stroje nástroje koníčky

Transkript

1 byt chata auto stroje nástroje koníčky Malý záhradný skleník D Sprcha do záhrady s ohrievanou vodou Sekačka palivového dreva Jak se dělají březové metly Jak se dělá kamenná podezdívka O podlahovém topení D Odsávač páry do kuchyně D Bezpečnostní osvětlení jízdního kola Plachtový katamaran D Vodní mikroelektrárna D Prípravok na demontáž pneumatik Volant s digitálními hodinami Paltest D Hydraulický lis Upínač různých adaptérů na vrtačku Black and Decker Štípačka střešních tašek aj. Propagační tvorba Praha 57

2 LETNÍ SÁNÍ MOTORU PRÁCE NAŠICH ČITATEĽOV Na rozdíl od zimního sání teplého vzduchu z prostoru výfukového potrubí (otočením sacího hrdla filtru vzduchu, přídavnou hadicí Š 105/120) používá KAREL HYNGAR z Ústí nad Labem již několik let tzv. letní sání. Jeho užitečnost mu potvrdil článek ve Světě motorů č. 49/1980, kde jsou uvedeny údaje naměřené na automobilu VW Polo. Jde o vliv nadmořské výšky a teploty nasávaného vzduchu na výkon motoru. Nadmořskou výšku si vybírat nemůžeme, ale teplotu vzduchu ovlivnit můžeme. Motorový prostor je větrán horkým vzduchem z chladiče a dohříván povrchem motoru a výfukového potrubí. Na ústí filtru sání v létě při delší jízdě naměříme C při venkovní teplotě C. Po srovnání s přiloženým diagramem (překreslen z uvedeného čísla SM) lze usuzovat, kam se na dané křivce asi dostaneme, přesto, že diagram končí na 40 C. Při vyšší tep- SCHRÁNKA NA DVERE AUTA 70(51] 50(37) lotě se zhoršuje plnění válců (vzduch má nižší měrnou hmotnost) a současně se mění složení směsi na bohatější. Kromě snížení výkonu tak stoupá i spotřeba, navíc motor má sklon k přehřívání. Popisovaná úprava uskutečněná na voze Škoda 110 je poměrně jednoduchá a jako inspirace může posloužit i majitelům jiných typů vozidel. Do čela (nebo pláště) filtru sání umístíme odbočku, nejlépe z hliníkového plechu v originále je použit plášť nádobky od spraye. Vnitřní okraj po nastříhání a zahnutí přilepíme Epoxydem Spojovací hadice je z Trabanta (topení), příp. od zimního sání Š 105/120. Do mezistěny mezi motorem a vzduchovým kanálem za mřížkami odvrtáme potřebný otvor, kde jako protihrdlo použijeme kousek tlustostěnné gumové hadice s textilním kordem, natlačené do vzniklého otvoru. Nasáváme tak neohřátý vzduch (v létě i tak dost teplý) a co navíc sajeme čistý vzduch. Zvláště u škodovek se do motorového prostoru dostává mnoho prachu, zvířeného podvozkem automobilu, dříve se zanese filtrační vložka vzduchu a znovu stoupá spotřeba. Je samozřejmé, že původní hrdlo sání zaslepíme zátkou. V zimě naopak zaslepíme hrdlo letního sání. ING. JOZEF CHLADNÝ z Banskej Bystrice si urobil schránky na bočné dvere auta. Ako materiál mu poslúžila novodurová vyvolávacia miska rozmerov 30X40 cm, ktorú dostaneme kúpiť za 34, Kčs. Misku rozrežeme pozdĺžnym rezom na dve rovnaké polovice. Do vyhnutých okrajov vyvŕtame štyri otvory 0 4 mm, a to po jednom na kratšiu stranu a dva na dlhšiu stranu. Potom odmontujeme bočné výplne dverí, na ich dolnú časť priložíme schránku a v miestach vyvŕtaných otvorov na schránke prevŕtame otvory do výplne dverí a schránku priskrutkujeme skrutkami M3 X 10.

3 zostavil Kamil Zoufalý nástroje stroje byt auto chata koníčky OBSAH 1. DO CHATY A ZÁHRADY Závěsná konstrukce do fóliovníku 2 Záhradný skleník 3 Záhradná sprcha 6 Vodní mikroelektrárna II 8 Sekačka dreva 13 Trojúčelové ohrievacie teleso 19 Březové metly 23 i 2. DO BYTU A DOMU Kamenná podezdívka 24 K podlahovému vytápění 27 Univerzálny šampónovač 30 Kuchynský odsávač 31 Kování pro posuvné dveře 34 Kovový Stojanček na časopisy KONÍČKY Bezpečnostní osvětlení jízdního kola Plachtový katamaran z dvoch kanoe Filtr na vodu do temné komory 47 Levné obaly na sazenice AUTO MOTO Prípravok na demontáž pneumatík Volant s digitálními hodinami 49 Paltest do kapsy II 51 Praktické rady STROJE A NÁSTROJE Hydraulický lis z automobilového zdvíhača 56 Úprava elektrické vrtačky 08 D 56 Upínacie zariadenie na adaptéry na vŕtačku Black and Decker 58 Na spojování pomocí kolíků 59 Téglik na tavenie kovov 60 Štípačka střešních tašek 61 Krycie kliešte 63 Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry Bratislava Propagační tvorba Praha 57

4 do chaty a záhrady ZÁVĚSNÁ KONSTRUKCE DO FÓLIOVNÍKU Zakoupil jsem si stavebnicový fóliovník typu Jaku" (výrobce Kysuce, OPP Čadca), který má rozměry 375OX 6 000X1 860 mm. Protože jsem v něm chtěl pěstovat pnoucí se okurky (tzv. hadovky), vyrobil jsem si závěsnou konstrukci. Tato konstrukce se mi velmi osvědčila; kromě pěstování pnoucích rostlin ji lze na jaře využít i k zavěšování bedýnek se sadbou. Závěsnou konstrukci tvoři různě dlouhé háčky A, B a C, které zhotovíme z hlazené oceli 0 8 mm. Háčky nahoře ohneme do pravého úhlu a do těchto ohnutých konců vyřízneme závit M8. Pomocí dvou matic M8 upevníme háčky k horním profilům konstrukce fóliovníku. Do těchto háčků vkládáme podélníky E a F zhotovené také z hlazené oceli 0 8 mm. Podélníky F určené pro střed fóliovníku jsou rovné, podélníky E, které zavěsíme na kraje fóliovníku, ohneme do tvaru písmene U. Konce podélníků E i F poněkud zploštíme a vyvrtáme do nich otvor 0 6 mm; po zasunutí podélníků do háčků vložíme do otvorů čepy; zabráníme tak podélnému posuvu. Aby podélníky držely ve správných roztečích, rozepřeme je rozpěrkami D z hlazené oceli 0 5 mm. Z této konstrukce pak napneme dolů provázky, které ukotvíme skobičkami zatlučenými do země. MIROSLAV ŠAŠMA 2

5 ZÁHRADNÝ SKLENÍK Pri konštrukcii som vychádzal z toho, že som za prijateľnú cenu získal sklá s rozmermi X 400 mm. Podľa nich som prispôsobil rozmery konštrukcie. Je pochopiteľné, že každý má iné možnosti. Podľa veľkosti skla potom upravíme rozmery okien a celého skleníka tak, aby odpad skla bol minimálny. Až potom vymeriame a vykopeme jamu na celý skleník do hĺbky asi 90 cm aj s úkosom na schody a komín. Po vyrovnaní dna výkopu celý priestor zabetónujeme so spádom k nádrži na nadbytočnú vodu, ktorú umiestnime v prístupnom priestore v neskoršej uličke. Súčasne necháme voľné miesto na zabetónovanie rámu dverí (obr. 1). Potom si pripravíme debnenie a vybetonujeme bočné múry do výšky osadenia; pritom necháme otvor na komín, dvere a na prípadné ďalšie potreby (kúrenie z predsienky, prívod elektriny, vody atď.). Betónovú zmes riadne ubijeme. aby múry boli kompaktné, bez bublín. Po Stvrdnutí odstránime debnenie a upravíme ho pre ďalšiu časť betónovania; zmenšením hrúbky múru o 10 cm vznikne schod, na ktorý po dokončení položíme korytá so zeminou. Ak sme nenechali vstupné otvory na inštaláciu v spodnej časti, urobíme to teraz. V základoch ponecháme zvislé otvory na osadenie nosnej kovovej konštrukcie. Hĺbka týchto otvorov je asi 20 cm a ich umiestnenie starostlivo meriame musia byť v osi a zvislé. Osvedčilo sa vložiť kúsky novodurovej rúrky 0 80 mm, s ktorou po zabetónovaní pootáčame a po Obr. 1. Perspektívny pohľad na skleník; kovová konštrukcia je kótovaná v milimetroch, betónové základy v centimetroch 3

6 4

7 stvrdnutí ju z otvoru vyberieme. Po stvrdnutí odstránime debnenie a pokračujeme v betonovaní vstupného priestoru a schodov. Schody majú rozmery 15 X 30 cm alebo 16 X X 32 cm a mierny spád dole, aby na nich nestála voda. Na celú časť použijeme betónovú zmes s pomerom miešania 1:4 a cement 400. Spotrebujeme asi osem vriec cementu. Nosnú konštrukciu zvaríme z oceľových rúrok (obr. 2); musí byť pravouhlá a plošne rovná. Najlepšie je zvárať na rovnom podklade (betónový dvor a pod.). Najprv zvaríme časť z troch dlhých rúrok 1, 2, 3 a piatich kratších 5, 7, 9, potom zvaríme menšiu časť z rúrok 4, 6, 8 a 10. Potom obidve časti zvaríme pomocou šablóny k sebe tak, aby sa dodržal rozstup mm. Napokon opäť pomocou šablóny privaríme stojiny 11, 12, 13, 14, 15 a 16. Všetky zvary musia byť dokonalé, aby sa nenarušila pevnosť konštrukcie. Ak sú betónové základy už dostatočne pevné (asi o 14 dní), osadíme nosnú konštrukciu do pripravených otvorov v základoch a zatiaľ nezabetónujeme. Upravíme si stojinu 17 a privaríme ju. Potom zvaríme z profilu T 25 X X 25 mm a uholníkov 25 X 25 mm rámy okien 18, 19 a 20. Pracujeme presne a dodržiavame pravouhlosť okien. Pred privarením každý profil vyrovnáme. Z uholníkov 20 X 20 mm urobíme deväť rámov vetracích okien s rozmermi X 405 mm; musia presne zapadnúť do otvorov veľkého a menšieho okna (6 kusov a 3 kusy). Privaríme okenné závesy a na spodnej strane plochú oceľ so zariadením na dvíhanie. Rámy vetracích okien musia byť celkom rovné, nerovnosti by zapríčinili netesnosť, a tým veľké straty tepla. Pripravené okná priložíme na nosnú konštrukciu začínajúc bočnými oknami a prichytíme ich na nosnú konštrukciu zatiaľ iba drôtom; okná musia byť tesne pri sebe veľké okná v hrebeni musia prečnievať cez Obr. 2 (vľavo). Kovová konštrukcia skleníka: 1, 2 štvorcová rúrka 50 X SO X 2, mm (2 ks); 3, 4 rúrka 0 50 X 2, mm (2 ks); 5 rúrka 0 50 X 2, mm (1 ks); 6, 7, 8, 9, 10 rúrka 0 50X2,5 mm mm (7 ks); 11, 12, 13, 14, 15, 16 rúrka 0 50X2,5 800 mm (6 ks); 17 - rúrka 0 50X2,5 mm dĺžka podľa potreby; 18 rám veľkého okna rozmerov 4 100X1 210 mm; 19 rám menšieho okna rozmerov X mm; 20 rám bočného okna 4 100X610 mm (2 ks); 21 hrebeň z uholníka 20 X 20 mm bočné okná alebo presne na ne zapadnúť (pozri detail hrebeňa a dolného rohu na obr. 2). Všetky okná súčasne presahujú nosnú konštrukciu na čelnej (zasklenej) strane o 25 cm. Do tohto priestoru osadíme neskôr celé čelné okno. Ak máme všetky okná správne osadené, môžeme ich na niekoľkých miestach privariť. Potom už môžeme zabetónovať stojiny, čím sa celá konštrukcia spevní. Pripravíme si rám čelného okna; celý rám musí presne zapadnúť do ponechaného otvoru medzi vrchnými a bočnými oknami. Čelné okno po celom obvode privaríme na vrchné a bočné okná a na nosnú konštrukciu. Takisto strešné a bočné okná privaríme po celej dĺžke k sebe na nosnú konštrukciu. Na vzniknutú medzeru v hrebeni privaríme uholník 21 (detail hrebeňa na obr. 2). Po dohotovení oceľových častí vymurujeme predný nosný múr hrubý 15 cm. Do nosného múru prečnievajú dlhé rúrky nosnej konštrukcie a dotýkajú sa ho všetky okná okrajom z profilu T. Súčasne s nosným múrom murujeme aj komín 15X15 cm, ktorý nadstavíme na potrebnú výšku azbestovocementovou rúrou s priemerom 15 cm. Nosný múr vymurujeme do takej výšky, aby prekrýval konštrukciu asi o 10 cm. Omietnutím múru zatmelíme aj medzeru medzi oknami a múrom. Nosný múr hore oplechujeme proti zatekaniu dažďovej vody. inak by mráz omietku roztrhal. Celú oceľovú konštrukciu riadne očistíme od hrdze a okovín a natrieme farbou proti korózii (miniová farba, Plumbinol a pod.). Po dôkladnom zaschnutí náteru zasklíme postupne všetky okná. Sklá podkladáme sklárskym alebo miniovým tmelom a riadne pritlačíme. Zasklievame zhora tak, aby sme dosiahli na celý obvod zasklievaného okna. Po zasklení natrieme celú vonkajšiu stranu fermežovou farbou. Tým je vonkajšia časť skleníka hotová. Korytá vnútri skleníka vyhotovíme tak, že si pripravíme kompletné debnenie na jednotlivé korytá. Z betonárskej ocele 0 6 mm zvaríme mrežu podľa koryta a zabetónujeme. Na osadenie korýt máme ponechaný okraj na základoch. Celé korytá betonujeme naraz vrátane podpier z betónových tehál. Po dôkladnom zaschnutí betónu asi o 14 dní môžeme debnenie opatrne odstrániť. Pri betonovaní necháme v každom koryte niekoľko otvorov na odtok nadbytočnej vody. Skôr ako korytá naplníme zeminou, obložíme ich penovým polystyrénom, lebo betón zeminu veľmi ochladzuje. Tým je konštrukcia skleníka v podstate hotová a môžeme ho od jari do jesene využívať. Nezabudnite, že skleník je drobná stavba, a preto je potrebné povolenie MNV. KAREL BUREŠ < >?;. ' ti ".í- ':

8 ZÁHRADNÁ SPRCHA Mať možnosť osprchovať sa vlažnou vodou ocení každý chatár alebo záhradkár. Postaviť si sprchu nie je problém; na ohrievanie vody využijeme slnečnú energiu. Podmienkou dobrej funkcie sprchy je jej umiestnenie na mieste s celodenným slnečným svitom. Za letných slnečných dní sa v odpoludňajších hodinách voda ohrieva až na teplotu 45 C, aj viac. Pretože však takú teplú vodu nepotrebujeme, možno bez zveličovania povedať, že sprchu môžeme používať od apríla do septembra. Objem nádrže je 60 I; jej veľkosť sme si zvolili tak, aby rozvinutý tvar vošiel do mm širokej tabule plechu. Ak chceme mať väčší objem nádrže, možno celé zariadenie zväčšiť, ale nie je dobré zvýšiť hladinu vody v nádrži na vyše 100 mm. Stojan je zhotovený z tenkostenných U-profilov a je priskrutkovaný na zabetónované kotvové železá. Na stojan je osadený vyhrievací plášť, v ktorom je uložená vodná nádrž. Nádrž aj plášť sú z vonkajšej i vnútornej strany natreté čiernym náterom. Vyhrievací plášť je prikrytý priehľadnou fóliou PVC, ktorá je podopretá podpernými nosníkmi z rúrok. Vyhrievací plášť s nádržou je osadený na vyrovnávacích skrutkách stojana. Voda sa privádza rúrkou umiestnenou v pravej prednej nohe stojana. Na rúrku je naskrutkovaná hubica, na ktorej je navlečená hadica z PVC. Hadica je ohnutá a položená pozdĺž jednej steny nádrže. Prepad z nádrže je riešený rúrkou, ktorej horný koniec je 10 mm pod hornou hranou nádrže. Do prepadovej rúrky je zasunutý vodoznak nesený plavákom z polystyrénu. Stojan je z bokov zakrytý závesom z čiernej fólie PVC, ktorý je zavesený na nosnom ráme stojana. PRACOVNÝ POSTUP Stojan zhotovíme z tenkostenného U-profilu 45X40mm; ak nedostaneme tento profil, ohneme stojiny 1 aj priečniky 2 a 3 z 2 mm hrubého plechu do tvaru písmena U. V stojinách 1 vyvŕtame dole otvory 0 6,4 mm na kotvové železá 11a hore otvory 0 6,4 mm na držiaky 9. V jednom z priečnikov 3 vyvŕtame ešte dva otvory 0 4,2 mm na pripevnenie mydlovničky 8. Potom už môžeme 9i celý stojan zvariť. Výstuhy 4 ohneme z asi 3 mm hrubého plechu; po ohnutí prispájkujeme k vyvŕtaným otvorom 0 12 mm mosadzné matice 5 (pozri rez C-C) a výstuhy privaríme hore na stojan. Z plechu hrubého 2 mm vyrežeme držiaky 9, ktoré ponesú rám závesu; tri z týchto držiakov ohneme tak, aby ich voľné konce po priskrutkovaní zvierali so stojinou uhol 45 ; obidva zvyšné držiaky priskrutkujeme naraz na pravú prednú stojinu jeden ohneme do pravého uhla, druhý zostane rovný. Výrezy v držiakoch, do ktorých zapadne rám závesu 10, zhotovíme tak, aby bol rám na všetkých stranách rovnako vzdialený od stojana. Kotvové železá 11 zhotovíme z uholníka, ktorého jedno rameno narežeme a zohneme. Otvory v uholníkoch zvŕtame so stojinami 1. Nakoniec ešte priskrutkujeme na priečnik 3 mydlovničku 8, ktorú zhotovíme z dierkovaného mosadzného plechu. Nádrž 15 zhotovíme z pozinkovaného najmenej 1,5 mm hrubého plechu. Po vystrihnutí rozvinutého tvaru vyvŕtame dva otvory 0 22 mm; jeden v strede na hrdlo 17 a druhý z boku na prepadovú rúrku 20. Najprv uhlopriečne ohneme dno tak, aby sklon do stredu bol asi 10 a až potom steny o 90. Po ohnutí nádrž vodotesné spájkujeme alebo zvaríme. Na zvarenú nádrž privaríme nožičky 16, hrdlo 17 (do ktorého vyrežeme v dĺžke 20 mm závit G 1/2" na

9 REZ B-B POHĽAD S 7

10 priskrutkované ventilu 18) a prepadovú rúrku 20. Po dôkladnom očistení nádrž natrieme z vonkajšej aj vnútornej strany epoxidechtom; je to čierna dvojziožková farba, ktorá dobre odoláva vode. Vyhrievací plášť nemusí byť na rozdiel od nádrže vodotěsný. Bočnicu 21 zhotovíme z dvoch častí; najprv ohneme hore i dole lemy (pozri rez B-B} B až potom ohneme uprostred, aby vz^kli rfve strany. Obidve bočnice zvgríme do rámu, na ktorý privaríme dno 22, do ktorého vopred vyvŕtame otvory 0 25 mm na hrdlo 17 a prepadovú rúrku 20. Zvarený plášť osadíme na stojan a vyvŕtame otvor 0 25 mm na prívodnú rúrku 33. Potom ešte ohneme štyri kliny 23, ktoré privaríme hore na bočnice; spojenie obidvoch klinov spevníme privarením príložiek 24 (rez B B). Plášť natrieme z obidvoch strán rovnakou farbou ako nádrž. Nakoniec pribodujeme na plášť držiaky 25; do držiakov nasunieme hranoly 26, ktoré na koncoch zoskrutkujeme. Hotový vyhrievací plášť osadíme na stojan pomocou skrutiek 6 s osadenými opierkami 7 tak, aby ležal vodorovne (rez C-C). Skôr ako vložíme nádrž do vyhrievacieho plášťa, musíme ešte vyhotoviť vodoznak. Pásik 30 z nehrdzavejúceho materiálu pripevníme očkom na drôtenú kostru 31, ktorú spájkujeme cínom. Vodoznak nesie plavák 32, zhotovený z 25 mm hrubého polystyrénu. Na pásik 30 si farebne označíme 1/2 a 1/4 objemu nádrže; pri plnej nádrži je pásik celkom ukrytý v rúrke 20. Prívodnú rúrku 33 skrátime na potrebnú dĺžku a na jej konce vyrežeme závit G 1/2"; hore naskrutkujeme na rúrku hubicu 35, na ktorú potom zasunieme hadicu 36. Vyhrievací plášť aj s vloženou nádržou zakryjeme krytom, ktorého kostru zvaríme z rúrok 27 a 28. Kostru položíme na plášť a všetko zakryjeme fóliou, ktorú pretiahneme cez drevené hranolčeky; zo spodnej strany ju pripevníme pripináčikmi. Záves 37 je z čiernej fólie PVC; na horný okraj si dáme v čalúnnictve pripevniť oká, do ktorých navlečieme krúžky na kľúče 38. Hotový záves navlečieme na rám 10. Nakoniec ešte upravíme terén vnútri sprchy; najvhodnejšie sú dlaždice. JAROMÍR SMÍTKA VODNÍ MIKRO- ELEKTRÁRNA II Vrtulovou turbinu zhotovenou podle návodu uveřejněného v minulém sborníku montujeme jako celek i s přírubou axiálně-radiálního ložiska do odkryté dřevěné kašny. VÝROBA KAŠNY Kašna může být dvojího typu: buď s excentrickým umístěním turbíny a s plechovou spirální vložkou (obr. 4) nebo s přímým středním přívodem vody v horní části kašny (obr. 5). U kašny prvního typu se spirálou se využívá kinetické energie vody proudící přívodní přítokovou troubou do kašny, vystačí se proto s menším průřezem trouby, která ústí do čelní stěny excentricky. Kašna nemusí být tak hluboká, jako kašna bez spirály, protože spodní věnec rozváděciho kola může být na úrovni dna přítokové trouby, popřípadě i 20 až 30 mm nad dnem přítokové trouby. I rozměry kašny mohou být menší, než u kašny druhého typu. Nevýhodou tohoto typu je však poněkud větší pracnost. U kašny druhého typu ústí přítoková trouba do středu čelní stěny. V tomto případě můžeme místo přítokové trouby použít i jen žlabu. Celkové rozměry kašny musí být větší; hloubka proto, že celé rozváděči kolo turbíny musí být pod úrovní dna přítokové trouby či žlabu, aby se uklidnila proudící voda a mohla tak ve větší hloubce rovnoměrně vstupovat radiálně po celém obvodu do kanálů rozváděciho kola. Hloubka kašny musí být v obou typech přizpůsobena délce hřídele kašny (tedy danému spádu). Záleží tedy na místních podmínkách, podle kterých zvolíme ten který typ kašny. Oba typy kašen zhotovíme z dřevěných ohoblovaných prken 20 mm tlustých; pro lepší utěsnění jsou lepší palubky s perem a drážkou. Z prken či palubek sestavíme jednotlivé stěny, k nimž přišroubujeme pomocí vrutů svlaky z dřevených latí průřezu 60X25 mm. Kašnu se spirálou vyrobíme podle obr. 4. Nejprve zhotovíme jednotlivé stěny z prken 20 mm tlustých, nebo pro lepší utěsnění z palubek s perem a drážkou. Prkna či palubky spojíme svlaky z dřevěných latí průřezu 60 X X25 mm, které k prknům přišroubujeme vruty. Takto zhotovíme dno kašny 24, do kterého musíme vyříznout otvor mm pro savku. Okolo tohoto otvoru upevníme dřevěnou kruhovou podložku 9, o jejíž výrobě jsme psali v minulém sborníku. Obě boční stěny 26 a 27 mají stejné rozměry; liší se jen umístěním svlaků. Zadní stěnu 28 spojíme jen jedním svlakem uprostřed; na krajích se prkna upevní při montáži kašny. V čelní stěně 31 musíme zhotovit výstředně umístěný otvor 250 X 250 mm nebo 300X300 mm podle toho, jaké provedení spirály 40 zvolíme. Tento otvor olemujeme přírubou 32, jejíž svislé strany odpovídají výšce kašny; nahradí tedy svlaky. Celou kašnu můžeme nyní již sešroubovat podle obr. 4. Víko kašny 29 vyrobíme tak, že prkna či palubky přišroubujeme ke dvěma svlakům 34 z úhelníků 30 X 30 X 4 mm. Ve víku kašny musíme vyříznout otvor 0 70 mm pro přírubu 22 (ložisko) turbíny. Je-li to nutné, zpevníme tento otvor ještě přišroubováním svlaků 30. Přítokovou troubu 36 zhotovíme z pozinkovaného plechu 1 až 1,5 mm tlustého; rozměry čtvercového průřezu 250 X 250 mm nebo 300 X 300 mm volíme podle toho, jaké provedení spirály 40 zvolíme. Na konec trouby připájíme nebo přinýtujeme lemování z úhelníku 30X30X4 mm. K tomuto úhelníku přišroubujeme dřevěnou přírubu 33 zhotovenou z prken 20 mm tlustých a 75 mm širokých. Z pozinkovaného plechu asi 1 mm tlustého stočíme spirálu 40 v jednom ze dvou uvedených provedení. Spirálu vložíme do kašny a upevníme ji vruty v místech dotyku ke stěnám a dále k dřevěným rohovým opěrkám 38 (musí být tři, každá jiné délky) a nakonec i k vložce 39, jejíž tvar upravíme tak, aby vyplnila prostor zakončení spirály. Kašnu s přímým středním přítokem zhotovíme podle obr. 5. Při její výrobě postupujeme podobně jako u kašny se spirálou, rozdílné jsou pouze rozměry stěn, dna a víka. U této kašny zhotovíme přítokovou troubu čtvercového průřezu 300 X 300 mm, kterou můžeme v místě napojení na kašnu rozšířit na obdélníkový průřez 300X400 mm. Podle toho, jaké provedení zvolíme, musíme i zhotovit otvor v čelní stěně 31. U tohoto provedení kašny odpadá spirála 40 a dále rozpěry 38 a vložka 39. MONTÁŽ TURBÍNY DO KAŠNY Do dna kašny vložíme zespodu savku 23 a její přírubu přišroubujeme ke dnu kašny 24; mezi přírubu a dno nesmíme zapomenout vložit těsnění 25 z lepenky nasycené fermeží. Do válcové části savky vložíme pás lepenky asi 90 mm široký svinutý do válce. Délku pásu volíme takovou. 8

11 9

12 10

13 aby tloušťka válce odpovídala mezeře mezi oběžným kolem a velkým průměrem savky. Tímto způsobem ustředíme oběžné kolo do osy savky. Po té turbínu smontovanou jako celek i s přírubou axiálně-radiálního ložiska vložíme do válcové části savky tak hluboko, až spodní mezikruží rozváděcího kola 4 dosedne na kruhovou podložku 9 na dně kašny a spodní mezikruží pak k této podložce přišroubujeme vruty s půlkulovou hlavou. Vyšroubováním vrutů uvolníme prkna víka 29 od úhelníků 34 a ta prkna, v nichž je otvor 0 70 mm sešroubujeme s přírubou ložiska 22 a opět k nim přišroubujeme oba úhelníky 34. Na vnitřní stranu čelní stěny 31 a zadní stěny 28 přišroubujeme dva úhelníky 35 do takové výšky, aby na ně dosedly úhelníky 34 víka a pak úhelníky 34 a 35 sešroubujeme šrouby M6X15. Aby byla usnadněna pozdější montáž a demontáž turbíny, vyšroubují se vruty spojující rozváděči kolo 4 s kruhovou podložkou 9, jejich hlavy odřežeme nebo opilujeme a odřezaný konec upravíme do tvaru kuželu. Po zašroubování na svá místa slouží jako středící kolíky při každé montáži a demontáži turbíny v kašně. Nyní uvolníme spojovací šrouby M6 obou úhelníků 34 a 35, turbínu vyjmeme z kašny a k úhelníkům 34 přišroubujeme zbývající prkna víka. Krajní prkna u čelní a zadní stěny je vhodnější k úhelníkům nešroubovat, aby bylo možné ponechanými otvory ve víku pozorovat proudění vody v kašně a abychom měli přístup ke šroubům spojujícím úhelníky 34 a 35. Odstraníme lepenkovou vložku v savce a pro lepší utěsnění obložíme dno a stěny kašny igelitem, který přichytíme v rozích lištami 37 trojúhelníkového průřezu. Přírubu přítokové trouby 33 sešroubujeme s přírubou čelní stěny šrouby M10 s křídlovými maticemi. Toto uspořádání má tu výhodu, že celé soustrojí i s přišroubovaným generátorem můžeme najednou i s víkem bez potíží vyjmout (např. při naší nepřítomnosti), nebo naopak, jednoduše nainstalovat. ELEKTRICKÉ ZAPOJENÍ Pro přeměnu mechanické energie na elektrickou můžeme použít dynamo nebo alternátor. Je nutné, aby jeho výkon a jmenovité otáčky alespoň přibližně odpovídaly hodnotám turbíny (tab. 1 v minulém sborníku). Je vhodné zachovat smysl otáčení, protože jeho změna je někdy dost obtížná (přepojení budícího vinutí u dynama), jindy nemožná (dynamo se šikmými kartáči).největší výběr generátorů poskytují vyřazená motorová vozidla. Pro nejmenší výkony použijeme dynamo z motocyklu nebo skútru (45 90 W), pro které je však nutné zhotovit přírubu s ložiskem. Větší výkon lze získat z dynama z Velorexu nebo osobního auta ( W) nebo alternátoru ( W). Dynamo zapojíme vždy s příslušným regulátorem napětí, který je chrání před zničením nebo přetížením. Nemáme-li původní regulátor, zapojíme dynamo podle obr. 6 nahoře. Místo regulátoru nabíjecího proudu zařadíme mezi svorku budícího vinutí DF a kladný kartáč +D takový odpor Rb (vytvořený např. automobilovou žárovkou), aby turbína pracovala při hospodárných otáčkách (uvedených pro příslušný spád v tab. 1 uveřejněné v minulém sborníku) a přitom aby dynamo nabíjelo baterii co největším proudem. Proud od kladné svorky dynama vedeme přes diodu D a ampérmetr A na kladnou svorku baterie Aku. Dioda tvoří zpětný ventil, který nedovolí, aby proud tekl z baterie zpět do dynama, je-li soustrojí v klidu. Relé Re omezuje proud při přetížení. Do světelného obvodu musíme zařadit pojistku P2. Jako dynamo lze použít i vhodný elektromotor. Použijeme-li alternátor, nehrozí nebezpečí, že se poškodí přetížením, a proto můžeme regulátor napěti vynechat. Obr. 6. Schéma zapojení:~g alternátor; Us můstkový polovodičový usměrňovač; G derivační dynamo; + D kladná svorka dynama; D záporná svorka dynama; DF svorka budicího vinutí; Fb budicí vinutí dynama; Rb nastavitelný odpor; D dioda jako zpětný ventil; A ampérmetr; Aku akumulátorová baterie; Pí pojistka v obvodu usměrňovače; P2 pojistka v obvodu spotřebičů Správný nabíjecí proud nastavíme odporem v sérii s budícím vinutím, u alternátoru s trvalými magnety se nemusí regulovat nic. Protože alternátor dává střídavý proud, musíme použít usměrňovač U (čtyři diody v můstkovém zapojení) obr. 6 dole. Alternátory z automobilů jsou většinou trojfázové a mívají 6 až 9 diod přímo v tělese alternátoru. Vhodný typ alternátoru, určený pro vodní turbínky, začal vyrábět PAL Magneton Kroměříž. Akumulátor můžeme použít olověný automobilový nebo alkalický, který má větší životnost. Jeho napětí musí odpovídat jmenovitému napětí generátoru, kapacitu volíme podle výkonu a odebíraného proudu. Použijeme-li akumulátor příliš malé kapacity, je nebezpečí jeho přebíjení v době, kdy není připojen žádný spotřebič. * VZDOUVACÍ ZAŘÍZENÍ Nakonec musíme ještě vyrobit jednoduché zařízení, kterým získame soustředěný spád potřebný k pohonu turbínky. Toto zařízení vlastně jez musíme přizpůsobit místním podmínkám. Uvádíme dva příklady, které se mohou nejčastěji vyskytnout (obr. 7): U alternativy A jde 0 zahrazení potoka v jeho přirozeném korytě; získáme tak spád nejvýše 1,5 m. U alternativy B jde o regulovaný horský potok, u něhož můžeme využít stupně k tomu, abychom získali větší spád podle výšky stupně až asi do 3 m. V obou případech však musí jít jen o provizorní zásah do vodního toku, kterým nesmí být narušena regulace potoka. Proto použijeme jako stavební materiál dřevo a konstrukci volíme tak, aby bylo možné před táním sněhu a před zvýšením vodního stavu celé zařízení odstranit. Alternativa A Ve vhodném místě usadíme na urovnané dno potoka dřevěný práh 1 průřezu e X f, tj. asi 80 X 60 až 120 X 80 mm podle délky prahu (vlastně šířky koryta) od 2,5 do 5 m. O tento práh opřeme širokou fošnu 3 asi 5 cm tlustou. Proti tlaku vody při vzdutí hladiny zajistíme práh 1 fošnu velkými kameny hlavně u obou břehů a také v celé šířce koryta na straně přepadu. Na straně proti vodě upravíme ze štěrkopísku zához (pro lepší utěsnění s igelitem). Práh 1 i fošnu 3 před uložením do koryta 11

14 12

15 potoka důkladně naimpregnujeme horkým asfaltem. Při jejich ukládání do potoka dbáme na to, abychom nenarušili rostlý, přirozený břeh potoka, aby později nemohlo dojít k nežádoucímu vymítání břehů. Horní hladina potoka se vzduje až na úroveň přepadové hrany fošny 3 a vytvoříme tak nízký jez. Po té usadíme horní práh 2 jako operu proti tlaku vody, využijeme pokud možno stromů rostoucích na břehu. Při vyhledávání místa vhodného pro mikroelektrárnu je vhodné přihlédnout i k vegetaci rostoucí na březích. K dalšímu vzdutí hladiny použijeme krátká prkna 4 asi 15 až 20 mm tlustá, která opřeme o horní práh 2 a fošnu 3. Prkna klademe těsně vedle sebe; po úplném zahrazení bude voda přepadávat přes horní práh 2. V zahrazení musíme ponechat okénko pro přítokovou troubu a dále okénko pro jalovou výpust, kterou při chodu mikroelektrárny uzavíráme. Podle vodováhy pak usadíme mezi oba břehy do stejné výšky s horní hranou fošny 3 trámek 6, který podepírá přítokovou troubu. Obdobně usadíme mezi oba břehy do správné výšky i další trámky 7 a 8, které ponesou celou tíhu kašny 9 s vodou, turbínou a savkou; musí být proto dostatečně dimenzovány. Na tyto trámky kašnu jen volně položíme, s přítokovou troubou kašnu spojíme šrouby s křídlovými maticemi. Podaří-li se nám najít v podélném profilu potočního dna místo s prudším spádem, můžeme patřičnou úpravou délky přítkové trouby 10 získat ještě větší spád. Před vtokem do přítokové trouby 10 umístíme jemné česle anebo síto zachycující splavky. Osvědčuje se hranolovité síto 11 ve tvaru trojbokého hranolu, které má dostatečnou průtočnost i v době padání listí, které plave hlavně při hladině a přitom spodní základna hranolu zůstává čistá listím nezanesená, takže stačí jednou denně otevřít dvě jalové výpuste po obou stranách těsně vedle síta a rychle obtékající voda boční strany očistí. Před zimním obdobím anebo před očekávanou velkou vodou není zapotřebí celé vzdouvací zařízení rozebrat, ale postačí po odklizení kašny s turbínou a přítokové plechové trouby se sítem vyjmout všechna prkna 4 opřená o horní práh 2 a fošnu 3 a tak snížit úroveň horní hladiny těsně nad horní hranu fošny 3. Ponechá-li se spodní práh 1 a fošna 3 bez pohnutí několik let v korytě potoka, utěsní se přirozeným spůsobem spodní část hrazení jezu a ztráty prosakem dosáhnou minima. Průtočný profil nad přepadovou hranou fošny 3 dostačuje i pro velké jarní vody a takto vytvořený malý stupeň zabrání vymítání koryta. Alternativa B Zařízení je uspořádáno podobně jako u alternativy A (obr. 7). Zůstává práh 1 a horní práh 2, odpadá fošna 3. Oba prahy opřeme o zdivo regulačního stupně potoka. Vlastní hrazení tvoří prkna či fošny 4, opřené o oba prahy. Aby nemohla voda po stranách obtékat, musíme v tomto případě přibít čelně k prahům dvě prkna 5. Výška vzdutí před regulačním stupněm je poměrně malá (odpovídá součtu kót 2f a a). Mezi horním a dolním prahem musíme ponechat okénko pro přítokovou troubu; jako jalová výpust stačí vyjmout několik hradících prken. U této alternativy je užitečný spád z větší části vytvořen samotným regulačním stupněm. K utěsnění netěsností stačí igelitová fólie bez štěrkopískového záhozu. Pro podepření přítokové trouby a kašny použijeme také trámky 6, 7 a 8 (na obr. 7 nekresleno); protože břehy bezprostředně za regulačním stupněm jou šikmé a vydlážděné, musíme trámky v příslušné výšce zaklínovat. V tomto případě vystačíme s kratší přítokovou troubou. Savka turbíny bude končit 5 cm pod dolní hladinou ve vývařišti. Před jarními a velkými vodami musíme vzdouvací zařízení na regulačním stupni odstranit, aby se příliš nezmenšil průtokový průřez. Montáž a demontáž zařízení je však snadná a jednoduchá. s ' * ** ' : - J. G. SEKAČKA DREVA Po ťažbe dreva zostáva v lese veľké množstvo odpadu, ktorý možno využiť ako palivo. Aby som ušetril prácu s jeho spracúvaním, zhotovil som si sekačku, na ktorej sa sekajú štiepky dlhé 5 až 15 cm (podľa zvoleného prevodu medzi rotorom a podávacím valčekom). Do sekačky možno vkladať konáre do priemeru 5 cm. Štiepky používam na kúrenie v kotle ústredného kúrenia; pri väčšej zime v kombinácii s uhlím. Ak sú štiepky jemne nasekané, možno ich použiť aj v kompostoch. Na fotografiách je prototyp sekačky, ktorý som zhotovil z dielcov rezačky slamy. Na výkresoch sú uvedené už zlepšenia, ktoré vyplynuli zo skúseností v prevádzke. OPIS STROJA Sekačka paliva sa skladá z dvoch hlavných častí: zo skrine, v ktorej je umiestnené sekacie a podávacie zariadenie, a z nosného rámu s elektromotorom (obr. 1 a 2) a kolieskami, ktoré umožňujú pri zoskrutkovaní obidvoch častí manipuláciu s celým strojom. Základom skrine sú ľavá a pravá bočnica 1 s drážkami na nasunutie rotora 4, 5 a podávacieho valca 9. V spodnej časti skrine je medzi bočnicami privarený nosník 21, na ktorý je pomocou držiaka 19 pripevnený pevný nôž 20. Rotor tvorí hriadeľ 5 s dvoma privarenými ramenami 4, do ktorých sa upína dvojica nožov 8 tak, aby sa dala nastaviť ich poloha na zabezpečenie potrebnej vôle medzi nimi a pevným nožom. Vôľa by mala byť 0,2 až 0,5 mm a treba ju znova nastaviť po každom brúsení nožov. Rotor sa otáča v páre valivých ložísk 39, ktoré sú spolu s tesnením 18 uložené v ložiskových telesách 10 pripevnených na bočniciach. Na ložiskové telesá je maticami 15 pripevnená dvojica výkyvných ramien 11 (ľavý a pravý kus) s podávacím valcom 9. Toto usporiadanie umožňuje nadvihnúť valec podľa hrúbky sekaného dreva pri zachovaní stálej osovej vzdialenosti pohonu. Pohon podávacieho valca je odvodený od rotora párom reťazových kolies 35 a 38 spojených motocyklovou reťazou 41. Vzájomným pomerom kolies tohto prevodu je daná veľkosť narúbaných triesok. Podávací valec sa pritláča vlastnou hmotnosťou; maximálny zdvih je obmedzený dôrazom 32. Reťazový prevod je zakrytý. Rúbaný materiál sa usmerňuje kužeľovým hrdlom 26. Skriňa je uzavretá krytom 24 a 25. Nosný rám je zvarený z uholníkov 50 X50 mm. Elektromotor 68 je na rám pripevnený pomocou výkyvnej platne 63. Elektromotor poháňa rotor sekačky troma klinovými remeňmi, ktoré sa napínajú vlastnou hmotnosťou motora. Hnaná remenica 48 na rotore slúži súčasne ako zotrvačník. Prevod je takisto zakrytý. Do vrchnej časti rámu je privarený výsypný žľab 51, do ktorého padá narúbané drevo zo spodnej otvorenej časti skrine. Pod motorom sú nohy spojené privarenou osou, na ktorej sú pripevnené kolieska. 13

16 14 Obr. 1

17 POHllAD -S" BEZ KRYTU A V ČIASTOČNOM REZE Obr. 2 15

18 VÝROBA A MONTÁŽ 16 Rozpis materiálu Skriňa. Obidve bočnice 1 zhotovíme a zvŕtame naraz; potom na ne privaríme príruby 2 a výstuhy 3 tak, aby vznikol ľavý a pravý kus (obr. 3). Na hriadeľ rotora 5 privaríme súosovo a súbežne obidve ramená 4 a môžeme začať s montážou. Na hriadeľ osadíme ložiská 39, tesnenie 18 a ložiskové telesá 10, ktoré zhotovíme podľa obr. 4. Potom do ramien rotora osadíme nože 8 na najmenší možný priemer. Rotor nasunieme do drážok bočníc a priskrutkujeme ho skrutkami 16. Nože vystredíme skrutkami 6 a dotiahneme ich skrutkami 7. Na spájací uholník 21 priskrutkujeme držiak 19 a naň pevný nôž 20. Pred privarením uholníka medzi bočnice starostlivo nastavíme polohu tohto celku, jeho sklon a najmä vôľu medzi pevným nožom a otáčajúcimi sa nožmi má byť asi 0,2 až 0,5 mm. Za pevný nôž privaríme spodný plech 25, ktorý vopred přehneme asi o 5 mm proti podávaciemu valcu. Na výkyvné ramená 11, ktoré slúžia na pripevnenie podávacieho valca, privaríme oko 12 a náboj 13. Do náboja 13 nalisujeme bronzové puzdro 14 s upraveným mastením. Zhotovíme priečne aj pozdĺžne ryhovaný valček 9, a potom už môžeme osadiť výkyvné ramená aj s podávacím valčekom 9, na ložiskové telesá 10, kde ramená zabezpečíme maticami 15. Reťazové kolesá 35 a 38 zhotovíme podľa obr. 4. Keďže je výroba kolies pomerne prácna, výhodnejšie je pokúsiť sa podobné kolesá zaobstarať. Dôležité je, aby obidve kolesá mali rovnaké vnútorné priemery nábojov, lebo vzájomným vymenením obidvoch kolies môžeme zmeniť dĺžku rezaných štiepok dreva. Podľa použitých kolies potom musíme upraviť koniec hriadeľa 5 a podávacieho valčeka 9. Reťazové kolesá v zvolenom prevode osadíme na hriadeľa zabezpečíme skrutkami 36. Priskrutkujeme dorazy 32 a kryt skrine 24. Nakoniec ešte zhotovíme kužeľové hrdlo 26, ktoré privaríme iba na bočnice 1 a spodný plech 25. Tým je skriňa hotová. Nosný rám vyrobíme z uholníkov 50 X 50 X 5 mm. Z dvoch nôh 57, 58 a spojky 56 zvaríme bočnice rámu; pri zváraní musíme dať pozor na to, že jedna bočnica je ľavá a jedna pravá. Lepšie je nechať uholníky 58 dlhšie; ich dĺžku upravíme podľa toho, aký priemer budú mať kolieska 62. Obidve bočnice spojíme jednak privarením osi 60, ktorej priemer volíme podľa otvoru v kolieskach, a jednak privarením uholníka 59. Kolieska 62 zabezpečíme na osi privarením podložiek 61. Držiak motora tvorí platňa 63, na ktorú privaríme rúrku 64. Predvŕtanými otvormi v ráme a rúrkou prevlečieme čap 65 a zabezpečíme podložkami 66 a závlačkami 67. Mo-

19 Obr. 3 17

20 18

21 Pohľad na sekačku palivového dreva; pre väčšiu názornosť sú kryty remeňa i reťaze sňaté tor pripevníme na platňu tak, aby drážky obidvoch remeníc 40 a 48 boli pod sebou. Ak použijeme motor s inými otáčkami, musíme upraviť priemer remeníc tak, aby rotor sekačky nemal viac otáčok ako min- 1. Rám zoskrutkujeme so skriňou a pod skriňu do rámu pripevníme výsypný žľab 51. Na rám privaríme skrutky 54 na pripevnenie krytu remeňov 52, 53 a na bočnici upravíme pripevnenie krytu na reťazový prevod 46, 47. Celé zariadenie musíme natrieť ochranným náterom a zhotoviť elektrickú inštaláciu. Zveríme ju radšej odborníkovi, aby sme mali istotu, že sa dodržia všetky bezpečnostné predpisy. Nakoniec ešte raz prekontrolujeme všetky skrutkové spoje, najmä však kryty skrine rotora 24, podávacieho valčeka 46 a remeňového prevodu 52, či sú riadne pripevnené. Po kontrole možno stroj uviesť do chodu. Pri vkladaní materiálu do sekačky dávame pozor, lebo sekačka veľmi rýchlo vťahuje materiál. Ak je sekačka v prevádzke, dbáme na to, aby sa nikto nezdržiaval v okolí, lebo štiepky zo stroja rýchlo vyletujú a mohli by niekoho poraniť. Deťom do 18 rokov nedovolíme manipuláciu so zariadením. JIŘÍ BROKEŠ TROJÚČELOVÉ OHRIEVACIE TELESO Chataři a chalupáři majú už overenú skúsenosť, že kozub nemožno považovať za dostačujúci ohrievací objekt. Ku kozubu sa potom dodatočne pristavujú rozličné kachle. Výsledok je architektonicky nesúrodý a nie vždy prevádzkovo a z hľadiska úspory paliva najvhodnejší a najefektívnejší. Postavil som v chate, v miestnosti s rozmermi 4X5 m, kompaktné ohrievacie teleso, ktoré spĺňa tieto tri funkcie: ohrieva miestnosť prostredníctvom kozuba, ohrieva prostredníctvom sporáka, ktorý súčasne môže slúžiť na varenie a pečenie v rúre, -= < údi cez kozub (rozšírením dymovej komory). Všetky tri časti telesa tvoria ucelenú jednotku spolu s priestorom na sklad paliva pre kozub. Zboku nad týmto priestorom sa z dymovej komory vyberajú údené potraviny. Komínové teleso sporáka a kozuba tvorí navonok celok v tvare hranola. Objekt som si postavil sám bez profesionálneho vzdelania v odbore stavebníctva. Potreboval som si však všetko dobre premyslieť, rozanalyzovať a prekresliť. Výsledok nemá chyby dokonca aj rúra pečie! Stavba nie je náročná pre trochu zručného domáceho majstra. Samozrejme, niektoré klampiarske i murárske práce si možno objednať. Možno náročnejšie na vybavenie je rezanie plechu, jeho tvarovanie (rúra na pečenie, ak ju Legenda k obrázkom na str. 20 a 21: 1 priestor pre palivo do sporáka; 2 základ prieduchu komína pre sporák 15X22,5 cm vo výške 15 cm; 3 vymetacie dvierka; 4 plechový rozrážač dymu pri údení; 5 dymová komora; 6 ohnisko; 7 otočná klapka; 8 rozšírený vstup do komínového telesa; 9 ohnisko sporáka; 10 otočná klapka; 11 rošt; 12 pečiaca rúra; 13 priehradky; 14 otvor s dvojitými dvierkami; 15 otvor ohniska s klapkou 7; 16 redukcia dymovej komory do komína; 17 sklad paliva pre kozub 19

22 20 POHĽAD R

23 21

24 nezoženieme), zvarenie otočných klapiek, priehradiek a kovového rámu na sporák.. PRACOVNÝ POSTUP Najprv si musíme dobre premyslieť umiestenie celého objektu vrátane jeho rozmerov; tie musíme totiž prispôsobiť svojim podmienkam a tomu, aké súčasti (rošty, pečiaca rúra, dvierka a pod.) zoženieme. Rozmery udané na obrázkoch sú teda iba orientačné. Podkladová platňa (obr. 1 a 2) by mala byť zo železobetónu a ležať na dobrom základe, pretože celý objekt má dosť veľkú hmotnosť. V oblasti ohniska kozuba položíme namiesto betónu Šamotové tehly a pripravíme priestor na rošt (kvôli popolu a dobrému ťahu kozuba). Rozmery priestoru závisia od veľkosti roštu, aký zoženieme. Konštrukcia prvej vrstvy je na obr. 3, kde je naznačená konštrukcia základu pre sporák, základ komína s vymetacími dvierkami a prvá vrstva telesa ohniska kozuba. Šamotové tehly spájame šamotovým mazivom (zhotovíme ho podľa návodu, ktorý získame pri kúpe šamotu), potom znútra dočasne podoprieme, zvonka vytvoríme debnenie podľa plánovaného tvaru objektu a priestor vyplníme betónovou zmesou či kombináciou s tehlovými úlomkami. Na vhodných miestach môžeme zmes odľahčiť experlitom. Priestor na sklad paliva ohraničíme v zvislých stenách klasickou tehlou na kant". Ďalšia fáza je trochu náročná. Rozdeľme si ju preto na dve časti na výstavbu sporáka a na dokončenie stavby ohniska kozuba. Stavba sporáka. Pretože pre amatéra je práca s kachliarskou hlinou zložitá, použijeme pri stavbe sporáka Šamotové tehly (na obr. 6 je znázornený žliabok na rošt ohniska vytvarovaný do šamotovej tehly). Treba si uvedo- 22 Použitý materiál tehly (např. z búračiek) asi 400 kusov a primerané množstvo piesku, cementu a vápna 50 šamotových tehál a Šamotové mazivo 1 m 2 (max.) plechu 2 až 3 mm hrubého (priehradky, klapky a pod.) 1 m 2 (max.) plechu 1,3 mm hrubého (rúra na pečenie, popolníky, rozrážač dymu pri údení).-,..- 6 m uholníka 40X40 mm 2 rošty 3 dvierka z toho 1 sporákové, 1 popolníkové, 1 na rúru na pečenie 1 vymetacie dvierka 3 platne na sporák s rozmermi 50X28,5 cm ' ' niekoľko dosák na debnenie kozubové kachličky, resp. keramické obkladačky miť, že všetky obvodové steny, ktoré prichádzajú do styku s ohňom alebo horúcim vzduchom, treba vystavať zo samotky. Tak sa vytvorí prakticky celý obvodový plášť sporáka v oblasti ohniska. Veľkosť roštu, dvierok sporáka a popolového priestoru neuvádzame; záleží na tom, aké kto zoženie. Treba len dodržať zásadu, že plocha roštu má byť asi 1/10 plochy platní. Rúru na pečenie získame celú aj s dvierkami z nejakého staršieho sporáka, alebo kúpime v špecializovaných predajniach aspoň dvierka a teleso rúry zhotovíme z plechu hrubého 1,3 mm. Rúra s dvierkami sa musí dať podľa potreby vyberať (např. pri vymetaní komína). Urobíme to tak, že vo výške spodného okraja otvoru zamurujeme dva kovové uholníky ako koľajničky, po ktorých možno rúru posúvať. V hornej časti rúry treba zabudovať klapku a položiť priehradku na reguláciu ťahu (podľa obr. 7). Priehradky zhotovíme z plechu hrubého 2 až 3 mm a priložíme ich k rúre. Horným uzáverom sporáka sú liatinové platne (tály), 3 kusy 50X28,5 cm, ktoré uložíme do kovového rámu s vnútorným rozmerom 50,5X86 cm. Rám znitujeme alebo zvaríme z uholníkov 40X40 mm. Uložíme ho na vytvarovanú podložku v tehlách do šamotového maziva tak, aby jedna (vonkajšia) plocha uholníka lícovala s plochou platní a druhá tvorila vnútornú stenu rámu. Pozor! Platne sú položené na okrajoch (5 až 6 cm) na Šamotové steny, kovový rám nesmie byť v priamom styku so žiarou v ohnisku. Dostavba ohniska kozuba pokračuje postavením najprv bočných stien ohniska kozuba so zošikmením podľa obr. 4 a 5. Potom postavíme zadnú stenu zo šamotových tehál, ktoré v hornej časti zvisle přitešeme. Z bezpečnostných dôvodov zamurujeme na hornej hrane kovový uholník pridŕžajúci šikmú stenu tak, aby výsledná plocha hrdla ohniska bola hladká. Preklad nad otvorom ohniska musí byť zo železobetónu (pozri obr. 6). Spolu s uzáverom ohniska kozuba vybetónujeme aj platňu nad skladom paliva a pripravíme si klapku uzáveru hrdla kozuba. Komín sporáka aj dymovú komoru postavíme z klasických tehál na vápennocementovú maltu; vnútro prieduchu a dymovej komory priebežne nahladko Omietneme. Nesmieme však zabudnúť vynechať pri murovaní otvor na vkladanie potravín na údenie (obr. 10); otvor zakryjeme dvojitými dvierkami z plechu hrubého 1,3 mm v kovovom ráme. Až po strop miestnosti ponecháme teleso s rozmermi 85X95 cm (obr. 9). Od stropu až po strechu zredukujeme šírku tak, aby nad strechou mal spoločný komín na obvode rozmery 85X45 cm (obr. 11). Výška komína postačí 4,5 m. Pri údení umiestnime do dymovej komory plechový rozrážač dymu v tvare plytkého písmena V tak, aby rozptyl dymu bol pokiaľ možno rovnomerný.

25 Obklad zhotovíme buď kachličkami, alebo stačia aj keramické obkladačky. Bezpečnostné opatrenia sa nesmú zanedbať. Preto sa musíme vopred oboznámiť s predpismi o protipožiarnych opatreniach a tie pri stavbe dodržať. Objekt možno používať až ho schváli odborník kominárskej služby a po kolaudácii vydá užívacie povolenie príslušný odbor výstavby NV.., RNDr. JOZEF ZÁMOŽÍK BŘEZOVÉ METLY Na zametání dvorků, chodníků a chodníčků kolem chalup a chat se odedávna používají březové metly. Protože se v našich obchodech příliš často neobjevují, vyrábím si je sám. Z březového proutí dělám buď metlu do ruky, nebo metlu na hůlce. Proutí nařežeme koncem února nebo začátkem března, kdy strom nabírá mízu. Vybíráme tlustší haluze ze středu stromu. Nařezané větvičky pak zahradnickými nůžkami upravíme na délku 120 až 140 cm a 60 až 70 cm. Zbylé, asi 40 cm dlouhé větvičky, použijeme jako vycpávky. Metlu do ruky svážeme ze čtrnácti delších haluzí (obr. 1). Konec každé větvičky v délce 25 až 30 cm zbavíme kůry a dřík nožem seřízneme na průměr 6 až 8 mm. Z drobnějších, asi 40 cm dlouhých větévek poskládáme čtyři svazečky o průměru 2,5 až 3 cm. Každý ze čtyř svazečků pevně přivážeme do korunky jedné haluze (obr. 2). Takto upravené větve rozdělíme do dvou svazků po sedmi větvích (dvě s vycpávkami) a položíme uříznutými konci k sobě vycpávkami dospod (obr. 3). Konce větví se vzájemně překrývají v délce asi 10 cm. Jedním kusem silonového provazu na vázání otýpek slámy pevně svážeme každý svazek a přehneme ho korunami větviček k sobě tak, aby se vložené vycpávky ocitly uvnitř metly. Metlu pak provazem převážeme ještě ve dvou místech (obr. 4). Metlu na holi, svážeme z kratších větviček, které skládáme do svazku tak, aby vytvořili korunku. Tlustší konce větviček pak zastříhneme do roviny. Svazek o 0 9 až 10 cm svážeme ve dvou místech. Mokré proutí je jako živé, práce s ním není tak jednoduchá. Mají-li metly dobře plnit svůj účel, musíme větvičky opravdu pevně svázat. Polotovary zhotovené výše uvedeným způsobem doděláme následovně: Na trám nebo silnou větev stromu přivážeme lano, na jehož spodní konec upevníme asi dvoumetrový kus prkna. Prkno musí zůstat viset asi 10 cm nad zemí. Podle obr. 6 uděláme na laně smyčku, do které vsuneme metlu v místě, které potřebujeme stáhnout provazem. Pomocník si stoupne na prkno a my otočíme metlu se smyčkou o 180 až 360 směrem nahoru. Pevným provazem ovážeme proutí těsně vedle lana. Postup opakujeme několikrát (obr. 7 a 8). Korunku metly lehce převážeme, abychom dosáhli požadovaného tvaru. Metlu necháme vyschnout, čímž ztratí na hmotnosti. Hůlku k metle 0 asi 2,5 cm seřízneme na jednom konci v délce 5 cm do špice a špicí ji narazíme do vyschlé metly. Věříme, že kutil není vandal. Mít březovou metlu je jedna věc, zničit kus přírody je věc druhá. Jinými slovy, chce to zdravý rozum. SVATOPLUK ZLÁMAL 23

26 do bytu a domu KAMENNÁ PODEZDÍVKA Z estetického hlediska se podezdívce zhotovené z kamene nic nevyrovná. Působí svojí přirozeností a velice dobře se doplňuje s libovolným druhem omítek. Má neomezenou životnost, na druhé straně však je prakticky neopravitelná a je také mnohem pracnější, než jiné druhy podezdívek. Tento článek uvádí postupy vhodné pro amatéry; umožňují zachovat vysoký estetický účinek při celkovém snížení pracnosti. Podezdívku můžeme stavět buď z lomového kamene nebo upraveného. Při stavbě podezdívky z lomového kamene jednotlivé kameny jen nepatrně upravujeme zednickou paličkou. Vlastní zdění je však velmi pracné, spotřebuje se velké množství malty a vznikne podezdívka, jejíž pevnost pro chaty a rodinné domky je z větší části nevyužita. Proto se článek zabývá jen podezdívkami z upraveného kamene jde vlastně o kamenný obklad, nebo můžeme také říci, že jde o ztracené" kamenné bednění, které se staví zároveň s rubovou betonovou částí podezdívky. Jako upraveného kamene se většinou používá žuly, rozdělené na kameny tloušťky 8 až 12 cm. Jsou-li nepravidelného tvaru, nazývají se divočina", kameny obdélníkového tvaru jsou tzv. haklíky. Dělení kamene vyžaduje velkou zkušenost a proto je lépe koupit kámen už upravený. ZDĚNÍ Z HAKLÍKŮ Haklíky se zdí na nepravidelnou spáru šíře 2 až 2,5 cm. Kameny se rozloží na zem a pak celá rodina chodí a hledá kámen přesně na míru. Zpočátku jde práce relativně rychle, ale brzo je skládka přebrána, spáry se zvětšují či zmenšují a z estetického hlediska jde kvalita rychle dolů. Zde existuje pouze jedno východisko modulový systém. Kameny se zhotovují pouze v násobcích šíře spáry, např. 2,5 cm, tj. 5 7, ,5 centimetrů. Kameny ukládáme na zem odděleně do skupin podle jedné míry, třeba užší strany. Po tomto prvním roztřídění následuje druhé, kdy se jednotlivé skupiny třídí podle druhého rozměru. V každé skupině se ještě zvlášť ukládají rohové kameny s dvěma navzájem kolmo opracovanými stranami. Tento způsob roztřídění je velice rychlý a minimálně desetkrát zrychluje výběr vhodného kamene. Zdí se na cementovou maltu s přídavkem vápna (aby nepraskala), velice hustou, která se přesně nadávkuje pod kámen s minimem prohnětení, jinak malta začne být tvárná a kámen plave". V menší míře si pomůžeme podložením kamene dřevěnými podložkami. Přeteklou maltu po zavadnutí (nejpozději do čtyř hodin) vyškrábeme do hloubky 1,5 až 2 cm. Úzkostlivě dodržujeme čistotu kamene, protože dodatečné čištění kyselinou solnou je velice pracné. Znečištěný kámen očistíme kartáčem s minimem vody. Upravený kámen se vyznačuje tím, že všechny lícní hrany jsou v jedné rovině a jen krásné břicho" uprostřed je přesahuje. Zdí se do dvou šňůr asi 50 cm nad sebou (obr. 1). Kámen se shora usadí tak, že všechny čtyři rohy jsou v jedné rovině se šňůrami a přitom sousední rohy. resp. hrany jednotlivých kamenů musí lícovat. Svislá spára má být nejvýše přes dva kameny. Vodorovnost, popř. svislost každého kamene kontrolujeme vodováhou. I nepatrné odchylky působí rušivě. Začínáme od otvorů a od rohů. Uchycení šňůr je nejlepší dřevěnými hranoly podle obr. 1 tak, že vnitřní roh se dotýká žádaného rohu zdi. To je jediný způsob, kdy nepřekáží břicho kamenů. Na asfaltové izolaci vyryjeme kříž označující žádaný roh podezdívky. Hořákem asfalt nahřejeme a dřevěný hranol do něho přesně na míru zatlačíme. Horní konec hranolu připevníme k vnitřnímu bednění, zdi apod. Tento způsob uchycení šňůr oceníme hlavně v místech, kde je trvale větrno a práce s olovnicí je prakticky nemožná. >, ' < ZDĚNÍ Z DIVOČINY Divočina vyžaduje trochu odlišný způsob, který je o něco náročnější, zato působí přirozeněji třídění kamene je totiž obtížnější, rovněž tak i nalezení kamene na míru. Zde se nedá uplatnit modulový systém, ale pomůžeme si tím, že kámen pouze na hrubo předupravíme a popř. z delší strany ho opracujeme na čisto., Tyto kameny třídíme na zemi do skupin: trojúhelníky, kosodélníky, lichoběžníky, víceúhelníky, haklíky (malé, velké, protáhlé) apod. Vybírání vhodného kamene děláme tak, že k hotové zazděné části zdi přiložíme měděný drát (0 kolem 3 mm), který kleštěmi ohneme do žádaného tvaru kamene včetně některé závazné délky (1, 2 na obr. 2) a po odečtení spáry. Takto ohnutý drát uchytíme do kombinačních kleští a přikládáme na rozložené kameny dané skupiny. Vybraný kámen pak opracujeme na žádaný rozměr a tvar. Stranu 3 (resp. 4 označenou vlnovkou), opracujeme až po předběžném nalezení dalšího kamene tím si i jeho výběr značně usnadníme a podstatně urychlíme. Dokončený kámen se usadí na připravené špalíčky. Nikdy nepřipravujeme více kamenů nad sebou, protože změna polohy dolního kamene o 2 až 3 mm podstatně mění žádaný tvar horního kamene. Pro rohy používáme kamenů velmi blízkých haklíkům; vybrat rohový kámen navazující na dolní kámen obecného tvaru a ještě zachovat vazbu je totiž příliš náročné. Prostor mezi kameny a vnitřní zdí, resp. bedněním je lépe zalévat betonovou směsí až po zatvrdnutí malty kolem kamenů. 24