Fakulta vojenského leadershipu Katedra ekonomie Investice a akvizice Téma 5: Finanční zdroje, kapitálová struktura a její optimalizace Brno 2014 Jana Boulaouad Ing. et Ing. Jana Boulaouad Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty vojenského leadershipu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326
Seznam použitých a studijních zdrojů BREALEY, R. A. -- MYERS, S. C., Teorie a praxe firemních financí, Praha, Computer Press, 2000, ISBN 8072261894. LEVY, H. -- SARNAT, M., Kapitálové investice a finanční rozhodování, Praha, Grada, 1999, ISBN 8071695041. KISLINGOVA, E. Manažerské finance, Praha, C. H. Beck, 2007, ISBN 978-80-7179-903-0 MANDIKOVA, D. Cvičebnice z investičního rozhodování a dlouhodobého financování, Praha, Vysoka škola ekonomická, 2001, ISBN 8024502372 CLARK,. J. J. -- PRITCHARD,. R. E. -- HINDELANG,. T. J., Capital Budgeting: Planning and Control of capital Expenditure, Englewood Cliffs, Prentice Hall, 1989, ISBN 013114877X SCHOLLEOVÁ, Hana. Investiční controlling: Jak hodnotit investiční záměry a řídit podnikové investice. Praha: GRADA Publishing, 2009, 264 s. ISBN 978-80-247-2952-7. VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. Praha: Ekopress, 2006, 465 s. ISBN 80-86119-91-2. BOUKAL, Petr a MIKOVCOVÁ. Nauka o podniku: (cvičebnice). Praha: Vysoká škola ekonomická, 1996, 152 s. ISBN 80-7079-906-4. Podnikátor: Pomůže Vám v podnikání. Přehled metod hodnocení ekonomické efektivnosti investic [online]. 2014 [cit. 2014-11-03]. Dostupné z: http://www.podnikator.cz CHADIM, Tomáš. TZBInfo. Finanční kalkulátor pro hodnocení ekonomické efektivnosti investic [online]. 2005 [cit. 2014-11-03]. Dostupné z: http://stavba.tzb-info.cz/tabulky-a-vypocty/110-financni-kalkulator-pro-hodnoceniekonomicke-efektivnosti-investic
Vzdělávací cíl Vzdělávacím cílem absolvování tématu Finanční zdroje, kapitálová struktura a její optimalizace je schopnost charakterizovat druhy finančních zdrojů krytí investičních projektů, kapitálovou strukturu a možnosti její optimalizace.
Obsah Úvod Zdroje financování podnikových investic Interní zdroje financování podnikových investic Externí zdroje financování podnikových investic Kapitálová struktura Náklady finanční tísně Optimalizace kapitálové struktury Závěr Úkoly pro samostatnou práci
Finanční zdroje Úvod Pojem velmi frekventovaný a jeho vymezení bývá velmi různorodé. Finanční zdroje z hlediska účetnictví: Ztotožněním tohoto pojmu s pasivy či kapitálem podniku. Z tohoto pohledu se pod pojmem finanční zdroje podniku vidí jednotlivé složky pasiv, tedy vlastní zdroje a zdroje cizí. Finanční zdroje z hlediska podnikových financí a finančního řízení: Vnímáme ve dvojím pojetí:
Užší pojetí finančních zdrojů podniku Hovoří o finančních zdrojích obdobně, jako jejich účetní pojetí, tedy jakožto druhy pasiv v rozvaze příslušného podniku. Toto užší pojetí tedy nezahrnuje do finančních zdrojů podniku rozhodující část tržeb soužící k obnově krátkodobého a dlouhodobého majetku či pracovních sil, či zdroje financování nabyté prostřednictvím leasingu. Širší pojetí finančních zdrojů podniku Souhrn veškerých peněz získaných podnikem za příslušné období inkasem za realizované služby, výrobky, nepeněžní majetek, růstem vlastního kapitálu, dluhů či výjimečně i prostřednictvím nenávratných dotací. Speciálním finančním zdrojem podniku je poté leasing. Rozdílem v těchto pojetích finančních zdrojů podniku je tedy v chápání interních zdrojů financování.
Zdroje financování podnikových investic Financování investic podniku respektive financování prvotního pořízení, obnovy a rozšíření různých forem investičního majetku je označováno jako dlouhodobé financování. Dlouhodobé financování se rozděluje na: a) Střednědobé financování (v rozmezí 1-5 let). b) Vlastní dlouhodobé financování (financování majetku s životností delší než 5 let). Ve finančním řízení platí zásada, že dlouhodobý majetek je třeba krýt dlouhodobými zdroji, či kapitálem a krátkodobý majetek může být financován i krátkodobými zdroji. Tato zásada je označována jako zlaté bilanční pravidlo.
Dlouhodobé financování investic sleduje tři základní cíle: a) Zajistit ekonomicky zdůvodněnou rozpočtovanou výši kapitálu investice, splňující požadovanou míru výnosnosti. b) Dosáhnout co nejnižších průměrných nákladů kapitálu na požadované investice. c) Nenarušit finanční stabilitu. Zdroje financování projektu lze třídit podle více hledisek, z nichž nejvýznamnějším patří místo, odkud se tyto zdroje získávají a vlastnictví těchto zdrojů. Podle místa se rozlišují interní a externí zdroje financování tj. interní a externí kapitál.
Interní zdroje financování Tyto zdroje představují výsledky vlastní podnikatelské činnosti firmy a tvoří je především: zisk po zdanění, který podnik vytvořil v minulosti a nevyplatil jej v podobě dividend a podílu na zisku, přičemž nerozdělený zisk tvoří především zdroj pro investice rozvojové; odpisy a přírůstky rezerv, které představují nákladové položky, jež však nejsou výdaji, přičemž základním interním zdrojem zejména pro obnovovací investice jsou odpisy; odprodej některých složek dlouhodobého majetku, který se málo využívá resp. přináší malé výnosy; snížení oběžných aktiv tj. především zásob a pohledávek.
Externí zdroje financování Pro realizaci projektů nově vznikající firmami lze použít pouze externí zdroje financování. Mezi tyto zdroje patří: původní vklady vlastníků a jejich zvyšování; dlouhodobé bankovní resp. dodavatelské úvěry; dluhopisy (obligace); krátkodobé bankovní úvěry, sloužící k financování části oběžných aktiv projektu; účasti, které představují vklady dalších subjektů; subvence a dary, poskytované ze státního rozpočtu, ze specializovaných fondů; rizikový kapitál.
Druhé hledisko člení zdroje financování na: vlastní kapitál (vlastní zdroje); cizí kapitál (cizí zdroje). Vlastní kapitál v sobě zahrnuje veškeré interní zdroje financování a některé z externích zdrojů financování. Není potřeba splácet a představuje bezpečný zdroj financování investičních projektů. U cizího kapitálu je potřeba hradit jeho náklady a jednak tento kapitál splatit. Proto představuje tento kapitál značně rizikovější způsob financování investičních projektů. Samofinancování je v průmyslově vyspělých zemích i v ČR dominantní formou financování investic. Podíl financování pomocí interních zdrojů je u investic citelně vyšší než u financování přírůstku krátkodobého majetku.
Kapitálová struktura Kapitálová struktura podniku je struktura dlouhodobého kapitálu, ze kterých je financován dlouhodobý majetek, tj. fixní majetek a trvalá část majetku oběžného. Vedle toho se používá pojem finanční struktura podniku = struktura celkového podnikového kapitálu, ze kterého je financován jeho celkový majetek. Finanční struktura je širší pojem než kapitálová struktura, kterou lze chápat jako část finanční struktury.
Hlavní složky kapitálové struktury akciových společností v ČR představují: 1. Vlastní kapitál: základní kapitál; kapitálové fondy; fondy ze zisku; hospodářský výsledek minulých let; hospodářský výsledek účetního období. 2. Dlouhodobé cizí zdroje: rezervy dlouhodobého charakteru; dlouhodobé závazky; dlouhodobé bankovní úvěry.
Náklady kapitálu Představují pro podnik výdaj, který musí zaplatit za získání různých forem kapitálu použitých na financování nových investic. Vyjadřuji se v % z hodnoty vloženého kapitálu. Označují se také jako cena kapitálu. U nákladů kapitálu podniku se rozlišuje: 1) Náklady jednotlivých druhů kapitálu Výdaj, který podnik musí zaplatit za získání příslušných druhů kapitálu (např. náklady dluhu, atd.). 2) Průměrné náklady celkového podnikového kapitálu Průměrný výdaj, který podnik musí zaplatit za získání všech druhů kapitálu.
Náklady na pořízení jednotlivých druhů kapitálu (tři faktory): doba splatnosti kapitálu; stupeň rizika, které investor podstupuje; způsob úhrady nákladů kapitálu podnikem. S ohledem na výše uvedené tři faktory, seřadíme jednotlivé druhy kapitálu z hlediska jejich ceny pro podnik takto: 1. Nejlevnější je krátkodobý dluh, krátká doba splatnosti, riziko věřitele je nejmenší. 2. Dražší je střednědobý a dlouhodobý dluh, delší doba splatnosti, riziko věřitele stoupá. 3. Nejdražší je akciový kapitál, splatnost je nulová. Riziko akcionáře je podstatně vyšší, než riziko věřitelů.
Náklady dluhu (např. formou úvěru): kde: Nd náklady dluhu v %; i úrok z úvěru v %; T daňový koeficient (daňová sazba ze zisku v % 100).
Náklady prioritního kapitálu (např. formou upisování prioritních akcií): kde C P tržní cena prioritní akcie; D P roční dividenda z prioritní akcie v Kč; N P požadovaná míra výnosnosti prioritní akcie v %. Emise prioritních akcií jsou spojeny s emisními náklady, které snižují výtěžek z prodeje akcií pro podnik, je nutné snížit tržní cenu o emisní náklady na 1 prioritní akcii (E). Náklady na prioritní akcii se zvýší:
Náklady nerozděleného zisku:, kde: N n C k Dk náklady nerozděleného zisku; tržní cena kmenové akcie; roční dividenda z kmenové akcie [v Kč] koncem prvního roku; g očekávané konstantní zvýšení dividendy [v %].
Jiné přístupy stanovení nákladů kmenového kapitálu: 1) Odvození nákladů kapitálu z historických údajů výnosnosti kmenových akcií a podnikových obligací. V zemích, kde dobře funguje kapitálový trh, je sledovaná průměrná výnosnost akcií a jiných cenných papírů. 2) Odvozeni nákladů kapitálu akciových společnosti, které nevyplácejí dividendy. Postup se doporučuje u malých podniků, jejichž akcie jsou veřejně obchodovatelné. Náklady kapitálu menších firem jsou obvykle větší než Náklady u velkých firem.
Odpisy Významným zdrojem financování kapitálu jsou odpisy. Za náklady na získání zdrojů ve formě odpisů se považují průměrné náklady celkového kapitálu podniku. Odpisy dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku představují část ceny tohoto majetku, která se systematickým způsobem v průběhu životnosti zahrnuje do provozních nákladů podniku. Jsou nástrojem peněžního vyjádření opotřebení dlouhodobého majetku, a to jak z hlediska fyzického, tak i z hlediska morálního. Jejich další funkce spočívá v zabezpečení přenosu ceny dlouhodobého majetku do nákladů, a tím postupném snižování výše tohoto majetku v aktivech. Úlohou odpisů je také finančně zajistit do značné míry obnovu dlouhodobého majetku.
Náklady finanční tísně Finanční tíseň je průvodní jev fungování tržní ekonomiky, který nabývá na intenzitě zejména v období velkých depresí ekonomik. Každá finanční tíseň vyvolává u podniků další náklady tzv. vice náklady náklady finanční tísně. Patří sem: - náklady úpadku; - náklady vyplývající z konfliktu zájmů mezi majiteli akcií a manažery - Náklady, které vznikají v důsledku toho, že vlastníci cenných papírů přenechávají řízení firmy jiným osobám s jinými zájmy. - Rozlišujeme dva druhy agenturních nákladů. Velikost nákladů finanční tísně je ovlivněna také typem majetku. Některé druhy majetku mohou byt v průběhu úpadku postiženy silným poklesem jejich hodnoty (speciální stroje a zařízení), jiné nikoliv (budovy).
Průměrné náklady kapitálu Slouží jako základ stanovení požadované výnosnosti při propočtu efektivnosti investičních projektů, Mohou byt využity v podobě mezních průměrných nákladů pro stanovení optimální výše celkových kapitálových výdajů podniku, Mohou byt použity jako rozhodovací kritérium pro výběr optimální kapitálové struktury podniku. Pro průměrné náklady kapitálu s účelem stanovení požadované výnosnosti, je nutné zdůraznit následující: Průměrné náklady kapitálu podniku se používají pro hodnocení efektivnosti jen u investičních projektů, které mají přibližně stejnou strukturu kapitálového krytí, jako je stávající kapitálová struktura podniku.
U projektu s vyšším podílem dluhů musíme počítat s růstem finančního rizika v důsledku vyššího zadlužení, vede ke zvýšení úroků, tím i nákladů. U projektů s nižším podílem dluhů finanční riziko klesá a požadovanou výnosnost je možné oproti základu snížit. Průměrné náklady kapitálu podniku se využívají pro hodnocení těch projektů, které mají přibližně stejné podnikatelské riziko, jako je podnikatelské riziko firmy jako celku. Pokud investice vykazuje vyšší (nižší) riziko, než je riziko celého podnikáni, je třeba základní diskontní sazbu, opírající se o průměrné náklady kapitálu, zvýšit (snížit). Průměrné náklady kapitálu celkového podnikového kapitálu vyjadřujeme jako vážený aritmeticky průměr nákladů na jednotlivé druhy kapitálu, kde vahou je podíl příslušného kapitálu na celkovém podnikovém kapitálu.
kde průměrné náklady podnikového kapitálu v %; D P K m dluh v Kč; prioritní kapitál v Kč; kmenový kapitál v Kč; K celkový kapitál v Kč (K=D+P+K m ); N d náklady dluhu v %; N p náklady prioritního kapitálu v %; N k náklady kmenového kapitálu v %.
Optimalizace kapitálové struktury Za optimální kapitálovou strukturu považujeme takové složení dlouhodobého kapitálu podniku, při kterém je dosaženo minimálních průměrných nákladů kapitálu. Takové složení kapitálu maximalizuje tržní hodnotu firmy. Křivka průměrných nákladů kapitálu bývá označována jako U křivka, která má v určitém bodě své minimum. S růstem zadluženosti podniku stoupají nejen náklady dluhu, ale i náklady vlastního kapitálu. Tržní hodnota zadlužené firmy je dána tržní hodnotou nezadlužené firmy + současná hodnota úrokového daňového štítu současná hodnota nákladů finanční tísně.
Teorie optimální kapitálové struktury Klasická teorie; Durandova tradiční charakteristika průběhu nákladů kapitálu; M-M tvrzení I.; M-M tvrzení II.; Kompromisní teorie kapitálové struktury; Teorie hierarchického pořádku; Teorie Brealey Myers.
Závěr
Děkuji za pozornost Dotazy?