ANALÝZA HOSPODAŘENÍ V AUTODOPRAVĚ J. ŠOBÁŇ - DRSLAVICE

Evropský polytechnický institut, s.r.o. v Kunovicích Studijní obor: Finance a daně ANALÝZA HOSPODAŘENÍ V AUTODOPRAVĚ J. ŠOBÁŇ - DRSLAVICE (Bakalářská práce) Autor: Jana ONDREJKOVÁ Vedoucí práce: Ing. Ladislava MIKYSKOVÁ Kunovice, srpen 2009

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Ing. Ladislavy Mikyskové a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. Kunovice, srpen 2009

Děkuji paní Ing. Ladislavě Mikyskové za velmi užitečnou metodickou pomoc, kterou mi poskytla při zpracování mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat panu J.Šobáňovi, za umožnění nahlédnout a prostudovat účetní uzávěrky firmy Autodoprava J.Šobáň. Kunovice, srpen 2009 Jana Ondrejková

Obsah ÚVOD... 5 1 METODOLOGIE HODNOCENÍ FINANČNÍ... 7 VÝKONNOSTI FIRMY... 7 1.1 ÚLOHA FINANČNÍ ANALÝZY PŘI FINANČNÍM ŘÍZENÍ... 7 1.2 UŽIVATELÉ FINANČNÍ ANALÝZY... 8 1.3 ZDROJE VSTUPNÍCH DAT PRO FINANČNÍ ANALÝZU... 10 1.4 METODY FINANČNÍ ANALÝZY... 12 1.4.1 Metody elementární... 13 1.4.2 Metody vyšší... 14 1.5 ANALÝZA ABSOLUTNÍCH (STAVOVÝCH) UKAZATELŮ... 16 1.6 ANALÝZA ROZDÍLOVÝCH (TOKOVÝCH) UKAZATELŮ... 17 1.7 ANALÝZA POMĚROVÝCH UKAZATELŮ... 18 1.7.1 Ukazatele rentability (výnosnosti)... 19 1.7.2 Pyramidový rozklad rentability... 23 1.7.3 Ukazatele aktivity... 27 1.7.4 Ukazatele zadluženosti... 29 1.7.5 Ukazatele likvidity... 30 1.8 ZPŮSOBY SROVNÁNÍ FINANČNÍCH UKAZATELŮ... 32 2 ANALÝZA HOSPODAŘENÍ AUTODOPRAVY... 35 JOSEF ŠOBÁŇ... 35 2.1 PROFIL FIRMY... 35 2.1.1 Organizační struktura autodopravy... 36 2.2 FINANČNÍ UKAZATELE... 36 2.2.1 Jednoduché účetnictví = daňová evidence... 36 2.2.2 Peněžní deník... 37 2.3 PŘEHLED PŘÍJMŮ... 38 2.3.1 Ostatní nezdanitelné příjmy... 38 2.3.2 Ostatní zdanitelné příjmy... 38 2.3.3 Prodej výrobků a služeb... 38 2.4 PŘEHLED VÝDAJŮ... 41 2.4.1 Provozní režie... 41 2.4.2 Mzdy zaměstnanců... 47 2.4.3 Platby do fondu SP, Z, ZP... 47 2.4.4 Nákup HM a NHM... 48 2.4.5 Ostatní neodečitatelné náklady... 48 2.4.6 Osobní spotřeba... 49 ZÁVĚR... 50 ABSTRAKT... 52 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 54 SEZNAM ZKRATEK... 55

ÚVOD Analýza hospodaření = finanční analýza je důležitým zdrojem informací o vývoji podniku. Zabývá se rozborem již vzniklých situací, pomáhá definovat jejich příčiny a je možné ji využít i při plánování. V ekonomické činnosti podniku zastává finanční řízení dominantní úlohu, protože veškeré činnosti podniku, počínaje jeho založením, přes pořizování majetku, výrobu a konče jeho zánikem se promítá do peněžních prostředků, podnikového kapitálu, či firemních zdrojů. Proto je neoddělitelnou součástí finančního řízení. Finanční analýza je oblast, která představuje významnou součást komplexu finančního řízení podniku, neboť zajišťuje zpětnou vazbu mezi předpokládaným efektem řídících rozhodnutí (plánem) a skutečností. Je předmětem úzce spojena s finančním účetnictvím, které poskytuje data a informace pro finanční rozhodování prostřednictvím základních finančních výkazů:rozvahy, výkazu zisků a ztrát a přehledu o peněžních tocích (cash flow). Zdrojem pro finanční analýzu jsou i další zdroje z oblasti vnitropodnikového účetnictví, ekonomické statistiky a peněžního kapitálového trhu. Nedostatkem účetních informací z hlediska finančního řízení je však to, že zobrazují minulost a neobsahují výhledy do budoucnosti. Poskytují finančnímu manažerovi údaje momentálního typu, v podobě převážně stavových absolutních veličin uváděných k určitému datu, resp. tokových veličin za určité období, které jednotlivě mají malou vypovídací schopnost. Samostatné souhrnné výstupy neposkytují úplný obraz o hospodaření a finanční situaci podniku, o jeho silných a slabých stránkách, nebezpečích, trendech a celkové kvalitě hospodaření. K překonání těchto nedostatků se proto využívá finanční analýza jako formalizovaná metoda, která poměřuje získané údaje mezi sebou navzájem a rozšiřuje tak jejich vypovídací schopnost, umožňuje dospět k určitým závěrům o celkovém hospodaření a finanční situaci podniku, podle nichž by bylo možné přijmout různá rozhodnutí. Provádění finanční analýzy a znalost své finanční situace je přínosem jak pro podnik, tak pro ostatní subjekty. Provádění finanční analýzy je pro podnik důležité i z hlediska jeho srovnání s konkurencí v odvětví, které může podniku ledacos říct a napovědět. Provedení této analýzy by mělo napomoci identifikovat silné a slabé stránky podniku a slouží tak majiteli firmy k přijetí a učinění optimálních rozhodnutí. Jako cíl své bakalářské práce jsem zvolila zhodnocení hospodaření Autodopravy Josef Šobáň, pomocí rozboru účetních položek. Jelikož se jedná o malou firmu s nízkým obratem, která účtuje v jednoduchém účetnictví, je komplexní analýza tak jak ji známe: 5

rozvaha, výkaz zisků a ztrát, přílohy (výkazy cash-flow) prozatím v této firmě neuskutečnitelná. Při přípravách této práce, mě však oslovil pan Šobáň s přáním, zpracovat metodologii hodnocení finanční výkonnosti firmy, jako návodu pro pozdější využití. V blízké budoucnosti chce významně rozšířit svou autodopravu a nezbytností bude přechod na podvojné účetnictví a s tím spojené kroky uvedené v první části mé práce. V úvodu práce je popsána teorie finanční analýzy, kterou je možno uplatnit při finančním řízení podniku. Ve druhé části je popsána charakteristika firmy, způsob provádění účetnictví a celkový přehled financování. Předmětem přehledu hospodaření jsou výkazy zachycující finanční toky podniku za posledních 5 let tj. v období roků 2003 2007. V závěru následuje posouzení finanční situace autodopravy J. Šobáň, formulace závěrů a doporučení pro příští období. 6

1 METODOLOGIE HODNOCENÍ FINANČNÍ VÝKONNOSTI FIRMY Pojem finanční analýza je termín, kterým se označuje rozbor finanční situace podniku, především na základě účetní uzávěrky. Účelem finanční analýzy je především vyjádřit pokud možno komplexně finanční situaci podniku. Finanční analýza představuje ohodnocení minulosti, současnosti a předpokládané budoucnosti finančního hospodaření podniku. Finanční analýza není novou metodou, využívá se v podnikové praxi již několik desetiletí, především v zemi svého vzniku USA a odtud se rozšířila do celého světa a je úspěšně využívána i v České republice. Finanční analýzu chápeme jako komplexní rozbor finančního hospodaření firmy, jeho jednotlivých stránek a zároveň posouzení vzájemných vazeb mezi nimi. Obsah a náplň finanční analýzy jsou ovlivňovány cíly, které finanční analýza sleduje a dále podle toho komu finanční analýza slouží. Podoba finanční analýzy se bude lišit podle toho, zda je pro účely externího subjektu (banky, věřitele), nebo zda je ovlivněna interními potřebami řízení podniku firmy. 1.1 ÚLOHA FINANČNÍ ANALÝZY PŘI FINANČNÍM ŘÍZENÍ Její úlohou je poskytovat informace o finančním zdraví podniku, tj. v jakém stavu se nachází k okamžiku provedení finanční analýzy, srovnání s minulostí a co lze očekávat v budoucnosti. Finanční analýza slouží jako jedno z východisek pro posouzení rizika, zvláště pak provozního a finančního, které hraje podstatnou roli při stanovení kapitalizačního rizika, nebo diskontní míry v jednotlivých modelech pro propočet tržní hodnoty podniku. Účelem a smyslem finanční analýzy je provést, s pomocí speciálních metod prostředků, diagnózu finančního hospodaření podniku, podchytit všechny jeho složky, případně při podrobnější analýze zhodnotit blíže některou ze složek finančního hospodaření. Uspokojivá finanční situace podniku se označuje v anglosaské literatuře pojmem finanční zdraví podniku. Za finančně zdravý podnik je možné považovat takový podnik, který je 7

v danou chvíli i perspektivně schopen naplňovat smysl své existence.v podmínkách tržní ekonomiky to prakticky znamená, že je schopen dosahovat trvale takové míry k výši rizika, s jakým je příslušný druh podnikání spojen. Čím větší je výnosnost neboli rentabilita kapitálu, tím lépe pro podnik a jeho investory. 1.2 UŽIVATELÉ FINANČNÍ ANALÝZY Informace, které se týkají finančního stavu podniku, jsou předmětem zájmu mnoha subjektů přicházejících do kontaktu s daným podnikem nebo teprve uvažující do daného podniku vstoupit. Jsou to především [3]: Investoři Primárním uživatelem finančně-účetních informací ve finančních výkazech podniku jsou akcionáři, společníci podniku, držitelé podnikových obligací. Prioritní zájem soustřeďují na míru výnosnosti jimi vloženého kapitálu a na míru rizika. Využívají finanční informace o podniku ze dvou hledisek: 1. investiční hledisko představuje využití informací pro rozhodování o budoucích investicích, tzn. pro výběr portfolia cenných papírů, kapitálové zhodnocení, dividendovou výnosnost atd. 2. kontrolní hledisko uplatňují akcionáři vůči manažerům podniku, jehož akcie vlastní. Zajímají se o stabilitu a likviditu podniku, o disponibilní zisk, na němž ve většině případů závisí výše jejich dividend a o to, zda podnikatelské záměry manažerů zajišťují trvání a rozvoj podniku. Manažeři 8

Využívají informace poskytované finančním účetnictvím především pro dlouhodobé i operativní finanční řízení podniku. Znalost finanční situace podniku jim umožňuje rozhodnout se správně při získávání finančních zdrojů, při zjišťování optimální majetkové struktury, výběru vhodných způsobů financování, při alokaci volných peněžních prostředků, rozdělování disponibilního zisku, ale také umožňuje manažerům přijmout pro příští období správný podnikatelský záměr. Obchodní partneři Dodavatelé se zajímají o to, zda bude podnik schopen hradit splatné závazky, jde jim především o krátkodobou prosperitu, solventnost a likviditu. Dodavatelé si vybírají podle znalosti finanční situace potenciálních zákazníků pokud možno solventní odběratele. Odběratelé sledují finanční situaci dodavatele zejména při dlouhodobém obchodním vztahu, aby v případě finančních potíží, případně bankrotu dodavatele, neměli potíže s vlastním zajištěním výroby (jsou na něm svým způsobem závislí). Zaměstnanci Zaměstnanci podniku mají přirozený zájem na prosperitě, hospodářské a finanční stabilitě svého podniku, protože bývají podobně jako řídící pracovníci motivováni hospodářským výsledkem. Chtějí znát finanční informace o podniku z hlediska jistoty zaměstnání a z hlediska perspektivy mzdové a sociální. Banky a jiní věřitelé Žádají co nejvíce o finančním stavu potenciálního dlužníka, aby se mohli správně rozhodnout, zda poskytnout úvěr, v jaké výši a za jakých podmínek. Banky při poskytování úvěrů svým klientům často zahrnují do úvěrových smluv klauzule, kterými je vázána stabilita úvěrových podmínek na hodnoty vybraných finančních ukazatelů. 9

Stát a jeho orgány Zajímají se o finančně-účetní data z mnoha důvodů, např. pro statistiku, pro kontrolu plnění daňových povinností, kontrolu podniků se státní majetkovou účastí, rozdělování finanční výpomoci podnikům (přímá dotace, vládou zaručené úvěry atd.). Využívají získání těchto informací pro formulování hospodářské politiky státu (finanční, daňové apod.). Finanční analýzu využívají dále ještě daňoví poradci, auditoři, účetní znalci, burzovní makléři, odborové svazy, university, novináři, ale i nejširší veřejnost. 1.3 ZDROJE VSTUPNÍCH DAT PRO FINANČNÍ ANALÝZU Finanční analýza potřebuje pro své zpracování a pro správné vyjádření finanční situace velké množství dat z různých zdrojů a různé povahy. Avšak data ještě sama o sobě nemusí být informací, jsou jen možným nosičem dat. Informace obsažená v datech bývá zpravidla překryta neurčitými vlivy, které mohou získání informace z dat ztížit nebo také znemožnit. Analyzovat můžeme jen data, o nichž bezpečně víme, co znamenají. Pro jejich užití je důležitá spolehlivost. Pro finanční analýzu má prvořadý význam zajištění srovnatelnosti dat v účetních výkazech, nutné k tomu, aby každý ukazatel v nich obsažený měl přesně vymezený obsah. Proto podnik nesmí v průběhu roku měnit postupy účtování, způsoby odpisování ani oceňování aj. Mezi roky může takové změny jen v případě, že se jimi má dosáhnout věrnějšího zobrazení skutečnosti. Mezi rozhodující zdroje vstupních dat pro finanční analýzu patří tyto údaje a zdroje: finanční informace, zahrnují zejména účetní výkazy finančního účetnictví, výroční zprávy, vnitropodnikové účetní výkazy, předpovědi finančních analytiků a vrcholového vedení podniku, informace o vývoji měnových kurzů a úrokových sazeb kvantifikovatelné nefinanční informace, kam patří podnikové statistiky výroby, poptávky, zaměstnanosti a odbytu, podnikové prospekty a interní směrnice a oficiální ekonomická statistika, 10

nekvantifikovatelné informace, zahrnující zprávy a komentáře vedoucích pracovníků, ředitelů, auditorů, komentáře odborného tisku, osobní kontakty a návštěvy a nezávislá hodnocení prognózy. zveřejňované odhady analytiků různých odvětví. Informace pro zpracování analýzy lze čerpat z různých zdrojů. Základní právní rámec upravují tyto zdroje: - daňové zákony - obchodní zákoník - zákon o účetnictví - zákon o cenných papírech - živnostenský zákoník Účetní výkazy Nejdůležitějším zdrojem informací pro finanční analýzu jsou však účetní výkazy finančního účetnictví. Finanční analýza se opírá převážně o informace, která čerpá z účetní závěrky podniku. Obsah účetní závěrky je závazně upraven opatřením Ministerstva financí, které vychází ze zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, jednak z postupů účtování. Účetní závěrku v soustavě podvojného účetnictví tvoří: - rozvaha (bilance), - výkaz zisků a ztrát - příloha (obsahuje doplňující informace k výše uvedeným výkazům a výkaz cash flow) Příloha tedy tvoří podstatnou část účetní závěrky a každý, kdo se o podnik zajímá, by jí měl věnovat značnou pozornost. Klíčová data pro hodnocení finančního zdraví podniku poskytuje finanční účetnictví, jehož hlavním smyslem je zachycení věrného obrazu o finanční a majetkové situaci podniku. Do finanční analýzy vstupují ještě doplňující informace, jedná se především o informace, které se týkají emitentů cenných papírů. 11

1.4 METODY FINANČNÍ ANALÝZY Ve finanční analýze jsou dvě skupiny metod z nichž první skupinu metod představují elementární metody. Jsou rozsáhle používány, protože je lze snadno vysvětlit a pochopit. Potíž je ale v tom, že s těmito metodami nelze vždy vystačit. Finanční analýza tedy potřebuje i metody vyšší, které představují druhou skupinu metod. Metody finanční analýzy se dělí na dvě skupiny [1]: I. elementární metody 1. analýza stavových (absolutních) ukazatelů: a) analýza trendů (horizontální analýza) b) procentní rozbor(vertikální analýza) 2. analýza rozdílových a tokových ukazatelů: a) analýza fondů finančních prostředků (čistých pracovní kapitál, čisté pohotové prostředky, čisté peněžně-pohledávkové fondy, b) analýza cash- flow. 3. analýza poměrových ukazatelů: a) analýza ukazatelů rentability b) analýza ukazatelů aktivity c) analýza ukazatelů zadluženosti a finanční struktury d) analýza ukazatelů likvidity e) analýza ukazatelů kapitálového trhu f) analýza ukazatelů na bázi finančních fondů a cash- flow 4. analýza soustav ukazatelů: a) Du Pontův rozklad 12

b) pyramidové rozklady II. vyšší metody 1. bodové odhady 2. statistické testy 3. regresní a korelační analýza 4. diskriminační analýza 1.4.1 Metody elementární Metody finanční analýzy pracují s ukazateli, což jsou buď přímo položky účetních výkazů a údaje z dalších zdrojů, nebo čísla z nich odvozená. Počet možných ukazatelů je značný, a proto jsou uspořádány podle několika důležitých hledisek. Extenzivní (objemové) ukazatele nesou informaci o rozsahu (objemu); představují kvantitu v jejích přirozených jednotkách (u položek účetních výkazů jsou to peněžní jednotky.) Patří sem [1]: stavové (absolutní) ukazatele položky aktiva a pasiva rozdílové ukazatele ČPK, čistý pracovní majetek, čisté pohotové prostředky tokové ukazatele informují o změně extenzivních ukazatelů, k níž došlo za určitou dobu např. rozdíl mezi stavem peněžních a dalších pohotových prostředků v okamžiku t2 a v okamžiku t1 (cash flow), položky výkazu zisků a ztrát. nefinanční ukazatele počet zaměstnanců různých kategorií, produktivita práce, počet výrobků aj. Intenzivní ukazatele charakterizují míru, v jaké jsou extenzivní ukazatele podnikem využívány a jak silně či rychle se mění a dělí se na: 13

stejnorodé procentní a vztahové nestejnorodé doba obratu, rychlostní, ostatní Obr. č. 1: Přehled ukazatelů Zdroj : [1] Primárním úkolem účetnictví je popisovat stav majetku a jeho zdrojů (včetně hospodářského výsledku) ke zvolenému časovému okamžiku t; tento úkol plní položky rozvahy (aktiva A(t) a pasiva P(t)). Ostatní ukazatele se odvozují ze stavových ukazatelů jako jejich rozdíly či podíly (rozdílové, tokové, procentní, poměrové, a ostatní ukazatele) 1.4.2 Metody vyšší Z metodologického hlediska můžeme rozčlenit vyšší metody na metody matematické statistiky a na metody, které matematickou statistiku využívají jen částečně nebo jsou založeny na zcela odlišných přístupech. Mezi vyšší metody finanční analýzy patří: I. Matematicko-statistické metody I tyto metody nám mohou posloužit, nelze však očekávat jejich universální použitelnost. Je třeba si zachovat kritický odstup od výsledků a konfrontovat je s jinými metodami, a to zejména s rozumnými ekonomickými úvahami. Mezi matematicko-statistické metody patří[1] : Bodové odhady: k určení orientační normální či standardní hodnoty a 14

ukazatele pro skupinu podniků. Statistické testy odlehlých dat: k ověření, zda krajní hodnoty ukazatelů ještě patří do zkoumaného souboru. Empirické distribuční funkce: k orientačnímu odhadu pravděpodobnosti výskytu jednotlivých hodnot ukazatelů. Korelační koeficienty: - k posouzení stupně vzájemné závislosti ukazatelů, - k posouzení hloubky paměti v časové řadě ukazatelů, - k přípravě regresních a autoregresních modelů ukazatelů. Regresní modelování: - k charakterizaci vzájemných závislostí mezi dvěma nebo více ukazateli, - k rozčlenění ukazatelů podle jejich vlivu na požadovaný výsledek na významné a zanedbatelné - k posouzení možných důsledků řídících zásahů a jiných rozhodnutí. Autoregresní modelování: - k charakterizaci dynamiky ekonomického systému, - k prognózování a další. II. Nestatistické metody finanční analýzy metody založené na teorii matných ( fuzzy ) množin metody založené na alternativní teorii množin metody formální matematické logiky expertní systémy metody fraktální geometrie neuronové sítě metody založené na gnostické teorii neurčitých dat Je třeba vzít v úvahu, že uvedené přístupy jsou v různých stádiích svého vývoje a připravenosti k bezprostřednímu využití. Různý je i počet přívrženců jednotlivých metod a 15

jejich rozšíření ve světovém měřítku. Asi nejrozšířenější je v současné době teorie matných (fuzzy) množin. 1.5 ANALÝZA ABSOLUTNÍCH (STAVOVÝCH) UKAZATELŮ Účetní výkazy, které tvoří převážnou část vstupních informací, obsahují údaje, které nazýváme absolutní ukazatele. Dávají představu o rozměru jednotlivých jevů; podle toho, zda vyjadřují určitý stav nebo informují o údajích za určitý časový interval, hovoříme o veličinách stavových a tokových. Veličiny stavové tvoří obsah výkazu rozvaha, kde k určitému datu je uvedena hodnota majetku a kapitálu. Naproti tomu účetní výkaz zisků a ztrát, jakož i výkaz cash flow, uvádí veličiny tokové tj. například kolik bylo dosaženo tržeb za uplynulé období. Absolutní ukazatel tvoří základní východisko rozboru. Každá analýza jako první postupový krok zpracovává vertikální a horizontální rozbor absolutní údajů. Analýza trendů horizontální rozbor Horizontální rozbor znamená, že jsou v čase porovnávány jednotlivé položky účetních výkazů. Zjišťuje, o kolik se absolutně změnila konkrétní položka, tj. rozdíl základního a běžného období, a dále, kolik tato změna činí v procentech. Horizontální analýza tedy informuje o základních pohybech v jednotlivých položkách účetních výkazů a o intenzitě tohoto pohybu. Porovnávání položek provádíme po řádcích, horizontálně, proto se nazývá horizontální analýza absolutních ukazatelů. Nestačí však posoudit změny pouze v jednotlivých řádcích, protože změny různých položek spolu navzájem souvisejí. Procentní změnu můžeme vyjádřit takto [1]: ukazatel t+1 - ukazatel Změna (v%)=.100 ukazatel t kde t = příslušné časové období (rok) 16

1.6 ANALÝZA ROZDÍLOVÝCH (TOKOVÝCH) UKAZATELŮ Čistý pracovní kapitál (ČPK) Jeden z klíčových rozdílových ukazatelů, někdy označovaný též jako provozní kapitál. Je vysoce frekventovaným pojmem v souvislosti se stanovením potencionálního výnosu pro akcionáře při výpočtu tzv. free cash flow. Základní rovnice pro výpočet čistého pracovního kapitálu [1]: Z pozice aktiv: ČPK = oběžný majetek cizí kapitál krátkodobý Z pozice pasiv: ČPK = (vlastní kapitál + cizí kapitál dlouhodobý) stálá aktivita. Výše ČPK je určována mnoha faktory, mezi které především patří ukazatele aktivity (doba obratu zásob, doba obratu pohledávek, atd.). Potřebu pracovního kapitálu však ovlivňují i jiné skutečnosti, na něž němá podnik vliv, jako je např. stabilita trhu, konkurence, daňová legislativa aj. Pro analýzu finanční situace je důležité sledovat vývoj kvality pracovního kapitálu, tj. ve kterých položkách se pohyb odehrává. Význam mají ty transakce, které způsobily za určitý časový úsek jeho výslednou změnu. Tu zjistíme jako rozdíl čistého pracovního kapitálu na počátku a konci sledovaného intervalu. Chceme-li určit příčiny, které vedly k výsledné změně ČPK, musíme provést analýzu složek, které na jeho velikosti působí. Význam čistého pracovního kapitálu spočívá v souvislosti s krátkodobým financováním podniku a zajišťováním plynulosti hospodářské činnosti. Pracovní kapitál je část oběžných aktiv, která je financována dlouhodobými finančními zdroji. Zároveň můžeme pracovní kapitál chápat jako prostředky, které by podniku umožnily v omezeném rozsahu pokračovat v jeho činnosti, kdyby byl nucen splatit převážnou část nebo všechny své krátkodobé závazky. Každý podnik potřebuje tento čistý pracovní kapitál, aby byla zajištěna potřebná míra likvidity. Řízení pracovního kapitálu má dvě základní úlohy, jednak určení optimální výše každé položky oběžného majetku a stanovení jejich celkové sumy, a jednak výběr vhodného způsobu financování oběžných aktiv. Proto se k posuzování likvidity používají i další fondy finančních prostředků, kterými jsou čisté pohotové prostředky. Kromě čistého pracovního kapitálu se u rozdílových ukazatelů můžeme setkat s pojmy čistý peněžní majetek tj. rozdíl pohotových peněžních prostředků a okamžitě splatných závazků. Dále peněžně pohledávkový finanční fond, který zjistíme jako (krátkodobé 17

pohledávky + pohotové peněžní prostředky) okamžitě splatné závazky. Je to ukazatel, při jehož propočtu vylučujeme z oběžných aktiv zásoby, popř. i nelikvidní pohledávky. Od takto vymezené části oběžných aktiv se odečtou krátkodobé závazky. Při analýze změny ukazatele vycházíme, stejně jako u čistého pracovního kapitálu, z rozdílu stavu fondu na začátku a konci daného časového intervalu. Stejně tak lze odborně provést analýzu změny likvidity. 1.7 ANALÝZA POMĚROVÝCH UKAZATELŮ Poměrový ukazatel charakterizuje vzájemný vztah mezi dvěma položkami účetních výkazů (mezi dvěma extenzivními ukazateli) pomocí jejich poměru. Nemůžeme ovšem porovnávat cokoliv s čímkoli; má-li mít poměrový ukazatel smysluplnou interpretaci, musí existovat mezi položkami uváděnými do poměru vzájemná souvislost. V účetních výkazech jsou uvedeny absolutní hodnoty jednotlivých položek. Aby bylo možno analyzovat vzájemné vazby a souvislosti mezi ukazateli, dáváme jednotlivé absolutní hodnoty do vzájemných poměrů, tím vznikají poměrové ukazatele. Poměrový ukazatel umožňuje získat rychlý a nenákladný obraz o základních finančních charakteristikách podniku. Poměrové ukazatele umožňují provádět analýzu časového vývoje finanční situace dané firmy, jsou vhodným nástrojem průřezové analýzy, tj. porovnávání finanční situace firmy s finanční situací podobných firem, mohou být používány jako vstupní údaje matematických modelů umožňujících popsat závislosti mezi jevy, klasifikovat stavy, hodnotit rizika i předpovídat budoucí vývoj. Poměrových ukazatelů je velké množství, a proto se pro potřeby finanční analýzy klasifikují (třídí) do určitých skupin obvykle podle jednotlivých oblastí finanční analýzy. Z ukazatelů jsou vytvářeny soustavy, které mají uspořádání buď paralelní, nebo pyramidové. U paralelního uspořádání mají všechny ukazatele stejný význam a jsou uspořádány pouze podle základní obsahové shody popisovaného jevu. U pyramidové soustavy se jedná o určitý rozklad jednoho ukazatele; pyramida pak slouží k objasnění příčin ovlivňujících vybraný vrcholný ukazatel. V paralelní soustavě ukazatelů se lze setkat nejčastěji s následujícími základními skupinami ukazatelů [2]: ukazatele rentability (výnosnosti) 18

ukazatele aktivity ukazatele zadluženosti ukazatele likvidity ukazatele kapitálového trhu Výše naznačené okruhy poměrových ukazatelů patří k tzv. tradičním ukazatelům používaným pro měření finanční výkonnosti podniků. V poslední době stále více sílí tendence a je kladen stále větší důraz na tzv. nová, hodnotová, finanční měřítka výkonnosti. Analýza účetních výkazů pomocí poměrových ukazatelů je všeobecně využívána a má univerzální použitelnost. Jejich obliba pramení především z vysoké praktické využitelnosti. Zde je však nezbytné upozornit, že v současné době neexistuje ani žádná závazná, ani teoreticky nejsprávnější metodika finanční analýzy. Každý, kdo zpracovává finanční analýzu, se musí při jejím zpracovávání řídit především účelem, pro který ji připravuje. Při práci s poměrovými ukazateli si finanční analytik sám rozšíří řady ukazatelů o další pohledy na finanční situaci ve shodě s cíli, jimž má jeho analýza sloužit. 1.7.1 Ukazatele rentability (výnosnosti) Ukazatele rentability poměřují konečný efekt dosažený podnikatelskou činností k určitému vstupu, a to buď k celkovým aktivům (majetku), kapitálu (vlastní kapitál), nebo k tržbám. Rentabilita, resp. výnosnost vloženého kapitálu je nejdůležitější způsob, jímž se měří schopnost podniku vytvářet nové zdroje, dosahovat zisku použitím investovaného kapitálu. Tento nejvýznamnější způsob hodnocení činnosti podniku spočívá v poměřování výsledků hospodaření (zisku) s podnikovými zdroji, kterých bylo k dosažení příslušných výsledků použito. Ukazatele rentability slouží ke komplexnímu posouzení celkové úspěšnosti a hospodářské schopnosti podniku. Ukazatele rentability jsou všeobecně uznávanými vrcholnými charakteristikami podnikání, protože vyjadřují efektivnost využívání, reprodukce a zhodnocování kapitálu vloženého do podniku. Obecně se rentabilita vyjadřuje jako poměr zisku k částce vloženého kapitálu [3]: 19

zisk vložený kapitál Konstrukce tohoto ukazatele a jeho výpočet není v různých zemích zcela shodný a liší se hlavně podle toho, jaký zisk se dosazuje do čitatele a co rozumíme v konkrétním případě pod pojmem vložený kapitál. Z toho pak vyplívají různé modifikace tohoto ukazatele. Dále je třeba brát v úvahu, že vložený kapitál je údaj, který čerpáme z rozvahy, jedná se tedy o stavové veličiny k určitému okamžiku, zatímco zisk je údaj z výkazu zisků a ztrát, tedy údaj za určité časové období tokový ukazatel. Proto se obvykle pracuje s průměrem těchto veličin k počátku a konci období. Tato úprava však nepřispěje k věrnějšímu obrazu v případě, kdy se stav veličin v průběhu sledovaného období výrazně měnil. Pokud se týká zisku jsou v anglosaských zemích zpravidla vykazovány následující kategorie zisku [3]: zisk před odečtením odpisů, úroků a daní (ZUOD) Earnings before Depreciation Interest and Taxes (EBDIT) zisk před odečtením úroků a daní (ZUD) Earnigs before Interestand Taxes (EBIT). Představuje provozní hospodářský výsledek, zisk (popř.ztrátu) zisk před zdaněním (ZD) Earnigs before Taxes (EBT). Ve srovnání s předchozí kategorií EBIT provozní zisk byly již odečteny finanční náklady, hlavně úroky. Představuje hospodářský výsledek za běžnou činnost zisk po zdanění (Z) Earnings after Taxes (EAT). Je to vlastně čistý zisk, který podniku po vyplacení případných dividend prioritním akcionářům zůstane k rozdělení mezi držitele kmenových akcií. Zbývající část zůstává v podniku k reprodukci jako nerozdělený zisk. Představuje hospodářský výsledek za účetní období. 20

Pokud se týká vloženého kapitálu, nejčastější jsou tyto formy. První bere v úvahu celkový vložený kapitál (vlastní i cizí). V tomto případě hovoříme o rentabilitě celkového investovaného kapitálu. Druhá forma považuje za vložený kapitál jen vlastní kapitál, pak hovoříme o rentabilitě vlastního kapitálu. Tento blok ukazatelů rentability by měl vždy obsahovat minimálně pět následujících poměrových ukazatelů, jsou to [2]: Rentabilita celkového investovaného kapitálu (return on capital employed ROCE) Vyjadřuje celkovou efektivnost podniku, jeho výdělkovou schopnost, resp. produkční sílu (earning power). Je ukazatelem, který patří mezi jedny z elementárních ukazatelů při měření výkonnosti a efektivnosti podniku. EAT + úroky. ( 1 - t) ROCE (v%) =.100 cizí kapitál dlouhodobý + vlastní kapitál Rentabilita úhrnných vložených prostředků (Return on Assets ROA) Bývá obvykle považován za klíčové ukazatele rentability, protože poměřuje dosažený zisk s celkovými aktivy investovanými do podnikatelské činnosti bez ohledu na to, z jakých zdrojů jsou financovány: zda jde o zdroje vlastní (akcionáři, společníci, apod.) nebo cizí (bankovní úvěry a jiné finanční výpomoci dlouhodobé či krátkodobé povahy, obchodní věřitelé apod.) Hodnotí všeobecnou efektivnost využití vložených prostředků bez ohledu na zdroje původu kapitálu. Tento ukazatel je často pro svou komplexnost používán jak jeden z vrcholových ukazatelů, které jsou dále, v rámci pyramidových soustav, rozkládány. Do čitatele se zpravidla dosazuje částka zisku před zdaněním a úroky placenými z cizího kapitálu EBIT. Takto zkonstruovaný ukazatel je tím nejlepším měřítkem, neboť v čase abstrahuje jak od změn v daních, tak i od změn v nastavení kapitálového struktury. To je zejména v podmínkách České republiky důležité. Tato konstrukce ukazatele může však být užitečná při porovnávání podniků s rozdílnými daňovými podmínkami. Ukazatel informuje o tom, jaká by byla rentabilita podniku, kdyby neexistovala daň ze zisku. Pro praktické využití se však tato modifikace příliš nehodí. Ukazatel nám říká, kolik Kč zisku (výsledného efektu) připadá na vloženou 1 Kč majetku do výrobního procesu. 21

EBIT ROA (v%) =.100 celková aktiva V některých případech se do čitatele zahrnuje částka zisku po zdanění a přičítá se úrok jako výnos z kapitálu. Takto konstruovaný ukazatel respektuje skutečnost, že efektem reprodukce je nejen odměna akcionářům (vlastníkům), ale i odměna věřitelům (úrok) za půjčení kapitálu. Tato odměna je však věřitelům zdaněna daní z příjmů (daň ze zisku). To je důvodem proč v čitateli ukazatele je zahrnována zdaněná částka vyplacených úroků. Kdybychom efekt zdanění úroků neuvažovali, docházelo by ke změnění ukazatele pouze vlivem změny finanční struktury. Tato konstrukce ukazatele umožňuje srovnatelnost rentability celkového kapitálu u podniků s různým podílem cizích zdrojů ve finanční struktuře. Ukazatel se stává nezávislý na charakteru zdrojů financování. čistý zisk + úroky (1 t ) ROA (v%) =. 100 celková aktiva Rentabilita vlastního kapitálu (return on equity ROE) Vyjadřuje výnosnost kapitálu vloženého akcionáři. Udává velikost zisku připadajícího na 1Kč akcionáři vloženého kapitálu. Určité rozpaky mohou vzniknout v souvislosti s konstrukcí jmenovatele zlomku. Jedná se o vlastní kapitál, v jehož rámci tvoří hlavní položku základní kapitál. Navíc však do vlastního kapitálu vstupují i další položky (zisk, fondy apod.), které sice věcně patří do vlastního kapitálu, nicméně nejsou na jednotlivou akcii dováděny. Aby podnik byl pro investory zajímavý, měl by platit následující jednoduchý vztah: rentabilita vlastního kapitálu > alternativní bezrizikový výnos Jestliže tato podmínka není splněna, pak podnik bude jen obtížně hledat investory do své podnikatelské činnosti. ROE je ukazatel, podle kterého mohou investoři, majitelé zjistit, zda je jejich kapitál reprodukován s náležitou intenzitou odpovídající riziku investice. Pokud je hodnota ukazatele trvale nižší, případně i stejná jako výnosnost cenných papírů garantovaným státem (např. státních obligací, státních pokladničních poukázek aj.), potom 22

je podnik odsouzen k zániku, neboť racionálně uvažující investor požaduje od rizikovější investice vyšší míru hodnocení. čistý zisk ROE (v%) =.100 vlastní kapitál Rentabilita tržeb, resp. výnosů (ROS return on sales) Patří k jednomu z klíčových ukazatelů efektivnosti podniku. Ukazatel vyjadřuje kolik dokáže podnik vyprodukovat,,efektu zisku na 1 Kč tržeb. Je ukazatelem, který je tržním ohodnocením výkonů podniku. Může se jednat jak o tržby, tak o výnosy. Obě kategorie se od sebe liší. Jestliže je rozdíl podstatný, pak je nezbytné zjistit, zda se jedná o jev nahodilý nebo zda se jedná o pravidelný jev v hospodaření podniku. Podle tohoto zjištění je pak nutné zvolit jmenovatele zlomku. čistý zisk ROS (v%) =.100 tržby Ukazatel nákladovosti Souvisí s ukazatelem rentabilita tržeb je jeho doplňkovým ukazatelem. Udává, kolik Kč čistého zisku podnik získá vložením 1 Kč nákladů. Čím nižší hodnota tohoto ukazatele tím lépe ( 1 Kč tržeb vytvoříme s nižšími N). Můžeme ho definovat jako: Ukazatel nákladovosti (v%) = 1 ROS 1.7.2 Pyramidový rozklad rentability Jednotlivé poměrové ukazatele hodnotí stav nebo vývoj podniku pouze jedním číslem. Ekonomický proces je velmi složitý a je třeba ho posuzovat ve všech souvislostech. Při popisu některých ukazatelů je zřejmé, že je lze rozložit na ukazatele jiné, popř. jeden údaj ve výpočtu ukazatele popsat vztahem jiných údajů. Aby bylo možné celkově popsat 23

podnik, začaly se vytvářet soustavy ukazatelů. Mezi nejčastěji používané patří Du Pont rozklad, což je rozklad syntetických ukazatelů na ukazatele dílčí, přičiněné. Účelem pyramidových rozkladů je postihnout vlivy a faktory případně dílčí činitele, které ovlivňují vývoj zvoleného klíčového ukazatele rentability. Základní myšlenkou pyramidové soustavy je postupný, stále podrobnější rozklad na ukazatele, který by co nejlépe postihoval základní cíl podniku, popř. záměr analýzy. Tento ukazatel představuje vrchol pyramidy. V dalších (nižších) vrstvách se vrcholový ukazatel rozkládá na dva nebo více dílčích ukazatelů, z nichž některé se rozkládají ještě podrobněji ve stále hlubších vrstvách. Pyramidové soustavy je vhodné zobrazovat graficky (viz obr. 1.2), neboť v této formě je soustava přehlednější než jen ve vzorcích. Jediný graf pak nahrazuje rozsáhlý systém rovnic a navíc usnadňuje orientaci ve vzájemných závislostech ukazatelů. Pro rozklad rentability vlastního kapitálu se používá následujícího vztahu: EAT EAT T CA ROE = =.. VK T CA VK Ukazatel rentability vlastního kapitálu lze rozložit na součin tří dílčích ukazatelů: čistá ziskovost tržeb (zisková marže) obrat celkových aktiv ukazatel tzv. finanční páka Tento ukazatel je jednou z forem vyjádření zadluženosti podniku, podílu cizích zdrojů ve finanční struktuře podniku. Čím je podíl cizích zdrojů větší, tím je vyšší i ukazatel finanční páka. Tento vztah nám říká, že management má pouze tři páky na ovlivňování ROE: (1) ziskovou marži, (2) ukazatel obratu aktiv, (3) objem vlastního kapitálu užitého k financování aktiv, neboli finanční páku. Cokoli udělá management, aby vzrostly tyto poměry, to způsobí nárůst ROE [4]: 24

Z uvedeného rozkladu je zřejmá souvislost mezi zadlužeností podniku a ROE. Zvýšení zadluženosti má podle tohoto vztahu pozitivní vliv na ROE pouze tehdy, jestliže podnik dokáže každou další korunu dluhu zhodnotit více než je úroková sazba dluhu. Za příznivou se považuje jakákoli relace vlastního a cizího kapitálu, při níž rentabilita celkového kapitálu před úhradou úroků a daní přesahuje úrokovou míru z cizího kapitálu. Zlepšení ukazatele ROE lze dosáhnout růstem rentability tržeb, ale také urychlením obratu kapitálu a odvážnějším zapojením cizích zdrojů do financování podniku, tedy změnou finanční struktury firmy. V prvním stupni této analýzy je rentabilita celkového vloženého kapitálu vyjádřena jako funkce dvou ukazatelů: 1. ukazatel ziskovosti tržeb, tzv. ziskové marže (profi margin) 2. ukazatel obratu celkových aktiv, resp. obratovosti nebo vázanosti celkového vloženého kapitálu (total assets turnover) EBT EBIT T ROA = =. CA T CA nebo: EBT EAT + U. (1 t) T ROA = =. T T CA Součin rentability tržeb (zisková marže) a obratu celkových aktiv se nazývá Du Pont rovnice. Ukazatel zisku v poměru k tržbám (zisková marže) vyjadřuje schopnost podniku dosahovat zisku při dané úrovni tržeb, kolik dokáže podnik vyprodukovat,,efektu na 1 Kč tržeb. Někdy se také pro vyjádření ziskové marže používá termín ziskové rozpětí. Ukazatel tržeb v poměru k celkovým aktivům vyjadřuje schopnost podniku zajišťovat investice do aktiv při dané úrovni tržeb, jak rychle dokáže otáčet vložený kapitál, jaký je obrat celkových aktiv. Z rozkladu je zřejmé, že podnik dosahuje rentability celkového vloženého kapitálu různými kombinacemi ziskovosti tržeb a obratovosti kapitálu. Zatímco vysoká ziskovost tržeb je převážně výsledkem dobré kontroly nákladů, hospodárnosti při vynakládání prostředků, při spotřebě kapitálu, vysoký obrat celkových aktiv je projevem efektivního 25

využívání kapitálu, resp. majetku, se kterým podnik hospodaří. Obecně samozřejmě platí, že čím vyšší je ziskovost tržeb, tím lépe. Hodnotu tohoto ukazatele je však třeba posuzovat ještě s ohledem na dva další faktory, celkový objem tržeb (odbytu) a rychlost obratu zásob. Protože nízká, tedy méně příznivá hodnota tohoto ukazatele, je-li zároveň dosahováno rychlého obratu zásob a vysokého absolutního objemu tržeb, může být výhodnější, než kdyby tomu bylo naopak. Absolutní částku zisku lze totiž zvyšovat zvětšováním objemu odbytu, i když zisková marže, tj. podíl zisku na jednici odbytu klesá. To platí pro mnohé maloobchodní podniky, které se snaží zvýšit odbyt snížením prodejní ceny, čímž sice dosahují nižší zisk na jednotku, ale absolutní výše jejich zisku narůstá právě zvýšením odbytu. Je-li zisková marže nízká nebo jestliže několik let klesá, měl by se analytik zaměřit na analýzu jednotlivých druhů nákladů, neboť zisková marže je také měřítkem schopnosti podniku ovlivňovat úroveň nákladů. Snižováním nákladů může podnik dosahovat vyšší absolutní částky zisku a tím zlepšovat ukazatele ziskovosti tržeb. Podniky, které působí v odvětvích méně kapitálově náročných, kde vstup do odvětví je poměrně snadný, podléhají tzv. konkurenčnímu omezení, což znamená, že vzhledem ke značné konkurenci jsou tyto podniky limitovány v úrovni ziskovosti tržeb a musí se zaměřit na dosahování co nejvyšší obratovosti kapitálu. Druhým ukazatelem, který ovlivňuje rentabilitu celkového vloženého kapitálu, je obrat celkových aktiv, resp. obratovost nebo vázanost celkového vloženého kapitálu. Je vyjádřen poměrem tržeb k celkovému vloženému kapitálu, přičemž za kapitál nepovažujeme zdrojovou část bilance, ale aktiva podniku v různých formách krátkodobých i dlouhodobých. 26

Obr. č. 2 : Pyramidový rozklad rentability Zdroj: [2] 1.7.3 Ukazatele aktivity Ukazatele aktivity měří schopnost podniku využívat vložených prostředků. Měří celkovou rychlost jejich obratu nebo rychlost obratu jejich jednotlivých složek a hodnotí tak vázanost kapitálu v určitých formách aktiv. Lze pracovat s ukazateli dvojího typu. Tím prvním jsou ukazatele počtu obratů, které informují o počtu obratů za rok (kolikrát se obrátí určitý druh majetku za stanovený časový interval), tj. jaký počet obrátek učiní daný druh majetku za sledované období. A druhým typem jsou ukazatele doby obratu, které udávají dobu (počet dní), po kterou je majetek v určité formě vázán neboli za jak dlouho uskuteční svoji přeměnu. Ukazatele aktivity měří tedy dobu obratu a jejich převrácené poměry (tím i převrácené hodnoty) nás informují o počtu obrátek. Hodnota těchto ukazatelů se tedy vyjadřuje v jednotkách času. Nejčastěji se lze setkat s následujícími ukazateli [2]: Doba obratu aktiv Patří vedle rentability tržeb k jednomu z klíčových ukazatelů efektivnosti. Je měřítkem vázanosti aktiv. Někdy se ukazatel používá v opačném tvaru, pak se jedná o celkové 27

využití majetku. Oba ukazatele měří totéž, pouze při jejich vyhodnocení je třeba dát pozor, neboť od podniku požadujeme, v případě, že efektivně hospodaří, aby relativní vázanost klesala, tzn. požadujeme, aby výsledná hodnota ukazatele byla co nejnižší; ukazatel obratu aktiv naopak by měl být co nejvyšší, tj. minimálně roven 1. V tomto kontextu je nezbytné upozornit na specifika podmínek podniků České republiky, kdy právě do ukazatelů obratu aktiv se významnou měrou promítá přístup k odpisům. Tento ukazatel je tedy nezbytné hodnotit velmi obezřetně, především ve vazbě na zjištěnou metodu odepisování (lineární, zrychlené). celková aktiva Doba obratu aktiv (ve dnech)= tržby Relativní vázanost stálých aktiv Podává informaci o relativní výkonnosti, s níž firma využívá fixních aktiv s cílem dosáhnout tržeb. Tento ukazatel měří, do jaké míry se daří zvyšovat objem tržeb bez dalšího rozšiřování kapacity měřené stálými aktivy. Je žádoucí tendencí, aby ukazatel v čase klesal, neboť jedině tehdy roste účinnost, zjednodušeně řečeno, podnik na stejném zařízení vyrobil větší objem tržeb. Ukazatel vyjadřuje, jaká částka tržeb byla vyprodukována z 1 Kč stálých aktiv a je měřítkem celkové produkční efektivnosti. Čím je ukazatel nižší, tím lépe: znamená to, že firma expanduje, aniž musí zvyšovat finanční zdroje. Problém může nastat v případě, když se v čitateli uvádí hodnota stálých aktiv v zůstatkové ceně, protože se ukazatel s počtem let zlepšuje (klesá) zcela automaticky, bez zásluhy podniku. Ukazatel je ovlivněn také odpisovou politikou podniku. Firma, která zvolila metodu zrychlených účetních odpisů bude vykazovat za jinak stejných podmínek jiné hodnoty tohoto ukazatele než firma, která používá lineární odpisy. Je třeba také dodat, že data čerpaná z rozvahy jsou poněkud zavádějící, protože odpisy a tudíž i zůstatková cena fixního majetku se odvozuje od historických (skutečných pořizovacích) cen, aniž se bere v úvahu vliv inflace. Proto musí být tento ukazatel interpretován velmi opatrně a vždy v kontextu s používanou účetní (odpisovou a oceňovací) politikou. stálá aktiva Relativní vázanost stálých aktiv (v%) =.100 tržby 28

Doba obratu pohledávek Je celkem shodně vyjadřován jako poměr průměrného stavu obchodních pohledávek a průměrných denních tržeb na faktury. Ukazatel ukazuje, kolik dní se majetek podniku vyskytuje ve formě pohledávek, resp. za jak dlouhé období jsou pohledávky v průměru spláceny doba inkasa pohledávek. Cílem ukazatele je stanovit průměrný počet dní, po něž naší odběratelé zůstávají dlužni, tj. dobu, která v průměru uplyne mezi prodejem na obchodní úvěr a přijetím peněz. Prodej na obchodní úvěr je nákladný, protože podnik přichází o úroky a navíc podstupuje riziko, že dlužník nezaplatí. Zásadně platí, že podnik by měl vybírat solventní a včas platící klienty, aby mu nevznikla potřeba překlenutí potřebné doby vlastním úvěrem od banky. obchodní pohledávky Doba obratu pohledávek (ve dnech) = denní tržby na obchodní úvěr 1.7.4 Ukazatele zadluženosti Poměrové ukazatele, využívané pro analýzu zadluženosti, bývají označovány jako ukazatele struktury zdrojů nebo jako ukazatele finanční nezávislosti. Informují o úspěšnosti práce managementu při získávání dodatečných zdrojů pro financování podniku. Podnik používá cizí kapitál s tím, že výnos, který se jím získá a také výnosnost celkového vložného kapitálu bude vyšší, než jsou náklady spojené s jeho použitím, tj. úrok placený z cizího kapitálu. Když si firma půjčuje peníze, slibuje je pravidelně splácet. Protože akcionáři dostanou jenom to, co zbude po vyplacení věřitelů, říká se, že dluh vytváří finanční páku. Cizí kapitál tedy vytváří tzv. pákový efekt, jde o tzv. pákový ukazatel (definovaný jako poměr celkového kapitálu a vlastního kapitálu). Používání cizích zdrojů ovlivňuje jak výnosnost kapitálu akcionářů, tak riziko. Akcionáře, kteří poskytují rizikový kapitál podniku, zajímá hlavně míra rizika a míra výnosnosti jimi vloženého kapitálu, proto je pro ně důležitá i informace o zadluženosti podniku. Čím je firma zadluženější, tím je finanční páka (a tudíž i ukazatel) vyšší. Jenomže příliš velká páka se může snadno zlomit a přivést podnik na mizinu. Příliš velká páka zvyšuje finanční riziko akcionářů, protože podnik je příliš zatížen splácením úroků a snadno se dostane do příznivé finanční situace, z níž vede cesta přes další půjčky. Kruh se stahuje, protože 29

získání nové půjčky v podmínkách finanční nestability je obtížné. Ve zdravém, finančně stabilním podniku může růst zadluženosti přispívat k celkové výnosnosti, a tím i k růstu tržní hodnoty firmy, což je hlavním zájmem vlastníků podniku. Naopak růstem zadluženosti podniku nad určitou únosnou mez dochází k růstu pravděpodobnosti jeho budoucích platebních obtíží. 1.7.5 Ukazatele likvidity Trvalá platební schopnost je jednou ze základních podmínek úspěšné existence podniku v podmínkách tržní ekonomiky, a proto nemůže být podnik jen rentabilní, ale současně musí disponovat dostatečnou hotovostí a ostatními likvidními aktivy (pohledávkami a zásobami), aby byl schopen v daný čas a v daném rozsahu dostát svým závazkům. Ukazatelé likvidity zjišťují platební schopnost, hospodářskou a finanční stabilitu podniku. Analýza likvidity bývá také nazývána rozborem platební schopnosti, neboli solventnosti podniku. Je tomu tak proto, že solventnost a likvidita spolu úzce souvisí. Schopnost podniku hradit své závazky (vyjadřované pojmy likvidita, solventnost) je jednou ze základních podmínek jeho existence, a proto patří analýza likvidity mezi klíčové charakteristiky finanční analýzy. Likvidita je měřítkem krátkodobé nebo okamžité solventnosti. Podmínkou solventnosti je, aby měl podnik část majetku vázánu ve formě, kterou může platit, tedy ve formě peněz, nebo alespoň ve formě pohotově přeměnitelné v peníze krátkodobé cenné papíry, šeky). Jinými slovy: podmínkou solventnosti je likvidita a okamžitá platební schopnost. Plně likvidní je tedy podnik tehdy, jestliže má dostatečnou výši peněžních prostředků (nebo jiného majetku rychle směnitelného v peníze). Jestliže tomu tak není, je solventní jen zčásti nebo je dokonce nesolventní. Nevýhodou poměrových ukazatelů likvidity je, že mají některé méně žádoucí vlastnosti. Krátkodobá aktiva i pasiva se totiž snadno mění, a proto mohou jejich poměry rychle ztratit svou aktuálnost. Relativně stálejší veličinou je čistý pracovní kapitál, který tak dovoluje posuzovat likviditu podniku v dlouhodobějším horizontu. Mezi nejčastěji užívané poměrové ukazatele likvidity patří [2]: Ukazatel běžné likvidity 30

Je měřítkem krátkodobé solventnosti podniku. Ukazatel ukazuje, kolikrát pokrývají běžná aktiva krátkodobé závazky společnosti, resp. Kolika jednotkami (Kč) oběžných aktiv je kryta jedna jednotka (1 Kč) krátkodobých závazků. Znamená to, kolikrát je podnik schopen uspokojit své věřitele, kdyby proměnil veškerá oběžná aktiva v daném okamžiku v hotovost. Tento ukazatel má význam především pro krátkodobé věřitele podniku a poskytuje jim cennou informaci, do jaké míry jsou jejich krátkodobé investice chráněny hodnotou majetku (aktiv), neboť věřitelé podstupují určité riziko, že jim závazky nebudou splaceny. V podmínkách českých podniků je obvykle jeho úroveň příznivější než u ostatních ukazatelů likvidity. Je to způsobeno skutečností, že jsou zde zahrnuty i zásoby, které však často nesplňují hledisko likvidity. Čím vyšší je hodnota ukazatele, tím je obecně pravděpodobnější zachování platební schopnosti. Vysoká hodnota tohoto ukazatele však může také vypovídat o negativních tendencích, např. při zhoršení odbytu výrobků podniku dochází k růstu zásob, které jako součást oběžného majetku zvyšují čitatel a tím také výši celého poměru. Dále ne všechna oběžná aktiva jsou stejné likvidní a některá jsou dokonce na peníze nepřeměnitelná (nikdo je od podniku z různých důvodů neodkoupí, např. pro jejich zastaralost, pro jejich nepoužitelnost jiném podniku apod.). Vypovídací schopnost ukazatele je omezena tím, že nepřihlíží ke struktuře oběžných aktiv z hlediska jejich likvidnosti a dále nebere v úvahu strukturu krátkodobých závazků z hlediska doby platnosti. Jestliže rostou krátkodobá pasiva rychleji než oběžná aktiva, ukazatel běžné likvidity se snižuje, a to může znamenat, že podnik má potíže s likviditou, což vede k dostatečnému získávání zdrojů v podobě bankovních půjček, či k odkládaní obchodních plateb. Je-li ukazatel příliš vysoký, znamená to neefektivní hospodaření se zásobami. Je třeba ale ukazatel posuzovat obezřetně, protože je-li ukazatel větší než 1 a oběžná aktiva i krátkodobé závazky klesnou o stejnou částku, dochází k růstu běžné likvidity, což však v praxi může znamenat, že tento ukazatel může výrazně růst i v období recese, kdy dochází k omezení provozní činnosti. oběžná aktiva Běžná likvidita = krátkodobé závazky Ukazatel pohotové likvidity 31

Ve snaze odstranit nevýhody vypovídací schopnosti předchozího ukazatele se konstruuje ukazatel, který z oběžných aktiv vylučuje zásoby a ponechává v čitateli jen peněžní prostředky (v hotovosti a na běžných účtech), krátkodobé cenné papíry a krátkodobé pohledávky (ty raději očištěné od těžko vymahatelných a pochybných, protože by neoprávněně zlepšovaly hodnotu ukazatele). Pohotová likvidita se rovněž označuje jako rychlý test. Tento poměr má vyšší vypovídací schopnost. Poměřuje jen tzv. pohotová oběžná aktiva ke krátkodobým závazkům. Z analytických důvodů se považuje za užitečné porovnávat běžnou a pohotovou likviditu. Podstatně nižší hodnota pohotové likvidity ukazuje nadměrnou váhu zásob ve struktuře aktiv podniku. Dále je užitečnější sledovat vývoj ukazatele v čase než porovnávat hodnotu ukazatele s jinými podniky. oběžná aktiva zásoby Pohotová likvidita = krátkodobé závazky Ukazatel okamžité likvidity Je nejpřísnějším ukazatelem likvidity. Měří schopnost uhradit krátkodobé závazky právě v tento okamžik. V čitateli jsou uvedeny likvidní prostředky 1.stupně, tj.peníze(v hotovosti a na běžných účtech) a jejich ekvivalenty, tj. volně obchodovatelné (krátkodobé) cenné papíry a šeky. V tržních ekonomikách se hodnota okamžité likvidity pohybuje v rozmezí hodnot 0,4 1. Okamžitá likvidita = peněžní prostředky krátkodobé závazky 1.8 ZPŮSOBY SROVNÁNÍ FINANČNÍCH UKAZATELŮ Je zřejmé, že z izolovaných hodnot primárních finančních ukazatelů nelze činit téměř žádné praktické závěry. Informační potenciál lze využít teprve jejich srovnáním s jinými hodnotami. Existují přitom dva základní způsoby srovnání prostorové (crosssectionalanalysis) a srovnání v časové řadě (time-series analysis). K dalším způsobům 32