VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra ekonomických studií. Financování majetku podniku

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra ekonomických studií Financování majetku podniku Bosch Diesel s.r.o. Bakalářská práce Autor: Eva Konířová Vedoucí práce: Ing. Petra Kozáková, Ph.D. Jihlava 2014

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá financováním majetku podniku. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsou definovány různé druhy zdrojů financování. V této části je také vysvětleno, na čem závisí náklady na kapitál a co je to optimální kapitálová struktura. Cílem praktické části je doporučit vhodný způsob financování majetku podniku Bosch Diesel s.r.o. na základě analýzy dodržování zlatých pravidel financování a pomocí vypočtu optimální struktury dlouhodobých zdrojů. Klíčová slova interní zdroje financování, externí zdroje financování, cizí zdroje financování, vlastní zdroje financování, dlouhodobé zdroje financování, krátkodobé zdroje financování, průměrné náklady na kapitál, optimální kapitálová struktura Annotation This bachelor thesis brings us into the area of financing business property. The content of the bachelor thesis is divided into the theoretical and practical parts. The theoretical part defines various kinds of sources of finance. This part also explains what costs of capital depend on and what optimal capital structure means. The aim of the practical part is to recommend the convenient method of financing Bosch Diesel company s assets by means of keeping gold rules of financing analysis and by means of weighted average cost of long term capital calculation. Key words internal sources of finance, external sources of finance, debt, equity, long term sources of finance, short term sources of finance, weighted average cost of capital, optimal capital structure

Na tomto místě bych chtěla poděkovat především vedoucí mé bakalářské práce Ing. Petře Kozákové za její odborné vedení, cenné rady a za čas strávený konzultacemi. Dále bych chtěla poděkovat Ing. Ivanu Kohoutovi, specialistovi pro podnikatelské úvěry z Komerční banky, za pomoc při určení úrokových sazeb pro jednotlivé míry zadluženosti. A v neposlední řadě děkuji také kolegům ze společnosti Bosch Diesel s.r.o. za podporu při zpracování bakalářské práce.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

Obsah ÚVOD A CÍL... 9 TEORETICKÁ ČÁST... 11 1 MAJETEK PODNIKU... 11 2 ZDROJE FINANCOVÁNÍ MAJETKU PODNIKU... 11 2.1 Zdroje dlouhodobého financování... 12 2.1.1 Akcie... 12 2.1.2 Zisk... 13 2.1.3 Odpisy... 14 2.1.4 Rezervy... 15 2.1.5 Bankovní úvěry... 15 2.1.6 Leasing... 17 2.1.7 Dluhopisy... 18 2.1.8 Rizikový kapitál... 19 2.2 Zdroje krátkodobého financování... 19 2.2.1 Dodavatelský úvěr... 19 2.2.2 Zálohy od odběratelů... 20 2.2.3 Předčasné inkaso pohledávek... 20 2.2.4 Krátkodobé bankovní úvěry... 20 2.2.5 Faktoring a forfaiting... 20 2.2.6 Eskont směnky... 21 3 OPTIMÁLNÍ KAPITÁLOVÁ STRUKTURA... 22 3.1 Náklady na kapitál... 22

3.2 Průměrné náklady na kapitál jako východisko pro stanovení optimální kapitálové struktury... 23 3.3 Další faktory ovlivňující optimální kapitálovou strukturu... 27 3.3.1 Bod indiference kapitálové struktury... 27 3.3.2 Zlatá pravidla financování... 29 3.4 Vývoj teorie optimální kapitálové struktury... 29 PRAKTICKÁ ČÁST... 31 4 PŘEDSTAVENÍ SPOLEČNOSTI BOSCH DIESEL S.R.O.... 31 4.1 Historie... 31 4.2 Organizační struktura... 32 5 DODRŽOVÁNÍ ZLATÝCH PRAVIDEL FINANCOVÁNÍ FIRMOU BOSCH DIESEL S.R.O.... 34 5.1 Zlaté bilanční pravidlo... 34 5.2 Zlaté pravidlo vyrovnání rizika... 35 5.3 Zlaté pari pravidlo... 36 5.4 Zlaté poměrové pravidlo... 37 6 VÝPOČET OPTIMÁLNÍ STRUKTURY DLOUHODOBÉHO KAPITÁLU FIRMY BOSCH DIESEL S.R.O.... 38 6.1 Průměrné náklady na kapitál současné dlouhodobé kapitálové struktury firmy 39 6.2 Průměrné náklady na dlouhodobý kapitál pro různé míry zadluženosti... 43 6.2.1 Průměrné náklady na dlouhodobý kapitál při míře zadlužení 0 %... 43 6.2.2 Průměrné náklady na dlouhodobý kapitál při míře zadlužení 20 %... 44 6.2.3 Průměrné náklady na dlouhodobý kapitál při míře zadlužení 30 %... 45 6.2.4 Průměrné náklady na dlouhodobý kapitál při míře zadlužení 50 %... 46

6.2.5 Průměrné náklady na dlouhodobý kapitál při míře zadlužení 60 %... 47 7 BOD INDIFERENCE KAPITÁLOVÉ STRUKTURY SPOLEČNOSTI BOSCH DIESEL S.R.O.... 50 ZÁVĚR... 51 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 53 Odborné publikace... 53 Právní předpisy... 53 Internetové zdroje... 54 Ostatní zdroje... 54 SEZNAM OBRÁZKŮ... 55 SEZNAM TABULEK... 55 SEZNAM PŘÍLOH... 56 _

Úvod a cíl Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila financování majetku podniku. Zdroji financování majetku podniku je velmi důležité se zabývat, protože bez nich nelze ve firmě nic realizovat. Toto téma navíc souvisí se základním cílem každého podniku, kterým je růst jeho tržní hodnoty, neboť ukazatelé kterými lze tržní hodnota podniku kvantifikovat většinou kalkulují s průměrnými náklady kapitálu (zdrojů financování). Pokud průměrné náklady na kapitál klesají, hodnota firmy roste a naopak. Financování majetku je součást finančního řízení. Finanční manažer by se měl kromě oblasti financování majetku zabývat především tím, do jakých aktiv by se mělo investovat nebo, jak by se měl rozdělit hospodářský zisk. Úkolem financování majetku podniku je zajistit potřebnou výši finančních prostředků na investiční i provozní potřeby. Zdroje financování, především ty externí, jsou velmi různorodé. Při výběru vhodné struktury zdrojů financování by měl být brán ohled na to, aby bylo dosaženo co nejnižších průměrných nákladů na kapitál a aby nebyla narušena finanční stabilita firmy. Finanční riziko firmy se významně zvyšuje například nadměrným používáním cizích zdrojů financování nebo financováním dlouhodobého majetku krátkodobými zdroji apod. Firma by tedy měla v rámci financování svého majetku dodržovat určitá pravidla, nazývaná zlatá pravidla financování. Cílem této bakalářské práce je posoudit financování majetku podniku Bosch Diesel s.r.o. a navrhnou doporučení na zlepšení v této oblasti. Financování majetku bude posouzeno na základě analýzy dodržování zlatých pravidel financování podnikem. Dále bude zkoumáno, jaký vliv má dodržování těchto pravidel na náklady kapitálu podniku a bude vypočítána optimální struktura dlouhodobých zdrojů firmy. Tato práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části je vysvětlen rozdíl mezi interními, externími, vlastními a cizími zdroji financování. Dále jsou zde uvedeny příklady jednotlivých zdrojů financování v členění na dlouhodobé a krátkodobé. V teoretické části je také definováno, co je to optimálním kapitálová struktura a jak je možné ji určit. 9

Cílem praktické části je určit vhodný způsob financování majetku společnosti Bosch Diesel s.r.o. V této části je nejprve ověřováno dodržování zlatých pravidel financování podnikem. Dále je hledáno minimum průměrných nákladů na dlouhodobý kapitál pro různé míry zadluženosti společnosti Bosch Diesel s.r.o., přičemž náklady na vlastní kapitál jsou kvantifikovány pomocí Stavebnicového modelu Ministerstva průmyslu a obchodu. Pomocí takto nalezeného minima průměrných nákladů na dlouhodobý kapitál je stanovena optimální struktura dlouhodobých zdrojů společnosti. Optimální strukturu dlouhodobého kapitálu však ovlivňují, kromě průměrných nákladů na dlouhodobý kapitál, ještě další faktory. Vhodnost nalezené optimální struktury dlouhodobých zdrojů společnosti je tedy zkoumána ještě z hlediska velikosti zisku, pomocí výpočtu bodu indiference. V závěru práce jsou shrnuty všechny poznatky nalezené v praktické části, na jejichž základě jsou společnosti Bosch Diesel s.r.o. poskytnuta různá doporučení týkající se oblasti financování majetku. 10

TEORETICKÁ ČÁST 1 Majetek podniku Majetek podniku je tvořen dlouhodobým majetkem, který zůstává v podniku po delší dobu, zpravidla déle než jeden rok, a oběžným majetkem, který se jednorázově spotřebovává a přeměňuje se na jiné složky majetku. Dlouhodobý majetek členíme na hmotný, nehmotný a finanční. Dlouhodobým hmotným majetkem rozumíme například budovy, stroje, pozemky. Dlouhodobý majetek nehmotný tvoří různá oprávnění, jako jsou patenty, autorská práva, dále software, goodwill apod. Za dlouhodobý finanční majetek se považují různé cenné papíry, které má daný podnik v úmyslu vlastnit déle než jeden rok. Do oběžného majetku patří zásoby (zejména materiál, nedokončená výroba a zboží), pohledávky podniku (především z obchodního styku) a krátkodobý finanční majetek. Krátkodobým finančním majetkem rozumíme peníze v hotovosti, na bankovních účtech krátkodobé cenné papíry nakupované se záměrem dosažení zisku z opětovného prodeje apod. (Synek, 2007; Vyhláška č. 500/2002 Sb.) 2 Zdroje financování majetku podniku Zdroje financování majetku se třídí podle jejich původu na externí a interní. Externí zdroje financování jsou získávány z vnějšího okolí podniku a dále se člení na vlastní a cizí. Mezi interní zdroje financování, vznikající na základě vnitřní činnosti podniku, patří zejména zisk, odpisy a rezervy. K externím zdrojům financování vlastním řadíme vklady vlastníků (u akciových společností se jedná o akcie), dotace a dary, rizikový kapitál a k externím zdrojům financování cizím úvěry finančních institucí, obchodní úvěry, dluhopisy, leasing, faktoring, forfaiting a další. Z toho tedy vyplývá, že interní zdroje nemůžeme ztotožňovat se zdroji vlastními, neboť vlastní zdroje je pojem širší a zahrnuje jak interní zdroje, tak vklady vlastníků neboli část externích zdrojů financování. Podobně externí zdroje nemůžeme ztotožňovat se zdroji cizími, neboť cizí zdroje je pojem užší a označujeme jím jen část externích zdrojů. (Synek, 2006; Valach, 2001) 11

Obrázek 1: Dělení zdrojů financování majetku (zdroj: Synek, 2006) 2.1 Zdroje dlouhodobého financování Tyto zdroje slouží k financování prvotního pořízení, obnovy a rozšíření různých forem investičního majetku a k financování části oběžného majetku trvalého charakteru neboli dlouhodobých potřeb firmy. Financování investic je nazýváno dlouhodobým financováním z toho důvodu, že peněžní prostředky jsou v investičním majetku vázány déle, než je tomu u oběžného majetku. (Valach, 2001) 2.1.1 Akcie Akcie je cenný papír, který přináší svému majiteli právo podílet se na řízení, zisku a likvidačním zůstatku společnosti. Jelikož podnik vyplácí akcionářům dividendu, nákladem získání akciového kapitálu je výnosnost akcií. Požadovaná výnosnost akcií se dá vypočítat pomocí úpravy rovnice tržní ceny akcie (Valach, 2001): 12

N = požadovaná míra výnosnosti akcie D = roční dividenda C = tržní cena akcie E = emisní náklady g = očekávané konstantní zvýšení dividendy Výhody financování majetku pomocí vydání akcií: Výplatu dividend lze v případě nepříznivého vývoje v podniku zastavit, zatímco závazky vzniklé v souvislosti s používáním cizího kapitálu je třeba hradit. Nevýhody financování majetku pomocí vydání akcií: Tento způsob financování je dražší než financování dluhem. Akcionáři vyžadují dividendu, která je zpravidla vyšší než úroková míra dluhu a není možné ji uplatnit jako nákladovou položku. (Kislingerová, 2007; Valach, 2001) 2.1.2 Zisk Zisk firmy, především v porovnání s vloženým kapitálem, vyjadřuje úspěšnost podnikání. Jeho výši ovlivňuje velikost, struktura, cena a náklady realizované produkce. Zisk je zaznamenán ve Výkazu zisku a ztrát v členění na provozní, finanční a mimořádný hospodářský výsledek. Tato výše zisku však není určena v plné výši k samofinancování. Jako zdroj financování je použit zejména zisk ve formě nerozděleného zisku. Hospodářský výsledek uvedený ve Výkazu zisku a ztrát je nejprve nutné zdanit. Sazba daně z příjmů právnických osob zůstává pro rok 2014 19 %. Z takto vytvořeného zisku jsou ještě uskutečněny platby do rezervního fondu, výplaty dividend apod. (Valach, 1999; Zákon č. 586/1992 Sb.) Náklady na získání kapitálu v podobě nerozděleného zisku jsou stejné jako náklady na získání akciového kapitálu snížené o emisní náklady. Je to z toho důvodu, že reinvestováním zisku se akcionáři vzdali výplaty dividend a možnosti jejich 13

alternativního investování, jedná se tedy o náklady příležitosti. Náklady nerozděleného zisku lze tedy vypočítat pomocí následující rovnice (Valach, 2001): N = náklady nerozděleného zisku C = tržní cena akcie D = roční dividenda g = očekávané konstantní zvýšení dividendy (Valach, 2001) Výhody financování majetku pomocí zisku: Při tomto způsobu financování se nezvyšuje objem závazku a snižuje se tak riziko firmy plynoucí ze zadlužení. Nezvyšuje se počet akcionářů a nevznikají emisní náklady, jak je tomu při financování majetku pomocí vydání akcií Pomocí zisku je možné financovat rizikovější investice, na které by bylo obtížné sehnat externí zdroje. Nevýhody financování majetku pomocí zisku: Zisk není stabilním zdrojem. Financování majetku ziskem je dražší, než financování dluhem. (Kislingerová, 2007; Valach, 1999) 2.1.3 Odpisy Odpisy jsou náklady podniku odrážející opotřebení dlouhodobého majetku za příslušné účetní období, nejsou však peněžním výdajem. Odpisy jako součást nákladů podniku ovlivňují cenovou tvorbu, částku odpovídající odpisům proto podnik obdrží v cenách produkce. Odpisy zároveň snižují daňový základ, proto slouží jako zdroj financování majetku podniku. Rozlišujeme účetní odpisy, které by měly zachytit co nejreálněji opotřebení majetku a jejichž sazby si určuje podnik sám, a daňové odpisy, které jsou 14

daňově uznatelným nákladem a jejichž výpočet stanovuje Zákon o daních z příjmů. (Zinecker, 2006; Zákon č. 586/1992 Sb.) Za náklady na získání kapitálu formou odpisů jsou považovány průměrné náklady celkového kapitálu, jelikož investiční majetek, který je odepisován, byl financován z různých zdrojů. (Valach, 2001) 2.1.4 Rezervy Rezervy se tvoří za účelem krytí v budoucnu očekávaných výdajů v jednotlivých letech po dobu tvorby rezervy zaúčtováním poměrné části těchto očekávaných výdajů do nákladů. Výši rezervy v jednotlivých letech tedy zjistíme vydělením očekávaných výdajů počtem let, po které se rezerva tvoří. Vytvořením rezervy snížíme zisk vytvořených v daném účetním období o částku, kterou použijeme v následujícím období, proto jsou rezervy považovány za interní zdroj financování. Rezervy navíc snižují daňový základ, pokud se jedná o rezervy vytvořené za účelem stanoveným Zákonem o rezervách, neboli zákonné rezervy. (Štohl, 2008) 2.1.5 Bankovní úvěry Pro financování dlouhodobých potřeb firmy jsou využívány střednědobé a dlouhodobé bankovní úvěry. Při využívání úvěru je třeba platit jeho poskytovateli odměnu úroky. Absolutní výše úroků závisí na výši dluhu a na úrokové sazbě, přičemž méně zadlužený podnik zpravidla platí nižší úroky Splácení dluhu může mít podle smluveného splátkového kalendáře různé modifikace. U většiny podnikatelských úvěrů je věřiteli na konci každého úrokovacího období zaplacena částka odpovídající poměrné části celkového dluhu a úrok zjištěný z aktuálního zůstatku jistiny, úrok se tedy počítá jen z toho, co podnik momentálně dluží. Částka zaplacená věřiteli za dané úrokovací období se tedy vypočítá jako součet splátky jistiny a úroku dle následujícího vzorce (Kislingerová, 2007): 15

a = částka zaplacená věřiteli za dané úrokovací období J = jistina, tzn. původně zapůjčená částka n = počet let, na které byl úvěr poskytnut ZJ = aktuální zůstatek jistiny dluhu i = úroková sazba Druhým nejznámějším způsobem splácení je anuitní umořování dluhu, kdy je věřiteli na konci každého úrokovacího období vyplacena stejná částka, která obsahuje jak úrok, tak splátku dluhu. Výši vyplacené částky je možné spočítat dle následujícího vzorce (Kislingerová, 2007): Při anuitním umořování dluhu jsou zpravidla celkově zaplacené úroky vyšší, protože část kapitálu je užívána déle. I přesto může být tento způsob splácení pro podnikatele výhodnější, neboť platby související s dluhem podnik zatěžují rovnoměrně po celé období splácení dluhu. Zatímco u předchozího způsobu splácení, kdy platba za úrokovací období představuje poměrnou části celkového dluhu a úrok zjištěný z aktuálního zůstatku jistiny, je platební zatížení vyšší na začátku období. Na druhou stranu jsou u tohoto způsobu splácení celkově zaplacené úroky nižší. U jakéhokoliv způsobu vypořádání dluhu je třeba oddělovat úrok a skutečně splacenou částku, neboť úrok je daňově uznatelným nákladem snižujícím daňový základ, zatímco splátka nikoliv. (Kislingerová, 2007) Náklady na pořízení kapitálu formou úvěru lze kvantifikovat dle následujícího vzorce (Valach, 2001): N d = náklady dluhu v % i = úrok z úvěru T = sazba daně z příjmů právnických osob (Valach, 2001) 16

Výhody financování úvěrem: Úroky placené za poskytnutí úvěru snižují daňový základ Majetek financovaný úvěrem (na rozdíl od majetku financovaného leasingem) se dostává do vlastnictví podniku, a proto je postupně odpisován. Odpisy jsou daňově uznatelným nákladem a snižují daňový základ. Nevýhody financování úvěrem: Závazky vzniklé v souvislosti s používáním úvěru je třeba uhradit (na rozdíl od dividend) i v případě nepříznivého vývoje v podniku. (Kislingerová, 2007) 2.1.6 Leasing Leasingem rozumíme pronájem stálých aktiv na základě leasingové smlouvy. Leasing tedy umožňuje používání stálých aktiv bez potřebné hotovosti na jejich nákup. Rozlišujeme dva základní druhy leasingu, a to operativní a finanční (kapitálový). U operativního leasingu je doba pronájmu kratší než doba životnosti majetku a po uplynutí sjednané doby pronájmu majetek zůstává ve vlastnictví leasingové společnosti. Náklady na údržbu daného majetku na sebe bere pronajímatel. Zatímco u finančního leasingu je pronájem daného majetku dlouhodobý a po uplynutí doby pronájmu majetek přechází do vlastnictví nájemce. Nájemce na sebe také přejímá náklady na údržbu a servis. Speciální formou leasingu je prodej se zpětným pronájmem, kdy podnik vlastnící majetek jej prodá leasingové společnosti a ta mu ho zpětně pronajme. (Kislingerová, 2007) Při financování stálých aktiv leasingem se tyto aktiva nedostávají do vlastnictví podniku, a proto podnik tento majetek nemůže odepisovat a snižovat si tímto způsobem daňový základ. Leasingové splátky (první zvýšená splátka i další splátky) jsou však daňově uznatelné. Leasingové splátky jsou do nákladů zaúčtovány jako služby, přičemž první zvýšená splátka (akontace) je zúčtována jako náklad příštích období a do nákladů běžného období se účtuje každý rok doby leasingu její poměrná část. (Štohl, 2008): Výhody financování leasingem Nedochází k jednorázovému velkému výdaji hotovosti. 17

Leasingové splátky jsou daňově uznatelným nákladem. Nevýhody financování leasingem Majetek financovaný leasingem není vlastnictví daného podniku, který si nemůže snižovat daňový základ pomocí odpisů z tohoto majetku.(kislingerová, 2007) 2.1.7 Dluhopisy Dluhopis je cenný papír vyjadřující závazek emitenta vůči majiteli dluhopisu. Náklady kapitálu získaného emisí dluhopisů lze odvodit z následující rovnice tržní ceny obligace (Valach, 2001): C = tržní cena obligace E = emisní náklady U t = úrok z obligace v jednotlivých letech N = nominální cena obligace t = jednotlivá léta doby splatnosti obligace n = celková doba splatnosti obligace i = požadovaná výnosnost do doby splatnosti Náklady kapitálu představuje taková úroková sazba i při které se součet současné hodnoty úrokových výnosů a současné hodnoty nominální ceny obligace rovná s tržní cenou obligace sníženou o emisní náklady. Úroky placené majiteli obligace snižují daňový základ, díky tomu se náklady kapitálu snižují. Tuto skutečnost zohledňuje následující vzorec (Valach, 2001): N d = náklady dluhu 18

i = úroková sazba T = sazba daně z příjmů právnických osob (Kislingerová, 2007; Valach 2001) 2.1.8 Rizikový kapitál Perspektivní společnosti zabývající se progresivním směrem podnikání mohou díky rizikovému kapitálu získat prostředky pro finančně náročné projekty. Investor rizikového kapitálu vzhledem k vysokému riziku očekává výnosnost alespoň 30 % ročně, proto lze o použití tohoto kapitálu uvažovat jen u velmi výnosných projektů. Rizikový kapitál vstupuje do vlastního kapitálu podniku na omezenou dobu (3-5 let). (Kislingerová, 2007) 2.2 Zdroje krátkodobého financování Tyto zdroje slouží k financování oběžné majetku a provozních nákladů neboli k financování krátkodobých potřeb podniku. (Kislingerová, 2007) 2.2.1 Dodavatelský úvěr Dodavatel úvěruje danou firmu, pokud jí poskytne odklad splatnosti za dodávku surovin, materiálu, zboží a služeb, tzn., nepožaduje okamžitou úhradu. Jedná se o nejrozšířenější způsob financování krátkodobých potřeb firmy, neboť dodavatelských úvěrů využívají v podstatě všechny společnosti. Přestože odběratel neplatí dodavateli za tento typ úvěru žádný úrok, v ceně dodávky surovin, materiálu, zboží nebo služeb je skryta určitá odměna za poskytnutí odkladu splatnosti. (Kislingerová, 2007; Štohl, 2008) Charakter závazku vůči dodavateli mají také výdaje příštího období a dohadné účty pasivní, lze je proto také považovat za zdroj financování majetku firmy. Výdaje příštích období představují náklad, který byl již spotřebován, ale do konce účetního období nebyl zaplacen. Příkladem výdajů příštích období je nájem placený pozadu. Na dohadné účty pasivní je závazek vůči dodavateli zaúčtován v případě, že odběratel obdržel dodávku materiálu, ale dodavatelská faktura nedošla do konce účetního období. (Kislingerová, 2007; Štohl, 2008) 19

2.2.2 Zálohy od odběratelů Odběratel může spolu s objednávkou uhradit dodavateli zálohu na budoucí plnění. Díky tomu má dodavatel k dispozici zdroje například na financování zásob. Tento zdroj financování není úročen. (Kislingerová, 2007) 2.2.3 Předčasné inkaso pohledávek Jestliže je firma v obchodní pozici odběratele dodavatelé jí poskytují dodavatelský úvěr formou odložené splatnosti za dodávku surovin, materiálu, zboží a služeb, jak již bylo popsáno výše. Jestliže je ale daná firma v obchodní pozici dodavatele, tak také poskytuje svým odběratelům odloženou splatnou, neboli odběratelský úvěr. Pokud jí v tomto případě odběratelé uhradí pohledávku dříve, než jsou standardní podmínky splatnosti, má daná firma k dispozici více finančních zdrojů. Motivovat zákazníky k dřívějšímu placení však není lehké, proto je předčasné inkaso velmi drahým zdrojem financování. Na druhou stranu s sebou předčasné inkaso přináší řadu výhod jako nižší administrativní náklady spojené s evidencí a případným vymáháním pohledávek. (Kislingerová, 2007) 2.2.4 Krátkodobé bankovní úvěry Kontokorentní úvěr je poskytován na upraveném bankovním účtu s debetním charakterem, u kterého je povoleno přečerpání do určitého limitu. Kontokorent je velmi flexibilní zdroj financování. Vzhledem k tomu bývají úrokové marže vyšší a objem zapůjčených prostředků nižší než u běžných bankovních úvěrů. Banka navíc zpoplatňuje nevyčerpaný limit závazkovou provizí, což odráží fakt, že musí pro klienta rezervovat prostředky, z kterých při jejich nečerpání neinkasuje úroky. Banka u tohoto typu úvěru zpravidla měsíčně vyhodnocuje denní kladné i záporné zůstatky na účtu a vypočítá úrok, který připíše nebo odečte z účtu. (Kislingerová, 2007) 2.2.5 Faktoring a forfaiting Podstatou obou těchto zdrojů financování je odkup pohledávek před dobou jejich splatnosti. Předmětem faktoringu je pravidelný odkup krátkodobých pohledávek faktoringovou společností. (Kislingerová, 2007). Faktoring dělíme na bezregresní 20

a regresní. V případě bezregresního (pravého) faktoringu nese riziko nezaplacení pohledávky odběratelem faktoringová společnost. Na rozdíl od regresního (nepravého) faktoringu, kdy riziko nezaplacení nese dodavatel. Odměnou faktoringové společnosti je provize a úrok. Provize zohledňuje riziko a administrativní náklady faktoringové společnosti, její výše se stanoví jako procento z objemu pohledávek. Úrok vyjadřuje cenu peněz na trhu s podobnou splatností jako splatnost postoupené pohledávky. Podstatou forfaitingu je odkup středně a dlouhodobých pohledávek forfaitérem bez možnosti zpětného postihu prodávajícího. (Kislingerová, 2007) Riziko nezaplacení pohledávky odběratelem tedy nese forfaitér. U forfaitingu je postoupení pohledávky podmíněno vystavením směnky odběratelem. (Kislingerová, 2007) 2.2.6 Eskont směnky Pokud je v obchodních vztazích dohodnutá dlouhá doba splatnosti, odběratel může vystavit dodavateli směnku. Eskont znamená, že banka směnku od dodavatele odkoupí a vyplatí mu za ni částku zvanou eskontní úvěr, sníženou o diskont. Diskont, který závisí na tržních úrokových sazbách, marži banky a době splatnosti, je pro dodavatele finančním nákladem. Banka nemusí mít zájem o eskontování směnky. Proto by si měl dodavatel před přijmutím směnky ověřit, zda by daná směnka byla pro banku dostatečně zajímavá. (Kislingerová, 2007) Obrázek 2: Schéma eskontu směnky (zdroj: Kislingerová, 2007) 21

3 Optimální kapitálová struktura Finanční strukturou rozumíme strukturu celkového podnikového kapitálu, ze kterého jsou financovány krátkodobé i dlouhodobé potřeby. Kapitálová struktura je pouze část finanční struktury. Za kapitálovou strukturu je považována struktura dlouhodobých zdrojů financování, ze kterých jsou financovány dlouhodobé potřeby podniku. (Kalouda, 2009) Vytvoření optimální kapitálové struktury neboli výběr vhodné kombinace různých zdrojů financování je jedním z hlavních úkolů finančního řízení. Při výběru vhodného systému financování hrají podstatnou roli náklady kapitálu, které se vyjadřují v procentech z hodnoty vloženého kapitálu. Náklady kapitálu jsou dvojího druhu, jedná se o náklady jednotlivých druhů kapitálu a průměrné náklady celkového podnikového kapitálu. (Valach, 2001) 3.1 Náklady na kapitál Náklady jednotlivých druhů kapitálu jsou výdaj, který podnik musí zaplatit za získání příslušných druhů kapitálu. (Valach, 2001) Náklady jednotlivých druhů kapitálu na druhou stranu představují výnosnost, kterou požaduje investor vkládající svůj kapitál do společnosti. Proto jsou tyto náklady ovlivňovány splatností kapitálu a stupněm rizika podstupovaného investorem. Čím delší je doba splatnosti kapitálu nebo čím větší riziko investor podstupuje, tím větší výnosnost bude požadovat, což zároveň zvýší cenu kapitálu pro podnik. Náklady jednotlivých druhů kapitálu závisí také na způsobu úhrady těchto nákladů podnikem. Jestliže jsou náklady určitého druhu kapitálu daňově uznatelné (například úroky z úvěru) a snižují tak základ daně, je cena tohoto druhu kapitálu nižší. V případě, že náklady kapitálu hradí podnik až ze zisku (například dividendy) a nejsou tedy daňově uznatelné, cena kapitálu je vyšší. Nejlevnější zdroj financování pro podnik je tedy krátkodobý dluh, neboť věřitel podstupuje relativně nízké riziko, doba splatnosti je krátká a náklad tohoto zdroje financování neboli úrok je daňově uznatelný. Dražším zdrojem je pak střednědobý a dlouhodobý dluh, protože věřitel podstupuje vyšší riziko a doba splatnosti je delší. Náklad tohoto zdroje neboli úrok je však stále daňově uznatelný. Nejdražším zdrojem je pak akciový kapitál, protože tento zdroj financování se nesplácí, riziko, které investor 22

podstupuje je velmi vysoké a navíc náklad tohoto zdroje není daňově uznatelný. (Kalouda, 2009; Valach, 2001) Průměrné náklady celkového podnikového kapitálu jsou průměrný výdaj, který podnik musí zaplatit za získání všech druhů kapitálu. (Valach, 2001) Průměrné náklady tedy závisí na nákladech jednotlivých druhů kapitálu a na podílu příslušného druhu kapitálu na celkovém kapitálu. (Valach, 2001) 3.2 Průměrné náklady na kapitál jako východisko pro stanovení optimální kapitálové struktury Průměrné náklady celkového podnikového kapitálu můžeme z matematického hlediska definovat jako vážený aritmetický průměr nákladů na jednotlivé druhy kapitálu, kde vahou je podíl příslušného kapitálu na celkovém podnikovém kapitálu. (Valach, 2001) Průměrné náklady na kapitál neboli WACC (Weighted Average Cost of Capital) tedy můžeme vyčítat následujícím způsobem (Kislingerová, 2007): WACC = průměrné náklady na kapitál r e = náklady na vlastní kapitál r d = náklady na cizí kapitál E + D = celkový kapitál E = vlastní kapitál D = cizí kapitál t = sazba daně ze zisku (Kislingerová, 2007) Pro kvantifikaci nákladů vlastního kapitálu r e můžeme použít například model kapitálových aktiv CAMP (Capital Asset Pricing Model) nebo tzv. Stavebnicový model využívaný Ministerstvem průmyslu a obchodu. Náklady vlastního kapitálu lze ocenit pomocí modelu CAMP následovně (Kislingerová, 2007): 23

r f = bezriziková výnosová míra, je možné ji určit jako výnosovou míru státních dluhopisů. Podle výpočtů Ministerstva průmyslu a obchodu činila bezriziková výnosová míra v roce 2012 2,31%, v roce 2011 3,51 %, v roce 2010 3,71 % a v roce 2009 4,67 %. β = koeficient vyjadřující míru tržního rizika na základě míry citlivosti tržní ceny akcie dané firmy na změnu průměrné tržní ceny tohoto cenného papíru na kapitálovém trhu. Pokud je β > 1 akcie dané firmy zesiluje pohyby trhu, pokud je β < 1 a zároveň > 0 akcie zeslabuje pohyby trhu. V případě, že se β rovná jedné cena akcie koreluje s trhem, β může být také rovna nule nebo menší než nula, v případě, že β = 0 akcie dané firmy je bezriziková, pokud β < 0 cena akcie dané firmy se pohybuje proti průměrné tržní ceně tohoto cenného papíru na kapitálovém trhu. r m r f = riziková prémie akcionáře. Doporučené hodnoty rizikové prémie uvádějí různé mezinárodní ratingové agentury například Moody s, Standard & Poor s. (Kislingerová, 2007; www.mpo.cz) Dále můžeme náklady na vlastní kapitál stanovit podle níže uvedeného Stavebnicového modelu, využívaného Ministerstvem průmyslu a obchodu (www.mpo.cz): R f je stejně jako v předchozím vzorci bezriziková výnosová míra. Ministerstvo průmyslu a obchodu ji určuje jako výnosovou míru desetiletých státních dluhopisů. Riziková přirážka za velikost podniku r LA závisí na velikosti úplatných zdrojů UZ. Pod pojmem úplatné zdroje rozumíme součet vlastního kapitálu, bankovních úvěrů a dluhopisů. Pokud jsou UZ 100 mil. Kč, pak r LA = 5 %, pokud jsou UZ 3 mld. Kč, pak r LA = 0 %. V případě, že velikost UZ je v rozmezí 100 mil. Kč až 3. mld. Kč, lze velikost r LA vypočítat dle následujícího vzorce (www.mpo.cz): Riziková přirážka za podnikatelské riziko podniku r POD se odvozuje od velikosti ukazatele rentability aktiv. Pokud je ROA > X1, pak se r POD rovná minimální hodnotě r POD v odvětví, přičemž hodnotou X1 je myšleno (www.mpo.cz): 24

Pokud je ROA < 0, pak se r POD = 10 %. V případě, že je ROA menší než X1, ale větší než 0, pak se r POD vypočítá dle následujícího vzorce (www.mpo.cz): Poslední složkou Stavebnicového modelu pro stanovení nákladů na vlastní kapitál je riziková přirážka za finanční stabilitu (r FinStab ), která závisí na ukazateli běžné likvidity L3, který vypočítáme vydělením oběžných aktiv krátkodobými pasivy daného podniku. Pokud je L3 XL1, pak r FinStab = 10 %. Jestliže L3 je XL2, pak r FinStab = 0 %. Přičemž hodnotou XL1 je myšlena průměrná hotovostní likvidita (finanční majetek / krátkodobá pasiva) pro dané odvětví. XL2 je průměrná pohotovostní likvidita ((finanční majetek + pohledávky) / krátkodobá pasiva) pro dané odvětví. Pokud je běžná likvidita L3 větší než XL1 a zároveň menší než XL2, pak hodnotu r FinStab vypočítáme pomocí následujícího vzorce (Jiříček, 2008; www.mpo.cz): Optimální kapitálovou strukturou je podle klasické teorie takové složení kapitálu podniku, při němž jsou průměrné náklady na kapitál minimální. Jelikož se snížením průměrných nákladů na kapitál roste tržní hodnota firmy, při optimální kapitálové struktuře je, za předpokladu neměnnosti ostatních podmínek, tržní hodnota podniku maximální. (Valach, 2001) 25

Obrázek 3: U křivka průměrných nákladů (zdroj: Valach, 2001) Průběh průměrných nákladů na kapitál zachycuje tzv. U křivka. Bod minima této křivky zachycuje optimální poměr vlastního a cizího kapitálu neboli optimální kapitálovou strukturu. Ve výše uvedeném grafu můžeme vidět, že náklady na cizí kapitál jsou nižší než náklady na vlastní kapitál. Je tomu tak díky daňovému štítu, neboť úroky z cizího kapitálu jsou položkou odčitatelnou od základu daně. Věřitelé navíc požadují nižší výnosnost než akcionáři, protože podstupují nižší riziko. Dále je z výše uvedeného grafu patrné, že náklady na cizí i vlastní kapitál stoupají s mírou zadlužení, neboť s rostoucí mírou zadlužení podniku požadují věřitelé i akcionáři vyšší výnosnost ze svého kapitálu vloženého do podniku. Od určité míry zadlužení navíc začínají vznikat náklady finanční tísně, které dále zvyšují náklady dluhu. Mezi náklady finanční tísně, které začínají firmě vznikat, pokud není schopna splácet své závazky věřitelům, patří zejména poplatky právníkům, odchod kvalifikovaných pracovníků, snížený zájem o výrobky firem ve finanční tísni apod. (Valach, 2001) 26

Průměrné náklady na kapitál tedy (díky daňovému štítu a díky levnějšímu cizímu kapitálu) nejdříve s rostoucí mírou zadlužení klesají. Ale od určitého bodu vlivem nákladů finanční tísně rostou. Pro přibližné určení optimální kapitálové struktury je nejprve nutné odhadnout náklady vlastního a cizího kapitálu pro jednotlivé vybrané míry zadluženosti. Následně kvantifikujeme průměrné náklady na kapitál pro tyto jednotlivé míry zadluženosti. Nejnižší vypočítané průměrné náklady na kapitál pak určují optimální míru zadlužení. Průměrné náklady na kapitál nejsou využívány pouze pro stanovení optimální kapitálové struktury. Pomocí průměrných nákladů na kapitál lze také určit požadovanou výnosnost při výpočtu efektivnosti investic nebo optimální výši celkových kapitálových výdajů podniku. Průměrné náklady kapitálu rostou s výší kapitálu. Pro určení optimální výše celkových kapitálových výdajů je tedy nejdříve nutné stanovit průměrné náklady pro různou výši kapitálu neboli mezní průměrné náklady kapitálu. Tyto mezní průměrné náklady je třeba porovnat s výnosností uvažovaných investic. Souhrn kapitálových výdajů těch uvažovaných investic, jejichž výnosnost přesahuje mezní průměrné náklady kapitálu, pak představuje optimální výši kapitálových výdajů. (Valach, 2001) 3.3 Další faktory ovlivňující optimální kapitálovou strukturu Mezi další faktory, které ovlivňují optimální kapitálovou strukturu, patří především výše zisku a majetková struktura podniku. 3.3.1 Bod indiference kapitálové struktury Podnik s vysokým a stabilním ziskem si může dovolit vyšší míru zadluženosti než podnik s klesajícím nebo stagnujícím ziskem. Financování cizím kapitálem je navíc vhodné používat až od určité výše zisku, tuto výši zisku určuje bod indiference kapitálové struktury. V tomto bodě dosahuje výše zisku připadající na jednu akcii stejné výše jak při financování cizím, tak při financování vlastním kapitálem, financování cizím kapitálem je tedy stejně výhodné jako financování vlastním kapitálem. Při nižším zisku, než určuje bod indiference je výhodnější financování vlastním kapitálem, při vyšším zisku je naopak výhodnější financování cizím kapitálem. Takto definovaný bod indiference můžeme vyjádřit následujícím grafem (Valach, 2001): 27

Obrázek 4: Bod indiference kapitálové struktury (Zdroj: Valach, 2001) Z výše uvedených zákonitostí bodu indiference lze vyvodit následují vzorec pro jeho matematické vyjádření (Valach, 2001): EBIT ind = zisk před úroky a zdaněním (bod indiference) I d = úrok při financování cizím kapitálem v Kč K c = cizí kapitál K = celkový kapitál Bod indiference však lze definovat i jako takovou výši zisku, při které se rentabilita celkového kapitálu rovná úrokové míře zaplacené za cizí kapitál. Z tohoto vztahu lze odvodit další vzorec pro výpočet bodu indiference (Valach, 2001): i = úroková míra (Valach, 2001) Bod indiference souvisí s teorií finanční páky. Tato teorie tvrdí, že cizí kapitál zvyšuje rentabilitu vlastního kapitálu, pokud úroky z cizího kapitálu nepřevýší rentabilitu celkového kapitálu. Rentabilita vlastního kapitálu je tedy vyšší v případě zapojování 28

cizího kapitálu, jeli zisk podniku vyšší než zisk určený bodem indiference. Naopak pokud je zisk podniku nižší než zisk určený bodem indiference, cizí kapitál snižuje rentabilitu vlastního kapitálu. (Kislingerová, 2007) 3.3.2 Zlatá pravidla financování Optimální složení kapitálu dále ovlivňuje majetková struktura podniku. Pokud firma disponuje majetkem, který v případě finančních potíží rychle ztrácí svoji hodnotu, neměla by se příliš zadlužit. Jedná se například o nehmotný majetek, nebo o stroje, které jsou využitelné jen pro určitou specifickou činnost. (Valach, 2001) Časový horizont trvání majetku by měl být navíc sladěn s časovým horizontem trvání zdrojů, kterými je financován, proto by se v podniku měla respektovat následující zlatá pravidla financování: Zlaté bilanční pravidlo financování: Podnik by měl financovat svůj dlouhodobý majetek vlastním kapitálem nebo pomocí dlouhodobých cizích zdrojů. Na rozdíl od oběžných aktiv, která by měla být financována z krátkodobých zdrojů. Výjimku tvoří trvale vázané zásoby, které by měly být financovány dlouhodobými zdroji. Zlaté pravidlo vyrovnání rizika: Podle tohoto pravidla by měl vlastní kapitál převyšovat cizí kapitál nebo by jejich poměr měl být alespoň 1:1. Zlaté pari pravidlo: Toto pravidlo požaduje financování dlouhodobého majetku vlastním kapitálem podniku. Zlaté poměrové pravidlo: Podle tohoto pravidla by tempo růstu investic daného podniku nemělo předběhnout tempo růstu tržeb. (Kislingerová, 2007) 3.4 Vývoj teorie optimální kapitálové struktury Na problematiku závislosti průměrných nákladů kapitálu na míře zadluženosti nejprve upozornil D. Durand ve svých studiích. Podle Duranda průměrné náklady na kapitál s rostoucím podílem cizího kapitálu na celkovém kapitálu nejdříve klesají, ale od určité míry zadlužení začínají růst. Toto tvrzení v podstatě odpovídá výše popsané klasické teorii optimální kapitálové struktury, nebylo však podloženo žádným uspokojivým zdůvodněním. 29

K důležitému zlomu ve vývoji teorie optimální kapitálové struktuře došlo v roce 1958, kdy američtí ekonomové Franco Modigliani a Merton Miller přišli s tvrzením, že průměrné náklady kapitálu (a stejně tak tržní hodnota firmy) jsou nezávislé na míře zadlužení. Toto tvrzení, označované jako M-M tvrzení I., však nebere v úvahu vliv daňového štítu ani nákladů finanční tísně. Modigliani a Miller později uznali vliv daňového štítu a přišli s M-M tvrzením II, podle něhož průměrné náklady kapitálu klesají s mírou zadluženosti, z čehož vyplývá, že pro podnik je nejvýhodnější zadlužit se co nejvíce. Tato teorie však nebyla akceptována, protože stále nebrala v úvahu náklady finanční tísně. Zohlednění nákladů finanční tísně vedlo ke vzniku výše popsané klasické teorie opírající se o U křivku průměrných nákladů na kapitál. (Kalouda, 2009; Valach 2001) K dalším přístupům k optimalizaci kapitálové struktury patří kompromisní teorie kapitálové struktury a teorie R. A. Brealeyho S. C. Myerse. Podle kompromisní teorie je optimální kapitálové struktury dosaženo, pokud úrokový daňový štít co nejvíce přesahuje náklady finanční tísně. Tento přístup navíc poukazuje na nutnost zohledňovat při volbě kapitálové struktury výši a stabilitu zisku a majetkovou strukturu podniku. Teorie R. A. Brealeyho S. C. Myerse dochází k závěru, že daný podnik musí při volbě optimální kapitálové struktury respektovat daně, riziko, typ aktiv a finanční volnost (podnik by měl mít dostatek zdrojů financování pro nové efektivní investiční příležitosti). (Valach, 2001) Dosud uvedené přístupy patřili do skupiny statických teorií, to znamená, že vycházejí z teorie, kterou aplikují na řešený problém a následně pozorují realitu. Druhou skupinou postupů k optimalizaci kapitálové struktury jsou dynamické teorie. Tyto teorie nejdříve zkoumají realitu, kterou následně zobecňují. Mezi dynamické teorie patří především teorie hierarchického pořádku. Podle této teorie podniky preferují interní kapitál, následně dlouhodobý úvěr nebo emisi obligací a mezi nejméně oblíbené způsoby financování patří emise akcií. (Kislingerová, 2007; Valach 2001) 30

PRAKTICKÁ ČÁST 4 Představení společnosti Bosch Diesel s.r.o. Bosch Diesel s.r.o. je výrobní závod pro dieselové vstřikovací systémy Common Rail patřící do skupiny Robert Bosch GmbH. Tato společnost se sídlem v Jihlavě je se svými 4 000 zaměstnanci největším zaměstnavatelem v Kraji Vysočina. V Jihlavě se nacházejí tři výrobní závody této společnosti. K hlavním výrobkům patří především dieselová vysokotlaká vstřikovací čerpadla, vysokotlaké zásobníky (raily) a tlakové regulační ventily. Odběrateli společnosti Bosch Diesel s.r.o. jsou přední celosvětoví výrobci automobilů. (www.bosch.cz) 4.1 Historie Společnost vznikla 4. 1. 1993 jako společný podnik koncernu Robert Bosch GmbH a firmy Motorpal a.s. Motorpal do podnikání vložil pozemek a rozestavěnou halu na Humpolecké, koncern Bosch zase technologie a stroje. V té době se začalo s výrobou jednoválcového čerpadla PFM. V roce 1994 byla zahájena výroba řadových čerpadel a následující rok výroba dalšího druhu jednoválcového čerpadla PDM. Oba typy jednoválcových čerpadel byly vyráběny až do roku 2003. 1. 10. 1996 Motorpal prodává svůj podíl ve společnosti Bosch Diesel s.r.o., která se tak dostává do stoprocentního vlastnictví koncernu Bosch. Ve stejném roce vznikla společnost Automotive Lighting jako joint venture firmy Rober Bosch GmbH a firmy Magnetti Marelli. Ve společnosti Bosch Diesel s.r.o. se tak přechodnou dobu vyráběly také světlomety. Koncern Bosch svůj podíl ve společnosti Automotive Lighing prodal v roce 1999. V roce 1999 zároveň došlo k výraznému rozšíření prostor společnosti Bosch Diesel s.r.o. Společnost si v tomto roce pronajala bývalý závod firmy ALFATEX, který následně v roce 2001 odkoupila, a zároveň začala s výstavbou nového závodu na Pávově. Komponenty pro systém Common Rail, které dnes tvoří hlavní výrobní program společnosti Bosch Diesel s.r.o., se začaly vyrábět v roce 1999 a postupně tak nahrazovaly výrobu řadových čerpadel. Nejdříve se začaly vyrábět vstřikovací čerpadla CP1 (jejich výroba však byla ukončena v roce 2004), o rok později vstřikovací čerpadla CP3. Od roku 2002 jsou vyráběny tlakové zásobníky, od roku 2003 tlakové regulační ventily, od roku 2004 31

vstřikovací čerpadla CP1H, od roku 2008 vstřikovací čerpadla CP4 a v roce 2012 byla zahájena výroba nejnovější generace čerpadel CPN5. (Neuwirth, 2001; www.bosch.cz) 4.2 Organizační struktura Společnost Bosch Diesel s.r.o. je rozdělena na obchodní, výrobní a technické úseky. V čele obchodního úseku stojí obchodní manažer Herman Butz a v čele technických a výrobních úseků stojí technický manažer, kterým je v současné době Karsten Müller. Tito dva manažeři jsou si navzájem rovni a představují nejvyšší vedení podniku. Do obchodního úseku patří tato oddělení: HRL (Human Resources): jedná se o oddělení zajišťující mzdovou agendu, hledání a vzdělávání zaměstnanců. CFA (Controlling, Finance and Administration): tento úsek se dále člení na oddělení controllingu, finančního účetnictví, nákupu, na oddělení zajišťující služební cesty a na oddělení zabezpečující cateringové služby. LOG (Logistics): oddělení zabezpečující řízení toku zboží a služeb. DBE (Deployment Business Excellence): toto oddělení podporuje proces neustálého zlepšování, zajišťuje vztahy s veřejností, koordinuje reklamní aktivity závodu, vydává interní časopis atd. ICO (Information Coordination): oddělení zabezpečující bezproblémový chod závodu v oblasti IT. Do technického úseku patří tato oddělení: QMM (Quality Management and Method): oddělení zajišťující management jakosti. Do jeho kompetence spadá například podpora při aplikaci nástrojů jakosti, řízení měřidel, řízení dokumentace atd. TEF (Technical Functions): jedná se o oddělení zabývající se optimalizací výrobních procesů, konstrukcí a výrobou provozních prostředků a údržbou strojů a zařízení. FCM (Facility Management): oddělení zajišťující stavební práce, stěhování, zásobování energiemi atd. (Intranet společnosti Bosch Diesel s.r.o.) 32

HSE (Health, Safety and Environment): jedná se od oddělení zabývající se ochranou životního prostředí, bezpečností práce a ochranou zdraví při práci. Do výrobního úseku patří tato oddělení: MFR (Manufacturing Rail and DRV): oddělení vyrábějící vysokotlaké zásobníky a tlakové regulační ventily MFP (Manufacturing CP3): v rámci tohoto oddělení se vyrábí vysokotlaká čerpadla CP3 MFH (Manufacturing CP4, CPN5): úsek zodpovědný za výrobu vysokotlakých čerpadel CP4 pro osobní automobily a CPN5 pro nákladní automobily MFB (Manufacturing REM): oddělení zajišťující opravy nefunkčních vstřikovacích čerpadel 33

5 Dodržování zlatých pravidel financování firmou Bosch Diesel s.r.o. Při hledání optimální kapitálové struktury je nutné zohledňovat i majetkovou strukturu podniku. V této kapitole bude zkoumáno, zda společnost Bosch Diesel s.r.o. respektuje zlatá pravidla financování. K analýze budou použity položky z Rozvahy a Výkazu zisku a ztrát společnosti za posledních pět let. 5.1 Zlaté bilanční pravidlo Podle zlatého bilančního pravidla by měl být dlouhodobý majetek financován dlouhodobými zdroji a oběžný majetek krátkodobými zdroji financování. V následující tabulce je porovnán časový horizont používání majetku s časovým horizontem zdrojů společnosti Bosch Diesel s.r.o. Tabulka 1: Analýza dodržování zlatého bilančního pravila v tisících Kč (zdroj: vlastní výpočty na základě dat z www.justice.cz) 2008 2009 2010 2011 2012 B. Dlouhodobý majetek 10 779 918 8 968 127 8 410 190 8 540 429 7 635 477 A. Vlastní kapitál 7 757 069 5 658 325 5 234 300 4 741 119 5 081 492 B. I. Rezervy 402 693 229 754 283 402 160 616 214 548 B. II. Douhodobé závazky 898 354 822 869 707 052 655 446 572 777 Dlouhodobý kapitál celkem 9 058 116 6 710 948 6 224 754 5 557 181 5 868 817 Rozdíl dlouhodobého majetku a dlouhodobého kapitálu 1 721 802 2 257 179 2 185 436 2 983 248 1 766 660 C. Oběžná aktiva (snížená o Dlouhodobé pohledávky) 5 116 029 4 028 627 4 088 430 4 253 987 4 157 715 B. III. Krátkodobé závazky 6 115 875 5 619 236 5 709 296 6 774 721 5 629 326 ČPK - 999 846-1 590 609-1 620 866-2 520 734-1 471 611 Společnost Bosch Diesel s.r.o. nedodržuje zlaté bilanční pravidlo. Ve všech zkoumaných letech hodnota dlouhodobého majetku převyšuje hodnotu dlouhodobého kapitálu, část dlouhodobého majetku proto musela být financována z krátkodobých zdrojů. Z toho zároveň vyplývá, že Čistý pracovní kapitál (Net Working Capital) je 34

ve všech letech záporný, tzn. nejen, že trvale vázané zásoby nejsou financovány dlouhodobým kapitálem, ale ani část dlouhodobého majetku, jak již bylo řečeno výše. Společnost Bosch Diesel s.r.o. si tedy zvolila agresivní strategii financování. Tato strategie využívá levnějších krátkodobých zdrojů, zvyšuje však finanční riziko společnosti a může narušit i hladký průběh výroby. Agresivní financování firmy Bosch Diesel s.r.o. je znázorněno v následujícím schématu. Obrázek 5: Schéma agresivního financování firmy Bosch Diesel s.r.o. (zdroj: Kalouda, 2009) 5.2 Zlaté pravidlo vyrovnání rizika Poměr vlastního a cizího kapitálu by měl být 1:1, v lepším případě by měl vlastní kapitál převyšovat cizí zdroje. Zdali toto pravidlo společnost Bosch Diesel dodržuje je zkoumáno v následující tabulce. Tabulka 2: Analýza dodržování zlatého pravidla vyrovnání rizika v tisících Kč (zdroj: vlastní výpočty na základě dat z www.justice.cz) 2008 2009 2010 2011 2012 A. Vlastní kapitál 7 757 069 5 658 325 5 234 300 4 741 119 5 081 492 B. Cizí zdroje 7 416 922 6 671 859 6 699 750 7 590 783 6 416 651 Rozdíl vlastního kapitálu a cizích zdrojů 340 147-1 013 534-1 465 450-2 849 664-1 335 159 Vlastní kapitál / Cizí zdroje 1,05 0,85 0,78 0,62 0,79 Vlastní zdroje převyšují zdroje cizí pouze v roce 2008 a to o 340 147 000 Kč, neboli o 5 %. Pouze v tomto roce je tedy dodrženo zlaté pravidlo vyrovnání rizika. V ostatních letech jsou vlastní zdroje nižší než cizí zdroje a to v roce 2012 o 21 %, v roce 2011 o 38 %, v roce 2010 o 22 % a v roce 2009 o 15%. Cizí zdroje společnosti Bosch Diesel s.r.o. jsou tvořeny zejména krátkodobými závazky a v rámci krátkodobých závazků 35

především závazky ke společnostem ve skupině Bosch. V letech 2008 až 2012 tvořily závazky ke společnostem ve skupině cizí kapitál z 63 až ze 70 procent. Rok 2011 je podstatně odlišný od ostatních let. V tomto roce převýšil cizí kapitál vlastní zdroje o 2 849 664 tis. Kč. Toto výrazné převýšení cizích zdrojů nad vlastními bylo způsobeno především poklesem výsledku hospodaření běžného účetního období a zvýšením závazků ke společnostem ve skupině. Oproti roku 2010 v roce 2011 hospodářský výsledek běžného účetního období klesl o 29 % a závazky ke společnostem ve skupině se zvýšily o 23 %. Jak si můžeme povšimnout v Tabulce 7, zadluženost se prohlubovala od roku 2009 do roku 2011, ale v roce 2012 došlo k zvratu. Bylo to především díky snížení obchodních závazků a závazků vůči společnostem ve skupině. Závazky vůči společnostem ve skupině se v roce 2012 oproti roku 2011 snížili o 888 924 tis., neboli o 17 % a závazky z obchodních vztahů o 286 994 tis., neboli o 22 %. 5.3 Zlaté pari pravidlo Podle zlatého pari pravidla, by měl být dlouhodobý majetek financován pouze vlastním kapitálem. V následující tabulce je porovnána velikost dlouhodobého majetku a vlastního kapitálu společnosti Bosch Diesel s.r.o. Tabulka 3: Analýza dodržování zlatého pari pravidla v tisících Kč (zdroj: vlastní výpočty na základě dat z www. justice.cz) 2008 2009 2010 2011 2012 B. Dlouhodobý majetek 10 779 918 8 968 127 8 410 190 8 540 429 7 635 477 A. Vlastní kapitál 7 757 069 5 658 325 5 234 300 4 741 119 5 081 492 Rozdíl dlouhodobého majetku a vlastního kapitálu 3 022 849 3 309 802 3 175 890 3 799 310 2 553 985 Vlastní kapitál / Dlouhodobý majetek 0,72 0,63 0,62 0,56 0,67 Zlaté pari pravidlo není naplňováno, dlouhodobý majetek není financován pouze vlastními zdroji. V roce 2012 bylo z vlastního kapitálu financováno 67 % dlouhodobého majetku, 33 %, neboli dlouhodobý majetek v hodnotě 2 553 985 000 Kč musel být financován cizími zdroji. V roce 2011 byl dlouhodobý majetek financován vlastním kapitálem z 56 %, v roce 2010 z 62 %, v roce 2009 z 63 % a v roce 2008 ze 72 %. 36