druhy: konkrétní - strom abstraktní - zvědavost, krása Opakování - podstatná jména vzory: rod mužský: pán, hrad (les), muž, stroj, předseda, soudce rod ženský: žena, růže, píseň, kost rod střední: město, moře, kuře, stavení rozdíly mezi životnými a neživotnými vzory: ve 4.pádu: vidíme pána, muže - životné, hrad, stroj - neživotné (podstatná jména rodu životného mají rozdílné koncovky 1. a 4.pádu) pravopis koncovek podle vzorů: psi štěkají - jako páni, viděli jsme psy - jako pány (zdůvodňujeme tvarem vzoru ve stejném pádu) tvary k zapamatování: k pánovi, v lesích, s ženami, písněmi, růžemi, kostmi (koncovky -ovi, -ích, -ami, -emi jsou měkké)
Co bychom měli znát 1. vyjmenovaná slova 2. vzory podstatných jmen 3. vzory přídavných jmen 4. koncovky sloves podle času a rodu Opakování - vyjmenovaná slova - určují pravopis v kořenu slova a předponě vy- (nelze podle nich zdůvodňovat přípony, koncovky) - i/y v kořenu slova někdy rozlišují stejně znějící slova s různým významem nejčastější nástrahy: být ve škole - bít se o přestávce mít radost - mýt si ruce líčený děj - lýčené střevíce pil vodu - pyl v květech vír ve vodě - výr zahoukal vije věnce - vyje pes visí obraz - vysel obilí dobyl město, starobylý hrad, cesta se vine, vidí daleko, silná vichřice (vid-í, vichř-ice, - není zde předpona vy-)
Český jazyk a jeho útvary - jazyk je nejdokonalejší dorozumívací prostředek - český jazyk vznikl z praslovanštiny a vyvíjí se téměř 1000 let útvary českého jazyka: a) spisovná čeština - základní podoba - knižní - hovorová b) nespisovná čeština - nářečí - např. hanácká, lašská, moravskoslovenská - obecná čeština - šíří se z Prahy - slang - mluva zájmových skupin, např. žáků Základní jazykové příručky a) Pravidla českého pravopisu (1993 a mladší) - pravopisná pravidla - pravopisný slovník - podle abecedy příklad hesla: katedrála, -y, ž. myš, -i, ž, mn. 1.,4. -i, 2. -í, 3. -ím, 6. -ích, 7. -šmi mýt 1.j. myji i myju; 3. mn. myjí i myjou jednadvacet i dvacet jedna b) Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost - je v něm možno zjistit různé významy slov příklad hesla: pole 1. orné, 2. s těžbou, např. naftové, 3. bitevní, 4. rovinné, 5. šachovnicové, 6. pole závodníků, 7. magnetické, 8. okruh činnosti - např kulturní
ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA Hláskosloví - hlásky jsou nejmenší části řeči, skládají se z nich slova - dělí se na samohlásky, souhlásky, ou je dvojhláska, např. doufat - hlásky mění význam i délkou, v češtině i psaním i nebo y např. nabít - nabýt, býlí - bílý, vál - val, hračka - hráčka Spisovná výslovnost - výslovnost se někdy mění podle toho, jaké hlásky se vedle sebe setkají, proto se některé hlásky v některých slovech čtou jinak, než se píšou a) o výslovnosti ve skupině souhlásek většinou rozhoduje poslední souhláska, tomu říkáme spodoba znělosti např. nízký = [níský] důvod: mění se párové souhlásky, lišící se znělostí b-p, v-f, d-t, ď-ť, z-s, ž-š, g-k, h-ch (první je znělá) b) na konci slov se znělá souhláska čte nezněle např. sníh = [sních], zub = [zup] c) ts, ds splývá v c, č např. dětství = [děctví], mladší = [mlačí] d) čtení souhlásek zdvojených - zdvojeně je čteme v případě, když se jimi odlišují dvě podobná slova: např.: racci - raci, nejjasnější - nejasnější, nejjistější - nejistější - jinak je většinou vyslovujeme zjednodušeně např. okenní, kamenný
Slovní přízvuk 1) jednotlivá slova mají hlavní přízvuk na první slabice - např. malíř 2) při spojení s vlastní předložkou bývá na předložce - např. na moři 3) delší slova mají i vedlejší přízvuky (3., 5., 7. nebo 4., 6., 8. slabika) např. zanevřeli Zvuková stránka věty - věta má melodii, tempo, na některá slova je kladen důraz, v dlouhých větách děláme pauzy a) melodie stoupá nebo klesá podle druhu věty 1) oznamovací. 2) tázací? - zjišťovací (odpověď ano, ne) - doplňovací 3. zvolací, přací! 4. rozkazovací!
STAVBA SLOVA A PRAVOPIS Tvoření slov - v češtině se nová slova vytvářejí nejvíce odvozováním (za pomoci předpon a přípon, které obměňují význam slova) rozlišujeme: slovo odvozené - mlynář slovo základové - mlýn - společná část se nazývá slovotvorný základ, nemusí být stejný u všech slov příbuzných např. mlynářův mlýnský lesík rychlost mlynář mlýn les rychlý - slovotvorný základ zjišťujeme při slovotvorném rozboru Slova příbuzná - mají stejnou společnou část a jsou si významově blízká a) odvozená, např. hvězda, hvězdárna, hvězdář, hvězdice, hvězdářský, hvězdička... b) složená - hvězdolet, hvězdopravec... - společná část u všech slov příbuzných se nazývá kořen Stavba slova - slovo může být složeno z těchto částí: a) kořen - nese význam b) předpony a přípony - obměňují a zpřesňují význam slova c) koncovka - mění pouze tvar slova (pád nebo osobu) např. za - hrád - k - (a) (u) (ou) o - hrád - k - (a) při - hrád - k - (a) další: pes, ps - ík, o ps - ík - (ovi)
- přípona s koncovkou tvoří příponovou část Střídání hlásek při odvozování - hlásky se mohou při odvozování obměňovat - dloužit, krátit, střídat, změkčovat např. list - lístek, létat - letadlo, stůl - stolek, dřevo - dřívko - souhlásky se mění pravidelně: k - č ruka - ručka c - č ulice - ulička h - ž noha - nožka ch - š střecha - stříška d - z sedět - sezení t - c platit - placení s - š z - ž proto píšeme: jazýč - ek, jazyk (y je v kořenu), brz - ičko, brz - o (i je v příponě) Skupiny hlásek při odvozování - při styku předpony a přípony s kořenem se skupiny souhlásek mnohdy vyslovují jinak, než se píší (viz spodoba znělosti) - na stavbu slova je nutno myslet zejména při psaní těchto předpon a přípon, píší se vždy stejně: a) předpony ob-, roz-, bez-, od-, před-, nad-, pod-, nej b) přípony -ský, ství, stvo, -ba, -ka např. bez-pečí, před-stavení, roz-táhlý, roz-chod, vítěz-ství, dět-ství, slezský - někdy je nutno zjistit příbuzný tvar: např. morav-ský - Morava, lab-ský - Labe
střítežský - střítežští partutovický - partutovičtí jindřichovský - jindřichovští olšovecký - olšovečtí krkonošský - krkonošští český - čeští brandýský - brandýští (v češtině nikdy nejsou za sebou dvě s) Zdvojené souhlásky - je třeba správně napsat písmeno, které má na konci předpona i písmeno, kterým začíná kořen: a) roz-zářit, od-dálit, roz-zlobit b) roz-svítit, od-táhnout c) nej-jasnější, ne-jasnější - tato slova mají rozdílný význam Psaní n/nn - dvě n za sebou se mohou vyskytnout pouze tehdy, setká-li se kořen končící na n s příponou, která na n začíná. a) kamen-ík, vin-ice, cen-ina - přípony -ík, -ice, -ina jsou bez n b) kamen-ný, nevin-ně, cen-nost - přípony -ný, -ní, -ně, -nost mají na počátku n např.: tajný deník, slunný den, lesní cesta, hrdinný čin, pilný kameník, kamenný pomník, hezké vinice, stinný keř c) u přídavných jmen odvozených od zvířat bývá jen jedno n: např.: sloní, jelení, havraní d) např. skleněný a dřevěný nejsou odvozeny od slov majících v kořenu n (sklo, dřevo) e) raný středověk, rané brambory f) např. lenost, líně - ne všechna slova jsou tvořena příponou -nost, -ně
Skupiny bě/bje, pě, vě/vje - také u nich je nutno myslet na to, jaká je stavba slova: a) bje a vje se může vyskytnout pouze ve slovech, v nichž se setká předpona v- nebo ob- s kořenem začínajícím na jenapř.: v-jezd, ob-jednat b) v kořenu slova se píše vždy ě: např.: věrný, pověst, běžec, oběh c) předpona ob- nebo v- může být mnohdy jen zdánlivá: např.: o-běhnout (kořen je běh), věda (kořen je věd) d) po p se píše vždy ě: např: pěnkava, pěkný, pěšina Skupiny mě/mně - písmeno n se píše pouze tehdy, když se dá zdůvodnit tvarem příbuzného slova: a) příslovce se zdůvodňují přídavným jménem: např.: tajemně - od tajemný, rozumně - rozumný bez n např: soukromě - od soukromý b) sloveso se zdůvodňuje slovesem např.: uměl - od umí, rozuměl - od rozumí c) podstatné jméno odvozené od slovesa se zdůvodňuje slovesem: např.: zatemnění - od zatemní, domněnka - od domnívá se bez n např.: umění - od umí d) měsíc, město - neexistuje příbuzné slovo, v němž by se psalo n Pozor na psaní: pomněnka, zapomněl, nevzpomněl, opomněl, rozpomněl - od pomník, tamější - od tam, osamělý - od sám
Předpony s-, z-, vz- - velké množství slov má na počátku písmeno související s významem: s - směr dohromady, z povrchu pryč, dolů např.: sbírat, smazat, svléknout, spadnout, slepit vz- směr vzhůru např.: oheň vzplál, vztyčit vlajku, koně se vzpínali z - stát se nějakým, dokončení děje, změna stavu např.: listí zežloutlo, větev se zlomila, ztišit se - řada slov se ale píše podle tradice: např.: skončit, stmívat se, strhnout, zkoušet, zpívat, zkoumat - píšeme podle pádu: Předložky z a s a) 2. pád z - z koho čeho, z lesa, ze stromu b) 7. pád s - s kým čím - s námi, se psem
TVAROSLOVÍ Druhy slov - slova můžeme rozdělit na 10 slovních druhů - slovní druhy 1 až 5 jsou ohebné (skloňují se nebo časují, mění tvar) - slovní druhy 6 až 10 jsou neohebné (svůj tvar nemění - k rozeznávání napomůže: a) podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky se skloňují (mají pády) např.: cesta, na cestě b) slovesa se časují (mají osobu, číslo, čas atd.) např.: já jdu, ty jdeš - někdy je možno poznat slovní druh až ve větě: Šel kolem. Šel kolem lesa. Hrál si s kolem. - kolem může být 6, 7 i 1 Šel k bratrovi. Bratrovi kamarádi zvonili. - bratrovi může být 1 a 2 Raněný byl ošetřen. Raněný hráč byl ošetřen. - raněný může být 1 a 2 Podstatná jména (názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů, skloňují se) - mají kmen a koncovku např.: v les - (ích) - druhy: a) konkrétní např.: - pes, auto (názvy osob, zvířat, věcí) b) abstraktní - např. zvědavost, krása (názvy vlastností a dějů) - zvláštnosti ve skloňování mají podstatná jména: a) pomnožná - nůžky, housle, kalhoty, Hradčany (mají jen množné číslo) b) hromadná - kamení, dříví, uhlí, ptactvo, žactvo (mají jen jednotné číslo, ale označují více věcí nebo osob) c) látková - voda, dřevo, sníh, písek (jednotné číslo, označuje látku bez ohledu na množství)
Podstatná jména obecná a vlastní, vlastní jména pes Rexík - pes - tímto slovem je možno označit každé zvíře stejného druhu (je to podstatné jméno obecné) - Rex - jen ten, který se tak jmenuje (je to vlastní podstatné jméno) - vlastní jména mohou mít lidé, zvířata, hory, řeky, státy, města, vesnice, knihy, filmy apod. - mohou se skládat z více slov např. Česká republika, Praha, Pražský hrad, Morava, Oderské vrchy, řeka Bečva, město Hranice, Střítež nad Ludinou, kniha Jaroslava Foglara Chata v Jezerní kotlině, film Obecná škola nástrahy: moravský znak, střítežská silnice, partutovický mlýn (nejsou to vlastní jména) Tvary a pravopis podstatných jmen - můžeme určit rod, číslo, pád a vzor, v mužském rodě životnost - rozhodují hlediska mluvnice, ne hlediska věcná např.: sněhulák je životný, protože patří ke vzoru pán děti - jsou rodu ženského, protože se skloňují jako kosti dobytek - je číslo jednotné - jako hrad (les) - vlastní jména - tvary Karlu Jaromíru Erbenovi, Karlu Janíčkovi (aby se neopakovala koncovka -ovi) - vzor hrad - má podvzor les (např. potok bez potoka)
Přídavná jména (označují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatným jménem) např.: hrad - strašidelný, skalní, tajuplný, mocný, pevný rozpadající se pes - hodný, chundelatý, zvědavý, mlsný, hravý - druhy: a) tvrdá - mají vzor mladý v 1. pádě čísla jednotného mají různé koncovky pro tři rody: mladý, mladá, mladé např.: hravý hoch, hravá dívka, hravé dítě b) měkká - mají vzor jarní pro všechny tři rody v 1. pádě koncovka -í např.: jarní den, jarní noc, jarní počasí c) přivlastňovací - mají vzory otcův a matčin např.: Petrova kniha