Posouzení finanční situace zemědělského podniku metodami finanční analýzy

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Posouzení finanční situace zemědělského podniku metodami finanční analýzy Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Petra Kamínková Jan Slezák Brno 2011

ZADÁNÍ PRÁCE

Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucí mé bakalářské práce Ing. Petře Kamínkové za vstřícnost, ochotu, cenné rady a věcné připomínky během zpracování této práce. Dále bych chtěl poděkovat své rodině a přátelům, kteří mě podporovali po dobu vytváření bakalářské práce i celého mého studia.

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci napsal samostatně pod vedením vedoucí práce a veškeré zdroje informací jsou uvedeny v kapitole seznam literatury. V Brně dne 27. května 2011

Abstract Slezák, J. Assessment of the financial situation of an agricultural company using methods of financial analysis. Bachelor thesis. Brno: MENDELU in Brno, 2011. This bachelor thesis deals with the assessment of the financial situation of the company AGRO Jevišovice, a.s. for the fiscal period from 2005 to 2009 using methods of financial analysis. The thesis is divided into a literature search and a practical part. First part defines basic concepts, methods and indicators of the financial analysis. Selected methods are applied on the specific company in the practical part. Further, the overall financial situation is assessed, weaknesses of the management of the company are identified, recommendations to improve the existing situation are proposed and the risk of trading with the company is evaluated. The key findings of the work are finally summarized in the end. Keywords Financial analysis, horizontal and vertical analysis, financial ratios, prediction of financial crisis. Abstrakt Slezák, J. Posouzení finanční situace zemědělského podniku metodami finanční analýzy. Bakalářská práce. Brno: MENDELU v Brně, 2011. Bakalářská práce se zabývá posouzením finanční situace podniku AGRO Jevišovice, a. s. za účetní období 2005 aţ 2009 prostřednictví metod finanční analýzy. Práce je rozdělena na literární rešerši a praktickou část. První část definuje základní pojmy, metody a ukazatele finanční analýzy. V praktické části jsou vybrané metody aplikovány na konkrétní podnik. Dále je posouzena celková finanční situace podniku, identifikována slabá místa v hospodaření podniku, navrţena doporučení pro zlepšení stávajícího stavu a zhodnocena rizikovost obchodního styku s tímto podnikem. V závěru jsou pak finálně shrnuty všechny nejdůleţitější poznatky práce. Klíčová slova Finanční analýza, horizontální a vertikální analýza, poměrové ukazatele, ukazatele predikce finanční tísně.

10 Obsah Obsah 1 Úvod 14 2 Cíl práce a metodika 15 2.1 Cíl práce... 15 2.2 Metodika... 15 3 Literární rešerše 17 3.1 Úkoly a cíle finanční analýzy... 17 3.2 Uţivatelé finanční analýzy... 17 3.2.1 Interní uţivatelé... 18 3.2.2 Externí uţivatelé... 18 3.3 Zdroje informací pro finanční analýzu... 19 3.3.1 Rozvaha... 20 3.3.2 Výkaz zisku a ztráty... 21 3.4 Metody finanční analýzy... 21 3.5 Analýza absolutních ukazatelů...22 3.5.1 Horizontální analýza... 23 3.5.2 Vertikální analýza... 23 3.6 Analýza rozdílových ukazatelů...24 3.6.1 Čistý pracovní kapitál (ČPK)...24 3.7 Analýza poměrových ukazatelů...24 3.7.1 Ukazatele zadluţenosti... 25 3.7.2 Ukazatele likvidity... 27 3.7.3 Ukazatele rentability...29 3.7.4 Ukazatele aktivity... 30 3.8 Analýza soustav ukazatelů... 33 3.8.1 Du Pont rozklad... 33 3.8.2 Altmanovo Z-skóre...34 3.8.3 Model IN Index důvěryhodnosti... 35 3.8.4 Kralickův Quicktest...36

Obsah 11 Vlastní práce 38 3.9 Charakteristika společnosti... 38 3.10 Horizontální analýza... 40 3.10.1 Horizontální analýza aktiv... 40 3.10.2 Horizontální analýza pasiv... 41 3.10.3 Horizontální analýza výkazu zisku a ztráty... 42 3.11 Vertikální analýza... 43 3.11.1 Vertikální analýza aktiv... 43 3.11.2 Vertikální analýza pasiv... 45 3.11.3 Vertikální analýza výkazu zisku a ztráty... 46 3.12 Analýza čistého pracovního kapitálu... 46 3.13 Analýza poměrových ukazatelů... 47 3.13.1 Ukazatele zadluţenosti... 47 3.13.2 Ukazatele likvidity... 50 3.13.3 Ukazatele rentability... 51 3.13.4 Ukazatele aktivity... 53 3.14 Rozklad ukazatele ROA... 55 3.15 Rozklad ukazatele ROE... 56 3.16 Bankrotní modely... 57 3.16.1 Altmanovo Z-skóre... 57 3.16.2 Model IN95... 58 3.16.3 Model IN05... 59 3.17 Bonitní modely... 60 3.17.1 Kralickův Quicktest... 60 4 Diskuze výsledků 61 4.1 Shrnutí a diskuze finanční analýzy... 61 5 Doporučení a hodnocení 64 5.1 Návrhy na zlepšení slabých stránek hospodaření... 64 5.2 Návrhy na sníţení rizika pro potenciální dodavatele... 66 6 Závěr 68 7 Literatura 69

12 Seznam grafů Seznam grafů Graf 1 Horizontální analýza vybraných položek aktiv 40 Graf 2 Horizontální analýza vybraných položek pasiv 41 Graf 3 Vývoj hodnot jednotlivých výsledků hospodaření 42 Graf 4 Podíl jednotlivých položek aktiv na celkových aktivech 44 Graf 5 Podíl jednotlivých položek pasiv na celkových pasivech 45 Graf 6 Hodnoty čistého pracovního kapitálu ve sledovaném období 47 Graf 7 Znázornění hodnot ukazatelů likvidity 50 Graf 8 Srovnání vývoje ukazatelů ROA a ROE 52 Graf 9 Graf 10 Graf 11 Srovnání vývoje ukazatelů doby inkasa pohledávek a doby úhrady krátkodobých závazků 54 Znázornění podílu jednotlivých složek ROA na jeho celkové změně 55 Znázornění podílu jednotlivých složek ROE na jeho celkové změně 56 Graf 12 Znázornění vývoje hodnoty Altmanova Z-skóre 57 Graf 13 Znázornění vývoje hodnot modelu IN95 58 Graf 14 Znázornění vývoje hodnot modelu IN05 59 Graf 15 Znázornění vývoje hodnoty konečného kritéria hodnocení Kralickova Quicktestu 60

Seznam tabulek 13 Seznam tabulek Tab. 1 Interpretace hodnot Altmanova Z-skóre 34 Tab. 2 Interpretace hodnot indexu IN95 35 Tab. 3 Interpretace hodnot indexu IN05 36 Tab. 4 Bodování hodnot ukazatelů Kralickova Quicktestu 37 Tab. 5 Čistý pracovní kapitál 46 Tab. 6 Ukazatele zadluženosti 48 Tab. 7 Závazky po lhůtě splatnosti 49 Tab. 8 Ukazatele likvidity 50 Tab. 9 Pohledávky po lhůtě splatnosti 51 Tab. 10 Ukazatele rentability (v %) 51 Tab. 11 Ukazatele obratovosti aktiv 53 Tab. 12 Ukazatele doby obratu aktiv (ve dnech) 53 Tab. 13 Logaritmický rozklad ROA (v %) 55 Tab. 14 Logaritmický rozklad ROE (v %) 56

14 Úvod 1 Úvod Finanční analýza, jak jiţ její název napovídá, slouţí ke zhodnocení finančního zdraví podnikatelských subjektů. Jedná se o ucelený soubor analytických postupů a nástrojů k vytvoření výstupů z informací obsaţených v účetnictví podniku. Znát skutečnou finanční situaci podniku je velmi důleţité v prvé řadě pro jeho majitele a vedoucí pracovníky, kteří rozhodují o uţití finančních prostředků, a tím i o celkové efektivnosti podniku. Pouze podnik, který efektivně pouţívá své zdroje, můţe dlouhodobě úspěšně fungovat v dnešním konkurenčním prostředí. Znalost finanční situace podniku je důleţitá i pro všechny subjekty, které do něho vkládají své finanční prostředky nebo s ním spolupracují. Tyto subjekty usilují o spolehlivé zhodnocení svých investic a vkladů nebo o dlouhodobou bezproblémovou spolupráci. Jedná se především o banky, investory, akcionáře, dodavatele a odběratele. Díky tomuto širokému rozsahu uţivatelů se finanční analýza stala jedním z nejvíce uţívaných nástrojů v podnikatelské praxi. Obsahem finanční analýzy není pouze výčet všech jejích ukazatelů, ale především jejich věcná interpretace. Ta se můţe lišit podle uţivatelů finanční analýzy a jejich zamýšlených cílů. Finanční analýza nám poskytuje ucelený přehled o finanční situaci podniku, jejím historickém vývoji i současnosti, silných a slabých stránkách v hospodaření, vývojových trendech i predikci moţného budoucího stavu podniku. Námět tématu mé bakalářské práce vznik v průběhu vykonávání mé povinné školní praxe v roce 2009. Svoji praxi jsem vykonal ve společnosti VFS Trading s.r.o., která se zabývá prodejem osiva a chemických přípravků zemědělským podnikům a následným odkupem a prodejem komodit. Během mé praxe ji kontaktovala společnost AGRO Jevišovice, a.s. s nabídkou obchodní spolupráce. V souvislosti s touto společností se v té době objevovala řada informací, které naznačovaly její zhoršující se finanční situaci. Společnost VFS Trading s.r.o. podniká v oboru zemědělství, který patří v současnosti mezi jedno z nejrizikovějších odvětví v České republice. Protoţe společnost čelí zhoršující se platební morálce svých odběratelů, začala věnovat větší pozornost hodnocení finanční stability a důvěryhodnosti potenciálních obchodních partnerů. Z tohoto důvodu jsem s výkonným ředitelem společnosti VFS Trading s.r.o. panem Ing. Petrem Kubalíkem konzultoval moţnost zpracování bakalářské práce na téma zhodnocení finanční situace společnosti AGRO Jevišovice, a.s. metodami finanční analýzy tak, aby výstupy z mé práce mohly být vyuţity společností VFS Trading s.r.o. k objektivnímu posouzení rizik obchodování s tímto subjektem.

Cíl práce a metodika 15 2 Cíl práce a metodika 2.1 Cíl práce Cílem bakalářské práce je zhodnotit finanční situaci zemědělského podniku AGRO Jevišovice, a.s pomocí metod finanční analýzy. Jednotlivé ukazatele, nástroje a modely finanční analýzy budou v práci nejprve teoreticky popsány a následně prakticky pouţity. Dle výsledků finanční analýzy budou identifikována slabá místa v hospodaření podniku a na jejich základě navrhnuta opatření vedoucí ke zlepšení finanční situace podniku. Dílčím cílem práce je posoudit rizikovost obchodního styku s tímto podnikatelským subjektem z pohledu dodavatele a navrhnout opatření pro minimalizaci tohoto rizika. 2.2 Metodika Bakalářská práce je rozdělena na literární rešerši a vlastní práci. V literární rešerši jsou popsány základní principy a pojmy související s finanční analýzou. Jedná se především o určení úkolů a cílů, uţivatelů, zdrojů informací, metod a modelů finanční analýzy. Vlastní práce obsahuje základní informace o zkoumaném podniku a praktickou aplikaci vybraných metod a postupů finanční analýzy. Jedná se zejména o výpočty jednotlivých ukazatelů, pouţití daných modelů a následnou interpretaci jejich věcného významu, případně u vybraných ukazatelů jejich komparace s průměrnými hodnotami odvětví. Práce se zaměřuje na pouţití elementárních metod technické finanční analýzy a je sestavena z pozice externího uţivatele. Zdrojem primárních dat jsou účetní závěrky společnosti z účetních období 2005 aţ 2009 veřejně dostupné v obchodním rejstříku. Aplikované ukazatele a modely: 1. Analýza absolutních ukazatelů 1.1. Horizontální analýza 1.2. Vertikální analýza 2. Analýza rozdílových ukazatelů 3. Analýza poměrových ukazatelů 3.1. Ukazatele zadluţenosti 3.2. Ukazatele likvidity 3.3. Ukazatele rentability 3.4. Ukazatele aktivity 4. Analýza pyramidových soustav ukazatelů 4.1. Rozklad rentability celkového vloţeného kapitálu 4.2. Rozklad rentability vlastního kapitálu

16 Cíl práce a metodika 5. Modely predikce finanční tísně 5.1. Bonitní modely 5.1.1. Kralickův Quicktest 5.2. Bankrotní modely 5.2.1. Altmanovo Z-skóre 5.2.2. Modely IN95 a IN05 Na základě vypočtených hodnot ukazatelů je zhodnocena celková finanční situace podniku a sestaveny návrhy pro zlepšení slabých stránek hospodaření podniku. V neposlední řadě jsou navrţeny opatření a nástroje pro sníţení rizikovosti obchodního styku s touto společností pro potenciální dodavatele.

Literární rešerše 17 3 Literární rešerše 3.1 Úkoly a cíle finanční analýzy Protoţe je finanční analýza velmi často pouţívaným nástrojem v podnikatelské praxi, jsou její teoretické základy popsány mnohými autory. Tito se ne vţdy shodují v popisu úkolů a cílů finanční analýzy. Vybrané definice jsou obsahem následujícího textu. Úkolem finanční analýzy je především zhodnocení finanční situace dané společnosti. Přestoţe vychází z minulosti, dokáţe zároveň poskytovat základ pro tvorbu podnikatelských záměrů (finančních plánů) pro příští období. Finanční analýza je spojnicí mezi finančním účetnictvím, z kterého získává potřebná data, a finančním plánováním zobrazujícím budoucí odhadovaný vývoj společnosti. (Ţivělová, 2008) Finanční analýza představuje systematický rozbor získaných dat, která jsou obsaţena především v účetních výkazech. Finanční analýzy v sobě zahrnují hodnocení firemní minulosti, současnosti a předpovídání budoucích finančních podmínek. (Růčková, 2010, str. 9) Nejdůleţitějším úkolem finanční analýzy je vytěţit z účetních výkazů a dalších dostupných zdrojů relevantní informace, zhodnotit finanční zdraví podniku, jeho silné a slabé stránky a připravit podklady pro rozhodnutí v oblasti řízení podniku. (Sedláček, 2009) Smyslem finanční analýzy je posoudit finanční hospodaření. Finanční analýza je jedním z nejdůleţitějších nástrojů finančního řízení a výchozím bodem k sestavení finančního plánu. Existují různé cílové skupiny uţivatelů finanční analýzy, které společně s poţadovaným cílem určují pouţité metody a zdroje informací. Obecně lze říci, ţe úkolem finančních analýz je posouzení finančního zdraví společnosti v následujících čtyřech krocích: Posouzení situace podniku vybranými ukazateli. Podrobný souhrnný rozbor ukazatelů z předchozího kroku. Identifikování a analýza negativních jevů (= slabých stránek). Zlepšovací návrhy a zhodnocení rizika. 3.2 Uživatelé finanční analýzy (Růčková, 2010) Uţivatelé finanční analýzy usilují o informace popisující finanční situaci podniku, se kterým různými cestami přicházejí do kontaktu. Jedná se především o podnikové manaţery, ale také o akcionáře, věřitele a další uţivatele. Jejich celkový výčet je velmi rozsáhlý, obecně je však lze rozdělit na dvě skupiny a to na interní uživatele a externí uživatele. (Grünwald, Holečková, 2007)

18 Literární rešerše 3.2.1 Interní uživatelé Majitelé firmy Posuzují pomocí finančních analýz, jak jsou jimi investované prostředky v podniku zhodnocovány a vyuţívány. K tomu slouţí především ukazatele rentability, ukazatele vývoje trţní hodnoty a perspektivy podniku. Tyto pomáhají hodnotit i práci managementu podniku. (Ţivělová, 2008) Manažeři Pouţívají získané informace především pro dlouhodobé a operativní finanční řízení podniku. Informace z finančních analýz zobrazují zpětnou vazbu mezi řídícím rozhodnutím a jeho praktickým důsledkem. Mezi řídící rozhodnutí patří zejména rozhodování při získávání finančních zdrojů, vytváření optimální majetkové struktury a jejího financování, rozdělování zisku nebo úhrada ztráty a podobně. (Grünwald, Holečková, 2007) Zaměstnanci podniku Usilují především o perspektivu a jistotu zaměstnání, proto mají zájem na hospodářské a finanční stabilitě svého zaměstnavatele. Špatná finanční situace zaměstnavatele často vede k neschopnosti vyplácet zaměstnancům mzdu. (Kislingerová, 2007) 3.2.2 Externí uživatelé Investoři (akcionáři a další) Poskytují podniku kapitál. Na základě získaných údajů rozhodují, zda do daného podniku investují, k čemuţ jim slouţí především ukazatele míry rizika a výnosu spojených s investicí. Poté zjišťují, jak podnik nakládá s prostředky, které mu poskytli. (Kislingerová, 2007) Banky Vyuţívají informace z finančních analýz k rozhodnutím o poskytování úvěrů. Banky posuzují tzv. bonitu dluţníka, od které se odvíjí, zda a za jakých podmínek bude úvěr poskytnut. Zejména se hodnotí struktura a financování majetku podniku a ziskovost podniku. (Grünwald, Holečková, 2007) Obchodní partneři Jsou subjekty, mezi které patří odběratelé a dodavatelé. Odběratelé neboli zákazníci společnosti mají zájem především na dlouhodobé spolupráci, a tudíţ i na dlouhodobé stabilitě podniku. V případě špatné finanční situace, která by vedla aţ k zastavení nebo omezení výroby, by odběrateli mohly nastat potíţe se zajišťováním své vlastní výroby. (Ţivělová, 2008) Dodavatelé neboli obchodní věřitelé se zajímají především o schopnost podniku v budoucnu uhradit splatné závazky, jedná se zde tedy především o krátkodobou prosperitu. Dlouhodobí dodavatelé, kteří usilují o trvalé obchod-

Literární rešerše 19 ní kontakty a zabezpečení odbytu u perspektivního zákazníka, svůj zájem směřují také na hodnocení dlouhodobé stability podniku. (Grünwald, Holečková, 2007) Těţištěm pozornosti dodavatelů je zejména schopnost podniku hradit své závazky, která je charakterizována především ukazateli solventnosti, likvidity a zadluţenosti. (Kislingerová, 2007) Konkurenti Získané informace uţívají k srovnávání vlastních podniků s podobnými podniky nebo s úrovní celého odvětví. K srovnání dochází především v oblasti výsledku hospodaření, rentability, ziskové marţe, trţeb, výši a obratu zásob a podobně. (Grünwald, Holečková, 2007) Stát a státní orgány Shromaţďují účetní data podniků za účelem utváření hospodářské politiky, tvorbu souhrnných statistik, provádění kontroly daňových a jiných odvodových povinností atd. (Ţivělová, 2008) Další uživatelé Uţivatelé, kteří nebyli jmenování v předcházejícím výčtu, tvoří rozsáhlou skupinu, do které můţeme zařadit například širokou veřejnost, novináře, univerzity, odborové svazy, analytiky a daňové poradce atd. (Grünwald, Holečková, 2007) 3.3 Zdroje informací pro finanční analýzu Volba zdrojů, ze kterých jsou čerpány vstupní data pro tvorbu finanční analýzy, podstatně ovlivňuje kvalitu a úspěšnost celé finanční analýzy. Zdroje by měly poskytnout vstupní data, která jsou nejenom kvalitní, ale i komplexní. Základní data jsou ve většině případů čerpána z účetních výkazů. (Růčková, 2010) Účetní výkazy se dělí na dvě základní skupiny: finanční účetní výkazy a vnitropodnikové účetní výkazy. Finanční účetní výkazy jsou nejčastějším základem pro finanční analýzy, neboť jde o veřejně dostupné informace, které jsou ze zákona 1 kaţdoročně zveřejňovány všemi účetními jednotkami zapsanými v obchodním rejstříku. Díky tomu jsou zdrojem informací především pro externí uţivatele. Poskytují přehled o stavu, struktuře a financování majetku, tvorbě a pouţití výsledku hospodaření. Vnitropodnikové účetní výkazy vycházejí z vlastních vnitřních potřeb kaţdého podniku bez stanovené zákonné úpravy. Sestavují se s vyšší frekvencí a s podrobnějším obsahem, coţ značně přispívá k zpřesňování výsledků finanční analýzy. Ve většině případů ovšem nejsou zveřejňovány, a proto je mohou pouţívat pouze interní uţivatelé. (Růčková, 2010) Základním zdrojem vstupních dat pro finanční analýzu je účetní závěrka. Ta se zpravidla skládá z účetních výkazů, jako jsou rozvaha, výkaz zisku a ztráty, případně i přehled o peněţních tocích (výkaz cash flow). Další součástí účetní 1 Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, 21a

20 Literární rešerše závěrky je příloha k účetní závěrce. Příloha obsahuje údaje o příslušné účetní jednotce, zvolené účetní metody, zásady, způsoby oceňování a další doplňující informace. Významným zdrojem vstupních dat můţe být i výroční zpráva, která poskytuje informace o majetkové, finanční a důchodové situaci podniku. Pro podniky vyplývá z obchodního zákoníku za určitých podmínek povinnost nechat účetní závěrku a výroční zprávu ověřit nezávislým auditorem 2. Cílem auditu je ověření, zda zobrazuje věrně a skutečně finanční situaci. Účetní závěrka a výroční zpráva včetně výroku auditora podléhají tzv. zveřejňovací povinnosti, jejíţ podmínky jsou stanoveny v zákoně o účetnictví 3. (Růčková, 2010; Grünwald, Holečková, 2007; Kislingerová, 2004) Před samotným zpracováním finanční analýzy je nutné brát v úvahu některé slabé stránky zdrojových účetních výkazů. Tyto nedostatky totiţ mohou vést k nepřesným výsledkům provedené analýzy. Mezi nejčastější nedostatky patří: sezónní výkyvy během roku brání zobrazení celoročních průměrných hodnot v účetních výkazech, změny v legislativě (změny obchodního práva, fiskální politiky, zdravotního a sociálního pojištění), měnící se míra inflace, změny ekonomického prostředí (změny úrokových sazeb, mezd, změny v celých odvětvích), chybějící údaje znemoţňují srovnání s podobnými podniky, s odvětvovými hodnotami nebo s výsledky z minulých období, nemoţnost přímo zachytit nepeněţní faktory, odlišné metody a pravidla účtování vedoucí k nemoţnosti porovnávání účetních výkazů nebo ke zkreslení výsledků. (Sedláček, 2009) Základními účetními výkazy pro získání vstupních dat pro finanční analýzu jsou především: rozvaha, výkaz zisku a ztráty. 3.3.1 Rozvaha (Růčková, 2010) Je účetní výkaz, který zobrazuje bilanční formou stav aktiv a pasiv k určitému datu (zpravidla k poslednímu dni účetního období pokud účetní jednotka nestanoví jinak) v peněţním vyjádření. Aktiva představují majetek podniku a pasiva zdroje pouţité k jeho financování. Rozvaha poskytuje věrný obraz majetkové 2 Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, 20 3 Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, 21a

Literární rešerše 21 situace podniku, zdrojů financování a finanční situace podniku. Struktura rozvahy je závazně stanovena Ministerstvem financí. Díky tomu je práce s tímto účetním výkazem mnohem snazší a umoţňuje srovnávání jednotlivých firem nebo tvorbu oborových analýz. (Růčková, 2010) Při tvorbě rozvahy si podniky mohou zvolit různé metody a zásady, které vedou k vzniku nedostatků, které je třeba při sestavování finanční analýzy zohlednit. Jedním z takovýchto nedostatků je zobrazení nepřesné současné hodnoty majetku podniku. K tomuto přispívá především odepisování hodnoty majetku, které nevyjadřuje jeho skutečné stárnutí a reálné opotřebení. (Ţivělová, 2008) 3.3.2 Výkaz zisku a ztráty Výkaz zisku a ztráty informuje o úspěšnosti podnikatelské činnosti podniku. Pro dané období zobrazuje vztah mezi výnosy a náklady spojenými s jejich vytvořením. Je sestavován podle tzv. principu akruálního účetnictví, kdy se ve spojitosti s tvorbou výnosů za ně povaţují všechny peněţní částky vyfakturované z veškerých činností podniku v daném období bez ohledu na to, zda byly v daném období také zinkasovány. Náklady jsou pak peněţní částky určené na získání výnosů v daném období, i kdyţ nemusely být skutečně v daném období uhrazeny. (Kislingerová, 2007) Náklady a výnosy tedy neodpovídají skutečným hotovostním tokům, kterými jsou příjmy a výdaje podniku. Rovněţ tak výsledný čistý zisk neodpovídá čisté hotovosti získané hospodařením podniku. V České republice je pro výkaz zisku a ztráty stanoveno stupňovité uspořádání na část: provozní, finanční a mimořádnou. (Kislingerová, 2007) 3.4 Metody finanční analýzy V současnosti máme na výběr celou řadu metod pro hodnocení finanční situace podniku. K jejich kvantitě i kvalitě přispěl zejména rozvoj matematických, statistických a ekonomických věd. Při volbě vhodných metod pro danou finanční analýzu je třeba drţet se několika základních principů: Účelnost při výběru vhodných metod se vţdy musí brát zřetel především na poţadovaný cíl analýzy. Poţadovaný cíl je nejčastěji ovlivněn uţivatelem, pro kterého je analýza sestavována. Nákladnost hloubka a rozsah analýzy úměrně zvyšuje náklady na její tvorbu (časové i finanční). Spolehlivost vyšší spolehlivosti je dosaţeno především důslednou kontrolou správnosti a spolehlivosti vstupních dat pro analýzu, neboli kvalitnějším vyuţitím dat. (Růčková, 2010)

22 Literární rešerše Základním prvkem všech metod finanční analýzy jsou finanční ukazatele. Finanční ukazatele jsou číselnou charakteristikou ekonomické činnosti podniku neboli formalizované zobrazení hospodářských procesů. V současnosti jich existuje nepřeberné mnoţství a jsou členěny podle různých kritérií do řady skupin. Pouţití konkrétních ukazatelů pro danou finanční analýzu musí předně vycházet z účelu, cíle a cílových uţivatelů finanční analýzy. (Růčková, 2010) Současná ekonomie rozlišuje dva přístupy k hodnocení ekonomických procesů: fundamentální (kvalitativní) analýzu a technickou (kvantitativní) analýzu. (Sedláček, 2008) Fundamentální analýza vychází ze znalosti ekonomických i mikroekonomických procesů a především jejich vzájemných souvislostí. Analytik zpracovává kvalitativní informace o podniku metodami zaloţenými na odborném odhadu, empirických a teoretických znalostech, namísto pouţití algoritmizovaných postupů. Výstupem je nejčastěji hodnocení vlivu vnějšího a vnitřního prostředí podniku, hodnocení fáze ţivota podniku nebo podnikových cílů. (Sedláček, 2008) Technická analýza naopak zpracovává vstupní data pomocí algoritmizovaných metod, jako jsou například matematické či matematicko-statistické postupy, a následně dochází k zhodnocení výsledných hodnot z ekonomického hlediska. Finanční analýzu je moţno zařadit do skupiny technické analýzy, neboť pouţívá především matematických postupů. (Růčková, 2010) Pro finanční analýzu se v zásadě pouţívají dvě skupiny metod elementární metody a vyšší metody. Vyšší metody nemají univerzální pouţití, vyţadují hlubší teoretické znalosti a nákladné programové vybavení, proto jsou většinou vyuţívány pouze specializovanými společnostmi. Finanční analýza tvořená elementárními metodami vychází ze vstupních dat tvořených převáţně poloţkami účetních výkazů nebo údaji z nich odvozených. (Růčková, 2010) Elementární metody finanční analýzy se nejčastěji dělí do těchto skupin: 1. analýza absolutních (stavových) ukazatelů, 2. analýza rozdílových ukazatelů, 3. analýza poměrových (intenzivních) ukazatelů, 4. analýza soustav ukazatelů. 3.5 Analýza absolutních ukazatelů (Sedláček, 2009) Analýza absolutních ukazatelů představuje tzv. horizontální a vertikální rozbor finančních výkazů. Oba postupy vycházejí z dat v absolutním vyjádření (měří rozměr určitých jevů) obsaţených v účetních výkazech. Jedná se o velmi podstatnou část finanční analýzy, která umoţňuje data z účetních výkazů názorněji zobrazit v určitých relacích a souvislostech. (Kislingerová, Hnilica, 2008)

Literární rešerše 23 Horizontální a vertikální analýza identifikuje klíčové okamţiky ve vývoji finanční situace na pozadí událostí v hospodářském prostředí a ţivotě podniku. (Grünwald, Holečková, 2007, str. 147) 3.5.1 Horizontální analýza Horizontální analýza (analýza trendů) zobrazuje vývoj zkoumané veličiny v čase. Určuje, o kolik jednotek případně procent se daná poloţka změnila nejčastěji vzhledem k předcházejícímu období. (Růčková, 2010) K určení meziročních změn daných poloţek finančních výkazů se uţívá různých indexů nebo diferencí. Diference (rozdíly) vyjadřují, o kolik jednotek se daná poloţka změnila, a jsou vyjádřeny v absolutních číslech. Indexy tuto změnu vyjadřují v procentech, a jedná se tedy o relativní změnu. (Kislingerová, Hnilica, 2008) Konkrétní výpočty mohou být provedeny podle následujících vzorců: Absolutní změna U t U (1) t 1 Re U U U t t 1 lativní změna (2) Kde Ut je hodnota daného ukazatele v čase t a Ut-1 je hodnota daného ukazatele v předcházejícím období. Pro vyjádření relativní změny v procentech je třeba výslednou hodnotu vynásobit stem. (Dluhošovská, 2008) 3.5.2 Vertikální analýza Vertikální analýza (procentní rozbor) zobrazuje vnitřní strukturu finančního výkazu a často bývá také nazývána analýzou komponent nebo struktury. Jednotlivé poloţky vstupních finančních výkazů jsou vyjádřeny v poměru k relevantní veličině nejčastěji sumě aktiv nebo pasiv. Následně je poté za pomoci této metody moţno určovat změny vzhledem k předcházejícím obdobím nebo srovnávat daný podnik s podobnými subjekty v odvětví. (Růčková, 2010) Výpočet poměru dané poloţky k zvolené relevantní veličině se provádí podle následujícího vztahu: t 1 Ui P rocentní podíl 100 (3) U i Kde Ui vyjadřuje velikost dané poloţky a i U sumu hodnot poloţek daného celku neboli vztaţnou veličinu. (Kislingerová, Hnilica, 2008)

24 Literární rešerše 3.6 Analýza rozdílových ukazatelů Rozdílové ukazatele jsou důleţitými nástroji finanční analýzy. Slouţí k posouzení finanční situace podniku s orientací na jeho likviditu. Zpravidla bývají označovány jako fondy finančních prostředků nebo zkráceně finanční fondy. Fond můţeme chápat jako souhrn nebo rozdíl určitých poloţek aktiv a určitých poloţek pasiv. (Sedláček, 2009) 3.6.1 Čistý pracovní kapitál (ČPK) 4 Jeden z nejvýznamnějších rozdílových ukazatelů. Bývá téţ označován jako provozní kapitál a je tvořen rozdílem oběţného majetku a krátkodobých cizích zdrojů. Hlavním významem ukazatele je posouzení platební schopnosti podniku neboli jeho likvidity. ČPK vyjadřuje oběţný majetek financovaný dlouhodobým kapitálem. A v případě, ţe má kladnou hodnotu, bývá označován pojmem finanční polštář a jedná se o prostředky slouţící k financování běţného chodu podniku. (Knápková, Pavelková, 2010) ČPK Oběžný majetek Cizí kapitál krátkodobý (4) (Knápková, Pavelková, 2010) 3.7 Analýza poměrových ukazatelů Poměrové ukazatele jsou bezesporu základním nástrojem finanční analýzy. Díky jednoduchosti a rychlosti jejich pouţití se jedná o v praxi nejvíce vyuţívané nástroje pro analyzování účetních výkazů. Podstatou kaţdého poměrového ukazatele je podíl dvou různých poloţek rozvahy, výkazu zisku a ztráty nebo výkazu cash flow. (Knápková, Pavelková, 2010) Poměrové ukazatele jsou komplexním nástrojem finanční analýzy, a dokáţí tak posoudit veškeré sloţky výkonnosti daného podniku. Výběr konkrétních poměrových ukazatelů, jejich uspořádání a konstrukce jsou ovlivněny cílem analýzy a okruhem uţivatelů, pro které je analýza zpracovávána. (Kislingerová, 2007) Nejčastěji uspořádávají do následujících skupin podle jednotlivých oblastí hodnocení hospodaření a finančního zdraví podniku: ukazatele zadluţenosti, ukazatele likvidity, ukazatele rentability, ukazatele aktivity. (Knápková, Pavelková, 2010) 4 Ang. net working capital

Literární rešerše 25 V podnikové praxi se poměrové ukazatele staly velmi pouţívaným nástrojem zejména kvůli těmto pozitivním vlastnostem: S jejich pomocí je moţné analyzovat vývoj finanční situace dané společnosti v čase (tzv. trendová analýza). Umoţňují snadné srovnání daného podniku s podobnými společnostmi v odvětví (tzv. komparativní analýza). Jsou vstupními údaji pro sloţitější matematické modely (tzv. soustavy ukazatelů), které umoţňují prohloubit a zpřesnit výsledky finanční analýzy. Mezi hlavní nedostatky poměrových ukazatelů patří neschopnost zkoumané jevy vysvětlit. Naopak slouţí k identifikaci míst vyţadujících hlubší analýzu a následnou interpretaci jejich příčin. (Sedláček, 2009) 3.7.1 Ukazatele zadluženosti 5 Zadluţenost pro podnik znamená, ţe financuje aktiva z cizích zdrojů. Tento způsob financování ovlivňuje jak výnosnost, tak rizikovost podnikání. Financování z cizích zdrojů se vyznačuje především niţší cenou ve srovnání se zdroji vlastními, proto je také velmi rozšířené. Niţší cena je způsobena tzv. daňovým štítem neboli moţností započítat úrokové náklady do daňově uznatelných nákladů. (Kislingerová, 2007) Ukazatele zadluţenosti slouţí jako indikátory výše rizika, jenţ podnik nese při daném poměru a struktuře vlastního kapitálu a cizích zdrojů. Je zřejmé, ţe čím vyšší zadluţenost podnik má, tím vyšší riziko na sebe bere, protoţe musí být schopen své závazky splácet bez ohledu na to, jak se mu právě daří. (Knápková, Pavelková, 2010, str. 83) Základním prvkem analyzování zadluţenosti je nalezení optimálního poměru mezi vlastním a cizím kapitálem tzv. kapitálová struktura. Ta je významným ukazatelem finančního zdraví podniku. Obecně platí, ţe pro akcionáře i věřitele riziko roste společně s rostoucím podílem cizího kapitálu na celkovém kapitálu. Ovšem pokud jsou cizí zdroje podnikem efektivně vyuţívány, mohou přispívat k růstu rentability a trţní hodnoty podniku. (Růčková, 2010) Pro účely analýzy zadluţenosti podniku je vhodné určit objem majetku pořízený společností prostřednictvím leasingu. Tento majetek se totiţ neobjeví v aktivech uvedených v rozvaze, a tak můţe dojít ke zkreslení skutečné zadluţenosti podniku. (Kislingerová, Hnilica, 2008) Celková zadluženost 6 Celková zadluţenost je základním ukazatelem zadluţenosti podniku. Jedná se o poměr celkových závazků k celkovým aktivům. Ukazatel bývá rovněţ nazýván ukazatel věřitelského rizika. Případný růst tohoto ukazatele značí růst rizika pro 5 Ang. leverage ratios 6 Ang. dept ratio

26 Literární rešerše věřitele, proto věřitelé pozitivně vnímají jeho niţší hodnotu. (Růčková, 2010; Sedláček, 2009) Řada autorů odborné literatury uvádí doporučenou hodnotu celkové zadluţenosti v rozmezí 30 aţ 60 %. Nicméně je nutné tento ukazatel posuzovat společně s rentabilitou, strukturou cizího kapitálu a odvětvím, ve kterém se daný podnik nachází. (Knápková, Pavelková, 2010) Koeficient samofinancování 7 cizí kapitál Celková zadluženost (5) celková aktiva (Sedláček, 2009) Jedná se o doplněk k ukazateli celkové zadluţenosti. Součet koeficientu samofinancování a celkové zadluţenosti dává hodnotu 1. Vyjadřuje, jakou měrou je majetek podniku financován akcionáři neboli finanční nezávislost podniku. Koeficient zadluženosti 8 vlastní kapitál Koeficient samofinancování (6) celková aktiva (Růčková, 2010) Pro tento ukazatel opět platí, ţe jeho rostoucí hodnota vyjadřuje rostoucí riziko pro věřitele. Pro účely finanční analýzy se často vyuţívá i jeho převrácená hodnota, která vyjadřuje míru finanční samostatnosti podniku. Úrokové krytí 9 cizí kapitál Koeficient zadluženosti (7) vlastní kapitál (Sedláček, 2009) Hodnotí zadluţenost podniku pomocí jeho schopnosti splácet dluhy, neboť vyjadřuje kolikrát je zisk podniku vyšší neţ placené úroky. V případě, ţe podnik vytváří zisk pouze v dostatečné výši pro splácení úroků věřitelům a na vlastníky či akcionáře jiţ nic nezbývá, má hodnotu 1. Doporučená hodnota tohoto ukazatele je 5 a více. V případě, ţe podnik není schopen splácet úrokové platby ze svého zisku, můţe se jednat o náznak blíţícího se úpadku podniku. (Knápková, Pavelková, 2010; Růčková, 2010) 7 Ang. equity ratio 8 Ang. dept to equity ratio 9 Ang. interest coverage

Literární rešerše 27 Ukazatel podkapitalizování EBIT Úrokové krytí (8) nákladové úroky (Knápková, Pavelková, 2010) Vyjadřuje míru financování stálých aktiv dlouhodobým kapitálem. Jeho hodnota by měla být vyšší neţ 1, neboť je ţádoucí, aby podnik kryl dlouhodobý majetek dlouhodobým kapitálem, dochází tak k zvyšování stability podniku. Ukazatel podkapitalizování dlouhodobé závazky vlastní kapitál (9) stálá aktiva 3.7.2 Ukazatele likvidity (Ţivělová, 2008) Ukazatele likvidity poskytují informace o moţnostech podniku včas splácet své závazky pomocí vztahu mezi oběţnými aktivy a krátkodobými závazky. (Blaha, Jindřichovská, 2006) Pro pochopení ukazatelů likvidity je třeba definovat význam základních pojmů: Likvidita podniku vyjadřuje jeho schopnost přeměnit aktiva na finanční prostředky a včas s nimi krýt všechny splatné závazky. To je nezbytné především pro dlouhodobou existenci podniku. (Kislingerová, 2007) Likvidnost představuje obtíţnost přeměny majetku podniku do hotovostní formy, kterou je moţné uhradit závazky. (Kislingerová, 2007) Solventnost pro podnik znamená schopnost hradit své dluhy v době splatnosti, čímţ představuje základní podmínku pro existenci podniku. Podmínkou solventnosti je likvidita podniku, neboli včasné vlastnictví majetku, kterým je moţné zaplatit závazky. (Sedláček, 2009) Ukazatele likvidity v podstatě poměřují to, čím je moţno platit (čitatel), s tím, co je nutno zaplatit (jmenovatel). Podle toho, jakou míru jistoty povaţujeme od tohoto měření, dosazujeme do čitatele majetkové sloţky s různou likvidností. (Knápková, Pavelková, 2010, str. 89) Likvidita je v přímém protikladu s rentabilitou. Aby byl podnik likvidní, musí vázat část prostředků v krátkodobých majetkových částech, které neprodukují ţádný zisk, a proto sniţují rentabilitu. Z tohoto důvodu vlastníci podniku preferují niţší úroveň likvidity. Naopak v zájmu věřitelů, zákazníků a dodavatelů je její vyšší úroveň, která vede k stabilitě ve splácení závazků. Optimální hodnotu likvidity podniku nejvíce ovlivňuje jeho pozice na trhu, vliv vnějšího ekonomického prostředí a příslušnost k danému odvětví. (Kislingerová, 2007)

28 Literární rešerše Běžná likvidita 10 Bývá téţ označována jako likvidita III. stupně a určuje, kolikrát oběţná aktiva převyšují krátkodobé cizí zdroje. Výslednou hodnotu ovlivňuje především struktura zásob (prodejnost zásob), jejich reálné ocenění a struktura pohledávek (nedobytné pohledávky, pohledávky po lhůtě splatnosti). Nejčastěji se doporučuje hodnota tohoto ukazatele v rozmezí 1,5 aţ 2,5. Při niţších hodnotách je obrat krátkodobých cizích zdrojů vyšší neţ obrat oběţných aktiv. Vyšší hodnoty ukazatele naopak značí neefektivní hospodaření s oběţnými aktivy a drahé financování podniku. Pohotová likvidita 11 oběžná aktiva Běžná likvidita (10) krátkodobé cizí zdroje (Knápková, Pavelková, 2010) Jedná se o zpřesnění předchozího ukazatele pomocí vyloučení zásob z oběţných aktiv z důvodu jejich nejmenší likvidnosti. Bývá často označována jako likvidita II. stupně. Pro finanční analýzu je důleţitý rozdíl běţné a pohotové likvidity, který zobrazuje váhu zásob v podnikovém majetku. S velkým rozdílem těchto dvou ukazatelů je moţné se setkat u obchodních podniků nebo u sezonního charakteru provozu. Doporučená hodnota pohotové likvidity se pohybuje v rozmezí 1 aţ 1,5. Při niţší hodnotě neţ 1 by podnik v případě nedostatku prostředků na splacení závazků musel začít rozprodávat své zásoby nebo pouţít financování zvýšením pasiv. Pohotová likvidita oběžná aktiva zásoby (11) krátkodobé cizí zdroje Okamžitá (hotovostní) likvidita 12 (Sedláček, 2009) Jedná se o nejuţší vymezení likvidity označované rovněţ likvidita I. stupně. Pro její výpočet se uţívají pouze nejlikvidnější poloţky rozvahy. Jedná se o poměr pohotových platebních prostředků (označované i jako finanční majetek) a dluhů s okamţitou splatností. Pohotové platební prostředky zahrnují peněţní prostředky podniku a jiné platební ekvivalenty. Pro Českou republiku se doporučuje hodnota ukazatele v rozmezí 0,6 aţ 1,1. Metodika ministerstva průmyslu a obchodu uvádí dokonce dolní mez 0,2. 10 Ang. current ratio 11 Ang. acid test, quick ratio 12 Ang. cash ratio

Literární rešerše 29 pohotové platební prostředky Okamžitá likvidita (12) dluhy s okamžitou splatností 3.7.3 Ukazatele rentability (Růčková, 2010) Určují efektivnost vyuţití vloţeného kapitálu a bývají často označovány jako ukazatele výkonnosti nebo návratnosti. Informují o pozitivní nebo případně negativní změně rentability způsobené vlivem řízení aktiv, financování podniku a jeho likvidity. Obecně lze ukazatele rentability zapsat jako podíl výnosů a vloţeného kapitálu. Výsledek pak uvádí, kolik Kč zisku připadá na 1 Kč vkladů. (Kislingerová, 2007; Kislingerová, Hnilica, 2008) Ukazatele rentability umoţňují zhodnotit celkovou efektivnost dané podnikatelské činnosti. Právě proto jsou nejvíce sledovány akcionáři a potenciálními investory daného podniku. Pro tyto ukazatele nejsou doporučovány ţádné konkrétní hodnoty, pouze je důleţité, aby v časové řadě udrţovaly rostoucí trend. (Růčková, 2010) Ve finanční analýze se uţívají tři kategorie zisku: EBIT 13 zisk před odečtením daní a úroků, rovná se provoznímu výsledku hospodaření, EAT 14 zisk po zdanění, nazývaný téţ čistý zisk, rovná se výsledku hospodaření za běţné účetní období, EBT 15 zisk před zdaněním. Rentabilita celkového vloženého kapitálu (ROA 16 ) (Růčková, 2010) Odráţí celkovou výnosnost kapitálu bez ohledu na to, z jakých zdrojů byly podnikatelské činnosti financovány. Ukazatel hodnotí výnosnost celkového vloţeného kapitálu a je pouţitelný pro měření souhrnné efektivnosti (Růčková, 2010, str. 52) zisk ROA (13) celková aktiva (Kislingerová, 2007) Do vzorce je moţné za poloţku zisk dosadit hodnotu EBIT. V takovémto případě je vzorec vhodný, kdyţ se v čase mění struktura financování nebo sazba daně ze 13 Ang. earnings before interest and taxes 14 Ang. earnings after taxes 15 Ang. earnings before taxes 16 Ang. return on assets

30 Literární rešerše zisku. Takto pouţitý vzorec nachází uplatnění zejména při porovnávání podniků mezi sebou nebo s odvětvím. Druhou moţností je za zisk dosadit hodnotu EAT. V takovémto případě dojde k porovnání vloţených prostředků nejen se ziskem, ale i se zhodnocením cizího kapitálu, coţ je vhodné při srovnávání podniků s různým podílem cizích zdrojů. (Kislingerová, 2007) Rentabilita vlastního kapitálu (ROE 17 ) Přináší informaci pro vlastníky podniku (akcionáře, společníky a investory), zda jsou jimi vloţené prostředky efektivně a v dostatečné míře vůči investičnímu riziku zhodnocovány. Pro investora je podstatné, aby hodnota ukazatele ROE byla vyšší neţ výnosy získané z jiné potenciální investice (nejčastěji se srovnává se státem emitovanými cennými papíry). Rentabilita tržeb (ROS 18 ) čistý zisk ROE (14) vlastní kapitál (Sedláček, 2009) Je základním prvkem při určování rentability podniku a určuje, kolik Kč zisku připadá na 1 Kč trţeb. (Kislingerová, 2007) zisk ROS (15) tržby (Růčková, 2010) V případě dosazení veškerých trţeb za čitatele a čistého zisku za jmenovatele, získáme ukazatel, který se nazývá ziskové rozpětí a slouţí k vyjádření ziskové marţe. Pokud je zisková marţe daného podniku niţší neţ v jeho odvětví, vyrábí podnik s vysokými náklady nebo prodává za nízké ceny. (Růčková, 2010) Souhrnem ukazatelů rentability je tzv. Du Pontova analýza neboli rozklad ukazatelů rentability. Tento nástroj je popsán v kapitole o soustavách ukazatelů. 3.7.4 Ukazatele aktivity Ukazatele aktivity měří schopnost společnosti vyuţívat investované finanční prostředky a vázanost jednotlivých sloţek kapitálu v jednotlivých druzích aktiv a pasiv. Jejich rozbor slouţí především k hledání odpovědi na otázku, jak hospodaříme s aktivy a s jejich jednotlivými sloţkami a také jaký vliv má toto hospodaření na výnosnost a likviditu. (Růčková, 2010, str. 60) Ukazatele aktivity ukazují, jak efektivně dokáţe podnik hospodařit se svými aktivy. Nadbytek aktiv vede k zvýšení nákladů, které sniţuje zisk a tím 17 Ang. return on equity 18 Ang. return on sales

Literární rešerše 31 i rentabilitu celého podnikání. Naopak nedostatkem aktiv podnik přichází o výnosy, neboť nemůţe uskutečnit potenciální podnikatelské příleţitosti, na které nemá výrobní kapacity. (Blaha, Jinřichovská, 2006) Doporučené hodnoty ukazatelů aktivity se mění podle odvětví posuzovaného podniku a při analýze je třeba zaměřit se na jejich vývoj v čase. Ukazatele aktivity je moţné vyjádřit jako obrátkovost nebo dobu obratu. Obrátkovost neboli rychlost obratu se rovná počtu obrátek daných aktiv za období (nejčastěji rok), ve kterém bylo dosaţeno trţeb pouţitých pro výpočet ukazatele. Doba obratu je počet dní (příp. i let) trvání jedné obrátky. (Kislingerová, Hnilica, 2008) Obrat celkových aktiv 19 Je označován jako vázanost celkového vloţeného kapitálu. Jedná se o komplexní ukazatel efektivnosti vyuţívání aktiv podniku. Jeho hodnota určuje, kolik obrátek učiní celková aktiva za rok. Obrat celkových aktiv by měl dosahovat minimálně hodnoty 1, ale nejvyšší vypovídací hodnotu má aţ ve srovnání s hodnotou v daném odvětví. (Kislingerová, 2007) Pokud je intenzita vyuţívání aktiv podniku niţší neţ počet obrátek celkových aktiv zjištěný jako oborový průměr, měly by být zvýšeny trţby nebo odprodána některá aktiva. (Sedláček, 2009, str. 60) Obrat zásob 20 tržby Obratcelkových aktiv (16) aktiva (Landa, 2008) Bývá označován jako ukazatel intenzity vyuţití zásob a určuje, kolikrát za rok jsou zásoby podniku prodány a znovu uskladněny. Pozitivní skutečností je, pokud hodnota tohoto ukazatele převyšuje hodnotu oborového průměru. To naznačuje, ţe podnik nevlastní nevyuţívané nelikvidní zásoby, a tudíţ nevznikají nadbytečné náklady. Vysoká hodnota obratu zásob také posiluje důvěryhodnost ukazatele běţné likvidity. Nízká hodnota ukazatele můţe naznačovat neoptimální řízení zásob podniku, ale jsou i obory, ve kterých je třeba udrţovat úroveň zásob na vysoké úrovni. (Sedláček, 2009) tržby Obrat zásob (17) zásoby (Landa, 2008) 19 Ang. total assets turnover ratio 20 Ang. inventory turnover ratio

32 Literární rešerše Doba obratu zásob 21 Vyjadřuje průměrný počet dnů, po něţ jsou zásoby vázány v podniku do doby jejich spotřeby (v případě surovin a materiálu) nebo do doby jejich prodeje (u zásob vlastní výroby). U zásob hotových výrobků a zboţí je rovněţ indikátorem likvidity, protoţe udává počet dnů, za něţ se zásoba promění v hotovost nebo pohledávky. (Kislingerová, 2007, str. 94) Doba inkasa pohledávek 22 zásoby Doba obratu zásob 360 (18) tržby (Dluhošová, 2008) Udává dobu vázanosti majetku podniku ve formě pohledávek neboli jejich průměrnou dobu splatnosti. Hodnota by se měla co nejvíce blíţit běţné době splatnosti faktur, avšak běţně bývá vyšší. K tomu dochází při pozdějším splácení faktur ze strany zákazníků podniku. Při vyšší hodnotě tohoto ukazatele vzniká finanční riziko především pro malé společnosti, které nemohou tolerovat delší doby splatnosti svých faktur. (Růčková, 2010) Doba úhrady závazků 23 pohledávky Doba inkasa pohledávek 360 (19) tržby (Dluhošová, 2008) Vypovídá o rychlosti, s jakou podnik splácí své závazky. Přináší informace především pro potenciální věřitele, kteří tak mohou zhodnotit, zda a v jaké míře podnik dodrţuje svoji obchodně-úvěrovou politiku. Ukazatel by měl dosáhnout alespoň hodnoty doby inkasa pohledávek. V případě, ţe je niţší, vzniká finanční nerovnováha, nejčastěji řešená formou úvěrů, které zvyšují náklady. (Růčková, 2010; Knápková, Pavelková, 2010) závazky Doba úhrady závazků 360 (20) tržby (Dluhošová, 2008) 21 Ang. inventory turnover 22 Ang. average collection period 23 Ang. creditors payment period

Literární rešerše 33 3.8 Analýza soustav ukazatelů Rozbor finančně-ekonomické situace podniku pouze pomocí rozdílových a poměrových ukazatelů s sebou nese jisté nedostatky. Jedná se především o omezenou vypovídací schopnost pouţitých ukazatelů nebo moţné rozpory při jejich interpretaci. Proto se při finanční analýze uţívají soustavy (výběrové soustavy) ukazatelů někdy označované jako analytické systémy či modely finanční analýzy. Ty umoţňují pomocí vyššího počtu ukazatelů v souboru (modelu) detailněji popsat finančně-ekonomickou situaci podniku nebo ji celkově posoudit pomocí jednoho čísla. (Sedláček, 2009; Růčková, 2010) Rozlišují se následující soustavy ukazatelů: 1. Soustavy hieraticky uspořádaných ukazatelů, které zobrazují matematické, logické nebo ekonomické vazby mezi ukazateli. Nejpouţívanějším zástupcem je tzv. Du Pont rozklad, který patří mezi pyramidové rozklady. 2. Účelové výběry ukazatelů, které slouţí k posouzení finanční situace podniku (finančního zdraví) nebo predikci dalšího vývoje nejčastěji pomocí kalkulace jedné číselné charakteristiky a její interpretace na základě komparativně-analytických nebo matematicko-statistických metod. Bývají téţ nazývány modely predikce finanční tísně a člení se podle jejich účelu na: 2.1. Bonitní (diagnostické) modely, které sloţí k vyjádření finanční situace resp. pozice podniku zejména pro účely mezipodnikového srovnávání. Do této skupiny patří např.: Altmanovo Z-skóre, Tafflerův model nebo model IN Index důvěryhodnosti. 2.2. Bankrotní (predikční) modely, stanovující případné ohroţení finančního zdraví podniku a jeho moţné zbankrotování. Do této skupiny patří např.: soustava bilančních analýz podle Rudolfa Douchy, Tamariho model, Kralickův Quicktest, modifikovaný Quicktest. 3.8.1 Du Pont rozklad (Sedláček, 2009; Růčková, 2010) Jedná se o rozklad rentability vlastního kapitálu (ROE), který pomáhá určit jednotlivé poloţky tvořící tento ukazatel. Poprvé byl pouţit chemickou společností Du Pont de Nomeurs a jedná se o v praxi nejčastěji uţívanou pyramidovou soustavu ukazatelů. (Růčková, 2010) Pyramidové soustavy ukazatelů postupně rozkládají vrcholový ukazatel na jednotlivé dílčí ukazatele, a umoţňují tak poznat vazby uvnitř pyramidy. (Sedláček, 2009) čistý zisk ROE vlastní kapitál čistý zisk tržby tržby aktiva aktiva vlastní kapitál (21) ROA finanční páka (Kislingerová, Hnilica, 2008)

34 Literární rešerše Du Pont rozklad znázorňuje, jak je rentabilita vlastního kapitálu tvořena ziskovou marţí, obratem aktiv a finanční pákou. Zisková marţe se určuje jako podíl čistého zisku a trţeb společnosti. Pokud dosahuje nízké hodnoty nebo v posledních letech má klesající trend, je vhodné se ve finanční analýze zaměřit na posouzení jednotlivých druhů nákladů. Součin ziskové marţe a obratu celkových aktiv (podíl trţeb a aktiv) se rovná rentabilitě celkového vloţeného kapitálu (ROA), jejíţ rozklad je součástí rozkladu ukazatele ROE. Zbývající část rozkladu tvoří tzv. finanční páku, která za určitých podmínek umoţňuje pomocí většího vyuţívání cizího kapitálů zvýšit rentabilitu vlastního kapitálu. (Blaha, Jinřichovská, 2006) 3.8.2 Altmanovo Z-skóre Hodnota Altmanova Z-skóre vychází z diskriminační funkce, kterou v roce 1968 sestavil profesor Altman. Pomocí jediného údaje je tak moţné posoudit finanční situaci firmy. (Sedláček, 2009) Jeho hodnota je rovna součtu pěti poměrových ukazatelů, kterým jsou přiřazeny různé váhy. Díky jednoduchosti výpočtu je model velmi často uţívaný, ovšem kvůli niţší vypovídací schopnosti v českých podmínkách je řazen mezi techniky jednoduché finanční analýzy. Je nástrojem pro stanovení nepřiměřených úvěrových rizik a je vhodným doplňkem poměrových ukazatelů. (Růčková, 2010) Z 0,717X1 0,847X 2 3,107X 3 0,420X 4 0, 998X X 1 pracovní kapitál aktiva nerozdělený zisk X 2 aktiva EBIT X 3 aktiva X X 4 5 účetní hodnota základního kapitálu účetní hodnota cizího kapitálu tržby aktiva 5 (22) (Ţivělová, 2007) Tab. 1 Interpretace hodnot Altmanova Z-skóre Hodnota Z Stav podniku 0000Z > 2,9 Uspokojivá finanční situace. 1,2 < Z 2,9 Šedá zóna nevyhraněných výsledků. Ohroţení váţnými finančními 0000Z 1,2 problémy. Zdroj: Sedláček, 2009

Literární rešerše 35 3.8.3 Model IN Index důvěryhodnosti Manţelé Neumaierovi sestavili několik indexů důvěryhodnosti pro zhodnocování finančního zdraví společností. Tyto indexy byly zkonstruovány na základě analýz více neţ jednoho tisíce českých podniků. Modely tedy zahrnují specifičnost ekonomické situace v České republice, a jsou proto vhodným nástrojem pro posuzování finanční výkonnosti a důvěryhodnosti českých podniků. (Růčková, 2010; Sedláček, 2009) Index IN95 Model hodnotí společnost z pohledu jejího věřitele. Bývá téţ označován jako index důvěryhodnosti nebo věřitelský (bankrotní) index. Jeho hlavní předností je spolehlivé určení finanční tísně (často vedoucí aţ k platební neschopnosti) podniku. (Sedláček, 2009) Index IN95 je vyjádřen rovnicí obsahující vybrané poměrové ukazatele zadluţenosti, rentability, likvidity a aktivity. K jednotlivým ukazatelům jsou přiřazeny váhy. Jako hodnoty vah je moţné pouţít váţené průměrné hodnoty pouţitých ukazatelů v odvětví. Tímto je moţné do modelu zahrnout specifika jednotlivých odvětví. (Růčková, 2010) Hodnoty vah pro jednotlivá odvětví jsou uvedeny v lit. Kislingerová, Neumaierová 1998. Při jejich pouţití model určí, jaká je finanční situace podniku vzhledem k jeho odvětví. Další moţností je pouţít váhy za celou českou ekonomiku, a zjistit tak situaci podniku vzhledem k úrovni celé ekonomiky České republiky. (Knápková, Pavelková, 2010) IN95 V1 aktiva / cizí zdroje V 2 EBIT / nákl. úroky V 3 EBIT / aktiva V 4 tržby / aktiva V 5 oběžná aktiva /( krátkodobé závazky krátkodobé bankovní úvěry ) V 6 závazky po době splatnosti / tržby (23) (Knápková, Pavelková, 2010) Tab. 2 Interpretace hodnot indexu IN95 Hodnota IN95 0000IN > 2 1 < IN 2 0000IN 1. Stav podniku Podnik s dobrým finančním zdravím; bezproblémové placení svých závazků. Rizikový podnik; moţné problémy s placením svých závazků. Podnik s váţnými finančními problémy; nedostatečná schopnost platit své závazky. Zdroj: Kubíčková, Kotěšovcová; 2006