VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Role osobních zkušeností při volbě zdravotnického povolání

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Role osobních zkušeností při volbě zdravotnického povolání Bakalářská práce Autor: Petra Kincová, DiS. Vedoucí práce: PhDr. Jana Novotná, Ph.D. Jihlava 2013

Anotace Tato práce je pojata jako teoreticko výzkumná bakalářská práce. Teoretická část seznamuje čtenáře se základními rysy osobnosti, osobností zdravotní sestry, motivací k volbě povolání, přípravou mládeţe na volbu povolání, s rozvíjejícím se kariérním poradenstvím, dále se zabývá historií zdravotnického vzdělávání a pracovními podmínkami zdravotních sester. Empirická část práce je zaměřena na zmapování motivace studentů středních zdravotnických škol pro výběr zdravotnického povolání. Dále se výzkum zaměřuje na hlavní faktory, které měly vliv na rozhodování studenta v oblasti volby povolání. Klíčová slova Volba povolání, osobnost, motivace, vzdělávání, zdravotní sestra Annotation This work is conceived as theoretical - research bachelor s thesis. The theoretical part introduces the reader to the basic personality traits, nurse s personality in general, motivation for choosing a profession, preparing young people for their careers, with evolving career counseling. Furthermore, it discusses the history of medical education and working conditions of nurses. The empirical part is focused on mapping the motivation of the secondary medical school students to select the medical profession. Moreover, the research aims at the main factors that influence student s decision in career choice. Key words Career choice, personality, motivation, education, nurse

Poděkování Děkuji PhDr. Janě Novotné, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce, trpělivost, vstřícnost a poskytování cenných rad k mé práci. Děkuji vedení školy a všem studentům střední zdravotnické školy ve Ţďáře nad Sázavou a v Jihlavě, ţe mi umoţnili zde provést dotazníkové šetření. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat svému otci, bez jehoţ pomoci by tato práce nikdy nevznikla.

Prohlášení Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne...

Obsah 1. Úvod... 7 1.1 Cíle výzkumu... 8 1.2 Hypotézy... 8 2. Teoretická část... 9 2.1 Základní pojmy... 9 2.2 Osobnost... 9 2.2.1 Definice osobnosti... 9 2.2.2 Základní rysy osobnosti... 10 2.3 Osobnost zdravotní sestry... 12 2.4 Výběr povolání... 13 2.4.1 Motivace k volbě povolání... 13 2.4.2 Příprava na volbu povolání... 14 2.4.3 Ţena a povolání... 16 2.4.4 Kariérní poradenství... 17 2.5 Vzdělávání v ošetřovatelství... 19 2.5.1 Definice ošetřovatelství... 19 2.5.2 Historie ošetřovatelského vzdělávání... 19 2.6 Pracovní podmínky zdravotních sester... 21 3. Praktická část... 23 3.1 Metodika výzkumu... 23 3.2 Výzkumný soubor... 23 3.3 Analýza a interpretace výsledků... 24

3.4 Diskuze... 44 4. Závěr... 47 Seznam grafů... 65 Seznam pouţitých zkratek... 66 Seznam příloh... 66

1. Úvod V zaměstnání stráví člověk velkou část svého ţivota. Pouze asi 18 % zaměstnané populace má práci, která jim přináší pocit uspokojení a moţnost seberealizace, coţ se odráţí i na kvalitnějším proţívání osobního ţivota. Jako všechno kolem nás i svět práce prochází vývojem a změnami. Udrţet krok s moderní dobou vyţaduje úsilí stálého vzdělávání, učení se novým technologiím a postupům. Člověku uţ nestačí jen to, co se naučil ve škole. Stejně jako dochází ke vzniku nových povolání, jiná se mění svou náplní práce nebo zanikají. Výběr povolání lze proto povaţovat za jedno z nejdůleţitějších rozhodnutí, které člověk v ţivotě učiní. (Vendel, 2008) Také povolání zdravotní sestry prošlo velkými změnami. Rozvoj vědy, techniky, ale i samotné medicíny přispěl k tomu, ţe zdravotní sestry jiţ nejsou pouze ošetřovatelky bez vzdělání, ale plnohodnotné členky zdravotnického týmu. V jejich profesi jsou kladeny čím dál vyšší poţadavky na odborné znalosti a dovednosti, samostatné a rychlé rozhodování, kvalitní předávání informací apod. Zdravotní sestry jsou dnes vysokoškolsky vzdělané, mají profesní organizace, vlastní výzkumnou základnu, etický kodex, vydávají vlastní časopisy. Povolání zdravotní sestry se kaţdoročně umisťuje na předních příčkách ţebříčku prestiţních povolání. (Kutnohorská, 2010) Často slýchám otázku, proč jsem si vybrala zrovna povolání zdravotní sestry. Z mateřské školy si moc záţitků nepamatuji. Přesto si jeden dokáţu vybavit úplně přesně, natolik se mi vryl do paměti. Ostatní děti si hrají s panenkami nebo auty a já obvazuji obinadlem paní učitelku. Všeobecná sestra byla moje volba. Ve své práci bych se ráda zabývala tím, co vede dnešní mladé lidi k tomu, aby si vybrali povolání, které není zrovna snadné. A zdali je samotné setkání s denní realitou praxí, dokáţe utvrdit v přesvědčení, ţe si vybrali povolání správné, které dokáţí dělat celý ţivot nebo se rozhodnou zvolit si úplně odlišné další vzdělávání potaţmo pracovní prostředí, neţ je sektor zdravotnictví. 7

1.1 Cíle výzkumu 1. Analyzovat motivaci studentů středních zdravotnických škol k výběru zdravotnického oboru. 2. Zmapovat roli osobních zkušeností při výběru studijního oboru u studentů středních zdravotních škol. 1.2 Hypotézy 1. 50 % studentů si zvolilo střední školu dle vzoru nebo přání svých rodičů. 2. Pro více neţ 60 % studentů je hlavní motivací pro výběr zdravotnického oboru touha pomáhat a pečovat o nemocné klienty. 3. 40 % studentů má osobní zkušenost s prací zdravotnického personálu. 4. Méně neţ 30 % studentů střední zdravotnické školy chce následně pracovat v jiném oboru neţ ve zdravotnictví. 8

2. Teoretická část 2.1 Základní pojmy Poradenství pro volbu povolání je obor, který se začal rozvíjet v 19. stol jako důsledek rostoucí industrializace a profesní diferenciace. Provázely je i seznamy povolání a potřebné předpoklady pro jejich výkon. (Hartl, 2000, str. 420) Role je definována jako předpokládaný způsob chování jedince v určité sociální situaci, pro které je dána konkrétní společenská norma. (Hartl, 2000, str. 512) Volbou se rozumí rozhodování pro jednu z několika možností, případně výsledek tohoto rozhodování. (Hartl, 2000 str. 675) Vzdělání znamená souhrn vědomostí, dovedností a postojů osvojených jedincem v průběhu života. Pod tímto pojmem si lze představit i formální označení stupně dosaženého vzdělání. Naproti tomu vzdělávání je učením zprostředkované přejímání dosavadních zkušeností lidstva, chování a hodnotových systémů. (Hartl, 2000, str. 687) Zdravotní sestra je zdravotnický profesionál, který má odbornou způsobilost pro výkon povolání bez odborného dohledu podle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních. Ošetřovatelskou péči poskytuje v rámci svých povinností a kompetencí samostatně nebo ve spolupráci se zdravotnickým týmem. (Ţiaková, 2009) Zkušenost je poznatek, který vzniká na podkladě praktické činnosti člověka. (Hartl, 2000) 2.2 Osobnost 2.2.1 Definice osobnosti V Psychologickém slovníku se lze dočíst, ţe pojem osobnost má původ ve slově persona maska, v různé literatuře je moţné najít různé definice vysvětlení pojmu osobnost. Allport uvádí na 50 definic slova osobnost. Eysenck a další se shodují v tom, ţe nejvíce definuje osobnost její jedinečnost, výlučnost a odlišnost od ostatních jedinců. (Hartl, 2000) 9

Jedním z významů osobnosti dle Říčana psychická individualita jedince osobitost, odlišnost od ostatních jedinců stejného věku a kultury. (Říčan, 2010, str. 13) 2.2.2 Základní rysy osobnosti A. Temperament Termín temperament je odvozen z latinského temperare, coţ znamená mísit, směšovat (Říčan, 2010). Jedná se o vrozenou dispozici, která udává emoční stránku jedince, citlivost, schopnost reagovat jedinečným způsobem. (Cakirpaloglu, 2012) První temperamentovou typologii osobnosti vytvořil Hippokratos (4. stol. př. n. l.), dále se jí zabýval a upravil Galen (2. stol. př. n. l.). Hippokratos i Galen došli k závěru, ţe povaha člověka se dá rozdělit na 4 typy v závislosti na převládající tekutině, která koluje člověku v těle. Temperament člověka je dán poměrem tělesných tekutin. Základní tekutiny jsou: ţluč, černá ţluč, krev a sliz. Sangvinik má rád společnost, věčný optimista, veselý, rychlý, ţije okamţikem, budoucnost ho nezajímá, vyznačuje se nestálostí citů i nálad. Flegmatik je spolehlivý, rozváţný, pomalý, nic ho nezaskočí, nevyvede z míry, neţ něco udělá, tak se nad tím dlouze zamýšlí. Cholerik se naopak nechá lehce rozčílit, reaguje bouřlivě a často neadekvátně, ale jeho vztek netrvá dlouho. Dbá na pořádek, v práci je aktivní a energický. Melancholik je zaloţením pesimista, vše vidí černě, je přecitlivělý, v práci pomalý, vše proţívá hluboce a dlouho i bezvýznamné problémy. (Říčan, 2010). Podle C. G. Junga můţeme osobnost člověka rozlišit na extroverta a introverta. Mezi vlastnosti extroverta patří otevřenost, vstřícnost, ochota, bezstarostnost, přátelskost. Introverti jsou uzavření do sebe, nemají rádi davy, nedokáţí snadno navazovat kontakty. (Kelnarová, Matějková, 2010) Důleţitou roli hraje toto rozdělení osobnosti při volbě povolání. Extroverti potřebují ke své práci jiné lidi. Aby je práce neubíjela a byli v ní spokojení, musí být jejich zaměstnání rozmanité. Plní rádi nové a nové úkoly, pracují týmu, vymýšlejí nové nápady, učí se nové věci, mohou mít rozpracováno více úkolů najednou. Nemají rádi ticho, nejraději komunikují tváří v tvář, dokáţí pracovat v terénu a přizpůsobit se jakékoli nečekané situaci. (Čakrt, 2010) 10

Naproti tomu introverti nejraději pracují v tichu, kde je nikdo neruší. Pracují na jednom úkolu, který si předem promyslí a uvaţují nad ním. Při práci dokáţí snadno ztratit pojem o čase. Neradi pracují ve velké skupině lidí, lépe se jim pracuje ve vlastní kanceláři nebo na místě které dobře znají. (Čakrt, 2010) B. Schopnosti Schopnosti jsou genetické předpoklady pro vykonávání studijních, profesních, teoretických a praktických činností a aktivit jedince. Schopnosti dělíme na obecné (obecné činnosti a celková výkonnost jedince) a speciální (specifické druhy činností, podmiňují výkon jedince, jsou velmi individuální). Se schopnostmi souvisí důleţité pojmy, kterými jsou vloha, nadání a talent. Vloha je vrozená zvláštnost, záleţí na výchově a sociálním prostředí, zda se bude rozvíjet. Nadání znamená rozvíjení vrozených schopností, umoţňuje nadprůměrně úspěšné zvládání určité činnosti, můţe být univerzální nebo speciální. Talent je rozvíjené mimořádného nadání. Jedinec vykonává určitou činnost originálním způsobem a dosahuje v ní vynikajících výsledků. Talent můţe být rovněţ obecný nebo speciální. (Kohoutek, 2006) C. Charakter Podstatou charakteru jedince je svědomí. Charakter je získaný soubor vlastností člověka. Kaţdý člověk má nějaké morální zásady, které se vytváří na základě působení rodiny, školy, výchovy, prostředí jedince. Na základě charakterových vlastností je moţné do jisté míry předvídat chování a jednání jedince. (Kohoutek, 2006) Charakter člověka se projevuje i ve vztahu k práci. D. Mc. Gregor rozlišil dva typy lidí podle toho, jak se staví k práci. Člověk typu X nemá práci rád, snaţí se jí vyhnout, bojí se zodpovědnosti, dělá jen to, co musí a sám nevyvíjí ţádnou inciativu. Člověk typu Y je pracovitý, zodpovědný, pracuje samostatně, má motivaci k práci. (Wagnerová, 2008) Charakter člověka lze posoudit i podle jeho zájmů, koníčků, společenskosti, vztahu ke zvířatům a jiným. (Kohoutek, 2006) 11

2.3 Osobnost zdravotní sestry Mezi faktory ovlivňující profesní chování zdravotní sestry patří kladné vlastnosti osobnosti a celoţivotní profesní vzdělávání. Zdravotní sestra musí dodrţovat poţadavky pracoviště a Práva pacientů. Pro svou práci musí mít kaţdá zdravotní sestra určité osobnostní předpoklady. (Zacharová, 2007) Při své práci je zdravotní sestra v neustálém kontaktu s lidmi. Proto by měla disponovat vlastnostmi jako je trpělivost, vstřícnost, pochopení a tolerance. Pacienti mohou být ve své nemoci podráţdění, nechtějí spolupracovat, komunikovat, trpí bolestí a strachem. Také s jejich příbuznými je mnohdy nesnadná komunikace. I v těchto nepříjemných situacích se zdravotní sestra musí chovat taktně, laskavě a empaticky. (Rozsypalová, 2002) Zdravotní sestra by měla dbát na to, aby působila důvěryhodně. (viz. příloha č. 4) K základním projevům důvěryhodnosti patří kladný vztah sestry ke svému povolání, dodrţování pravidel slušného chování, celkový vzhled. Dodrţování všech těchto pravidel pomáhá zvyšovat prestiţ zdravotnického povolání, o které se snaţí mnohá zdravotnická zařízení. (Staňková, 2002) Zdravotní sestra je plně zodpovědná za svá rozhodnutí a jednání. Musí se umět rychle rozhodnout v krizových situacích, ale zároveň vţdy pracovat klidně, vyrovnaně a soustředěně. Vţdy musí pracovat v týmu, mít úctu k člověku, k lidské důstojnosti, a pokud je to moţné, respektovat také přání pacienta. Je povinna chránit veškeré informace o pacientovi. (Zacharová, 2007) S rozvojem techniky a pokroku v medicíně jsou kladeny stále vyšší poţadavky na odborné vzdělání zdravotní sestry, která nepřetrţitě sleduje novinky ve svém oboru, účastní se různých seminářů, konferencí. Dle zákona si obnovuje osvědčení o způsobilosti k samostatnému výkonu povolání bez odborného dohledu a dodrţuje Etický kodex sester. (Kutnohorská, 2010) 12

2.4 Výběr povolání 2.4.1 Motivace k volbě povolání Motivace vychází z latinského slova movere, neboli hýbat se. Jde o vnitřní hybnou sílu člověka, která ho nutí uspokojovat svoje potřeby, něčeho dosáhnout nebo se něčemu vyhnout. Motivy se dělí na vnitřní a vnější, vědomé a nevědomé. (Plháková, 2007) Motivace v sobě zahrnuje různé motivy. Motivem můţe být potřeba, přání, postoj, zájem, který vybízí k aktivitě a vede k nějakému cíli, k jednání určitým způsobem. (Říčan, 2010) Pracovní motivací se jako první začal zabývat Taylor v druhé polovině 19. století. Pracovních motivačních teorií je několik. Maslowova hierarchie potřeb (viz. příloha č. 9) patří mezi nejznámější teorie potřeb. Hierarchie se dělí na pět stupňů. Nejniţší stupeň je tvořen základními fyziologickými potřebami. Další úrovně jsou tvořeny vzestupně potřebou bezpečí (fyzické a psychické bezpečí), potřeby sounáleţitosti (vzájemné působení lidí), potřeby uznání (úcty, prestiţe, respektu, úspěchu), potřeby seberealizace (sebeuplatnění, vyuţití svých schopností). Dokud nedojde k uspokojení základních, niţších potřeb, nemůţe dojít k uspokojení potřeb vyšších. (Wagnerová, 2008) Wroomova teorie říká, ţe čím větší je motivace k dosaţení cíle a čím je ten cíl důleţitější, tím intenzivnější je úsilí k jeho dosaţení. (Kohoutek, 2006) Dosaţení pracovního úspěchu a motivace k práci je u kaţdého jedince jiná. Jedinec je motivován zejména faktory, jako jsou pracovní jistota, moţnost povýšení a odborného růstu, dobrými pracovními podmínkami a finančním ohodnocením. (Kohoutek, 2006) Motivací proč si vybrat povolání zdravotní sestry je několik. Fakulta zdravotnických studií západočeské univerzity v Plzni provedla výzkum, ze kterého vyplynuly následující informace. Hlavní motivací ke studiu je především samostatnost při výkonu povolání, pozitivní zkušenosti s oborem, ochota pracovat s lidmi, nenasycenost pracovního trhu. (Mauritzová, Ajglová, 2010) Společenskou prestiţ jako motivaci pro volbu povolání zdravotní sestry uvedlo 17, 5 % respondentů prezenčního studia, 5, 7 % respondentů kombinovaného studia, zajímavost a atraktivitu oboru uvedlo 48, 2 % respondentů prezenčního studia a 23, 4 % 13

kombinovaného studia. Pro 74, 6 % respondentů prezenčního studia je motivací ochota pracovat s lidmi, zatímco u respondentů kombinovaného studia je to pouze 30, 7 %. (Mauritzová, Ajglová, 2010) Motivy pro výběr zdravotnického povolání se v průběhu historie měnily. V první polovině 20. století, po skončení druhé světové války, byly motivací pro práci zdravotní sestry poválečné výzvy v rozhlase a tisku, doplnění personálu v nemocnici. Dalším výrazným motivem té doby byl vzor rodiče, který pracoval jako zdravotník. Povědomí o práci zdravotní sestry získávaly dívky také při péči o nemocného člena rodiny nebo mladší sourozence. Hospitalizace nebo seznámení se s prostředím nemocnice při návštěvě, upravenost sester mohl být rovněţ impulsem k tomu stát se zdravotní sestrou. Zájem o toto povolání vzbuzovala také četba literatury s lékařskou tématikou. Zdravotní sestry, které se narodily v druhé polovině 20. století, pak uváděly především důvody jako je radost ze hry s panenkami, hlídání dětí u sousedů, touha být dětskou sestrou nebo o někoho pečovat. Jiné sestry motivovala spíše zkušenost při absolvování kurzů Červeného kříţe a seznámení se s prací sestry. Dalším důleţitým faktorem byla přítomnost zdravotníka v rodině. Ojedinělým důvodem nebyl ani náhodný výběr po neúspěchu na jiné škole. Motivy sester k práci na počátku 21. století se odráţejí ve výzkumu z roku 2006, uskutečněném na středních zdravotnických školách. Na prvním místě se umístila touha o někoho pečovat, pomáhat (32,9 % respondentů). Neméně důleţitou motivací se ukázala láska k lidem a přání pracovat o ně. (28,9 %). Pro 50 % respondentů pak byla rozhodující tradice zdravotnického povolání v rodině. (Hlinovská, 2006, Zacharová, 2010) 2.4.2 Příprava na volbu povolání V dětství je volba povolání pouze přání a fantazie. Často se tato přání mění. S nástupem adolescence začíná dítě hlouběji uvaţovat o volbě povolání. Váţně se zabývá myšlenkou, co by mohlo v ţivotě dělat, co by jej bavilo. (Krejčířová, Langmeier, 2006) V době ukončení povinné školní docházky a přechodu na střední školu či učňovský obor, kdy by se měl jedinec rozhodnout, co by chtěl v ţivotě dělat, v jaké profesi se 14

realizovat však nemá dostatek zkušeností a znalostí. Můţe se tak snadno stát, ţe je jeho rozhodnutí náhlé, ukvapené a špatné. (Jarkovská, 2010) Volba povolání sebou přináší různá úskalí. Je nutné brát v úvahu školní prospěch, zdravotní stav, schopnosti, zájmy, uplatnění na trhu práce. Mnohdy musí dítě odolávat vnějším vlivům přání a ambice ze strany rodičů, prestiţ školy nebo ovlivnění kamarády. (Krejčířová, Langmeier, 2006) Dítě je ve svém ţivotě silně ovlivněno rodiči. Čím vyššího vzdělání oba rodiče dosáhli, tím více budou ve studiu podporovat také své dítě. Dokonce je prokázáno, ţe matčino vzdělání dokáţe ovlivnit výběr školy dítěte (touha dosáhnout co nejvyššího vzdělání) silněji neţ vzdělání otce. Na základě výzkumu na základních školách vyšlo najevo, ţe přáním rodičů související s výběrem střední školy svého dítěte podlehnou spíše dívky, které jsou spíše ovlivnitelné. Při výběru střední školy pak byly rozhodující kritéria jako schopnost a zájmy jedince, bydliště (děti z větších měst měli větší ctiţádost studovat neţ děti z vesnice), vliv úplné nebo neúplné rodiny, vzdělání rodičů, individuální vlastnosti dítěte, postoj ke vzdělání, škole, zaměstnání. Ukázalo se, ţe výše vzdělání matky ovlivní přání její dcery studovat a budovat kariéru. (Jarkovská, 2010) Lze rozlišit tři typy volby povolání. Typ A hraje při volbě povolání pasivní roli, podřídí se přáním rodičů a nebere ohledy na svoje zájmy. Jedinec Typu B nemá jasno v tom, co by chtěl dělat, podlehne tlaku okolí. Tento typ je zastoupen nejčastěji, tvoří ho aţ 50 % jedinců rozhodujících se pro volbu povolání. Naproti tomu Typ C si volí povolání dle svého uváţení, nepodléhá tlaku okolí. K typu C patří sebevědomí jedinci s touhou po seberealizaci. V ideálním případě by se měl jedinec na výběr povolání připravovat jiţ od 10 let. Měl by sbírat informace o povolání, které by chtěl dělat, konkretizovat nejasné představy, zjišťovat náročnost profesí. Důleţitou roli při volbě povolání by měli hrát také výchovní poradci, pedagogicko psychologické poradny nebo úřady práce, které by měli výběr povolání jedinci usnadnit, nasměrovat ho. (Krejčířová, Langmeier, 2006) 15

V souvislosti se změnami ve vzdělávání v oboru zdravotnictví došlo k výrazným změnám ve vývoji počtu ţáků hlásících se na střední zdravotnické školy. Zatímco v roce 2003 studovalo denní formu maturitních zdravotnických oborů asi 9, 3 % studentů ze všech studentů přijatých do maturitních oborů, v roce 2008, po změně studijního oboru z všeobecné zdravotní sestry na zdravotnického asistenta, to jiţ bylo pouze 6, 2 % studentů. Stále více studentů po dokončení střední zdravotnické školy pokračuje ve studiu na vyšší odborné či vysoké škole. Důvodem je získání kvalifikace pro práci zdravotní sestry, pro kterou dříve stačilo pouze absolvování střední zdravotnické školy. (Vojtěch, 2009) 2.4.3 Ţena a povolání Postavení ţen ve společnosti prošlo od 19. století velkými změnami. S nástupem kapitalismu na začátku 19. století a vznikem feministického hnutí si ţeny vymohly tři zásadní práva. Právo vzdělávat se, právo pracovat a právo volit. Zaměstnanost ţen a jejich zapojení do celospolečenského dění ovlivnila celý ekonomický svět. Významné zvýšení počtu zaměstnaných ţen poprvé nastává po skončení druhé světové války. Zapojení ţen na trhu práce znamenalo změnu tradičního vzorce chování ţen. Ţeny jsou zaměstnávány v oborech, kde není nutná velká fyzická síla a technické znalosti jako například zdravotnictví, administrativa, školství. Toto však neplatí pro ţeny s nízkou úrovní vzdělání. (Hubinková, 2008) Ţenská povolání jsou charakteristická vysokou mírou práce na částečný úvazek, omezenými moţnostmi povýšení, bránění dalšímu vzdělávání ze strany zaměstnavatele, niţší sociální zabezpečení. (Jarkovská, 2010) Na rozdíl od muţů, od nichţ se očekává, ţe si najdou takové zaměstnání, aby dokázali uţivit rodinu, má ţenská profesní role jiný význam. Ţena je ve společnosti chápána především jako matka a ţena v domácnosti. Tím, ţe dokáţe skloubit starost o rodinu a zároveň se realizovat v zaměstnání stoupá její prestiţ. (Vágnerová, 2007) Není tajemstvím, ţe zaměstnání s převahou ţen jsou povaţována za méně prestiţní, s niţším průměrným platem neţ v zaměstnání s převahou muţů. (Jarkovská, 2010) 16

Postoj ţeny k vykonávání povolání je ovlivněn stanoviskem, které zaujímali ke kariéře její rodiče, v jakém sociálním prostředí ţena vyrůstala a zda její pracovala matka, či nikoli. Neméně důleţitým faktorem se jeví to, jakých školních výsledků ţena dosahovala. Volba mezi rodinou a kariérou závisí na osobnosti ţeny a jejího postoje k profesi. Jedním z postojů, které ţena můţe zastávat je takový, ţe se našla v roli manţelky a matky. Jedná se většinou o ţenu, která dosáhla pouze nízkého vzdělání a chodí do zaměstnání pouze z ekonomických důvodů. V těchto rodinách převládá tradiční rozdělení rolí, kdy otec je povaţován za ţivitele rodiny a ţena za ochránkyni rodinného krbu. Mnoho ţen staví roli manţelky a matky na stejnou úroveň v ţebříčku hodnot jako zaměstnání. Ţena zastává názor, nejdřív kariéra, potom rodina. Jsou však i ţeny, pro které je kariéra přednější a rodinu neplánují. Nechtějí se vázat, ani co se partnera týče. Jedná se o ţeny s vyšším vzděláním a vysokými ambicemi a poţadavky na sebe sama. Tyto ţeny dosahují v zaměstnání vysokých postů. (Vágnerová, 2007) 2.4.4 Kariérní poradenství Binding definuje kariéru jako sekvenci životních a pracovních zkušeností jedince postupem času. (Hargašová, 2009, str. 226) Kariérní rozvoj má poměrně krátkou historii. Odborné vedení, předchůdce kariérního poradenství se začalo rozvíjet okolo roku 1900. Zakladatelem odborného poradenství je Parsons. Jeho práce měla velký vliv na kariérní teorie a praxi. Určil tři základní prvky kariérního poradenství, kterými jsou sebepoznání, orientace ve světě práce a vztahy mezi těmito dvěma skupinami. (Patton, McMahon, 2009) Za sto let existence kariérního poradenství vzniklo mnoho teorií, které popisují přístup jedince k volbě povolání. Mezi jednu z nejpouţívanějších teorií patří Hollandův model typů osobnosti a pracovního prostředí. Rozděluje jedince na šest typů podle osobní orientace nebo ţivotního stylu na typ realistický, vědecký, umělecký, společenský, podnikavý a konvenční. Pracovní prostředí pak rozdělil podobně a to na realistické (věcné), intelektuální, sociální, podnikatelské, konvenční a umělecké (viz. příloha č. 6 a 7). (Vendel, 2008) 17

Za poslední desetiletí se kariérní poradenství stalo samostatnou profesionalizovanou a institucionalizovanou činností. Poradenství probíhá v několika oblastech, mezi které patří studijní poradenství (oblast vzdělávání) a profesní poradenství (oblast trhu práce). Poradenství však existuje i v oblasti osobnostního rozvoje, rodiny a volného času. Poradenství vykonávají speciálně vzdělaní odborníci, kteří k člověku přistupují jako k holistické bytosti. Podle zaměření se poradenství dělí na edukační/studijní poradenství (podpora studentů ve vzdělávání), profesijní poradenství (pomoc při výběru zaměstnání) a profesionální/osobnostní poradenství (problémy osobnostní a sociální). Kariérové poradenství představuje podle dokumentů OECD a EU komplex poradenských sluţeb a aktivit. Sluţby jsou charakteristické vysokou dostupností a cílem je pomáhat jedinci při rozhodování na poli vzdělávání a volby povolání a zaměstnání bez ohledu na věk. Sluţby kariérového poradenství jsou poskytovány na všech typech škol, v organizacích poskytujících odbornou přípravu, na pracovištích, ve veřejné i soukromé sféře. (Hargašová, 2009) Dle výzkumu Národního ústavu odborného vzdělávání z roku 2003 kariérové poradenství poskytuje aţ 52, 3 % výchovných poradců, dále jsou to učitelé a školní psychologové buď přímo na základních či středních školách nebo v pedagogickopsychologických poradnách. Snaţí se svým klientům poskytnout takové mnoţství informací (informační materiály 93 %, přednášky 73 %, exkurze na konkrétní pracoviště a diskuze se zaměstnanci 40 %, moţnost navštívit dny otevřených dveří na konkrétních školách), aby jim pomohli vybrat správné povolání. Čím kvalitnější sluţby kariérové poradenství poskytuje, tím je větší šance, ţe si klient vybere správně a bude v dalším ţivotě spokojen. Musí být přitom brán ohled na individualitu kaţdého jedince, věk, pohlaví, etnikum. Bohuţel se stále ukazuje, ţe kariérové poradenství u nás nefunguje dostatečně. (Jarkovská, 2010) Výchovní poradci mají kromě poradenských sluţeb mnoho administrativní práce, nemají k dispozici kvalitní testy pro zjišťování zájmů a schopností ţáka k jednotlivým druhům povolání, nemají dostatečné mnoţství informačních materiálů a mnohdy nejsou ani dostatečně kvalifikovaní. (Hlaďo, 2007) 18

2.5 Vzdělávání v ošetřovatelství 2.5.1 Definice ošetřovatelství Jedná se o humanitní, integrovanou vědní disciplínu, která poskytuje komplexní péči zdravým i nemocným osobám bez ohledu na jejich věk, pohlaví, etnickou nebo náboţenskou příslušnost. Má být poskytována na co nejvyšší odborné úrovni, kaţdého jedince vnímat jako individuální osobnost, se všemi jeho potřebami, které se snaţí uspokojovat. Zahrnuje v sobě preventivní, diagnostické a léčebné postupy, které vedou k co nejlepší péči o pacienta. (Farkašová, 2006) 2.5.2 Historie ošetřovatelského vzdělávání Začátky ošetřovatelství spadají hluboko do minulosti. V průběhu let bylo ošetřovatelství ovlivňováno náboženskými, kulturními, sociálními a politickými faktory, válkami, vědeckými objevy a význačnými jedinci osobnostmi. (Plevová, Slowik, 2008, str. 23) Lze ho rozdělit do tří období: neprofesionální, charitativní a profesionální. Neprofesionální ošetřovatelství poskytovaly nejčastěji ţeny ve svých rodinách. Informace o léčení si předávaly z generace na generaci. Důvěru vkládaly v přírodní zdroje a svou intuici. Péče o nemocné byla poskytována v jejich domovech. Charitativní ošetřovatelství bylo poskytováno především různými mnišskými řády, které se staraly o chudé, nemocné, sirotky a osoby se zdravotním postiţením. Byly zakládány kláštery, špitály a útulky, kde byla těmto lidem poskytována alespoň základní péče. Profesionální ošetřovatelství je spjato se zakladatelkou ošetřovatelství Florence Nightingale, která zavedla profesionální přípravu sester, s rozvojem medicíny a především vznikem nemocnic. (Plevová, Slowik, 2008) Zakladatelkou a patronkou českého ošetřovatelství byla Aneţka Přemyslovna, která se roku 1233 zaslouţila o zaloţení kláštera U sv. Haštala, kde byl umístěn i špitál. Zaslouţila se také o zaloţení řádu křiţovníků s červenou hvězdou. Další řády, které působily v českých zemích a věnovaly se ošetřovatelské a opatrovnické péči byly řády boromejek, johanitek, alţbětinek, milosrdných bratří a řád diakonek, který poskytoval i domácí péči. (Jarošová, 2000) Dalším mezníkem byly reformy Marie Terezie 19

a Josefa I. V druhé polovině 18. století dochází k zaloţení prvních nemocnic v českých zemích, v Brně, Olomouci a Praze. (Plevová, 2011) Významnou osobností českých zemí byla spisovatelka Karolína Světlá, díky které vznikla v Praze první česká škola ošetřovatelská, otevřená roku 1874. O sedm let později však byla uzavřena. Od roku 1914 musí ošetřovatelky studovat na dvouletých ošetřovatelských školách a v roce 1916 je v Praze zaloţena civilní ošetřovatelská škola. V roce 1946 je jiţ v českých zemích 28 škol pro ošetřovatelky, 2 z nich slouţila pro výuku dětských sester a jedna pro přípravu na povolání učitelek a sester ve vedoucích funkcích. Jako reakce na rozvoj medicíny dochází k tomu, ţe se specializují i sestry, například jako instrumentářky, laborantky, dietní sestry. Po roce 1948 pracují v nemocnicích převáţně studované sestry a sanitářky. Jejich práce není finančně dostatečně ohodnocena, nemají určenou pracovní dobu, mladé dívky nemají o tuto práci zájem. Nemocnice se potýkají s nedostatkem personálu. Proto byly přijaty některé zákony, které ovlivnily vzdělávání sester. Od roku 1951 bylo studium na zdravotnických školách zkráceno na 3 roky pro nedostatek zdravotnického personálu, avšak jiţ v roce 1954 bylo zase prodlouţeno na původní čtyřleté. V roce 1960 je v Praze na Karlově univerzitě otevřena vysoká škola pro sestry. V témţe roce je otevřeno v Brně Středisko pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků. Od roku 2003 je školící středisko přejmenováno na Národní centrum pro ošetřovatelství a nelékařské obory. Od roku 1989 prošlo studium ošetřovatelství velkými změnami. V roce 2004 je zrušen čtyřletý obor všeobecná sestra a nahrazen čtyřletým oborem zdravotnický asistent taktéţ ukončený maturitní zkouškou. Nově je také moţné studovat čtyřletý obor zdravotnické lyceum zaměřený jako příprava na studium na vysoké škole. Dále je moţné absolvovat tříleté studium na vyšších odborných školách v denní i kombinované formě. Stále větší zájem je nyní o tříleté bakalářské studijní programy ošetřovatelství v denní i kombinované formě a na ně navazující dvouleté magisterské programy, doktorandské studijní programy. (Kutnohorská, 2010, Jarošová, 2000, Plevová, 2011) 20

Přijetím zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních musí být sestry způsobilé k výkonu svého povolání bez odborného dohledu. Toho mohou dosáhnout všeobecné sestry absolvováním vyšší odborné školy nebo akreditovaného bakalářského programu pro všeobecné sestry. Porodní asistentky pak studiem akreditovaného bakalářského programu pro porodní asistentky. Sesterské povolání patří mezi takzvaná regulovaná povolání. To znamená, ţe bez splnění poţadavků na vzdělání nemůţe toto povolání vykonávat kaţdý. Od 1. 4. 2004 dle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, musí být kaţdá sestra, která chce vykonávat své povolání samostatně, zapsána do Registru zdravotnických pracovníků k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu (při NCO NZO Brno) a za splněných podmínek dostává Osvědčení pro výkon zdravotnického povolání bez odborného dohledu. (Farkašová, 2006) 2.6 Pracovní podmínky zdravotních sester Pracovní podmínky a prestiţ zdravotnického povolání došly s postupem času velkými změnami. Pracovní podmínky jsou spjaty s postavením sester, které nebylo příliš dobré. Podle čeledního řádu, vydaného v roce 1886 Františkem Josefem I. musely být všechny ošetřovatelky svobodné, měly neomezenou pracovní dobu, bydlely na pokojích s nemocnými. Většinou se jednalo o řádové sestry nebo neškolené ošetřovatelky. V roce 1918 vychází broţura Školy pro ošetřování nemocných, kde se uvádějí nové a mírnější podmínky k práci, které však stále nebyly dodrţovány. Sestry měly mít nárok na desetihodinovou pracovní dobu, na dovolenou, příplatky na stravu, platový postup, sluţební oděv a dokonce sluţební byt. Práce ošetřovatelky byla namáhavá a to jak psychicky tak i fyzicky. K lepším pracovním podmínkám přispěla sestra Jarmila Roušarová, která v roce 1937 vypracovala pracovní náplň vrchní sestry, směrnice a popis ošetřovatelských úkonů, které byly schváleny primáři nemocnice a po schválení zemského úřadu vydány jako Pracovní a sluţební řád pro ošetřovatelský personál. V polovině 20 století je jiţ ve zdravotnických zařízeních rozdělena hierarchie sester. Na práci dohlíţí vrchní sestra, na jednotlivých odděleních jsou staniční sestry, které 21

odpovídají za práci ostatních sester a elévek, dnešních ţákyň. V tuto dobu stanovoval zákon osmihodinovou pracovní dobu, která se však stále nedodrţovala. Zdravotní sestry měly nárok na přestávku, nebyly však místnosti, kde by si mohly odpočinout. Platy zdravotních sester byly velmi nízké. Sestry také dostávaly umístěnky a neměly ţádná práva, jen povinnosti. (Kutnohorská, 2010) Na začátku 21. století je pro práci zdravotní sestry charakteristická fyzická i psychická zátěţ, stres a s tím často spojený syndrom vyhoření. Jiţ v průběhu vzdělávání jsou na budoucí zdravotní sestry kladeny vysoké poţadavky v podobě teoretických i praktických znalostí a dovedností. Zpracováním bakalářské práce zabývající se psychosociální zátěţí sester na interním a chirurgickém oddělení došla její autorka k zajímavým závěrům. Zdravotní sestry uváděly, ţe se do práce těší a jsou s ní spokojeny. Je pro ně důleţité, ţe práce je velmi různorodá a pestrá. Poukázaly však také na nejčastější zdroje zátěţe v zaměstnání. V moderním ošetřovatelství je kladen důraz na týmovou práci zdravotnického personálu. Zdravotní sestry přiznaly, ţe často musejí vykonávat práci za ostatní členy zdravotnického týmu. Na ošetřovacích jednotkách je mnohdy nedostatek personálu, coţ ovlivňuje jak samotnou kvalitu ošetřovatelské péče, tak i moţnost dostatečného odpočinku mezi jednotlivými směnami. Velkou zátěţ přináší i špatné interpersonální vztahy na pracovišti a nejistota stability pracovního místa. V neposlední řadě jsou zdravotní sestry vystaveny i ohroţením vlastního zdraví, např. vznikem alergie, rozvratem denního reţimu a stále častěji také poraněním způsobeným agresivním klientem. (Bilavčíková, Karafiátová, 2010) 22

3. Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Empirická část bakalářské práce je zpracována jako kvantitativní výzkum za pouţití techniky dotazníkového šetření. Dotazník (viz. příloha č. 1) byl určen studentům třetích a čtvrtých ročníků středních zdravotnických škol oboru zdravotnický asistent. Dotazník obsahuje 23 otázek, 4 otázky byly demografického charakteru a 19 otázek zaměřených na samotné téma. V dotazníku byly pouţity otázky uzavřené (otázka č. 1, 3, 6, 8, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19) polootevřené (otázka č. 2, 4, 5, 7, 9). V některých otázkách mohli studenti zvolit více odpovědí (otázka č. 4, 5, 7). Dotazník byl zpracován a vyhodnocen v programu Microsoft Office Excel. Zjištěná data byla dosazena grafů. Grafické znázornění je vyobrazeno v %. Nad kaţdým sloupcem je pak uvedena absolutní četnost. 3.2 Výzkumný soubor Výzkum byl prováděn ve dvou vybraných středních zdravotnických školách v kraji Vysočina, a to na Střední zdravotnické škole a vyšší odborné škole zdravotnické ve Ţďáře nad Sázavou a Střední zdravotnické škole a vyšší odborné škole zdravotnické v Jihlavě. Výzkumný soubor byl tvořen 100 respondenty. 50 studentů navštěvovalo třetí ročník a 50 studentů navštěvovalo čtvrtý ročník oboru zdravotnický asistent. Výzkumného šetření se zúčastnilo 93 ţen a 7 muţů (viz. graf 1). Celková návratnost dotazníku činila 98 % (100 dotazníků z celkových 102). 23

3.3 Analýza a interpretace výsledků Pohlaví respondentů Graf 1: Genderové zastoupení Dotazníkového šetření se zúčastnilo 93 % (93) ţen a 7 % (7) muţů. Věk respondentů Graf 2: Věková struktura Nejvíce studentů bylo ve věku 18 let a to 50 % (50). Druhou nejpočetnější skupinu tvořili studenti ve věku 19 (34 %) let. Dalšími skupinami byli studenti ve věku 17 (8 %) let a studenti ve věku 20 (6 %) let. Nejméně bylo studentů ve věku 21 (2 %). 24

Otázka č. 1 Pracuje někdo z Vaší rodiny ve zdravotnictví? Graf 3: Zdravotník v rodině Rodiče zdravotníky má 16 % (8) studentů 3. ročníku a 20 % (10) studentů 4. ročníku. 40 % (20) studentů 3. ročníku a 30 % (15) studentů 4. ročníku uvedlo, ţe ve zdravotnictví pracuje z rodiny někdo jiný. Naopak 44 % (22) studentů 3. ročníku a 50 % (25) studentů 4. ročníku odpovědělo, ţe z jejich rodiny nepracuje ve zdravotnictví nikdo. Z celkového počtu studentů má 18 % (18 respondentů) studentů rodiče zdravotníky, 35 % (35) studentů uvedlo, ţe jako zdravotník pracuje jiný člen rodiny. 47 % (47) studentů uvedlo, ţe nikdo z jejich rodiny ve zdravotnictví nepracuje. 25

Otázka č. 2 Jak se stavěli Vaši rodiče k Vašemu rozhodnutí studovat střední zdravotnickou školu? Graf 4: Postoj rodičů k výběru studijního oboru 74 % (37) studentů 3. ročníku a 58 % (29) studentů 4. ročníku uvedlo, ţe jim rodiče do výběru studijního oboru vůbec nezasahovali. Rodiče 18 % (9) studentů 3. ročníku a 34 % (17) studentů 4. ročníku chtěli, aby jejich dítě studovalo střední zdravotnickou školu. Shodně 8 % (4) studentů z obou ročníků uvedlo, ţe jim rodiče výběr studijního oboru rozmlouvali. Z celkového počtu studentů jich 66 % (66) uvedlo, ţe rodiče nechali rozhodnutí zcela na nich, 26 % (26) studentů odpovědělo, ţe si studijní obor zvolili na přání rodičů a pouze 8 % (8) studentů studuje střední zdravotnickou školu i přes to, ţe jim rodiče jejich výběr rozmlouvali. 26

Otázka č. 3 Projevovala se u Vás někdy touha pečovat o druhé? Graf 5: Projev touhy pečovat o druhé Pro 32 % (16) studentů 3. ročníku a 50 % (25) studentů 4. ročníku je péče o druhé přirozenou vlastností, která se u nich projevovala velmi intenzivně. Alespoň občas se touha pečovat o druhé projevovala u 64 % (32) studentů 3. ročníku a 44 % (22) studentů 4. ročníku. Pouze 4 % (2) studentů 3. ročníku a 6 % (3) studentů 4. ročníku uvedlo, ţe se u nich touha pečovat o druhé neprojevovala. Z celkového počtu studentů pouze 5 % (5) studentů uvedlo, ţe nikdy neměli potřebu pečovat o druhé. 27

Otázka č. 4 Co Vás přivedlo na nápad jít studovat střední zdravotnickou školu? Graf 6: Vliv na rozhodnutí studovat SZŠ V této otázce si studenti mohli vybrat z více neţ jedné odpovědi nebo dopsat svoji. Pro 25, 4 % (15) studentů 3. ročníku bylo největší motivací sledování seriálů z lékařského prostředí. Pro 23, 7 % (14) studentů byla důvodem touha pomáhat a pro 18, 6 % (11) studentů zdravotnické povolání v rodině. 8, 5 % (5) studentů uvedlo, ţe zdravotnickou školu studuje jejich kamarád, 5, 1 % (3) studentů ovlivnila hospitalizace v dětství a 3, 4 % (2) studentů četlo zajímavou knihu se zdravotnickou tématikou. Jiné důvody pro studium zdravotnického povolání mělo 15, 3 % (9) studentů, kteří uváděli, ţe jejich motivací bylo onemocnění v rodině (4 studenti) a menší rozsah matematiky neţ na jiných školách (3 studenti), časté návštěvy lékaře (1 student), jediná škola v blízkosti bydliště vhodná pro dívku (1 student) Nejvíce studentů 4. ročníku zvolilo odpověď touha pomáhat a to 26, 8 % (15), 19, 6 % (11) studentů motivoval zdravotník v rodině a 17, 9 % (10) studentů kamaráda studujícího zdravotnickou školu. Dopad zdravotnických seriálů měl pouze na 14, 3 % (8) studentů. 8, 9 % (5) ovlivnila hospitalizace v dětství a stejně jako ve 3. i ve 4. ročníku kniha se zdravotnickou tématikou zaujala 3, 6 % (2). Jako jiné důvody proč si vybrat zdravotnickou školu uváděli studenti 4. ročníku menší rozsah matematiky (3 studenti) a nemoc v rodině (2 studenti). Pro největší počet dotázaných studentů byla hlavní motivací touha pomáhat ostatním lidem a to v 25, 2 % (29). 28

Otázka č. 5 Co je podle Vás největší motivací pro výběr zdravotnického povolání? Graf 7: Motivace pro studium na SZŠ U této odpovědi mohli studenti zvolit více moţností. Jako největší motivaci, proč si vybrat studium na zdravotnické škole, označilo 66 % (35) studentů 3. ročníku a 77, 4 % (41) studentů 4. ročníku touhu pomáhat druhým. 17 % (9) studentů 3. ročníku a 7, 5 % (4) studentů 4. ročníku povaţuje za motivaci ke studiu zdravotnického oboru prestiţ povolání. Ze všech oslovených studentů si 71, 7 % (76) myslí, ţe největší motivací k výběru zdravotnického povolání je touha pomáhat. Dalším zdrojem motivace je pro 12, 3 % (13) prestiţ povolání, pro 7, 5 % (8) studentů dobré uplatnění na trhu práce. 4, 7 % (5) uvedlo, ţe největší motivací jsou platové podmínky. 3, 8 % (4) uvedli jiné motivátory a to: zájem o gynekologii a porodnictví (1 student), menší rozsah matematiky (2 studenti). Objevil se i názor, ţe motivace pro studium zdravotnického povolání není vlastně ţádná (1 studentka). 29

Otázka č. 6 Myslíte si, ţe je práce zdravotní sestry prestiţní povolání? Graf 8: Prestiţ zdravotnického povolání Ţe je povolání zdravotní sestry prestiţní, si myslí 40 % (20 respondentů) studentů 3. ročníku a 30 % (15) studentů 4. ročníku. Alespoň částečně je povolání zdravotní sestry prestiţní podle 46 % (23) studentů 3. ročníku a 60 % (30) studentů 4. ročníku. Pouze 14 % (7) studentů 3. ročníku a 10 % (5) studentů 4. ročníku uvedlo, ţe podle nich není toto povolání prestiţní. Pouze 12 % (12) studentů z celkového počtu odpovídajících se domnívá, ţe povolání zdravotní sestry není prestiţní. 30

Otázka č. 7 S kým jste konzultoval výběr střední školy? Graf 9: Konzultace při výběru studijního oboru V této otázce mohli opět studenti zvolit více neţ jednu odpověď. Nejčastější se studenti 3. ročníku radili s rodiči 66, 7 % (38), s nikým 14 % (7), s přáteli 7 % (4), 1, 8 % (1) s výchovným poradcem. 12, 3 % (7) studentů se radilo se všemi uvedenými (2 studenti), s babičkou (2 studenti), s pracovníkem psychologicko-pedagogické poradny (2 studenti), s přítelem (1 student). Studenti 4. ročníku konzultovali výběr studijního oboru také nejčastěji s rodiči 63, 6 % (42), 21, 2 % (14) s přáteli 7, 6 % (5) s nikým, 4, 5 % (3) s výchovným poradcem a 3% (2) s někým jiným. Uvedené odpovědi byli shodné s odpovědmi studentů 3. ročníku a to, ţe se studenti radili s prarodiči (2 studenti) Ze všech dotázaných studentů jich 65 % (80) uvedlo, ţe se při rozhodování ve výběru studijního oboru radilo s rodiči. 31

Otázka č. 8 Vyuţil jste moţnosti navštívit školu v rámci dni otevřených dveří? Graf 10: Vyuţití dne otevřených dveří na SZŠ Prohlédnout si školu v den otevřených dveří vyuţilo 60 % (30) studentů 3. ročníku a 66 % (33) studentů 4. ročníku. Tuto moţnost nevyuţilo 40 % (20) studentů 3. ročníku a 32 % (16) 4. ročníku. Z celkového počtu dotázaných studentů pouze 1 % (1) studentů nevědělo o moţnosti navštívit a prohlédnout si školu v rámci dne otevřených dveří. 32

Otázka č. 9 Zajímal jste někdy o náplň práce zdravotnického personálu? Graf 11: Zájem o náplň práce zdravotnického personálu Co je náplní práce zdravotnického pracovníka zjišťovalo 20 % (10) studentů 3. ročníku a 16 % (8) studentů 4. ročníku. Studenti uváděli, ţe informace zjišťovali pomocí internetu (8 studentů), rozhovorem se zdravotníkem (6 studentů) nebo jeho pozorováním (1 student). Další studenti pak četli odborný časopis (2 studenti). Vůbec se o náplň práce zdravotnického pracovníka nezajímalo 14 % (7) studentů 3. ročníku a 18 % (9) studentů 4. ročníku. Ostatní studenti obou ročníku, 66 % (33), se pak shodli na tom, ţe se o toto téma zajímali alespoň částečně. Ze všech dotázaných studentů se o náplň práce zdravotnického personálu zajímalo 84 % (84) z nich. 33

Otázka č. 10 Zajímal jste se někdy o uplatnění zdravotníka na trhu práce? Graf 12: Zájem o uplatnění zdravotníka na trhu práce Pro 24 % (12) studentů 3. ročníku a 26 % (13) studentů 4. ročníku bylo při výběru studijního oboru prioritní, jaké má vybrané povolání uplatnění na trhu práce. Alespoň částečně se o uplatnění zdravotníka na trhu práce zajímalo 62 % (31) studentů 3. ročníku a 54 % (27) studentů 4. ročníku. Tento problém neřešilo 14 % (7) studentů 3. ročníku a 20 % (10) studentů 4. ročníku. Uplatnění zdravotnického povolání na trhu práce se rok od roku mění. V době, kdy si studenti jednotlivých ročníků vybírali studijní obor, se o tento problém nějakým způsobem zajímalo 83 % (83) ze všech dotázaných studentů. 34

Otázka č. 11 Byl jste někdy v dětství hospitalizován? Graf 13: Hospitalizace v dětství Hospitalizováno bylo v dětství 68 % (34) studentů 3. ročníku a 60 % (30) studentů 4. ročníku. Z celkového mnoţství dotázaných studentů má zkušenost s hospitalizací v dětství 64 % (64). 35

Otázka č. 12 Navštěvoval jste nějaký kurz první pomoci před nástupem na zdravotnickou školu? Graf 14: Absolvování kurzu první pomoci Kurz první pomoci absolvovalo 34 % (17) studentů 3. ročníku a 24 % (12) studentů 4. ročníku. V dnešní době jiţ na mnoha základních školách probíhají kurzy první pomoci. Pouze 29 % (29) ze všech oslovených studentů absolvovalo nějaký kurz první pomoci. 36

Otázka č. 13 Musel jste někdy poskytovat první pomoc před nástupem na zdravotnickou školu? Graf 15: Poskytování první pomoci První pomoc muselo poskytovat 20 % (10) studentů 3. ročníku a 30 % (15) studentů 4. ročníku. Naopak první pomoc nemuselo poskytovat 80 % (40) studentů 3. ročníku a 70 % (35) studentů 4. ročníku. Z celkového počtu studentů, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření jich 75 % (75) nikdy nemuselo poskytovat první pomoc. 37

Otázka č. 14 Vyuţil byste moţnosti vyzkoušet si praktickou výuku v nemocnici před nástupem na střední zdravotnickou školu? Graf 16: Zkouška praktické výuky před nástupem na SZŠ Vyzkoušet praktickou výuku ještě před nástupem na zdravotnickou školu by chtělo 46 % (23) studentů 3. ročníku a 50 % (25) studentů 4. ročníku. I po této zkušenosti by zvolili studium na zdravotnické škole. 20 % (10) studentů 3. ročníku a 10 % (5) studentů 4. ročníku by po této zkušenosti zvolili studium na jiné střední škole. 34 % (17) studentů 3. ročníku a 40 % (20) studentů 4. ročníku by moţnosti vyzkoušet si praktickou nevyuţilo. Ze všech odpovědí studentů se ukázalo, ţe by si 48 % (48) rádo vyzkoušelo praktickou výuku před nástupem na zdravotnickou školu. Tato zkušenost by je ovšem nepřesvědčila v tom, aby přehodnotili svůj výběr studijního oboru a studovali jinou střední školu. 38

Otázka č. 15 Jaký máte názor na praktické vyučování v nemocnici? (známky jako ve škole, 1 líbí, 5 nelíbí) Graf 17: Názor na praktické vyučování V hodnocení praktického vyučování volilo 48 % (24) studentů 3. ročníku a 46 % (23) studentů 4. ročníku číslo 2. Číslem 1 hodnotilo praktické vyučování 22 % (11) studentů 3. ročníku a 38 % (19) studentů 4. ročníku. Číslo 3 zvolilo 28 % (14) studentů 3. ročníku a 16 % (8) studentů 4. ročníku. Číslem 4 ohodnotilo praktické vyučování 2 % (1) studentů 3. ročníku a číslem 5 nehodnotil nikdo. Nejčastější odpověď, kterou všichni dotazovaní studenti zvolili, bylo číslo 2, coţ znamená, ţe se jim praktické vyučování aţ na malé výhrady líbí. Tuto odpověď zvolilo 47 % (47) všech studentů. 39

Otázka č. 16 Uvaţoval jste po absolvování praktické výuky o tom, zda je výběr Vašeho povolání opravdu správný? Graf 18: Správný výběr povolání v závislosti na praktické výuce Pochybnosti o správném výběru povolání přiznalo po absolvování praktické výuky 44 % (22) studentů 3. ročníku a 34 % (17) studentů 4. ročníku. Naopak správným výběrem povolání si bylo jisto 22 % (11) studentů 3. ročníku a 18 % (9) studentů 4. ročníku. I kdyţ nejčastější odpovědí bylo, ţe si studenti vybrali studijní obor sami (viz. graf 4), přesto pouze 20 % (20) z nich nepochybovalo i po absolvování praktické výuky o správnosti svého rozhodnutí. 40

Otázka č. 17 Pokud by to bylo moţné, zvolil byste si opět studium tohoto oboru? Graf 19: Opětovný výběr studijního oboru Ve 3. ročníku by si stejný obor znovu vybralo 46 % (23) studentů, ve 4. ročníku je to jiţ 64 % (32) studentů. Naopak pouze 20 % (10) studentů 3. ročníku a 14 % (7) studentů 4. ročníku by si stejný studijní obor jiţ nevybralo. Studenty 4. ročníku pak rok studia navíc ovlivnil v tom, ţe jich 22 % (11) zvolilo odpověď nevím, zatímco ve 3. ročníku tuto odpověď volilo 34 % (17) studentů. Z grafu vyplývá, ţe 55 % (55) ze všech dotázaných studentů by si opět vybralo ke studiu střední zdravotnickou školu. 41

Otázka č. 18 Chcete po maturitní zkoušce dále pokračovat ve studiu tohoto oboru? Graf 20: Studium navazujícího oboru Pokračovat navazujícím studiem chce po ukončení střední zdravotnické školy 70 % (35) studentů 3. ročníku a 78 % (39) studentů 4. ročníku. Je povzbuzující, ţe pouze 10 % (5) studentů 3. ročníku a 12 % (6) studentů 4. ročníku tuto moţnost jednoznačně zavrhlo. Stále se rozhoduje 20 % (10) studentů 3. ročníku a 10 % (5) studentů 4. ročníku. 74 % (74) všech dotázaných studentů chce po dokončení střední zdravotnické školy pokračovat v dalším studiu. 42

Otázka č. 19 Chcete se do budoucna věnovat tomuto oboru i v zaměstnání? Graf 21: Zaměstnání v oboru 64 % (32) studentů 3. ročníku a 76 % (38) studentů 4. ročníku uvedlo, ţe by chtěli pracovat ve zdravotnictví. 26 % (13) studentů 3. ročníku a 8 % (4) studentů 4. ročníku ještě není rozhodnuto. 10 % (5) studentů 3. ročníku a 16 % (8) studentů 4. ročníku ve zdravotnictví pracovat nechce. Ze všech dotázaných studentů by jich rádo 71 % (71) pracovalo ve zdravotnictví. 43