Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s.r.o. ABSOLVENTSKÁ PRÁCE. 2012 Renata Klausová

Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s.r.o. ABSOLVENTSKÁ PRÁCE 2012 Renata Klausová

Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s.r.o. VLIV NEZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU NA PŘEDNEMOCNIČNÍ NEODKLADNOU PÉČI Diplomovaný zdravotnický záchranář MUDr. Josef Štorek Vedoucí práce Renata Klausová Vypracoval Čelákovice 2012

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace, je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě... Podpis

Děkuji vedoucímu práce MUDr. Josefu Štorkovi za jeho cenné rady a vedení mé absolventské práce. Děkuji mé rodině za inspiraci, trpělivost, technickou, odbornou a morální podporu při zpracování práce.

Obsah Úvod... 5 1 Cíle práce... 7 1.1 Hlavní cíl...7 1.2 Dílčí cíle...7 2 Civilizační choroby... 8 2.1 Poruchy způsobené civilizačními chorobami...8 2.2 Historie civilizačních chorob...9 2.2.1 Prehistorické civilizace... 9 2.2.2 Starověk... 10 2.2.3 Středověk... 10 2.2.4 První průmyslová revoluce 17. 18. století... 11 2.2.5 Druhá průmyslová revoluce 19. století... 11 2.2.6 20. století... 12 2.3 Civilizační choroby v souvislosti s klimatickými pásmy...13 2.3.1 Polární oblasti... 13 2.3.2 Tropy a subtropy... 14 2.3.3 Mírné pásmo... 14 2.4 Civilizační choroby v souvislosti s kontinenty...14 2.4.1 Oblasti s vysokým výskytem civilizačních chorob... 14 2.4.2 Oblasti s nulovým výskytem civilizačních chorob... 15 2.5 Vliv genetických faktorů na vznik civilizačních chorob...15 2.6 Vliv stresu na vznik civilizačních chorob...16 2.6.1 Autonomní nervový systém... 16 2.6.2 Hormonální systém... 16 2.6.3 Poruchy z nerovnováhy autonomního nervového systému... 16 2.6.4 Adaptační nemoci... 17 2.6.5 Mechanismus účinků adaptačních nemocí... 17 2.6.6 Vliv dlouhodobé společenské nestability... 20

2.7 Vliv kouření na vznik civilizačních chorob...20 2.8 Fyzická aktivita a civilizační choroby...22 2.8.1 Vliv fyzické aktivity na organismus... 22 2.8.2 Vliv stravy na fyzickou aktivitu... 23 2.8.3 Vliv tekutin na fyzickou aktivitu... 24 2.9 Strava a civilizační choroby...25 2.9.1 Organické látky... 26 2.9.2 Anorganické látky... 33 2.9.3 Čerstvé syrové zeleninové šťávy... 35 3 Civilizační nemoci v přednemocniční neodkladné péči... 36 3.1. Příčiny náhlého postižení oběhového systému...36 3.1.1 Ateroskleróza... 36 3.1.2 Hypertenze... 37 3.1.3 Hypertenzní krize... 40 3.2. Náhlá postižení oběhového systému...41 3.2.1 Akutní koronární syndrom (AKS)... 41 3.2.2 Akutní levostranné srdeční selhání... 42 3.2.3 Akutní pravostranné srdeční selhání... 44 3.2.4 Cévní mozková příhoda ( iktus, mrtvice)... 46 4 Praktická část... 49 4.1 Vlastní šetření...49 4.1.1. Hypotézy... 49 4.1.2. Metodika... 49 4.1.3 Analýza zjištěných výsledků... 51 4.1.4 Zhodnocení hypotéz... 57 5. Diskuze... 58 Závěr... 63 Summary... 64 Bibliografie... 66 Přílohy

Úvod Nemoci způsobené nesprávným životním stylem si vyžádají ve zdravotnictví ročně velké finanční náklady. Příčiny těchto nemocí mají jednoho společného ukazatele. Odklon člověka od přírody a přirozeného způsobu života. Zdravý životní styl je pro mě velice zajímavé téma. Když moje dcera ve věku 6 let onemocněla lupenkou a lékaři si s ní nevěděli rady, začala jsem se poprvé vážně zabývat alternativní medicínou, léčitelstvím, bylinkářstvím, zdravým životním stylem a zdravou stravou. Informace jsem většinou čerpala z cizojazyčné literatury a z osobních poznatků východní medicíny, převážně z indické jógy, čínského taoismu, tibetské medicíny, středoasijského léčitelství a z ruského lidového léčitelství. Díky mému zaměstnání letušky jsem procestovala velkou část světa, osobně se setkala s životními zvyklostmi, způsobem stravování mnoha etnických skupin obyvatelstva, poznala tisíce lidí mnoha národností, významných osobností i obyčejných lidí, lidi zdravé i nemocné. Třicet let u ČSA mi dalo takové znalosti o lidech a jejich problémech, jako bych vystudovala psychologii se sociologií a ještě k tomu kus dietologie. Proto některé kapitoly v mé práci nejsou čerpány z uvedené zdrojové literatury, ale jsou to vlastní poznatky a praktické zkušenosti na základě kterých jsem hluboce přesvědčena o tom, že většině civilizačních nemocí lze předejít pouhým dodržováním zdravého životního stylu a tím se do značné míry vyhnout nutnosti medikamentózní léčby a mnohdy zbytečným chirurgickým zákrokům. Toto přesvědčení mne inspirovalo k napsání absolventské práce na toto téma, přestože vím, že o zdravém životním stylu bylo a bude ještě mnohé napsáno. V mé práci se zabývám problematikou nezdravého životního stylu ve vztahu k civilizačním nemocem a jejich vlivu na přednemocniční lékařskou péči. - 5 -

Teoretická část je zaměřena na civilizační choroby, k jejichž akutním formám je zdravotnická záchranná služba volána nejčastěji, zejména na kardiovaskulární choroby. Poskytnutí první pomoci má svá specifika. Existuje málo chorob, které se dají z hlediska prevence tak ovlivnit jako kardiovaskulární choroby. Praktická část je analýzou sebraných dat, doplněnou o procentuální vyjádření související s problematikou civilizačních chorob. Nedílnou součástí absolventské práce jsou doporučení týkající se prevence civilizačních chorob ve vztahu ke zdravé výživě a zdravému životnímu stylu. Má práce si klade za cíl upozornit na problematiku civilizačních chorob a zhodnotit současný stav výjezdů. V souladu s obecnou teorií, vlastními zkušenostmi, praxí ve zdravotnických zařízeních a u zdravotní záchranné služby spolu s poznatky získaných na VOŠ MILLS mapuji současný stav podílu výjezdů zdravotnické záchranné služby z hlediska poskytnutí první pomoci v souvislosti s nedodržováním zdravého životního stylu obecně. - 6 -

1 Cíle práce 1.1 Hlavní cíl Zmapovat podíl výjezdů zdravotnické záchranné služby k případům způsobeným nedodržováním zdravého životního stylu širokou veřejností z celkového množství výjezdů za konkrétní období. 1.2 Dílčí cíle Zaměřit se na nejčastější civilizačních choroby zejména onemocnění srdce, cév, které jsou hlavní příčinou výjezdů zdravotnické záchranné služby. Provést šetření pomocí sběru dat o výskytu nejčastějších civilizačních chorob. Šetření vyhodnotit a graficky zpracovat. Potvrdit nebo vyvrátit dané hypotézy. - 7 -

2 Civilizační choroby Pod pojmem civilizační choroby se rozumí ty nemoci, které jsou způsobeny moderním stylem života, tedy civilizací se všemi jejími klady a zápory. Jsou důsledkem dlouhodobého a opakovaného působení následujících faktorů: nerespektování přirozeného řádu přírody, ekologie a klimatických pásem znečištění životního prostředí, vody a vzduchu způsobené technickým a průmyslovým rozvojem, kolektivizací, chemizací a specializací zemědělství nezdravý životní styl v souvislosti s jeho vyspělými technologiemi nezdravé zděděné stravovací návyky dlouhodobý stres nedostatek pohybové aktivity sedavý způsob života, zjednodušená práce nevhodná strava a pitný režim, rafinace potravin, velkochovy zvířat 2.1 Poruchy způsobené civilizačními chorobami Civilizační choroby - moderní biologická degenerace lidstva - zhoubně ovlivňují všechny systémy v organismu. Jsou způsobené především chybnou teorií o výživě a zvýšenou spotřebou živočišných a rafinovaných potravin. V přednemocniční neodkladné péči se s civilizačními chorobami setkáváme zejména v podobě následujících akutních stavů: - 8 -

Kardiovaskulární choroby akutní koronární syndrom cévní mozková příhoda hypertenze arytmie Poruchy pohybového systému artritida osteoporéza Respirační choroby obstrukční plicní nemoc asthma bronchiale zhoubné novotvary plic v terminálních stádiích Poruchy metabolismu diabetes mellitus Poruchy trávicího systému náhlé příhody břišní 2.2 Historie civilizačních chorob 2.2.1 Prehistorické civilizace Celosvětové průzkumy zakládající se na objevech archeologie, antropologie, primatologie a srovnávací biologie nevykreslují člověka a jeho předky jako masožravce, ale spíše jako býložravce se zaměřením na plody. Základní složku výživy prehistorických civilizací tvořily po tisíciletí divoce - 9 -

rostoucí obiloviny, které byly později nahrazeny zdomácnělými obilovinami dle geografické polohy a podnebí : Asie - Dálný východ Asie - Střední východ Evropa Rusko Afrika Amerika rýže a jáhly ječmen a pšenice oves a žito pohanka čirok kukuřice Tyto potraviny doplňovaly boby a luštěniny, semena a ořechy, zelenina, mořské řasy, sezónní ovoce a jen malá množství ryb, drůbeže, masa či jiných živočišných produktů. Dle vědeckých studií soudobých přežívajících kultur z doby kamenné bylo zjištěno, že základní složku jejich potravy tvoří rostlinná strava s minimálním podílem živočišných potravin, cukru, alkoholu a soli. Civilizační nemoci se u těchto společenství nevyskytují. 2.2.2 Starověk Již od starověku si každá civilizace vytvářela vlastní způsob stravování, který byl v harmonii s místními podmínkami. Primitivní společenství, svázaná společnou potravou, mytologií a jazykem, se naučila přizpůsobovat se svému jedinečnému prostředí a zůstat v rovnováze s přírodou. Dle vědeckých studií ani tyto rané kultury téměř neznaly degenerativní choroby a často přetrvávaly po více než sto generací. 2.2.3 Středověk Až do středověku zůstávala skladba potravin na celém světě relativně neměnná. Nekvašený chléb z celých obilných zrn jako jsou celozrnné obiloviny (žito, pšenice, oves, ječmen), hnědá rýže, kukuřice, luštěniny, - 10 -

zelenina a ovoce. Tyto plodiny byly základní potravinou všech civilizací, jež předcházeli té naší. Následkem stěhování národů, křižáckých výprav a zámořských objevů začaly potraviny, koření a povzbuzující prostředky překračovat hranice polokoulí a přirozených podnebních pásem, čímž došlo ke snížení přirozené imunity vůči chorobám a rozšíření epidemií. 2.2.4 První průmyslová revoluce 17. 18. století S nástupem první průmyslové revoluce vstoupily tradiční způsoby stravování, existující po tisíciletí do finálního stádia svého úpadku. Zavedení zemědělských strojů, pravidelného střídání plodin, minerálních hnojiv, zvýšilo zemědělské výnosy a vedlo k poklesu venkovské populace. Půda byla zabírána na pastviny pro dobytek, který se začal pěstovat zvlášť na maso a zvlášť na mléko, k obdělávání polí nastoupila technika. S úpadkem tradičních způsobů stravování a obdělávání půdy se objevila nesmírná spousta infekčních chorob, které se staly hlavní příčinou úmrtí v průmyslových zemích a jejich koloniích. Cukr, káva, čaj, kakao, čokoláda, alkohol, dříve produkty převážně tropických oblastí se staly celosvětově běžnou potravinou. Ve vyšších vrstvách, které holdovaly nestřídmostem začalo sice docházet k jednotlivým případům srdečních onemocnění, rakoviny a jiných degenerativních poruch, hlavními příčinami úmrtí té doby však byly infekční nemoci (tuberkulóza, průjmová onemocnění, záškrt, břišní tyfus, neštovice, černý kašel, spála, spalničky a skvrnitý tyfus). 2.2.5 Druhá průmyslová revoluce 19. století O srdečních onemocněních a ostatních dnes běžných civilizačních nemocích se objevují první zmínky širšího rozsahu až s nástupem druhé průmyslové revoluce v druhé polovině devatenáctého století. S rozvojem železnice, docházelo k nepotřebě dobytka pro práci, rozvoji jeho - 11 -

velkochovů, vzrůstu spotřeby masa, začaly se používat rostlinné oleje k výrobě margarinu a celkově vzrostla spotřeba tuku. Po zavedení válcových mlýnů koncem devatenáctého století se započalo s omýláním obilných zrn od otrub a obilných klíčků, což umožnilo výrobu bílé mouky. Vynález elektrické odstředivky na mléko, elektrické dojičky a dokonalejší proces chlazení daly vzniknout mlékárenskému průmyslu, současně se zdvojnásobila výroba cukru a pitná voda byla nahrazena sladkými minerálkami. 2.2.6 20. století Počátkem dvacátého století byly provedeny první výzkumy kardiovaskulárních chorob - věnčitých tepen, infarktu myokardu a byl zaveden termín pro kornatění tepen ateroskleróza. Se zvyšujícím se tempem vědeckého a technologického pokroku se stravovací zvyklosti měnily ještě podstatněji. Biologické pěstování plodin bylo nahrazeno chemickými hnojivy a pesticidy, rozvíjela se výroba rafinovaných, konzervovaných a sušených potraviny obohacených o umělá barviva, konzervační látky a začaly se vyrábět vitamíny, jejichž smyslem byl prodej těch složek výživy, které byly odstraněny při procesu čištění obilovin a rýže. K tomuto nárůstu přispěla také stoupající obliba kouření, alkoholu, drog, průmyslové znečištění, vzduchu, vody, sedavější způsob života, rozšíření automobilismu a jiných moderních technických vymožeností, umělé osvětlení, práce v noci apod. Fyzická práce byla postupně nahrazována technikou a celé obilné zrno, základní potravina lidstva, masem, mlékem, sýrem, cukrem a tukem. Nerespektování přirozeného řádu přírody, ekologie a klimatických pásem položily základy vzniku civilizačních chorob [KUSHI, 2002]. - 12 -

2.3 Civilizační choroby v souvislosti s klimatickými pásmy Se vznikem vyspělých civilizací, jejichž potrava se dopravovala ze vzdálených míst s naprosto odlišným podnebím a půdními poměry ztrácelo lidstvo stále více kontakt s přirozeným prostředím, jež jej obklopovalo. Rozvoj letecké dopravy, chladírenské lodní dopravy a televizní reklamy způsobil, že se přirozené hranice mezi kulturami zcela rozplynuly, což vedlo ke zmatení toho, co je a co není přirozené. Před negativními vlivy každého daného prostředí byli dříve lidé v něm žijící přirozeně chráněni vlastním genetickým vybavením organismu a místní stravou. Za minulá čtyři staletí však moderní civilizace zcela zapomněla na potraviny v přírodním stavu, začala přehlížet správné postupy přípravy jídel, ztratila smysluplný kontakt s ročními obdobími, denními a nočními cykly, počasím, půdou a většinou toho, co roste okolo nás. Nepřirozený svazek subpolární a subtropické stravy se stal skrytým biologickým základem mnohých civilizačních chorob. 2.3.1 Polární oblasti V severních zeměpisných šířkách, kde je krátké vegetační období lidé za tisíciletí dospěli k vyvážené stravě bohatší na živočišné a mořské potraviny. V chladných oblastech se živočišné potraviny často konzumovaly čerstvé a syrové zatímco rostlinné potraviny se tepelně upravovaly déle než v oblastech s teplejším podnebím a při jejich vaření a konzervování se používalo více soli. Tyto potraviny byly pro místní obyvatele zdrojem energie pro přežití v pustých oblastech sněhu, ledu, dlouhých zim a polárních nocí. Nedostatek slunečního světla potřebného pro syntézu vitamínu D kůží a následného ukládání vápníku do kostí byl v těchto oblastech kompenzován vysokým - 13 -

obsahem vitamínu D v tuku mořských živočichů a světlou pletí místních obyvatel, která propouští až 70 procent slunečního záření. 2.3.2 Tropy a subtropy V jižních šířkách, kde se živočišné potraviny rychle kazí, lidé tíhly k úplnější vegetariánské stravě bohatší na koření, tekutiny, syrové ovoce a zeleninu zrající nepřetržitě po celý rok, obiloviny, luštěniny a rýže. Potraviny se vařily kratší dobu a častěji se konzumovaly v syrovém stavu. Tropické plody svým specifickým složením minerálních látek poskytovaly komplexní výživu a přirozeně ochlazovaly a chránily vše živé před horkým podnebím. Přirozenou ochranu před slunečním zářením v jižních oblastech zajišťovala místním obyvatelům tmavá pleť s nízkým stupněm absorbce ultrafialového záření. 2.3.3 Mírné pásmo Mezi těmito dvěma extrémy se nachází mírné pásmo se čtyřmi ročními obdobími, nabízející průměrnou, sezónní plodnost, středně vysokou teplotu a pravidelnější střídání dnů a nocí. Základní potraviny obyvatel mírného pásma tvořily po tisíciletí obiloviny, luštěniny, zelenina a ovoce s občasným podílem živočišných produktů. [KUSHI, 2002] 2.4 Civilizační choroby v souvislosti s kontinenty 2.4.1 Oblasti s vysokým výskytem civilizačních chorob Dle celosvětových statistik civilizačních chorob je patrné, že moderní civilizace jako celek trpí hluboce zakořeněnou biologickou degenerací. Tímto trendem jsou postiženy zejména vyspělé populace Spojených států, - 14 -

Kanady, Ruska, západní a východní Evropy, Japonska, Číny, Austrálie a rozvojových oblastí Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Základní potravinou jsou v těchto zemích maso, tuk, cukr, mléčné výrobky, vejce, rafinované obiloviny. 2.4.2 Oblasti s nulovým výskytem civilizačních chorob V oblastech, kde lidé stále konzumují tradiční stravu typickou pro místní podmínky a kam příliš nepronikl moderní způsob života, se civilizační choroby téměř nevyskytují. Patří k nim Sibiř, Mongolsko, Arménská a Ázerbájdžánská republika ve Střední Asii a tropická Nová Guinea. Základní potravinou jsou v těchto oblastech brambory nebo obiloviny, celkově strava obsahuje 94 procent složených sacharidů (polysacharidů), 3 procenta bílkovin a 3 procenta tuku a vodu. Podobně je tomu mezi některými původními kulturami Severní Ameriky a Mexika, jejichž hlavní zdroj obživy tvoří kukuřice, fazole, dýně s občasným zařazením živočišných potravin. [KUSHI, 2002] 2.5 Vliv genetických faktorů na vznik civilizačních chorob Civilizační choroby jsou považovány za geneticky podmíněné, neboť fyzická a duševní kondice jedince je dána biologickou kvalitou rodičů, prarodičů a předků. Vědci zabývající se výzkumem genetiky však zjistili, že jediným skutečným faktorem, který ovlivňuje náš vývoj je duševní a fyzické působení matky, obzvláště její strava a životní styl v době těhotenství a následná skladba potravy a životní styl budoucího jedince. Je-li jeho strava složena převážně z přírodních obilovin a zeleniny s občasným příjmem živočišných produktů vznikne jedinec daleko silnější a odolnější než generace jeho rodičů, prarodičů a genetické dispozice jsou zcela potlačeny. - 15 -

Co se tedy ve skutečnosti přenáší z generace na generaci jsou nevhodné stravovací zvyklosti. [KUSHI, 2002] 2.6 Vliv stresu na vznik civilizačních chorob 2.6.1 Autonomní nervový systém Autonomní nervový systém řídí vůlí neovladatelné reakce v organismu dvěma způsoby. Za normálních klidových tělesných podmínek a tělesné rovnováhy je aktivován tzv. parasympatický nervový systém řídící přirozenou snahu těla přizpůsobit se okolí prostřednictvím procesů trávení a dýchání. Při náhle vzniklé nerovnováze je aktivován tzv. sympatický nervový systém, který řídí poplachové reakce organismu. Ty jsou v historickém vývoji člověka zaměřeny na zvýšení fyzické aktivity a přípravu organismu bojovat nebo utíkat. 2.6.2 Hormonální systém Pod vlivem sympatiku ovlivňují metabolické děje v organismu takové pochody, které zvyšují látkovou výměnu v kosterních svalech a zlepšují pohybovou koordinaci prostřednictvím hormonálního systému. Vyplavením hormonů z nadledvin (katecholaminů - adrenalinu a noradrenalinu) je regulován zvýšený průtok krve centrálními orgány mozkem srdcem a plícemi a zároveň je stimulována přeměna zásob sacharidů (glykogenu) v játrech a tuků k aktivací energetických zdrojů a k tvorbě glukózy. 2.6.3 Poruchy z nerovnováhy autonomního nervového systému K zajištění optimální funkce organismu musí být činnost parasympatického a sympatického nervového systému v rovnováze. U - 16 -

moderního člověka vystavenému neustálému stresu převládá převážně působení sympatické části autonomního nervového systému. Fyzická připravenost organismu bojovat či utíkat ovlivňující pohybový systém však není využita, neboť zátěž (hluk, nadměrná námaha, vysoká teplota, chlad, trauma, bolest, nevhodný denní režim, nedostatek spánku, zloba, strach, starosti, stres, zklamání, silné emoce, a jiné celkově negativní stavy) je převážně emočního charakteru. Při opakovaní těchto nepotřebných reakcí vzniká rozpor mezi připraveností organismu vydávat velké množství energie a jejím využitím. Do určité míry se lze pomocí hormonálních mechanismů zvýšené zátěži přizpůsobit (adaptace) a získat proti ní odolnost (rezistence). [DYLEVSKÝ, 2000, KUSHI 2002] 2.6.4 Adaptační nemoci Dlouhodobá nerovnováha ve prospěch zvýšené aktivity sympatického systému může vyústit v nadměrnou činnost hormonálního systému a následně vyvolat řadu kaskádovitých reakcí v jiných orgánových systémech. Tímto způsobem vznikají tzv. adaptační nemoci charakteristické mikroskopickými a později makroskopickými hypoxiemi tkání (nedostatek kyslíku) vedoucí k vysokému krevnímu tlaku a pozvolnému celoorgánovému selhávání (insuficienci) formou zánětů, atrofií (zmenšení) nekróz (odumření) a karcinomů(nádorů) vyžadující náročnou celoživotní léčbu spojenou se zatěžováním nejen zdravotního systému. Nejtěžší terminální stádia adaptačních nemocí (nádorová onemocnění) končí předčasnou, mnohdy dlouhodobou bolestivou smrtí. 2.6.5 Mechanismus účinků adaptačních nemocí Kaskádovité reakce sympatického systému prostřednictvím hormonálního systému jsou následující: - 17 -

Hormonální systém aktivace hormonu kortikothropinu (ACTH) ze zadního laloku hypofýzy (podvěsek mozkový) prostřednictvím hypothalamu (část mozku, řídící hormonální funkce organismu). zvýšená sekreční činnost dřeně nadledvin vylučování hormonu adrenalinu stimulace oběhového systému a dýchání a aktivace energetických zdrojů glykogenu v játrech a tuku zvýšená sekreční činnost kůry nadledvin o zvýšená tvorba hormonů glukokortikoidů (kortizol) zvýšená tvorba glukózy z jiných látek v játrech a v ledvinách (glukoneogeneze) nadbytek cukrů hyperglykémie, metabolické poruchy, obezita. Nerovnováha imunitního systému pokles imunity, potlačování obrany schopných reakcí v organismu vznik autoimunitních nemocí (alergie - astma bronchiale, anafylaktický šok, DM 1, revmatoidní artritida, osteoporóza aj.) o zvýšená tvorba hormonů mineralokortikoidů (aldosteron) zadržování (retence) vody a sodíku zvýšené vstřebávání vody a sodíku z moči zpět do krve výměnou za draslík a vodík hypertenze, edémy, hypernatremie, hypokalémie, hypokalcemie myopatie metabolická alkaloza v důsledku zvýšeného vylučování vodíkových(h) iontů, zvýšené vylučování draslíkových(k) a vápníkových(ca) iontů a bílkovin poruchy metabolismu minerálů a bílkovin jejich úbytek atrofie(řídnutí) svalů, kostí, acidobázická nerovnováha nadměrné zatěžování vylučovacího systému selhání ledvin smrt - 18 -

vyčerpání rezerv nadledvinových hormonů hypoglykémie, hyperproteinemie, hyponatremie, hyperkalemie, hyperkalcemie, metabolická acidoza,akutní selhání nadledvin smrt Poruchy metabolismu bílkovin, cukrů, tuků diabetes mellitus, náhlé příhody břišní (viz dále trávicí systém) Vylučovací systém Reakce regulačních mechanismů na zvýšenou činnost mineralokortikoidů (aldosteronu) aktivace systému renin, angiotenzin (aldosteron se vylučuje pod vlivem angiotenzinu, který vznikl působením hormonu renin v ledvinách) metabolická alkaloza renální hypertenze Vyčerpáním ledvinových regulačních mechanismů vznik hypoglykémie, hyperproteinemie, hyponatremie, hyperkalemie, metabolická acidoza, akutní selhání ledvin smrt Trávicí systém poruchy sekreční činnosti sliznic žaludku a duodena (útlum tvorby mucinu), překrvení, edémy, akutní eroze sliznic gastritida enteritida žaludeční vředy (v místě malé kurvatury) a dvanáctníkové vředy (v prvním úseku za pylorem) rakovina žaludku, střev Oběhový systém hypertenze nedokrevnost srdečního svalu ischemická choroba srdeční, mozková, dolních končetin Pohlavní systém sexuální poruchy, záněty, atrofie, rakoviny pohlavních orgánů Nervový systém psychosomatické poruchy, neuritidy, parézy - 19 -

Pohybový systém osteoporóza zlomeniny artritida, artróza Prevence stresu a zabránění rozvoji stresových (adaptačních) nemocí, jsou zásadním problémem moderní civilizace, vzniklým všeobecným nerespektováním přirozeného způsobu života. [STŘÍTESKÝ, 2001]. 2.6.6 Vliv dlouhodobé společenské nestability Velký vliv na vznik stresu má moderní společnost ve které žijeme. Dle současných ekonomických studií bylo zjištěno, že nejzdravější a nespokojenější jsou lidé v Dánsku, Finsku a Švédsku Ukázalo se, že pro zdraví a spokojenost lidí je rozhodující především důvěra ve státní správu, vymahatelnost práva a dobré mezilidské vztahy. Nikoli tedy jen ekonomická prosperita a růst HDP, ale také nemateriální kvality." Dlouhodobá stresující společenská nestabilita je skrytým základem pro vznik civilizačních chorob. [http://news.branyvnimani.cz/index.php?article_id=11662] 2.7 Vliv kouření na vznik civilizačních chorob Účinky tabáku a jeho role při zvyšování výskytu degenerativních chorob jsou nejlépe patrné na pozadí vlivu každodenní stravy. Současné lékařské studie ukazují, že u společenství lidí z různých míst na světě, kde je stále ještě praktikován tradiční způsob stravování založený na celozrnných obilovinách a zelenině s občasným příjmem živočišných produktů neexistuje mezi kouřením a srdečním onemocněním žádný vzájemný vztah. Naopak, tabák má v přiměřeném množství u těchto - 20 -

společenství tišící účinek a zvyšuje odolnost před nachlazením, infekcemi a chronickými chorobami způsobené překyselením organismu, neboť jeho účinky jsou alkalizující. Tyto společenství používají tabák chemicky neošetřený přirozeně sušený po dobu minimálně 3 měsíců na slunci. Dnešní tabák obsahuje syntetická aditiva, je chemicky ošetřován a zpracováván pouze šestidenní horkovzdušnou technologií. Takto ošetřený tabák obsahuje mnoho chemických zplodin. Účinky tabáku na organismus vystavenému pravidelnému nadměrnému příjmu živočišných bílkovin, nasycených tuků a cukrů: zachytávání zplodin dehtu - v respiračním a oběhovém systému v podobě tuhých, hlenovitých částic zadržování oxidu uhelnatého (CO) v plicích slučování CO s hemoglobinem a vytěsňování z jeho vazeb kyslík omezený přísun kyslíku do všech tkání a orgánů v kombinaci s aterosklerózou vznik trombů a embolů v cévách vysoký krevní tlak, srdeční arytmie, postupné celoorgánové selhávání v závislosti na časovém působení a množství přijímaného tabáku Stupeň synergismu (zesilování účinku) mezi tabákem a nadměrným množstvím tuku, cholesterolu a cukru pomáhá vysvětlit různý podíl srdečního onemocnění v odlišných společenstvích v souvislosti s všeobecně známými kontrahujícími ( stahujícími) účinky tabáku. [ KUSHI, 2002 ] - 21 -

2.8 Fyzická aktivita a civilizační choroby Namáhavé aktivity na čerstvém vzduchu byly nedílnou součástí života lidí v tradičních společenstvích. Při prosté stravě složené z obilovin a zeleniny příležitostně obohacované o malé množství živočišných potravin dosahovali síly a vytrvalosti, které v současnosti zůstávají nepřekonány ( obchodní karavany, běžci - poslové zpráv aj.). Pravidelná středně namáhavá fyzická aktivita spojená s pobytem v přírodě, čistým vzduchem, dostatkem přiměřeného slunečního záření, vhodnou stravou a pitným režimem jsou důležitými faktory, které mohou vyvážit sedavý charakter moderního života a předejít tak rozvoji civilizačních chorob nebo je částečně kompenzovat. Dlouhodobá a opakovaná fyzická neaktivita způsobuje pozvolnou hypoxii (nedostatek kyslíku) všech tkání a vznik nejtěžších forem civilizačních chorob. 2.8.1 Vliv fyzické aktivity na organismus Soulad dechu a pohybu zlepšuje oxidaci (okysličování) všech tkání a přirozeně upravuje homeostázu (stálost vnitřní prostředí organismu). Zvýšená oxidace tkání způsobená zrychlenou výměnou plynů (zrychleným dýcháním) během fyzické aktivity vede k urychlení metabolických procesů, odstranění nadbytečného množství kyselin a zplodin z organismu, což má za následek zabránění katabolismu (rozkladu) bílkovin, cukrů a tuků, kompenzaci hypoglykémie a hyperglykémie, zmenšení důsledků neuropatií, zpomalení vzniku makro i mikroangiopatií, úpravu tepu, tlaku, snížení hypertenze, zvýšení hypotenze, redukci obezity, snížení zatížení kardiovaskulárního (oběhového) systému a větší pružnost srdce a orgánů. - 22 -

Nejvhodnější fyzickou aktivitou je minimálně 40 minut trvající fyzická činnost, která dynamicky zatěžuje celý organismus při normálním nebo mírně zvýšeném krevním tlaku do 140/90 mm Hg (běžné domácí a zahradní práce, rychlá chůze, plavání, tanec, jízda na kole, sportovní hry aj.) Proces odbourávání nadbytečných tuků může začít nejdřív až po vyčerpání zásob glykogenu uloženém ve svalech a v játrech, což je nejdříve po 40 minutách zvýšené fyzické aktivity při výše zmíněném krevním tlaku. Tam kde fyzická aktivita není možná (sedavé zaměstnání, stáří, nemoc, indispozice) jsou pro prevenci či stabilizaci zdravotního stavu vhodná alespoň pravidelná rehabilitační, relaxační, protahovací a dechová cvičení (joga, pilates, kalanetika aj.) a ostatní výše uvedené faktory v 2.7. 2.8.2 Vliv stravy na fyzickou aktivitu Pro udržení organismu v dobré fyzické kondici je optimální přijímat potraviny s nižším glykemickým indexem, to jest polysacharidy (celozrnné obiloviny, rýže, luštěniny) spolu s vlákninou (zeleninou) z důvodu dlouhodobého rovnoměrného přísunu energie po delší dobu bez pocitu hladu. Hlad vzniká jako reakce na pokles cukru v krvi po příjmu jednoduchých cukrů, kdy se z pankreasu (slinivka břišní) vyplaví velké množství hormonu inzulínu, jejímž výsledkem je paradoxně pokles cukru v krvi (brzy hlad), což zpětně negativně ovlivňuje svalovou zátěž. Příjem vysokého obsah tuků a bílkovin stravou je pro fyzickou aktivitu rovněž nevhodný zvláště z důvodu dlouhodobého trávení kombinované potravy, které způsobí odběr enormního množství energie, navození únavy po jídle a tím snížení výkonu. Při přiměřeném a pravidelném příjmu složitějších sacharidů v časovém úseku minimálně 24 až 48 hodin před fyzickou aktivitou se energie kumuluje ve formě glykogenu do svalů a do jater a nadbytečná glukóza, ukládající se do tukových zásob se téměř netvoří. Při potřebě energie tělo jako první využívá cukry ze svalů a jater, tukové zásoby používá jako poslední.. Množství takto získané energie vydrží 60-23 -

90 minut tělesné aktivity, pak dochází k útlumu. Pro optimální funkci svalů je nutné před fyzickou aktivitou jejich zahřátí, po výkonu dostatečná relaxace a postupné doplnění nových zásob polysacharidů na doplnění glykogenu do svalů. Potravu je nutné přijímat v klidu a dobře prožvýkat, jedině tak je zaručeno její stoprocentní využití pro organismus [ bližší vysvětlení 2.6.1 a 2.8.1 ]. Vláknina obsažená v zelenině je důležitým doplňkem polysacharidů. Je nestravitelná, čímž pomáhá urychlovat metabolismus, prodlužuje dobu přísunu energie a ještě více snižuje glykemický index. Dalším příznivým účinkem vlákniny je snížení krevních tuků cholesterolu i trigliceridů. Ve střevě dochází k vazbě cholesterolu a žlučových kyselin na složky vlákniny a k jejich vylučování do stolice. [http://www.celostnimedicina.cz/vyznam-vlakniny-vestrave.htm#ixzz1pxw5vavp ] 2.8.3 Vliv tekutin na fyzickou aktivitu Pro svalovou aktivitu je charakteristické zvýšení teploty spojené se zvýšeným krevním průtokem kůží, který odvádí teplo a vzniká pocení, žízeň a zvýšené vylučování. Spolu s potem se ztrácí voda a sodík Močí se vylučuje převážně draslík. Průměrný člověk vydá denně cca 2-2,5 Iitrů vody, z toho 1-1,5 litru močí, cca 600 ml pocením a cca 300-400 ml je spotřebováno metabolickými pochody. U sportovců je výdej tekutin vyšší, způsobený nadměrným pocením. U některých aktivit v extrémních klimatických podmínkách může být ztráta vody pocením až 4 litry např. maratónský běh. Pokud nedochází k vyrovnávání ztrát tekutin a minerálů dochází v organismu k dehydrataci, která se projevuje úbytkem především extracelulárních tekutin, tedy hlavně sodíku. Náhradní roztoky musí obsahovat vodu se slabým obsahem iontů. Chybou rehydratačního postupu při zvýšené tělesné aktivitě a nadměrném pocení je pouze náhrada vody bez optimálního zastoupení iontů, čímž se sníží hladina i těch minerálů, které - 24 -