OKRES. HAVLÍâKÒV BROD. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr JIHLAVSKO

Transkript

1 OKRES HAVLÍâKÒV BROD CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr JIHLAVSKO

2 Jihlavsko OKRES HAVLÍâKÒV BROD 2 Údolí Sázavy ve Stvofiidlech. 2 Vítod obecn (Polygala vulgaris). Na pfiedcházející stranû: Komplexy vlhk ch a mezofilních luk jiïnû od SobíÀova. Okres HavlíãkÛv Brod leïí ve stfiední ãásti âeské republiky na severozápadním okraji âeskomoravské vrchoviny. Okres má rozlohu 264,93 km 2. Území okresu má zhruba tvar kosodélníku s del í osou protaïenou podle toku fieky Sázavy od severozápadu k jihov chodu. Na severov chodû sousedí okres HavlíãkÛv Brod s okresem Chrudim, na v chodû s okresem Îìár nad Sázavou, na jihu a jihozápadû s okresy Jihlava a Pelhfiimov a na západû a severozápadû s okresy Bene ov a Kutná Hora. Nejsevernûj í bod okresu leïí v údolí fieky Doubravy u obce Kamenné Mosty (49 52 s..). Nejzápadnûj í bod je kóta 498 m n. m. západnû od obce Nová Ves u Dolních Kralovic (5 v. d.), nejjiïnûj í bod se nachází v obci AntonínÛv DÛl (49 28 s..) a nejv chodnûj í bod pak na severov chodním svahu kóty Such kopec (683,8 m n. m v. d.). Nejvy ím bodem okresu je Melechov (707,7 m n. m.). NejniÏ í bod okresu leïí v údolí fieky Sázavy (34 m n. m.). Okres má krajinu pfiíznaãnou pro vy í ãásti âeskomoravské vrchoviny mozaiku drobn ch lesíkû na vyv eninách a pfiíkr ch svazích, luk, polí a rozpt len ch drobn ch vesnick ch sídel. Vût ími sídly jsou vedle okresního mûsta HavlíãkÛv Brod je tû Chotûbofi v severov chodní ãásti okresu a Svûtlá nad Sázavou a Ledeã nad Sázavou v jeho západní ãásti. Území okresu má pahorkatinn a vrchovinn ráz na pfiemûnûn ch a vyvfiel ch horninách starého (hercynského) základu âeského masivu. Vût ina území okresu má prûmûrnou nadmofiskou v ku kolem 500 m. Hlavní fiekou je Sázava, která protéká okresem od jihov chodu k severozápadu a tvofií jeho osu. Na severov chodû okresu teãe fieka Doubrava. Cel okres náleïí do úmofií Severního mofie. 94 HB 2

3 Okres HavlíãkÛv Brod Území okresu je tvofieno tfiemi základními regionálnû-geologick mi jednotkami. Na vût inû území je to moldanubikum, v severní ãásti okresu jednotky kutnohorsko-svratecké oblasti a stfiedoãeské oblasti. V moldanubiku pfievládají biotitické a sillimanit-biotitické ruly, v jihozápadní ãásti okresu pak i cordieritické ruly (ruly jsou velmi ãasto migmatitizované). VloÏky ostatních typû hornin jsou pomûrnû fiídké, bûïnûj í jsou pouze tûlesa amfibolitû, serpentinitû (Utín, lapanov, Borek aj.), ortorul akvarcitû. Tyto horniny patfií k tzv. jednotvárné skupinû moldanubika. Tzv. pestrá skupina moldanubika, která vystupuje pfii nejzápadnûj ím okraji okresu (v ir ím okolí Ledãe nad Sázavou), je tvofiena opût pfiedev ím rulami, ale vloïky ostatních hornin jsou v ní zcela bûïné (amfibolity, kvarcity, erlány, mramory aj.). Kutnohorsko-svratecká oblast má na území okresu malé zastoupení; je reprezentována migmatity a ortorulami. Nepatrné zastoupení má v severov chodní ãásti okresu i vítanovské souvrství hlinecké zóny stfiedoãeské oblasti. Vyvfielé horniny se vyskytují v nûkolika masivech. V ranském ultrabazickém masivu jsou to zejména gabra, troktolity, dunity a gabrodiority, v Ïeleznohorském plutonu na severov - HB 3 95

4 Jihlavsko 2 Podzimní krajina v okolí Rejãkova. 2 Na opukov ch stráních v okolí SobíÀova roste vzácnû oman vrbolist (Inula salicina). chodû okresu rûzné typy granitû (Ïul) a granodioritû a západnû a severozápadnû od Havlíãkova Brodu pak granity moldanubického plutonu. Pokryvné útvary mají malé zastoupení. V severov chodní ãásti okresu vystupují druhohorní (kfiídové) sedimenty Dlouhé meze (pískovce, slínovce, jílovce aj.). Tfietihorní (miocenní) sedimenty v ponûkud vût ím rozsahu byly zji tûny v oblasti severov chodnû od KoÏlí ( tûrky a písky). Z hlediska regionálnû-geomorfologického tfiídûní georeliéfu âr náleïí celé území okresu k âesko-moravské soustavû âeské vysoãiny, k podsoustavû âeskomoravská vrchovina. Má typické rysy georeliéfu na star ch pfiemûnûn ch a vyvfiel ch horninách hercynského základu âeské vysoãiny. Základním rysem je rozdíl mezi plo inami holoroviny a zaoblen mi hfibety na stranû jedné a rûznou mûrou zahlouben mi fiíãními údolími na stranû druhé. Jihozápadní a severov chodní okraj území okresu má vy í a ãlenitûj í georeliéf, zatímco stfiední ãást okresu se vyznaãuje niï ím povrchem. Do jihozápadní ãásti okresu zasahuje severov chodní ãást celku Kfieme nická vrchovina, a to sv mi podcelky Humpolecká vrchovina a Îelivská pahorkatina. Humpolecká vrchovina je plochá vrchovina tvofiená Ïulami a jejich plá tûm se stfiední v - kou povrchu 582,2 m n. m. V raznû v ní vystupuje hrásè Melechova, leïící jihov chodnû od KoÀkovic, s plo nû klenut m vrcholem Melechov (707,7 m n. m.). Na masivním Ïulovém hfibetu jsou v Ïulách ãetné formy zvûtrávání a odnosu Ïuly (izolované skály, Ïokovité balvany). Severozápadnû od Humpolecké vrchoviny zasahuje na území okresu k Ledãi nad Sázavou severov chodní v bûïek Îelivské pahorkatiny. Mezi hlubok mi údolími Îelivky na jihozápadû (s pfiehradní nádrïí vihov) a Sázavy na severov chodû leïí pruh vrchoviny na rulách s pásy krystalick ch vápencû zvan Zruãská vrchovina. V ploch ch sníïeninách georeliéfu se nalézají ostrûvky neogenních usazenin. Vkrystalick ch vápencích se vyvinuly krasové jevy. Na pravém bfiehu Îelivky u obce KoÏlí jsou jeskynû âertovy díry. Jeskynû a krasové prameny se vyvinuly 96 HB 4

5 Okres HavlíãkÛv Brod KRAJINN POKRYV i na kuïelovitém vrchu eptouchov (422 m n. m.) asi km jihozápadnû od mûsta Ledeã nad Sázavou. Pás niï ího georeliéfu ve stfiední ãásti okresu, protaïen od severozápadu k jihov chodu, tvofií ãlenitá Hornosázavská pahorkatina. Její povrch se nachází ve stfiední v ce 463 m n. m. Skládá se ze tfií ãástí v chodní, stfiední a západní. V chodní ãástí pahorkatiny je i tektonická sníïenina Jihlavsko-sázavské brázdy mezi Jihlavou a Havlíãkov m Brodem. Její dno tvofií rozsáhlé plo iny ãasto s hlubok mi fosilními zvûtralinami, má stfiední v ku 500,5 m n. m. a její povrch se celkovû sklání od jihu k severu. Stfiední v ka povrchu prostfiední ãásti Havlíãkobrodské pahorkatiny ãiní 520,8 m n. m. Zarovnan povrch pahorkatiny (holorovina místy se zbytky star ch tropick ch zvûtralin) je profiíznut hlubok m údolím Sázavy a údolími jejích pfiítokû. U obce Le tinka mezi Svûtlou nad Sázavou a Ledãí nad Sázavou leïí v údolí Sázavy PR Stvofiidla s pefiejemi na balvanech v korytû fieky. Nad zarovnan m povrchem Havlíãkobrodské pahorkatiny vystupují amfibolitové suky s kryogenními tvary. Nejvy ím bodem je rulová Roudnice (66 m n. m.) u obce Vepfiová. Baboãka paví oko (Inachis io), jeden z na ich nejbûïnûj ích denních mot lû. HB 5 97

6 Jihlavsko Nivní louka a ol ina v nivû lapanky. VDáfiské brázdû na severov chodû okresu jsou podél toku Doubravy v okolí Îdírce nad Doubravou tektonicky zaklesnuté kfiídové horniny Dlouhé meze. U Chotûbofie mezi obcí Bílek a b val m Horním Ml nem leïí 5 km dlouhé a hluboko v rulách zafiíznuté údolí Doubravy (PR Údolí Doubravy). Nejdivoãej í ãástí je skalnat kaàon Koryto. Mohutné pefieje se naz vají Velk vodopád. V údolí jsou pseudokrasové jeskynû. Západní ãástí Havlíãkobrodské pahorkatiny je podcelek Kutnohorská plo ina, kter zasahuje do severní ãásti okresu v okolí Golãova Jeníkova. Georeliéf této ãásti okresu je velmi ploch a sklání se od jihu k severu. Na plo inách holoroviny se nacházejí fosilní kaolinické a lateritické zvûtraliny. Nad celkovou úroveà holoroviny se zvedají amfibolitové suky. Do v chodní ãásti okresu u Starého Ranska zabíhá severozápadní v bûïek Henzliãky (ãást Bíte ské vrchoviny). Je to vy í zalesnûná kra lemující Dáfiskou brázdu na západû. Na území okresu leïí v znaãn vrch Ransk Babylon (673,2 m n. m.) se stopami dolování rud barevn ch kovû. Vy í georeliéf na severov chodû okresu náleïí k Îelezn m horám. Nad ploch georeliéf stfiední ãásti okresu se Îelezné hory zvedají v razn m sloïen m zlomov m svahem Dlouhé meze na ãáfie zhruba spojující obce Chuchel Podhofiice Horní Lhotka Pfiedbofi LhÛta Libice nad Doubravou tûpánov Horní Studenec Îdírec nad Doubravou Krucemburk. âást Îelezn ch hor zasahující do okresu se geomorfologicky naz vá Seãská vrchovina. Je to ãlenitá vrchovina na pfiemûnûn ch a hlubinn ch vyvfiel ch horninách s povrchem sklánûjícím se od horní hrany okrajového sloïeného zlomového svahu k severov chodu. Chladná klimatická oblast (klimatická jednotka CH7) zaujímá podle Quitta (97, 984) plo nû malou ãást na v chodû okresu v nejvy ích polohách Havlíãkobrodské pahorkatiny aseãské vrchoviny. Do stejné klimatické jednotky je zafiazeno také povodí stfiední Sázavky mezi Svûtlou nad Sázavou a Golãov m Jeníkovem, leïící na kontaktu Svûtelské pahorkatiny, Havlíãkobrodské pahorkatiny a Kutnohorské plo iny. Podstatnou ãást plochy okresu pak zaujímá mírnû teplá klimatická oblast. Nejteplej í klimatické jednotky MT9 a MT0 pronikají do okresu ze severu ve sníïeninû fieky Doubravy mezi Seãskou vrchovinou a Kutnohorskou plo inou (napfi. do prostoru Golãova Jeníkova) a klimatická jednotka MT0 ize západu ve sníïeninû Sázavy (západnû a jihozápadnû od Ledãe nad Sázavou v severov chodních v bûïcích Îelivské pahorkatiny). Stfiední a vy í polohy Seãské vrchoviny, stfiední a nejvy í polohy Havlíãkobrodské pahorkatiny, Kutnohorské plo iny a Humpolecké vrchoviny jsou vyplnûny klimatickou jednotkou MT3. OstrÛvky MT3 leïí ivokolí vrchu Borovina (severov chodnû od Ledãe nad Sázavou). NiÏ í polohy v ir ím okolí Havlíãkova Brodu se nalézají v klimatické jednotce MT5, která se sníïeninou Jihlavsko-sázavské brázdy vkliàuje do drsnûj í klimatické jednotky MT3 a dosahuje úzk m pruhem sníïeniny lapanky a navazujícího Zlatého potoka aï k jiïní hranici okresu. NiÏ í polohy v západní ãásti okresu ve Svûtelské pahorkatinû, na kontaktu Îelivské pahorkatiny s Humpoleckou vrchovinou a Havlíãkobrodskou pa- 98 HB 6

7 Okres HavlíãkÛv Brod horkatinou a na severu okresu v ãásti Kutnohorské plo iny leïí v klimatické jednotce MT7. Klimaticky zajímavá je klínovitû k jihov chodu se zuïující oblast klimatické jednotky MT2 ve sníïeninû Doubravy ve v chodním v bûïku Kutnohorské plo iny, která proniká do klimatické jednotky MT3. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu dosahuje v podstatné ãásti okresu témûfi shodné hodnoty 7,0 C. PfiibliÏnû o C je v prûmûru chladnûj í severov chodní a jiïní ãást okresu, naopak mírnû teplej í je plo nû malé území na severozápadû okresu kolem Golãova Jeníkova a na západû okresu západnû a jihozápadnû od Ledãe nad Sázavou. Nejchladnûj ím mûsícem je leden s prûmûrnou teplotou vzduchu od 3,0 do 3,5 C a nejteplej ím ãervenec s prûmûrnou teplotou vzduchu vrozmezí 6 aï 7 C. PrÛmûr denních teplotních extrémû se napfi. v mûsíci lednu pohybuje v rozmezí 7,2 aï 0,3 C a prûmûr mûsíãních teplotních extrémû v rozmezí 8,8 aï +6,7 C. V mûsíci ãervenci dosahují tyto teplotní extrémy hodnot 0,7 aï 24, C, resp. 5,0 aï 30,8 C. Absolutnû nejniï í teploty vzduchu byly pozorovány vdobré (Kefikovû). a 3. února 929 ( 36,0 C),. února 929 v Havlíãkovû Brodû ( 35,6 C) avole nici (Valeãovû) 24. ledna 942 ( 33,6 C). Teplota vzduchu se ve standardní v ce 2 m nad zemsk m povrchem pfiiblíïí k 0 C i v ãervenci avsrpnu. Pfiízemní mrazy se pfii vhodné synoptické situaci a s podporou morfologie reliéfu terénu vyskytují v celém vegetaãním období. B vají dûsledkem inverzních poãasov ch situací. Teplotní maxima vystupují od kvûtna do záfií nad 30,0 C a absolutní teplotní maximum 36,0 C bylo namûfieno dne 27. ãervna 935, resp. 6. ãervence 928 v Dobré (Kefikovû). Velké vegetaãní období zaãíná vprûmûru v první dubnové dekádû a konãí v závûru mûsíce fiíjna. PfiibliÏnû o mûsíc pozdûji zaãíná malé vegetaãní období, které také v prûmûru o mûsíc dfiíve, tj. v závûru záfií, konãí. PrÛmûrná ãetnost smûrû vûtrû má dvû v znamná, témûfi rovnocenná maxima, ato pro severozápadní smûry a pro smûry jihov chodní. Severozápadní smûr proudûní vzduchu je pfiitom prvním v znamnû pfievládajícím smûrem pfiedev ím v letním období a jihov chodní smûr proudûní prvním pfievládajícím smûrem Krajina u Studénky. HB 7 99

8 Jihlavsko Mnohé b valé hospodáfiské usedlosti dnes slouïí k rekreaãním úãelûm (SobíÀov). pfiedev ím v zimním období, kdy zûstává zachována relativnû vysoká ãetnost severozápadních smûrû proudûní jako druhého pfievládajícího smûru. NejniÏ í prûmûrné úhrny atmosférick ch sráïek jsou na severozápadû a jihozápadû okresu, a to slabû nad 600 mm. PfieváÏná vût ina okresu má v dlouhodobém prûmûru roãní sráïkov úhrn v rozmezí asi 650 aï 750 mm. Nejvy í sráïkové úhrny, blíïící se hodnotû 800 mm, jsou v prûmûru dosahovány na jihozápadû Îelezn ch hor avpfiilehlém okolí. Nejde tivûj ími mûsíci jsou stfiídavû ãervenec nebo srpen. PrÛmûrné sráïkové úhrny v nich dosahují asi 90 mm, v jimeãnû se blíïí 00 mm. Absolutní mûsíãní sráïkové úhrny vystupují nad 200 mm, obãas i nad 275 mm, jako napfi. v ãervnu v Havlíãkovû Brodû (300 mm) a ve Îdírci nad Doubravou (275 mm). Nejvy í denní sráïkové úhrny byly zaznamenány napfi. 4. ãervence 93 v Golãovû Jeníkovû (27,0 mm), 9. ãervence 906 v Habrech (99,0 mm) a. kvûtna 936 vhavlíãkovû Brodû (86,8 mm). Nejmen í mûsíãní sráïkové úhrny jsou pozorovány v bfieznu, resp. v únoru. Pohybují se pfiibliïnû v rozmezí od 30 do 50 mm, pfiiãemï nejvy ích hodnot dosahují v okolí Îìársk ch vrchû. V okrese HavlíãkÛv Brod obãas nespadnou v fiíjnu a v listopadu Ïádné mûfiitelné sráïky, ale takov pfiípad mûïe nastat i v únoru. První den se snûïením je obvykle zaznamenáván jiï koncem fiíjna, poslední snûïení se v prûmûru dostavuje v polovinû poslední dubnové dekády. Snûhová pokr vka leïí v prûmûru od zaãátku druhé poloviny listopadu do konce bfiezna, resp. ve vy ích nadmofisk ch v kách do konce první dubnové dekády. V takto vymezeném období roku v ak neleïí sníh trvale, ale v prûmûru pouze v 46 aï 53 % dní. PrÛmûrná v ka snûhové pokr vky dosahuje v lednu a v únoru asi 20 cm, v prosinci kolem 5 cm a v bfieznu kolem 0 cm. Absolutní maximum v ky snûhové pokr vky (80 cm) bylo namûfieno dne 8. ledna 94 v Habrech a 6. ledna 94 v Havlíãkovû Brodû. Cel okres HavlíãkÛv Brod náleïí kpovodí Labe, tj. k úmofií Severního mofie. Hlavním vodním tokem je pravostrann pfiítok Vltavy Sázava, která pfiitéká na území okresu u Ronova nad Sázavou, kde má délku toku L 36 km, plochu povodí P 78 km 2 aprûmûrn dlouhodob prûtok Q a,78 m 3.s. Do Sázavy ústí na území okresu zleva v znamné pfiítoky, zejména lapanka (P 265,3 km 2, vodomûrná stanice Mírovka), Úsobsk (P 54,8 km 2 ), Perlov (P 55,4 km 2 ) a PstruÏn potok (P 76,5 km 2 ). K nejv znamnûj ím pravostrann m pfiítokûm patfií Losenick (P 42,6 km 2 ), Borovsk (P 72,9 km 2 ) abfievnick potok (P 70, km 2 ), Sázavka (P 32,5 km 2 ) a zejména Îelivka, jejíï povodí v ak zasahuje do okresu HavlíãkÛv Brod pouze v krátkém úseku vodní nádrïe vihov a nûkter mi mal mi potoky, které do ní pfiitékají zprava. Sázava opou tí území havlíãskobrodského okresu u Velké Paseky (L 04 km, P 380 km 2, Q a 9,84 m 3.s ). V tomto úseku Sázavy jsou vodomûrné stanice v Chlístovû, Svûtlé a nedaleko za hranicemi okresu ve Zruãi nad Sázavou. Severov chodní oblast okresu nále- Ïí pfieváïnû k povodí levostranného 00 HB 8

9 Okres HavlíãkÛv Brod pfiítoku Labe Doubravy a malou pfiíhraniãní ãástí (P 43 km 2 ) zasahuje do sousedního povodí Chrudimky. Doubrava pramení ve Ïìárském okrese a pfiitéká na území okresu HavlíãkÛv Brod nad rybníkem Doubravník jiïnû od Hluboké. Havlíãkobrodsk okres opou - tí asi po 38 km u PafiíÏova (P 98 km 2, Q a,80 m 3.s ). Do Doubravy pfiitékají zleva i zprava v této oblasti vesmûs pouze malé potoky, nejvût í z nich je pravostrann pfiítok Cerhovka, kter ústí do hlavního toku u Libické Lhotky (P 24,8 km 2 ). Kromû toho patfií k povodí Doubravy na území okresu HavlíãkÛv Brod i ãást povodí zleva pfiitékající Hostaãovky (P 60 km 2 ), dále jejího pravostranného pfiítoku Doubravky (P 9 km 2 ) a také horní úsek âáslavky (P 7 km 2 ), která náleïí do povodí levostranného pfiítoku Doubravy Brslenky. Vodomûrné stanice jsou na Doubravû v Bílku, Spaãicích, PafiíÏovû a tûsnû za hranicemi okresu ve Îlebech. V okrese HavlíãkÛv Brod pfievládají zdroje povrchové vody, i kdyï jsou na jeho území i nûkteré vût í zdroje podzemní vody. Nejv znamnûj ím vodním zdrojem je vodárenská nádrï vihov na Îelivce, jejíï horní ãást zasahuje na území havlíãkobrodského okresu. NádrÏ sice v prvé fiadû slouïí pro zásobování Prahy pitnou vodou, av ak je zdrojem vody i pro západní ãást okresu HavlíãkÛv Brod. V severov chodním okrajovém území okresu budovaném horninami svrchní kfiídy jsou v znamné zdroje podzemní vody, zejména jímací území Maleã a Podmoklany, z nichï je dodávána voda nejen do této ãásti okresu, ale i do oblasti Havlíãkova Brodu. Na území okresu je také pfiivádûna voda z vodárenské nádrïe Hamry na fiece Chrudimce v sousedním chrudimském okrese. Na celém území okresu jsou vyuïívány ãetné málo vydatné místní vodní zdroje (studny, pramenní jímky) pro potfieby zásobování sídel vodou. Vût inu okresu pokr vají hnûdé pûdy, konkrétnû kyselá varieta kambizemû typické na svahovinách kysel ch a neutrálních intruzív, rul a granulitû. Doprovodnou sloïku tvofií ponejvíce pseudogleje, v men í mífie kambizem typická a gleje. V slunné skalnaté stránû nad fiekou Sázavou jsou v znamn m biotopem fiady teplomiln ch druhû. HB 9 0

10 Jihlavsko 2 Opukov lom RouzeÀ u Chotûbofie je registrován jako v znamn krajinn prvek. 2 Kambizem typická. Kambizem typická se samostatnû nachází v severním a severov chodním cípu, mezi Ledãí nad Sázavou a západní hranicí Havlíãkobrodska, kde se na svahovinách rul a granulitû vyvinula rovnûï kambizem pseudoglejová. Kambizem dystrická na kysel ch vyvfiel ch a metamorfick ch horninách dominuje v celcích s pseudogleji na jihozápadû, pfii hranicích s okresy Jihlava apelhfiimov, a na v chodû u hranice s okresem Îìár nad Sázavou. V irokém okolí vrchû Melechov a Ransk Babylon se s kambizemí dystrickou stfiídá podzol kambizemní. Na nevelik ch v chozech hornin se v oblastech kysel ch kambizemí vytvofiily i poãáteãní stadia v voje pûd rankery (typick a kambick ) a litozem typická, varieta silikátová. Periodicky i trvale zamokfiené polohy pod travními porosty i na lesní pûdû zaujímají pseudogleje a gleje. Pseudoglej typick a místy kambick vznikl na polygenetick ch hlínách s eolickou a tûrkovitou pfiímûsí. Ve vût ích samostatn ch okrscích se nacházejí jihov chodnû od Svûtlé nad Sázavou, severnû od Chotûbofie a v celé severní ãásti okresu. Glej typick a organozemní netvofií velké souvislé celky, n brï úzké pásy zejména kolem men ích pfiítokû Sázavy ( lapanky, Îabince, Nohavického, Perlového a LuÏického potoka), kde je vázán, stejnû jako pseudogleje, na polygenetické hlíny. Toky Sázavy, Sázavky a dolní úsek Borovského potoka lemuje fluvizem typická na bezkarbonátov ch nivních sedimentech. V místech s vy í hladinou podzemní vody se vytvofiila fluvizem glejová. V severním v bûïku (severov chodnû od Golãova Jeníkova) vznikla na men ích pfiekryvech spra ov ch hlín hnûdozem typická. Mírnû pfievlhãené lokality uveden ch hlín v této ãásti okresu pokr vá hnûdozem pseudoglejová a luvizem pseudoglejová. Pomûrnû chudá flóra a nevelká vegetaãní pestrost, typická pro vût inu âeskomoravské vrchoviny, je v území pozitivnû ovlivnûna blízkostí teplej ích oblastí Polabí, obãasn m v skytem bazick ch hornin v podloïí a v razn mi údolími fiek, pfiedev ím v severozápadní a severní ãásti okresu. Potenciální pfiirozenou vegetaci území ve stfiedních a vy ích nadmofisk ch v kách okresu HavlíãkÛv Brod pfiedstavují pfiedev ím acidofilní bikové buãiny svazu Luzulo-Fagion. V dfie- 02 HB 0

11 Okres HavlíãkÛv Brod vinném patru dominuje buk lesní (Fagus sylvatica) s vtrou en m smrkem ztepil m (Picea abies) a vzácnou jedlí bûlokorou (Abies alba). Bylinné patro je obvykle velmi chudé, pouze s nûkolika acidofilními druhy, napfi. borûvkou ãernou (Vaccinium myrtillus), metliãkou kfiivolakou (Avenella flexuosa), ostfiicí kulkonosnou (Carex pilulifera) aj. Jen místy se nalézají ostrûvky kvûtnat ch buãin podsvazu Eu-Fagenion s relativnû bohat m bylinn m patrem, ve kterém roste kyãelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), k. cibulkonosná (D. bulbifera), jeãmenka lesní (Hordelymus europaeus), samorostlík klasnat (Actaea spicata) a dal í charakteristické druhy. V územích s niï í nadmofiskou v kou v ir ím okolí fieky Sázavy a jejího pfiítoku Sázavky jsou mapovány acidofilní doubravy svazu Genisto germanicae-quercion. Dfievinné patro tvofií obvykle dub letní (Quercus robur) spolu se vzácnûj ím dubem zimním (Q. petraea). V bylinném patru tûchto porostû na v slunn ch stanovi tích v údolí Sázavy rostou mimo bûïn ch acidofytû také nûkteré teplomilnûj í druhy, napfi. tolita lékafiská (Vincetoxicum hirundinaria), fiefii niãník píseãn (Cardaminopsis arenosa), smolniãka obecná (Steris viscaria) a klinopád obecn (Clinopodium vulgare), pfiedstavující náznaky pfiechodu k teplomilnûj ím bfiekov m doubravám (Sorbo torminalis-quercetum). Severní okraj území, sklánûjící se k toku fieky Doubravy, pokr vají dubohabfiiny svazu Carpinion, tato vegetace je maloplo nû mapována i na nûkter ch místech v údolí Sázavy. V dfievinném patru dubohabfiin (Melampyro nemorosi-carpinetum) roste habr obecn (Carpinus betulus), dub letní (Quercus robur), vzácnûji d. zimní (Q. petraea) a lípa malolistá (Tilia cordata). V podrostu nalezneme napfi. hrachor jarní (Lathyrus vernus), svízel lesní (Galium sylvaticum), zvonek broskvoàolist (Campanula persicifolia), ostfiici prstnatou (Carex digitata) aj. Velmi vzácné jsou fragmenty suèov ch lesû s mûsíãnicí vytrvalou (Lunaria rediviva), omûjem vlãím (Aconitum vulparia), kapradinou laloãnatou (Polystichum aculeatum) a jin mi pozoruhodn mi druhy. Na extrémních stanovi tích skalnat ch svahû údolí Sázavy lze pfiedpokládat v skyt reliktních borû (Dicrano-Pinion). V ir ích nivách vodních tokû a na prameni tích se vyskytují luïní ol iny svazu Alnion incanae, pfieváïnû tvofiené Na opukov ch stráních u Sobí- Àova pfieïívají ohroïené druhy rostlin a bezobratl ch jiï pouze ve zbytkov ch populacích. HB 03

12 Jihlavsko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE spoleãenstvy asociací Stellario-Alnetum glutinosae a Carici remotae-fraxinetum. Vdfievinném patru pfievládá ol e lepkavá (Alnus glutinosa) a jasan ztepil (Fraxinus excelsior). V jarním aspektu nûkter ch ol in se na jafie uplatàuje nápadná bledule jarní (Leucojum vernum). V nivû lapanky u R dlova jsou maloplo nû vyvinuty baïinné ol iny (Alnion glutinosae) s ostfiicí prodlouïenou (Carex elongata), bazanovcem kytkokvût m (Naumburgia thyrsiflora), rozpukem jizliv m (Cicuta virosa) a ptaãincem bahenním (Stellaria palustris). V prostoru Ranského masivu se nacházejí malé ostrûvky podmáãen ch smrãin (Mastigobryo-Piceetum, Sphagno-Piceetum) s autochtonním smrkem ztepil m (Picea abies), které vût inou obklopují smrkové ol iny (Piceo-Alnetum). Rozsah primárního bezlesí je na území okresu zcela zanedbateln, v jimku pfiedstavují druhovû chudá spoleãenstva tûrbin neãetn ch skalních útvarû s charakteristick m osladiãem obecn m (Polypodium vulgare). Náhradní nelesní vegetace je tvofiena pomûrnû pestr m souborem spoleãenstev luk a pastvin. Mezofilní louky odpovídají spoleãenstvûm ovsíkov ch 04 HB 2

13 Okres HavlíãkÛv Brod 3 luk svazu Arrhenatherion. Na bazick ch substrátech ledeãsk ch vápencû a vápnit ch slínovcû Dlouhé meze se vzácnû vyvinula vápnomilná spoleãenstva teplomiln ch trávníkû svazu Bromion erecti sváleãkou prapofiitou (Brachypodium pinnatum), alvûjí pfieslenitou (Salvia verticillata), hoficem brvit m (Gentianopsis ciliata) aj. Chudá su í stanovi tû obvykle osídlily krátkostébelné smilkové trávníky svazu Violion caninae, kde rostou napfi. trojzubec poléhav (Sieglingia decumbens), smilka tuhá (Nardus stricta) a vítod obecn (Polygala vulgaris), na pfiechodu k vlhk m ostfiicov m loukám i v ivec ladní (Pedicularis sylvatica) a hadí mord nízk (Scorzonera humilis). Vcelku hojná jsou mírnû ochuzená lemová spoleãenstva svazu Trifolion medii. Na specifickém podkladu ojedinûl ch hadcov ch v chozû se vzácnû vytvofiila tûrbinová spoleãenstva svazu Asplenion serpentini se sleziníkem hadcov m (Asplenium cuneifolium). V nivách vût ích vodních tokû se vyskytují psárkové louky svazu Alopecurion avelmi ãasté v celém území jsou eutrofní vysokobylinné vlhké louky svazu Calthion s tuïebníkem jilmov m (Filipendula ulmaria), pcháãem bahenním (Cirsium palustre), dûhelem lesním (Angelica sylvestris), vzácnûj ím prstnatcem májov m (Dactylorhiza majalis), starãkem potoãním (Tephroseris crispa) a dal ími druhy. Místy se vyskytují i stfiídavû vlhké louky svazu Molinion s fiadou charakteristick ch druhû bukvice lékafiská (Betonica officinalis), svízel severní (Galium boreale), ole ník kmínolist (Selinum carvifolia), hlad prusk (Laserpitium prutenicum), ãertkus luãní (Succisa pratensis) a srpice barvífiská (Serratula tinctoria). Na zra elinûl ch minerálních pûdách se setkáváme s ostfiicov mi loukami svazu Caricion fuscae. Dominantu tûchto krátkostébeln ch porostû tvofií ãetné ostfiice, napfi. o. obecná (Carex nigra), o. jeïatá (C. echinata) ao. prosová (C. panicea), dále napfi. 2 Krajina v okolí Le tiny u Svûtlé. 2 BorÛvka ãerná (Vaccinium myrtilles). 3 Upolín nejvy í (Trollius altissimus) roste na Havlíãkobrodsku jiï jen na nûkolika lokalitách v západní ãásti okresu. HB 3 05

14 Jihlavsko 2 Rozpt lenû osídlená krajina vokolí pfiírodního parku Melechov. 2 Lilie zlatohlávek (Lilium martagon) roste roztrou enû v listnat ch lesích. suchop r úzkolist (Eriophorum angustifolium) a sítina nitkovitá (Juncus filiformis). Vzácnû jsou vyvinuta ostfiicovo- -ra eliníková spoleãenstva svazu Sphagno recurvi-caricion canescenstis s ra eliníky (Sphagnum sp.), ostfiicí zobánkatou (Carex rostrata), o. edavou (C. canescens), o. dvoumuïnou (C. diandra) avachtou trojlistou (Menyanthes trifoliata). Velmi vzácnû se na minerálnû bohat ích substrátech vytvofiila slatinná spoleãenstva svazû Caricion davallianae a Sphagno warnstorfiani-tomenthypnion s ostfiicí Davallovou (Carex davallinana), o. slatinnou (C. hostiana), kru tíkem bahenním (Epipactis palustris) aj. V litorálu ãetn ch rybníkû se vyskytují spoleãenstva vysok ch ostfiic a rákosin, obvykle svazu Caricion gracilis. Vzácnû se nacházejí porosty ìáblíku bahenního (Calla palustris). Vegetace klidn ch vod je relativnû chudá, z bûïnûj ích druhû vodních makrofyt je moïno uvést rdest vzpl vav (Potamogeton natans), r. kadefiav (P. crispus) a rdesno obojïivelné (Persicaria amphibia). Pozoruhodn je v skyt voìanky Ïabí (Hydrocharis morsus-ranae) v mrtvém rameni Sázavy u Havlíãkova Brodu. Nelze pominout ani makrofytní vegetaci vodních tokû (Batrachion fluitantis) s laku níkem tûtiãkov m (Batrachium penicillatum), l. fiíãním (B. fluitans) a stolístkem klasnat m (Myriophyllum spicatum), nejlépe vyvinutou v fieãi ti Sázavy. V dne ních lesních porostech v raznû dominuje smrk, ménû je zastoupena borovice. V okolí vodních tokû se místy zachovaly pozûstatky pfiirozen ch ol in. Vût í plochy zachoval ch pfiírodû blízk ch lesních spoleãenstev buãin a ol in se vyskytují na Ranském masivu a v okolí tokû. Habfiiny a acidofilní doubravy se dochovaly pouze ve velmi pozmûnûné podobû, vût inou jako pafieziny v b val ch selsk ch lesících. Sekundární nelesní vegetace je v raznû negativnû ovlivnûna intenzívním zemûdûlsk m hospodafiením, pfiedev ím vysok m zornûním, eutrofizací prostfiedí a velkoplo n m systematick m odvodnûním na rozsáhl ch plochách okresu. Z hlediska fytogeografického ãlenûní âr se okres HavlíãkÛv Brod nachází pfieváïnû v mezofytiku. Jeho vût í ãást pfiíslu í k fytogeografickému okresu 66. Hornosázavská pahorkatina, jiïní okraj území pak zasahuje do fytogeografického okresu 67. âeskomorav- 06 HB 4

15 Okres HavlíãkÛv Brod ská vrchovina. Hluboká údolí Sázavy a Îelivky jsou souãástí fytogeografického okresu 4. Stfiední Povltaví. Severov chodní ãásti území spadají do fytogeografick ch okresû 65. Kutnohorská pahorkatina a 69. Îelezné hory. Území severnû od Golãova Jeníkova spadá jiï do termofytika, a to do fytogeografického okresu. Stfiední Polabí. Malá ãást území na v chodním okraji okresu zasahuje i do oreofytika ve fytogeografickém okresu 9. Îìárské vrchy. Vkvûtenû území okresu pfievládají druhy stfiedoevropského fytochorotypu, napfi. sasanka hajní (Anemonoides nemorosa), samorostlík klasnat (Actaea spicata), baïanka vytrvalá (Mercurialis perennis), ãistec lesní (Stachys sylvatica), kopytník evropsk (Asarum europaeum), ptaãinec velkokvût (Stellaria holostea) a dal í. Z druhû subatlantského fytochorotypu se vyskytuje napfi. kostfiava vláskovitá (Festuca filiformis), svízel horsk (Galium saxatile), mochna anglická (Potentilla anglica), medynûk mûkk (Holcus mollis), tfiezalka rozprostfiená (Hypericum humifusum), sítina cibulkatá (Juncus bulbosus), tírovník baïinn (Lotus uliginosus) a v ivec ladní (Pedicularis sylvatica), pozoruhodn je v skyt trávniãky obecné (Armeria vulgaris) a hrachoru horského (Lathyrus linifolius). DÛleÏitou roli hrají druhy subboreální a boreální, rostoucí obvykle na ra elini tích a mokfiadech. Z nich se na území okresu vyskytují napfi. vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), suchop rek alpsk (Trichophorum alpinum), sedmikvítek evropsk (Trientalis europaea) a bazanovec kytkokvût (Naumburgia thyrsiflora). Druhy alpského migrantu lze nalézt zfiídka, pfiedev ím ve v chodní ãásti okresu, která zasahuje do Îìársk ch vrchû. Mezi tyto druhy patfií fiefii nice trojlistá (Cardamine trifolia); z dal ích horsk ch rostlin zde byly zji tûny také Ïebrovice rûznolistá (Blechnum spicant) a vranec jedlov (Huperzia selago). Charakteristické je pronikání ménû nároãn ch teplomiln ch druhû hluboce zafiíznut mi údolími fiek Sázavy a Îelivky v západní ãásti okresu. Zde na vhodn ch stanovi tích roste prorostlík srpovit (Bupleurum falcatum), voskovka men í (Cerinthe minor), hlaváã Ïlutav (Scabiosa ochroleuca), ÏluÈucha men í (Thalictrum minus), dobromysl obecná (Origanum vulgare), sesel roãní (Seseli annuum), oman vrbolist (Inula salicina), ãistec pfiím (Stachys recta) aj. Dal- í teplomilné druhy jsou sv m v skytem vázány na opukové podloïí tzv. Dlouhé meze pfii úpatí Îelezn ch hor. Z v znamnûj ích druhû je moïno uvést pcháã bezlodyïn (Cirsium acaulon), jehlici trnitou (Ononis spinosa), tafiinku kali ní (Alyssum alyssoides), váleãku prapofiitou (Brachypodium pinnatum), alvûj pfieslenitou (Salvia verticillata) a zárazu vy í (Orobanche elatior). V hlubok ch údolích Sázavy, Doubravy, Îelivky a jejich pfiítokû se vyskytují nûkteré typické podhorské druhy jako je rûïe pfievislá (Rosa pendulina), omûj Krajina holoroviny u Okrouhliãky. HB 5 07

16 Jihlavsko Rozsáhlé rákosiny v PR Kamenná trouba jsou v znamn mi hnízdi ti ohroïen ch a chránûn ch druhû ptákû. pestr (Aconitum variegatum), fiefii niãník HallerÛv (Cardaminopsis halleri), silenka dvoudomá (Silene dioica) a mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva). Souãasná skladba Ïivoãi n ch spoleãenstev Havlíãkobrodska je v raznû ovlivnûna rozsahem a intenzitou zemûdûlského vyuïití. Snaha o zúrodnûní v ech dostupn ch ploch zde v nedávné minulosti vedla k necitliv m regulacím vodních tokû, plo nému odvodàování v ech zamokfien ch pozemkû, ke zcelování pozemkû a rozorávání luk a pastvin. Tyto vlivy zpûsobily pokles druhové diverzity, ústup druhû vázan ch na mokfiadní spoleãenstva a na pestrou mozaiku biotopû pûvodní ãlenité krajiny. Namísto toho zde vznikla nová, druhovû chudá spoleãenstva polí. Charakteristick mi druhy jsou zde napfiíklad skfiivan polní (Alauda arvensis) a koroptev polní (Perdix perdix), ze savcû pak hrabo polní (Microtus arvalis), zajíc polní (Lepus europaeus) a srnec (Capreolus capreolus). Spektrum druhû v raznû narûstá v místech, kde jsou celky polí rozãlenûny rozpt lenou kefiovou zelení. Objevují se druhy vázané na lesostepní typ krajiny, z ptákû napfiíklad Èuh k obecn (Lanius collurio), pûnice hnûdokfiídlá (Sylvia communis), strnad obecn (Emberiza citrinella), zdrobn ch savcû norník rud (Clethrionomys glareolus), my ice kfiovinná (Apodemus sylvaticus), rejsek obecn (Sorex araneus), jeïek západní (Erinaceus europaeus), lasice kolãava (Mustela nivalis) a fiada dal ích. Druhovû v raznû bohat í jsou spoleãenstva rybníkû, zejména tûch, které nejsou vyuïívány k intenzivnímu chovu ryb. âasto se zde mûïeme setkat se keblí rybniãnou (Anodonta cygnea) a rakem fiíãním (Astacus astacus). Z mot lû Ïije v rákosinách plavokfiídlec pobfieïní (Mythimna obsoleta) a ojedinûle téï plavokfiídlec edoïlut (Mythimna straminea). Stále bûïnû se zatím vyskytuje skokan zelen (Rana kl. esculenta), skokan hnûd (R. temporaria) aropucha obecná (Bufo bufo). âolek obecn (Triturus vulgaris) a horsk (T. alpestris) jsou obvykle vázáni na vodní plochy bez rybí obsádky, obdobné nároky má i ãolek velk (T. cristatus), kter je v ak v regionu velmi vzácn. Stejnû v jimeãnû lze zastihnout také blatnici skvrnitou (Pelobates fuscus) arosniãku zelenou (Hyla arborea), v skyt kuàky obecné (Bombina bombina) je v souãasnosti omezen na nûkolik posledních lokalit v niï ích 08 HB 6

17 Okres HavlíãkÛv Brod 2 3 nadmofisk ch v kách v severní ãásti okresu. Z plazû Ïije v blízkosti rybníkû uïovka obojková (Natrix natrix), na navazujících mokfiadních loukách je ãastá je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara), vzácnû zde zastihneme také zmiji obecnou (Vipera berus). Pouze na nûkolika lokalitách v západní ãásti okresu byla nalezena uïovka hladká (Coronella austriaca). Z ptákû jsou pravidelnû pozorováni potápka roháã (Podiceps cristatus), lyska ãerná (Fulica atra), polák chocholaãka (Aythya fuligula) a nehnízdící jedinci volavky popelavé (Ardea cinerea). Rákosiny a porosty pfii okrajích rybníkû jsou prostfiedím pro strnada rákosního (Emberiza schoeniclus), rákosníka zpûvného (Acrocephalus palustris) aobecného (A. scirpaceus), cvrãilku fiíãní (Locustella fluviatilis) a zelenou (L. naevia). V posledních letech se stal pravidelnû hnízdícím druhem rákosin také moták pochop (Circus aeruginosus). Ze savcû jsou na rybniãní biotopy vázáni ondatra (Ondatra zibethicus) a tchofi tmav (Mustela putorius), oba druhy se v ak v souãasnosti v regionu vyskytují spí e ojedinûle. Vût- ina rybníkû, zejména v jiïní polovinû okresu, je alespoà nepravidelnû nav tûvována vydrou fiíãní (Lutra lutra). Navazující mokfiadní louky jsou v znamn m refugiem vlhkomilné entomofauny. Modrásek bahenní a m. oãkovan (Maculinea nausithous, M. telejus), ktefií jsou na Havlíãkobrodsku lokálnû hojní, patfií mezi celoevropsky ohro- Ïené druhy mot lû a jsou vedeni ve vût inû evropsk ch ãerven ch seznamû. Ra elinné louky b vají hnízdi tûm lindu ky luãní (Anthus pratensis), bramborníãka hnûdého (Saxicola rubetra) a vzácnûji také bekasiny otavní (Gallinago gallinago). Na Poãetná populace bledule jarní (Leucojum vernum) v PR Velká amalá ol ina. 2 Ostfiice ble ní (Carex pulicaris) je nápadná sv mi leskl mi tmavohnûd mi mo niãkami. 3 Hlad prusk (Laserpitium prutencium) silnû ohroïen druh stfiídavû vlhk ch luk. HB 7 09

18 Jihlavsko 2 Zalesnûn masiv Melechova. 2 Moták pochop (Circus aeruginosus). tfiech lokalitách hnízdil v minul ch letech h l rud (Carpodacus erythrinus). Druhovû pestrá jsou také lesní spoleãenstva a to i pfiesto, Ïe vût ina lesû byla v minulosti pfievedena na smrkové monokultury. Na autochtonní v skyt smrku a jedle jsou troficky vázáni napfi. tûtcono smrkov (Calliteara abietis), píìalky Pungeleria capreolaria, Chiasmia signaria a vzácná píìaliãka Eupithecia europaea. Charakteristick mi lesními druhy ptákû jsou s kora parukáfika (Parus cristatus), králíãek obecn (Regulus regulus), k. ohniv (R. ignicapillus), brhlík lesní (Sitta europaea), ofie ník kropenat (Nucifraga caryocatactes), ostfiíï lesní (Falco subbuteo), jestfiáb lesní (Accipiter gentilis) a fiada dal ích. Pravidelnû hnízdícími druhy se staly v poslední dobû krkavec velk (Corvus corax) a kulí ek nejmen í (Glaucidium passerinum). Ze savcû je na fiadû míst prokázán v skyt pl íka lískového (Muscardinus avellanarius). Rostoucí poãet úlovkû v poslední dobû ukazuje na zvy ování poãetnosti psíka m valovitého (Nyctereutes procyonoides), kter po neuváïeném vysazení v západní ãásti Ruska rychle obsazuje rozsáhlé oblasti Evropy a stává se váïnou hrozbou pro fiadu druhû pûvodní fauny. Historie osídlení okresu je relativnû krátká, trvalá lidská sídla vznikla na jeho území aï ve stfiedovûku. Pomezním hvozdem zde procházely zemské cesty, Haberská a Libická, které se spolu s údolím Sázavy staly osami kolonizace kraje. První z tûchto stezek se uvádí jiï kroku 0, druhá pak k roku 46, 0 HB 8

19 Okres HavlíãkÛv Brod resp. 48. V místech, kde Haberská cesta pfiekraãovala Sázavu, byla zaloïena asi na pfielomu 2. a 3. století osada Brod. DÛvodnû se pfiedpokládá, Ïe vprvní fázi kolonizace (rámcovû v období ) vznikala pomûrnû fiídká a nesouvislá síè sídli È, nesoucích slovanské názvy (napfi. Libice, Pfiibyslav, Chotûbofi, Borová). Poãátek druhé, mnohem intenzivnûj í osídlovací vlny spadá do poloviny 3. století. Tato kolonizace ( ), oznaãovaná jako velká (nûmecká, resp. hornická) byla podnícena objevy loïisek stfiíbrné rudy v horním Posázaví vãetnû okolí lapanky. Od 2. poloviny 3. století byla zakládána vût inou na místech star ích osad první mûsta a mûsteãka (Brod, Pfiibyslav, lapanov, Chotûbofi, Krucemburk, toky aj.) a stavûny kamenné hrady (napfi. Lipnice, Ronov, Ronovec). Dosud nepfiekonaného maxima dosáhla hustota vsí a dvorû, mnohonásobnû vzrostla v mûra obdûlávané pûdy. Nejvût í podíl na zásadní redukci pûvodního lesa (pomezního hvozdu) mûla tûïba a zpracování rud a s nimi spojená velká spotfieba dfieva. Rozsah tûïby stfiíbrné rudy dokládají dodnes dochovaná impozantní rozlehlá obvalová pole, napfi. u Utína na Pfiibyslavsku, v okolí Svatého KfiíÏe u Havlíãkova Brodu a mezi lapanovem a Bartou ovem. Ve 4. a 5. století bylo území dne ního okresu (zejména Ledeãsko a Chotûbofisko) dûleïit m uhlífisk m zázemím pro kutnohorské stfiíbrné doly. Dob vání stfiíbra zaznamenalo jistou konjunkturu je tû v 6. a 7. století, zejména v okolí Stfiíbrn ch Hor upfiibyslavi, na Ledeãsku a u Herálce. Velké mnoïství dfievûného uhlí vyïadovalo rovnûï zpracování Ïelezn ch rud a surového Ïeleza v hamrech. V dal ích stoletích novovûku mûly na pfiírodní prostfiedí nejvût í dopad Ïelezáfiské provozy, zejména hamry a vysoké pece v horním Podoubraví (Staré Ransko, SobíÀov), také ãetné sklárny (napfi. Benetice, Dobrá Voda, Jilem, Loukov, Pavlov, Rozsochatec, Stará ChraÀboÏe, Tasice, Úsobí, Pohled) a kamenolomy (napfi. v okolí Lipnice nad Sázavou a vrchu Melechova na Ledeãsku). Pomûr lesû a zemûdûlské pûdy je pfiibliïnû stabilní od poãátku 9. století dodnes. Období industrializace na konci 9. století a v prûbûhu 20. století se do 3 4 Rak fiíãní (Astacus astacus) je indikátorem prokysliãené vody. 2 Rodinné klany jezevce lesního (Meles meles) ob vají mnohdy rozsáhlé labyrinty nor, které postupnû budují. 3 Netop r veãerní (Eptesicus serotinus) je synantropním druhem, kter byl zji tûn napfiíklad ve vûtracích achtách panelov ch domû v centru Havlíãkova Brodu. 4 NosoroÏík kapucínek (Oryctes nasicornis) se v pfiírodû vyvíjí v odumfielém dfievû, nejãastûji dubû. 5 Baboãka síèkovaná (Araschnia levana) je známá sezónním dimorfismem, jarní generace se barevnû v raznû li í od generace letní. 2 5 HB 9

20 Jihlavsko Gotick kostel ze 4. století v Loukovû. tváfie krajiny v raznû zapsalo zakládáním a provozem továren (prûmyslov ch podnikû) a pfiedev ím v stavbou Ïelezniãní a silniãní sítû. V razn mi mikroregionálními jádry souãasného osídlení jsou mûsta HavlíãkÛv Brod achotûbofi. Nízkou regionální atraktivitu mají Ledeã nad Sázavou a Svûtlá nad Sázavou, o jejích náznacích lze hovofiit u Golãova Jeníkova. V severní ãásti okresu není zanedbateln vliv nedaleké âáslavi (okres Kutná Hora). Podobn vliv má na blízké obce také Humpolec (okres Pelhfiimov). Nejv raznûj í zásahy mûnily krajinu v 50. aï 80. letech 20. století, v období tzv. intenzifikace zemûdûlské v roby, kdy zanikla vût ina charakteristick ch prvkû vrchovinné krajiny mokfiady, vlhké louky s roztrou en mi dfievinami, pfiirozenû meandrující vodní toky, kamenné snosy a meze s dfievinami. V tomto období se rovnûï v raznû sníïila druhová diverzita zemûdûlské krajiny. Pfies to v echno se v území zachovala celá fiada pfiirozen ch a pfiírodû blízk ch biotopû a jejich fragmentû. Vysoká koncentrace cenn ch biotopû a stanovi È spolu s dochovan m krajinn m rázem v severov chodní ãásti okresu byla dûvodem zfiízení CHKO Îìárské vrchy v roce 970. Chránûná krajinná oblast zaujímá celkovou rozlohu cca 75 km 2 amimo území okresu HavlíãkÛv Brod se nachází v okresech Îìár nad Sázavou, Svitavy a Chrudim. Druh m velkoplo n m chránûn m územím na území okresu (a také kraje) je CHKO Îelezné hory, zfiízená roku 99 s celkovou v mûrou 380 km 2. Zasahuje rovnûï do okresu Chrudim vpardubickém kraji. Na území okresu se ke dni nacházelo celkem 8 maloplo n ch zvlá tû chránûn ch území jedna národní pfiírodní rezervace (Ransko), jedenáct pfiírodních rezervací a est pfiírodních památek. Osm z nich leïí na území nûkteré z chránûn ch krajinn ch oblastí (ãtyfii v CHKO Îìárské vrchy, stejn poãet v CHKO Îelezné hory). K ochranû typické podhorské krajiny v okolí Melechova byl zfiízen stejnojmenn pfiírodní park. Dal í pfiírodní park se nachází pfii severní hranici okresu na stfiedním toku fieky Doubravy. 2 HB 20