Nástroje veřejné politiky Pátá lekce kursu Veřejná politika Martin Potůček
O čem bude tato přednáška? Poznávání Programové dokumenty Právo a veřejná správa Ekonomické nástroje Veřejné sociální služby Mocenské nástroje Informační a komunikační nástroje Teorie advokačních koalic Veřejné politiky Teorie diskursivního institucionalismu
Poznávání Úspěch veřejných politik se rodí v zevrubném a trvalém poznávání prostředí, v němž se mají realizovat. Poznávání: minulého vývoje, současného stavu, Podmíněných prognóz možného budoucího vývoje. Kde? Akademické prostředí, poradenská centra (think tanks), konzultanti (policy analysts), veřejné rozpravy
Otázka k zamyšlení Jaké možnosti má veřejná politika jako vědní disciplína v poznávání minulosti, přítomnosti a budoucnosti předmětu svého zájmu?
Programové dokumenty Vize Strategie Koncepce (př. Bílé knihy Evropské komise) Programy (př. programové prohlášení vlády) Plány Doktríny (př. Sociální doktrína ČR) Cestovní mapy (road maps)
Právo a veřejná správa Právo: Lisabonská smlouva, Ústava, zákony, podzákonné normy Legislativní tvorba nástrojem přizpůsobování právního systému společenskému vývoji. Veřejná správa: státní správa, samospráva: územní a zájmová samospráva spojený model veřejné správy (Česká republika): stát přenáší část výkonu státní správy na územní samosprávné celky a uhrazuje jim náklady s tímto výkonem spojené. oddělený model veřejné správy (Francie)
Veřejná správa - příklady Centralizace vs. decentralizace Koncentrace vs. dekoncentrace Reorganizace Koordinace Změna procedury Specializované regulační útvary (př. Státní ústav pro kontrolu léčiv, Česká obchodní inspekce)
Ekonomické nástroje Příjmy státu a veřejnoprávních korporací: daně; uživatelské poplatky, pokuty; příjmy z vlastní hospodářské činnosti.
Ekonomické nástroje Výdaje státu a veřejnoprávních korporací: veřejné rozpočty státní rozpočet: Odráží konsensus o tom, jaké druhy služeb by měla vláda poskytovat a k čemu jsou občané, jako členové společnosti, oprávněni. dotace, granty, příspěvky, půjčky, povolenky, kupony. Změny forem vlastnictví: privatizace, znárodnění. Fiskální politika Měnová (monetární) politika (Theodoulou, Cahn 1995, s. 185)
Otázka k zamyšlení Jak probíhá tvorba rozpočtu a kdo se jí účastní? Typ na pramen: Potůček, 2005
Veřejné sociální služby Služby, poskytované, zajišťované nebo zprostředkované veřejným (případně smíšeným) sektorem v oblastech: Vzdělávání Zdravotní péče Sociální zabezpečení Zaměstnanost Lidská práva Kultura Tělovýchova a sport Veřejná doprava Bezpečnost Rodina Migrace Informace a komunikace
Mocenské nástroje Dodržování zákonů sledují a vymáhají k tomu určené orgány státní správy: státní zastupitelství, policie, celní správa, finanční úřady, soudy, vězeňská služba, + armáda.
Informační a komunikační nástroje Informace sama o sobě je bezbranná. Moc jí vdechuje až komunikace. Indoktrinace Propaganda Lobbing Marketing Útvary vztahů s veřejností Osvětové kampaně Politické vzdělávání Veřejná rozprava
Teorie advokačních koalic Koncept advokační koalice předpokládá, že zásadním tmelem politiky jsou sdílená přesvědčení. (Sabatier in McCool 1995, s. 351) Aby aktéři zvýšili šance na úspěch, vyhledávají spojence s podobným základním přesvědčením, začínají s nimi koordinovat své jednání a formují tak veřejně politické komunity - advokační koalice. Aktéři využívají dostupné zdroje a sociální i finanční kapitál a uplatňují je tam, kde lze očekávat úspěšné prosazení jejich cílů (např. volby, referenda, veřejná správa, soudy, legislativní proces aj.) (Novotný 2010).
Teorie advokačních koalic Advokační koalice sdílejí základní přesvědčení o dané veřejné politice (policy core beliefs). (Sabatier, Hunter, McLaughlin 1987; Sabatier, Jenkins 1999) Advokační koalice spolu zápasí o prosazení svého pojetí veřejné politiky. Teorie předpokládá učení se v rámci koalice a mezi koaličními spojenci a protivníky - s případnou změnou veřejných politik, zpravidla v delším (cca desetiletém) časovém horizontu.
Teorie advokačních koalic Zdroj: Veselý, Drhová, Nachtmannová (2005); upraveno.
Teorie diskursivního institucionalismu Vysvětluje roli idejí a rozprav v politice. Ideje: Podstatná součást rozpravy. Vyskytují se na 3 úrovních: úroveň politiky, programy, filosofie. Rozlišení na: poznávací (kognitivní) ideje, normativní ideje. Rozprava: Interaktivní proces rozvíjení idejí. 2 formy: koordinující vs. komunikační.
Veřejné politiky Hospodářské politiky Měnová (monetární) politika; Fiskální politika; Průmyslová politika; Zemědělská politika; Surovinová politika; Politika rekonstrukce státu Sociální politiky Politika sociálního zabezpečení (včetně důchodové politiky); Politika boje s chudobou a sociálním vyloučením; Rodinná politika; Politika zaměstnanosti; Politika v oblasti bydlení Politiky rozvoje člověka Populační politika; Vzdělávací politika; Zdravotní politika; Kulturní politika; Politika tělovýchovy a sportu; Politika lidských práv a svobod; Politika rovných příležitostí Infrastrukturní politiky Politika správy země; Dopravní politika; Energetická politika; Politika výzkumu, vývoje a inovací; Telekomunikační politika; Mediální politika; Politika životního prostředí Zahraniční, bezpečnostní a lidskoprávní politiky Zahraniční politika; Politika uplatnění země v EU; Politika obrany země; Politika vnitřní bezpečnosti; Migrační politika (včetně azylové politiky)
Úkol Zkuste nalézt všechny veřejné politiky, které mohou tak či onak souviset se vzdělávací politikou!
Literature in English Hoppe, R., A. Peterse. 1993. Handling Frozen Fire. Boulder, CO: Westview Press. Sabatier, P. A., S. Hunter, S. McLaughlin. 1987. The Devil Shift: Perceptions and Misperceptions of Opponents. Western Political Quarterly 40 (3): 51-73. Sabatier, P. A. 1995. An Advocacy Coalition Framework of Policy Change and the Role of Policy-Oriented Learning Therein. Pp. 339-379 in D. C. McCool (ed.). Public Policy Theories, Models, and Concepts: An Anthology. Englewood Cliffs, NJ: Prentice Hall. Sabatier, P. A., H. S. Jenkins. 1999. The Advocacy Coalition Framework: An Assessment. Pp. 117-166 in P. A. Sabatier (ed.). Theories of the Policy Process. Boulder, CO: Westview Press. Schmidt, V. A. 2008. Discursive Institutionalism: The Explanatory Power of Ideas and Discourse. Annual Review of Political Science 11: 303-326. Schmidt, V. A. 2010. Taking Ideas and Discourse Seriously: Explaining change through discursive institucionalism as the fourth new institutionalism. European Political Science Review 2 (1): 1-25. Theodoulou, S. Z., M. A. Cahn. 1995. Public Policy. Essential Readings. Englewood Cliffs, NJ: Prentice Hall.
Literatura česky Beblavý, M. a kol. 2002. Manuál pre tvorbu verejnej politiky. Bratislava: Institut pre dobre spravovanú společnost. Novotný, V. 2010. Strategické řízení a teoretické přístupy k procesu tvorby veřejných politik. Pp. 61-87 in F. Ochrana a kol. Strategické řízení ve veřejné správě a přístupy k tvorbě politiky. Praha: Matfyzpress. Potůček, M. (ed.). 2006. Manuál prognostických metod. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). Potůček, M. a kol. 2010. Poznávání budoucnosti jako výzva. Praha: Karolinum. Potůček, M. a kol. 2005 (reedice 2010. Veřejná politika. Praha: Sociologické nakladatelství. Potůček, M. a kol. 2015. Veřejná politika. Praha: C.H. BECK. Rukopis je prezenčně k dispozici ve studovně Knihovny společenských věd T. G. Masaryka, Jinonice. Tomeš, I. 2011. Obory sociální politiky. Praha: Portál. Veselý, A., Z. Drhová, M. Nachtmannová. 2005. Veřejná politika a proces její tvorby. Co je policy a jak vzniká. Studie CESES, č. 8. Praha: CESES FSV UK.