Bankovní leasing Jde o pronájem investičního zařízení či předmětů dlouhodobé spotřeby, příp. jiných předmětů uživateli (nájemci) za předem sjednané nájemné a to na dobu určitou či neurčitou. Pro nájemce tedy představuje možnost užívání majetku, aniž by tento byl jeho vlastníkem. Dochází zde k oddělení práva užívacího a vlastnického. Z právního hlediska je leasing třístranným vztahem mezi dodavatelem, pronajímatelem a nájemcem (uživatelem). Vlastníkem majetku je pronajímatel, který předmět kupuje od dodavatele za účelem pronájmu. Z finančního hlediska je leasing pro nájemce specifickou formou financování potřeb podniku, při které nemusí nájemce jednorázově použít svůj vlastní kapitál. Pořízený majetek se nestává vlastnictvím nájemce, proto jej v účetnictví neodepisuje. Leasingové splátky jsou nákladem snižujícím daňový základ. Při realizací leasingu je pronajímatel (leasingová společnost) vystaven úvěrovému riziku, z toho důvodu zpravidla prověřuje bonitu uživatele. Z hlediska dodavatele je leasing nástrojem umožňujícím rychlejší odbyt výrobků. Formy leasingu Provozní (operační) leasing. Blíží se svou podstatou klasickému pronájmu. Je zpravidla krátkodobý, tzn., že doba užívání předmětu je kratší, než doba jeho ekonomické životnosti. Nájemné inkasované od jednoho nájemce představuje pouze zlomek pořizovací ceny předmětu. Celkové pořizovací náklady včetně ziskové marže jsou kryty splátkami mnoha nájemců. Tento leasing se používá tam, kde nedochází k trvalému využívání předmětu po celou dobu jeho životnosti, a proto není výhodné předmět kupovat do vlastnictví. Základní charakteristiky provozního leasingu: po skončení nájemní smlouvy zůstává předmět zpravidla ve vlastnictví pronajímatele, který jej musí vykazovat v rozvaze a provádět odpisy; pronajímatel jako vlastník majetku nese veškerá rizika spojená s vlastnictvím; po dobu trvání leasingu pronajímatel udržuje předmět, zajišťuje servis, pojištění apod.; je převážně krátkodobý, uzavíraný na dobu několika týdnů či měsíců; je uzavírán na dobu určitou či neurčitou s výpovědní lhůtou; je možné jej uzavřít jako revolvingový, tj. po opotřebení se předmět automaticky vymění a původní předmět se za zůstatkovou cenu odprodá. Finanční leasing. Svou podstatou se blíží prodeji na splátky. Jde zpravidla o dlouhodobý pronájem majetku, kdy pronajímatel převádí na nájemce všechna rizika a výnosy spojené s fungováním předmětu. Po skončení doby leasingu má nájemce zpravidla právo na odkoupení předmětu za zůstatkovou hodnotu (v některých případech v souladu s leasingovou smlouvou dokonce i povinnost odkupu). Průběh finančního leasingu: 1. Smluvní prodej leasingového předmětu dodavatelem. Tím dochází k jeho převedení do vlastnictví pronajímatele.
2. Uzavření leasingové smlouvy mezi pronajímatelem a nájemcem. Po uzavření smlouvy je realizována dodávka předmětu od dodavatele k nájemci. 3. Leasingové splátky podle obsahu leasingové smlouvy a po jejich ukončení předvedení předmětu do vlastnictví nájemce. Charakteristiky finančního leasingu: majetek zůstává po dobu leasingové smlouvy ve vlastnictví pronajímatele; rizika spojená s využíváním předmětu nese nájemce; leasingové splátky fungují v účetnictví nájemce jako nákladová položka; finanční leasing je výhradně finanční službou, tj. ve své podstatě nezahrnují povinnost dodatečných služeb poskytovaných pronajímatelem; v praxi jsou však velmi často doplňkem finančního leasingu i dodatečné služby, zpravidla odborné povahy, překračující možnosti a schopnosti nájemce; doba leasingu se zpravidla kryje s dobou ekonomické životnosti předmětu, leasingové splátky nájemce tak pokryjí celkové pořizovací náklady pronajímatele včetně ziskové marže. Typy finančního leasingu: V rámci finančního leasingu rozlišujeme přímý finanční leasing (direct lease), nepřímý finanční leasing, tedy prodej a zpětný pronájem (sale and lease back) a konečně leverage leasing (obdobně v češtině úvěrovaný leasing). V případě přímého finančního leasingu dochází na základě požadavku nájemce k nákupu předmětu pronajímatelem a na základě leasingové smlouvy k jeho pronájmu uživateli. Nepřímý finanční leasing označuje situaci, kdy firma prodá majetek leasingové společnosti a ta jej zpětně pronajme původní firmě. Leasingová společnost zaplatí firmě tržní (pořizovací) cenu předmětu, následně pak inkasuje leasingové plátky, které musí být kalkulovány tak, že ve své sumě pokryjí pořizovací cenu + náklady leasingové společnosti + ziskovou marži. Tedy celková suma leasingových splátek je vyšší než původní tržní cena. Fyzicky však majetek neopustí svoje místo. Význam této formy leasingu je pro nájemce v tom, že částku získanou prodejem předmětu může okamžitě reinvestovat nebo jimi zvýšit svoji likviditu. Pro pronajímatele jde o ziskovou operaci, neboť suma inkasovaných leasingových splátek je vyšší než nákupní tržní cena předmětu. Leverage leasing. Nájemce si objedná požadovaný předmět, používá jej a splácí leasingové splátky pronajímateli. Pronajímatel koupil tento předmět do svého vlastnictví, přičemž část tohoto majetku financoval vlastním kapitálem a část kapitálem cizím. Tím je zpravidla úvěr od banky. Leasingové splátky stanovené pronajímatelem pak pokrývají pořizovací cenu majetku + úrok z úvěru + náklady leasingové společnosti + ziskovou marži. Cena leasingu bývá vyjádřena tzv. leasingovým koeficientem Leasingový koeficient = leasingová cena / pořizovací cena
Faktoring Jedná se o smluvně předem sjednaný odkup krátkodobých pohledávek bez možnosti zpětného postihu prodávajícího v případě, že kupující dodávku nezaplatí. Odkup provádí zpravidla specializována faktoringová společnost (často jde o dceřinné společnosti bank). Jde o pohledávky, které vznikly prodávajícímu v důsledku poskytnutí nezajištěného obchodního úvěru. Tato forma financování se vyvinula z cese pohledávek a eskontu směnek. Předmětem faktoringu jsou pohledávky, které musí splňovat faktorem předem deklarované podmínky. Formy faktoringu a) Podle toho, kdo je nositelem rizika nesplacení pohledávky se rozlišuje tzv. pravý a nepravý faktoring. U pravého faktoringu nese riziko nesplacení pohledávky faktor. Ten vymáhá pohledávky na svůj účet. U nepravého faktoringu nese riziko nesplacení pohledávky nadále prodávající. Tento model se prakticky přibližuje bankou poskytnutému úvěru na pohledávky. b) Podle toho, zda jde o odkup zahraniční či tuzemské obchodní pohledávky, lze rozlišit vývozní a domácí faktoring. Při vývozním faktoringu banka odkupuje pohledávky vůči zahraničním odběratelům. Je výhodný pro tuzemského dodavatele, neboť: umožňuje překlenout neznalost dodavatele o podmínkách na zahraničních trzích (legislativní předpisy, apod.); odpadají náklady spojené se zajišťováním pohledávky, jako jsou bankovní záruky, dokumentární akreditivy či akcepty směnek, aj.; eliminuje riziko pohybu devizových kurzů - nese jej faktor. Při domácím faktoringu odkupuje faktoringová společnost pohledávky za domácími odběrateli. c) Podle počtu odkoupených pohledávek rozlišujeme jednorázový faktoring a faktoring s využitím úvěrového rámce. Jednorázový faktoring představuje odkup jediné pohledávky. V praxi je spíše výjimečnou záležitostí. Jednorázový odkup není zpravidla rentabilní ani pro faktoringovou společnost ani pro klienta. Převažující formou je faktoring v úvěrovém rámci. Podstatou je, že faktoringová společnost odkupuje od klienta všechny pohledávky vůči určitým dlužníkům. Faktor má zájem na dlouhodobější platnosti faktoringové smlouvy, protože získání informací o dlužnících a vybudování faktoringové sítě (např. u vývozního faktoringu může figurovat více faktorů) je nákladnou a dlouhodobou záležitostí. Ve smlouvě se stanoví výše úvěrového rámce, zpravidla
podle bonity klienta a dlužníků. Tento rámec má revolvingový charakter, tzn. platbou odběratele se uvolňuje, odkupem další pohledávky se vyplňuje. d) Dle způsobu uhrazení pohledávky lze rozlišit tichý (zastřený) a zjevný faktoring. U tichého faktoringu není postoupení pohledávky na faktuře vyznačeno a dlužníci uhrazují své pohledávky přímo na účet věřitele. Ten následně platby poukazuje faktoringové společnosti. U zjevného fakoringu jsou pohledávky uhrazovány přímo faktorovi. V rámci mezinárodního faktoringu se velmi často uplatňuje systém dvou faktorů. Tyto faktoringové společnosti si pak mezi sebou rozdělují funkce. Průběh faktoringu 1. Kontraktační fáze 2. Realizační fáze V kontraktační fázi klient (dodavatel) žádá o faktoring pohledávek. Projednává s faktoringovou společností konkretizaci pohledávek, míru převzetí rizika, způsob financování pohledávky faktorem a další podmínky. Vzhledem k existujícímu úvěrovému riziku, prověřuje faktoringová společnost bonitu žadatele, prověřuje bonitu odběratelů a to, zda charakter pohledávek odpovídá požadovaným podmínkám. Po prozkoumání bonity a zvážení míry rizik spojených s odkupem pohledávky, rozhoduje faktor o pohledávkách, které je ochoten odkoupit a určí výši úvěrového rámce. Výsledkem kontraktační fáze je smlouva o fakoringu pohledávek. Realizační fáze. Po odeslání zboží vystaví dodavatel fakturu. V případě zjevného faktoringu je faktura opatřena klauzulí, ze které přímo vyplývá povinnost odběratele uhradit částku faktorovi. U tichého faktoringu platí odběratel pohledávku dodavateli a ten ji následně uhrazuje faktoringové společnosti. V případě, že faktoring je spojen s předfinancováním, faktor vyplácí dodavateli sjednanou část pohledávek před dobou splatnosti pohledávky, zbytek v den inkasa nebo určitou dobu po inkasu pohledávky. V den splatnosti pohledávek inkasuje faktoringová společnost od odběratele fakturovanou částku. V případě, že nebylo sjednané předfinancování, inkasuje pohledávku a zároveň převádí finanční prostředky snížené o provizi na účet dodavatele. Pokud odběratel řádně nezaplatí provádí faktor garanční platbu ve prospěch dodavatele. Cena faktoringu Náklady a tedy cena faktoringu jsou ovlivněny především: počtem a hodnotou faktur předkládaných k faktoringu /nevýhodný je velký počet faktur s menšími nominálními hodnotami - zvyšují pracnost operace/; úvěrovým rizikem, které faktor podstupuje, popř. rizikem pohybu devizových kurzů v případě vývozního faktoringu; zvolenou úrokovou sazbou v případě předfinancování.
Funkce faktoringu Faktoring může plnit následující funkce: 1. Garanční funkce znamená, že faktor přejímá úvěrové riziko v plném rozsahu. Je tedy povinen proplatit klientovi pohledávku formou tzv. garanční platby i v případě, že ji sám nevyinkasoval. Garanční platba se zpravidla provádí v určité předem stanovené lhůtě po datu splatnosti pohledávky. Upouští se od ní pouze v případě reklamace dodávky vůči dodavateli. 2. Funkce předfinancování spočívá v tom, že faktor proplácí sjednanou výši odkupovaných pohledávek okamžitě, nikoliv až ve lhůtě splatnosti pohledávky. 3. Funkce správy pohledávek spočívá v tom, že faktor může provádět také další činnosti související se správou pohledávek (pojištění, jednání s celnicí, výkaznictví o pohledávkách). Jde o tzv. full-service. Každá konkrétní faktoringová operace nemusí využívat všechny uvedené funkce. Význam faktoringu spočívá především v tom, že: urychluje uzavírání hospodářských smluv; snižuje riziko dodavatele / u pravého faktoringu na minimum/; v případě předfinancování urychluje dodavateli tok příjmů z pohledávek; snižuje administrativní náklady učastníků (v případě full-service). Forfaiting Jde o odkup středně a dlouhodobých obchodních pohledávek forfaitérem bez možnosti zpětného postihu prodávajícího (vývozce). Uplatňuje se především v zahraničně obchodních operacích. S odkupem pohledávky přechází úvěrové, měnové i úrokové riziko na forfaitéra. V některých případech se forfaitér s vývozcem mohou dohodnout na určitém podílu na riziku (především úvěrovém). Při forfaitingu se odkupují pouze pohledávky, které splňují určité požadavky: pohledávky musí být zajištěné, jde zpravidla o bankovní aval směnky nebo o vystavení bankovní záruky; pohledávky musí mít stanovenou budoucí splatnost, maximální časový horizont bývá 6 let; v praxi se zpravidla forfaitují jednotlivé pohledávky vysoké hodnoty, vedené ve vybraných, volně směnitelných měnách. Průběh forfaitingové operace 1. Kontraktační fáze 2. Realizační fáze
Kontraktační fáze spočívá ve smluvním sjednání podmínek forfaitingu pohledávky. Před podpisem smlouvy forfaitér zjišťuje bonitu dovozce, hodnotu pohledávky a měnu, dále jméno garantující banky a druh použitého zajišťovacího instrumentu, termín dodávky, apod. K podpisu forfaitové smlouvy dochází po podpisu obchodní smlouvy. V realizační fázi po dodávce zboží vývozce získá od banky avalovanou směnku, příp. bankovní záruku. Následně je takto zajištěná pohledávka převedena vývozcem na forfaitéra (případně spolu s předáním všech dalších smluvených dokumentů). Ve stanoveném termínu po předání proplatí forfaitér odkoupenou pohledávku vývozci a sám inkasuje až v den splatnosti dokumentů. Při nezaplacení je pohledávka forfaitérem vymáhána. Druhy forfaitingu Vývozní forfating je nejrozšířenější formou, je spojený s financováním vývozce. Dovozní forfaiting se vyskytuje ve dvou variantách: a) tuzemský dovozce doveze zboží na obchodní úvěr a forfaitér odkupuje vzniklou pohledávku od zahraničního vývozce; dovozce tak získává zboží na úvěr; b) dovozce vystaví směnku vlastní s avalem přijatelné banky; forfaitér tuto směnku odkoupí a zaplatí zahraničnímu vývozci. Cena forfaitingu Cenou forfaitingové operace je diskont. Jde o částku, kterou si forfaitér sráží při odkupu pohledávky. Forfaitingová úroková sazba pro výpočet diskontu může být sjednávána jako fixní nebo jako variabilní. Při variabilním úročení má sazba dvě části - variabilní část tvoří aktuální úroková sazba (např. LIBOR) + pevná úroková marže. Výše pevné složky zohledňuje riziko forfaitéra, použitou měnu, výši pohledávky, provozní náklady spojené s forfaitingem pohledávky, apod. Význam forfaitingu urychluje uzavírání hospodářských smluv; snižuje riziko dodavatele; urychluje dodavateli tok příjmů z pohledávek. V případě forfaitingových operací se vyvinul sekundární forfaitingový trh. Odkoupenou pohledávku může tedy forfaitér dále prodat. Tento trh je rozvinutý v místech soustředení forfaitingových společností, např. Londýn.