. podpis

Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat paní prof. Ing. Ivě Živělové, CSc., vedoucí mé bakalářské práce, za cenné rady, náměty a věcné připomínky, které přispěly k vypracování této bakalářské práce. Dále bych rád poděkoval panu Ing. Dušanu Hasoňovi, členovi představenstva analyzované společnosti, za ochotu a za poskytnutí materiálů a informací o podniku.

Abstrakt Cílem této bakalářské práce je provést analýzu finanční situace podniku Pivovar a sodovkárna Jihlava, a.s. na základě rozboru účetních výkazů za období 2002 2006, identifikovat hlavní činitele, které nejvíce ovlivnily hospodaření podniku ve sledovaném období a navrhnout doporučení, která by vedla ke zlepšení jeho finanční situace. Práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. V teoretické části jsou popsány metody a pojmy finanční analýzy. V praktické části jsou aplikovány základní metody finanční analýzy jako horizontální analýza, vertikální analýza, analýza poměrových ukazatelů, analýza pyramidových soustav ukazatelů a modely predikce finanční tísně. Na základě zjištěných výsledků jsou navržena opatření vedoucí ke zlepšení finanční situace podniku. Abstract The aim of the bachelor s thesis is to perform the analysis of financial situation of the company Pivovar a sodovkárna Jihlava, a.s. on the basis of analysis of financial statements during the period 2002 2006, to identify the main factors which have most influenced management of the company in the focused period and to propose recommendations that would lead to improvement of its financial situation. The thesis is divided into a theoretical part and practical part. In the theoretical part, methods and conceptions of the financial analysis are described. In the practical part, basic methods of the financial analysis are applied such as horizontal analysis, vertical analysis, analysis of ratio indicators, analysis of pyramidal systems of indicators and models of prediction of company s financial stringency. On the basis of discovered results, arrangements leading to improvement of company s financial situation are suggested.

OBSAH 1 ÚVOD... 8 2 LITERÁRNÍ REŠERŠE... 9 2.1 Pojem finanční analýza... 9 2.2 Uživatelé finanční analýzy... 10 2.2.1 Interní uživatelé... 10 2.2.2 Externí uživatelé... 11 2.3 Zdroje informací pro finanční analýzu... 12 2.3.1 Rozvaha a její slabé stránky... 13 2.3.2 Výkaz zisků a ztrát a jeho slabé stránky... 14 2.4 Metody finanční analýzy... 15 2.5 Analýza absolutních ukazatelů... 17 2.5.1 Horizontální analýza... 17 2.5.2 Vertikální analýza... 18 2.6 Analýza poměrových ukazatelů... 18 2.6.1 Ukazatele zadluženosti... 19 2.6.2 Ukazatele likvidity... 22 2.6.3 Ukazatele aktivity... 23 2.6.4 Ukazatele rentability... 25 2.7 Analýza pyramidových soustav ukazatelů... 27 2.7.1 Rozklad rentability celkového vloženého kapitálu... 29 2.7.2 Rozklad rentability vlastního kapitálu... 30 2.8 Modely predikce finanční tísně... 31 2.8.1 Altmanův model... 32 2.8.2 Index důvěryhodnosti podniku... 33 3 CÍL PRÁCE A METODIKA... 34 4 VLASTNÍ VÝSLEDKY... 35 4.1 Charakteristika podniku... 35 4.1.1 Základní údaje o podniku... 35 4.1.2 Historie a současnost podniku... 36 4.1.3 Výrobní sortiment... 36 4.2 Horizontální analýza... 38 4.2.1 Horizontální analýza aktiv... 38

4.2.2 Horizontální analýza pasiv... 40 4.2.3 Horizontální analýza výkazu zisků a ztrát... 42 4.3 Vertikální analýza... 44 4.3.1 Vertikální analýza aktiv... 44 4.3.2 Vertikální analýza pasiv... 46 4.3.3 Vertikální analýza výkazu zisků a ztrát... 47 4.4 Analýza poměrových ukazatelů... 49 4.4.1 Ukazatele zadluženosti... 49 4.4.2 Ukazatele likvidity... 51 4.4.3 Ukazatele aktivity... 53 4.4.4 Ukazatele rentability... 55 4.5 Analýza pyramidových soustav ukazatelů... 56 4.5.1 Rozklad rentability celkového vloženého kapitálu... 56 4.5.2 Rozklad rentability vlastního kapitálu... 57 4.6 Modely predikce finanční tísně... 59 4.6.1 Altmanův model... 59 4.6.2 Index důvěryhodnosti podniku... 60 5 ZÁVĚR... 62 6 SEZNAM LITERATURY... 66 7 SEZNAM PŘÍLOH... 67

1 ÚVOD V současné době dochází k rostoucí proměnlivosti ekonomického prostředí a spolu s rozvojem informačních a komunikačních technologií, intenzifikací výroby a liberalizací trhů se též objevují stále větší tlaky ze strany konkurence zejména zahraničních firem. Pro podnik je tedy stále těžší obstát v náročném tržním prostředí, dosahovat co největší výnosnosti a hospodárnosti, tvořit nové hodnoty pro vlastníky a včas reagovat na neustále se měnící okolí podniku. V souvislosti s tím se zvyšují požadavky na podnikové vedení, které musí chování podniku důkladně zvažovat a nesmí provádět takové kroky, které by mohly ohrozit jeho fungování. Pro efektivní rozhodování je tedy nezbytná dobrá znalost finanční situace podniku. Nástrojem, který lze pro tyto účely použít, je finanční analýza. Finanční analýza má ve finančním řízení podniku nezastupitelné místo. Její význam neustále roste a dostává se do povědomí jak majitelů, manažerů a zaměstnanců podniku, tak i obchodních partnerů, konkurenčních firem a široké veřejnosti. Každý z těchto subjektů se zajímá o různé oblasti finančního hospodaření podniku, ať už jde o podnikovou stabilitu, rentabilitu, likviditu či zadluženost, vždy požaduje takové informace, které by mu pomohly se správně a včas rozhodnout. V této oblasti totiž platí, že každé nesprávné rozhodnutí může znamenat citelnou ztrátu. Těžiště finanční analýzy leží v rozboru účetních výkazů, které mají zdroj ve finančním účetnictví. Finanční analýza poměřuje údaje z účetních výkazů pomocí různých metod, na jejichž základě jsou zkoumány jednotlivé oblasti finančního hospodaření podniku. Výsledky finanční analýzy se používají pro komplexní posouzení finančního zdraví podniku, určení jeho silných a slabých stránek a odhad budoucího vývoje jeho finanční situace. Pro kvalitní finanční řízení je nutná správná interpretace a kvalifikované a komplexní ekonomické posouzení výsledků finanční analýzy, aby mohla být navržena opatření vedoucí ke zlepšení finančního hospodaření podniku. 8

2 LITERÁRNÍ REŠERŠE 2.1 Pojem finanční analýza Finanční analýza je významnou součástí finančního řízení podniku, protože zajišťuje zpětnou vazbu mezi předpokládaným efektem řídících rozhodnutí a skutečností. Zaměřuje se na ohodnocení minulosti, současnosti a předpokládané budoucnosti finančního hospodaření podniku. (VALACH 1997) Finanční analýza se zabývá rozborem činnosti, ve které hrají dominantní roli finanční částky a čas. Jedná se například o finanční rozbory jednotlivých investičních záměrů, finanční analýzy výsledků hospodaření podniků spolu s prognózami jejich vývoje apod. (DOUCHA 1996) Finanční analýza provádí systematický rozbor získaných dat obsažených v účetních výkazech, rozbor jednotlivých jejich položek, rozbor agregovaných dat a rozbor vztahů a vývojových tendencí. (SEKERKA 1996) Finanční analýza jako formalizovaná metoda poměřuje získané údaje mezi sebou navzájem a rozšiřuje jejich vypovídací schopnost. Umožňuje dospět k závěrům o celkovém hospodaření a finanční situaci podniku, podle nichž je možné přijmout určitá rozhodnutí. (VALACH 1997) Vnitřní finanční analýza tj. analýza pro potřeby podniku je zaměřena na zjištění likvidity podniku nebo na zhodnocení jeho minulých výsledků. Cílem finanční analýzy iniciované zvenčí je určení a ohodnocení kredibility podniku nebo jeho investičního potenciálu. (BLAHA, JINDŘICHOVSKÁ 2006) Cílem finanční analýzy je provést diagnózu finančního hospodaření firmy za pomoci specifických metodických postupů, odhalit případné poruchy a poukázat na silné stránky podniku. Z hlediska řízení je finanční analýza spojovacím článkem mezi finančním účetnictvím jako zdroje potřebných informací a finančním plánováním jako obrazu předpokládaného vývoje podniku. (ŽIVĚLOVÁ 1998) Hlavní úkoly finanční analýzy lze shrnout do následujících oblastí: (ŽIVĚLOVÁ 1998) Verifikace dosažených výsledků, kvantifikace příčin, které výsledky ovlivnily a systematické hodnocení vzájemných souvislostí za účelem určení reálného finančního postavení podniku. 9

Hledání rezerv v provozní a investiční činnosti podniku, možnost hlubší analýzy podniku v oblasti pohybu peněžních prostředků, výnosů, nákladů, využití majetku a finančních zdrojů. Východisko pro sestavení krátkodobých a dlouhodobých finančních plánů, které jsou podkladem pro rozhodování v budoucnosti. Nástroj kontroly, protože umožňuje zjišťovat, do jaké míry jsou opatření realizovaná v podniku úspěšná a jestli se projevují ve zlepšování nebo zhoršování finanční situace podniku. Finanční analýza má tedy ve finančním řízení podniku nezastupitelné místo. Průběžná znalost finanční situace podniku umožňuje správně se rozhodnout při získávání finančních zdrojů, při stanovení optimální finanční struktury, při alokaci volných peněžních prostředků, při poskytování obchodního úvěru, při volbě dividendové politiky apod. Pravidelné provádění finančních analýz je velkým přínosem pro všechny typy podniků, protože může s předstihem upozornit na problémy v hospodaření podniku. Pokud jsou signály finanční krize včas rozpoznány, je možno předejít celkové krizi podniku. Bez kvalifikovaného a komplexního ekonomického posouzení a správné interpretace výsledků finanční analýzy se však můžou přijmout chybná rozhodnutí ve finančním řízení podniku, které pak prohloubí finanční problémy. (ŽIVĚLOVÁ 1998) 2.2 Uživatelé finanční analýzy Uživatelé finanční analýzy se dělí na interní a externí. Každá skupina uživatelů finanční analýzy se snaží získat rozdílné informace na základě jejich primárních motivů, ale všichni uživatelé mají společné, že informace získané finanční analýzou používají pro svá rozhodnutí. (ŽIVĚLOVÁ 1998) 2.2.1 Interní uživatelé Majitelé podniku si finanční analýzou ověřují, jestli prostředky, které do firmy investovali, jsou zhodnocovány a řádně využívány. Zajímá je zejména vývoj ukazatelů tržní hodnoty firmy, ukazatelů výnosnosti a sledují také vztah peněžních toků k dlouhodobým závazkům podniku. 10

Manažeři podniku využívají informace pro operativní a dlouhodobá rozhodování o podniku. Zajímá je vývoj vlastního podniku a vývoj finanční situace obchodních partnerů a konkurenčních podniků. Zaměstnanci podniku mají zájem na prosperitě a finanční stabilitě svého podniku z důvodu jistoty zaměstnání a mzdové a sociální perspektivy. 2.2.2 Externí uživatelé Obchodní partneři zahrnují odběratele a dodavatele. Odběratelé firmy (zákazníci) se zajímají především o dlouhodobou stabilitu podniku. Dodavatelé si ověřují možnost a reálnost plnění uzavřených smluv a zajímají se především o platební schopnost podniku, strukturu oběžných aktiv a krátkodobých závazků a o průběh peněžních toků. Banky a jiní věřitelé sledují především solventnost a likviditu podniku a hodnotí výnosnost podniku v delším časovém horizontu pro zjištění schopnosti tvorby peněžních prostředků a úhrady přijatých závazků. Držitelé dluhopisů podniku se zajímají zejména o finanční stabilitu podniku a jeho platební schopnost. Zjišťují zda jim bude cenný papír splacen včas a v dohodnuté výši. Investoři se rozhodují, do kterého podniku vloží svůj kapitál. Zajímají se tedy především o stabilitu podniku, o jeho další rozvoj, o míru rizika a míru zhodnocení vloženého kapitálu. Burzovní makléři se zajímají o informace o finanční situaci podniků obchodovaných na burze cenných papírů pro rozhodování o obchodech s cennými papíry. Konkurenční firmy využívají informace pro srovnání s vlastními výsledky, odhalení silných a slabých stránek konkurenčních podniků a tím upevnění svého postavení na trhu. Stát a jeho orgány potřebují údaje pro formulování hospodářské politiky státu, pro kontrolu plnění daňových a jiných odvodových povinností podniků a pro statistické účely. Auditoři, účetní a daňoví poradci podniku prostřednictvím finanční analýzy odhalují nedostatky ve finančním hospodaření podniku a navrhují nápravná opatření ke stabilizaci podniku. 11

2.3 Zdroje informací pro finanční analýzu Pro provedení finanční analýzy jsou nezbytné informace o podniku, které jsou dostatečně kvalitní a poskytnou nezkreslený obraz o finanční situaci podniku. (ŽIVĚLOVÁ 1998) Zdroje informací pro finanční analýzu lze shrnout do následujících skupin: (KOVANICOVÁ, KOVANIC 1997) Finanční informace: účetní výkazy finančního účetnictví a výroční zprávy, vnitropodnikové účetní výkazy, předpovědi finančních analytiků a vrcholového vedení podniku, burzovní zpravodajství, zprávy o vývoji měnových relací a úrokových měr, hospodářské zprávy informačních médií. Kvantifikovatelné nefinanční informace: podniková statistika produkce, poptávky, zaměstnanosti, odbytu apod., interní směrnice, prospekty, oficiální ekonomická statistika. Nekvantifikovatelné informace: zprávy ředitelů, vedoucích pracovníků jednotlivých útvarů a auditorů, komentáře manažerů, komentáře odborného tisku, osobní kontakty, nezávislá hodnocení a prognózy. Odhady analytiků jednotlivých institucí Nejběžněji dostupné informace o finanční situaci podniku jsou ve výroční zprávě společnosti (účetní závěrce). Úplnost informací ve výročních zprávách je v jednotlivých firmách různá. (BLAHA, JINDŘICHOVSKÁ 2006) Podle zákona č. 563/91 Sb., o účetnictví musí účetní závěrka zahrnovat rozvahu (bilanci), výkaz zisků a ztrát (výsledovku) a přílohu. Příloha obsahuje obecné údaje o účetní jednotce, informace o účetních metodách a o obecných účetních zásadách, 12

doplňující informace k rozvaze a výkazu zisků a ztrát a přehled o peněžních tocích. (VORBOVÁ 1997) Účetní výkazy jsou sestavovány na podkladě finančního účetnictví jako procesu, který shromažďuje, eviduje, třídí a dokumentuje údaje o hospodaření podniku. (VALACH 1997) Hlavním nedostatkem účetních výkazů jako zdroje pro finanční analýzu je skutečnost, že vykazují údaje vztahující se k minulosti. To sebou nese riziko, že stav zachycený ve výkazech nemusí být již aktuální. Proto je ve finanční analýze kladen velký důraz na novelizace, odhad výsledků a předpoklady. (BLAHA, JINDŘICHOVSKÁ 2006) 2.3.1 Rozvaha a její slabé stránky Rozvaha vyjadřuje stav majetku podle druhů a zdrojů krytí k určitému okamžiku a umožňuje hodnotit strukturu zdrojů a majetku podniku. (VORBOVÁ 1997) V levé části rozvahy jsou aktiva společnosti, tedy přehled toho co podnik vlastní a co podniku dluží jiné ekonomické subjekty. V pravé části je ukázán způsob financování aktiv podniku. (BLAHA, JINDŘICHOVSKÁ 2006) Slabé stránky (BLAHA, JINDŘICHOVSKÁ 2006) Rozvaha nevyjadřuje přesně současnou hodnotu majetku podniku. Účetní standardy používají jako základ pro ocenění aktiv a pasiv historickou hodnotu (původní pořizovací cenu), která ale neodráží současnou hodnotu aktiv a pasiv. K určení reálné hodnoty některých rozvahových položek musí být použit odhad. Jedná se například o pohledávky očištěné z hlediska návratnosti, jejichž hodnota by měla být založena na jejich prodejnosti a stálá aktiva, jejichž reálná hodnota by se měla zakládat na době použitelnosti nebo životnosti. Při ohodnocování dlouhodobých (stálých) aktiv se běžně používá odepisování, což je postupné snižování jejich hodnoty. Zhodnocování aktiv se však téměř nikdy nebere v úvahu. Skutečná životnost aktiva je jen zřídka vázána na jeho odepsanost. V rozvaze nejsou zahrnuty různé položky jako lidské zdroje, zkušenosti a kvalifikace zaměstnanců a podpora společnosti významnými hospodářskými 13

subjekty, které mají vnitřní hodnotu a objevují se tedy objektivní potíže s jejich oceněním. 2.3.2 Výkaz zisků a ztrát a jeho slabé stránky Výkaz zisků a ztrát sleduje tvorbu hospodářského výsledku, podává přehled o nákladech a výnosech za jednotlivé činnosti a slouží pro hodnocení schopnosti podniku zhodnocovat vložený kapitál. (VORBOVÁ 1997) Slabé stránky (BLAHA, JINDŘICHOVSKÁ 2006) Výsledek hospodaření za účetní období (zisk) není roven čisté hotovosti vytvořené firmou za dané účetní období a nevyčísluje skutečný hotovostní příjem. Výkaz zisků a ztrát je sestaven na akruální bázi (narostlé od určitého data) a ne na bázi hotovostní. Zachycuje souvislosti mezi výnosy podniku dosaženými v určitém období a náklady spojenými s jejich vytvářením. Z důvodu toho, že náklady nejsou téměř nikdy vynaloženy ve stejném období a nákladové a výnosové položky se neopírají o skutečné hotovostní příjmy a výdaje, tak ani výsledný čistý zisk neodráží skutečnou hotovost získanou hospodařením firmy v daném období. Výnosy a náklady se objevují v účetních výkazech, i když v daném období nedošlo k žádnému pohybu hotovosti. Do výnosů běžného období není zahrnuto inkaso plateb z prodeje realizovaného na úvěr v předchozím období. Náklady jako mzdy, platy a režie (položky na akruální bázi) nemusejí být vždy skutečně zaplaceny ve stejném období, kdy jsou uvedeny ve výkazu zisků a ztrát. Některé náklady zahrnuté ve výkazu zisků a ztrát nejsou vůbec hotovostním výdajem. Jedná se například o odpisy, které nepředstavují odliv hotovosti z firmy, přestože se při výpočtu čistého zisku odečítají. 14

Podle (KOVANICOVÁ, KOVANIC 1997) patří mezi nejdůležitější faktory, limitující vypovídací schopnost účetních výkazů: Orientace na historické účetnictví, která nebere v úvahu změny tržních cen majetku, ignoruje změny kupní síly peněžní jednotky a tím zkresluje hospodářský výsledek běžného roku. Inflace, která ovlivňuje přímo nebo nepřímo a v různé míře aktiva, pasiva a hospodářský výsledek. Změny v ekonomickém prostředí jako změny úrokových sazeb, pohyby kursů cizích měn, změny ve mzdové politice, odvětvové změny apod. Změny v legislativě ve státní fiskální politice, obchodním právu, zdravotním a sociálním pojištění, celních a devizových předpisech apod. Sezónní a konjunkturální výkyvy během roku, které způsobují, že stavové veličiny v rozvaze nezobrazují průměrné celoroční podmínky. Chybějící údaje pro srovnání výsledků s minulými obdobími, s jinými obdobnými podniky, s odvětvovými údaji apod. Vlivy nepeněžních faktorů, které se v účetních výkazech nemohou objevit přímo jako kvalita pracovní síly, firemní značka, sociální vztahy, úroveň managementu apod. Problém srovnatelnosti údajů účetních výkazů téhož podniku v časové řadě a s jinými podniky. 2.4 Metody finanční analýzy Obecně se rozlišují dva přístupy k hodnocení hospodářských jevů. (SEDLÁČEK 1999) Fundamentální analýza je založena na rozsáhlých znalostech vzájemných souvislostí mezi ekonomickými a mimoekonomickými jevy, na zkušenostech odborníků, na jejich subjektivních odhadech a na citu pro situace a jejich trendy. Zpracovává velké množství kvalitativních údajů, a pokud využívá kvantitativní informace, odvozuje obvykle své závěry bez použití algoritmizovaných postupů. Technická analýza používá matematických, statistických a dalších algoritmizovaných metod ke kvantitativnímu zpracování ekonomických dat s následným kvalitativním a kvantitativním ekonomickým posouzením výsledků. 15

Finanční technická analýza má následující etapy: (SEDLÁČEK 1999) 1. výpočet ukazatelů zkoumaného podniku, výběr srovnatelných podniků, příprava dat a ukazatelů, výpočet a ověření předpokladů o ukazatelích, 2. srovnání hodnot s odvětvovými průměry, výběr metody pro hodnocení ukazatelů, výpočet relativní pozice firmy, 3. analýza časových trendů, 4. analýza vztahů mezi ukazateli pomocí pyramidové soustavy, 5. návrh na opatření ve finančním plánování a řízení. Finanční technická analýza může být členěna ze tří hledisek: (ŽIVĚLOVÁ 1998) a) podle způsobů srovnání hodnot ukazatelů: prostorová analýza, trendová analýza, srovnání s plánem, srovnání s odhadem experta. Prostorová analýza je založena na srovnání vypočtených hodnot ukazatelů s hodnotami v konkurenčních podnicích. Umožňuje tedy mezipodnikové srovnání. Základní podmínkou při srovnávání podniků je obdobný charakter činnosti podniků a podobné ostatní parametry charakterizující podnik, zejména velikost a právní forma podnikání. Je také nutné věnovat stálou pozornost možným zdrojům zkreslení, které jsou dány účetní metodikou. Trendová analýza vychází ze srovnání hodnot ukazatelů v čase. Časové srovnání umožňuje zachytit kladné a záporné vývojové tendence a na základě jejich poznání vytvářet a korigovat přijatá řídící rozhodnutí. Z trendu vývoje ukazatelů lze velmi rychle učinit základní diagnózu a při konstrukci společného grafu vývoje hodnot různých ukazatelů jsou možné určit typické poruchy zdravého financování podniku. Trendová analýza je nejčastějším způsobem hodnocení ukazatelů a bývá doplňována prostorovou analýzou. Srovnání s plánem je založeno na porovnání skutečně dosažených hodnot ukazatelů s hodnotami vypočtenými na základě plánovaných vstupních údajů. Srovnání s plánem splňuje základní cíl finanční analýzy, a to zjištění a rozbor případných disproporcí mezi předpokládaným a skutečným efektem rozhodování. 16

Srovnání s odhadem experta vychází z odhadu zkušeného analytika a jeho subjektivních představ o tom, jaké mají být optimální hodnoty ukazatelů v daném podniku. b) podle používaných matematických postupů: elementární metody finanční analýzy, vyšší matematicko-statistické metody finanční analýzy. Elementární metody finanční analýzy využívají elementárních matematických postupů, které můžou být využívány širokým okruhem uživatelů. Vyšší matematicko-statistické metody finanční analýzy využívají metod matematické statistiky. Nejčastěji se užívá regresní diskriminační analýza a výpočet korelačních koeficientů. Tyto metody by měly být vždy konfrontovány s výsledky získanými pomocí jiných metod. c) podle používaných ukazatelů a způsobů jejich interpretace: horizontální analýza, vertikální analýza, analýza poměrových ukazatelů, analýza pyramidových soustav ukazatelů, predikce finanční tísně podniku. 2.5 Analýza absolutních ukazatelů Výchozím bodem finanční analýzy je tzv. horizontální a vertikální rozbor účetních výkazů, který umožňuje vidět původní absolutní ukazatele z účetních výkazů v určitých souvislostech. (KISLINGEROVÁ, HNILICA 2005) 2.5.1 Horizontální analýza Horizontální analýza zjišťuje procentní změny jednotlivých položek účetních výkazů oproti předcházejícímu období. Z těchto změn lze odvozovat i pravděpodobný vývoj ukazatelů v budoucnosti. Pro dobrou vypovídací schopnost horizontální analýzy je nutné mít k dispozici dostatečně dlouhou časovou řadu a v časové řadě zajistit srovnatelnost údajů. Výstupy z horizontální analýzy lze vyjádřit i ve formě bazických nebo řetězových indexů. (ŽIVĚLOVÁ 1998) 17

absolutní změna = ukazatel t ukazatel t - 1 procentní změna = absolutní změna / ukazatel t - 1 100 kde t příslušný rok 2.5.2 Vertikální analýza Vertikální analýza spočívá v převedení ukazatelů v absolutních hodnotách na relativní procentní vyjádření ke stanovenému základu. Při rozboru rozvahy se považují za základ celková aktiva nebo pasiva a ostatní položky rozvahy se vyjádří ve vztahu k této základně. Při rozboru výkazu zisků a ztrát se považují za základ celkové výnosy, tj. celkový obrat. (VORBOVÁ 1997) Horizontální a vertikální analýza bývá označována jako procentní rozbor z důvodu toho, že převádí ukazatele v absolutních hodnotách na relativní. Procentní rozbor má své výhody a nevýhody. (ŽIVĚLOVÁ 1998) Výhody procentního rozboru: porovnání výkazů podniku v delším časovém horizontu, srovnání výsledků podniku v rámci oboru jako celku, srovnání výkazů v rámci vnitropodnikových útvarů, porovnání podniku se srovnatelnými podniky oboru. Nevýhody procentního rozboru: neodhalování příčin změn, měnící se absolutní základna pro výpočet ukazatelů, možnost obsahové nesrovnatelnosti vykazovaných údajů. 2.6 Analýza poměrových ukazatelů Analýza poměrových ukazatelů je nejvíce užívanou metodou finanční analýzy. Je založena na využití poměrových ukazatelů, pomocí nichž jsou zkoumány jednotlivé oblasti finančního hospodaření podniku. Poměrových ukazatelů je velké množství a mají rozdílnou vypovídací schopnost. Jejich užíváním se vytvořila skupina ukazatelů všeobecně akceptovaných, které umožňují vytvořit si základní představu o finanční situaci podniku. Ukazatele jsou sdružovány do skupin a každá skupina se váže k některému aspektu finančního stavu podniku. (ŽIVĚLOVÁ 1998) 18

Poměrové ukazatele charakterizují vzájemný vztah mezi dvěma nebo více absolutními ukazateli pomocí jejich podílu. Nejčastěji vycházejí z účetních výkazů rozvaha a výkaz zisků a ztrát. Sestavují se jako podílové, které dávají do poměru část celku a celek, nebo jako vztahové, které dávají do poměru samostatné veličiny. Poměrové ukazatele mají své výhody a nevýhody. (SEDLÁČEK 1999) Výhody poměrových ukazatelů: možnost provádění analýzy časového vývoje finanční situace podniku (trendová analýza), možnost porovnání podobných podniků navzájem (prostorová analýza), možnost jejich užití jako vstupních údajů matematických modelů, které umožňují popsat závislost mezi jevy, klasifikovat stavy, hodnotit rizika a předvídat budoucí vývoj. Nevýhody poměrových ukazatelů: nízká schopnost vysvětlovat jevy. 2.6.1 Ukazatele zadluženosti Ukazatele zadluženosti vyjadřují vztah mezi vlastními a cizími zdroji financování podniku a měří rozsah v jakém podnik využívá k financování dluhy. (SEDLÁČEK 1999) Využívání cizích zdrojů má tři významné efekty: (VORBOVÁ 1997) Pokud výnosnost cizích zdrojů je vyšší než nákladové úroky, výnosnost vlastního kapitálu se zvyšuje. Při zvyšování cizích zdrojů mohou akcionáři udržet svůj podíl na podniku s relativně nízkou investicí. Pokud je podíl vlastního kapitálu na celkových zdrojích malý, riziko nesou věřitelé. Hlavní motiv pro využívání cizích zdrojů je jejich nižší cena oproti zdrojům vlastním z důvodu toho, že zaplacený úrok z cizích zdrojů lze zahrnout do nákladů ovlivňujících základ daně z příjmu. (ŽIVĚLOVÁ 1998) Ukazatele zadluženosti srovnávají rozvahové položky a na základě toho určí, v jakém rozsahu jsou aktiva financována cizími zdroji. Dále se také zaměřují na 19

ukazatele odvozené z položek výkazu zisků, z nichž určí, kolikrát jsou náklady na cizí zdroje pokryty provozním ziskem. (BLAHA, JINDŘICHOVSKÁ 2006) Poměr vlastních a cizích zdrojů je různý v různých oborech činnosti podniků (výrobní podniky mají více vlastních zdrojů, banky mají více cizích zdrojů). Tento poměr je brán v úvahu při formulování dluhové politiky podniku. Při její formulaci lze využít 2 teoretická pravidla optimalizace finanční struktury: (ŽIVĚLOVÁ 1998) pravidlo vertikální struktury, při kterém by měl být podíl vlastních a cizích zdrojů 1 : 1 z důvodu toho, že vlastníci podniku mají přispívat k financování alespoň stejným dílem jako věřitelé, podíl vlastního kapitálu na celkových zdrojích má být vyšší než podíl dluhového financování, protože cizí kapitál je nutno splatit. Nízký poměr vlastního kapitálu k cizímu ohrožuje stabilitu podniku. Ukazatel zadluženosti Ukazatel zadluženosti je též označován jako ukazatel věřitelského rizika a má velký význam pro dlouhodobé věřitele. Celkové závazky zahrnují krátkodobé závazky, dlouhodobé závazky a bankovní úvěry. Se vzrůstající hodnotou ukazatele roste zadluženost celkového majetku podniku a roste též riziko věřitelů, že jejich dluh nebude splacen. Na druhou stranu užití cizích finančních zdrojů přispívá k výnosnosti celkového kapitálu podniku. ukazatel zadluženosti = celkové závazky / aktiva celkem 100 Dlouhodobá zadluženost Dlouhodobá zadluženost udává, z jaké části jsou aktiva podniku financována dlouhodobými závazky a dlouhodobými bankovními úvěry. dlouhodobá zadluženost = dlouhodobé závazky / aktiva celkem 100 Krátkodobá zadluženost Krátkodobá zadluženost udává, z jaké části jsou aktiva podniku financována krátkodobými závazky a krátkodobými bankovními úvěry. krátkodobá zadluženost = krátkodobé závazky / aktiva celkem 100 20

Míra samofinancování Míra samofinancování vyjadřuje proporci, v jaké jsou aktiva podniku financována vlastním kapitálem. Používá se pro hodnocení hospodářské a finanční stability podniku. míra samofinancování = vlastní kapitál / aktiva celkem 100 Ukazatel podkapitalizování Podkapitalizování podniku nastává, když je podnik příliš zadlužen a výše vlastního kapitálu je nepřiměřená rozsahu provozní činnosti. Hodnota ukazatele by rozhodně měla být větší než 1, protože podnik by měl stálá aktiva krýt dlouhodobým kapitálem. Dlouhodobý kapitál by měl být dostatečně vysoký, aby umožňoval financování stálých aktiv a vytvářel pracovní kapitál ve výši, která je nezbytná pro zajištění běžného chodu podniku. Překapitalizování podniku naopak znamená, že podnik dostatečně nevyužívá cizí finanční zdroje, protože udržuje nadměrnou výši vlastního kapitálu. ukazatel podkapitalizování = (dlouhodobé závazky + vlastní kapitál) / stálá aktiva Dluh na vlastní kapitál Dluh na vlastní kapitál má podobnou vypovídací schopnost jako ukazatel zadluženosti a míra samofinancování. Používá se tedy pro hodnocení hospodářské a finanční stability podniku. Hodnota ukazatele roste s růstem podílu závazků ve finanční struktuře podniku. dluh na vlastní kapitál = celkové závazky / vlastní kapitál Úrokové krytí Ukazatel úrokového krytí udává, kolikrát vytvořený zisk před odpočtem úroků a daní převyšuje úrokové platby. Dává informaci akcionářům podniku o tom, jestli je podnik schopen splácet své závazky z úroků a též informuje věřitele, zda jsou zajištěny jejich nároky v případě likvidace. Za bezproblémový podnik se považuje ten, který má hodnotu tohoto ukazatele okolo 8. Podnik, který má hodnotu ukazatele okolo 3 a méně se považuje za problémový. úrokové krytí = zisk před zdaněním a úroky / celkové úroky (ŽIVĚLOVÁ 1998) 21

2.6.2 Ukazatele likvidity Ukazatele likvidity vyjadřují schopnost podniku hradit své krátkodobé závazky. Při zkoumání likvidity podniku se porovnává to, čím může podnik platit tj. oběžná aktiva s tím, co má podnik uhradit tj. krátkodobé závazky. Do ukazatelů likvidity se oběžná aktiva zahrnují celá nebo jen některé složky oběžných aktiv podle stupně likvidity. Stálá aktiva se při zjišťování likvidity nepoužívají z důvodu toho, že jsou málo likvidní a nepředpokládá se, že prodej stálých aktiv by vytvářel peněžní prostředky pro úhradu běžných závazků. (VORBOVÁ 1997) Běžná likvidita Běžná likvidita (likvidita 3. stupně) vyjadřuje, z jaké části jsou oběžná aktiva kryta krátkodobými závazky podniku, tedy kolikrát je podnik schopen uspokojit své věřitele, pokud by v daném okamžiku proměnil všechna svá oběžná aktiva v hotovost. Ukazatel je důležitý zejména pro krátkodobé věřitele podniku, protože je informuje o tom, do jaké míry jsou jejich krátkodobé investice chráněny hodnotou majetku. Čím je hodnota ukazatele vyšší, tím je obecně pravděpodobnější zachování platební schopnosti podniku, důležitý je však i vývoj v čase. Doporučená hodnota ukazatele je od 2 do 2,5 a neměla by být nižší než 1 z důvodu toho, že krátkodobé zdroje by měly krýt oběžný majetek. Ukazatel běžné likvidity má jisté nedostatky: nepřihlíží ke struktuře oběžných aktiv z hlediska jejich likvidnosti, nepřihlíží ke struktuře krátkodobých závazků z hlediska jejich splatnosti, výše ukazatele je ovlivnitelná odložením některých nákupů, nevyjadřuje vývoj platební schopnosti během roku. běžná likvidita = oběžná aktiva / krátkodobé závazky Pohotová likvidita Pohotová likvidita (likvidita 2. stupně) poměřuje pouze pohotová oběžná aktiva s krátkodobými závazky, přičemž do pohotových oběžných aktiv zahrnuje peněžní prostředky, obchodovatelné cenné papíry a pohledávky. Měří lépe platební schopnost podniku, protože nezahrnuje zásoby, které jsou méně likvidní. Pokud je hodnota pohotové likvidity podstatně nižší než hodnota běžné likvidity, ukazuje to na nadměrné množství zásob v podniku. Doporučená hodnota ukazatele je od 1 do 1,5. Z pohledu věřitelů je výhodnější vyšší hodnota ukazatele, která udává, že podnik je schopen platit 22

své závazky. Z pohledu vlastníků je vyšší hodnota ukazatele méně výhodná, protože to znamená vyšší objem pohotových peněžních prostředků, který by jinak mohl být využit efektivněji. pohotová likvidita = (oběžná aktiva zásoby) / krátkodobé závazky Hotovostní likvidita Hotovostní likvidita (likvidita 1. stupně) zahrnuje peníze v hotovosti, na běžných účtech u bank, termínované vklady se splatností do 3 měsíců a krátkodobý finanční majetek. Ukazatel nejlépe vypovídá o skutečné platební schopnosti podniku k určitému datu. Nedostatkem ukazatele je, že nebere v úvahu strukturu krátkodobých závazků z pohledu jejich skutečné splatnosti. Doporučená hodnota ukazatele je od 0,2 do 0,5. hotovostní likvidita = finanční majetek krátkodobé povahy / krátkodobé závazky (ŽIVĚLOVÁ 1998) 2.6.3 Ukazatele aktivity Ukazatele aktivity měří schopnost podniku využívat vložených prostředků. Měří celkovou rychlost obratu vložených prostředků a rychlost obratu jejich jednotlivých složek a hodnotí tak vázanost kapitálu v určitých formách aktiv. (VORBOVÁ 1997) Ukazatele nejčastěji dávají do poměru tokovou veličinu (tržby) a veličinu stavovou (aktiva). Z tohoto důvodu je možné tyto ukazatele vyjádřit ve dvou modelech: (KISLINGEROVÁ, HNILICA 2005) obrátkovost (rychlost obratu), která vyjadřuje počet obrátek aktiv za období, během kterého bylo dosaženo daných tržeb (nejčastěji rok), doba obratu, která udává počet dní (příp. let), po který trvá jedna obrátka. Nevýhodou ukazatelů aktivity je to, že tržby jsou tokovou veličinou, zatímco stav aktiv se může během roku měnit a v ukazateli je zachycen staticky k určitému časovému okamžiku. (ŽIVĚLOVÁ 1998) Obrat celkových aktiv Obrat celkových aktiv měří efektivnost využití všech aktiv podniku. Ukazatel udává, jak se zhodnocují stálá a oběžná aktiva ve výrobní činnosti podniku bez ohledu na zdroje krytí těchto aktiv. Výše ukazatele je závislá na oboru činnosti podniku. Sleduje 23

se vývoj ukazatele v čase a čím je jeho hodnota vyšší, tím lépe, protože to poukazuje na to, že se v podniku peníze točí a lze je tedy efektivně investovat. obrat celkových aktiv = tržby / aktiva celkem Obrat dlouhodobého hmotného majetku Obrat dlouhodobého hmotného majetku hodnotí efektivnost a intenzitu využívání dlouhodobého hmotného majetku (DHM). Hodnota ukazatele se srovnává s odvětvovými průměry nebo alespoň v časové řadě. Hodnota nižší než odvětvový průměr poukazuje na nízké využití a upozorňuje výrobu na zvýšení využití výrobních kapacit a také upozorňuje finanční manažery na snížení podnikových investic. obrat DHM = tržby / DHM v zůstatkových cenách Obrat zásob Obrat zásob udává, kolikrát za rok se zásoby přemění v ostatní formy oběžného majetku. Hodnota vyšší než odvětvový průměr poukazuje na to, že podnik nemá zbytečné nelikvidní zásoby vyžadující nadbytečné financování, které jsou neproduktivní a představují investici s nízkým nebo nulovým výnosem. obrat zásob = tržby / zásoby Doba obratu zásob Doba obratu zásob ukazuje, jak dlouho jsou oběžná aktiva vázána ve formě zásob. Obecně platí, čím vyšší obrat zásob a čím kratší doba obratu zásob, tím lépe, ale jen do určité míry. Na jednu stranu by totiž měla být zajištěna plynulost výroby, ale na druhou stranu by zásoby neměly být nevyužité. doba obratu zásob = 365 / obrat zásob Obrat pohledávek Obrat pohledávek udává počet transformací pohledávek v hotové peníze. Čím vyšší je hodnota obratu pohledávek, tím lépe, protože podnik inkasuje rychleji své pohledávky a získané peníze může podnik použít na další potřeby. obrat pohledávek = tržby / pohledávky 24

Doba obratu pohledávek Doba obratu pohledávek vyjadřuje, jak dlouho musí podnik v průměru čekat, než obdrží platby od svých odběratelů. Čím nižší je doba obratu pohledávek, tím lépe. doba obratu pohledávek = 365 / obrat pohledávek Obrat závazků Obrat závazků sleduje, jak rychle podnik hradí své závazky. Do ukazatele se nezahrnují bankovní úvěry, protože podnik má stanoven splátkový kalendář a nemůže se sám rozhodnout, kdy bude splácet. Podnik nechce všechny své závazky ihned splácet a není tedy jeho cílem mít co nejvyšší obrat závazků. obrat závazků = tržby / závazky Doba obratu závazků Doba obratu závazků vyjadřuje, jak dlouho trvá podniku, než uhradí své závazky. Tento ukazatel se porovnává s dobou obratu pohledávek. doba obratu závazků = 365 / obrat závazků (ŽIVĚLOVÁ 1998) 2.6.4 Ukazatele rentability Ukazatele rentability jsou měřítkem schopnosti podniku vytvářet nové zdroje a dosahovat zisku použitím vloženého kapitálu. Používají se pro zhodnocení a komplexní posouzení celkové efektivnosti podniku. Pomocí těchto ukazatelů se vyjadřuje intenzita využívání, reprodukce a zhodnocení vloženého kapitálu. (VALACH 1997) Ukazatele rentability zobrazují kombinovaný vliv ukazatelů zadluženosti, likvidity a aktivity na výsledek hospodaření podniku. Patří do tzv. mezivýkazových poměrových ukazatelů, protože využívají údaje z rozvahy a z výkazu zisků a ztrát. Rentabilita se obecně vyjadřuje jako poměr zisku k vloženému kapitálu. (ŽIVĚLOVÁ 1998) Rentabilita celkového vloženého kapitálu (ROA) Rentabilita celkového vloženého kapitálu vyjadřuje celkovou efektivnost podnikání a udává, kolik peněžních jednotek čistého zisku připadá na jednu peněžní jednotku celkového vloženého kapitálu. Efektem zhodnocení vloženého kapitálu je odměna 25

vlastníkům podniku ve formě zisku po zdanění a odměna věřitelům ve formě zdaněných úroků placených za použití cizího kapitálu. Z + U ( 1 d) ROA = CA kde ROA rentabilita celkového vloženého kapitálu Z zisk po zdanění U úrok z použitých úvěrů d sazba daně z příjmů CA aktiva celkem Rentabilita vlastního kapitálu (ROE) Rentabilita vlastního kapitálu vyjadřuje výnosnost kapitálu vloženého vlastníky podniku a udává, kolik peněžních jednotek čistého zisku připadá na jednu peněžní jednotku investovanou vlastníky. Ukazatel slouží pro rozhodování o tom, jestli vklad do podniku je výnosnější než jiné investiční příležitosti. Základem pro srovnání jsou zpravidla státem garantované dluhopisy, které lze považovat za nejméně rizikovou investici. Jsou-li výnosy z těchto dluhopisů trvale vyšší než hodnota ukazatele rentability vlastního kapitálu, pak racionálně uvažující investor bude chtít svůj kapitál zhodnotit výhodnějším způsobem. ROE = kde Z VK ROE rentabilita vlastního kapitálu Z zisk po zdanění VK vlastní kapitál Rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu (ROCE) Rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu měří výnosnost každého dlouhodobě investovaného kapitálu bez ohledu na to, zda pochází z vlastních nebo cizích zdrojů. Ukazatel je využíván hlavně pro mezipodnikové srovnání. 26

ROCE = Z + U (1 d) DZ + VK kde ROCE rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu Z zisk po zdanění U úrok z použitých úvěrů d sazba daně z příjmů DZ dlouhodobé závazky, včetně bankovních úvěrů VK vlastní kapitál (ŽIVĚLOVÁ 1998) 2.7 Analýza pyramidových soustav ukazatelů Pyramidové soustavy ukazatelů jsou užívány k hledání příčin vývoje finanční situace podniku. Předpokladem jejich využití je existence syntetického ukazatele, který komplexně zobrazuje procesy probíhající v podniku a ovlivňující jeho finanční situaci. Tyto požadavky splňují ukazatele rentability. (ŽIVĚLOVÁ 1998) Analýza pyramidových soustav ukazatelů znamená postupný rozklad ukazatele na vrcholu pyramidy, který nejlépe postihuje základní cíl podniku. Vrcholový ukazatel se rozkládá na dva nebo více dílčích ukazatelů, z nichž některé se rozkládají ještě podrobněji. Při rozkládání ukazatelů se používají dva postupy: aditivní, při kterém se výchozí ukazatel rozkládá na součet nebo rozdíl dvou nebo více dalších ukazatelů, multiplikativní, při kterém se výchozí ukazatel rozkládá na součin nebo podíl dvou nebo více dalších ukazatelů. Podíl se používá tehdy, když se v následující vrstvě potřebuje aditivně rozložit jmenovatel výchozího ukazatele. Analýza pyramidových soustav ukazatelů se využívá k analýze statických vztahů mezi ukazateli, k citlivostní analýze a k rozboru vlivů, jimiž se podílejí změny dílčích ukazatelů na změnách vrcholového ukazatele. (KOVANICOVÁ, KOVANIC 1997) 27

Pro analýzu pyramidových soustav ukazatelů se užívají různé metody rozkladu ukazatelů na součinové nebo podílové vztahy dvou nebo více dalších ukazatelů. Mezi tyto metody patří: metoda řetězového dosazování, logaritmická metoda, funkcionální metoda. Metoda řetězového dosazování je jednoduchá, ale z uvedených metod je nejméně přesná a je též závislá na pořadí jednotlivých faktorů. x = a b c x = x a + x b + x c x a x b x c = ( a1 a0 ) b0 c0 = a = a ( b1 b0 ) 0 1 c ( c ) 1 b1 1 c0 Logaritmická metoda je velmi přesná a není závislá na pořadí jednotlivých faktorů. Nelze ji však užít v případě, kdy hodnota vrcholového ukazatele v čase klesá. x = a b c x = x a + x b + x c x a x b x c a log a = x log x 1 0 1 0 b log b = x log x 1 0 1 0 c log c = x log x 1 0 1 0 x x x 28

Funkcionální metoda je přesná a lze ji využít v případě, kdy hodnota vrcholového ukazatele v čase klesá. Její nevýhodou je složitost. x = a b c x = x x a x b x c = x = x = x A = a a 0 B = b b 0 C = c c 0 a 0 0 0 + x b + x c B + C B C A 1+ + 2 3 A + C A C B 1+ + 2 3 A + B A B C 1+ + 2 3 (ŽIVĚLOVÁ 1998) 2.7.1 Rozklad rentability celkového vloženého kapitálu Rentabilita celkového vloženého kapitálu může být rozložena na součin ziskovosti tržeb a obratu celkových aktiv. Obrat celkových aktiv je jedním ze základních faktorů ovlivňujících rentabilitu celkového vloženého kapitálu a byl popsán u ukazatelů aktivity v kapitole 2.6.3. Ziskovost tržeb udává úspěšnost uplatnění podnikových produktů na trhu, tedy kolik peněžních jednotek zisku připadá na jednu peněžní jednotku tržeb. Ukazatel je také měřítkem efektivnosti využívání vstupů do výroby a jejich hospodárného vynakládání. Nízká úroveň ukazatele poukazuje na nedostatky ve vedení podniku. Vysoká úroveň ukazatele ve srovnání s podniky v oboru může v budoucnosti signalizovat problémy s konkurenčními podniky, které budou chtít vytlačit podnik z trhu dočasným snížením své ziskovosti tržeb. V delším časovém období si proto vysokou ziskovost tržeb můžou dovolit pouze podniky s monopolním postavením. 29

rentabilita celkového vloženého kapitálu ziskovost tržeb x obrat celkových aktiv ROA = Z + U (1 d) CA = Z + U T ( 1 d ) T CA kde ROA rentabilita celkového vloženého kapitálu Z zisk po zdanění U úrok z použitých úvěrů d sazba daně z příjmů T tržby CA aktiva celkem (ŽIVĚLOVÁ 1998) 2.7.2 Rozklad rentability vlastního kapitálu Rentabilita vlastního kapitálu může být rozložena na součin čisté ziskovosti tržeb, obratu celkových aktiv a finanční páky. Čistá ziskovost tržeb má podobnou vypovídací schopnost jako ziskovost tržeb u rozkladu rentability celkového vloženého kapitálu. Finanční páka odráží změny finanční struktury podniku, protože při zvýšení podílu cizích finančních zdrojů ve finanční struktuře podniku hodnota ukazatele roste a naopak. Tento ukazatel umožňuje zvýšit rentabilitu vlastního kapitálu zvýšením zadluženosti podniku. Pokud je úrok placený za použití cizího kapitálu nižší než je rentabilita celkového kapitálu, rentabilita vlastního kapitálu roste a je vhodné zvyšovat rozsah cizích zdrojů ve finanční struktuře podniku. Pokud je rentabilita celkového kapitálu nižší než úroky z cizích zdrojů, rentabilita vlastního kapitálu s rostoucí zadlužeností klesá. finanční páka = aktiva celkem / vlastní kapitál Ziskový účinek finanční páky udává, že pokud je jeho hodnota větší než jedna, je pro podnik výhodné zvýšit zadluženost, protože pak to bude mít pozitivní vliv na rentabilitu vlastního kapitálu. Pokud je hodnota ukazatele menší než jedna, pak by podnik měl zadluženost snížit, protože jinak to bude mít negativní vliv na rentabilitu vlastního kapitálu. 30

ziskový účinek finanční páky kde ZD zisk před zdaněním ZUD zisk před zdaněním a úroky CA aktiva celkem VK vlastní kapitál = ZD CA ZUD VK rentabilita vlastního kapitálu čistá ziskovost tržeb x obrat celkových aktiv x finanční páka ROE = kde Z VK = Z T T CA CA VK ROE rentabilita vlastního kapitálu Z zisk po zdanění VK vlastní kapitál T tržby CA aktiva celkem (ŽIVĚLOVÁ 1998) 2.8 Modely predikce finanční tísně Modely predikce finanční tísně slouží k signalizaci budoucích problémů podniku v oblasti finančního hospodaření a lze je rozdělit do dvou skupin: (ŽIVĚLOVÁ 1998) Bonitní modely (Kralickův quicktest, Tamariho model, Argentiho model) vycházejí z normativních hodnot vybraných ukazatelů finanční analýzy a na jejich základě jsou podniky zařazovány do různých bonitních tříd. Bankrotní modely (Altmanův model, Index důvěryhodnosti podniku) vycházejí z toho, že finanční problémy podniku lze rozeznat podle určitých příznaků. 31

Většinou se jedná o zahraniční modely, jejichž transformace na podmínky české ekonomiky naráží na určité problémy: absence dostatečně dlouhé časové řady sledovaných finančních ukazatelů, problém platnosti dat, dynamicky se měnící sociálně-ekonomické prostředí. Žádný model není schopen vystihnout specifické podmínky jednotlivých podniků a odlišnosti v účetních postupech mezi jednotlivými zeměmi. (SEDLÁČEK 1999) 2.8.1 Altmanův model Altmanův model (Z-score) je konstruován na bázi několika vybraných poměrových ukazatelů, kterým jsou přiřazeny váhy. Výsledek je jedno číslo, pomocí něhož je odhadována budoucí finanční situace podniku. Profesor financí Altman využil násobné diskriminační analýzy, kdy použil údaje firem, které zbankrotovaly během následujících pěti let i firem, které prosperovaly. Výhodou modelu je, že celkem věrohodně předvídá bankrot asi dva roky dopředu, ale do vzdálenější budoucnosti pracuje s menší přesností. (ŽIVĚLOVÁ 1998) Rovnice Z-score pro podnik s veřejně neobchodovatelnými akciemi má následující tvar: Z-score = 0,717 x 1 + 0,847 x 2 + 3,107 x 3 + 0,420 x 4 + 0,998 x 5 kde x 1 = pracovní kapitál / aktiva celkem x 2 = zisk po zdanění / aktiva celkem x 3 = zisk před zdaněním a úroky / aktiva celkem x 4 = základní kapitál / celkové závazky x 5 = tržby / aktiva celkem Z > 2,9 finančně pevný, stabilizovaný podnik Z = 1,2 2,9 podnik s nevyhraněnou finanční situací Z < 1,2 podnik směřující k bankrotu (SEDLÁČEK 1999) 32

2.8.2 Index důvěryhodnosti podniku Index důvěryhodnosti podniku (Index IN 95 ) sestavili I. a I. Neumaierovi pro podmínky České republiky. Při sestavování vyšli z českých účetních výkazů a zahrnuli zvláštnosti současné ekonomické situace v České republice. Model obsahuje šest ukazatelů, kterým jsou přiřazeny váhy. Váhy pro celou Českou republiku a pro odvětví potravinářství jsou uvedeny v tabulce 1. IN 95 = v 1 x 1 + v 2 x 2 + v 3 x 3 + v 4 x 4 + v 5 x 5 + v 6 x 6 kde x 1 = aktiva celkem / cizí zdroje x 2 = zisk před zdaněním a úroky / nákladové úroky x 3 = zisk před zdaněním a úroky / aktiva celkem x 4 = výnosy celkem / aktiva celkem x 5 = oběžná aktiva / krátkodobé cizí zdroje x 6 = závazky po lhůtě splatnosti / výnosy celkem Tabulka 1 Váhy Indexu IN 95 v 1 v 2 v 3 v 4 v 5 v 6 ČR 0,22 0,11 8,33 0,52 0,10-16,80 potravinářství 0,26 0,11 4,99 0,33 0,10-17,38 IN 95 > 2,0 IN 95 = 1,0 2,0 IN 95 < 1,0 finančně zdravý a stabilní podnik podnik s neurčitou finanční situací finančně neduživý podnik (ŽIVĚLOVÁ 1998) 33

3 CÍL PRÁCE A METODIKA Cílem této bakalářské práce je zhodnotit finanční situaci podniku Pivovar a sodovkárna Jihlava, a.s. v letech 2002 až 2006 prostřednictvím finanční analýzy a identifikovat hlavní činitele, které nejvíce ovlivnily hospodaření podniku ve sledovaném období. Z výsledků finanční analýzy bude posouzen stav hospodaření a slabiny podniku a budou navrhnuta doporučení, která by vedla ke zlepšení jeho finanční situace. Vstupními zdroji informací pro zpracování finanční analýzy podniku Pivovar a sodovkárna Jihlava, a.s. byly účetní výkazy rozvaha a výkaz zisků a ztrát sestavované k 31.12. daného roku a výroční zprávy podniku. Další informace byly čerpány ze studia odborné literatury. Práce je rozdělena na několik částí. V první části je zpracována literární rešerše, která vysvětluje pojem finanční analýza a specifikuje uživatele, kteří se o finanční analýzu zajímají a její závěry využívají pro svá rozhodnutí. Dále se zabývá jednotlivými zdroji informací pro finanční analýzu a poukazuje na jejich slabé stránky. Tato část se též zabývá jednotlivými ukazateli a metodami finanční analýzy. Druhá část představuje podnik Pivovar a sodovkárna Jihlava, a.s. a obsahuje vlastní výsledky, na jejichž základě je hodnocena jeho finanční situace. Vlastní výsledky se skládají z horizontální a vertikální analýzy rozvahy a výkazu zisků a ztrát. Dále obsahují analýzu poměrových ukazatelů zadluženosti, likvidity, rentability a aktivity. Jejich součástí je také analýza pyramidových soustav ukazatelů, konkrétně rozklad rentability celkového vloženého kapitálu a rozklad rentability vlastního kapitálu pomocí funkcionální metody. Z modelů predikce finanční tísně je vypočten Altmanův model a Index důvěryhodnosti podniku IN 95. Poslední část práce tvoří závěr, ve kterém jsou shrnuty zjištěné výsledky podniku Pivovar a sodovkárna Jihlava, a.s. a jsou navržena opatření vedoucí ke zlepšení jeho finanční situace. 34

4 VLASTNÍ VÝSLEDKY 4.1 Charakteristika podniku 4.1.1 Základní údaje o podniku Název: Pivovar a sodovkárna Jihlava, a.s. Sídlo: Vrchlického 2, 586 01 Jihlava IČO: 49973711 DIČ: CZ 49973711 Datum vzniku společnosti: 16. ledna 1994 Právní forma: akciová společnost Ředitel: Ing. Jan Kylberger Ovládající osoby: Bockhold n. v. 1 podíl 75,0 % (166 338 ks akcií) Ing. Jan Kylberger podíl 12,7 % (28 143 ks akcií) Společnost je registrována Krajským soudem v Brně oddíl B, vložka 1276. Základní kapitál zapsaný v obchodním rejstříku činí 221 783 000 Kč a je tvořen 221 783 ks listinných akcií na jméno ve jmenovité hodnotě 1 000 Kč a vklad je zcela splacen. Převoditelnost akcií není omezena a akcie nejsou veřejně obchodovatelné. Všechny akcie mají shodná hlasovací práva a práva na podíl ze zisku, na likvidačním zůstatku i veškerých prioritních právech. Veřejná nabídka odkupu akcií v letech 2002 až 2006 neproběhla. Dividendy nebyly v letech 2002 až 2006 vypláceny. Předmět podnikání zapsaný v obchodním rejstříku: výroba piva a sladu, výroba nealkoholických nápojů, speciálních nápojů a sirupů, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, hostinská činnost, silniční motorová doprava, údržba a čištění výčepního zařízení, montáž výčepních zařízení, pronájem bytových a nebytových prostor. 1 v roce 2008 koupila celý podíl česká společnost K Brewery Group 35