Interakční psychologický výcvik jako nezbytná součást výuky psychologie

Interakční psychologický výcvik jako nezbytná součást výuky psychologie Marek Kolařík Katedra psychologie FF UP Olomouc marek.kolarik@post.cz Abstrakt Autor se ve svém příspěvku pokusí poukázat na značnou disproporci v tom, kolik času je v rámci výuky na katedrách psychologie v ČR věnováno teoretické přípravě a kolik přípravě praktické. Na příkladu Interakčního psychologického výcviku (IPV) pak bude ukázáno, jak je praktická část výuky v současné době neprávem opomíjena, i když je minimálně stejně důležitá, jako část teoretická. Pro kvalitní práci psychologa je osobní zkušenost s prací v sebezkušenostní skupině nezbytná. Autor se pokusí dokázat, že by se sebezkušenostním výcvikovým skupinám měla věnovat větší pozornost, než je tomu doposud. Klíčová slova: výuka psychologie, interakční psychologický výcvik, sebezkušenostní skupina K napsání této práce mě inspirovala skutečnost, že v současné době neexistují jednotné standardy pro realizování Interakčního psychologického výcviku (dále jen IPV) v ČR. V rámci výuky na vysokých školách je naprostá většina času věnována teoretické přípravě, která však v tuto chvíli nemá adekvátní praktický protipól. Stává se tak, že studenti vycházejí do praxe nedostatečně připraveni nejen na práci s lidmi, ale ani na práci se sebou samými. Při čtení následujících řádků by měl mít čtenář na paměti, že výcvik terapeutický není totéž, co výcvik sebezkušenostní, který dle mého názoru tvoří nenahraditelnou součást studia. IPV se svým pojetím velmi blíží právě druhému zmiňovanému. Student má jedinečnou a neopakovatelnou možnost se během studia potkat sám se sebou, osvojit si nové dovednosti, zlepšit komunikaci, spolupráci, vztahy. Velmi užitečným, i když nepřímým efektem IPV, je také jeho podpůrná funkce ve složitém životním období studentů, které je často plné změn (prvotní odloučení od rodiny, ukončení dlouhodobých vztahů apod.). V současné situaci, kdy je i praktická příprava studentů velmi ztížena díky velké obtížnosti nasmlouvat zařízení vhodná pro realizování odborných praxí, bychom neměli rezignovat na jednu z možností, jak studenty kvalitně prakticky připravit. Současná praxe v podstatě nutí studenty praktickou přípravu na povolání psychologa odsunout až do doby postgraduální a to zcela mimo katedru a výuku. Ovšem tato praxe již není povinná. Díky tomu je možné do praxe vypustit i ty, kteří pro práci s lidmi nejsou (ani v základních sociálních dovednostech) způsobilí a naše povolání a pověst oboru tím nesmírně trpí. Je namístě si položit otázku, zda je osvojení si sociálních dovedností a sebepoznání pro práci psychologa stejně nezbytné jako kvalitní znalosti. Domnívám se, že ano a tento článek by měl toho být důkazem. Vzhledem k tomu, že byl příspěvek součástí panelové diskuze, dovoluji si se místy pustit do poněkud odvážnějších tvrzení a úvah, které jsou však pro rozproudění kvalitní a plodné diskuze nezbytné. 1

Vzhledem k výše zmíněným skutečnostem se jako logické jevilo bližší prozkoumání této oblasti. Samotný výzkum probíhal během roku 2007, a to metodou polostrukturovaných rozhovorů s vedoucími skupin Interakčního psychologického výcviku na katedrách psychologie FF UK Praha, FSS MU a FF MU Brno. Jednalo se o standardní polostrukturovaný rozhovor s předem připravenými okruhy otázek, přičemž způsob, forma a styl odpovědi na tyto otázky jsou v kompetenci respondenta. V případě odpovědí, které přinášely nová témata, bylo využíváno tzv. sekundárních otázek (Ferjenčík, 2000), jež nejsou před rozhovorem připraveny a jejichž funkcí je rozvíjet nebo upřesňovat nově objevená témata. V tomto článku jsou rovněž použita data, která byla získána dotazníkovým šetřením na katedře psychologie FF UP Olomouc v letech 2006-2007, kterého se zúčastnilo 143 studentů z prvních tří ročníků. Cílem bylo nalézt a popsat specifické faktory nezbytné pro kvalitní výuku Interakčního psychologického výcviku na katedrách psychologie v ČR, porozumět jim a v neposlední řadě také podat informace využitelné ke zkvalitnění a případnému standardizování výuky tohoto nezbytného předmětu, který se v současné době, ve srovnáni s výukou teoretických předmětů, nachází spíše na okraji zájmu. Bylo stanoveno 13 výzkumných okruhů, které současně sloužily jako otázky pro polostrukturované rozhovory s vedoucími skupin. Jednalo se o Způsob a formu práce v IPV, Hry a techniky, Struktura skupiny, Užitečnost IPV, Přínosy a rizika, Sebepoznávání a sebepoznání, Supervize, intervize, evaluace a duševní hygiena vedoucích, Výcvik vs. Terapie, Osobnost vedoucího skupiny, Ne/aktivní účast vedoucího během výcviku, Technické a materiální zabezpečení, Pravidla fungování skupiny, Reflexe a zpětná vazba. Vzhledem k zaměření článku se nejprve budeme věnovat okruhům vztahujícím se k přínosům a rizikům IPV. Zjištěná data jsou následující: Přínos IPV pro jedince Přijetí druhými Poskytování a obdržování zpětné vazby Získání lepšího vhledu do problémů Sebezkušenost a sebepřijetí Celkový osobnostní rozvoj Příprava pro budoucí povolání Další motivace pro práci na sobě Zlepšení náhledu na sebe sama Poznání svých silných a slabých stránek, limitů a možností. Příprava studentů na situace, které teprve mohou nastat Předcházení těmto situacím a jejich lepší zvládání Přínos IPV pro ročník Lepší vzájemné poznání Vzájemné sblížení, spojení a stmelení Zlepšení vztahů mezi učiteli a studenty v rámci katedry Vzájemná spolupráce po ukončení studia 2

Studium je celkově příjemnější a bezpečnější a umožňuje více se naučit Předcházení vyloučení jedinců z kolektivu a ostatním negativním sociálním jevům Přínos IPV pro vedoucí skupin Vidění pozitivních změn k lepšímu Práce s motivovanou skupinou Sblížení se s kolegy v týmu Získávání nových zkušeností a dovedností Navázání kvalitních vztahů se studenty, kteří se v budoucnu stávají kolegy v praxi Rizika IPV pro vedoucí skupin Přílišné sblížení s určitou skupinou studentů Vedení skupiny nezkušeným vedoucím ( hození na nové doktorandy, protože to nikdo nechce dělat ) Přenášení metod a technik z velkých výcviků do IPV bez dostatečného teoretického zázemí a kontextu Přílišné rigidní a stále stejné vedení skupiny bez ohledu na různé potřeby skupin; neschopnost či neochota přijímat nové Vyhoření Rizika IPV pro studenty Přílišného sebeotevření a také přílišná chuť se otevírat Vynášení informací ze skupiny dále do ročníku Otevření osobního problému často bohužel dochází k matení rolí terapeuta a vedoucího Navazování intimních vztahů v rámci jedné skupiny v ročníku Rizika IPV pro ročník Rozdělení ročníku do skupinek Tvorba podskupin v rámci skupin Uzavření skupinové koalice proti jednotlivci Nyní si dovolíme krátké zamyšlení, proč není v současné době IPV pevnou součástí výuky a je neprávem opomíjen. Prvním důvodem by mohlo být zaměňování IPV s terapeutickým výcvikem a to v několika rovinách: Proč není IPV pevnou součástí výuky? IPV vs. terapie Neodlišování IPV a terapie - používání terapeutických technik bez patřičného rámce IPV má nepřímý terapeutický rozměr, i když to někteří nechtějí připustit 3

Cílem IPV není, aby suploval terapii, ale pokud situace nastane, je třeba toho využít. Nikoliv ve smyslu vyléčení, ale změny, která je pro naši práci nezbytná. V rámci IPV není cílem měnit osobnost, ale postoje, chování, prožívání, učit se novým dovednostem, kompetencím, což je minimálně stejně důležité jako poznat to, proč jsem, jaký jsem. IPV a terapeutický výcvik jsou jedinečné a specifické a zkušenost s jedním neznamená, že mohu kvalitně pracovat s druhým. Druhou velmi podstatnou skutečností se ukazuje být nedodržování práce se skupinou prostřednictvím Základní osy práce ve výcvikové skupině (Kolařík, 2006). Proč není IPV pevnou součástí výuky? - vývojové fáze skupiny Standardní vývoj výcvikové skupiny od fáze orientace a závislosti, přes konflikty a protest, kohezi a kooperaci k cílevědomé činnosti. Základní osa práce ve výcvikové skupině - seznámení, komunikace, spolupráce, důvěra, sebepoznání - alternativa znamenající například vyhnutí se fázi konfliktu a protestu. Nedostatečná práce s reflexí. Základní osa práce ve výcvikové skupině nabízí alternativní pohled na skupinový vývoj. V tuto chvíli se jedná o sice v praxi ověřený a fungující postup, který by si však zasloužil bližší výzkumné poznání. Přesto považuji za nesmírně důležité jej předložit, protože nabízí velice efektivní alternativu pro práci se všemi typy výcvikových skupin. Nabízí totiž alternativu, která znamená například vyhnutí se fázi konfliktu a protestu. Pro práci s různými výcvikovými postupy a technikami je totiž velmi důležité vhodné načasování. V praxi bylo opakovaně zjištěno, že při dodržení výše uvedeného pořadí (typu technik) skupina pracuje velice efektivně a bez protestů a konfliktů, které jsou při běžně nastavených podmínkách, kdy jsou velmi obtížné techniky náročné na reflexi nasazovány ihned z kraje výcviku, bohužel naprosto přirozené a očekávatelné. Vedoucí výcvikových skupin mají možnost toto tradiční nastavení změnit. Vedení skupiny je neoddělitelně spjato s osobností vedoucího, přičemž platí, že každý z nich má své velmi specifické a jedinečné vlastnosti, odborné a osobní zkušenosti. Ty jsou natolik jedinečné, že kvantifikace dat by vedla ke ztrátě nejdůležitějších informací, nicméně do jisté míry je nezbytná. Jako nejvhodnější se v takovém případě jeví použití metody SWOT analýzy, která umožňuje při zachování jedinečných a specifických informací dostatečné zpřehlednění a kvantifikaci získaných dat (viz dále). Jedná se konkrétně o Silné stránky, Slabé stránky Příležitosti a Hrozby. Díky kombinaci obou metod sběru dat, tedy rozhovorů s vedoucími a dotazníkového šetření na Katedře psychologie FF UP Olomouc, se podařilo sestavit následující SWOT analýzu: Silné stránky IPV jeho samotná existence možnost pro studenty naučit se něco praktického možnost osvojit si nové měkké dovednosti zlepšování a zkvalitňování vztahů se spolužáky 4

možnost zlepšení a zkvalitnění osobního života vyvážení teoretickým předmětům naučit se naslouchat a spolupracovat zažít bezpodmínečné přijetí naučení se přijímání a poskytování zpětné vazby nepřímý terapeutický efekt navázání osobních kontaktů se studenty možnost seberealizace pro vedoucí IPV srovnává rozdíly mezi původně aktivními a pasivními usnadňuje zavedení nových norem v oblasti komunikace a chování dopomáhá ke globálnějšímu pohledu na mezilidské vztahy podněcuje studenty k trénování jednotlivých sociálních dovedností pozitivně ovlivňuje postoje účastníků pozitivně mění sebepojetí členů skupiny probouzí trvalý zájem studentů o osobnostní rozvoj zbavuje obav z nových situací, všeobecně uvolňuje v sociálních situacích snižuje obranné mechanismy vůči vedoucím osobnostem Slabé stránky IPV nedostatky v koncepci nejednotný přístup ne všichni studenti dostávají totéž obtížné shánění vedoucích skupin nedostatečná podpora ze strany vedení kateder nedostatečné využívání potenciálu IPV nedostatečná časová dotace oproti teoretickým předmětům setrvačnost při realizaci spíše než inovace a invence příliš uzavření studenti nedostatečná supervize a intervize nefungující týmová spolupráce vedoucích nefungující evaluace od studentů nevhodné či nedostatečné zařazení IPV do výuky nedostatek finančních prostředků na realizaci IPV samoúčelné využívání výcvikových metod a her bez dostatečné teoretické průpravy nedostatek provázání s každodenní realitou vynechání či nedostatečný prostor pro reflexi překrývání reálné problematiky příliš častým užíváním hrových postupů nerespektování konkrétní situace skupiny při výběru technik nerespektování principu dobrovolné účasti a možnosti stop Příležitosti zkvalitňování supervize a intervize týmová setkání ujasnění koncepce určení standardu, který bude závazný pro všechny 5

uspořádání setkání vedoucích skupin IPV s předáním zkušeností vyvážení IPV oproti teoretickým předmětům uvědomění si důležitosti osvojení si měkkých dovedností pro studenty stanovení jasných pravidel fungování skupiny fungování podle Základní osy ve výcvikové skupině možnosti použití IPV coby indikátoru vhodnosti studia pro daného studenta seznámení se s podobným způsobem práce, s nímž student přijde do kontaktu v praxi efektivnější využívání grantů pro celkové zkvalitnění výuky možnost vyzkoušet si vedení skupiny Hrozby vynášení intimních informací ze skupiny přenášení neuzavřených problémů ze skupiny do ročníku rozdělení ročníku do skupinek otevření problémů nesouvisejících s IPV, které se nepodaří dobře uzavřít rigidita a stejnost vedení a aplikování technik bez ohledu na potřeby skupiny nedostatečná kvalifikace pro práci s lidmi v důsledku nedostatečné praktické přípravy zneužití navázaných intimních kontaktů se studenty neudržení hranic student-učitel při jiných příležitostech zanevření na podobný způsob práce ze strany studentů rigidita při další práci ze strany studentů dělám to stejně, protože to tak znám riziko vyhoření vedoucích Závěr Sebepoznání a osvojování nových kompetencí a dovedností je nezbytnou součástí práce psychologa a IPV je jednoznačně místem, kde k němu může docházet. Je nezbytné poznat své silné a slabé stránky, naučit se s nimi počítat a pracovat a neustále se vyvíjet a růst. IPV je místem, kde studenti dostávají možnost pracovat sami na sobě a skrze to mohou kvalitně pracovat s ostatními, aniž by je (i sebe samotné) nepřiměřeně ohrožovali. IPV v sobě skrývá obrovský potenciál, který v současnosti není z nejrůznějších důvodů dostatečně využíván. Nejčastějším argumentem je, že hrabání se v sobě patří mimo katedru, mimo výuku, aniž by si ti, kteří dané názory vyslovují, uvědomovali, že osvojení si základních pravidel pro práci s lidmi, zkvalitnění komunikačních dovedností, poznání vlastních hranic, možností a schopností a hlavně poznání silných a slabých stránek a jejich přijetí je nezbytnou součástí kvalitní práce s lidmi. IPV je skvělým vyvážením teoretických předmětů. Je nezbytnou součástí přípravy na budoucí povolání pomáhající profese. Pokud je cílem vysokého školství vychovávat odborníky, kteří umí pouze vše perfektně teoreticky pojmenovat, pak IPV nadále opomíjejme. Bez kvalitního teoretického základu se samozřejmě nelze obejít, nicméně sebelepší teorie je pro praxi nedostačující. Pokud chceme, aby pracovat s lidmi šli lidé, kteří nedostali prostor se potkat sami se sebou a prostor pro rozvoj svých dovedností, tak pokračujme v současně nastaveném trendu. Tři sebezkušenostní víkendy či dokonce jeden během celého studia je však zoufale málo 6

Je dobré si uvědomit, že studenti nežijí ve skleníku, žiji vlastní životy, které se do IPV promítají, ale to, že se na IPV otevře nějaký problém, neznamená, že za to může IPV. Za takové věci může život a takové věci se mohou stát i ve frontě na poště. Jako pedagogové máme možnost to změnit a do jisté míry je to i naší povinností, a to nejen z důvodu, že studenti v budoucnu pracují s opravdovými lidmi a skutečnými osudy. Aby byli této práce schopni, musí nejprve poznat sami sebe a tuto funkci může IPV velmi dobře plnit. Dejme studentům možnost se poznat, růst a vyvíjet se, dejme studentům možnost kvalitněji pracovat s lidmi. Literatura: Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál. Kolařík, M. (2006). Interakční psychologický výcvik. Olomouc: Vydavatelství UP. 7