Redakčně upravená periodická zpráva o řešení projektu v roce 2009

Redakčně upravená periodická zpráva o řešení projektu v roce 2009 Projekt Regionální disparity v dostupnosti bydlení, jejich socioekonomické důsledky a návrhy opatření na snížení regionálních disparit WD-05-07-3 V Praze dne 18.1.2010 1

Obsah: ÚVOD A PUBLIKAČNÍ VÝSTUPY 3 PUBLIKAČNÍ AKTIVITA V ROCE 2009 4 1. PLNĚNÍ AKTIVIT V ROCE 2009 7 AKTIVITA A0905 7 AKTIVITA A0805 8 AKTIVITA A0901 9 AKTIVITA A0903 17 AKTIVITA A0904 19 AKTIVITY ROZŠÍŘENÉHO PROJEKTU 20 DALŠÍ AKTIVITY 20 2. SLUŽEBNÍ CESTY 22 3. ČERPÁNÍ PŘIDĚLENÝCH FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ 22 2

Úvod a publikační výstupy Průběh prací v roce 2009 odpovídal navrženému harmonogramu a byl v souladu s aktivitami předloženými v návrhu projektu. V průběhu roku 2009 byla provedena každoroční aktivita A0905 - aktualizace regionálních disparit ve finanční a fyzické dostupnosti bydlení za rok 2008 formou zprávy o vývoji disparit umístěné v elektronické podobě na projektové internetové stránky www.disparity.cz, formou aktualizace dat v softwarové aplikaci disparitér prezentující vývoj regionálních disparit ve finanční a fyzické dostupnosti bydlení od roku 2000, jež je volně dostupná z projektových internetových stránek pro všechny zájemce, a v neposlední řadě formou publikování kartogramů fyzické dostupnosti bydlení za obce s rozšířenou působností na projektových internetových stránkách. V průběhu roku 2009 byly rovněž ukončeny následující aktivity: A0805 (DC004), tedy analýza vlivu regionálních rozdílů ve finanční dostupnosti bydlení na migraci za prací vzhledem k rozsahu i úrovni metodiky výzkumu byly výsledky této aktivity zacíleny na zahraniční vědeckou komunitu a výsledky byly prezentovány ve formě příspěvku na konferenci European Network for Housing Research a ve formě odborné statě, která byla zaslána do impaktovaného zahraničního odborného časopisu European Urban and Regional Studies (vloženo jako příloha této zprávy, příloha 1); publikace výsledků v českém jazyce a prostředí proběhne v roce 2010 ve formě kapitoly do recenzované monografie; A0901 (DC008), tedy analýza opatření státu s cílem zvýšit finanční dostupnost bydlení a pozitivně ovlivnit demografické chování mladé generace a omezit proces sociálního vyloučení výsledky analýz stávajících nástrojů a hlavně návrhy možných nových nástrojů bytové politiky v obou oblastech (podpora mladé generace a omezení procesu sociálního vyloučení pro domácnosti akutně ohrožené sociálním a prostorovým vyloučením) budou publikovány na začátku roku 2010 ve formě dvou studií charakteru policy paper a do konce roku 2010 budou publikovány též ve formě kapitol do recenzované monografie; výsledky budou v průběhu roku 2010 rovněž diskutovány na workshopech, konferencích, v rámci spolupráce s Agenturou pro sociální začleňování a prostřednictvím skupinových diskusí; předběžné znění obou studií charakteru policy paper (jedné na problematiku dostupnosti bydlení mladé generace a druhé na problematiku dostupnosti bydlení pro domácnosti akutně ohrožené sociálním vyloučením) je vloženo jako přílohy této zprávy (příloha 2 a příloha 3); A0903 (DC010), tedy hodnocení existujících nástrojů na zvýšení fyzické dostupnosti bydlení výsledky hodnocení stávajících nástrojů bytové politiky (podpora výstavby nájemních bytů, podpora modernizace a rekonstrukce bytového fondu a jiné) byly shrnuty do souhrnné zprávy, která byla umístěna na projektové internetové stránky a která bude použita pro vytvoření kapitoly do recenzované monografie; tato zpráva byla vložena i jako příloha této periodické zprávy (příloha 4); A0904 (DC005), tedy přípravné zmapování velikosti skupin akutně ohrožených sociálním vyloučením ve vybraných čtyřech krajích (Praha, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj a Moravskoslezský kraj) zmapování proběhlo ve všech vybraných krajích formou telefonického dotazování či přímých rozhovorů se zástupci obcí a neziskových organizací pro všechny obce s počtem obyvatel větším než 10 000; výsledky zmapování budou publikovány v roce 2010 ve formě kapitoly do recenzované monografie a její předběžný text je rovněž vložen jako příloha této 3

zprávy (příloha 5); vedle souhrnné zprávy srovnávající situaci ve všech čtyřech krajích byla vytvořena podrobnější zpráva pro Moravskoslezský kraj, jež byla rovněž vložena jako příloha této zprávy (příloha 6). Mimo ukončené aktivity pokračovala práce na probíhajících aktivitách, a to zejména aktivitě A09101 (DC101) rozšířené části projektu, tedy vymezení a klasifikace hlavních skupin domácností ohrožených finanční nedostupností bydlení a ztrátou bydlení z důvodu hospodářské krize (byla provedena kategorizace domácností) a aktivitě A09103 (DC102) rozšířené části projektu (byla uspořádána mezinárodní konference Průmysl a formy bytové výstavby, na které byly řešitelským týmem prezentovány předběžné výsledky aktivity; sborník z konference vytvořený v rámci tohoto projektu je rovněž vložen jako příloha této zprávy, příloha 7). Tyto aktivity započaly v září roku 2009 a hlavní činnosti tak budou realizovány v první polovině roku 2010. Pro všechny aktivity a za řešení projektu za celý rok 2009 lze hlavní výsledky shrnout následovně: Publikační aktivita v roce 2009 v květnu 2009 byl publikován článek "Potenciální finanční nedostupnost nájemního bydlení po deregulaci nájemného - regionální perspektiva" v impaktovaném odborném recenzovaném časopise Sociologický časopis/czech Sociological Review; v prosinci 2009 byl publikován článek "Housing Affordability in Czech Regions and Demographic Behaviour Does Housing Affordability Impact Fertility?" v anglické verzi impaktovaného odborného recenzovaného časopisu Sociologický časopis/czech Sociologial Review; do konce roku 2009 byl zaslán článek Housing Tenure, Regional differences in housing affordability and labor migration of the Czech population do zahraničního impaktovaného odborného recenzovaného časopisu European Urban and Regional Studies, kde je v současnosti v recenzním řízení; v prosinci 2009 byly publikovány 4 recenzované a 2 nerecenzované statě v odborném recenzovaném časopise zařazeném do seznamu RVVI Urbanismus a územní rozvoj; v září 2009 byly výsledky prezentovány formou příspěvku s názvem Regional Differences in Rental Housing (Un)affordability following the Rent Deregulation in the Czech Republic na konferenci Liberec Economic Forum 2009; příspěvek byl následně publikován v recenzovaném sborníku zařazeném do ISI (Web of Science) na přelomu června a července roku 2009 byly výsledky projektu prezentovány na prestižní mezinárodní konferenci European Network for Housing Research 2009 v Praze, a to v podobě celkem 5 konferenčních příspěvků; v prosinci 2009 byla na žádost Agentury pro sociální začleňování Úřadu vlády ČR vytvořena zvláštní studie s názvem Systémy podporovaného bydlení v Česku vývoj konceptu a souvisejících legislativních úprav, která je v současnosti diskutována v rámci neziskového sektoru a interně v rámci Agentury pro sociální začleňování; v průběhu celého roku 2009 byly publikovány výsledky projektu formou příspěvků do konferenčních sborníků a prezentovány na národních i mezinárodních odborných konferencích. 4

Seznam publikací Mikeszová, M., M. Lux, A. Morisseau 2009. Potenciální finanční nedostupnost nájemního bydlení po deregulaci nájemného regionální perspektiva. Sociologický časopis/czech Sociological Review 45 (2): 315-343. Kostelecký, T., Vobecká, J. 2009. "Housing Affordability in Czech Regions and Demographic Behaviour Does Housing Affordability Impact Fertility?" Czech Sociological Review/Sociologický časopis 45 (6): 1191-1213. Lux, M., M. Mikeszová. 2009. Mezi-krajské a vnitro-krajské rozdíly v dostupnosti tržního nájemního bydlení. Urbanismus a územní rozvoj 12 (4): 46-48. Sunega, P. 2009. Stěhování českých domácností za pracovními příležitostmi a trh s bydlením na regionální úrovni. Urbanismus a územní rozvoj 12 (4): 49-52. Česelský, J. 2009. Míra současné privatizace komunálního bytového fondu a její možné dopady. Urbanismus a územní rozvoj 12 (4): 38-45. Zdařilová, R., Ferko, M. 2009. Bydlení pro mladé vysokoškoláky očima průzkumu. Urbanismus a územní rozvoj 12(4): 58-61. Hadlač M., Kadlecová M., Polednik M. 2009. Disparity ve fyzické dostupnosti bydlení ve správních obvodech vybraných obcí s rozšířenou působností. Urbanismus a územní rozvoj 12(4): 53-57 Mikeszová, M. 2009. Regional Differences in Rental Housing (Un)affordability following the Rent Deregulation in the Czech Republic. Pp. 219-233. Kocourek, A. (ed.) Liberec Economic Forum 2009. Liberec: Technická univerzita Liberec. Lux, M., M. Mikeszová, P. Sunega 2009. Systémy podporovaného bydlení v Česku vývoj konceptu a souvisejících legislativních úprav. Studie pro Agenturu pro sociální začleňování Úřadu vlády ČR. Praha. 74 s. Lux, M. 2009. Bytová politika, vývoj finanční dostupnosti bydlení a migrace za pracovními příležitostmi (1990 2005). Praha: Fakulta sociálních věd UK, 213 str. (disertace) Mikeszová, M. 2009. Finanční (ne)dostupnost vlastnického bydlení v ČR. Socioweb 2009/ 5-6. Mikeszová, M. 2009. Regionální disparity ve finanční dostupnosti nájemního bydlení. Regionální disparity 1(5): 5-20. Česelský, J. 2009. Privatizace komunálního bytového fondu a její možné dopady. Sborník vědeckých prací Vysoké školy báňské Technické univerzity Ostrava, Ostrava, 2009, roč. IX., č.1, s.31-40, ISBN 978-80-248-2105-4, ISSN 1213-1962. Ferko, M. 2009. Micro-regional disparities of housing availability in the computer-aided evaluation system, in Towards Advanced of Engineering Research Global Challenges; 5

Technical Postgraduate Symposium (TECHPOS) 2009, University of Malaya, Kuala Lumpur, 14 15. 12. 2009, ISBN 978-983-42035-9-7 Sunega, P., M. Lux. Housing Tenure, Regional differences in housing affordability and labor migration of the Czech population. European Urban and Regional Studies (v recenzním řízení). Kostelecký, T., Vobecká, J."Ovlivňuje finanční (ne)dostupnost bydlení porodnost v České republice?" Urbanismus a územní rozvoj (v recenzním řízení). Seznam konferenčních příspěvků Mikeszová, M. 2009. Development of Regional Differences in Rental Housing Affordability Following the Rent Deregulation in the Czech Republic. European Network for Housing Research Conference, Prague, Czech Republic, 28. 6. - 1. 7. 2009. Mikeszová, M. 2009. Regional Differences in Rental Housing (Un)affordability following the Rent Deregulation in the Czech Republic. Liberec Economic Forum 2009, Liberec, 15.-16.9. 2009. Sunega, P., M. Lux 2009. The Effect of Housing Conditions on the Intended Labour Migration of the Czech Population. European Network for Housing Research Conference, Prague, Czech Republic, 28.6.-1.7.2009. Kostelecký, T., J. Vobecká. 2009. Housing affordability in Czech regions and demographic behaviour does housing affordability impact fertility? European Network for Housing Research Conference, Prague, Czech Republic, 28.6.-1.7.2009. Sunega, P., M. Lux 2009. Main factors affecting labour migration in the Czech Republic with the emphasis on housing conditions and regional disparities in housing affordability. International Sociological Association Conference, Glasgow, United Kingdom, 1.9.-4.9.2009. Kadlecová, M. 2009. Monitoring of trends in prices on residential market in the Czech Republic. European Network for Housing Research Conference, Prague, Czech Republic, 28. 6. - 1. 7. 2009. Česelský, J. 2009. Privatizace bytového fondu a její vliv na obecní bytovou politiku. Sborník referátů konference Regenerace bytových domů Dynamika proměn bydlení, Ostrava, únor 2009, s. 45-52, ISBN 978-80-248-1954-9. Česelský, J. 2009. Střešní nástavby a vestavby v kontextu komunální bytové politiky. Sborník referátů konference Regenerace bytových domů Dynamika proměn bydlení, Ostrava, únor 2009, s. 87-96, ISBN 978-80-248-1954-9. Česelský, J., Ferko, M. 2009. Regional disparities in the physical availability of housing in terms of housing construction, European Network for Housing Research Conference, Prague, Czech Republic, 28. 6. - 1. 7. 2009. 6

Kuta, V., Kuda, F. 2009. Bytová politika a současnost České republiky. Sborník z konference Regenerace bytových domů - Dynamika proměn bydlení, Ostrava, únor 2009, s. 15-21, ISBN 978-80-248-1954-9. Zdařilová, R., Ferko, M. 2009. Bydlení pro mladou generaci - výsledky průzkumu. Sborník referátů konference Regenerace bytových domů Dynamika proměn bydlení, Ostrava, únor 2009, s. 81-86, ISBN 978-80-248-1954-9. Kuta, V., Kuda, F. 2009. Očekávané problémy a trendy nakládání s panelovými domy v kontextu bytové politiky České republiky. Sborník referátů mezinárodní konference Průmysl a formy bytové výstavby. Praha, říjen 2009, s. 59-70, ISBN 978-80-248-2084-2. Zdařilová, R. 2009. Podpora oprav bytových domů postavených panelovou technologiíprogram PANEL. Sborník referátů mezinárodní konference Průmysl a formy bytové výstavby. Praha, říjen 2009, str. 153-156, ISBN 978-80-248-2084-2. 1. Plnění aktivit v roce 2009 Aktivita A0905 V průběhu roku 2009 byla provedena každoroční aktivita A0905 - aktualizace regionálních disparit ve finanční a fyzické dostupnosti bydlení za rok 2008. Aktualizace byla provedena formou zprávy o vývoji disparit umístěné v elektronické podobě na projektové internetové stránky www.disparity.cz a zejména pak formou aktualizace dat v softwarové aplikaci disparitér prezentující vývoj regionálních disparit ve finanční a fyzické dostupnosti bydlení od roku 2000. Softwarová aplikace disparitér prezentující vývoj finanční a fyzické dostupnosti bydlení od roku 2000 (spolu s manuálem pro ovládání) byla definitivně umístěna na internetové stránky projektu ke stažení zdarma prostřednictvím této softwarové aplikace je možné nyní nahlížet regionální rozdíly ve finanční a fyzické dostupnosti bydlení a jejich vývoj pro jednotlivé typy domácností a v celé řadě vzájemných kombinací, a to mezi rokem 2000 a 2008. Fungování softwarové aplikace disparitér bylo prezentováno zástupci Ministerstva pro místní rozvoj a v únoru 2010 bude prezentováno zástupcům komerčních aktérů trhu rezidenčních nemovitostí (bankám, developerům). Aktualizace regionálních disparit zahrnovala nově rovněž publikaci kartogramů fyzické dostupnosti bydlení za obce s rozšířenou působností na projektových internetových stránkách; byla doplněna statistická data pro hodnocení fyzické dostupnosti bydlení o údaje o nové bytové výstavbě v podrobnosti za jednotlivé obce a za celé období výzkumu, tj. od roku 2000 do roku 2007. Byly zpracovány podrobné dosud nepublikované kartogramy s těmito údaji za jednotlivé obce s rozšířenou působností, a to i v členění podle typu investorů (obecní, družstevní, individuální výstavba). Tyto nově vytvořené kartogramy byly umístěny na internetové stránky projektu a rovněž vloženy jako příloha této zprávy - příloha 8. V této příloze jsou uvedeny podrobnosti, metodika a částečně interpretace kartogramů. 7

Aktivita A0805 V roce 2009 byla ukončena aktivita A0805, tedy analýza vlivu regionálních rozdílů ve finanční dostupnosti bydlení na migraci za prací. V rámci aktivity byly shromážděny dostupné datové zdroje o prostorové mobilitě (migraci) mezi regiony NUTS 3 od ČSÚ za období 2000-2007, a to jak pro úhrn všech stěhování, tak i pro stěhování dle vzdělanostních skupin obyvatel. Následně bylo za využití těchto zdrojů provedeno srovnání vývoje prostorové mobility mezi jednotlivými kraji a zjištěn rozsah inter-regionálních stěhování ve všech letech sledovaného období. V dalším kroku bylo pomocí vícerozměrných statistických regresních modelů testováno, zda-li na rozsah inter-regionální prostorové mobility za prací (nepřímo specifikováno jako stěhování z regionů s vysokou nezaměstnaností do regionů s nízkou nezaměstnaností) má statisticky významný vliv vývoj regionálních rozdílů ve finanční dostupnosti bydlení - a to i po kontrole jiných faktorů významně ovlivňujících inter-regionální prostovou mobilitu za prací. Toto testování bylo provedeno nejen na celém souboru stěhování v letech 2000 až 2007, ale také zvlášť pro jednotlivá časová období a zvlášť pro jednotlivé vzdělanostní skupiny obyvatel. V neposlední řadě byly identifikovány skupiny domácností, pro něž, vzhledem k vývoji finanční dostupnosti bydlení, může být stěhování za pracovními příležitostmi finančně nereálné nebo nevýhodné. Výsledky byly doplněny o výsledky regresních analýz zjišťující hlavní faktory v zamýšlené migraci za prací provedené v rámci dřívějšího projektu MMR a následně byly prezentovány mezinárodní odborné veřejnosti. Výsledkem aktivity je zmapování inter-regionální prostorové mobility za prací (na úrovni NUTS 3), identifikace (měřitelných) faktorů ovlivňujících prostorovou mobilitu za prací, zjištění síly vlivu regionálních rozdílů ve finanční dostupnosti bydlení v porovnání s jinými faktory na rozsah prostorové mobility za prací v ČR (v čase i pro jednotlivé vzdělanostní skupiny obyvatel). Výsledkem je též zjištění, pro jaké domácnosti je vzhledem k vývoji příjmů a finanční dostupnosti bydlení nereálné nebo dokonce finančně nevýhodné stěhovat se za prací. Regionální diference v dostupnosti bydlení mohou vytvářet závažné bariéry pro intenzitu pracovně orientované migrace, a to zejména pro lidi s nižším ukončeným vzděláním zaměstnané v profesích v nižších kategoriích KZAM bariéra ve formě finanční ztráty vyplývající ze stěhování se pro tyto domácnosti (alespoň v případě stěhování z Ústeckého a MS kraje do Prahy) v průběhu času navíc posílila. Na druhou stranu, v případě zkoumání faktického vývoje migračních toků na skutečných migračních datech se ukazuje, že snížení regionálních rozdílů ve finanční dostupnosti bydlení má jen velmi omezený efekt na intenzitu migrace migrační toky se posílily pouze pro lidi s nejvyšším ukončeným vzděláním, pro které je i tak stěhování do regionů s větší nabídkou práce (například stěhování do Prahy) povětšinou finančně výhodné. Naopak, snížení regionálních rozdílů ve finanční dostupnosti bydlení nemělo vliv na intenzitu migrace těch, pro které tyto regionální diference představují největší bariéru. Možných interpretací je několik: migrační statistika nepostihuje neevidovanou migraci za prací, kdy nedochází k přepsání místa trvalého bydliště a obecně institut trvalého bydliště není spolehlivý (tento závěr by však platil pro všechny výzkumy migrace v ČR); obecné snížení regionálních rozdílů ve finanční dostupnosti bydlení se lidí v nejnižších úrovních KZAM týká mnohem méně než lidí ve vyšších úrovních KZAM; snížení regionálních rozdílů ve finanční dostupnosti bydlení bylo pro lidi v nižších úrovních KZAM nedostatečné k tomu, aby mohlo dojít k posílení migrační motivace; a v neposlední řadě lidé z nižších úrovní KZAM na změny v regionálních rozdílech ve finanční dostupnosti bydlení obecně reagují méně flexibilně než lidé z vyšších úrovní KZAM (změna by byla možná patrná v delším časovém období, pokud vůbec). Jakkoliv tento příspěvek tak nepřináší konečnou odpověď na to, zda-li regionální 8

rozdíly v dostupnosti bydlení mají či nemají významný efekt na intenzitu pracovně orientované migrace, závěry minimálně poukazují na to, že zatímco se potenciálně tyto bariéry zdají jako velmi významné, fakticky mohou mít mnohem menší význam, než který se jim přikládá. Naopak, daleko větší bariérou se zdá být posilování vlastnického bydlení na bytovém fondu země; vlastnické bydlení je prokazatelně svázáno s menší mírou zamýšlené migrace za prací. Výsledky aktivity byly prezentovány na mezinárodní vědecké konferenci European Network for Housing Research v Praze (28.6.-1.7. 2009, v angličtině)a spolu s výsledky regresního modelování v zamýšlené migraci za prací byly shrnuty do vědecké statě, která byla zaslána do impaktovaného zahraničního odborného časopisu European Urban and Regional Studies; text statě je vložen jako příloha této zprávy, příloha 1. Publikace výsledků v českém jazyce a prostředí proběhne v roce 2010 ve formě kapitoly do recenzované monografie. Aktivita A0901 V roce 2009 byla ukončena aktivita A0901 (DC008), tedy analýza opatření státu s cílem zvýšit finanční dostupnost bydlení a pozitivně ovlivnit demografické chování mladé generace a omezit proces sociálního vyloučení. Náplní aktivity bylo hodnocení stávajících opatření bytové politiky v oblasti nájemního bydlení s cílem zvýšit finanční dostupnost nájemního bydlení a tak přímo či nepřímo ovlivnit demografické chování mladé generace a snížit podíl domácností ohrožených sociálním vyloučením, a to v mezinárodním srovnání s podobnými nástroji v zahraničí. Aktivita byla rozdělena do dvou podaktivit: 1. nástroje na zvýšení dostupnosti nájemního bydlení a posílení reprodukčního chování mladé generace; 2. nástroje na zvýšení dostupnosti nájemního bydlení pro lidi/domácnosti akutně ohrožené sociálním vyloučením s cílem snížit ohrožení sociálního vyloučení. Každá ze dvou podaktivit zahrnovala vytvoření teoretického rámce, přehled nástrojů bytových politik u nás a ve vyspělých zemích, hodnocení efektivity a efektivnosti stávajících nástrojů a návrhy změn (či vytvoření nových) nástrojů centrální i lokální bytové politiky v ČR. Tyto návrhy byly podrobně konultovány a spolu-připravovány s externími spolupracovníky (D. Grabmüllerová, D. Hůle, A. Morisseau), testovány prostřednictvím zařazení otázek na vhodnost nástrojů do dotazníkového výzkumu mezi obcemi (provedeného ÚRS Praha, a.s. v závěru roku 2009), prezentovány na bytové komisi Svazu měst a obcí a zejména byly vytvářeny v úzké spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování Úřadu vlády ČR, pro kterou byla na její žádost vytvořena zvláštní studie. Návrhy nástrojů první podaktivity (podpora mladé generace) budou rovněž diskutovány v rámci připravovaného kulatého stolu se zástupci obcí, ministerstva a soukromých pronajímatelů v únoru 2010 na Sociologickém ústavu AV ČR, prezentovány na třetím národním workshopu a dodatečně též testovány prostřednictvím focus groups s cílovou populací (mladí lidé hodlající založit rodinu). Návrhy nástrojů druhé podaktivity (domácnosti ohrožené sociálním vyloučením) budou diskutovány se zástupci neziskových organizací a dalších aktérů pod vedením Agentury pro sociální začleňování v průběhu roku 2010. Výsledky obou podaktivit byly shrnuty do dvou separátních zpráv, které budou na začátku roku 2010 publikovány ve formě policy paper a později budou též zařazeny jako zvláštní kapitoly do chystané monografie vydané na konci roku 2010. Jejich předběžné znění je vloženo k této zprávě v přílohách 2 a 3. 9

Podaktivita 1 mladé rodiny Pro mladé páry hodlající založit rodinu či mladé rodiny s dětmi je problematika dostupnosti stabilního bydlení ponejvíce aktuální, jelikož výchova dětí nutně předpokládá existenci samostatného, bezpečného, kvalitního a dlouhodobě jistého bydlení. Bydlení pro mladé rodiny představuje po různých krátkodobých formách bydlení na úplném počátku profesní kariéry druhý krok v kariéře bydlení. Takové bydlení by sice mělo nabídnout požadovanou jistotu a bezpečí, na stranu druhou by, vzhledem ke stále nízkému věku partnerů a požadované flexibilitě na trhu práce, mělo umožnit i snadné stěhování. Přes vysokou závažnost se překvapivě tomuto problému věnovala relativně malá pozornost, což bylo pravděpodobně dáno slabou schopností mobilizace mladé generace pro prosazení svých zájmů, větší ochotou nést oběti za změnu totalitního politického režimu, ale také přežitím kulturních vzorců výpomoci širší rodiny při zajišťování bydlení části mladých lidí. Kostelecký, Vobecká (2009) přitom empiricky prokázali i v českém prostředí souvislost mezi dostupností bydlení a reprodukčním chováním mladé generace mladí lidé sice rozhodují o počtu svých dětí do jisté míry navzdory vnějším podmínkám, které pro zakládání rodin mají, avšak problémy s dostupností bydlení v regionech s vysokými cenami bytů, při kontrole ostatních možných faktorů, ovlivňují časování narození dětí; věk rodičů u porodu prvního dítěte. Tato skutečnost je závažná jak ukázali výše citované studie z vyspělých zemí, dřívější narození prvního dítěte může výhledově ovlivnit i představu o celkovém žádoucím počtu dětí partnerů a i bez tohoto možného efektu pozitivně ovlivní celkovou demografickou strukturu společnosti (lidé mají stejné počty dětí, ale protože je mají dřív, generace se vystřídají za kratší dobu, tudíž společnost stárne pomaleji). Česká republika zůstává v úrovni celkové i úhrnné porodnosti i přes uměle proklamovaný baby boom posledních několika let na chvostu Evropské unie a reálně ji hrozí rapidní stárnutí populace, rozklad sociálního systému, zásadní snížení životní úrovně části seniorů a zpomalení dlouhodobého ekonomického růstu. Podle upravovaných prognóz ČSÚ by mělo, při nezapočítání efektu zahraniční imigrace, dojít k celkovému poklesu počtu populace a raketovému růstu podílu penzistů tento vývoj by měl logicky vést k sestupné trajektorii celé společnosti. Cílem předkládané studie tak bylo na pozadí mezinárodního vývoje a důsledné analýzy efektivity a efektivnosti definovat takové nástroje v oblasti bytové politiky, které by mohly zvýšit finanční dostupnost, a zejména pak zvýšit stabilitu a snížit rizika, bydlení pro mladé rodiny v ČR v důsledku toho tak nepřímo pomoci snížit věk rodičů při narození prvního dítěte. Ukázali jsme, že bytová politika zaměřená pouze na zvyšování finanční dostupnosti bydlení obecně či pro mladé lidi obecně může být v tomto ohledu i velmi neefektivní namísto posílení reprodukčního a pro-rodinného jednání vedla v mnohých vyspělých zemích naopak k nižší úrovni porodnosti, větší rozvodovosti, zvýšení počtu jednočlenných domácností a bezdětných párů. Ukázali jsme rovněž, že ještě více neefektivní (vzhledem k vynaloženým prostředkům) může být obecná pronatalitní politika; její krátkodobé efekty vedly pouze ke zvýšení volatility v reprodukčním chování než k dlouhodobě udržitelnému růstu reprodukčního chování mladé generace. Jinými slovy, možnosti státu napomoci dlouhodobě udržitelnému posílení reprodukčního chování mladé generace by se v žádném případě neměly přeceňovat (manipulovat preferencemi lze vždy jen krátkodobě); konkrétní nástroje politik by také měly být jasně zacíleny i formulovány s ohledem na výzkumem zjištěná omezení. 10

Náš návrh se vzhledem k rostoucí potřebě flexibility v zaměstnání kladenou na současnou generaci mladých lidí více, než tomu bylo u předcházejících generací, zaměřila na novelizaci stávajících a tvorbu nových nástrojů bytové politiky v oblasti nájemního bydlení. Zaměření na segment nájemního bydlení má více důvodů - podpora v oblasti vlastnického bydlení je často příjmově regresivní, nevhodně zacílená a současný rozsah podpory v této oblasti v ČR je již na maximální možné úrovni. Bytová politika v ČR výrazným způsobem upřednostňuje vlastnický sektor bydlení; naopak podpora v sektoru nájemního bydlení téměř chybí. Rizika vlastnického bydlení byla, až do nedávné globální krize trhů bydlení, výrazně podceňována; a to nejen v českém prostředí. Vzhledem k nepříliš přesvědčivým výsledkům masivních veřejných podpor na výstavbu sociálního nájemního bydlení ve vyspělých západních zemích vedoucích často ke vzniku sociálně vyloučených ghett, a také z důvodu tenčící se zásoby obecních bytů použitelných pro systém sociálního bydlení v ČR, se návrh zaměřil na takové moderní nástroje sociálního bydlení, které nejsou nákladné pro veřejné rozpočty, nevedou ke koncentraci a sociálnímu vyloučení, nevytváří tržní distorze a naopak mnohem více než dosud zapojují i sektor soukromého nájemního bydlení - ten v posledních 20 letech vyrostl v naší zemi prakticky z nuly díky majetkovým restitucím, drobným a později též institucionálním investorům až na 12-15 % bytového fondu. Mimo to, i ze strany mladých lidí existuje preference příliš neomezovat výběr vhodného bydlení systém přidělování obecních bytů dává žadatelům zpravidla jen jeden určitý byt; navíc často po velmi dlouhé době čekání. Jak ukázal orientační výzkum mezi vybranými českými obcemi uplatňující alespoň nějaký model startovního/startovacího bydlení, poptávka po obecním nájemním bydlení ze strany mladých rodin, až na nepochopitelné výjimky, výrazně převyšuje nabídku. Navíc neexistuje svobodná volba z větší škály bytů a celý systém pomoci je tak zastaralý a rigidní; vede často k nespokojenosti na obou stranách (jak ze strany obce-pronajímatele, tak ze strany mladé domácnosti-nájemníka). Cílem možných nových nástrojů pomoci mladým lidem by také nemělo být znásilňovat obecnější preference bydlení pokud chtějí odejít do vlastního bydlení, tak by neměly existovat motivy, které s touto jejích preferencí manipulují. Cílem navrhovaných změn je pouze odstranit stávající bariéry vyplývající ze segmentace nájemního bydlení do privilegovaného (a rozsáhle chráněného) a neprivilegovaného (a téměř nechráněného) nájemního bydlení. V neprivilegovaném segmentu bydlení jsou uzavírány smlouvy pouze na krátkou dobu (zpravidla jeden rok) a mladé domácnosti tak čelí velké nejistotě ohledně trvání nájmu a vývoje nájemného v následujících letech. Tato nestabilita, vedle vychýlené hodnoty tržního nájemného z důvodu regulace nájemného v privilegovaném segmentu nájemního bydlení, je pravděpodobně jedním z důvodů, proč nájemní bydlení přestalo být pro stabilizaci rodiny reálnou alternativou k bydlení vlastnickému. Z výše uvedených důvodů navrhujeme zásadnější novelizaci stávajícího příspěvku na bydlení na centrální úrovni bytové politiky a aplikaci modelu obecních cílených garancí na lokální úrovni bytové politiky. Smyslem novelizace příspěvku na bydlení je odstranit deficity vyplývající z nedostatečného zohlednění tržní úrovně nájemného a nedostatečného zohlednění regionálních diferencí v tržní úrovni nájemného v normativních nákladech používaných pro výpočet příspěvku zvýšené veřejné náklady související s touto změnou by měly být zejména kompenzovány tím, že by na příspěvek na bydlení neměly mít vůbec (nebo jen na jeho velmi omezenou část) nárok domácnosti žijící ve vlastním bydlení. Hlavním cílem navrhovaných změn však je posílit jeho zacílení, efektivitu zvýšením normativní míry zatížení pro mladé 11

jednočlenné domácností a naopak snížením míry zatížení pro rodiny s dětmi by se mohla, v zásadě za stejných celkových veřejných nákladů, výraznějším způsobem posílit motivace reprodukčního chování (i když motivace neznamená konečný efekt). Na lokální úrovni navrhujeme vytvoření systému cílených obecních garancí sociálním bytem by tak mohl být byt kteréhokoliv pronajímatele, který by vyhovoval celostátně (zákonem o sociálním bydlení) a lokálně stanoveným podmínkám s nájemným nižším než tržním pronajímatel by za dlouhodobý pronájem bytu cílové domácnosti za jasně stanovených podmínek vývoje nájemného v budoucích letech mohl získat garanci kryjící náklady z případného neplacení nájemného, poškození bytu a soudních jednání souvisejících s výpovědí z nájmu. Garance by poskytovali obce a proti jejich plnění by se mohly pojistit prostřednictvím komerčně vyvinutých pojistných produktů (za možné asistence státu). Ukázali jsme, že získání potřebných bytů pro stabilizaci nájemního bydlení mladých rodin tímto způsobem je pro obec výrazně levnější než výstavba vlastních sociálních či podporovaných bytů (a to i po započetí státní dotace) nebo koupě starších bytů. Tato forma podpory dokáže uspokojit až 5krát více zájemců než jiné tradičnější způsoby získávání bytů obcemi; mimo to může nabídnout širší nabídku, větší flexibilitu a snadno kalkulovatelné náklady. Jako taková se také již vyskytuje v mnoha vyspělých zemích. Podaktivita 2 sociálně vyloučené domácnosti Z příkladů uplatněných v ČR vyplývá, že dosavadní praxe neřeší dostatečně problém sociálního a prostorového vyloučení, neboť neziskovým organizacím se prozatím nedaří získávat byty mimo vyloučené lokality. Příklady také poukázaly na mnohé bariéry, zejména nemožnost pobírání příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení v podnájemním vztahu (viz IQ), nadstandardní náklady na údržbu kvůli specifické cílové skupině (vysoká míra devastace, viz Centrom) či nemožnost získat peníze na opravy cizího majetku pro neziskové subjekty (viz Centrom). Při realizaci programů reintegrace se postupně zlepšuje role obcí, které více než dříve pronajímají pro účel tréninkového bydlení své byty neziskovým organizacím, stále však nedostatečně (zejména v Praze); z hlediska úspěšného završení procesu reintegrace je obecně zcela nedostatečný počet bytů, kterými neziskové organizace v ČR pro tento účel disponují; resp. nedostatečná je jejich aktivita v oblasti zajišťování bydlení a bytové správy (jen výjimečně mají vlastní bytový fond, neuplatňuje se model prostřednictví). Z rozhovorů s představiteli různých organizací vyplynulo, že v případě Prahy, Brna, Ostravy a Plzně jsou zkušenosti s přístupem magistrátu vesměs lepší než v případě jednotlivých městských částí; nicméně ostravské městské části jsou v tomto ohledu aktivnější než městské části v Praze. Jednoznačný trend mezi příklady dobré praxe ze zahraničí je větší flexibilita a škála nástrojů (nikdo už nemluví o masové výstavbě uniformních sociálních bytů), větší zapojení soukromého kapitálu i soukromého nájemního bydlení (různými formami prostřednictví ) a zejména pak větší role neziskových organizací v oblasti bytové správy, resp. užší spolupráce obcí s neziskovým sektorem i s dobrovolníky. Trendem k řešení otázky bezdomovství, který rovněž předpokládá široký rámec spolupráce, je také poskytování služeb tzv. pod jednou střechou, nikoli však z jedné ruky. V kontaktním centru s klientem pracuje celá skupina poradců z různých oblastí, což umožní klientovi komplexní poradenství a komplexní pomoc. Pro domácnosti s nedostatečnou kompetencí k udržení dlouhodobého nájemního bydlení je v mnohých zemích v posledních letech prosazován spíše koncept pomoci housing first, který zdůrazňuje pozitivní vliv rychlého získání dlouhodobého a jistého nájemního bydlení na ostatní stránky integrace do společnosti. Samostatné bydlení nutí k odpovědnosti a motivuje 12

k získání a udržení práce. Tyto závěry byly potvrzeny výsledky výzkumů, kde se ukázalo, že po obdržení samostatného bydlení se zvyšují šance na reintegraci domácnosti. Hlavní kritika opačného přístupu, modelu vícestupňového bydlení, kdy klient musí prokázat způsobilost pro samostatné bydlení, je spatřována v tom, že se klienti pohybují pouze v prvních stupních modelu a jejich postup se podobá spíše koloběhu úspěchů a propadů na počátku cesty; reintegrace je neúspěšná. Tento střet konceptů a jednoznačnost výsledku jejich srovnání však nejsou v praxi zdaleka tak zřetelné: i modely konceptu housing first obsahují určité prvky vícestupňového bydlení (například půlročního azylového bydlení a následného jednoročního tréninkového bydlení běžně například v Německu) a jsou země, kde je naopak vícestupňový model pro specifickou cílovou skupinu (Romové s nedostatečnou kompetencí k udržení dlouhodobého nájemního bydlení) naopak hodnocen jako funkční a existuje obava, že okamžité získání samostatného bydlení by naopak úspěch reintegrace mohlo ohrozit (Slovensko). Kritika modelu vícestupňového (propustného) bydlení se zaměřovala spíše na přílišnou rigiditu při nastavení jednotlivých stupňů (striktně dané období pobytu v jednotlivých stupních, přísná kritéria pro přesun do vyšších stupňů) a nemožnost, pokud by tomu bylo možné v konkrétním individuálním případě, přeskočit nižší stupně reintegrace (striktní trvání na průchod celým systémem pro všechny klienty); to je příklad modelu uplatňovaného ve Švédsku. Dotázané neziskové organizace v ČR se shodují, že pro úspěšnou reintegraci je nutná rychlá cesta k samostatnému bydlení, ovšem v situaci, kdy je velmi obtížné zprostředkovat samostatné bydlení lidem v azylových domech, kteří by dle vyjádření neziskových organizací již byli schopni samostatného bydlení, pak je nereálné poskytovat toto bydlení i lidem, kteří nemají takové kompetence. Například i v německém Freiburgu začínají s pronájmem 30 bytů v rámci tréninkového bydlení, které jsou po roce převedeny na běžné nájemní byty (nejsou-li porušeny podmínky programu); i tento program předpokládá výběr klientů dle jejich kompetencí. V českém prostředí, kde je velmi obtížné pro mnohé cílové skupiny získat i obecní nájemní bydlení (dlouhá čekací lhůta, ztenčující se zásoba obecních bytů z důvodu privatizace), kde existuje ve většinové populace velká míra nedůvěry a předsudků k důvodům, jež vedou k nedostupnosti bydlení a sociálnímu vyloučení (přirozeně z důvodů logiky volebního boje pak zastávaných i volenými zástupci samosprávných obcí), a kde i objektivně velká část domácností nemá kompetenci k udržení dlouhodobého nájemního bydlení (což je dáno dědictvím levného bydlení za minulého režimu, zakořeněným státním paternalismem, dlouhodobým neřešením problémů neplatičství nájemného) se tak, a to nejen z důvodu větší legitimity, nejeví odmítnutí modelu vícestupňového modelu jako racionální; naopak, tento model by se mohl stát, bude-li dostatečně flexibilní, efektivnější variantou ke konceptu rychlého návratu do dlouhodobého nájemního bydlení. Byť je koncept vícestupňového bydlení v současné době často kritizován, v mnohých zemích jsou stále ukazovány úspěšné koncepce ne tak rigidního modelu propustného bydlení, nebo přechodného bydlení, které může přecházet v bydlení dlouhodobé. Hlavním cílem pomoci by mělo být sice umístit domácnost nebo jednotlivce do dlouhodobého nájemního bytu běžného standardu v co nejkratším čase - což platí zejména pro domácnosti, které mají dostatečnou kompetenci k udržení dlouhodobého nájemního bydlení a jejich problémem je pouze diskriminace na trhu či nedostatečná dostupnost bydlení. V případě prokazatelného deficitu kompetencí (například i tím, že jednou nabídnuté bydlení si domácnost nedokázala udržet) a nahromadění většího množství problémů (trestná činnost, dluhy, závislost) je však jen obtížně představitelné, že by domácnost neprošla více stupni bydlení provázaných individuálně formovanou sociální prací a povinností participace na programu (posun ve stupních by byl podmíněn spoluprací se sociálními pracovníky a řešením problémů). V takovém případě 13

(aplikace více stupňů bydlení) je možné očekávat, že některé domácnosti mohou zpět propadnout i do nižších stupňů bydlení; jakkoliv by takový propad měl být asi poslední alternativou po neúspěchu všech jiných opatření (například až po i nepřistoupení na splátkový kalendář při opětovném vzniku dluhu na nájemném). Zároveň by model měl být dostatečně flexibilní na to, že některým domácnostem, které nepotřebují projít všemi stupni reintegrace, nabídne možnost rychlejšího postupu. Systém vícestupňového bydlení pracuje s vnitřní motivací klienta jít do lepšího bydlení: účelem není pouze podchytit osoby a rodiny v krizi a vytrhnout je ze situace, která v případě rodin vyžaduje odebrání nezletilých dětí do ústavních zařízení, ale protáhnout je celým systémem co nejvýše, pokud pro to samy něco udělají. Jedním z principů je zásada, že každý bydlí v tom, na co má kompetenci. Například na Slovensku se systém snaží učit klienta k samostatnému hospodaření od prvního stupně a institut zvláštního příjemce pro vyplácení sociálních dávek není úmyslně využíván. Byly doporučeny následující změny: 1. Státní podpora určená na výstavbu podporovaných bytů (vstupních a pečovatelských bytů) by měla být poskytována nejen obcím, ale všem žadatelům, tedy i neziskovým organizacím (podobně, jako tomu je u programu podpory sociálního bydlení); omezení na jednoho příjemce může být dokonce v rozporu s předpisy o poskytování veřejné podpory EU; 2. Výše grantové podpory státu z programů výstavby podporovaného a sociálního bydlení je relativně nízká (na vstupní byt max. 550 000 Kč, na sociální byt max. 500 000 Kč); většinu nákladů výstavby bytu (předpokládejme byt 50 m 2, pozemek poskytnutý obcí zdarma a náklady výstavby 25 000 Kč/m 2 s úhrnnými náklady výstavby příslušeného bytu ve výši 1 250 000 Kč) tak platí žadatel, přičemž maximální limit měsíčního nájemného u podporovaného vstupního bytu (pro byt 50 m 2 ve výši 2635 Kč) nepostačí zdaleka ani na anuitní splátku úvěru na krytí nákladů výstavby bytu nekrytých státní dotací (700 000 Kč, doba splatnosti 20 let, úroková sazba 6 % - měsíční splátka 5015 Kč bez poplatků), natož na krytí ostatních nákladů spojených s bytovou správou. Je evidentní, že tyto byty, určené pro lidi kriticky ohrožené finanční nedostupností bydlení a sociálním ohrožením, není možné postavit jen při kombinaci státní dotace a úvěru; program od investora předpokládá nejen vklad pozemku zdarma, ale také nemalou a nevratnou kapitálovou injekci to je však možné pouze v případě větších obcí a počet nově postavených vstupních podporovaných bytů je také kriticky nízký. Jakkoliv by se rozhodně do naší země neměla vrátit doba masové výstavby veřejných nájemních bytů a jakkoliv je jedním z cílů navrhovaného konceptu sociálního bydlení spíše posílit než oslabit pro-tržní řešení problému sociálního vyloučení (stejně jako využít více a efektivněji prostředků z fund raising neziskových organizací), rozsah nové výstavby sociálních a vstupních bytů podporovaných z těchto programů se zdá být skutečně příliš nízký. Program by, vzhledem k cílové populaci, pro kterou je určen, měl být nastaven tak, aby za předpokladu vkladu pozemku zdarma bylo možné zbylé náklady výstavby uhradit z kombinace státního grantu a úvěru běžného úročení s běžnou dobou splatnosti. Jelikož se tyto podmínky neustále mění (mění se náklady výstavy, úročení úvěrů, nabídka úvěrů), jeví se pak jako vhodnější model konkurenčních nabídek a veřejné soutěže: stát by na daný program v každém roce vyčlenil určitou část prostředků, ale nestanovil maximální výši grantu na jeden postavený byt, přičemž ponechal na soutěži mezi potenciálními investory (obcemi, neziskovými organizacemi i čistě komerčními subjekty), kdo nabídne nejnižší (a pro stát nejefektivnější) požadavek na státní příspěvek; kritérium velikosti požadovaného státního příspěvku by přitom bylo hlavním kritériem při rozhodnutí o výběru konkrétních nabídek (tento způsob je běžný například ve Velké Británii); 14

3. V oblasti nové bytové výstavby existuje, i když dnes spíše teoretická, možnost, jak zvýšit počet nově postavených sociálních bytů ze strany komerčních subjektů v USA, Velké Británii, Kanadě a jistě i dalších vyspělých zemích existuje buď povinnost nebo motivace pro developery komerčně prodávaných (pronajímaných) bytů postavit určitý podíl bytů pro obce (neziskové subjekty) pro účel sociálního bydlení; je-li toto rozhodnutí fakultativní, pak existují motivační mechanismy (například povolení výstavby většího počtu bytů než předpokládá územní plán, odpuštění lokálních daní), které dostatečně developery k takové nabídce motivují, je-li tato podmínka dána jako povinnost, pak se zpravidla může z ní developer vyplatit obci či neziskové organizace poskytne peníze na výstavbu bytů jinde. Tento na první pohled silně limitující nástroj je paradoxně často využíván v anglosaských zemích dávaných často za příklad minimálních státních zásahů a je hodnocen jako efektivní tímto způsobem totiž dochází rovněž k promísení sociálních nájmů s vlastnickým bydlením. V ČR by tento způsob výstavby, vzhledem k obecně nižší úrovni bytové výstavby, mohl být dán jen jako fakultativní, přičemž motivačními faktory by, analogicky, mohla být relaxace požadavků územního plánu (v rámci územního rozhodnutí), poskytnutí obecního pozemku (tam by tato povinnost měla být vždy) a případně tuto problematiku řešit na úrovni státu v rámci úpravy sazby DPH na novou bytovou výstavbu. Tento nástroj však považujeme spíše za dlouhodobý záměr než aktuální možnost; 4. Výše uvedené návrhy počítají, vzhledem k postojům mnohých obcí, s posílením role neziskových organizací v oblasti poskytování bydlení a bytové správy domácnostem, pro které je bydlení na volném trhu finančně nedostupné konkrétně počítají s vlastnictvím bytů (tréninkových bytů, ale i bytů na dlouhodobý pronájem) a nájmem bytů (pro účely úplného prostřednictví při přestupu do nejvyššího stupně reintegračního programu, nebo pro účely tréninkového bydlení). Proces posílení role neziskových organizací v této oblasti by měl být usnadněn, mimo možnost žádat o dotace z programu podporovaného bydlení, utvořením pojistného mechanismu pro poskytování cílených garancí a prostřednictví (viz dále); vedle toho by však dodatečně mohl být rovněž usnadněn novými grantovými schématy MPSV na sociální služby týkající se bytové správy a prostřednictví pro sociálně znevýhodněné domácnosti, a konečně též převodem stávajících starších obecních bytů do vlastnictví neziskových organizací za výhodných podmínek. Převod bytů do majetku neziskových organizací by posílil kapitálovou pozici neziskových organizací a podmínkami převodu upravených v převodních smlouvách by zbavil obce části povinností při zajištění bydlení občanům v sociální nouzi. Převod bytů do vlastnictví neziskových organizací za výhodných podmínek je veřejnou podporou, kterou by obec musela nechat kodifikovat u Evropské komise vzhledem k tomu, že převod by byl podmíněn poskytováním sociálních služeb a bydlení pro sociálně slabé domácnosti a příjemcem podpory by byl neziskový subjekt, byla by kodifikace pravděpodobně úspěšná mimo to, pravidla de minimis při poskytování veřejné podpory se v tomto případě vztahují na neziskovou organizaci, nikoliv na obec. Obce by na neziskové organizace mohly rovněž převést reziduální byty z privatizace obecního bytového fondu, tj. byty, o jejichž koupi nájemník neměl zájem, které zůstaly i po privatizaci v majetku obce a o které se nyní musí starat (tj. účastnit se všech schůzí sdružení vlastníků jednotek v jednotlivých domech) výhodou je, že tyto byty jsou roztroušeny po celé obci a sociální nájem by se opět promísil s vlastnickým bydlením v rámci jednoho bytového domu (sociální inkluze); výhodou je také, že se obec zbaví povinnosti složité administrace a managementu roztříštěného bytového fondu, která by převodem přešla na neziskovou organizaci. Nevýhodou je, že nezisková organizace by přirozeně od obce převzala byt i s nájemníkem a do doby ukončení nájemního poměru by musela respektovat ochranu jeho nájemního práva danou zákonem; určitý čas, i několik let, by tak byl nepoužitelný pro účely sociálního bydlení; 5. Výše uvedené návrhy nejsou podmíněny, ale výhledově počítají, i s určitými změnami v nastavení příspěvku na bydlení v ČR: 15

Odstupňování normativní míry zatížení (koeficientu, který se násobí rozhodný příjem rodiny) podle věku žadatele a počtu nezaopatřených členů domácnosti (pro jednotlivce do 25 let by byla výše koeficientu vyšší např. 40 50 %, jelikož by příspěvek předpokládal spolubydlení; pro rodiny s dětmi by byla výše koeficientu nižší např. 28 %, 25 % a 20 % podle počtu nezaopatřených dětí). Tato změna by vedla k efektivnějšímu zacílení příspěvku na vícedětné domácnosti, tedy domácnosti více ohrožené nedostupností bydlení a sociálním vyloučením; Příspěvek na bydlení by nemusel být vůbec poskytován vlastníkům bytů/domů, protože domácnosti vlastníků mají vzhledem ke svému majetku jiné postavení než domácnosti nájemníků (příspěvek je v mnoha vyspělých zemích poskytován pouze domácnostem žijícím v nájmu; navíc i u nás domácnosti vlastníků mají po splacení hypotečního úvěru výrazně nižší výdaje na bydlení než nájemníci); tato změna by nejen posílila efektivitu příspěvku, ale mohla přinést výraznější veřejné úspory a opět posílit zacílení příspěvku na pomoc domácnostem skutečně ohroženým finanční nedostupností bydlení; Příspěvek na bydlení by měly mít možnost čerpat i domácnosti užívající byt na základě platné podnájemní smlouvy, což nejen rozšíří okruh příjemců mezi domácnostmi nejvíce ohroženými finanční nedostupností bydlení, ale také umožní aplikaci konceptu úplného prostřednictví; Jak v případě příspěvku na bydlení, tak doplatku na bydlení, by měly být jasně stanoveny kvalitativní parametry (sociálního) bytu, na který je žadateli příspěvek na bydlení nebo doplatek na bydlení možné poskytnout. Cílem tohoto opatření je zabránit poskytování doplatků na bydlení, které je kvalitativně substandardní, ale přitom za relativně vysoké nájemné (soukromé ubytovny); taková situace vede k plýtvání veřejných zdrojů určených na pomoc lidem v sociální nouzi. Nebezpečím však je, že tato forma ubytování přestane být poskytována, přičemž domácnosti budou jen velmi obtížně hledat bydlení na volném trhu (resp. nebylo by možné uspokojit velké množství zájemců o garanční programy). Navrhovaná úprava by tudíž měla být zavedena až ve chvíli, kdy by byl naplno realizován koncept cílených garancí; 1. Navrhovaný koncept sociálního bydlení tak zahrnuje mezi sociální byty: 1. část obecních nájemních bytů (včetně nových sociálních a podporovaných bytů), byty neziskových organizací (sociální a podporované byty) a garantované nájemní byty (byty s poskytnutou cílenou garancí bez ohledu na kategorii pronajímatele, včetně soukromých pronajímatelů) pro domácnosti s dostatečnou kompetencí k udržení dlouhodobého nájemního bydlení; a 2. bytový fond v rámci třístupňového modelu sociálního bydlení, tedy tréninkové byty a dlouhodobé nájemní byty, pro domácnosti s nedostatečnou kompetencí k udržení dlouhodobého nájemního bydlení. Tréninkové byty by byly ve vlastnictví obcí nebo neziskových organizací a dlouhodobé nájemní byty by měly charakter garantovaných nájemních bytů nebo bytů s implicitní garancí vycházející z režimu úplného prostřednictví (tedy opět bez ohledu na kategorii pronajímatele). Model prostřednictví by byl aplikován, dle potřeby, v úplné i částečné formě. Všechny byty vymezené jako sociální by musely splňovat minimální technické standardy stanovené zákonem o sociálním bydlení (viz dále); 2. Vzhledem k využití cílených garancí by stát měl v první řadě pomoci při tvorbě mechanismu pojištění rizik z poskytovaných garancí (riziko nesplácení nájemného a riziko škody na pronajatém majetku a soudních výdajů spojených s vystěhováním nájemníka). Cílené garance (klasické i v rámci aplikace režimu prostřednictví) by poskytovaly pouze obce nebo neziskové organizace (samotní soukromí pronajímatele nikoliv), aby bylo dostatečně 16

zajištěno zacílení celého systému na skutečně potřebné domácnosti; obce a neziskové organizace by pak měly možnost se proti rizikům vyplývajícím z garancí pojistit, tedy pravidelně platit dopředu snadno kalkulovatelnou částku za pojištění pojišťovně. V případě pojistné události by však pojištění případnou ztrátu vždy krylo pouze zčásti (existovala by spoluúčast poskytovatele garance), což by motivovalo obce i neziskové organizace ke skutečně odpovědnému výběru nájemníka do dlouhodobého nájemního vztahu; 3. Stát by také měl, ve druhé řadě, jasně definovat minimální kvalitativní požadavky sociálního bytu jen na byt splňující tato kritéria by bylo možné poskytnout cílenou garanci, jen takový byt by mohl být použit pro účely tréninkového bydlení či při uplatnění režimu prostřednictví v dlouhodobém nájemním bydlení (výhledově též by jen na takový byt bylo možné požadovat doplatek na nájemné). Standardy kvality bytů mohou být definovány obecně, tj. sociální byt by měl být ve shodě s tolerovanými standardy, bez vážných závad, energeticky efektivní, s moderním vybavením a službami, měl by být zdraví nezávadný a bezpečný; avšak s přesnými minimálními technickými parametry a standardy velikosti bytu vzhledem k velikosti domácnosti (podlahová plocha, počet pokojů). Standardy by byly definovány jako minimální. Součástí definice standardů sociálního bydlení by mělo být i explicitní uvedení cílových domácností, pro které je sociální bydlení určeno, a to i formou maximálního příjmu dané domácnosti v relativní formě (například příjem nižší než medián příjmu domácnosti dané velikosti v regionu). Tato definice sociálního bydlení by měla mít formu zákona. Aktivita A0903 V roce 2009 byla ukončena rovněž aktivita A0903 (DC010), tedy hodnocení existujících nástrojů na zvýšení fyzické dostupnosti bydlení. Výsledky hodnocení stávajících nástrojů bytové politiky (podpora výstavby nájemních bytů, podpora modernizace a rekonstrukce bytového fondu a jiné) byly shrnuty do souhrnné zprávy, která byla umístěna na projektové internetové stránky a která bude použita pro vytvoření kapitoly do recenzované monografie; tato zpráva byla vložena i jako příloha 4 této periodické zprávy. Ze závěrů zprávy uvádíme: V návaznosti na předchozí hodnocení podpůrných nástrojů především ve vazbě na efektivnost podmiňující sociální stabilitu a fyzickou dostupnost pro příjmově slabší kategorie domácností se naskýtá několik námětů na řešení současného stavu: vycházet je potřebné z toho, že v nájemním bydlení vznikla bariéra na trhu práce, jež se promítá do regionálních disparit i do sociální stability bydlení; byť s opožděním je potřebné po vymezení sociálního bydlení upřesnit druh podpory a rozsah podpory k zajištění potřebné bytové výstavby při současném posílení rekonstrukce bytových domů; solidaristický systém v poskytování podpor je, jak ukazují příklady z několika vyspělých zemí, efektivní, jak co do nákladů, tak i vysoké sociální stability; z tohoto hlediska v České republice chybí podpory, které by mohly zvrátit dosavadní nepříznivý vývoj v bydlení (růst mínusového pólu, sociální segregace, spekulace, souhrnně pak, že sociálně ohrožené skupiny zůstávající na okraji zájmu); ohrožené domácnosti v bydlení představují kolem 1/5 ze všech domácností; formy podpor v uceleném systému by měly dostat odpovídající sociální rozměr (dotace neposkytovat na nadstandardní bydlení, posílit výstavbu sociálních nájemních bytů, jinak řečeno více přizpůsobit koncepci rozvoje bydlení příjmové úrovni všech příjmových kategorií domácností); 17