Informační seminář IV Učební cíl: Stále více pozornosti je v současné době věnováno problematice lidských zdrojů a měření lidského kapitálu. V rámci semináře se mají studenti seznámit se základními trendy v této oblasti, získat přehled o problematice lidských zdrojů a základní povědomí, co jsou to klíčové kompetence, funkční gramotnost, informační gramotnost, jaké jsou rozdíly mezi pojmy kvalifikace, dovednost, způsobilost, vzdělání. Pozornost je věnovaná i novým pohledům na člověka, zmiňovaná je teorie vícenásobné inteligence. Seminář má připravit studenty na první setkání se s praxí. Obsahová náplň předmětu: 1. Teorie lidského kapitálu. Indikátory lidského kapitálu. Pojem lidské zdroje. 2. Měření lidského kapitálu. Klíčové kompetence. 3. Funkční gramotnost. Informační gramotnost. Kvalifikace. Dovednost. Způsobilost. Vzdělání. 4. Howard Gardner. Vícenásobná inteligence. Multiple Intelligences. 5. Time Management. Koučování. Systemické koučování. Literatura: 1. DRUCKER, Peter F. To nejdůležitější z Druckera v jednom svazku. Praha: Management Press, 2004. 2. SENGE, Peter M. Pátá disciplína: teorie a praxe učící se organizace. ISBN 80-7261-066-X. 3. KELEMEN, Jozef a kol. Pozvanie do znalostnej spoločnosti. 1. vyd. Bratislava: IURA EDITION, 2007. ISBN 978-80-8078-149-1. 4. SEDLÁČKOVÁ, Beáta. Vnitřní roviny lidské inteligence. In Kognice a umělý život 9. Sest. Jozef Kelemen, Vladimír Kvasnička, Ján Rybár. Opava: Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, ústav informatiky, 2009. S. 273-279. 5. SEDLÁČKOVÁ, Beáta. Nové přístupy práce s lidskými zdroji: systemické koučování a time management IV. generace. In Zborník INFOS 2007. Bratislava : Spolok slovenských knihovníkov, 2007. ISBN 978-80-969674-0-7. 6. SEDLÁČKOVÁ, Beáta. Kognitivní styl strategie přežití v informační společnosti? In Acta bibliothecalia et informatica 3. Opava: Slezská univerzita, 2002. S. 20-42.
Struktura předmětu: (přehled témat, klíčových slov, povinné literatury a kontrolních otázek) Modul 1 Lidské zdroje 1.1 Od lidského kapitálu k lidským zdrojům 1.2 Funkční gramotnost indikátor lidského kapitálu 1.3 Klíčové kompetence 1.4 Pátá disciplína 1.5 Synergie Klíčová slova: Lidské zdroje funkční gramotnost klíčové kompetence synergie Průvodce studiem: Flexibilita lidí a organizací je nutnou podmínkou konkurenceschopnosti hlásají představitelé různých firem, podniků a organizací. Jak je toto tvrzení pravdivé se můžeme přesvědčit v souvislosti s nástupem světové finanční krize. Jednou z cest řešení je vzdělávání založené na kompetencích (competence-based education) včetně kompetence k flexibilitě. Jde po ní stále více evropských států při snaze o reformování svých vzdělávacích systémů. Trh práce je specifický složitými mechanismy, které ovlivňují sladění poptávky a nabídky. My na straně nabídky nemáme např. nové modely aut, ale lidi tzv. lidské zdroje. A zde také platí princip, že řešení problémů dneška mělo být zahájeno před deseti lety. Faktem je, že ve světě firem je tvorba vizí a strategií k jejich realizaci naprosto běžnou součástí manažerského portfolia, které se nikdo nediví ovšem v oblasti veřejného sektoru je vize, strategie, akční plán zpravidla něco podezřelého, co vyžaduje Evropská unie, abychom mohli čerpat její fondy Stále více pozornosti je věnováno měření lidského kapitálu. V této oblasti nemalé úsilí vynakládá Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, která kromě měření zjišťuje předpoklady pro rozvoj lidského kapitálu a srovnává výsledky měření na mezinárodní úrovni. Nejde jen o počet let strávených ve škole a dosažený stupeň vzdělání, ale o to, jak vzdělávací systémy podporují sociální vzestup a jak rozvíjejí ty schopnosti studentů, které jsou v jejich budoucím životě nejdůležitější a nakonec, jak se tyto schopnosti a vlastnosti dále v průběhu života utvářejí. Rozvíjí se měření výsledků vzdělávání a tzv. funkční gramotnosti. Podle signálů z mezinárodních výzkumů i podle názorů zaměstnavatelů se zatím nepodařilo dostatečně překonat zaměření obsahu vzdělání na pasivní způsob získávání poznatků a odtrženosti velké části vzdělávání od praxe, včetně deficitu pracovat s moderními informačními technologiemi. Obtížně se prosazují tzv. klíčové kompetence, které jsou novým směrem přeměn obsahu vzdělávání. Klíčové kompetence jsou integrovanými schopnostmi a dovednostmi, které lze uplatňovat v rozmanitých profesích i v osobním životě. Usnadňují člověku proces celoživotního učení a pomáhají mu přizpůsobovat se novým podmínkám. Nejsou vázány na jednotlivé předměty nebo obsahy učiva. Mohou a musí být osvojovány jak prostřednictvím velmi rozmanitých vzdělávacích obsahů, tak i v průběhu pracovní zkušenosti a mohou být používány v nejrůznějších životních situacích. Jsou proto často označovány jako přenositelné (transferable) kompetence či dovednosti.
Základní studijní literatura: 1. DRUCKER, Peter F. To nejdůležitější z Druckera v jednom svazku. Praha: Management Press, 2004. 2. SENGE, Peter M. Pátá disciplína: teorie a praxe učící se organizace. ISBN 80-7261-066-X. 3. SEDLÁČKOVÁ, Beáta. Modernizace studijních možností: e-learning. [on-line]. In INFOS 2009. Zborník z 35. medzinárodného informatického sympózia 27. - 30. apríl 2009. Stará Lesná - Vysoké Tatry. Bratislava: Spolok Slovenských knihovníkov, 2009. S. 159-165. [cit. 06-11-09]. Dostupné z http://www.infolib.sk/index/podstranka.php?id=1873 Kontrolní otázky a úkoly: Co jsou klíčové kompetence? Vysvětlete pojem synergie v souvislosti s lidskými zdroji Modul 2 Rozvoj osobnosti 2.1 Jak neměřit člověka 2.2 Multiple Intelligences 2.3 Funkční gramotnost 2.4 Informační gramotnost 2.5 Dovednost 2.6 Způsobilost 2.7 Vzdělání Klíčová slova: Multiple inteligence gramotnost dovednost způsobilost vzdělání Průvodce studiem: Autor teorie vícenásobných inteligencí profesor Howard Gardner uveřejnil v roce 1983 systematickou teorii inteligence, která představuje revoluční převrat v pohledu na člověka. Podle H. Gardnera je třeba pohlížet na člověka komplexně a nevšímat si pouze jazykové a matematicko-logické inteligence - tolik "nadceňované" v západní civilizaci. Stanovil osm nejzákladnějších druhů inteligence: logicko-matematická, jazyková, prostorová, hudební, tělesně-pohybovou, sociálně-komunikační, přírodní a inteligenci vnitřního já. Logicko-matematická inteligence je schopnost rozeznávat logické a matematické vzory a umět s nimi pracovat. Patří sem i schopnost abstraktního myšlení. Jazyková inteligence je spolu s logicko-matematickou považována v našem světě za nejdůležitější. Je to inteligence řečníků, spisovatelů, novinářů a politiků. Člověk jazykově inteligentní je schopen vyjádřit to, co si myslí, vidí, má velkou slovní zásobu a nejen to, jazyková inteligence zahrnuje takové lingvistické oblasti jako je např. využití jemných odlišností ve větné skladbě, výslovnosti a
sémantice. Pohybová inteligence - staří Řekové a Římané si uvědomovali, že výjimečnost pohybových vlastností je stejně důležitá jako mentální schopnosti. Východní kultury rozvíjely různé formy cvičení pro zdokonalení pohybových vlastností (aikido, jóga, apod.) V naši byla tato schopnost odsunuta do pozadí, dokonce zde panuje i všeobecně rozšířený názor, že pohybově nadaný jedinec je poněkud ochuzen o části mentální inteligence. Do pohybové inteligence patří schopnosti kontroly a koordinace pohybů těla, schopnosti používat a pracovat s různými objekty. Hledá se spojení mezi myslí a tělem. Nejde tedy jen o schopnosti sportovců, ale i kupříkladu schopnosti mima, herce, tanečnice, sochaře, malíře, instalatéra, obuvníka, truhláře atd. Prostorová inteligence je schopnost vnímat co nejpodrobněji prostor kolem nás a rozmístění objektů v prostoru. Je to inteligence architekta, vynálezce, cestovatele, sochaře (jednotlivé druhy inteligence se mohou navzájem doplňovat a prolínat se) nebo mechanika. Vidí vše jinak, dokážou s vytvořenou představou ve své mysli i různě pracovat (otáčet objekty, přibližovat, přeměňovat některé prvky či transformovat celé objekty apod. Hudební inteligence je schopnost vnímat, oceňovat a produkovat rytmy a melodie. Hudební inteligence se projevuje u každého, kdo má alespoň trochu hudebního sluchu. Nemusí tedy ihned jít o skladatele, stačí, že hudbu rád poslouchá. Hudební inteligence by se dala rozšířit i na jiné umělecké obory. Sociálně-komunikační inteligence je vnímavost v mezilidských vztazích (empatie), obliba společenských kontaktů, přátel, skupinových her. Takový člověk plní funkci usmiřovatele při problémech. Přírodní inteligence indikuje vztah k přírodě, pozorování či studium, pěstování rostlin, obliba a chov zvířat. Inteligence vnitřního já umožňuje kontakt se svými pocity a emocemi, člověk prožívá bohatý vnitřní život, má smysl pro nezávislost, zodpovědnost, silnou vůli, oblibuje koníčky a samostatné projekty. Je to inteligence terapeutů, spisovatelů a různých mudrců. Základní studijní literatura: 1. DRUCKER, Peter F. To nejdůležitější z Druckera v jednom svazku. Praha: Management Press, 2004. 2. SENGE, Peter M. Pátá disciplína: teorie a praxe učící se organizace. ISBN 80-7261-066-X. 3. KELEMEN, Jozef a kol. Pozvanie do znalostnej spoločnosti. 1. vyd. Bratislava: IURA EDITION, 2007. ISBN 978-80-8078-149-1. 4. Gardner, Howard. Frames of Mind: theory of Multiple Intelligences. New York, 1990. 5. SEDLÁČKOVÁ, Beáta. Kognitivní styl strategie přežití v informační společnosti? In Acta bibliothecalia et informatica 3. Opava: Slezská univerzita, 2002. S. 20-42. Kontrolní otázky a úkoly: Vysvětlete termín funkční a informační gramotnost. Jaký je rozdíl mezi způsobilosti a dovednosti. Udělejte si test vícenásobné inteligence
Modul 3 Nové přístupy k lidským zdrojům 3.1 Člověk a čas 3.2 Time management 1.- 3. generace 3.3 Time management 4. generace 3.4 Koučování 3.5 Systemické koučování 3.6 Kontrola versus pomoc Klíčová slova: Time management koučování systemické koučování Průvodce studiem: V kontextu osobního růstů je důležité zmínit nové přístupy v oblasti time managementu. Nezvratným faktem je, že čas potřebujeme na práci, na přemýšlení, na vzdělávání se, na odpočinek i zábavu, na lásku i přátelství. Na nedostatek času si stěžuje téměř polovina lidí ve vyspělých zemích, zatímco na nedostatek peněz jen čtvrtina. S časem se nic dělat nedá, plyne dál svým tempem bez ohledu na naše požadavky a zájmy. Pokud se začneme zabývat tím, co s časem souvisí, zjistíme, že jde o téma značně široké, a to od světonázoru, přes umění koncepce až ke každodenním efektivním činnostem v oblastech řízení, vedení, komunikace, rozhodování, týmové práce atd. Potřebné znalosti se dotýkají filozofie, psychologie, ekonomie, a právě kvůli této rozsáhlosti na školách téměř neexistuje předmět s podobným zaměřením. V oblasti time managementu je možno vysledovat čtyři etapy vývoje přístupu k času. S určitým zjednodušením lze hovořit o čtyřech generacích, které postupně vznikly a reprezentují různé přístupy k této problematice. První generace se pokusila o zavedení pořádku v tom, jaké jsou před námi úkoly a činnosti. Výsledkem byly přehledy úkolů a jejich propojení se zdroji potřebnými k jejich zajištění. Ulehčení je zřejmé, stres se zmenšuje tím, že se seznam úkolů dostává z hlavy ven na papír. První generace se tedy zabývá tím, co máme dělat. Druhá generace už seznam úkolů přiřazuje k časové ose. Podrobněji se uvažuje o tom, kdy se budou určité věci dělat, tedy nejen co, ale i kdy. Tento model intuitivně využívá většina z nás, do kalendáře si zapisujeme, co a kdy je potřeba udělat, zařídit, projednat. Třetí generace vychytává nedostatky předchozích projevující se v neschopnosti zachytit rozsáhlejší projekty, pracovat týmově a aktivně přiřazovat priority jednotlivým činnostem. Zpřesňuje co vyjasněním souvislostí a cílů, precizuje kdy a hlouběji se zabývá jak. Zavádí pojem cílů, priorit, delegování, týmové práce. Je zaměřena na dlouhodobé výsledky, ke kterým se blížíme v denním plánování, nejedná se pouze o znalosti a techniky, ale také o konkrétní pomůcky, které v každodenním životě pomáhají udržet v pozornosti co, kdy a jak. Třetí generace je propracovaná, logická a tím pochopitelná a dobře přijímaná. Většina pracovníků je dnes školená v této filozofii, ovšem výsledky a zkušenosti z aplikace v praxi jsou rozpačité. To dobré, co přinesla, převzala čtvrtá generace, z nevýhod vzpomeneme nejdůležitější. Svou propracovaností je třetí generace až nelidská, málokdo dokáže striktně dodržovat kontext denních, týdenních a měsíčních plánů s podrobným rozpracováním cílů. Navíc v centru pozornosti má dnešek, čím se přesunuje pozornost na naléhavé, aktuální problémy a vytrácí se prevence, koncepce a kreativita. Člověk se stává zajatcem operativního řízení, tzv. hasičem. I když pracuje s cíli, nedává je do souvislostí s hodnotami každého
jedince, jeho rolemi a posláním. Třetí generace je přesná v oblasti výsledků, ale člověk cítí, že on sám jako tvůrce výsledků, zůstává v pozadí. Základní studijní literatura: 1. PARMA, Petr. Umění koučovat. 1. vyd. Praha: Alfa Publishing, 2006. ISBN 80-86851-34-6 2. PACOVSKÝ, Petr. Člověk a čas. 2. aktual. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1701-8 3. SEDLÁČKOVÁ, Beáta. Nové přístupy práce s lidskými zdroji: systemické koučování a time management IV. generace. In Zborník INFOS 2007. Bratislava : Spolok slovenských knihovníkov, 2007. ISBN 978-80-969674-0-7. Kontrolní otázky: Charakterizujte jednotlivé vývojové etapy Time Managementu. Vysvětlete podstatu systemického koučování. Vypracujte referát z odborné publikace Člověk a čas.