OKRES PLZE -SEVER. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr PLZE SKO A KARLOVARSKO

Transkript

1 OKRES PLZE -SEVER CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr PLZE SKO A KARLOVARSKO

2 PlzeÀsko a Karlovarsko OKRES PLZE -SEVER Hrad Neãtiny v pfiírodním parku Manûtínská hornatina. Na pfiedcházející stranû: Údolí Berounky v Karlovické pahorkatinû udolanského mostu. Rozlohou 323 km 2 je okres PlzeÀ-sever ãtvrt m nejvût ím okresem v âr. Pfii poãtu obyvatel (r. 200) ãiní hustota zalidnûní 55 osob na km 2. Okres sousedí na severu s okresy Karlovy Vary, Louny a Rakovník a na jihu s okresy PlzeÀ-mûsto a PlzeÀ-jih, na v chodû s okresem Rokycany, na západû s okresem Tachov. Nejsevernûj í bod okresu ( s..; v. d.) nalezneme vlese ve svahu,5 km ssv. od obce Kraãín. NejjiÏnûj í bod ( s..; v. d.) leïí v poli 0,5 km severov chodnû od obce Mífiovice. Nejzápadnûj í bod ( s..; v. d.) se nachází v lese na soutoku potokû 2 km zsz. od obce VidÏín. Nejv chodnûj í bod ( s..; v. d.) leïí,5 km severov chodnû od obce Zvíkovec na soutoku Berounky s Javornicí. Hranici mezi okresy PlzeÀ-sever a Rokycany tvofií fieka Berounka. Do Berounky se vlévá nejdel í tok okresu, fieka Stfiela protékající sv. ãástí okresu. JiÏní ãástí okresu protéká MÏe, na které je vybudována pfiehradní nádrï Hracholusky o celkové plo e 470 ha, max. hloubce 3,3 m a délce vzdutí 20,4 km. Geomorfologick mi zvlá tnostmi jsou Odlezelské (Mladotické) jezero, hrazené sesuvem (plocha 5 ha, max. hloubka 7 m), a údolí Úterského potoka, které tvofií hranici s okresem Tachov. PfieváÏná ãást okresu leïí v nadmofiské v ce 400 aï 600 m. Nejvy ím bodem je Stûnsk vrch (750,8 m n. m.) u VidÏína poblíï Úter. NejniÏ ím bodem je hladina fieky Berounky v místû, kde opou tí okres (256 m n. m.). Do oblasti Chfiíãska zasahuje CHKO Kfiivoklátsko. Hlavními dopravními osami okresu jsou silnice I. tfiídy ã. 27 PlzeÀ Most aïeleznice ã. 60 PlzeÀ Îatec. Obû komunikace probíhají stfiedem okresu ve smûru J S. PodloÏí tvofií tepelské krystalinikum, barrandienské svrchní proterozoikum, 330 PS 2

3 Okres PlzeÀ-sever ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY permokarbonské platformní sedimenty, terciérní sedimenty a vulkanity, v men- ím rozsahu také tûlesa granitoidû. Nûkolik kilometrû mocn, kadomsky zvrásnûn komplex hlubokomofisk ch usazenin svrchního proterozoika tvofií pfiedev ím sericitické a chloritické bfiidlice a droby, s ãetn mi vloïkami a tûlesy bazick ch vulkanitû (tzv. spilitû) a silicitû (buliïníkû), které mnohde vytváfiejí jako terénní elevace. Polohy obohacené jemnû rozpt len mi sulfidy b vají oznaãovány jako kyzové a kameneãné bfiidlice. Ve v chodní ãásti okresu je metamorfóza proterozoick ch hornin témûfi neznatelná, k severozápadu v ak její intenzita v raznû narûstá. Dochází ke zv raznûní foliace, sericitické bfiidlice pozvolna pfiecházejí do fylitû a dále k severozápadnímu okraji okresu aï do svorû. V okolí Rab tejna nad Stfielou se fylity tûïily jako pokr vaãské bfiidlice. Ekonomicky v znamná loïiska pyritick ch bfiidlic byla v minulosti dob vána na mnoha místech, k nejznámûj- ím patfií okolí Hromnic u Tfiemo né. Proterozoické horniny jsou roz ífieny ve v chodní, západní a severozápadní ãás- PS 3 33

4 PlzeÀsko a Karlovarsko KRAJINN POKRYV ti okresu, v centru okresu jsou pfiekryty mlad ími pokryvn mi útvary. Pruh proterozoika rovnûï oddûluje permokarbonskou manûtínskou pánev od pánve plzeàské. Usazeniny karbonu a permu jsou zachovány v rozsáhlé plzeàské pánvi, na severozápadû navazující na pánev manûtínskou a na severu na pánev Ïihelskou. Ve v plni pánví lze rozli it ãtyfii souvrství, v echna tvofiená usazeninami jezernû-fiíãního pûvodu. Nejstar í souvrství kladenské obsahuje sloje ãerného uhlí, v minulosti dob van mi zejména v okolí N fian a ZbÛchu, zb vající tfii souvrství tvofií spí e hrub í klastické usazeniny (slepence, arkózy). S hluboce zvûtral mi karbonsk mi arkózami jsou spojena loïiska keramick ch surovin v okolí Kaznûjova a Horní Bfiízy. Celková mocnost karbonsk ch usazenin je znaãná a v ose pánve ãiní aï 860 m. ada míst s dûlní tûïbou poskytla bohaté pozûstatky flóry a fauny karbonského stáfií, nûkteré skuteãnû svûtovû proslulé (N fiany a Îilov). Tfietihorní usazeniny mají ráz denudaãních reliktû pûvodnû zfiejmû souvislého pokryvu slabû zpevnûn ch jezernû-fiíãních sedimentû. Kromû nejroz ífienûj ích pískû a tûrkû jsou známy také jíly, vzácnû s pozûstatky subtropické flóry. âetné men í relikty terciéru jsou soustfiedûny do v chodní 332 PS 4

5 ãásti okresu, v irokém pruhu mezi Kralovicemi a Zruãí, nejrozsáhlej í plochy v ak leïí západnû od Plznû, v okolí Vejprnic a Pfií ova. Terciérního stáfií jsou také drobné lokality v levn ch hornin (tefritû, bazanitû a nefelinitû) v severní ãásti okresu. NejjiÏnûj ím projevem terciérní vulkanické ãinnosti jsou tufy Pfií ovské homolky (404 m n. m.) V severní ãásti okresu vystupuje na povrch ãást ãistecko-jesenického masivu, s kadomskou, nápadnû namodralou tiskou Ïulou a s varisk m ãisteck m granodioritem. Rozpad a rychl odnos zvûtralinového plá tû vytvofiil velké osamocené balvany na Îihelsku. Karlovarská vrchovina zasahuje do sz. cípu okresu k BezdruÏicím sv m celkem Tepelská vrchovina, a to podcelkem BezdruÏická vrchovina. Je to plochá vrchovina sloïená ze svorû aï pararul a amfibolitû tepelského krystalinika s tûlesy Ïul a dioritû. Povrch BezdruÏické vrchoviny má stfi. nadmofiskou v ku 5 m. Nad zarovnan povrch vystupují neovulkanické suky a svûdecké vrchy. Do plochého povrchu se vkládají údolí lev ch pfiítokû fieky MÏe. Z PlzeÀské pahorkatiny navazuje na sz. okresu na Karlovarskou vrchovinu celek Rakovnická vrchovina, a to sv mi podcelky Manûtínská vrchovina a Îihelská pahorkatina. Manûtínská vrchovina je plochá vrchovina tvofiená permokarbonsk mi usazeninami manûtínské pánve. Její povrch leïí ve stfi. nadmofiské v ce 542 m. Nejvy ím bodem je k. Li ák 676,8 m n. m. Sousední Îihelská pahorkatina má sloïité podloïí tvofiené jak fylity a granitoidy ãistecko-jesenického masívu, tak i karbonsk mi usazeninami. Její povrch má stfi. nadmofiskou v ku 495 m. Typick m rysem jsou ãetné Ïulové balvany na zlomovém svahu (napfi. Dûdek a Bába u Îihle). Na jihu navazuje na Rakovnickou pahorkatinu celek Plaská pahorkatina. Z ní do okresu za západû zasahuje podcelek Stfiíbrská pahorkatina sloïená hlavnû z fylitû. Její povrch leïí ve stfi. nadmofiské v ce 459 m a mírnû se sklání smûrem k v chodu. Do zarovnaného povrchu (holoroviny) se vkládá hluboké údolí MÏe a jejích pfiítokû. Ve stfiedu okresu se rozkládá na fylitech a hlavnû na permokarbonsk ch horninách plzeàské pánve podcelek Kaznûjovská pahorkatina. Její plo e zvlnûn povrch má stfi. nadmofiskou v - ku 430 m. V kaolinicky zvûtral ch horninách jsou ãetné lomy na kaolín. Nejvy ím bodem je k. Krmníky (598 m). Do v chodní ãásti okresu pak zasahuje Kralovická pahorkatina hlavnû na proterozoick ch bfiidlicích s vloïkami buliïníkû. Její ploch povrch se sklání smûrem k hlubokému údolí Berounky. JiÏní ãást okresu pak tvofií západní v bûïek PlzeÀské kotliny. Okres PlzeÀ-sever leïí v mírnû teplé klimatické oblasti (Quitt, 97), která je zde charakterizována dlouh m, tepl m a such m létem, mírn m jarem i podzimem a krátkou mírnû a velmi suchou zimou s krátk m trváním snûhové pokr vky. Klima severov chodního a severního okraje okresu je mírnû chladnûj í a vlhãí. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu se pohybuje v rozmezí 7 8 C. Nejteplej- ím místem okresu a také celého západoãeského regionu je soutok Stfiely aberounky u Bfiízska. PrÛmûrn poãet mrazov ch dnû kolísá mezi 0 aï 30, poãet letních dnû mezi za rok. PrÛmûrné roãní úhrny atmosférick ch sráïek se pohybují mezi 500 a 550 mm. V PlzeÀské kotlinû jsou ãetnûj í neï jinde inverzní situace. Pfievládá západní smûr vûtru. PfieváÏná ãást území okresu PlzeÀsever náleïí do povodí Stfiely, která tvo- Okres PlzeÀ-sever V lomu v Ejpovicích se tûïily chudé sedimentární Ïelezné rudy áreckého souvrství spodního ordoviku. PS 5 333

6 PlzeÀsko a Karlovarsko Rybníãek Hrad u obce Neãtiny. fií jeho hydrologickou osu ve smûru JV SZ. Jejími hlavními pfiítoky jsou Mladotick, Kralovick a Manûtínsk potok. Men í ãást území na jihozápadû náleïí do povodí MÏe s Vejprnick m potokem. V chodní hranice je zãásti tvofiena tokem Berounky. Území okresu náleïí do oblasti nejménû vodné (do 3 l s km 2 ) s malou retenãní schopností. Rozkolísanost odtoku je silná aï velmi silná. Koeficient odtoku je nízk (do 0,20). Dominují zde hnûdé pûdy v irokém spektru subtypû a variet. Kambizem typická (nasycená) s kambizemí rubefikovanou zaujímají území jiïnû od Mûsta Tou kova k hranicím s okresem PlzeÀ-jih, táhnou se podél celé v chodní hranice a v pásech irok ch aï nûkolik kilometrû v nivû Stfiely a jejích pfiítokû, kde vznikly na svahovinách bezkarbonátov ch permsk ch hornin, v men í mífie na svahovinách drob a bfiidlic âeské vysoãiny. V tûchto celcích leïí na men ích plochách také kambizem eutrofní na svahovinách bazick ch efuzív (jiïnû od Hubenova a severozápadnû od Plas). V celé severní a západní ãásti okresu vznikly samostatné celky kyselé variety kambizemû typické (a její asociace s nasycenou varietou kambizemû typické) na svahovinách bezkarbonátov ch permsk ch hornin, drob a bfiidlic âeské vysoãiny. Po obou stranách silnice z Karlov ch VarÛ do Plznû se v regionech kysel ch kambizemí vytvofiila na uveden ch horninách také silnû kyselá kambizem dystrická, kterou najdeme téï západnû od Blatna. V zónách nasycen ch hnûd ch pûd se v niï ích polohách vyvinuly nevelké, navzájem se prolínající asociace hnûdozemû typické a luvizemní na spra ov ch hlínách (okolí Kralovic, v jihov chodním cípu pfii hranici s okresem Rokycany, severozápadu aï jiïnû od Mûsta Tou kov). Severozápadnû od Horní Bfiízy leïí vût í celek luvizemû typické na polygenetick ch hlínách. Pseudoglej typick a kambick vznikly na polygenetick ch hlínách, ostrûvkovitû v zónách kambizemí spolu s kambizemí pseudoglejovou (západnû od Horní Bfiízy, severnû aï v chodnû od Plas, podél nivy Stfiely a jejích pfiítokû). âetné men í pfiítoky Stfiely, MÏe, Berounky a Tfiemo né lemuje glej typick (pseudoglejov ) na nevápnit ch deluviofluviálních sedimentech. Severnû aï severozápadnû od Zahrádek se vyvinul na silnû podmáãen ch svahovinách pfiechodn druh organozemû typické (i glejové) spolu s glejem organozemním (místy zbahnûl m) a podzolem pseudoglejov m kaolinick m. V bezprostfiedním okolí povrchov ch dolû západnû od Kaznûjova a Horní Bfiízy 334 PS 6

7 Okres PlzeÀ-sever POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE vznikly následkem tûïební ãinnosti kyselé antropogenní pûdy. Nevápnité nivní sedimenty vût ích vodních tokû okresu pokr vá fluvizem typická, v men ím mífie také fluvizem glejová. Valnou ãást plochy okresu pokr valy (dnes uï zcela ojedinûlé) kyselé doubravy svazu Genisto germanicae-quercion, vázané na kyselé silikátové pûdy. Zahloubená aï kaàonovitá údolí fiek a potokû na sebe vázala pestfiej í mozaiku druhû cévnat ch rostlin i jejich spoleãenstev. Celé území okresu patfií do mezofytika, tj. do oblasti zonální vegetace opadavého listnatého lesa, která se tu dûlí do nûkolika fytochorionû niï í kategorie. Západní ãást a vût inu severní ãásti okresu vyplàuje f. o. Tepelské vrchy, dûlící se (na území okresu) na fytogeografické podokresy TouÏimská vrchovina, Îlutická pahorkatina a Svoj ínská pahorkatina. Do severní ãásti okresu zasahuje f. o. Jesenická plo ina. Nejvût- í ãást okresu vyplàuje f. o. PlzeÀská pahorkatina vlastní; ze severov chodu zasahuje aï k mûstu Plzni sv m cípem f. o. Kfiivoklátsko. PÛvodní lesy (doubravy) na plo inách s uloïeninami permokarbonského stáfií byly pfiemûnûny pfieváïnû na PS 7 335

8 PlzeÀsko a Karlovarsko Nejvût í sesuvem hrazené jezero v âr se nachází v údolí Mladotického potoka v Petrohradské pahorkatinû. ornou pûdu místy na lesní (borové a smrkové) monokultury. Také terénní elevace ostrovû bazick ch substrátû (spilitû, amfibolitû) a tfietihorních eruptiv (ãediãû) pokr vají dnes pfieváïnû kulturní borové pfiípadnû smrkové lesy. Pfiirozená lesní spoleãenstva, resp. jejich fragmenty, pfieïila ve vegetaãnû i floristicky pozoruhodn ch údolích MÏe, Stfiely, Úterského potoka a Tfiemo né. Ojedinûle se zachovaly fragmenty pfiirozen ch lesû. V údolí Stfiely amïe k nim patfií jedliny, zvlá tû metliãkové (Deschampsio flexuosae-abietetum). Zbytky pûvodní vegetace jsou ãásteãnû zachovány také na skalních bfiidlicov ch v chozech v prûlomov ch údolích, kde se vyvinula spoleãenstva reliktních borû (Dicrano-Pinion) nebo fragmenty skalních stepí. Nûkterá suèová pole mezi skalami nad lev m bfiehem MÏe, vzduté Hracholuskou pfiehradou, poskytují podmínky pro xerofilní druhy, napfi. pro kociánek dvoudom (Antennaria dioica), vfies obecn (Calluna vulgaris), zimostrázek alpsk (Polygaloides chamaebuxus), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusinorum), pry ec chvojku (Tithymalus cyparissias), kakost krvav (Geranium sanguineum), bûlozáfiku liliovitou (Anthericum liliago), chlupáãek obecn (Pilosella officinarum), pampeli ku ãervenoplodou (Taraxacum sect. Erythrospermum) aj. TéÏ bezlesé stráàky s jiïní orientací hostí pomûrnû bohatou suchomilnou a teplomilnou flóru. Tu nacházíme také na skalních ekotopech terciérních eruptiv, napfi. na Kozelce jsou to spoleãenstva asociace Rhodococco-Vaccinietum myrtilli a Polytricho piliferi-scleranthetum perennis. V nivách tokû se zachovaly louky v polokulturní aï v kulturní formû s antropicky zmûnûnou druhovou garniturou (mnohde pfievládá psárka luãní Alopecurus pratensis). Su í okraje luk, pfiecházející v xerofilnûj í lesní lemy, si vzácnû zachovaly polopfiirozen charakter a udrïely se v nich druhy ãeledi vstavaãovit ch (Orchidaceae) vstavaã obecn (Orchis morio) av. osmahl (O. ustulata). Silikátov substrát vût í ãásti fyt. okresu Tepelské vrchy a dostateãn pfiísun vláhy podmínil vznik ãetn ch ra elini È a mokfiadû, mnohde pfiemûnûn ch na krátkostébelné mokfiadní louky z okruhu asociace Caricetum goodenowii s ra elini tními druhy klikvou bahenní (Oxycoccus palustris), ostfiicí obecnou (Carex nigra), o. zobánkatou (C. rostrata), suchop rem úzkolist m (Eriophorum angustifolium) aj. Takováto louka s ostfiicí bledavou (Carex pallescens), o. prosovou (C. panicea), zábûl- 336 PS 8

9 níkem bahenním (Comarum palustre), suchop rem úzkolist m (Eriophorum angustifolium), vachtou trojlistou (Menyanthes trifoliata), vemeníkem dvoulist m (Platanthera bifolia) a jetelem ka tanov m (Trifolium spadiceum) se nacházela nedaleko Îernovníku (Tou- Ïimská plo ina). Asi 300 m jihozápadnû od obce Stvolny (Îlutická vrchovina) dosud existuje v dûsledku neefektivního odvodnûní v 70. letech 20. století mozaika asociaãních fragmentû a v jimeãnû dobfie a plnû vyvinut ch spoleãenstev Phalaridetum arundinaceae, Phragmitetum communis, Lysimachio vulgaris-filipenduletum s ostfiicí pfiíbuznou (Carex appropinquata) aj. Z v znamnûj ích druhû zde rostou fiebfiíãek bertrám (Achillea ptarmica), bukvice lékafiská (Betonica officinalis), hadí kofien vût í (Bistorta major), ostfiice zobánkatá (Carex rostrata), o. mûch fikatá (C. vesicaria), jetel ka tanov (Trifolium spadiceum), pcháã rûznolist (Cirsium heterophyllum), suchop r úzkolist (Eriophorum angustifolium), svízel severní (Galium boreale), tfiezalka ãtyfikfiídlá (Hypericum tetrapterum), sítina nièovitá (Juncus filiformis), bezkolenec modr (Molinia caerulea), zdravínek jarní (Odontites vernus), Èovík vodní (Rumex aquaticus), vrba rozmar nolistá (Salix rosmarinifolia), ÏluÈucha lesklá (Thalictrum lucidum), upolín nejvy í (Trollius altissimus) aj. Na reliktních stanovi tích ra elini È Tepelsk ch vrchû a PlzeÀské pahorkatiny vlastní se zachovaly nûkteré montánní, resp. boreální druhy, mj. sedmikvítek evropsk (Trientalis europaea). K fyt. okresu PlzeÀská pahorkatina vlastní patfií komplex lesû jiïnû od Manûtína, v nûmï se na silnû podmáãeném substrátu zachovaly ra elini tní biotopy s vrchovi tní flórou. Napfiíklad západnû od obce Polínka bylo nalezeno ra elini tû se spoleãenstvy Carici rostratae-sphagnetum apiculati a Pinus sylvestris-molinia caerulea, Salici-Franguletum, která v ak zarûstají náletem kru iny ol ové (Frangula alnus) a vrby u até (Salix aurita). Rostou tu zábûlník bahenní (Comarum palustre), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), ãertkus luãní (Succisa pratensis), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), sedmikvítek evropsk (Trientalis europaea), suchop r úzkolit (Eriophorum angustifolium) a pfiesliãka bahenní (Equisetum palustre). Nejrozsáhlej ím ra elini tûm tohoto komplexu jsou HÛrky, v souãasnosti jiï znaãnû ochuzené oproti stavu po druhé svûtové válce. Kromû zvlá tû chránûn ch území je vût í ãást plochy tohoto fytochorionu intenzivnû zemûdûlsky nebo lesnicky obhospodafiována, jihozápadní ãást je silnû naru ena historickou tûïbou ãerného uhlí. Fytochorion Kfiivoklátsko sdruïuje na území okresu PlzeÀ-sever zachovaná lesní spoleãenstva zvlá tû na svazích údolí Berounky. Cenosy patfií ke svazûm Carpinion (as. Melampyro nemorosi-carpinetum), Genisto germanicae-quercion (as. Luzulo albidae-quercetum), Quercion pubescenti-petraeae (as. Potentillo albae-quercetum), Tilio-Acerion (as. Aceri-Carpinetum), Luzulo-Fagion (v údolí Stfiely as. Deschampsio flexuosae- -Abietetum). Dále tu rostou reliktní bory svazu Dicrano-Pinion (as. Hieracio pallidi-pinetum), fragmenty luïních lesíkû v nivû fieky Berounky (Salicion triandrae, Alnenion glutinoso-incanae) pfiípadnû skalní spoleãenstva s pûchavou vápnomilnou (Sesleria albicans) a spoleãenstva skalních stepí svazu Alysso-Festucion pallentis, pozoruhodná zvlá tû na skalnat ch ekotopech spilitov ch v chozû. Pfiirozen charakter lesû byl mnohde váïnû naru en dávnou v sadbou a následn m spontánním ífiením akátu za vzniku porostû svazu Chelidonio-Robinion (Impatienti parviflorae- -Robinietum), dále v sadbou kulturních lesû s pfievahou smrku ztepilého (Picea abies), pfiíp. borovice lesní (Pinus sylvestris), v jejichï bylinném patfie se zachovalo jen nûkolik ojedinûl ch bylinn ch druhû upomínajících na pûvodní typ lesa. Louky v nivû Berounky a jejích pfiítokû se fiadí k nûkolika cenosám (napfi. reliktní asociace Potentillo albae-festucetum rubrae, Arrhenatheretum elatioris, Alopecuretum pratensis aj.). V echna pfiirozená spoleãenstva jsou v razem plnû vyvinutého údolního fe- Okres PlzeÀ-sever Náprstník velkokvût (Digitalis grandiflora) roste v okrese PlzeÀ- -sever napfi. v pfiírodním parku Horní Berounka. PS 9 337

10 PlzeÀsko a Karlovarsko V r velk (Bubo bubo) kaïdoroãnû hnízdí na skalách nad pfiehradní nádrïí Hracholusky. noménu fieky a jejich pfiítokû, zvlá tû Stfiely, v jejímï údolí na dolním toku zûstaly zachovány cenné pfiirozené smí ené lesy. VÛãi PlzeÀské pahorkatinû a Tepelsk m vrchûm tvofií Kfiivoklátsko v razn floristick kontrast. Ze zoologického hlediska je území okresu pomûrnû rûznorodé. St kají se zde prvky severské fauny a teplomilné níïinné druhy. Pro teplomilné druhy má nejvût í v znam údolí fieky Berounky i jejich pfiítokû a údolí MÏe. Byla zde zji tûna napfi. uïovka hladká (Coronella austriaca) a u. podplamatá (Natrix tessellata). Jsou zde v ak vhodné podmínky i pro chladnomilnûj í druhy, mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) a led- Àáãka fiíãního (Alcedo atthis). Souãasnû se vytvofiily vhodné podmínky pro teplomilné aï stepní druhy na vyhfiát ch plochách s nízkou a fiídkou vegetací, vznikl ch pfii povrchové tûïbû nerostû (bfiidlice, písek, kaolín) severnû od Plznû a v okolí N fian. Objevují se sviïník polní (Cicindela campestris) a s. lesní (C. sylvatica). Pfii povrchové tûïbû hornin vznikla fiada drobn ch vodních ploch, hostících mnoïství obojïivelníkû, mj. ropuchu zelenou (Bufo viridis), blatnici skvrnitou (Pelobates fuscus) a ãolka velkého (Triturus cristatus). Ve tolách zimuje pfiedev ím netop r ãern (Barbastella barbastellus) a n. velk (Myotis myotis), jenï tu vytváfií druhou nejvût í známou letní kolonii samic v âeské republice (pfies 600 dospûl ch jedincû). Na území okresu leïí nûkolik ra elini È (pfiedev ím na Manûtínsku), vhodné biotopy pro chladnomilnûj í vlhkomilné druhy, napfi. pro je tûrku Ïivorodou (Zootoca vivipara). Velk v znam pro faunu má komplex lesû mezi Únû ovem a Manûtínem, na PlzeÀsku nejvût í. Tyto pfieváïnû jehliãnaté lesy se znaãn m podílem borovice lesní jsou vhodn m prostfiedím pro krkavce velkého (Corvus corax), ãápa ãerného (Ciconia nigra), lelka lesního (Caprimulgus europaeus), s ce rousného (Aegolius funereus) a kulí ka nejmen ího (Glaucidium passerinum). Vodní toky a vodní plochy jsou ob vány bûïn mi druhy ryb za zmínku stojí napfi. vranka obecná (Cottus gobio). Bezobratlí Ïivoãichové patfií pfieváïnû mezi druhy stfiedoevropské fauny, znaãn je také podíl teplomiln ch druhû pfiedev ím v ir ím okolí Berounky. Ve skalnatém kaàonovitém údolí fieky Ïijí napfi. reliktní nosatci skalní stepi Trachyphloeus rectus a Ceutorhynchus lukesi. V okolí Radnic se vyskytuje mandelinka Chrysolina cerealis, krasec Aphanisticus elongatus a stfievlíãek Masoreus wetterhalli. Lesnatost okresu je pomûrnû vysoká 38,7 %, coï je pouze o % ménû neï celokrajsk prûmûr, ov em znaãnû více 338 PS 0

11 Okres PlzeÀ-sever neï prûmûr âr (32,7 %). Rozsáhlé lesy leïí zejména mezi Manûtínem a Únû ovem a také mezi Plasy a Tfiemo nou. Devatenácté století pfiineslo rozsáhlou v sadbu jehliãnanû a pûvodní skladba dfievin se podstatnû zmûnila. Dnes zaujímají jehliãnaté dfieviny 90 % plochy okresu, z toho borovice 5 %, smrk 34 %, modfiín 4 % a jedle %. Listnaté dfieviny zaujímají pouze 0 % plochy, z toho dub 4 %, buk %, bfiíza 3 %, ol e % a akát %. Pomûrnû velk podíl borovice a akátu je dán specifick mi rûstov mi podmínkami dané oblasti. Podle Typologického systému ÚHÚL má z lesních vegetaãních stup- ÀÛ nejvût í rozsah bukodubov a dubobukov stupeà. Na permokarbonsk ch sedimentech nalezneme bory a na nejteplej ích vys chav ch lokalitách podél Berounky dubov stupeà. Na pfiechodu do Karlovarské vrchoviny se na vodou ovlivnûn ch lokalitách nachází bukov a jedlobukov stupeà. V okrese zcela pfievládají lesy hospodáfiské (92 %). Les ochrann (5 %) je na mimofiádnû nepfiízniv ch stanovi tích, kde chrání pûdu, zejména kolem Berounky a Stfiely. Kategorie lesa zvlá tního urãení (3 %) tvofií pfieváïnû maloplo ná chránûná území a genové základny hlavních lesních dfievin. Nejvíce dokladû o pravûkém osídlení pochází z lokalit na ir ím okraji PlzeÀské kotliny. JiÏ ve star ím paleolitu (pfied 250 tisíci lety) vyrábûli lovci na terasovém stupni fieky MÏe u Újezda nad MÏí své valounové nástroje. AÏ neolitické osídlení pak bylo poãetnûj í (Vochov, Kozolupy) a zemûdûlci tehdy obsadili krajinu natrvalo. Z eneolitu máme více dokladû také ze severní a západní ãásti okresu, pfiedev ím z ostroïen v povodí Úterského potoka. Nové v razné kolonizaãní vlny, spojené s trvalej ím osídlením vût ího rozsahu, tvofií aï Slované v 8. a 9. století. Formování feudálních dominií pfiineslo radikální zmûny kulturní krajiny. Jih okresu patfií ke starému sídelnímu území, západní ãást byla díky nepfiístupnosti, rozsáhl m hvozdûm a chladnûj ímu podnebí kolonizována pozdûji. V znamn m zdrojem kolonizace stfiední a v chodní ãásti okresu se ve stfiedovûku stává plask klá ter zaloïen roku 44 pro fiád cisterciákû. Západ okresu byl majetkovû rozdûlen pfieváïnû mezi klá tery v Kladrubech, Chotû ovû, Teplé a johanitské komendy v Manûtínû. Tyto církevní instituce urãovaly stfiedovûk v voj oblasti vytváfiením rozsáhl ch dominií ve zdej í tûïko pfiístupné krajinû. DÛsledkem pfievahy církevního majetku je relativnû mal poãet hradû (Kra ov, Dolní Manûtín mûstská památková zóna s pfieváïnû barokními památkami. PS 339

12 PlzeÀsko a Karlovarsko 2 Nejmen í mûsto v âechách, Rab tejn nad Stfielou se zámkem. 2 Stfiedovûké mûsteãko Úter. Bûlá, VûÏka a Rab tejn) a mûst (Kralovice a Îihle). Husitské války pfiinesly rozvrat klá - terních majetkû a tím také ífiení mûstsk ch práv (Rab tejn, Manûtín, Úter, N fiany). Markantní zmûny drïav zpûsobila tfiicetiletá válka, kdyï se pobûlohorsk ch konfiskátû ujala nová lechta. Ve v chodní ãásti dne ního okresu vybudovali pla tí cisterciáci promy lenou soustavu barokních dvorû s vysokou zemûdûlskou produkcí. JiÏní ãásti okresu zaãaly b t majetkovû ovlivàovány blízkostí Plznû. První prûmyslové odvûtví skláfiství se vyvíjelo od konce 8. století. Od druhé poloviny 9. století se zásadnû mûnil vzhled krajiny severního PlzeÀska. Industrializace byla patrná zvlá tû na jihu. Dominovala tûïba vitriolové bfiidlice, na niï navazoval chemick zpracovatelsk prûmysl (Kaznûjov). TûÏba kaolínu a hlín pfietrvává v okolí Horní Bfiízy dodnes. V jihozápadní ãásti okresu, pfiedev ím na N fiansku, tváfi krajiny v raznû zmûnila tûïba ãerného uhlí (ukonãena byla aï na poãátku 90. let 20. století). Odvalové haldy jsou dnes porostlé náletovou vegetací a vytváfiejí antropogenní krajinné dominanty. Naopak severní ãást okresu, která je doposud velmi málo osídlena, si udrïela zemûdûlsk ráz aï do dne ních dob. Pfiíãinou byla mj. vysídlovací politika po druhé svûtové válce. Dnes tyto ãásti okresu slouïí spí e jako rekreaãní zóna s málo naru en mi hlubok mi lesy a fiíãními údolími. 340 PS 2