UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA MATEMATICKÉ ANALÝZY A APLIKACÍ MATEMATIKY PŘÍLOHA A
Obsah 1 Úvěrový proces a úvěrové riziko 3 2 Význam a funkce úvěrů 5 3 Krátkodobé bankovní úvěry 7 3.1 Kontokorentní úvěr.......................... 7 3.2 Kreditní karty............................. 7 3.3 Úvěry s vazbou na směnku...................... 9 3.4 Lombardní úvěr............................ 15 3.5 Ručitelský úvěr............................ 16 3.6 Provozní úvěr............................. 16 3.7 Factoring, forfaiting.......................... 16
1. Úvěrový proces a úvěrové riziko Každému bankovnímu úvěru předchází žádost klienta o úvěr prostřednictvím písemného formuláře. Její vyhodnocování a závěr, tj. úvěr poskytnout či neposkytnout, nazýváme schvalovacím procesem. Ten probíhá v několika krocích, na základě bankou vydaných směrnic. Při posuzování žádosti o úvěr je pro banku prvořadé hledisko návratnosti a výnosnosti úvěru. Návratnost úvěru je spojena se schopností dlužníka splatit úvěr ve sjednané lhůtě. Výnosnost úvěru je spojena s výší úrokového výnosu. V rámci schvalovacího procesu banka provádí tzv. úvěrovou analýzu, kde posuzuje žádost klienta o úvěr z hlediska jeho úvěruschopnosti a úvěruhodnosti: - Úvěruschopnost klienta je jeho právní způsobilost uzavírat právoplatné úvěrové obchody. - Úvěruhodnost klienta je schopnost klienta dostát svých závazků. V rámci úvěrové analýzy banka posuzuje současnou i očekávanou budoucí hospodářskou situaci žadatele na základě aktuálních účetních výkazů nebo podnikatelského záměru. V některých případech má banka již osobní zkušenosti s klientem, na které bere rovněž ohled. V případě, že se banka rozhodne úvěr poskytnout, na schvalovací proces naváže proces úvěrový. Tímto procesem rozumíme systém vzájemně provázaných činností, které se týkají poskytnutí, čerpání a splácení úvěru. Součástí úvěrového procesu jsou jednání o zajištění úvěru a způsobu jeho splácení. Pokud banka s klientem uzavře úvěrovou smlouvu a poskytne mu úvěr, pak po celou dobu jeho splácení kontroluje plnění úvěrových podmínek. Banka při své podnikatelské činnosti musí podstupovat celou řadu rizik a mezi nejvýznamnější z nich patří i úvěrové riziko, které dělíme na aktivní a pasivní. - Aktivní úvěrové riziko vyplývá z toho, že klient nebude schopen dostát svých závazků a poskytnutý úvěr tak nebude splacen v plné výši nebo ve stanovené lhůtě. Mezi aktivní úvěrové riziko patří též tzv. riziko zajištění, 3
tj. riziko, že klientem vystavené záruky nepostačují k pokrytí poskytnutého úvěru. - Pasivní úvěrové riziko vyplývá z toho, že peníze, které banka přijala ve formě vkladů od svých klientů, budou požadovány dříve než banka očekává. Banka při své činnosti usiluje o minimalizaci výše uvedených rizik. Největší význam má pro ni riziko bonity dlužníka, proti kterému tvoří dva druhy opatření. - Globální opatření banky, která vycházejí z možnosti finanční ztráty při platební neschopnosti klienta. Cílem těchto opatření je zmírnit možný negativní dopad do bilance banky a zabránit tak ohrožení činnosti banky. Mezi konkrétní opatření patří především tvorba rezerv. - Jednotlivá opatření banky, která vycházejí z jednotlivých úvěrových vztahů. Důraz se klade především na samotný úvěrový proces a prověření úvěruhodnosti klienta. 4
2. Význam a funkce úvěrů Význam úvěrů souvisí především s možností ovlivnit nabídku peněz v ekonomice a dále s jeho funkcemi. Úvěry v bankovním systému plní řadu funkcí, které dělíme na makroekonomické a mikroekonomické. Makroekonomické funkce úvěrů členíme na peněžní, rozdělovací a multiplikační. - Peněžní (emisní) funkce úvěrů je funkce, která je založena na principu stahování a uvádění peněz do oběhu. Při zvýšené potřebě peněžních prostředků jsou prostřednictvím bankovních úvěrů peníze uváděny do oběhu a naopak při poklesu jejich potřeby jsou z oběhu stahovány. Tyto operace jsou uskutečňovány pomocí nástrojů měnové politiky České národní banky. - Rozdělovací (distribuční) funkce úvěrů je úzce spjata s předchozí funkcí. Je založena na principu přerozdělování volných peněžních prostředků. Banka soustřeďuje volné peněžní prostředky a v případě potřeby klientů z nich poskytuje úvěry. - Multiplikace depozit znamená znásobování vkladů na bankovních účtech. Každá banka se svěřenými vklady může disponovat, ale část z nich musí držet jako povinnou rezervu u centrální banky. Tato rezerva je stanovena jako podíl na vkladech, mluvíme o tzv. míře rezerv r. Celková výše rezerv závisí na výši a druhu vkladu. Zbylou část vkladu využívají banky k poskytování úvěrů a k finančním investicím. Proces multiplikace depozit funguje následujícím způsobem. Z vkladu, který banka obdrží, odvede určitý stanovený podíl jako povinnou rezervu centrální bance a se zbytkem obchoduje. Označme tuto banku jako banku první instance. Je pravděpodobné, že držitel těchto peněz, který si vzal od banky úvěr, je využije pro nákup zboží a obchodníci tyto tržby uloží do jiné, popř. stejné banky, ozn. ji bankou druhé instance. Peníze se tedy opět vrátily do banky. Banka, do které se tyto peníze dostaly, s nimi naloží stejně. Tento 5
proces se někdy též nazývá multiplikovaná expanze bankovních depozit. Depozitní multiplikátor neboli multiplikátor nabídky peněz 1, kde r je míra r rezerv, vyjadřuje, jaký je přírůstek depozit v souvislosti s přírůstkem rezerv o jednotku. Mezi přírůstkem depozitních peněz D a přírůstkem rezerv R platí následující vztah, viz [18]: D = 1 r R. Mluvíme-li o procesu multiplikace depozit, je nutné si uvědomit, že zároveň dochází i k opačnému procesu, tj. ke snižování nabídky peněz. Vkladatelé svá depozita rovněž vybírají. K zachování likvidity banka používá jednak části svých povinných rezerv, prodeje cenných papírů nebo splátek dříve poskytnutých úvěrů. Tím se depozita stahují také z ostatních bank. Mikroekonomické funkce úvěrů členíme na funkci důchodovou a funkci anticipace (očekávání) budoucích peněžních příjmů. - Důchodová funkce spočívá v tom, že každý úvěr tvoří pro příjemce úvěru peněžní příjem, tj. důchod. - Anticipace budoucích peněžních příjmů je proces, kde dochází k ovlivňování poptávky a nabídky peněz v ekonomice, což působí na rovnováhu národního hospodářství. 6
3. Krátkodobé bankovní úvěry 3.1. Kontokorentní úvěr Kontokorentní úvěr patří mezi rozšířené typy krátkodobých bankovních úvěrů. Jeho formálním základem je kontokorentní účet. Jedná se o běžný účet s možností debetního zůstatku. Obvykle slouží ke krytí finančních potřeb klienta, které jsou způsobené nesouladem příjmů a výdajů. Porovnáním všech příjmů a úhrad vzniká na kontokorentním účtu peněžní vklad nebo klient čerpá kontokorentní úvěr. Klient čerpá peněžní prostředky volně tak, jak potřebuje, až do výše úvěrového rámce. Úvěrový rámec představuje nejvyšší možnou stanovenou hranici úvěru, kterou je klient oprávněn čerpat, a to i opakovaně. Kontokorentní úvěr tedy patří mezi úvěry revolvingové, tzn. úvěrový limit se automaticky obnovuje do své maximální výše s každou splátkou. Tato výše úvěrového rámce závisí na několika faktorech, kterými jsou zejména potřeba klienta, jeho úvěrová způsobilost nebo úvěrové možnosti banky. Při překročení úvěrového rámce postihne banka klienta prostřednictvím sankčních úroků. Ve srovnání s jinými typy krátkodobých úvěrů se u kontokorentního úvěru setkáváme s vyššími úrokovými sazbami. Důvodem je skutečnost, že banka musí rezervovat finanční zdroje do výše úvěrového rámce a dopředu neví, kdy klient bude úvěr čerpat. Toto hledisko je důležitou součástí při zachování likvidity banky. Dříve jsme se také mohli setkat s tzv. závazkovou provizí, která se platila z nečerpané části úvěrového rámce, v současné době se však nepoužívá. Dříve než banka poskytne klientovi kontokorentní úvěr, zkoumá jeho úvěrovou způsobilost. Zpravidla však vyžaduje určitou formu zajištění. 3.2. Kreditní karty Kreditní karty patří mezi nejvíce ziskové úvěrové bankovní produkty, které klientovi umožní poskytnutí peněžních prostředků. Účelem používání kreditní karty je především placení za zboží a služby v obchodním styku, v menší míře výběr hotovosti nebo bezhotovostní převod peněz z úvěrového účtu na běžný 7
účet. Každá kreditní karta má svůj vlastní úvěrový účet, na který se úvěr z běžného účtu splácí. Klient má možnost využitou půjčku uhradit jednorázově, nebo ji uhrazuje pomocí splátek, jejichž výši si sám volí. Výše splátky je stanovena na základě možností klienta, přičemž musí dodržet stanovenou minimální výši splátky. K dalším výhodám kreditní karty patří především poskytnutí bezúročného období. Jedná se o časově omezené období, které je u většiny kreditních karet poskytováno na dobu čtyřiceti pěti dnů. Pokud jsou zapůjčené peníze v této lhůtě splaceny, klient neplatí žádný úrok. Toto bezúročné období je poskytováno zpravidla pouze na bezhotovostní operace. Pro banku je důležité správné ohodnocení a zařazení klienta do vhodného segmentu. S tím souvisí stanovená výše úvěrového limitu. Jde o maximální možnou částku, kterou je klient oprávněn čerpat. Úvěr poskytovaný kreditní kartou patří mezi úvěry revolvingové. V případě nesplacení úvěru do data splatnosti se úvěr úročí. Úrokové sazby používané u kreditních karet jsou velmi vysoké, např. 14 % p.a. Příklad 1. U kreditní karty MasterCard Komerční banky, a.s. je účetním obdobím jeden kalendářní měsíc a datem splatnosti vždy patnáctý den v následujícím měsíci. Úvěr je tedy poskytnut na dobu až 45 dní. Tato kreditní karta je spjata s ročním poplatkem 350,- Kč a měsíčním správním poplatkem 20,- Kč. Oba tyto poplatky jsou sráženy z běžného účtu klienta. Předpokládejme, že úvěrový limit klienta je ve výši 25 000,- Kč a za červen 2009 měl klient výdaje, které popisuje následující tabulka. Datum Peněžní částka Účel platby 1.6.2009 0,- Kč počáteční zůstatek 7.6.2009-5000,- Kč úhrada nakoupeného nábytku 13.6.2009-1000,- Kč výběr hotovosti z bankomatu 13.6.2009-30,- Kč poplatek za výběr z bankomatu 16.6.2009-3000,- Kč úhrada nakoupeného zboží 30.6.2009-9030,- Kč zůstatek k poslednímu dni účetního období Tabulka 1: Výpis z účtu kreditní karty 8
V případě, že by čerpaný úvěr byl splacen do 15. července, tento úvěr by byl bezúročný. Jestliže by splacen nebyl, banka by si z příslušného běžného účtu klienta srazila splátku v minimální výši. Ta je stanovena procentem z výše čerpaného úvěru, tj. 5 % z výše dluhu, minimálně však 500,- Kč, a čerpaný úvěr by se úročil úrokovou sazbou 14 % p.a. Úroky by byly připsány k tíži úvěrového účtu, nikoli běžného účtu, den po dni splatnosti. Jaký úrok tedy bude klientovi sražen z úvěrového účtu v případě, že do 15. července 2009 úvěr nesplatí? Jaká bude výše minimální splátky? Banka pro výpočet doby, za kterou je úrok počítán, předpokládá konstantní počet dní v měsíci, tj. 30 dní, a konstantní počet dní v roce, tj. 360 dní, přičemž první den čerpání úvěru budeme započítávat, poslední nikoli. Poplatek za výběr z bankomatu činí 1 % z vybrané částky, minimálně však 30,-Kč. Poplatky se neúročí. Řešení: Nejprve vypočítáme, v jaké výši bude měsíční splátka klienta (5 % p.a. z výše dluhu): 9 030 0, 05 = 451,50 Kč. Jelikož 451,50 Kč < 500,- Kč, bude klientovi z běžného účtu sraženo 500,- Kč. Výše úvěru se v průběhu měsíce navyšuje, proto úrok budeme počítat postupně pro jednotlivé dny, ve kterých je výše čerpaného úvěru stejná: u = 5 000 6 3 15 0, 14 + 6 000 0, 14 + 9 000 0, 14 = 71, 17 Kč. 360 360 360 Klient zaplatí na úrocích k 15. červenci 71,17 Kč. 3.3. Úvěry s vazbou na směnku V této kapitole se omezíme na nejvýznamnější cenný papír, používaný v úvěrové oblasti, tj. na směnku. Směnka je listina, která obsahuje zákonem předepsané náležitosti, ze kterých jejímu právoplatnému majiteli vyplývá právo na zaplacení pohledávky na směnce 9
uvedené, kterou má vůči tomu, kdo na směnku napsal závazné prohlášení a podepsal se. Zákon směnečný a šekový (č. 191/50 Sb.) stanovuje následující povinné náležitosti směnky: - slovo směnka v textu listiny a v jazyce, ve kterém je vystavena celá směnka, - bezpodmínečný příkaz k zaplacení dohodnuté částky u směnky cizí nebo bezpodmínečný příslib zaplacení dohodnuté částky u směnky vlastní, - sjednanou částku vyjádřenou číslem i slovy, - jméno směnečného dlužníka a jeho podpis, - jméno směnečného věřitele a jeho podpis, - datum splatnosti směnky, - místo splatnosti směnky, - datum a místo vystavení směnky, - podpis výstavce směnky. Směnka je převoditelný cenný papír, lze ji tedy převádět na jiné subjekty tzv. indosamentem. Indosament se všemi svými náležitostmi musí být uveden na směnce. Ten, kdo směnku převádí indosamentem, se nazývá indosant. Subjekt, na něhož je směnka převedena, se nazývá indosatář. Směnka je nástrojem bezhotovostního platebního i úvěrového styku. Lze ji dále specifikovat a členit. Podle osob zúčastněných ve směnečném vztahu rozlišujeme směnku vlastní a cizí. - Výstavcem vlastní směnky (sólosměnky) je směnečný dlužník, který se zavazuje zaplatit směnečnému věřiteli, tj. majiteli směnky, dohodnutou peněžní částku v den splatnosti směnky. Na směnce je tedy uvedeno slovo zaplatím a podpis dlužníka. - Výstavcem cizí směnky (traty) je směnečný veřitel, který přikazuje směnečnému dlužníkovi zaplatit jemu samotnému, popř. třetí osobě, dohodnutou peněžní částku v den splatnosti směnky. Na směnce je tedy uvedeno slovo zaplaťte. Směnečný dlužník přijímá závazek svým podpisem. Majitelem směnky je opět směnečný věřitel. 10
Podle důvodu vystavení rozlišujeme směnku obchodní a finanční. Obchodní směnka je vystavena na základě konkrétního obchodu. Finanční směnka je vystavena za účelem vzniku peněžní půjčky bez obchodu se zbožím. Podle splatnosti směnky lze rozlišit následující typy: fixní (denní) směnka - termín splatnosti je stanoven na konkrétní datum, směnka na viděnou (vistasměnka) - je splatná při předložení, datasměnka - je splatná za určitý čas po vystavení, lhůtní vistasměnka - pro den splatnosti je stanovena lhůta po viděné. U směnek se někdy používají tzv. směnečné doložky, které patří mezi nepovinné náležitosti směnky. Uveďme pro názornost některé z nich: - doložka o domicilu specifikuje místo zaplacení směnky dle dohody věřitele a dlužníka, - doložka kurzová připouští zaplacení v cizí měně, popř. jí může být i závazně sjednán kurz, - doložka hodnotová uvádí za jakým účelem je směnka vystavena, - doložka bez protestu zbavuje majitele směnky nutnosti protestu směnky před postihem vedlejších dlužníků, - rekta doložka směnečný nárok je nepřevoditelný formou indosamentu, - doložka o rukojemství (aval) zajišťuje splnění závazku směnky směnečným ručitelem (avalistou), pokud tak neučiní směnečný dlužník, - doložka o podpůrné adrese obsahuje jméno a adresu osoby, která není na směnce zainteresována, ale zaplatí tzv. pro čest. 11
Směnky jsou založeny na následujícím principu. Směnku předkládá majitel směnky směnečnému dlužníkovi v den splatnosti směnky nebo nejpozději do dvou pracovních dnů, tzn. prezentuje (honoruje) směnku. Ze strany směnečného dlužníka ji obecně nelze proplatit před termínem splatnosti. Směnečný dlužník, který svůj závazek splní, má právo na vrácení směnky, která musí být opatřena potvrzením o zaplacení. Pokud odmítne zaplatit, musí být směnka protestována, neobsahuje-li doložku bez protestu. Tímto protestem je veřejná listina, která je sepsána u notáře. V případě sepsání tohoto protestu, má majitel směnky možnost uplatnit směnečný postih proti kterékoli směnečně vázané osobě. V případě, že by směnka nebyla protestována a neobsahovala by doložku bez protestu, majiteli směnky by zůstalo právo vymáhat zaplacení pouze po směnečném dlužníkovi, k ostatním osobám zainteresovaných na směnce by toto právo bylo ztraceno. V případě finančních problémů ze strany směnečného dlužníka je majitel směnky povinen přijmout alespoň částečné plnění. Směnka plní funkci především platebního prostředku, dále pak funkci úvěrovou, garanční nebo refinanční. Její výhodou je snadná převoditelnost pohledávky. Někdy se také můžeme setkat s pojmem aval směnky. Jde o směnečné ručení. Ručitel se nazývá avalista a písemně se zavazuje k zaplacení směnky v případě platební neschopnosti směnečného dlužníka, viz dále avalový úvěr. Směnečné úvěry v rámci tuzemského platebního styku členíme na: úvěry eskontní, úvěry akceptační. Eskontním úvěrem jsme se zabývali již v diplomové práci, v podkapitole Úrok, úroková míra u diskontu. Jedná se o úvěr, který poskytne banka prostřednictvím odkupu směnky od jejího majitele před termínem splatnosti směnky. Banka si přitom sráží úrok, tzv. diskont D, odvozený od diskontní míry (viz diplomová práce strana 15). Zvláštností eskontního úvěru je, že není splácen příjemcem úvěru, ale směnečným dlužníkem. Pokud směnečný dlužník úvěr nesplatí 12
v den splatnosti, má banka právo vyžadovat proplacení směnky po vedlejších dlužících osobách, tj. výstavci směnky, avalistech, indosantech. Obchodní banka si může eskontované směnky ponechat ve svém portfoliu a v době splatnosti směnky je předložit směnečným dlužníkům k proplacení, nebo je dále reeskontovat centrální bance. Eskontní úvěr může být poskytován dvěma způsoby. V prvním případě mluvíme o eskontním úvěru jednorázovém, u kterého klient žádá o eskont jedné nebo více směnek jednorázově. V druhém případě mluvíme o eskontním úvěru opakovaném, u kterého banka vystaví klientovi tzv. směnečné obligo, které má podobu finančního rámce a v jehož rámci bude klientovi předkládané směnky eskontovat. Oba typy tohoto úvěru jsou spjaty s eskontní provizí, která je obvykle stanovena jako procentuální podíl ze směnečné částky. V případě obchodu se zahraničím mluvíme o eskontním úvěru jako o úvěru negociačním. Princip fungování je obdobný. Předpokládejme, že klient předloží bance současně více směnek, které jsou vystaveny na různé částky a na různá data splatnosti. Banka tyto směnky přijme k eskontu při stejné diskontní míře. Pro eskont směnek se nabízí dvě možnosti. V prvním případě banka proplatí klientovi všechny směnky současně v den eskontu, přičemž z každé směnky je sražen příslušný diskont. V druhém případě banka neproplatí směnky ihned, ale počká do tzv. středního dne splatnosti T S, kdy majiteli směnky vyplatí částku, která je rovna součtu nominálních hodnot směnek. V tento den se vyrovnají součty úroků ze směnek splatných před středním dnem splatnosti se součtem diskontů směnek, které jsou splatné až po středním dnu splatnosti. K výpočtu středního dne splatnosti je nutné určit střední dobu splatnosti t S, která se odvodí z následujícího vztahu: d m j=1 S j (t S t zj ) 360 = d n k=1 (t zk t S ) S k. 360 Indexem j = 1,..., m jsou označeny směnky splatné před středním dnem splatnosti, indexem k = 1,..., n jsou označeny směnky splatné po středním dni splatnosti. Symboly t zj a t zk jsou označeny zbytkové doby splatnosti příslušných smě- 13
nek. Po příslušných úpravách dostaneme vzorec pro t S : t S = m n S j t zj + S k t zk j=1 m S j + k=1 j=1 k=1. n S k Datum středního dne splatnosti T S doby splatnosti t S. je rovno součtu data eskontu a střední Příklad 2. Firma eskontovala dne 2. července 2009 u Komerční banky, a.s. pět směnek od svých tuzemských odběratelů. Směnka Směnečná částka Datum splatnosti A 60 000,- Kč 15.7.2009 B 100 000,- Kč 18.7.2009 C 80 000,- Kč 29.7.2009 D 120 000,- Kč 2.8.2009 E 90 000,- Kč 7.8.2009 Tabulka 2: Seznam eskontovaných směnek Určete střední dobu splatnosti a střední den splatnosti, v němž banka vyplatí firmě směnečné částky. Diskontní míra nabízená bankou je 5 % p.a., přičemž banka si účtuje eskontní provizi 0,2 % ze směnečné částky, minimálně však 2 000,- Kč. Banka pro výpočet doby, za kterou je úrok počítán, předpokládá konstantní počet dní v měsíci, tj. 30 dní, a konstantní počet dní v roce, tj. 360 dní, přičemž první den čerpání úvěru budeme započítávat, poslední nikoli. Řešení: Střední dobu splatnosti vypočítáme pomocí výše uvedeného vzorce. t S = 60 000 13 + 100 000 16 + 80 000 27 + 120000 30 + 90 000 35, 450 000 t S = 25, 08. Stření doba splatnosti je rovna 25 dnům a střední den splatnosti T S pak je 27.7.2009, tj. přičteme 25 dní ke dni eskontu 2.7.2009. Eskontní provizi vypočítáme podle zadání: 450 000 0, 002 = 900,- Kč. 14
Jelikož 900,- Kč < 2 000,- Kč, zaplatí klient eskontní provizi ve výši 2 000,- Kč. Dne 27.7.2009 tak bude klientovi vyplacena částka 448 000,- Kč. Akceptační úvěr je založen na principu akceptace směnky bankou, která je na ni vystavena. Banka se zavazuje v den její splatnosti směnku proplatit, a to v částce a lhůtě dohodnuté v úvěrové smlouvě. Směnečný věřitel má tak jistotu včasného zaplacení směnky. Je to speciální druh úvěru, při kterém banka nepůjčuje peněžní prostředky, ale propůjčuje své dobré jméno a poskytuje tak určitou formu záruky, aby směnka byla více důvěryhodná a lépe obchodovatelná. Akceptační úvěr má následující průběh: Klient vystaví cizí směnku na banku s příkazem zaplatit stanovenou peněžní částku majiteli směnky v den splatnosti. Banka po prověření bonity klienta svým souhlasem přijímá závazek směnku v den splatnosti proplatit. Do tohoto data je směnečný dlužník povinen složit příslušnou finanční částku na svém účtu. V případě, že tak neučiní, akceptační úvěr se stává úvěrem peněžním, který čerpá směnečný dlužník u banky. Akceptační úvěr je spojen s tzv. akceptační provizí, která je obvykle stanovena jako procentuální podíl ze směnečné částky. V případě obchodu se zahraničím mluvíme o akceptačním úvěru jako o úvěru ramboursním. Princip fungování je obdobný. 3.4. Lombardní úvěr Pro lombardní úvěr je typická zástava movité věci nebo práva. Tento úvěr může být poskytnut dvěma způsoby. V prvním případě je úvěr poskytnut na pevnou částku a na určitou dobu splatnosti. V druhém případě je tento úvěr poskytnut formou kontokorentního úvěru k běžnému účtu klienta, což je častější. Lombardní úvěr se může vztahovat na cenné papíry, směnky, zboží nebo na cese pohledávky. S lombardním úvěrem na směnky se setkáme v případě, že by eskont směnky nebyl pro klienta výhodný. U lombardního úvěru na zboží máme na 15
mysli především zboží obchodovatelné na komoditních burzách. Cese pohledávky spočívají v tom, že věřitel postupuje své pohledávky bance a přijímá od banky úvěr. Tato banka se tak stává novým věřitelem. 3.5. Ručitelský úvěr Ručitelský úvěr neboli úvěr avalový je svým charakterem podobný úvěru akceptačnímu, kde banka propůjčuje své dobré jméno. Jeho podstata spočívá v tom, že banka přijímá závazek svého klienta vůči třetí osobě a stává se tak vedlejším dlužníkem. První forma tohoto úvěru je směnečný aval. Banka podepíše doložku per aval, na které je uvedeno jméno osoby, za kterou banka přijímá ručení. Druhou formou je vystavení záruční listiny, ve které jsou uvedeny podmínky a účel ručení. K oběma typům úvěru se vztahuje avalová provize. 3.6. Provozní úvěr Provozní úvěr slouží k financování běžného provozu firmy. Důvodem jeho čerpání je zachování likvidity firmy. Tímto úvěrem jsou financovány zejména krátkodobé obchodní pohledávky nebo zásoby. Je nejčastěji poskytovám formou kontokorentního úvěru k běžnému účtu firmy. Provozní úvěr může mít též podobu rámce pro vystavení bankovních záruk, rámce pro vystavení akreditivů nebo rámce pro eskont směnek. 3.7. Factoring, forfaiting Factoring Factoring představuje odkoupení krátkodobých pohledávek klienta bankou, popř. factoringovou společností. Tato transakce se uskutečňuje na základě dokladu o realizovaném prodeji. Odkoupená pohledávka je bance splácena dlužníkem klienta, avšak v případě jeho platební neschopnosti nese plnou odpovědnost za splácení samotný klient. S factoringem se nejčastěji setkáme u dodavatelskoodběratelských vztahů. Cenou této operace je factoringová provize, která zohledňuje složky rizika. 16
Forfaiting Forfaiting představuje odkoupení střednědobých a dlouhodobých pohledávek klienta bankou, popř. forfaitingovou společností. Forfaiting je dlouhodobý factoring, jeho podstata je stejná. I zde platí, že může být forfaitována pohledávka skutečně vzniklá. Podmínky smlouvy o forfaitingu záleží na její výši, míře rizika jejího nesplacení a zpravidla bývá spjata s určitou zárukou. Hlavní část ceny této operace tvoří tzv. diskont, který představuje srážku banky nebo faktoringové společnosti z výše pohledávky. V ceně je rovněž zohledněno riziko pohledávky a tzv. závazková provize, která představuje poplatek za rezervaci finančních prostředků za dobu od uzavření smlouvy do skutečného odkupu pohledávky. 17