SERODIA -ATG (pro in vitro diagnostiku)

REF : 200162, 200131 EDMA CODE : 12 10 03 04 00 SERODIA -ATG (pro in vitro diagnostiku) ČINIDLO PRO DETEKCI A TITRACI PROTILÁTEK PROTI TYREOGLOBULINU strana 1/13

OBSAH 1. POUŽITÍ..3 2. SOUHRN A VYSVĚTLENÍ....3 3. PRINCIP TESTU.. 3 4. DODANÝ MATERIÁL.4 5. POTŘEBNÉ VYBAVENÍ (NENÍ SOUČÁSTÍ SOUPRAVY).5 6. BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ..5 7. SKLADOVÁNÍ..6 8. SOUPRAVA VZORKŮ A JEJICH PŘÍPRAVA 7 9. PŘÍPRAVA REAGENCIÍ...7 10. POSTUP TESTOVÁNÍ... 7 11. INTERPRETACE VÝSLEDKŮ.9 12. KRITÉRIA PRO INTERPRETACI 9 13. POSTUP ABSORPCE.. 10 14. KONTROLA KVALITY.. 10 15. OMEZENÍ. 11 16. OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY....12 17. VÝKONNOSTNÍ PARAMETRY. 12 18. REFERENCE. 14 strana 2/13

1. POUŽITÍ SERODIA-ATG je semikvantitativní aglutinační test na bázi mikrotitrační techniky in vitro diagnostiky, který slouží k detekci a titraci tyreoglobulinových protilátek v lidském séru. 2. SOUHRN A VYSVĚTLENÍ Autoimunitní onemocnění zahrnuje situace, ve kterých dochází ke strukturálnímu nebo funkčnímu poškození, anebo je poškozeno oboje, a to v důsledku humorálních a buněčně zprostředkovaných imunitních reakcí s normálními částmi těla.tato poškození můžeme rozdělit na tkáňově specifická nebo všeobecná.(1) Při orgánově specifickém poškození jako je chronická thyreoiditida (Hashimotova choroba) jsou obvykle produkovány protilátky proti tyreoglobulinu nebo tyreoidní mikrosomální antigen. Autoimunitní onemocnění štítné žlázy je poměrně běžné, týká se přibližně 1% populace, i když subklinická fokální tyreoiditida a/nebo tyreoidní protilátky v oběhu mohou být přítomny u 15% jinak zdravých eutyreoidních jedinců. (1,2) Kromě těchto případů se tyto protilátky vyskytují i při tyreopiditidě a mohou být nalezeny i u jiných poruch štítné žlázy, jako je primární myxedém, hypertyreoidismus, struma nebo nádor štítné žlázy.(1) Protilátky proti tyreoglobulinu mohou být prokázány několika metodami, například pasivní aglutinací. Metoda SERODIA-ATG je založena na senzibilizaci gelových částic purifikovaným tyreoglobulinem. Vzhledem k tomu, že autoimunitní onemocnění štítné žlázy může vykazovat imunologickou odpověď i na jiný antigen než tyreoglobulin, měla by být tato metoda používána vždy v souvislosti s klinickými nálezy a dalšími imunologickými testy štítné žlázy.byla publikována řada referencí týkajících se aglutinačních testů na protilátky proti tyreoglobulinu při onemocněních štítné žlázy. (3-8) 3. PRINCIP TESTU Test SERODIA-ATG je založen na aglutinaci vysoce čištěných gelových částic senzibilizovaných tyreoglobulinem, který je extrahován a purifikován z tkáně lidské štítné žlázy. Sérum, které obsahuje specifické protilátky, bude reagovat s tyreoglobulinem senzibilizovanými obarvenými částicemi gelu a vytvoří jemné chomáčky aglutinátu v jamce mikrotitrační destičky. Negativní reakce charakterizuje kompaktní sedlina tvořená usazováním neaglutinovaných částic. Testy byly upraveny přímo pro mikrotitrační metodiku. Aglutinační schémata a vyhodnocení jsou zřetelná a snadno čitelná. 4. DODANÝ MATERIÁL A: Ředící roztok: 1 x 11 ml pro 25 testovacích sad a 1 x 36 ml pro 100 testovacích sad vodný roztok s obsahem fosfátového pufru, azidu sodného (0.06% W/V) a stabilizátoru ph na hodnotu 7.0-7.5. Roztok slouží k rozředění senzibilizovaných a nesenzibilizovaných částic. B: Rozpouštědlo: 1 x 30 ml pro 25 testovacích sad a 2 x 64 ml pro 100 testovacích sad - vodný roztok s obsahem fosfátového pufru, azidu sodného (0.10% W/V) a stabilizátoru ph na hodnotu 7.0-7.5. Roztok slouží k rozpouštění lidského séra ve vzorku. C: Senzibilizované částice: 5 x 1.5 ml pro 25 testovacích sad a 5 x 6.0 ml pro 100 testovacích sad lyofilizovaný preparát vysoce čištěných gelových částic senzibilizovaných tyreoglobulinem a obsahující azid sodný jako konzervační prostředek. Před použitím přidejte strana 3/13

množství ředícího roztoku, které je předepsané na lahvičce. Rehydratovaný reagent obsahuje 1% suspenze senzibilizovaných gelových částic. (azid sodný 0.08% W/V po rozředění). D: Nesenzibilizované částice: 3 x 0.5 ml ml pro 25 testovacích sad a 3 x 1.2 ml pro 100 testovacích sad lyofilizovaný preparát vysoce čištěných gelových částic, obsahující azid sodný jako konzervační prostředek. Před použitím přidejte množství ředícího roztoku, které je předepsané na lahvičce. Rehydratovaný reagent obsahuje 1% suspenze nesenzibilizovaných gelových částic. (azid sodný 0.11% W/V po rozředění). E: Pozitivní kontrola (struma): 1 x 0.2 ml pro 25 testovacích sad a 2 x 0.2 ml pro 100 testovacích sad toto kapalné sérum, obsahující protilátky proti tyreoglobulinu ve zvětšené štítné žláze, by mělo vykazovat titr 1:1,600 v konečném poměru ředění, jestliže bude test prováděn podle níže popsaného postupu. Kontrola obsahuje azid sodný (0.10% W/V) jako konzervační prostředek. F: Dávkovače: 2 ks pro 25 testovacích sad a 4 ks pro 100 testovacích sad slouží k rozdělení přibližně 25µl z jedné dávky. Jeden dávkovač je určen výhradně pro dávkování naředěných senzibilizovaných částic a druhý dávkovač pro dávkování nesenzibilizovaných částic. 5. POTŘEBNÉ VYBAVENÍ (NENÍ SOUČÁSTÍ SOUPRAVY) 1. Mikrotitrační destičky (U-tvar dna jamek). 2. Pipetový dávkovač kalibrovaný na 25 µl. 3. Mikropipety se špičkami - 25 µl- k rozpouštění a ředění vzorků séra. 4. Pipety - 1.0 ml a 5.0 m pro rekonstituci a 10 µl pro ředění. 5. Třepačka pro mikrodestičky (automatický vibrační mixér). 6. Čtečka destiček. 6. BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ 1. Test je určen výhradně pro in vitro diagnostiku. 2. Veškeré reagencie by měly být před použitím temperovány na pokojovou teplotu. 3. Důležité je důkladné protřepání vzorků po přidání všech reagencií. Používejte automatický vibrační mixér nebo poklepejte výrazně destičku v prstech nebo o tvrdý povrch jako je například pracovní deska, abyste se ujistili, že bude vzorek promíchán důkladně. Použití rotátoru, jako se používá pro RPR card test, neposkytuje patřičné promíchání vzorku. 4. Během inkubace udržujte mikrodestičku přikrytou a bez chvění. 5. Opětné použití mikrodestiček se nedoporučuje. V případě, že jsou mikrodestičky přecejen znovu použity, je nezbytně nutné věnovat mimořádnou péči jejich vyčištění před použitím, jinak budou reakce nepatřičně ovlivněny. Ujistěte se, že v destičkách nezůstaly žádné zbytky dezinfekčních ani detergentních prostředků. K analýze by měly být použity pouze vysoce kvalitní destičky s jamkami ve tvaru,,u, jako jsou mikrodestičky FUJIREBIO FASTEC. Olejové zbytky nebo jiná povrchová znečištění na povrchu destiček budou negativně ovlivňovat výsledek testu. strana 4/13

6. Nemíchejte reagencie z různých sérií testovacích souprav. 7. Ideálně by měly být lyofilizované reagencie této testovací soupravy použity v týž den, kdy byly naředěny. Nicméně, budou-li uskladněny při teplotě 2-10 C, udrží svou stabilitu v naředěné formě po 7 dnů. 8. Reagencie obsahují malé množství azidu sodného jako konzervačního činidla. Azid sodný může reagovat s olověnými nebo měděnými součástmi kanalizace, což může mít za následek vznik vysoce výbušných kovových azidů. Jestliže jsou tyto reagencie likvidovány v laboratorním odpadu, spláchněte je dostatečným množstvím vody, aby nedocházelo k hromadění azidů. 9. Nenabírejte pacientský vzorek do pipety ústy (použijte odpovídající pipetu). Se všemi roztoky by mělo být zacházeno jako s materiálem potenciálně přenášejícím HIV, hepatitidu nebo jiné infekční látky a předcházejte veškerým potenciálním biorizikovým situacím podle odstavce,,biobezpečnost 2. úrovně jak je doporučeno v CDC/NIH manuálu,, Biobezpečnost v mikrobiologii a v biomedicínských laboratořích z roku 1984 nebo pozdějších vydání. 10. Používejte samostatné špičky pro pipetování vzorku, kontroly a činidla, abyste zabránili vzájemné kontaminaci. 11. Zabraňte zmrazení reagencií obsažených v testovací sadě. 7. SKLADOVÁNÍ Součásti detekční soupravy SERODIA-ATG skladujte před a po naředění při teplotě 2-10 C. NEZMRAZUJTE. Naředěné senzibilizované a nesenzibilizované částice by měly být použity do 7mi dnů. Tekuté reagencie jsou stabilní do dat expirací, která jsou vyznačena na štítcích jednotlivých činidel. Nepoužívejte reagencie po vypršení data expirace, který je vyznačen na obalu soupravy. 8. SOUPRAVA VZORKŮ A JEJICH PŘÍPRAVA Vzorkem této soupravy je lidské sérum bez viditelných částic.vzorky obsahující erytrocyty nebo jiné viditelné látky by měly být před použitím zcentrifugovány, aby se předešlo ovlivnění výsledků testu. Sérum skladujte v lednici při teplotě 2-8 C. Sérum může být zmraženo a rozmraženo pouze jednou. Tepelná inaktivace pacientského séra není nutná. Nicméně tepelná úprava séra před testem může být použita. 9. PŘÍPRAVA ČINIDEL 1.Ředící roztok, rozpouštědlo a pozitivní kontrola jsou připraveny k přímému použití a nevyžadují další ředění. 2. Senzibilizované a nesenzibilizované částice musí být naředěny ředícím roztokem v poměrech, které jsou uvedeny na štítku lahvičky. Po otevření nařeďte přiměřeným množstvím ředícího roztoku. Důkladně promíchejte a nechejte stát nejméně 30 minut před použitím. Před dávkováním opět promíchejte. strana 5/13

Reagencie řeďte podle následující tabulky 1: Činidlo Tabulka 1 Objem ředícího roztoku 100 testů 25 testů Senzibilizované částice (lahvička C) 6.0 ml 1,5 ml Nesenzibilizované částice (lahvička D) 1.2 ml 0,5 ml 10. POSTUP TESTOVÁNÍ 1. Používejte mikrodestičky s jamkami ve tvaru U. Jedna řada (12 jamek) je nutná pro otestování jednoho pacientského vzorku. 2. Použijte pipetu kalibrovanou k dávkování 25 µl a umístěte 2 kapky (50 µl) rozpuštěného vzorku do jamek #1 a #2, a dále 3 kapky (75 µl) do jamek #3 - #12. 3. Pomocí mikropipety přidejte 10 µl vzorku séra nebo pozitivní kontroly do jamky #1. Dobře promíchejte opakovaným natahováním a vypouštěním tekutiny (3-4 x) do mikropipety a zpět do jamky #1. Poté nasajte mikropipetou 25 µl rozpuštěného roztoku z jamky #1 a přeneste ji do jamky #2. Opět promíchejte a přeneste 25 µl do jamky #3. Postupně opakujte míchání a přenášení až do jamky #12, abyste dosáhli čtyřnásobného zředění. 4. Použitím dávkovače dodaného v soupravě umístěte 1 kapku (25 µl) nesenzibilizovaných částic do jamky #2 a po jedné kapce (25 µl) senzibilizovaných částic do jamek #3 až #12. 5. Opakujte shora popsané kroky pro každý pacientský vzorek a pozitivní kontrolu. 6. Důkladně promíchejte obsah jamek pomocí automatické vibrační třepačky mikrodestiček nebo poklepáváním prsty na destičku. Poté destičku přikryjte a postavte na rovnou plochu. Ponechte ji při pokojové teplotě (15-30 C) 3 hodiny (nebo přes noc, je-li to vhodné) a poté proveďte odečet. Pro míchání používejte automatické vibrační třepačky mikrodestiček, přikryjte destičku a nechte inkubovat 3 hodiny, případně přes noc. Zamezte vibracím během inkubace. strana 6/13

Tabulka 2 číslo jamky 1 2 3 4 5 6 12 Ředící roztok (µl) 50 50 75 75 75 75 75 Vzorek séra nebo pozitivní 10 25 25 25 25 25 25 kontrola(µl) Ředění vzorku 1:6 1:18 1:72 1:288 1:1,152 1:4,608 1:18,874,368 Nesenzibilizované částice (µl) 25 Senzibilizované částice (µl) 25 25 25 25 25 Výsledné ředění 1:27 1:100 (10 2 ) 1:400 (20 2 ) 1:1,600 (40 2 ) 1:6,400 (80 2 ) Promíchat na třepačce, zakrýt destičku a inkubovat 3 hodiny. Interpretace 1:26,214,400 (5,120 2 ) (vyřadit) 25 µl 11. INTERPRETACE VÝSLEDKŮ Výsledky jsou získávány na čtečce destiček prohlížením forem sraženiny obarvených gelových částic. Opatrně umístěte mikrodestičku na desku čtečky (s nepřímým světlem) a srovnávejte aglutinační formy u nesensibilizovaných částic v kontrolním vzorku s formami pozitivní kontroly. Vyčtené údaje zaznamenejte podle kriterií naznačených v tabulce 3: Tabulka 3 Forma výsledné sraženiny Čtení Hodnocení Částice se shlukly do tvaru disku uprostřed (-) Nereaktivní jamky. Disk má hladký okraj. Částice se zformovaly do tvaru kompaktního (±) Neurčité kroužku s hladkým vnějším okrajem. Částice vytvořily velký kroužek s hrubě (+) Reaktivní nepravidelným vnějším okrajem. Výrazně aglutinované částice pokrývají rovnoměrně dno jamky. (++) Reaktivní 12. KRITÉRIA PRO INTERPRETACI Pozitivní Vzorek vykazující (-) v přítomnosti nesenzibilizovaných částic (výsledné ředění 1:27), ale demonstrující (+) a vyšší hodnoty v přítomnosti senzibilizovaných částic při ředění 1:100 a vyšším, se označuje jako POZITIVNÍ. Negativní Bez ohledu na výsledek reakce s nesenzibilizovanými částicemi, vzorek vykazující (-) v reakci se senzibilizovanými částicemi (výsledné ředění 1:100), se hodnotí jako NEGATIVNÍ. strana 7/13

Nejasný Vzorek vykazující (-) v testu s nesenzibilizovanými částicemi (výsledné ředění 1:27) a zároveň (±) v testu se senzibilizovanými částicemi (výsledné ředění 1:100) se hodnotí jako výsledek NEJASNÝ. 13. POSTUP ABSORPCE Ve většině případů test vzorků nevykazuje aglutinaci s nesenzibilizovanými částicemi. Jestliže testovaný vorek přesto tvoří (±) a významněji reaktibilitu s nesenzibilizovanými i senzibilizovanými částicemi, je potřeba provést absorpci podle následujícího postupu a poté vzorek přetestovat. 1) Do malé testovací zkumavky připravte 250 µl naředěného roztoku nesenzibilizovaných částic. 2) Přidejte 50 µl testovaného vzorku, důkladně promíchejte na třepačce zkumavek a inkubujte při pokojové teplotě po dobu 30 minut (během inkubace jednou nebo dvakrát ručně promíchejte). 3) Vzorek centrifugujte při 2 000 rpm po dobu 5ti minut. Na destičku do jamky #1 odeberte 50 µl supernatantu (obsahujícího rozpuštěný vzorek v poměru 1:6). Přidejte 50 µl (2 kapky) rozpouštědla do jamky #2 a 75 µl (3 kapky) do jamek #3 - #12. Pomocí mikropipety přeneste 25µl z jamky #1(která obsahuje rozpuštěný vzorek v poměru 1:6) do jamky #2. Důkladně promíchejte opakovaným natahováním a vypouštěním tekutiny (3-4 x) do mikropipety a zpět do jamky #2. Aby došlo ke čtyřnásobnému zředění, opakujte stejnou proceduru u zbývajících jamek od 3-12 jamky, podle tabulky 2. 4) Přidejte 1 kapku (25 µl) nesenzibilizovaných částic do druhé jamky a 1 kapku (25 µl) senzibilizovaných částic do třetí až dvanácté jamky. 5) Pokračujte podle původního postupu a proveďte odečet výsledků na čtečce. 14. KONTROLA KVALITY 1. Pozitivní kontrola by měla být provedena nejméně jednou během testovacího dne nebo jakmile se rozběhne řada vzorků. 2. Ujistěte se, že výsledek reakce každého vzorku s nesenzibilizovanými částicemi (výsledné ředění 1:27) je nereaktivní (-). 3. Směs rozpouštědla a naředěných jak senzibilizovaných tak i nesenzibilizovaných částic by měla být nereaktivní v kterémkoli běhu testů (reagenční kontrola). 4. Ujistěte se, že titr pozitivní kontroly je 1:1,600 (± 1 roztoku) ve výsledném zředění, a že je v souladu s testovacím postupem naznačeným v tabulce 2. strana 8/13

15. OMEZENÍ 1. SERODIA-ATG je specifický test pro detekci protilátek proti tyreoglobulinu. 2. Vzhledem k tomu, že autoimunitní onemocnění štítné žlázy může vykazovat imunologickou odpověď i na jiný antigen než tyreoglobulin, měla by být tato metoda zpracovávána vždy v součinnosti s testem na mikrozomální protilátky. U autoimunitního onemocnění štítné žlázy se frekvence výskytu pozitivních výsledků testu na mikrozomální protilátky jeví vyšší než u testu na protilátky proti tyreoglobulinu.ovšem v některých případech je nalezen pozitivní výsledek v testu na tyreoglobulinové protilátky, zatímco test na mikrozomální protilátky vychází negativní. 3. U jiných autoimunitních onemocnění, jako je Sjögrenův syndrom, systémový lupus erythematosus (SLE), revmatická artritida (RA) a autoimunitní hemolytická anémie, dochází k sérologickému overlapu (překryvu), při kterém se pozitivní reakce mohou objevovat u testů na tyreoglobulinové i mikrozomální protilátky. (10-11) 4. Je známo, že tyreoidální autoprotilátky bývají nalezeny i v séru pacientů s jinými autoimunitními orgánově specifickými manifestacemi. Takovýto překryv s jinými autoimunitními chorobami předpokládá u některých pacientů, že by mohly být na místě i jiné imunologické testy. (9-21) 5. Některé serologické vzorky s velmi vysokým titrem protilátek mohou při nižším ředění vykazovat fenomén prozóny. Jestliže se objeví prozóna, bude i aglutinační charakter vzorků při nižším ředění vykazovat nereaktivní příznaky. Při dalším ředění bude ale aglutinační charakter již reaktivní. Pro korektní výsledek je tedy důležité naředit vzorky do všech 12ti jamek. 16. OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY Tyreoidální protilátky jsou občas nalézány také v séru normálních pacientů. 2-17% normální populace může vykazovat nízký titr protilátek proti štítné žláze, aniž by u nich byly nalezeny symptomy onemocnění. (26,27) Incidence je vyšší u žen a narůstá s věkem. Na přítomnost tyreoidálních protilátek může poukazovat předchozí autoimunitní onemocnění. Pacienti s nízkým titrem tyreoidálních protilátek by měli být testováni pravidelně pro případ, že by přítomnost protilátek mohla být prvotní známkou autoimunitního onemocnění. U akutních případů autoimunitního onemocnění štítné žlázy a u některých případů tyreotoxikosy může být pozorován mírný (1:1,600) až velmi vysoký (1:25,600) titr protilátek. Detekce velmi vysokého titru protilátek u individuálních případů s pevnou tvrdou rychle rostoucí symetrickou strumou jednoznačně ukazuje na Hashimotovu strumu.(22-27) Sérum, které vykazuje reaktivní výsledek ve všech roztocích, by mělo být posuzováno v souladu s klinickými nálezy. Diagnóza autoimunitního onemocnění štítné žlázy by neměla být stanovena pouze na bázi samotného testu na protilátky proti tyreoglobulinu, ale měla by být v součinnosti s jinými imunologickými testy, testy na funkčnost štítné žlázy, lékařským vyšetřením, dědičnou studií a pokud je to nezbytné biopsií. strana 9/13

17. VÝKONNOSTNÍ PARAMETRY Byly provedeny studie srovnávající výkonnost SERODIA-ATG testu s SERA-TEK testem na protilátky proti tyreoglobulinu. Oba testy používají mikrotitrační techniku a gelové částice senzibilizované tyreoglobulinem. První studie zkoumala 400 vzorků od pacientů s poruchou štítné žlázy (zahrnující autoimunitní onemocnění, rakovinu štítné žlázy a tyreoiditidu) a 200 vzorků od zdravých dárců, náhodně shromážděných od obou pohlaví. Navíc bylo zahrnuto 121 vzorků od pacientů hospitalizovaných s revmatickou artritidou a 96 vzorků od žen, které byly ve 3 6 měsíci těhotenství. Všechny tyto vzorky byly testovány dvěma testovacími soupravami, aby možné posoudit výkonnost SERODIA-ATG testu použitím potenciálně složitých a napříč reagujících vzorků. Výsledky studií znázorňuje regresní funkce Y = 1.07x + 2.2 s korelačním koeficientem r = 0.98. Výsledky těchto studií prokázaly, že testovací souprava SERODIA-ATG je citlivější (zobrazuje vyšší koncové body titrace) než referenční test. Dvacet sedm (27) vzorků ze čtyř testovaných skupin vykazovalo při srovnání s referenčním testem falešně pozitivní výsledek. Falešně negativní výsledek nebyl nalezen žádný. Těchto 27 rozdílných výsledků bylo důkladně vyšetřeno, aby se prokázal skutečný stav pacientů. Purifikovaný tyreoglobulin byl přidán do vzorku naředěného roztoku, aby se zjistilo, zda bude pozorována inhibice u těchto 27mi pacientů a přesně se určilo, zda by mohlo jít o nespecifickou reakci nebo o jiný interferující protein, který by zapříčinil tento falešně pozitivní výsledek. Pacientské vzorky byly rozpuštěny v extrakčním rozpouštědle a následně znovu otestovány. Vzorky, které se nyní staly nereaktivní, byly předtím považovány za vzorky obsahující protilátky proti tyreoglobulinu, a tedy skutečně pozitivní v SERODIA-ATG testu. Výsledky procesu absorpce a přetestování pacientských vzorků ze čtyř skupin ukázaly, že všechny tyto vzorky jsou v SERODIA testu nereaktivní. Tím je prokázáno, že všechny vzorky byly skutečně pozitivní. Studie byla provedena za použití vysoce pozitivních pacientských vzorků, aby byla vyhodnocena účinnost reaktivního roztoku vzorku. Fenomén prozóny, kdy nadbytek protilátek zapříčiňuje falešně pozitivní reakci, je znám u některých imunologických testů. Tato reakce způsobuje chybné interpretace, pokud není ve vzorku přebytek protilátek redukován rozpouštědlem. V této studii byly pozitivní vzorky s vysokou titraci znovu rozpouštěny a znovu testovány oběma testy testem na protilátky proti tyreoglobulinu SERA- TEK a testovací soupravou SERODIA-ATG. Fenomén prozóny vykazovaly dvě části každého testu. Výsledky studie ukázaly, že SERODIA-ATG test při nižších ředěních neprojevoval fenomén prozóny (pozitivní reakce). Dokazující studie byly prováděny v průběhu dne i během několika dní a prokázaly opakovatelnost testu SERODIA-ATG. K provádění testu byly použity tři části soupravy. Tyto soupravy byly užívány k mezidennímu (inter-day testing) testování 5 pozitivních vzorků o různých titrech, 1 negativního vzorku a pozitivní kontroly. Vzorky byly opakovaně rozpuštěny v 6ti zkumavkách každý den a běžely třikrát po pět dnů ve dvou testovacích sériích. Testování v průběhu dne (intra-day testing) bylo provedeno se stejnými sedmi vzorky séra a běžel každý 20 krát. Opakovatelnost provedení testu SERODIA-ATG ukazuje variační koeficient opakování (pro inter-day i intra-day testování), který je 0%. strana 10/13

18. REFERENCE 1. Bigazzi, P.E., and Rose, N.R.:Tests for antibodies to tissue-specific antigens (Testy protilátek proti tkáňově specifickým antigenům), In: Manual of Clinical Immunology, 2nd ed. (N.R. Rose and H. Friedman, eds.) ASM, Washington, DC., 1980, pp. 874-885. 2. Weetman, A.P., Autoimmune thyroiditis: predisposition and pathogenesis (Autoimunitní tyreoiditida: předpoklady a patogeneze), Clinical Endocrinology, 36, 1992, pp. 307-323. 3. Hara, M., A clinical study related to thyroid auto-antibodies in blood in thyroid diseases ( Klinická studie týkající se autoprotilátek proti štítné žláze u poruch štítné žlázy), Nihon Naibunpi Gakkai Zasshi, 42, 1966, pp. 918-933. 4. Abe, K., Clinical significance of thyroid auto-antibodies in blood in thyroid disease (Klinická významnost autoprotilátek proti štítné žláze v krvi u poruch štítné žlázy, Nihon Naika Gakkai Zasshi, 52, 1963, pp. 89108. 5. Ito, K., et al., The clinical value of measurements of autoantibodies in thyroid diseases (Klinický význam měření autoprotilátek u poruch štítné žlázy, Rinsho Geka, 22, 1967, pp. 1225-1230. 6. Witebsky, E. And Rose, N.R., Autoimmunity and its relationship to thyroid diseases. (Autoimunita a její vztah k poruchám štítné žlázy), N.Y, State J. Med., 63, 1963, pp. 56-59. 7. Torizuka, K., Studies on iodine metabolism in chronic thyroiditis (Studie metabolismu jódu u chronické tyreoiditidy), Acta. Path. Jap., 18, 1968, 485-490. 8. Anderson, T.W., et al., Diagnostic value of thyroid antibodies (Diagnostický význam protilátek proti štítné žláze), J. Clin. Endocr., 27, 1967, pp. 937-944. 9. Bastenie, P.A. and Ermans, A.M.: Thyroiditis and Thyroid Function (Tyreoiditida a funkce štítné žlázy) (1st ed.), Pergamon Press, 1972. 10. Fujizoki Microsome Test Booklet (Fujizokiho prospekt k mikrozomálnímu testu), MI-1 11. Fujizoki Microsome Test Booklet, MI-2 12. Fujizoki Thyroid Test Booklet, HA TY-01. 13. Abe, S., et.al., : Determination of Thyroglobulin and Microsome Antibody Titers by Hemagglutination Techniques (Stanovení titru protilátek proti tyreoglobulinu a mikrozomům metodou hemaglutinace), Second Internal Medicine Department; Kyoto Prefectural Medical College; Kyoto, Japan. 14. Kurise, Y., and Araki, M., : A Comparative Study of the Thyroid Test and the T-A Test (Srovnávací studie Thyroid testu a T-A testu), Department of Clinical Pathology and Surgery; Hiroshima University. strana 11/13

15. Tsubokura, T., et.al., : Auto-antibody Titers in Sera from Various Thyroid Disease.(Titrace autoprotilátek v séru u různých onemocnění štítné žlázy), Presented at 15th Japan Clinical Pathology Conference; Shikoku, Japan; Oct., 1969. 16. Shimabukuro, K. : Anti-thyroglobulin Antibodies in Various Thyroid and Autoimmune Diseases (Protilátky proti tyreoglobulinu u různých autoimunitních poruch a onemocnění štítné žlázy), Kejo Igaku, 46: July, 1970. 17. Refetoff, S., et.al.: Evaluations of a new Test for the Measurement of Circulating Thyroid Microsomal Antibodies (Vyhodnocení nového testu pro měření cirkulujících protilátek proti tyroidním mikrozomům), Clinical Research, 22: Abstract No. 3, 334A. 18. Ohaski, A. and Suzuki, K.: Detection of Autoantibodies in Blood in Thyroid Disease - Focusing on the Microsome Sensitized Red Cell Agglutination Test (Detekce autoprotilátek v krvi u onemocnění štítné žlázy se zaměřením na aglutinační test červených krvinek s mikrozomální senzibilizací), Fujizoki Microsome Test Booklet. MI-2. 19. Hayashi, Y., et.al.: Investigation on Antimicrosome Antibodies in Various Thyroid Diseases (Vyšetření mikrozomálních protilátek u různých poruch štítné žlázy), Fujizoki Microsome Tent Booklet, MI-1. 20. Homura, S., Lida, F., and Furuhata, R. : Relation Between Thyroid Autoantibodies In Blood and the Tissue Picture of Goiter in Chronic Thyroiditis (Vztah mezi tyroidními protilátkami v krvi a tkáňovým obrazem strumy u chronické tyreoiditidy), Fujizoki Microsome Test Booklet, MI-1. 21. Beall, G.N. and Solomon, D.H. : Immunologic Features of Thyroid Disease (Imunologické vlastnosti poruch štítné žlázy), Postgrad. Med., 54:181-189: 1973. 22. Ravel, R., Thyroid function tests (Testy na funkčnost štítné žlázy), In:Clinical Laboratory Medicine, 4th Ed., Chicago, 984, p366. 23. Gornall, A.G., Luxton, A., and Shavnani, B.R., Endocrine Disorders (Endokrinní poruchy), In: Applied Biocheminstry of Clinical Disorders, 2nd Ed., (Gornall, A.G., ed.), Philadelpphia. 24. Zweiman, B., and Lisak, R.P., Autoimmunity and Autoimmune Disease (Autoimunitní a autoimunní poruchy), In: Clinical Diagnosis and Management by Laboratory Methods, (Henry. J.B., ed.), 16th Ed., Philadelphia. W.B. Saunders Co., 1979, p1278. 25. Ingbar, S.H., and Woeber, K.A., Diseases of the Thyroid (Poruchy štítné žlázy), In: Harrisonis Principles of Interanal Medicine, 9th Ed., (Isselbacher, K.J., et al. Eds), New York, McGraw Hill Book Co., 1980, p1711. 26. Crolla, L.J. and Maso, C.J., Immunologic Studies of the Endocrine Systém (Imunologické studie endokrinního systému), In: Clinical Immunochemistry, (Natalson, S., Pesce, A.J., and Dietz, A.A., eds). Washington, DC, AACC, 1978, p282-284. strana 12/13

27. Williams, D.L. and Goodburn, H., The Thyroid Gland (Štítná žláza), In: Biochem. In Clinical Practice, (Williams, D.L. and Marks, V., eds) New York, Elsevier Pub. Co., 1985, p567-575. Autorizovaný zástupce: FUJIREBIO EUROPE B.V. Takkebijsters 69c 4817 BL Breda, Nizozemí TEL:31-76-571-0440 Výrobce: FUJIREBIO INC. 62-5, Nihonbashi-Hamacho 2-chome, Chuo-ku,Tokyo, 103-0007, Japan TEL:81-3-5695-9217 Revidováno v červenci, 2005. strana 13/13