I.I.T. STÁVAJÍCÍ SCHOPNOSTI A SOCIÁLNÍ DOVEDNOSTI ROMSKÝCH ŽEN - PŘEHLED Vyhodnocení transversálních sociálních a komunikačních dovedností romských žen zapojených do místních vzdělávacích skupin v rámci projektu KEYROMA: Rozvoj klíčových kompetencí romských žen v oblasti sociálních dovedností s cílem zvýšení jejich zapojení v sektoru služeb. Tento projekt je financován Evropskou komisí. Názory vyjádřené v této publikaci jsou názory autorů a nevyjadřují nutně stanovisko Evropské komise. Evropská komise nenese zodpovědnost This project za jakékoliv has been využití funded informací with obsažených support from v této the publikaci. European Projekt Commission. 518536-LLP-1-2011-1-ES- This publication [communication] GRUNDTVIG-GMP reflects the views only of the author, and the Commission cannot be held responsible for any use which may be made of the information contained therein. Project Nº 518536-LLP-1-2011-1-ES- GRUNDTVIG-GMP.
OBSAH 1. ÚVOD... 2 Kontext zprávy... 2 Metodologie... 2 2. PROFILY MÍSTNÍCH VZDĚLÁVACÍCH SKUPIN... 3 Belgie... 3 Bulharsko... 5 Česká republika... 7 Rumunsko... 10 Španělsko... 11 3. ZÁVĚRY A ZÁVĚREČNÁ DOPORUČENÍ... 13 1
1. ÚVOD Kontext zprávy Cílem projektu KEYROMA je pomoci skupinám romských žen rozvinout své transversální komunikační a sociální dovednosti a přispět tak k jejich uplatnění na trhu práce. V každé ze zúčastněných zemí (Belgie, Bulharsko, Česká republika, Rumunsko a Španělsko) partneři projektu vytvořili místní vzdělávací skupiny čítající přibližně 15 20 romských žen. Prvním krokem celého projektu bylo zhodnocení stávajících schopností a dovedností romských žen, a to za účelem zvýšení povědomí o jejich možnostech a identifikace profesních a osobnostních dovedností, jež bude třeba do budoucna dále rozvinout. Za tímto účelem byly v každé zúčastněné zemi na základě společných zásad vytvořeny cílové skupiny a provedeny rozhovory. Tento dokument nabízí přehled získaných výsledků a slouží jako základ pro vytvoření a implementaci školicích modulů v následných fázích projektu. Po stručném představení použité metodologie následuje přehled výsledků získaných v jednotlivých zúčastněných zemích a část věnovaná závěrečným doporučením a hlavním bodům, které by měly být vzaty v potaz při následné implementaci projektu. Metodologie Při hodnocení schopností bylo bráno v potaz nejen formální vzdělání, ale i dovednosti, které účastnice získaly prostřednictvím neformálního a informálního vzdělávání, například díky svým předchozím pracovním zkušenostem nebo v rámci svých rodin a komunit. Zohledněny byly i faktory jako rodinný stav a chod jednotlivých domácností, jelikož tyto prvky mohou ovlivnit možnost žen účastnit se v budoucnu školících programů a vzdělávacích aktivit. Důležitým výchozím předpokladem byla skutečnost, že řada romských žen v místních skupinách si svých schopností a dovedností není plně vědoma a může tak mít potíže s jejich popisem a použitím. Potřebné informace byly získávány jak v rámci osobních rozhovorů, tak i v rámci skupinové diskuse, a to za pomoci romských kulturních mediátorů. Metody a konkrétní nástroje použité v rámci tohoto procesu jsou popsány ve zvláštním dokumentu nazvaném Guidelines for assessment of competencies and training needs analysis (Instrukce pro zhodnocení dovedností a analýzu oblastí, které je v rámci školicích programů třeba rozvíjet). 2
2. PROFILY MÍSTNÍCH VZDĚLÁVACÍCH SKUPIN Belgie Kromě místních Romů a Sintů žije v Belgii i řada Romů, kteří se sem přistěhovali během posledních dvaceti let, a to převážně ze zemí střední a východní Evropy. Právní status romských přistěhovalců se případ od případu liší a závisí především na zemi jejich původu. Jestliže Romové pocházejí z členských zemí EU, mají právo v Belgii žít i pracovat. Pro Romy pocházející z Rumunska nebo Bulharska je nicméně přístup na pracovní trh obtížnější. Někteří Romové pocházející z bývalé Jugoslávie mají status uprchlíků. Belgická místní skupina sestavená Evropskou romskou informační kanceláří (ERIO) čítá 17 žen, přičemž ve dvou případech se jedná o místní Romky, zbylých 15 žen se do Belgie přistěhovalo (a to konkrétně 3 ženy ze Slovenska, 2 z Bulharska, 2 ze Srbska, 2 z Makedonie, 4 z Rumunska, 1 žena z Černé Hory a 1 z Bosny a Hercegoviny). Tyto ženy žijí v různých okresech, převážně však v Bruselu a ve vlámsky mluvících oblastech. 6 žen je vdaných nebo žije s partnerem, 4 ženy žijí se svými rodiči, další pak bydlí buď samy, nebo se svými dětmi či jinými příbuznými. 4 ženy jsou bezdětné, zbývající mají jedno až šest dětí. Z hlediska jazykových dovedností je tato skupina nadprůměrná. 2 místní Romky mluví jak francouzsky, tak holandsky. 14 žen mluví romsky a všechny ženy pocházející z jiných zemí ovládají jeden nebo více jazyků svých původních států. Některé Romky rovněž ovládají jazyky, které si osvojily během svých předchozích pobytů v jiných zemích. Co se vzdělání týče, 5 žen nemá žádný doklad o dokončeném vzdělání, jelikož některé z nich navštěvovaly školu jen krátce, 5 žen dokončilo základní školu, 4 ženy dokončily střední školu a 3 mají vzdělání vyšší než středoškolské. Rozdílné zkušenosti mají ženy i v oblasti zaměstnání. 2 ženy nemají se zaměstnáním žádnou zkušenost, 7 žen pracovalo v úklidových službách některé pouze několik měsíců, jiné delší dobu. Romky s vyšším vzděláním zastávaly různá zaměstnání jak v zemích svého původu, tak i v Belgii. Další ženy pracovaly v supermarketech nebo jako servírky v nejrůznějších restauracích. Jedna z účastnic si vydělávala věštěním a další pracovala jako švadlena. Z rozhovorů vyplynulo, že většina žen v této skupině disponuje řadou vlastností a dovednostní, které jim mohou přístup na trh práce výrazně usnadnit. Konkrétně se jedná o následující 3
vlastnosti a dovednosti: ochota učit se novým věcem, přizpůsobivost, houževnatost, dochvilnost, realistický pohled na svět, nasazení, ohled na potřeby ostatních, organizovanost. Všechny zúčastněné ženy vyjádřily radost, že se mohou zapojit do programu, který jim pomůže rozvinout jejich dovednosti a zvýší tak jejich možnosti uplatnění na trhu práce. Z hlediska pracovních zkušeností, povědomí o vlastních schopnostech a sebedůvěry lze zúčastněné ženy rozdělit do dvou kategorií. Do první kategorie patří 3 ženy s vyšším dosaženým vzděláním ty mají řadu pracovních zkušeností, rozvinuté komunikační dovednosti a pozitivní zkušenosti. Tyto ženy se nebojí klást dotazy a kriticky uvažovat a mohou tak ostatním ženám ve skupině dodat sebevědomí a motivovat je. Tyto ženy by v rámci skupiny měly působit jako mediátorky a vzory pro ostatní účastnice. Tyto ženy se rovněž aktivně zapojují do dění ve společnosti a mají zájem rozvinout si své dovednosti a efektivněji se tak podílet na občanské společnosti. Druhá kategorie žen, do které spadá většina zbývajících účastnic, se vyznačuje především nedostatkem sebedůvěry, malým povědomím o svých dovednostech, netrpělivostí, malou iniciativou a nízkými komunikačními dovednostmi. Mnohé z těchto žen jsou existenčně závislé buď na svých rodinách, nebo na různých formách sociální pomoci, a jejich očekávání jsou poněkud nerealistická. Několik žen neví, co by vlastně chtěly, ani jaké jsou jejich možnosti. I účastnice, které mají v současné době zaměstnání, uvádějí, že by si rády našly lepší práci, ale neví jak, a ani příliš nevěří tomu, že by to bylo možné. Ve světle těchto zjištění se domníváme, že školicí moduly by měly obsahovat aktivity zaměřené na zvýšení sebeúcty, což zahrnuje i aktivity, díky kterým by si ženy uvědomily, jakými dovednostmi disponují a jak se tyto dovednosti vztahují k různým druhům zaměstnání. Školení by mělo účastnice podpořit v tom, aby dokázaly identifikovat své silné stránky a přišly s realistickým plánem na svůj profesní rozvoj. Díky školení by ženy měly být schopny vytvořit si nějakou perspektivu a začít se orientovat směrem k lepší budoucnosti, jelikož právě kladnou perspektivu tyto ženy hojně postrádají. Školicí modul by měl těmto ženám rovněž pomoci překonat strach, že díky svému nízkému vzdělání nebo diskriminaci nebudou schopny si žádnou práci najít. Vyučovat by se měly i metody, jak bojovat proti předsudkům a vyrovnat se s diskriminací. Po praktické stránce by se kurzy měly zaměřit především na zlepšení jazykových a komunikačních dovedností, nácvik přijímacích pohovorů a poskytování praktických informací o současné situaci na belgickém trhu práce. Účastnicím kurzů by se měl dále zdůrazňovat 4
význam základních počítačových dovedností, které jim usnadní jak samotné hledání práce, tak i případné přijetí do zaměstnání. Bulharsko Bulharská místní skupina byla sestavena Centrem mezietnického dialogu a tolerance Amalipe. Všechny ženy v této skupině žijí v oblasti Kameno, jež se nachází na jiho-východě Bulharska a spadá do regionu Burgas. Oblast Kameno je tvořena 13 sídly, respektive městem Kameno, které je zároveň i administrativním centrem, a 12 vesnicemi. Město Kameno se nachází 24 kilometrů severně od Burgasu. Oblast Kameno se rozkládá na 354,9 km² a tvoří tak 4,58% regionu Burgas. V oblasti Kameno žije celkem 10 157 obyvatel, přičemž 4 226 z nich žije ve městě Kameno. Poměrně velký podíl obyvatelstva oblasti tvoří menšiny. Nejpočetnější menšinou jsou etničtí Romové, žijící převážně v hlavním městě oblasti. Ekonomická situace oblasti Kameno je v porovnání se zbytkem země relativně špatná. Důvodem je především neúspěch místního průmyslového sektoru, který se nedokázal úspěšně adaptovat na tržní ekonomiku. Během posledních dvou let se zdejší situace v důsledku globální ekonomické a finanční krize ještě zhoršila. Ekonomická situace v oblasti Kameno není příliš dobrá již od druhé poloviny roku 2008. Životní úroveň zdejších obyvatel je relativně nízká a vzhledem k tomu, že kupní síla této populace je téměř mizivá, nedaří se zde ani rozvoji malých a středních podniků. V oblasti Kameno působí několik větších podniků, specializujících se zejména na následující oblasti: cukrovarnictví, zpracování nafty, zemědělství, sklady obilovin, produkce vajec, výroba a instalace hliníkových a PVC konstrukcí, výroba uzenin a údržbářské práce poptávané petrochemickou společností. Nejpočetnější etnickou menšinou v oblasti jsou Romové, kteří tvoří zhruba 7,8% všech obyvatel. Romové se musí potýkat s celou řadou závažných sociálních problémů 80% Romů je nezaměstnaných a pobírá sociální dávky, které jsou ovšem nedostatečné. Vzhledem ke špatné ekonomické situaci je pro Romy velmi obtížné najít si zaměstnání, jelikož řada místních 5
podniků je buď dočasně zavřená, nebo omezuje provoz. Vzhledem k nedostatku pracovních míst navíc došlo i k navýšení požadavků na případné zaměstnance. Romové jsou při hledání stále práce dále znevýhodněni svým nízkým vzděláním a nedostatkem předchozích pracovních zkušeností. Většina Romů tak pracuje pouze sezónně, a to převážně jako námezdní síla pro místní soukromé zemědělce. Ti je však nezaměstnají trvale a nenabídnou jim pracovní smlouvu. Situaci Romů ovlivňuje i nedostatečně rozvinutá infrastruktura. Romové žijí převážně ve čtvrtích na okraji města, kde chybí základní infrastruktura jako například kanalizace, přívod vody, chodníky a telefonní linky. Většina těchto čtvrtí je vystavěna ilegálně, jejich rozvoj tak byl neregulovaný a čtvrti nedopovídají základním požadavkům a standardům městského života. Všechny snahy o vyřešení této situace dosud selhaly a namísto zlepšení vyústily jen v sociální nepokoje. Nejen že se tyto problémy neřeší, ale s postupem času se ještě dále stupňují. Základním faktorem souvisejícím s nezaměstnaností je vzdělání: 52,65% (tj. 3162 osob) nezaměstnaných v tomto regionu dokončilo středoškolské vzdělání, 29,28% (tj. 1759 osob) má buď dokončené nebo nedokončené základní vzdělání, nejmenší procento nezaměstnaných, konkrétně 18,07% (tj. 1085 osob), je mezi osobami s vysokoškolským vzděláním. Místní vzdělávací skupinu tvoří 20 romských žen, z nichž všechny dosáhly maximálně základního vzdělání. Základní školu dokončilo pouze několik z nich, většina žen školu navštěvovala jen do čtvrté třídy a v rámci skupiny se nacházejí i ženy negramotné. Důvody, proč účastnice skupiny nenavštěvovaly školu, jsou různé, většina z nich však uvádí, že v minulosti nebylo vzdělávání dívek v jejich komunitě přijatelné a nyní je již příliš pozdě. Účastnice skupiny se pohybují ve věkovém rozmezí 19 až 50 let. Jejich domácnosti čítají 3 až 9 členů. Většina žen žije se svými partnery, aniž by byli oficiálně sezdaní. Tento status jim umožňuje využívat různé sociální programy a být vedeny jako svobodné matky. Většina účastnic mluví romsky a rumunsky, ve skupině se rovněž nacházejí ženy, jejímž rodným jazykem je turečtina. Část žen dále mluví řecky, jelikož oblast Kameno sousedí s Řeckem. Většina žen nemá žádné pracovní zkušenosti ani profesní vzdělání. Pouze několik účastnic má zkušenosti s prací v továrně na zpracování nafty, nebo jako pomocnice v kuchyni. Většina z nich se stará o domácnost a starší členy rodiny. Zkušenosti s úklidem a údržbou domácnosti je ale kvalifikují pro práci pokojských v nedalekých rekreačních střediscích (Kameno leží v bezprostřední blízkosti Černého moře). Ženy jsou dále velmi zručné v oblasti pletení a 6
vyrábění hliněných suvenýrů. Většina žen má také zkušenosti se sezónní zemědělskou prací, zejména sbíráním hub. Ženy ve skupině uváděly, že by si rády rozvinuly své základní dovedností, zároveň by ale rády obdržely oficiální potvrzení o dosažené kvalifikaci, které by jim usnadnilo hledání práce. Ženy dále uváděly, že mají-li být schopné najít si práci, potřebují počítačové dovednosti a také získat vzdělání a potřebnou kvalifikaci. Zároveň ale uváděly, že nepreferují žádný konkrétní typ zaměstnání. Důležité je, aby je zaměstnavatel přijal na smlouvu, nebo aby byly součástí alespoň šedé ekonomiky. Všechny jejich dosavadní zkušenosti s hledáním práce byly negativní. Hlavními překážkami, se kterými se ženy při hledání práce setkaly, byla skutečnost, že se nemohly prokázat dokladem o dosaženém vzdělání a dále jejich romský původ, jelikož zaměstnavatelé většinou dali přednost etnickým Bulharům. Možnost zapojit se do vzdělávacích a rekvalifikačních kurzů ženy vnímaly jako možné řešení své stávající situace. Vyjádřily ochotu zapojit se zejména do kurzů pořádaných Centrem Amalipe, jelikož tato organizace zde má již v rámci romské komunity vybudované dobré jméno. Česká republika Česká místní vzdělávací skupina sestavená společností ERA se skládá z 19 romských žen z Prahy, ve věku 21 až 62 let. Většina účastnic této skupiny má dokončené základní vzdělání. Některé z žen ve skupině se po škole vyučily a jedna dokončila středoškolské vzdělání. Téměř všechny ženy ovládají češtinu a romštinu, a to včetně psaného projevu a čtení. Některé z žen ovládají i angličtinu, ale převážně pasivně. Dalšími jazyky zastoupenými ve skupině jsou ruština a němčina (každým z těchto jazyků se dorozumí 2 ženy). Několik účastnic skupiny vlastní řidičský průkaz. Většina žen však řidičský průkaz nemá, jelikož absolvování autoškoly je finančně příliš nákladné. Většina žen nicméně uvedla, že zhruba před měsícem jim byla nabídnuta možnost absolvovat autoškolu zdarma. Většina žen absolvovala základní kurz práce na počítači a disponuje tak základními dovednostmi v této oblasti (uváděny byly hlavně schopnosti vyhledávat na internetu a číst si zprávy). Některé z účastnic umí rovněž používat program Microsoft Office Pack. 7
Většina žen ve skupině je nezaměstnaných. Ženy přitom uváděly obdobný scénář: většinou se jim během nebo po skončení školní docházky na učiliště nebo střední školu nepodařilo najít zaměstnání. Některé zůstaly nezaměstnané, jiné pracovaly na černo bez smlouvy, poté otěhotněly, a když se chtěly vrátit po mateřské dovolené do práce, jejich místo už bylo obsazeno. Po prvním dítěti většinou záhy přišlo další a romským ženám se již nepodařilo znovu se začlenit do pracovního trhu. Některé ženy se pokusily pracovat na černo, ale většinou nedostávaly zaplaceno. Často se také stane, že ženy přijmou práci na zkušenou, aniž by se zaměstnavatelem podepsaly smlouvu nebo dohodu, a ani za tuto práci často nedostanou zaplaceno. Většina zúčastněných žen má zkušenosti s prací v úklidových službách. Jedna žena pracovala na živnostenský list. Zejména mladší účastnice mají zkušenosti s prací v restauracích (například jako servírky nebo kuchařky). Jedna žena pracovala jako operátorka v call centru a žena s dokončeným středoškolským vzděláním pracuje jako koordinátorka v jedné neziskové organizaci. Všechny ženy uvedly, že se pravidelně účastní akcí pořádaných v rámci komunity. Jedná se většinou o větší oslavy, které organizuje buď společně celá rodina, nebo nejstarší pár v rodině. Všechny účastnice skupiny mají děti, s výjimkou jedné, která letos dokončila střední školu. Většina žen má zkušenosti s péčí o starší osoby, většinou vlastní rodiče. Všechny ženy mají dále zkušenosti s péčí o domácnost a umí rovněž vařit. Většina žen se za svůj život přestěhovala maximálně dvakrát, mají nicméně zkušenosti s cestováním. Téměř všechny ženy byly alespoň jednou v zahraničí na dovolené s rodinou, pravidelně ale na dovolenou nejezdí. Za hlavní překážky, které jim brání v získání práce, ženy většinou označily nedostatečné vzdělání, neznalost cizích jazyků a společenskou izolaci, která je způsobena převážně dlouhodobou nezaměstnaností po návratu z mateřské dovolené. Většina žen zůstává nadále nezaměstnaných i poté, co absolvovala jeden či více rekvalifikačních kurzů (většinou se jednalo o rekvalifikační kurzy na pozici servírka, kuchařka atd.). Většina účastnic denně sleduje zprávy, a to buď v televizi, nebo na internetu. Všechny ženy pravidelně přicházejí do styku s neromskou populací, nejčastěji v obchodech, v práci nebo na úřadech. Téměř všechny ženy projevily zájem o různé kurzy, převážně jazykové (španělština, francouzština, angličtina). Některé ženy zaujaly i umělecké kurzy, zajímaly se o ně ale výhradně 8
z osobních důvodů, nikoliv za účelem získání práce. Ženy, které rekvalifikační kurzy již absolvovaly, ale ani tak při hledání práce neuspěly, byly ve vztahu k nim poměrně skeptické. Všechny ženy ve vzdělávací skupině mají osobní zkušenosti s diskriminací, s níž se setkaly převážně při hledání práce. Ženy uváděly, že při pracovních pohovorech zaměstnavatelé téměř vždy preferují neromské uchazeče. Na základě těchto zkušeností tak při hledání práce vždy během prvotního telefonického kontaktu předem uvádějí, že jsou Romky. Často se jim pak stane, že na samotný přijímací pohovor nejsou ani pozvány. Dalším případem diskriminace, kterou ženy uváděly, jsou obchody, kde jsou romské ženy často vnímány jako zlodějky. V případě, že se ženám podaří najít zaměstnání, musí se často potýkat se špatnými pracovními podmínkami (téměř nikdy nejsou zaměstnány na plný úvazek a nikdy také nedostanou časově neomezenou smlouvu). Příčinou nízkého vzdělání romských žen jsou často rodinné podmínky, které je ke studiu nijak nemotivují (většina rodinných příslušníků účastnic dokončila pouze základní vzdělání) a také diskriminace v rámci vzdělávacího systému. Romské děti jsou totiž ve škole často diskriminovány a vylučovány jak svými spolužáky, tak i jejich rodiči. Romské děti jsou přeřazovány do zvláštních škol a v mnoha případech je to pro ně úleva, jelikož do zvláštních škol chodí převážně romské děti (v některých oblastech tvoří Romové až 90% všech žáků). Z hlediska dovedností, které romským ženám chybí, bylo během rozhovorů nejčastěji zmiňováno téma nedostatečné jazykové vybavenosti. Romské ženy ucházející se v Praze například o pozici servírky či pokladní jsou totiž často odmítnuty právě z důvodu neznalosti cizích jazyků. Zejména v centru Prahy je pro zaměstnavatele zásadní, aby servírky ovládaly základy angličtiny. Jako jeden z možných způsobů kompenzace nedostatečného vzdělání byly zmíněny dálkové rekvalifikační kurzy. Z rozhovorů dále vyplynulo, že pro romské ženy by bylo přínosné, kdyby se v rámci školicích programů uskutečnil nácvik pracovních pohovorů a školení, jak správně napsat životopis a motivační dopis. Hlavním problémem je diskriminace Romů na trhu práce, což se v rámci tohoto projektu odstraní jen obtížně. Jedná se totiž o dlouhotrvající a komplexní problém. Jedním z možných způsobů, jak tuto situaci zlepšit, by bylo vytvoření speciálního webu, na kterém by mohli zaměstnavatelé ochotní přijmout romské uchazeče nabízet práci. Díky tomuto opatření by se 9
mohla zásadně zvýšit motivace romských žen hledat si práci a vzrostla bych tak i jejich důvěra v to, že mají šanci si práci najít. Rumunsko Rumunská místní vzdělávací skupina sestavená Mezikulturním ústavem v Timisoaře čítá 17 romských žen pocházejících ze dvou čtvrtí Timisoary. Jedná se o ženy ve věku 17 až 45 let, z nichž většina se narodila přímo v Timisoaře. Pouze dvě ženy se do Timisoary přistěhovaly z jiného města v centrální části Transylvánie. Ve čtvrtích, z nichž tyto ženy pocházejí, je vysoké procento romských obyvatel (v jednom případě 80%) a panují zde velmi špatné životní podmínky. Většina obyvatel těchto čtvrtí, a zejména pak ženy, je nezaměstnaných a žije ze sociálních dávek. Čtvrti se nachází na okraji města v blízkosti průmyslových zón. Míra nezaměstnanosti v Timisoaře a celém regionu je obecně nízká a lidé se středoškolským vzděláním si práci většinou najdou snadno. Zhruba polovina žen ve skupině je svobodných a žije s rodiči. Druhá polovina buď je, nebo byla, vdaná a žije s manželem a dětmi (některé ženy žijí se svými partnery). Více než polovina uchazeček uvedla jako svůj rodný jazyk romštinu, kterou používají v rámci své rodiny i komunity. Dvě ženy mluví maďarsky a dvě se během pobytu v cizích zemích naučily italsky, španělsky a anglicky. Pouze jedna žena ze skupiny dokončila středoškolské vzdělání (tj. 12 tříd), většina žen má pouze základní vzdělání (tj. 8 tříd) a ve skupině jsou i ženy, které nemají žádné vzdělání a jsou negramotné. Jedna z účastnic uvedla, že se rozhodla odejít ze školy kvůli špatnému vyučujícímu a skutečnosti, že na ni nebyly kladeny žádné nároky a zkoušky dokázala složit, aniž by se musela něco učit. V životě všech žen ve skupině hraje nejdůležitější roli rodina. V rámci rodiny se účastnice naučily pečovat o druhé, pomáhat jim, přizpůsobit se, být poctivý, mít úctu k pravdě a tvrdě pracovat. Jedna z účastnic uvedla, že se v rámci rodiny naučila i základní dovednosti nezbytné pro podnikání, které se jí pak hodily v různých životních situacích, stejně tak jako schopnost vést ostatní. 10
Některé ženy uvedly, že ačkoliv jim na jejich rodinách záleží, rády by vedly samostatnější život, kde by měly více svobody a možnost rozhodovat se samy za sebe. Nedokončené základní vzdělání zásadním způsobem ovlivňuje jak možnost žen získat práci, tak i jejich sebedůvěru a důstojnost. Dvě ženy žily určitou dobu v zahraničí (Itálie a Španělsko), což jim pomohlo naučit se cizí jazyky používané v těchto zemích. Několik žen uvedlo, že se musely starat o domácnost nebo pracovat již ve velmi raném věku (jednalo se většinou o nelegální práci, převážně s dalšími rodinnými příslušníky). Jedna žena například uvedla, že když byly její rodiče v práci, musela se starat o své sourozence, a to už od svých sedmi let. Většina žen nemá téměř žádnou zkušenost s oficiálním smluvně upraveným pracovním poměrem, a když už ano, jednalo se většinou jen o krátké pracovní poměry. Ve skupině jsou i ženy, které na smlouvu nepracovaly nikdy. Většinu času se totiž věnovaly rodině (péče o domácnost, výchova dětí) a neměly tak čas, vůli a schopnosti potřebné pro to, aby mohly smluvně upravený pracovní vztah navázat, a to i přesto, že se o to pokoušely. Španělsko Místní vzdělávací skupina sestavená Asociací romských žen Romi Serseni čítá 16 romských žen ve věku 25 až 62 let. Tyto ženy se nacházejí ve velice choulostivé sociálně-ekonomické situaci, mají minimální příjem a živí se převážně pouličním prodejem. Jako základní předpoklad pro zapojení do místní vzdělávací skupiny organizace Romi Serseni stanovila věkovou hranici 16 let a schopnost číst a psát. Individuální schůzky s romskými ženami byly domluveny telefonicky. Samotné rozhovory pak byly vedeny v soukromí, na pohodlném a bezpečném místě, aby se předešlo možným rušivým vlivům a ženy se cítily bezpečně a uvolněně. Rozhovory se odehrávaly přímo v ústředí organizace Romi Serseni, které ženy dobře znaly. 11
V rámci rozhovorů byl nejprve stručně představen samotný projekt a ženy byly dále informovány o konkrétním průběhu rozhovorů. První otázky se týkaly dětství žen a jejich vzdělání. Ženy na toto období většinou vzpomínaly s radostí a ve většině případů vyjádřily přání, aby mohly ve svém vzdělávání pokračovat. Další otázky se týkaly jejich neformálně nabytých zkušeností, poté práce a následně se rozhovor stočil k osobnějším údajům, s cílem dodat ženám pocit síly a sebedůvěru. V samém závěru pak byly ženy dotázány na diskusní skupinu, s cílem postavit ženy před hypotetické situace týkající se zaměstnání. Během rozhovorů jsme usilovaly o navození příjemné a uvolněné atmosféry. V řadě případů se objevily dojemné momenty, během kterých se účastnice svěřovaly se svými pocity a přispěly tak k vytvoření užší vazby mezi nimi a zúčastněnými odborníky. Z rozhovorů vyplynuly následující obecné závěry: - Všechny zúčastněné ženy jsou gramotné a až na jednu navštěvovaly základní školu, 9 žen nicméně ukončilo školní docházku v páté nebo šesté třídě. - Všechny ženy ovládají španělštinu (čtení i psaní). Žádná z žen nemluví cizím jazykem. - Všechny ženy mají nedostatky v základních matematických dovednostech, potíže se čtením a psaním a velmi omezené znalosti práce na počítači. Všechny tyto nedostatky jsou důsledkem předčasného ukončení školní docházky. - Všechny ženy jsou závislé na pomoci své rodiny a přátel, a to i při vykonávání tak běžných aktivit jako je nakupování, chození ven nebo návštěva lékaře. - U všech žen se projevuje nízká sebedůvěra a jsou frustrovány různými životními situacemi, například změnou bydliště. Formální vzdělání: Nízká úroveň dosaženého vzdělání, předčasné ukončení školní docházky, v důsledku čehož mají ženy potíže se základními matematickými operacemi a komplexnějším uvažováním. Neformální vzdělávání: Kromě základní školní docházky se ženy dále nevzdělávaly, nebereme-li v potaz jejich osobní zájmy a motivaci dále se rozvíjet. Nyní se jim dostalo příležitosti tyto své zájmy a motivace realizovat, zejména v kurzech, kde se vyučuje šití, krejčovství apod. Ženy uvítaly možnost 12
navštěvovat kurzy osobnostního rozvoje a sociálního růstu a rozvíjet se tak dál nad rámec školních vědomostí i na psychosociální úrovni. Informální vzdělávání: Životní zkušenosti zúčastněných žen výrazně ovlivnily jejich rodiny a také profesionální kontakty, které navázaly v rámci svého působení jako pouliční prodavačky. Ženy obecně respektují tradice a zvyky své komunity, stejně tak jako komunitní vnímání a postoje k životu. Ženy jsou výrazně ovlivněny i svými denními aktivitami. Svět vnímají převážně optikou tady a teď. Tato krátkodobá perspektiva se projevila zejména tehdy, když se konverzace stočila k tématu jejich dětí nebo budoucím možnostem, které se jim otevírají díky vzdělání, rekvalifikaci a kurzům zaměřeným na profesní rozvoj. Život těchto žen je značně poznamenán nízkou úrovní jejich vzdělání. Často jim chybí vyjadřovací schopnosti a nemají dostatečnou slovní zásobu k vyjádření komplexnějších situací. Školicí program by se proto měl zaměřit zejména na rozvoj následujících oblastí: Posílení a zvýšení sebedůvěry. Sociální dovednosti (verbální a nonverbální komunikace a s ní související techniky, včetně techniky aktivního naslouchání). Způsoby chování. Jazykové dovednosti, které by ženám umožnily zvládat konkrétní situace (pracovní pohovory, byrokratické záležitosti ve veřejných/soukromých vzdělávacích centrech, které navštěvují jejich děti, atd.) Posílení a zlepšení dovedností a znalostí vztahujících se ke zdravotní péči. Zlepšení základních dovedností (čtení, psaní, počty). Dovedností týkajících se získávání informací a práce s komunikačními technologiemi (Internet, mobilní telefony). Motivace k osobnímu a profesními růstu. 3. ZÁVĚRY A ZÁVĚREČNÁ DOPORUČENÍ Z výše uvedené analýzy profilů žen zapojených do místních vzdělávacích skupin vyplývá, že mezi těmito ženami existuje řada podobností, ale zároveň i důležitých rozdílů. Z hlediska podobností se jedná zejména o pozoruhodně podobné životní příběhy, stejné silné i slabé 13
stránky týkající se dovedností, a také socioekonomické podmínky, z jakých zúčastněné ženy pocházejí. Rovněž se zdá, že ženám v jednotlivých zemích brání v úspěšném zapojení do trhu práce obdobné překážky. Mezi vzdělávacími skupinami v jednotlivých zemích nicméně existují i výrazné rozdíly. Zatímco v některých zemích jsou vzdělávací skupiny složeny z žen pocházejících z tradičních romských komunit, kde převládají úzké vazby mezi jedinci a jejich rodinami, v jiných případech jsou romské rodiny roztroušeny po velkém městě. V některých případech pracovní trh nabízí ženám možnost získat zaměstnání, a je pravděpodobné, že zvýší-li ženy svou kvalifikaci, podaří se jim práci opravdu sehnat. V jiných zemích naopak panuje špatná ekonomická situace a vysoká míra nezaměstnanosti, což přístup romských žen k práci výrazně komplikuje a snižuje tak pravděpodobnost jejich zaměstnání. Mezi jednotlivými místními vzdělávacími skupinami panují značné rozdíly i z hlediska celkové úrovně dovedností: například české Romky za největší problém považují neznalost cizích jazyků a nedostatek zkušeností v práci s počítačem, zatímco řada Romek z Bulharska a Rumunska má problém s psaním a čtením. Specifický je případ belgické vzdělávací skupiny, ve které jsou v návaznosti na stávající situaci v zemi hojně zastoupeny Romky pocházející z jiných zemí. Významné rozdíly existují i mezi ženami v jednotlivých vzdělávacích skupinách. Všechny skupiny se vyznačují jistou mírou heterogenity, která může sice v něktěrých ohledech představovat výzvu, zároveň v sobě však skrývá i přidanou hodnotu. Školicí programy musí být navrženy tak, aby vyhovovaly potřebám žen s vyšším vzděláním i těm, které jsou negramotné, nebo předčasně ukončily školní docházku. Dále je nutno vzít v potaz i rozdílný věk zúčastněných žen. Svou roli hraje i rozdílná rodinná situace a rodinný stav jednotlivých žen, jelikož přímo ovlivňuje míru, do jaké se ženy mohou do jednotlivých vzdělávacíh aktivit zapojit. Řada zúčastněných žen je vdaná a stará se o děti, což znamená, že se například nemohou pravidelně účastnit jednotlivých lekcí. Důležité jsou i rozdíly týkající se očekávání a motivace jednotlivých žen. Zatímco některé ženy jsou silně motivovány a očekávají, že se jim podaří svou situaci změnit, jiné ženy jsou k možnosti změny spíše skeptické a víceměně by rády dál žily jako doposud. Zapojení žen do jednotlivých aktivit a v některém případě dokonce i dopad těchto aktivit se bude do jisté míry odvíjet od postojů těchto žen k práci, rodině, otázkám osobní nezávislosti apod. 14
Rozhovory odhalily, že jedním z nejuniverzálněji sdílených prvků je skutečnost, že zúčastněné ženy nemají povědomí o dovednostech, kterými disponují. Tento projekt jim umožnil zamyslet se nad svými životy a zjistit, co dokáží a jak se mohou dále rozvíjet, což je již samo o sobě důležitým krokem na cestě za úspěchem. Informace získané z těchto rozhovorů potvrdily naši počáteční doměnku, že většina romských žen disponuje řadu dovedností v nejrůznějších oblastech. Jedná se však o dovednosti získané převážně na základě životních zkušeností, nikoliv na základě formálního vzdělání. Některé ženy mají bohaté pracovní zkušenosti, i když v řadě případů se nejedná o zkušenosti získané v rámci smluvně ošetřeného pracovního vztahu. Jiné ženy naopak nemají pracovní zkušenosti žádné, jelikož všechen svůj čas věnovaly výhradně udrožování domácnosti, péči o dům, výchově dětí, vaření apod. Některé ženy se aktivně podílejí na chodu místních komunit a mají tak velice užitečné dovednosti v oblasti sociální interakce. V rámci následného vzdělavacího procesu bude jednou z klíčových oblastí otázka, jak umožnit zúčastněným ženám samostatný osobnostní rozvoj a dosažení rovnováhy mezi rodinným a profesním životem. V rámci školicího programu je tedy třeba brát v potaz povinnosti romských žen jako manželek a matek, abychom ženám pomohly postavit se na vlastní nohy, ale zároveň je při tom neodcizili jejich vlastním rodinám a komunitám. Existuje zde i riziko, že v ženách vzbudíme nereálná očekávání, například že po absolvování tohoto školicího programu se jim podaří získat práci, nebo že během krátkého časového úseku dojde k zásadním osobnostním změnám. Školitelé a poradci zapojení do tohoto projektu by něměli toto riziko brát na lekhou váhu a měli by se ujistit, že zúčastněné ženy rozumí tomu, že ze zapojení se do projektu vyplývají pro všechny zúčastněné strany jisté závazky a povinnosti. Klíčovou otázkou relevantní zejména pro některé konkrétní skupiny a konkrétní ženy bude, jak si v průběhu celého procesu udržet motivaci? Existuje zde riziko, že některé romské ženy se do projektu zapojily jen ze zvědavosti a po několika úvodních lekcích ztratí zájem a přestanou do skupiny docházet. Toto riziko by mělo být bráno v potaz a během jednotlivých aktivit by mělo být účastnicím neustále připomínáno, v čem je pro ně tento projekt přínosný, a přispívat tak k zachování jejich motivace v průběhu celého procesu. 15
Jednotlivé školicí moduly by proto měly postupovat od konkrétních výše uvedených potřeb a kromě společných částí by měly obsahovat i specifické prvky, které budou odpovídat potřebám konkrétní skupiny. Školicí moduly by v sobě měly spojovat jak praktické prvky, tak i přímé rekace na konkrétní požadavky, stejně tak jako skupinové aktivity zaměřené na rozvoj transversálních dovedností, osobnostní rozvoj a společnou reflexi. Školicí moduly by měly zúčastěným ženám nabídnout vyváženou kombianci znalostí (jednoduché a praktické), dovedností (které lze přímo využít v osobním i profesním životě) a postojů (a to jak k sobě samým, tak k jejich rodinám, pracovnímu prostředí a společnosti jako celku). 16