Mentoring ve volnočasových aktivitách 1 Projekt Centrum nových metod a příležitostí ve vzdělávání, reg. č. CZ.1.07/1.2.00/14.0011 Mentoring a využití jeho metod pro práci s dětmi a žáky ve volnočasových aktivitách Obr. 1- Titulka Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Mentoring ve volnočasových aktivitách 2
Mentoring ve volnočasových aktivitách 3 Realizátor projektu: DENEB Int., s.r.o. Masarykovo náměstí 40/2 680 01 BOSKOVICE info@cnmpv.cz www.cnmpv.cz Partneři projektu: Petrov o. s., Dětský dům Zábrdovice, Lazaretní 1, 615 00 BRNO SOŠMaP, Vranovská 17, 614 00 BRNO ZŠ a MŠ Merhautova, Merhautova 37, 602 00 BRNO ZŠ Ostrava - Kunčičky, Škrobálkova 51/ 300, 718 00 OSTRAVA ZŠ Masarykova, Masarykova 291, 757 01 VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ ZŠ a MŠ Vsetín, Turkmenská 1612, 755 01 VSETÍN SŠSPaS Zábřeh, nám. 8. května 2, 789 01 ZÁBŘEH ZŠ a DD Zábřeh, Sušilova 40, 789 01 ZÁBŘEH
Mentoring ve volnočasových aktivitách 4 PODĚKOVÁNÍ Autorský kolektiv děkuje všem kolegům ze škol a mimoškolních zařízení spolupracujících v projektu, kteří přispěli svými zkušenostmi a příklady dobré praxe k vytvoření této publikace.
Mentoring ve volnočasových aktivitách 5 Úvod Úvod 7 1. Teoretická a metodická východiska 8 1. 1 Základní principy mentorské činnosti ve volném čase dětí 11 1. 2 Cílová skupina 11 1. 3 Funkce mentora mimo vyučování (ve volném čase) 14 1. 3. 1 Funkce výchovně-vzdělávací 15 1. 3. 2 Funkce preventivní 16 1. 3. 3 Funkce sociální 17 1. 4 Činnost mentora 18 1. 4. 1 Patnáctero mentora 18 1. 4. 2 Důvěra a její budování 19 1. 4. 3 Komunikace 20 1. 5 Cíle mentoringu 22 1. 6 Motivace 22 1. 6. 1 Mentorské zásady a předpoklady pro efektivní motivaci při práci s dětmi 22 1. 7 Na co klademe při mentoringu důraz 24 2. Formy a metody práce mentora 27 2. 1 Mentorování jednotlivce, mentorování skupiny 27 2. 2 Činnosti mentora 28 2. 2. 1 Budování vztahu a práce s dítětem 28 2. 2. 2 Budování vztahu a práce s rodiči 29 2. 2. 3 Budování vztahu a práce s pedagogy 30 2. 2. 4 Obecná pravidla 31 2. 2. 5 Příklady dobré praxe 32 2. 3 Hodnocení mentorovaných 33 2. 3. 1 Pozorování 33 2. 3. 2 Průběžné hodnocení 33 2. 3. 3 Konzultace 33 2. 3. 4 Závěrečné hodnocení 34
Mentoring ve volnočasových aktivitách 6 2. 3. 5 Formy hodnocení 35 2. 4 Evidence mentora 36 3. Vlastnosti mentora a jeho role v týmu 37 3. 1 Mentor a dítě 37 3. 2 Mentor a pedagog 39 3. 3 Mentor a rodič 41 3. 4 Mentor a zástupce instituce 42 4. Osobnost mentora 43 4. 1 Osobnostně sociální dovednosti 43 4. 2 Komunikativní dovednosti 44 4. 3 Důležitost pedagogického vzdělání mentora 45 4. 4 Schopnost plánování a organizační dovednosti mentora 46 5. Příklady dobré praxe 48 5. 1 Motivační metody 53 5. 2 Konkrétní kazuistiky 54 Závěr 56 Použitá literatura 57 Další zdroje 60 Přílohy 61 Příloha č. 1 Balíček her, které se nám osvědčily 61 Příloha č. 2 Didaktické pomůcky, které využíváme 88 Příloha č. 3 - Rizika trestů a co místo nich 98 Příloha č. 4 - Sportovní aktivity a jejich význam pro děti 108
Mentoring ve volnočasových aktivitách 7 Úvod Vzdělávání Romů je považováno za klíčovou oblast v řešení problémů mezi majoritou a Romy, kde největší problém představuje vysoká nezaměstnanost Romů. Práce s romskou komunitou je velmi náročná, je třeba se stále učit, rozvíjet se, získávat nové poznatky. Práce mentorů může v této oblast hodně pomoci. Je velmi důležitá a přínosná nejen ve školách, ale i v mimoškolní činnosti. Volnočasové aktivity představují nedílnou součást práce s romskou minoritou, neboť většina romských dětí tráví svůj volný čas na ulici. Díky mentorům je mnohem větší prostor pro individuální přístup k dítěti a k užšímu propojení rodiny, školy a zařízení, ve kterém děti tráví svůj volný čas. Sdružení Petrov je nestátní nezisková organizace, jejíž hlavní náplní je práce s dětmi, které se snaží vést ke smysluplnému využití volného času. Dětský dům Zábrdovice je zřízen pro děti a mládež žijící v sociokulturně znevýhodněných podmínkách v sociálně vyloučených lokalitách v centru Brna. Nabízí dětem smysluplné trávení volného času (viz http://www.ddz.wz.cz/index.html). Za vedení mentorů si děti prostřednictvím motivačních aktivit zlepšují známky ve škole, mnohé z nich si zlepšily i školní docházku. Učení samo o sobě pro romské děti není problém, ale vhodná motivace je velmi důležitá, neboť z domácího prostředí jsou děti motivované jen málo. Romské děti se rády učí, i když odborné publikace uvádějí něco jiného. Mají velkou výdrž, a pokud jsou vhodně motivovány a činnosti je baví, vydrží u učení dlouhou dobu. S našimi dětmi jsme postupně vyzkoušeli různé formy a metody motivačních aktivit, které v tomto materiálu popisujeme a které se nám v praxi osvědčily.
Mentoring ve volnočasových aktivitách 8 1. Teoretická a metodická východiska Sociálně vyloučenou oblast může tvořit jen několik rodin nebo lidí, kteří žijí v jednom domě, ale také se může jednat o část města se stovkami obyvatel. Vzniká tak, že lidé kvůli svému nízkému příjmu nemají možnost bydlet ve standardním bytě a musí obývat malometrážní městské byty, ve kterých je většinou společné sociální zařízení. Sociálně vyloučená lokalita může vzniknout i jako důsledek vyčlenění určité lokality pro občany, kteří neplatí nájemné. To představuje řadu problémů. Obyvatelé těchto lokalit většinou neplatí nájem, elektřinu, vodu a v domech i jejich okolí jsou velmi špatné hygienické podmínky. Byty bývají přeplněné a části domů postupně chátrají. Podle hrubých odhadů žije ve městě Brně kolem 18 000 Romů, přibližně 50% z nich mluví doma romsky. Největší skupinou zde jsou slovenští Romové, dále maďarští Romové, olašští Romové (specifická skupina, pro kterou jsou ostatní skupiny Romů podřadné). Poslední je pak nepatrná skupina Sintů a českých a moravských Romů. Z mnoha důvodů je romské etnikum v Brně z velké části segregováno do určitých městských částí, kde se vytvořily sociálně vyloučené lokality. V těchto lokalitách žijí kromě Romů i sociálně vyloučení příslušníci majoritní společnosti. Mezi lokality s největším počtem romských obyvatel patří: - Brno sever ulice Cejl, Bratislavská, Francouzská, Milady Horákové - Brno střed ulice Dornych, Přízová, Křenová - Brno Židenice ulice Markéty Kuncové, Svatoplukova - Brno Husovice ulice Vranovská, Dukelská třída Mezi výrazné problémy obyvatel vyloučených lokalit patří i špatná školní docházka dětí, které nejsou od rodičů ke vzdělání motivovány a nevidí v něm tedy žádný smysl. Patří sem i problém využití volného času romských dětí a mládeže. Vzdělání je přitom jedním z důležitých faktorů, ne-li přímo rozhodujícím faktorem při získávání zaměstnání. V případě Romů je možnost získat zaměstnání ovlivněna nejen nedostatečnou kvalifikací, ale i postojem majoritní společnosti k této menšině. Když je vysloveno slovo Rom, většina příslušníků
Mentoring ve volnočasových aktivitách 9 majoritní společnosti si vybaví problémy, krádeže, nepřizpůsobivost a zaměstnavatelé špatnou pracovní morálku. Základní předpoklady pro vzdělávání vštěpuje dítěti rodina od raného dětství. Romské dítě má v našem vzdělávacím systému ztíženou výchozí pozici z důvodu nedostatku pozitivních vzorů, přístupu Romů ke vzdělávacím institucím, odlišného hodnotového systému apod. Právě odlišnými hodnotami, kulturou a tradicemi je tato komunita specifická. Její situace má kořeny v romské historii. Mnohaleté pronásledování a pogromy vytvořily v Romech mentalitu kočovníků a uprchlíků zatížených strachem, úzkostí, slabým vnímáním budoucnosti, vysokým stupněm závislosti na rodině a dalšími faktory, které nutně ovlivňují přístup ke vzdělání a k hodnotám. Je mnoho názorů, jak tuto situaci změnit, ale převážná většina z nich stále zůstává jen ve formě teorií, nikoliv v podobě praktických změn a opatření. Ojedinělé případy škol skutečně přizpůsobených vzdělávání romských dětí jsou sice mediálně dobře známé (např. ZŠ Přemysla Pittra v Ostravě), ale na plošnou realizaci podobných zařízení se nedostávají finanční prostředky. Navíc se názory na některé podstatné prvky takové koncepce natolik liší, že i některé dobře míněné a fundované pokusy končí nařčením ze segregace a diskriminace. Co se týče rodinného prostředí, většina děti nemá na učení ani klid, ani svoje vlastní pracovní místo. V rodině často chybí schopnost nebo ochota pomáhat dítěti se zvládnutím školní látky. Mnohdy nejde dítě do školy proto, že se mu nechce. Někdy se stane, že jej matka nepošle do školy jen proto, že nemá dost peněz na pořádnou svačinu, školní pomůcky apod. Je tedy třeba motivovat i rodiče. Hlavní osobou, která má děti ke vzdělání a smysluplnému trávení volného času motivovat v případě, že motivace ze strany rodiny selže, je právě osoba mentora. Problémy se školní docházkou jsou často způsobeny tím, že Romové školu vnímají jako nepřátelské území. Většina romského etnika má se školou špatné zkušenosti. Mnoho z nich nezažilo ve škole žádný úspěch. Mnoho rodičů navštěvovalo tzv. zvláštní školy a jiného vzdělání nedosáhlo. I to je jeden z důvodů, proč Romové nemají vztah ke vzdělání. Dalším důvodem může být fakt, že někteří Romové vidí ve vzdělání i jakési nebezpečí, že by se jim jejich děti mohly odcizit. Vědomí příslušnosti k rodině je dětem vštěpováno od nejútlejšího věku v rámci rodinného vzdělávání a výchovy. Romská rodina si své členy velmi střeží a
Mentoring ve volnočasových aktivitách 10 neakceptuje vzestup jedince. V rodině je každá individuální činnost podezřelá. Svou pozici v rodině Rom často ztrácí právě v případě, že vystuduje střední či vysokou školu, najde si trvalou práci a tím sníží intenzitu svých styků a stupeň solidarity s rodinou. A tady by měl mít mentor také své místo. Postupně vést rodinu k tomu, že ve vzdělání nemusí vidět nebezpečí. Že je dobré a důležité podporovat děti ve vzdělávání a dát jim tak šanci na lepší život a možnost postupně se vymanit ze sociálního vyloučení. Možným důvodem je i skutečnost, že spousta Romů je při přijímání do zaměstnání diskriminována. Dokonce i vzdělaní Romové mají problém najít si práci. To je pro mnoho Romů frustrující a nevidí tedy potřebu vzdělání, pokud ani vzdělaní Romové práci nemají. Dalším důvodem jsou vnitřní zákony komunity, které jsou například u olašských Romů velmi přísně dodržovány. Zde jsou některé z nich: o tom, koho si olašská romská dívka vybere za budoucího partnera, rozhoduje rodina budoucí partner za ni musí zaplatit (většina dívek vstupuje do partnerských vztahů v 15 letech) ženy musí nosit dlouhé sukně na oslavách sedí muži i ženy zvlášť všechnu práci zastává žena První krok ke změně vztahu a přístupu ke vzdělání a k smysluplnému využití volného času musí obvykle učinit učitel nebo mentor. Nejlepším navázáním kontaktu ovšem není předvolání rodičů do školy kvůli tomu, že dítě něco provedlo. Stejně tak nemůžeme očekávat, že rodiče sami přijdou nebo že navštíví třídní schůzky. Příčinou jsou často negativní zkušenosti rodičů z doby, kdy sami navštěvovali školu, a neočekávají, že se jejich špatné zkušenosti v dospělosti zlepší. 1 Proto je třeba rodiče přesvědčit, že škola ani volnočasové zařízení, které pomáhá dětem při přípravě do školy, nejsou nepřátelské ani dětem, ani rodičům. Zde vzniká prostor pro práci mentora. Zpočátku plní mentor roli prostředníka a vede obě strany k vzájemné spolupráci. 1 ŠIŠKOVÁ T., ed., Výchova k toleranci a proti rasismu. Portál, Praha 1998, s. 163.
Mentoring ve volnočasových aktivitách 11 Pokud ale mají rodiče vyšší než základní vzdělání, sami často dělají vše pro to, aby jejich děti dosáhly ještě vyššího vzdělání, než které mají oni sami. V tomto případě je mentor spíše jakýmsi průvodcem dítěte a rodiny během vzdělávacího procesu. Práce mentora ve volném čase má vlastní obsah a metody, ale její všeobecný cíl je stejný jako u ostatních pedagogických oborů. Za všeobecný cíl mentoringu ve volném čase se pokládá relativní samostatnost jedince ve společnosti, tzn. ochota a schopnost ke svobodě, solidaritě a zodpovědnosti, dále pak kreativní činnost a komunikativní jednání, sociální angažovanost a účast na společenském životě. 1. 1 Základní principy mentorské činnosti ve volném čase dětí o Rozvíjení autonomie a svobodné osobnosti o Volný čas jako výzva a úkol o Aktivita jedince o Orientace na sociální kontakt o Spontaneita a celková uvolněnost, přirozenost a otevřenost pro nové o Umění prožívat život a svět pozitivně 1. 2 Cílová skupina Dětský dům Zábrdovice (dále jen DDZ) je nízkoprahové zařízení pro romské děti a mládež. Působí v lokalitách A a B dle mapy sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených romských lokalit v ČR v Jihomoravském kraji, Brno-město. (http://www.esfcr.cz/mapa/int_jm11_1.html) Musíme si uvědomit, že primární výchovnou funkci v naší společnosti má rodina. Škola, kluby a volnočasové organizace plní tuto funkci sekundárně. U rodin, které trpí sociálním vyloučením a kulturou chudoby, volnočasové aktivity napomáhají při výchově a nízkoprahové kluby někdy suplují roli nefunkčních rodin. Pedagogické a mentorské ovlivňování volného času může významnou měrou přispět k pozitivnímu rozvoji jedince. Vhodné zajištění volného času dětí a mládeže je jednou z účinných forem prevence závažných výchovných problémů záškoláctví, agresivity dětí, drogové závislosti, gamblerství,
Mentoring ve volnočasových aktivitách 12 předčasné sexuality atd. Většina dětí v DDZ pochází z rodin, kde jsou rodiče závislí na sociálních dávkách. Někteří pracují příležitostně načerno (většinou výkopové a úklidové práce). Někteří si přivydělávají sběrem železného šrotu. Významně zastoupena je lichva a prodej drog. V oblastech se vyskytuje prostituce, krádeže, gamblerství, narkomanie a alkoholismus (a to mnohdy již od mladistvého věku). Většina dětí, se kterými pracujeme, žije ve špatném sociálním prostředí. Velmi časté jsou i problémy s nevyhovujícím bydlením. Děti navštěvují převážně tzv. segregované školy. Vzhledem k prostředí, ve kterém vyrůstají, nejsou ke vzdělání motivovány. Výrazným problémem je tzv. skryté záškoláctví (neopodstatněné absence, které rodiče dětem omlouvají). Během celého dne jsou děti vystaveny patologickým jevům všude kolem sebe (v domech se často setkávají s uživateli drog, v jejich okolí se nachází velké množství různých heren a podobných zařízení, ve velkém množství rodin je nějaký příbuzný ve výkonu trestu, rodiče jsou často bez práce). V rámci DDZ pracuje klub Asaben. Tento klub pravidelně navštěvuje kolem 12 dětí ve věku 4-6 let. Děti se však v průběhu roku postupně mění a to z důvodu nastoupení povinné školní docházky, stěhování rodiny, apod. Do projektu je postupně vřazován kroužek Přípravka a následně Doučování. Kroužek Přípravka navštěvuje v současné době pravidelně 8 dětí, Doučování pak 24 dětí. Dalších 8 dochází nepravidelně.
Mentoring ve volnočasových aktivitách 13 Obr. 2 Mentorská práce v klubu Asaben, Dětský dům Zábrdovice Obr. 3 Mentorská práce v klubu Asaben, Dětský dům Zábrdovice
Mentoring ve volnočasových aktivitách 14 Děti navštěvující doučování jsou motivovány k pravidelné školní docházce prostřednictvím bodového systému. Za každý den ve škole získávají od mentorek razítko, za celý měsíc bez absence je potom čeká odměna v podobě návštěvy cukrárny. Dále sbírají body v rámci bodování za jednotlivé dny na doučování (mohou získat až 3 body, 1 = dnes jsem byl/a ve škole, 2 = donesl/a jsem si na doučování aktovku, 3 = byl/a jsem hodný/á a hezky se učil/a). Tyto body jim jsou pak v podobě smajlíků lepeny na velký bodovací arch. Za body si mohou koupit školní potřeby (pera, tužky, zmizíky, gumy, pastelky, fixy, kružítka, pera, desky apod.). Na konci měsíce se děti s nejvyšším počtem bodů účastní tzv. Překvapení (návštěva kina, zábavního parku, výlet parníkem, výlet do okolí Brna apod.). V rámci doučování je pro děti také pořádáno velké množství volnočasových kroužků, které je dále motivují k plnění jejich povinností a rozvíjí jejich vědomosti a dovednosti, upevňují návyky. Jedním z kroužků je například Přípravka, kroužek určený dětem, které chodí do přípravné třídy ZŠ. V rámci všech aktivit je navázána úzká spolupráce s rodiči. Vzhledem k tomu, že do klubu Asaben a následně i na doučování si děti vyzvedáváme, jsme v neustálém kontaktu s rodiči. Máme tak šanci se s nimi blíže seznámit a mnohem lépe se mezi námi utváří atmosféra vzájemné důvěry. 1. 3 Funkce mentora mimo vyučování (ve volném čase) Je-li sociální exkluze romské komunity nežádoucím stavem, který je třeba překonat, pak je nutné měnit sociální postavení těch, kteří takovou komunitu tvoří. To lze jen na základě poznání jejich individuálních osudů, problémů a možností. Je třeba zdůraznit, že sociální vzestup Romů je, a jistě musí být, dosahován úsilím jednotlivců, kteří jsou ke změně svého sociálního postavení subjektivně motivováni a k dosažení úspěchu mobilizují své vlastní schopnosti. Toto pravidlo není v případě Romů takovou samozřejmostí, jakou se může zdát. Doufejme, že již nikdy nebude sociální vzestup romské komunity organizován jako pro jeden celek silami zvenčí a za pomoci mocenských nástrojů, jako tomu bylo za komunistického režimu. Příliš dobře jsme se po jeho pádu v roce 1989 přesvědčili o tom, že to, co se Romům jaksi přihodilo obvykle bez jejich vlastního úsilí, nebyl skutečný sociální vzestup (jak inzerovala politická moc), ale pouze umělé zvýšení životní úrovně. O tu Romové přišli po roce 1989 překvapivě rychle, a tak se dostali do hlubokého sociálního a morálního propadu,
Mentoring ve volnočasových aktivitách 15 že to můžeme považovat za důkaz nesmyslnosti sociálního inženýrství jakéhokoliv druhu. Pro příště je proto nutné uvažovat pouze v kategoriích individuálního a také individualizovaného sociálního vzestupu Romů, především romských dětí a mládeže. Je jistě nepochybné, že v případě sociálního vzestupu mladých romských lidí (konečně právě tak jako v případě sociálního vzestupu jiných skupin lidí) je nutné počítat s triádou aktérů, kteří takový proces nejen podmiňují, ale sehrávají v něm rozhodující roli: rodina (v případě Romů ve smyslu rodu nejen jako svazku pokrevních příbuzných, ale také jako základu etnického společenství), jednotlivec, který sociální hranici a do značné míry i etnickou hranici překračuje, neromské okolí - tedy ti, které bychom rádi nazvali zainteresovanou veřejností, která mu takový vzestup umožňuje a v lepším případě jej podporuje 2. Jak jsme si již výše řekli, všechny tyto tři entity, které stojí na počátku i na konci dynamiky změn v individuálních osudech lidí, mají v případě Romů odlišné charakteristiky, než je tomu v neromské společnosti. Tyto specifické vlastnosti činí sociální vzestup Romů objektivně komplikovanějším, subjektivně namáhavějším a v mnoha ohledech nejednoznačnějším, než je tomu u lidí z majoritní společnosti. Z naší praxe můžeme tvrdit, že v celém procesu vzdělávání a začlenění znevýhodněných dětí do majoritní společnosti mnohdy mentor sehrává podstatnou a důležitou roli. Mentoring sám se řídí mnoha osvědčenými pravidly a u volnočasových aktivit by měl naplňovat následující funkce: 1. 3. 1 Funkce výchovně-vzdělávací V DDZ je tato funkce plněna zejména v rámci kroužku doučování. S dětmi se učíme a pomáháme jim s plněním školních úkolů, přičemž klademe důraz na jejich samostatnost. Mentor se v rámci všech aktivit snaží dětem předávat své zkušenosti a poznatky. Jeho role je jiná než role učitele nebo rodiče, protože zastává spíš roli rádce či kamaráda. Děti by neměly mít pocit, že mentora musí poslouchat jako autoritu, jehož hodnoty a názory musí přijmout. Naopak se mentor snaží pomoci svému svěřenci poznat lépe sebe sama, svůj potenciál a své schopnosti. 2 JUDr. Frištenská, H.: Specifická situace romské mládeže na trhu práce, Poradenské centrum pro Prahu 3, Praha 2008
Mentoring ve volnočasových aktivitách 16 1. 3. 2 Funkce preventivní Prevenci sociálně patologických jevů vnímáme jako soubor opatření zaměřených na předcházení nežádoucím společenským jevům jejich vzniku, rozvíjení se a recidivě. Mentoři mohou pozitivně zasahovat svou aktivitou s dětmi jak při prevenci primární (vznik), sekundární (rozvíjení se), i terciární (recidivě). Důležitým předpokladem efektivní činnosti mentora v rámci prevence je znalost nejčastějších příčin, které u konkrétních dětí vedou k sociálně patologickému chování. Dále by si měl mentor uvědomit, že účinná prevence má objasňovat, vysvětlovat, nabízet alternativy a ne zakazovat, přikazovat a zastrašovat. Jedním ze základních předpokladů prevence je její dlouhodobost, komplexnost, kontinuálnost a především včasnost. Jednorázové preventivní aktivity jsou bez návaznosti na dlouhodobé programy téměř neúčinné. Mentoři při své práci musí nutně dodržovat nezbytné zásady, má-li preventivní činnost být efektivní. Mezi ně patří následující principy: systémovost veškeré činnosti a snahy musí tvořit systém, v souladu musí být působení všech státních i nestátních organizací, rodiny, médií, legislativy a v neposlední řadě společenské atmosféry. Mentoři mají v mnoha případech velmi nelehkou úlohu, neboť najít takto harmonicky uspořádanou a systémovou cestu pro dítě je většinou nemožné. (Nefunkční instituce a organizace, společnost netečná k sociálním problémům, senzacechtivá média a problémové rodiny nevytváří zrovna nejvhodnější prostředí, ve kterém by se dal úkol uskutečnit.) systematičnost znamená, že působení musí být průběžné, trvalé, nepřetržité. Pokud do procesu působení mentor dítě vstupují další vlivy (vliv rodiny, vliv školy, vliv komunity, vliv okolí, demotivace dítěte a s tím související demotivace mentora), nemusí se práce dařit. komplexnost je chápána na různých úrovních. Jde o provázanost všech tří úrovní prevence a současně o spolupůsobení na osobnost ve všech jejích složkách.
Mentoring ve volnočasových aktivitách 17 Děti, které navštěvují naše zařízení, se často setkávají s problémy, jako jsou neúspěch ve škole, sociální konflikty, drogové závislosti, kouření, záškoláctví, party apod. Základní myšlenkou naší mentorské práce je zajistit, aby děti měly v budoucnu možnost dostat se ze sociálně vyloučeného prostředí. Proto se snažíme vymýšlet stále nové aktivity, které by pro děti byly atraktivní a motivovaly je k jejich dalšímu rozvoji. V rámci mentorské práce s dětmi diskutujeme o jejich problémech či problémech jejich kamarádů. Poukazujeme na možná rizika, se kterými se mohou setkat v budoucnu. Vysvětlujeme jim klady a zápory, které jejich rozhodnutí přináší. Při mentorské práci můžeme vnímat primární prevenci v nejširším pojetí. Všechny aktivity a činy, které mají za cíl změnit názory, postoje a chování dětí, mladistvých a jejich rodin tak, aby u nich nedošlo ke vzniku daného nežádoucího jevu (vzniku závislosti na návykových látkách, kriminálního chování, rasismu, atd.) můžeme označit za snahu mentora o prevenci patologického chování. Cílem primární prevence nemůže být pouhá absence sociálně patologických jevů, cílem musí být přítomnost sociálně příznivého chování. Jinak řečeno primární a sekundární prevence je nemyslitelná bez ohledu na hodnotovou orientaci dětí, bez podpory alternativních životních programů, odklánějících rizikové děti od stylu života, který by mohl vést k jejich společenskému vyčlenění. 1. 3. 3 Funkce sociální Mentorované dítě se u nás začleňuje do kolektivu, pomáháme mu řešit jeho problémy, zvládat konflikty a osvojit si základy komunikace. Kromě individuální práce s mentorovaným jedincem by měl mentor zaměřit svou pozornost i na jeho nejbližší okolí. Velmi důležitou součástí jeho práce jsou konzultace s rodiči. Vůči rodičům by měl být jeho postoj vstřícný a přátelský. Přitom mentor musí umět stanovit hranice. Vymezování hranic ve výchově je podle pedagogických principů naprosto nezbytné. Rozdíl mezi demokratickou a autoritativní výchovou není v tom, že by v té první bylo vše dovoleno a v druhé vládla především omezení, ale v tom, jakými způsoby se stanovují pravidla a hranice chování. Neexistuje žádný rozumný důvod pro to, abychom se k dětem v zásadě chovali jinak než k dospělým, co do způsobů komunikace a slušného chování. Pokud
Mentoring ve volnočasových aktivitách 18 dítě vyrůstá v mocenském modelu výchovy, přijímá tento pohled na svět a vztahy v něm. Reaguje buď tím, že o moc bojuje (vzdor, neposlušnost) nebo přijme roli malého panáčka a je poslušným tvorem. Dospělí se většinou obávají vzdoru a neposlušnosti dětí. Poslušnost za riziko nepovažují. 1. 4 Činnost mentora Níže uvádíme základní zásady důležité pro mentorskou činnost. 1. 4. 1 Patnáctero mentora 1. Ve třídě a ve vztazích s dětmi, se kterými pracuji, nikdy nic nepředpokládám. Společně si nastavíme pravidla, která budeme navzájem dodržovat. Pokud tak neučiníme sami, udělá to někdo za nás a pak z toho budou plynout jen nepříjemnosti. 2. Objasním si sám pro sebe obsah slov, která používám. 3. Mou klíčovou dovedností, ve které se budu zlepšovat, je umění vidět na dětech především to dobré. Rozhodujícím pro ocenění dětí je jejich snaha. 4. Budu v sobě prohlubovat schopnost dívání se na děti z té lepší stránky stanu se lovcem dobra. 5. Uvědomuji si, že děti, které budu brát jako šikovné, dosáhnou objektivně lepších výsledků. 6. Budu prohlubovat umění naslouchat, které je páteří každého důvěrného vztahu. 7. Budu se snažit v komunikaci s dětmi rozlišovat jazyk popisný od jazyka hodnotícího. 8. Budu se snažit používat jména dětí, se kterými pracuji, tak často, jak to jen jde. Každého oslovím při společné práci minimálně jednou. Děti rády slyší svá jména. 9. Budu usilovat o to, aby na závěr každé společné práce mi byla dětmi podána zpětná vazba. 10. Budu se ptát: Co nového ses dozvěděl? Co si z naší společné práce odnášíš? Co bylo pro tebe nejdůležitější? Co tě překvapilo? Koho bys rád ocenil a za co? Co bylo zajímavé? Napadlo Tě něco nového?
Mentoring ve volnočasových aktivitách 19 11. Ke každému dítěti budu přistupovat s respektem k jeho osobnosti, budu milý, ale také pevný ve svých rozhodnutích. 12. Nebudu zapomínat aktivně naslouchat, zajímat se o životy dětí, neverbální komunikaci, budu působit vstřícně (úsměv otvírá dveře pro následnou komunikaci). 13. Při výkladu látky či vysvětlování problémů budu měnit postupy, volit jiná slova, budu se snažit zaujmout, zdůrazňovat analogie k praktickému životu. 14. Budu-li potřebovat dítě upozornit na nevhodné chování či vysvětlit nějaké chyby v úsudku, budu provádět tyto úkony bez přítomnosti dalších zúčastněných. Nikdy nebudu dítě veřejně pranýřovat. 15. Budu vždy ke každému dítěti přistupovat individuálně, poskytnu mu zpětnou vazbu. 1. 4. 2 Důvěra a její budování Základním stavebním kamenem, na kterém stojí vztah mentor a dítě, je důvěra. Budování důvěry má tři fáze: 1. Komunikujte jasně a srozumitelně. Sebeprojevem, jednoduchým jazykem a empatií signalizujeme, jaký je náš postoj k dítěti a našemu společnému tématu, které probíráme. 2. Komunikujte otevřeně, transparentně. Každý vnímá jako ohrožení něco jiného, to platí vždy o novém a neznámém. Z toho důvodu je pro vytváření důvěry velmi důležité, aby způsob komunikace a chování byly upřímné a otevřené. Romské děti jsou na to obzvlášť citlivé a jejich rodiče ještě více. Jen tehdy, když mají děti a jejich rodiče pocit, že vás umí bezpečně odhadnout, že jste čitelní, mohou vám důvěřovat. Mimo to je důležité vytvářet aktivní zpětnou vazbu, to znamená, poskytovat dětem informace o důvodech svého jednání a chování. 3. Dávejte víc důvěry, než očekáváte. Pokud jste úspěšně zvládli první dva kroky, můžete klidně darovat o něco více důvěry. Abyste zvládli tento náročný krok, musíte stále dokazovat, že si důvěru zasloužíte a naopak ji druhým dávat. Často se může stát, že mluvíme, mluvíme a nějak to nefunguje.
Mentoring ve volnočasových aktivitách 20 1. 4. 3 Komunikace Příklady neefektivních způsobů komunikace: 1. Ty zase (vždycky, nikdy, pořád)! Kdybys aspoň! (výčitky, obviňování) 2. Měl/a by sis uvědomit, že (poučování, vysvětlování, moralizování) 3. Tohle jsi udělal/a špatně! (kritika, zaměření na chyby) 4. Já (někdo) kvůli tobě (lamentace, citové vydírání) 5. Nedělej to, nebo se ti stane! (zákazy, varování) 6. Z tebe jednou vyroste (negativní scénáře, proroctví) 7. On je takový (nálepkování) 8. Udělej (pokyny) 9. Okamžitě běž a udělej! (příkazy) 10. Přestaň, nebo! Běda, jestli! Křik (vyhrožování) 11. Podívej se na, vezmi si příklad z (srovnávání, dávání za vzor) 12. Já pro tebe, a ty! (poukazování na vlastní zásluhy) 13. Ty snad chceš? Copak ty nechceš? (řečnické otázky) 14. Ty jsi ale (urážky, ponižování) 15. To je náš génius! To ses teda vyznamenal! (ironie, shazování) Všechny výše zmíněné prostředky komunikace jsou bez výjimky výrazem mocenského, nerespektujícího postoje k dítěti. V řadě z nich se mohou někteří pedagogové nebo rodiče jistě poznat nebo si vzpomenou, že takto s nimi mluvili někteří dospělí v jejich dětství. Vysvětlení jejich neefektivnosti je v tom, jak funguje náš mozek: Jestliže se cítíme ohroženi (a tyto způsoby ohrožují pocit vlastní hodnoty!), naše energie se soustředí na obranu. Nezabýváme se pak tím, co jsme udělali nesprávně a co bychom měli nějak napravit. Stejně to probíhá u dětí i dospělých. 3 Efektivní komunikační dovednosti a postupy: 1. Vidím (slyším), že... (popis, konstatování) 3 KOPŘIVA P., Respektovat a být respektován, Spirála, Praha 2007
Mentoring ve volnočasových aktivitách 21 2. Je potřeba ; Tohle děláme (tak a tak), nechceš to zkusit?; Pomůže, když ; Když, tak (informace, sdělení) 3. Očekávám, že... Pomohlo by mi, kdyby... (vyjádření vlastních očekávání a potřeb) 4. Uděláš to tak nebo tak? Můžeš si vybrat. (možnost volby) 5. Jirko,! (jen dvě slova) 6. Co s tím uděláme? A co si o tom myslíš ty? (prostor pro spoluúčast a aktivitu dětí) Získání důvěry a její udržení závisí na mnoha faktorech, především pak na vstřícnosti obou zúčastněných stran, opravdovém zájmu a přátelské atmosféře. Samozřejmě je žádoucí, když dítě uznává vaše znalosti a může se na vás obrátit jako na autoritu. Stejně tak důležitá je ale role přítele, jež otvírá právě bránu pro mentorskou práci. Není potřeba vést komunikaci asymetrickou, ba právě naopak hledání společné řeči a její užívání vede k možným (i když často jen nepatrným) výsledkům. Ve vztahu mentor a dítě tak není nikdo vyvyšován. Mentor stojí sice v pozici rádce, toho, kdo má, jak se lidově říká srdce na dlani, avšak zůstává nohama pevně na zemi. Každý člověk má vlastní soubor norem a pravidel (svůj kategorický imperativ), jenž považuje za správný a jímž si chrání vlastní životní prostor. I mentor proto musí sledovat tuto hranici, aby se ji naučil respektovat a ve vztahu mentor x dítě neztrácel důvěru a také společný úhel pohledu. Pokud se mentor s dítětem učí, tak se snaží poukazovat na praktičnost úkolů, nad nimiž dítě sedí, snaží se ho navést na správnou cestu k řešení a nabízí další možnosti. Tímto se snaží v dětech rozvíjet praktické myšlení. Během procesu učení se také vede přirozený rozhovor, kdy se mentor často dozvídá, že něco nemá smysl, že je to nezábavné, těžké, nepochopitelné. V takových situacích se mentor snaží ukázat světlejší stránku rozebíraného úkolu a zábavnou formou dítě navést k jeho dokončení. Důležité je zaujmout, ne se snažit dítě přinutit k tomu, aby úkol dokončilo, i když mu nerozumí a nechce se mu. Právě tyto situace prokáží skutečné schopnosti mentora dítě zaujmout a nadchnout pro práci.