OKRES KLATOVY. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr PLZE SKO A KARLOVARSKO

Transkript

1 OKRES KLATOVY CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr PLZE SKO A KARLOVARSKO

2 PlzeÀsko a Karlovarsko OKRES KLATOVY Listnaté porosty na krystalick ch horninách nad Otavou. Na pfiedcházející stranû: Su icko od Zámy le, v pozadí albrechtické sedlo. Okres Klatovy má rozlohu 939 km 2 a obyvatel ( ) pfii hustotû osídlení 45 obyvatel na km 2. Nejsevernûj í bod okresu ( s..; v. d.) leïí v poli u silnice km jjv. od obce LuÏanky. NejjiÏnûj í bod ( s..; v. d.) se nachází v údolí Luzného potoka, 3 km jjv. od osady Bfiezník. Nejzápadnûj í bod ( s..; v. d.) leïí v lese, v sedle 3 km zsz. od osady Svatá Katefiina. Nejv chodnûj í bod ( s..; v. d.) je v poli asi 0,5 km v chodnû od obce Slivonice. Okres Klatovy na severu sousedí s okresem PlzeÀ-jih, na západû s okresem DomaÏlice, na v chodû s okresy Strakonice a Prachatice a jiïní ãást okresu, zahrnující CHKO a NP umava, sousedí se SRN. PfieváÏná ãást jeho území je budována krystalinikem moldanubika a granitoidy jihozápadním v bûïkem stfiedoãeského plutonu, men í ãást svrchním proterozoikem Barrandienu. Jen zcela zanedbateln je rozsah terciérního platformního pokryvu. Krystalinické komplexy moldanubika patfií z velké ãásti, zejména v jiïní ãásti okresu, k monotónní skupinû budované silnû metamorfovan mi a zvrásnûn mi komplexy pûvodních klastick ch usazenin. Tvofií jej pararuly, injikované ruly, migmatity a v men- ím rozsahu také svory v oblasti Královského hvozdu. Mnohem pestfiej í je pruh krystalinika mezi HoraÏìovicemi a Su icí, kde v biotitick ch pararulách leïí ãetná a mocná tûlesa krystalick ch vápencû, erlanû, amfibolitû a kvarcitû, v blízkosti HoraÏìovic vyuïívan ch jako stavební suroviny. Rozsáhlou plochu okresu zaujímají granodiority a granity jihozápadních v bûïkû stfiedoãeského plutonu s bohat m Ïiln m doprovodem aplitû, porfyrû a porfyritû. Granity a granodiority byly vyuïívány jako cenn stavební kámen v ãetn ch, dnes vût inou zanikl ch lomech. Dal í tûlesa granitoidû, i kyselej ího typu (granity), vystupují na povrch v NP umava. Na sever okresu zasahují slabû metamorfované horniny barrandienského 28 KT 2

3 Okres Klatovy ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY KT 3 29

4 PlzeÀsko a Karlovarsko KRAJINN POKRYV proterozoika. Sled sloïitû zvrásnûn ch hornin tvofií usazeniny hlubokomofiského pûvodu bfiidlice a droby s men ími ãoãkovit mi tûlesy silicitû (tzv. buliïníkû). V severozápadní ãásti proterozoického komplexu jsou podstatnou sloïkou tûlesa bazick ch vyvfiel ch hornin (tzv. spilitû); k jihu pozvolna pfiecházejí do bazického kdyàského komplexu, kter má jiï podpovrchov charakter. Komplex budují horniny gab220 KT 4 rového typu (gabra, gabronority) a jeho metamorfní ekvivalenty (amfibolity). Na krystalickém podloïí a barrandienském proterozoiku ojedinûle nalézáme denudaãní relikty terciéru. íãnû-jezerní tûrkopísky leïí podél toku Úhlavy a v okolí HoraÏìovic. Od hraniãních hor, po jejichï hfibetech probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Labem a Dunajem, se území sklání do vnitrozemí. Jihozápadní hranici

5 lemují horská pásma umavské soustavy. Velká MokrÛvka (370,2 m n. m.) v umavsk ch pláních dosahuje nejvût- í v ky jak v okrese, tak v celém PlzeÀském kraji. Území okresu Klatovy se nachází na hranici tfií geomorfologick ch soustav, a to umavské, Poberounské a âeskomoravské. JiÏní a stfiední ãást je souãástí umavské soustavy. Od N rska zasahuje do okresu v bûïek V erubské vrchoviny. JiÏní ãást okresu skládají hfibety, plánû a vrcholy umavy. V sz. ãásti se zvedá Îeleznorudská hornatina (plocha 200 km 2, stfi. nadm. v ka 892 m) sloïená z hornin moldanubika a moldanubického plutonu. Nejvy ím bodem je Jezerní hora (343,4 m n. m.) v Královském hvozdu s pleistocénními ledovcov mi kary s âern m a âertov m jezerem. umavské plánû ve stfi. ãásti pfiedstavují ústfiední ãást horské klenby umavy s rozhlehl mi zbytky holoroviny (stfi. nadm. v ka 979 m). Nad holoroviny vyãnívají zaoblené vrcholy. Do holoroviny se vkládají údolí Vydry a Kfiemelné. Na s. lemuje umavu iroké umavské podhûfií. V okolí StráÏova leïí ãlenitá StráÏovská vrchovina sloïená pfieváïnû z rul a rozãlenûná hlubok mi a irok mi údolími vodních tokû (stfi. nadm. v ka 535 m). Nejvy ím bodem je Îelivsk vrch (770 m n. m.). Na ní navazuje rozlehlá a silnû rozãlenûná kerná Svatoborská vrchovina s v razn mi vlivy struktury a ãetn mi skalními tvary. Nejvy ím bodem je Kamenáã (989 m n. m.). Její povrch profiezávají údolí Otavy a jejích pfiítokû. Do okolí Rábí, Îichovic a Îelezna zasahuje mal v bûïek Bavorovské vrchoviny. Sz. ãást území okresu náleïí k Poberounské soustavû. Vybíhá sem celek vihovská vrchovina, a to Klatovskou kotlinou a Chudenickouvrchovinou. Klatovská kotlina protékaná fiekou Úhlavou je úzká tektonická sníïenina protaïená ve smûru JZ SV (stfi. nadm. v ka 449 m). Chudenickou vrchovinu v jz. ãásti vihovské vrchoviny tvofií rozsáhlé hfibety a suky (stfi. nadm. v ka 59 m). Sv. ãást okresu pak náleïí do âeskomoravské soustavy, která je tu zastoupená celkem Blatenská pahorkatina (jz. ãást Stfiedoãeské pahorkatiny) sloïen m z hornin stfiedoãeského plutonu a moldanubika (stfi. nadm. v ka 509 m). Vyznaãuje se strukturními hfibety a suky se skalními formami zvûtrávání a odnosu. V údolích jsou vyvinuty pedimenty. Vzhledem k velmi ãlenitému terénu má území okresu Klatovy znaãnû promûnlivé klimatické podmínky. Zcela rozdílné je klima Klatovské kotliny (mírnû teplá klimatická oblast) oproti umavû (chladná klimatická oblast). Horské polohy nad 200 m n. m. patfií mezi nejchladnûj í území v âr. PrÛmûrné roãní teploty vzduchu se v nejniï ích polohách pohybují mezi 7 8 C, ve vy ích a horsk ch polohách mezi 4 6 C, na hfibetech jen kolem 3 C. Absolutnû nejvy í teploty byly namûfieny na stanici Klatovy (v ãervenci , C, coï je historicky nejvy í dosaïená teplota v celé âr, spoleãnû se stanicemi PlzeÀ-Bolevec a Husinec). Na absolutní minima poklesly teploty v oblasti umavsk ch plání aï na 38 C (opût jde o nejniï í namûfiené hodnoty v âr od r. 929). Poãet mrazov ch dnû kolísá podle nadmofiské v ky od 0 do 80, poãet letních dnû mezi 5 aï 50. MnoÏstvím sráïek patfií okres Klatovy k oblastem s vlhk m podnebím. V dlouhodobém prûmûru napr í na vût inû území mm. S nadmofiskou v kou se úhrn roãních srá- Ïek zvy uje. Ve vrcholov ch partiích umavy napr í v dlouhodobém prû- Okres Klatovy Skalní mûsto na buliïníkovém hfiebeni v PP Loupensko. KT 5 22

6 PlzeÀsko a Karlovarsko Inverze na Prá ilsku pod Vysok m hfibetem. mûru aï 500, v extrémních rocích aï 2000 mm za rok. Absolutní maxima v ky snûhové pokr vky v nejvy ích polohách umavy se pohybují kolem 300 cm. Vût ina území je dobfie odvûtrávána, místní inverze nastávají v Klatovské kotlinû, pfievládá jihozápadní aï západní proudûní vzduchu. Zneãi tûní ovzdu í klesá, na vût inû území nepfiesahují prûmûrné roãní imisní koncentrace základních sledovan ch látek oxidu sifiiãitého (SO 2 ), oxidû dusíku (NO X,) a pra ného aerosolu hodnotu 0 aï 20 mikrogramû na m 3. Oblast umavy je je tû ãist í. Hor í situace nastávají pouze ve vût ích sídlech (napfi. Klatovy a Su ice) s prûmyslem a silnou dopravní zátûïí, popfi. v men ích sídlech situovan ch do patnû provûtrávané Klatovské kotliny a hlubok ch umavsk ch údolí. Území okresu odvodàují Otava a Úhlava. Otava vzniká soutokem Vydry a Kfiemelné, protéká v chodní ãástí okresu a pfies Su ici a HoraÏìovice smûfiuje ke Strakonicím. Úhlava, která pramení v nejzápadnûj í ãásti umavy v Královském hvozdu, smûfiuje pfies N rsko a Klatovy k Plzni a opou tí okres v jeho nejniï ím místû u obce Borovy (355 m n. m.). Z malé severní ãásti odvádí vodu Úslava. Do povodí Dunaje (5 % okresu) odvádí vody ezná a pfiítoky Kouby. Vodnost území klesá od pohraniãní umavy (velmi vodná aï 25 l s km 2 ) do málo vodné podél stfiedního toku Úhlavy severnû od Klatov (do 6 l s km 2 ). Retenãní schopnost území je malá, jen na umavû je dobrá. Koeficient odtoku stoupá s nadmofiskou v kou a dosahuje v oblastech nejvy ích vrcholû aï 0,6. Ve stfiedním toku Úhlavy klesá na hodnotu 0, 0,20 (nízk ). Nejvût í vodní plochou okresu je pfiehradní nádrï u N rska (48 ha), nejvût ími rybníky jsou Kozãínsk (04 ha) a Myslívsk (69 ha). Podobnû jako v ostatních okresech PlzeÀského kraje pfievládají také v pûdním pokryvu Klatovska hnûdé pûdy. V irokém okolí Klatov a severov chodnû od nich vznikly na svahovinách kysel ch a neutrálních intruzív, drob a bfiidlic âeské vysoãiny velké plochy kambizemû typické (nasycené). V severozápadním cípu (podél západní hranice okresu) a jihozápadnû aï severnû od vihova je doplàují okrsky kambizemû eutrofní na svahovinách bazick ch efuzív. Zalesnûné oblasti Bavorovské a Nepomucké vrchoviny, ãásteãnû také umavského podhûfií, pokr vá kyselá kambizem typická na svahovinách uveden ch hornin a rul a granulitû. Tyto kambizemû místy doplàuje v místech s hydromorfními pûdami kyselá kambizem pseudoglejová. Vût í ãást rozlohy umavského podhûfií pokr vá spolu s kysel mi hnûd mi pûdami silnû kyselá kambizem dystrická na svahovinách rul a granulitû. LeÏí mimo jiné mezi Klatovy a Plánicí a v okolí tírky (706,2 m n. m.). 222 KT 6

7 Okres Klatovy 2 Nejvy í partie umavy pokr vají rozsáhlé asociace dominantních podzolû (podzol typick a kambizemní, ojedinûle humusov ), které jsou zde vázány na svahoviny kysel ch metamorfovan ch hornin (ruly, svory, fylity). Doprovázeny jsou v niï ích polohách kryptopodzolem typick m (ménû kambizemním nebo rankrov m) a kambizemí dystrickou. Celá pramenná oblast umavy s mnoïstvím vodních tokû je pokryta spektrem hydromorfních pûd, hlavnû glejû. Glej typick (organozemní, pseudoglejov ) se vyvinul na polygenetick ch hlínách a nevápnit ch deluviofluviálních sedimentech a pfiechází v nespoãet rûznû velk ch pfiechodov ch a vrchovi tních ra elini È organozemû typické a glejové (okolí Modravy, území mezi Smrkov m vrchem 08 m n. m. a Hraniãní horou 233 m n. m.). Glejové pûdy lemují také ãetné toky a rybníky mimo umavu, zvlá tû ve v chodní ãásti okresu (âerníãsk potok, Nezdick, Kaln, PstruÏn a Opolensk potok, rybníky Korãinsk, âerven, Ml nsk, Hnaãovsk aj.). Pseudogleje (typick, glejov, kambick ) leïí místy v okolí Vidho tû (759,3 mn.m.), mezi Klatovy a Janovicemi, v chodnû a západnû podél niv Úhlavy a Otavy, kde se vytvofiily na polygenetick ch hlínách. Nevápnité nivní sedimenty uveden ch fiek a dal ích tokû (Jelenky, TÛnû, OstruÏné, Bradlavy atoãnického potoka) pokr vá fluvizem glejová (místy fluvizem typická). Podél nivy Otavy mezi Su icí a HoraÏìovicemi se na svahovinách vápencû vyvinuly okrsky rendziny typické a kambizemní. PÛdní charakteristiku doplàují v oblasti nasycen ch kambizemí severnû aï západnû od Klatov illimerické pûdy, konkrétnû asociace luvizemû typické a pseudoglejové. Kvûtena okresu je tvofiena asi 000 pûvodními druhy vy ích rostlin a jejich spoleãenstvy. S v jimkou umavy je zde typická mozaika zemûdûlsky vyuïívan ch ploch, místy s poãetn mi ostrûvky rozpt lené zelenû a lesû pfieváïnû smrkov ch a borov ch monokultur, ale i hájû. K tváfinosti krajiny náleïí vût í rybníky s puch fikou útlou (Coleanthus subtilis) a skfiípincem jezerním (Schoenoplectus lacustris), mokfiady a hrubé písãiny s bûlolistem Ïlutav m (Filago lutescens), ovsifiíkem tíhl m (Ventenata dubia) a radykem prutnat m (Chondrilla juncea). Geobotanická rekonstrukãní mapa v regionu pracuje s jednotkami luhû a ol in (pfiedev ím na Otavû a Úhlavû), acidofilních doubrav (vût ina území), vápnomiln ch buãin a borû (vápence u Su ice, HoraÏìovic a Nezdic na umavû), dubohabrov ch hájû ( vihovská vrchovina) a kvûtnat ch buãin (BranÏovsk hvozd, Plánick hfieben). Na umavû jsou mapovány ponejvíce jednotky horsk ch, podmáãen ch a klimaxov ch smrãin, slatí a ra elin. âertovo jezero na umavû patfií k vyhledávan m turistick m cílûm. 2 Lilie zlatohlávek (Lilium martagon) roste v listnat ch lesích na vápencích. 3 Hofiec brvit (Gentianopsis ciliata) patfií k druhûm, které rostou na vápencích. 4 Na mokr ch loukách a prameni tích roste vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata). 3 4 KT 7 223

8 PlzeÀsko a Karlovarsko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE Rozsáhlej í lesní porosty podhûfií umavy, f. o. BranÏovsk hvozd a Plánického hfiebene jsou domovem bûïné stfiedoevropské lesní fauny. PfievaÏují lesní druhy s irokou ekologickou valencí, jsou zde i druhy typicky horské, specifické obyvatele najdeme ve fragmentech pûvodních buãin. Z obojïivelníkû pfiipomeàme mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) v lesních údolích. Byli 224 KT 8

9 Okres Klatovy 2 pozorováni velmi vzácn strakapoud bûlohfibet (Dendrocopos leucotos), datlík tfiíprst (Picoides tridactylus), ostfiíï lesní (Falco subbuteo). Ze savcû patfií ke vzácn m druhûm rejsek horsk (Sorex alpinus), obyvatel horsk ch potoãních strïí, jen ojedinûle byla zastiïena my ivka horská (Sicista betulina) ãáp ãern (Ciconia nigra). Velmi diskutovan je návrat rysa ostrovida (Lynx lynx), jehoï populace vyhubená na umavû pfied více neï sto lety byla obnovena vypu tûním 7 jedincû v 80. letech 20. století. Na poãátku 2. století je plnû Ïivotaschopná a ífií se i mimo oblast umavy a jejího podhûfií. V niï ích polohách do lo v otevfiené krajinû ke znaãnému ochuzení fauny v dûsledku zemûdûlsk ch úprav. Pfiirozená stanovi tû se zachovala ve vût í mífie v okolí vod. Ze vzácnûj ích obojïivelníkû zde nacházíme rosniãku zelenou (Hyla arborea), ropuchu zelenou (Bufo viridis) a r. krátkonohou (B. calamita). Nízké jsou stavy ptákû vázan ch na mokfiadní ekosystémy. Jen v jimeãnû lze zaslechnout typické hlasy bekasiny otavní (Gallinago gallinago) a pfietahující kolihy velké (Numenius arquata). âastûji neï v minul ch letech se objevuje sluka lesní (Scolopax rusticola) a také mnohé druhy polí a luk, chfiástal polní (Crex crex), kfiepelka polní (Coturnix coturnix) a koroptev polní (Perdix perdix). Lesní porosty v niï ích polohách jsou vût inou pfiemûnûny v jehliãnaté monokultury, a proto je jejich fauna dosti chudá. Pfiesto je v ak moïné zde najít nûkteré vzácnûj ích druhy, napfi. vãelojeda lesního (Pernis apivorus) a dal- í dravce a sovy. Lesnatost okresu Klatovy je pomûrnû vysoká 42,4 % (celokrajsk prûmûr je 39,7 %, prûmûr âr 32,7 %). Nejvût í komplexy lesa leïí pfii státní hranici se SRN. Také v této oblasti do lo v 9. století k pfievratnému zásahu do skladby lesních dfievin. PÛvodní lesní porosty s pomûrnû velk m podílem listnáãû byly postupnû nahrazeny jehliãnany. Dnes zaujímají jehliãnany 9 % plochy, z toho smrk 76 %, borovice %, modfiín 2 %, jedle 2 %. Listnaté dfieviny zaujímají jen 9 % plochy, z toho buk 4 %, bfiíza 2 %, dub %, ol e %, ostatní %. Podle Typologického systému ÚHÚL zaujímá nejvût í plochu v okrese jedlobukov, smrkobukov a bukosmrkov lesní vegetaãní stupeà. NiÏ í a nejteplej í severov chodní ãást se dûlí mezi dubobukov a bukov stupeà. V nejvy - ích místech umavy nalezneme smrkov a na ra elinách kleãov stupeà. Pfievládá kategorie lesa hospodáfiského 58 % plochy. Kategorie lesa ochranného je tvofiena porosty na mimofiádnû nepfiízniv ch stanovi tích, kde les plní pûdoochrannou funkci, a lesy vysokohorsk mi pod hranicí stromové vegetace celkem 2 % plochy okresu. Lesy zvlá tního urãení (30 %) tvofií pfieváïnû porosty v NP umava, genové Roklansk potok u Modravy. 2 Skokan hnûd (Rana temporaria). KT 9 225

10 PlzeÀsko a Karlovarsko Královské mûsto Klatovy s jezuitsk m kostelem a ãernou vûïí renesanãní radnice. základny hlavních lesních dfievin a lesy v pásmech ochrany vodních zdrojû. Nejstar í doklady pobytu ãlovûka na území dne ního okresu pocházejí z pozdního paleolitu a mezolitu, kdy podél vodních tokû pfiicházely první skupiny lovcû (Su ice). Mlad í pravûká zemûdûlská spoleãenství osídlila pfiedev ím kvalitnûj í pûdy v severní ãásti Klatovska, ale mnohde pronikala údolními nivami aï do umavského podhûfií. V razn rozvoj osídlení nastal ve stfiední a zejména v mlad í dobû bronzové (osady a mohylová pohfiebi tû). Kontinuita sídel trvala místy aï do poãátkû doby laténské. Po krátkém období keltské kolonizace stopy osídlení v dal ích staletích mizí. Od 8. století pronikají do oblasti první Slované, osídlení je v ak fiídké. K v raznûj ímu rozvoji dochází aï v. a 2. století. Pohraniãní hvozd umavy v ak zûstává neosídlen, kolonizovali jej aï pozdûji tzv. králováci svobodníci podfiízení pfiímo králi. Jejich úkolem byla ochrana hraniãního hvozdu. V podhûfií probíhá mohutná kolonizace díky vy í lechtû (Bavorové ze Strakonic, Drslavicové) a církvi (cisterciáck klá ter u Nepomuku expanduje do území Plánicka, bfievnovsk klá ter na Su icko, klá ter sv. Jifií na PraÏském hradû na Klatovsko). AÏ za Pfiemysla Otakara II. je natrvalo k âechám pfiipojeno horní Pootaví. Ve 3. a 4. století panovník zakládá královská mûsta (Klatovy kolem roku 260, Su ici po roce 273) a buduje královské hrady (PrácheÀ, Ka perk). lechta napodobuje panovníka (mûsta HoraÏìovice, hrady Velhartice, Rabí, Klenová a vihov). Ke konci 4. století zaãíná b t zájem také o v e poloïené oblasti Klatovska. Na umavû se rozvíjí skláfiská v roba, ale hlavnû tûïba zlata (Ka perské Hory, Rej tejn). Obojí zasahuje do okolní pfiírody (odlesàováním, erozí atd.). Za husitsk ch válek byla krajina pusto ena mj. proto, Ïe pfieváïná vût ina mûst Klatovska byla souãástí táborského mûstského svazu (Klatovy, Su ice ahoraïìovice). Od poloviny 6. století byly partie umavy kolonizovány také obyvatelstvem z pfiilehl ch nûmeck ch oblastí. Les byl mûnûn v ornou pûdu a dfievo pouïíváno pro fiemeslnou v robu (hamernictví, uhlífiství a skláfiství). SíÈ vesnic a mûst dostala trvalou podobu v 8. století, kdy také vznikly první manufaktury (na Klatovsku hlavnû skláfiské). Dramatické ekonomické a politické zmûny nastaly po roce 945. Rozsáhlé pohraniãní oblasti byly vysídleny a obûtovány vojensk m úãelûm, násilnû zaniklo souvislé osídlení. Îivotní prostfiedí poznamenaly také velkoplo né obdûlávání pûdy, v stavba pfiehrad (N rsko) a dolování. Po roce 989 byla ochrana umavské pfiírody zpfiísnûna vnp umava (99) a roz ífiena o nové plochy CHKO umava. Zpfiístupnûním NP a CHKO umava vzrostl turistick ruch v oblasti. 226 KT 0