Enviro-sociální dopady elektronického průmyslu v Číně

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Enviro-sociální dopady elektronického průmyslu v Číně Bakalářská práce Autor: Rudolf Pirkovský Vedoucí práce: Ing. Jiří Schneider, Ph.D. Brno 2015

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Enviro-sociální dopady elektronického průmyslu v Číně zpracoval sám a uvedl jsem veškeré prameny, které byly pro tuto práci použity. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/118 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně dne 22. prosince 2015 Rudolf Pirkovský Podpis:

3 Na tomto místě bych rád poděkoval panu vedoucímu Ing. Jiřímu Schneiderovi, Ph.D. za odborné vedení, ochotu, vstřícnost a poskytnuté rady, které mi během této práce věnoval. Dále chci poděkovat mojí rodině za trpělivost a podporu při psaní mé bakalářské práce.

4 Abstrakt PIRKOVSKÝ, R. Enviro-sociální dopady elektronického průmyslu v Číně. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, Bakalářská práce se zabývá problematikou, jak výroba elektronických zařízení, její vstupní a výstupní výrobní procesy a následná recyklace těchto zařízení mají dopady na jednotlivé složky životního prostředí - ovzduší, půdu a vodní systémy. Práce popisuje, jaké podmínky mají pracovníci při výrobě elektronického průmyslu či jaká je situace v zaměstnávání dětí v elektroprůmyslu v Číně. Z dalších sociálních aspektů se věnuje mechanismům dopadů na zdravotní stav dvou skupin - pracovníků při výrobě a recyklaci e-produktů a obyvatel sídel, dotčených elektroprůmyslem. Práce je postavena na literární rešerši. Použité zdroje představují vědecké články v databázových časopisech, statistické údaje a ročenky a rovněž odborné publikace. Na základě dat z výzkumu jednotlivých autorů je v práci zmapována současná situace v Číně, týkající se nadměrného znečištění a nedodržováním lidských práv vlivem čínského elektronického průmyslu v Číně. Klíčová slova: Elektronický průmysl, Dopady na životní prostředí, Environmentální opatření, Zelené technologie, E-recyklace, Lidská práva, Diskriminace, Dětská práce

5 Abstract PIRKOVSKÝ, R. Environmental and social impacts of the electronics industry in China. Bachelor thesis. Brno: Mendel University in Brno, This Bachelor thesis is discussing issues of how electronic devices production, its input and output production processes and subsequent recycling of those devices have impact on individual components of the environment: air, soil and water systems. The thesis describes workers conditions as well as state of child labour in the context of the electronics industry in China. Regarding other social aspects, the work is concerned about impact on health condition of two groups: workers in production and recycling and residents in areas impacted with the electronics industry. This text is based on literary research. Scientific papers in database journals, statistical data, annuals and expert publications were used as sources for this work. Based on research data of individual authors, the work discusses the current situation in China with respect to excessive pollution and human rights violations due to the Chinese electronics industry. Key words: Electronic industry, Impacts on environment, Environmental measures, Green Technology, E-recycling, Human rights, Discrimination, Child labour

6 Seznam zkratek BSR CIA ECF EEE EU FAO FBIC HDP ICT IFC IISD ILO IMF ITF JAR LCD MZV NTTS OSN PCB PCDD UNEP HDD Bussiness for Social Responsibility Central Intelligence Agency Environment and Conservation Fund Electrical and electronics equipment Evropská Unie Food and Agriculture Organization Fung Bussiness Intelligence Centre Hrubý domácí produkt Information and communication technology International finance corporation International Institute for Sustainable Development International Labour Organization International Monetary fund Industry Technology Facilizator Jihoafrická republika Liguid crystal display Ministerstvo zahraničních věcí New TechniquesTechnologies Statistics Organizace spojených národů Printed circuit board Polychlorované dibenzo-p-dioxiny United Nations Environment Programme Hard disk drive

7 Obsah 1 Úvod Cíl práce Metodika práce Základní charakteristika Číny Geografie Hlavní mezníky vývoje čínské ekonomiky od roku Ekonomika Číny Představení průmyslu v Číně Čínský průmysl obecně Strojírenský průmysl Textilní průmysl Potravinářský průmysl Elektronický průmysl Výrobky e-průmyslu Export a Import elektroprůmyslu v Číně Kvalita čínských elektronických výrobků Problematika životního prostředí a vliv elektronického průmyslu Mechanismy znečištění životního prostředí e-průmyslem v Číně Výroba elektronických zařízení Elektronický odpad v Číně Neformální recyklace e-odpadů Těžké kovy a jejich použiti Neefektivní vládní kontrola Dopady elektronického průmyslu na životní prostředí Znečištění ovzduší vlivem elektronického průmyslu Dopady e-průmyslu na znečištění půdy Znečištění vodních systémů vlivem elektronického průmyslu... 54

8 7 Elektronický průmysl a společenské a sociální prostředí Pracovní podmínky dělníků v elektronických čínských továrnách Dětská práce v Číně při výrobě elektronického průmyslu Elektronický průmysl a jeho vliv na zdraví obyvatel Trendy a perspektivy elektronického průmyslu Vývoj technologií Robotizace Environmentální opatření Budoucí výzvy Závěr Zdroje Seznam obrázků a grafů a tabulek Přílohy... 89

9 1 Úvod Postavení Čínské lidové republiky ve světové ekonomice se za posledních několik desetiletí výrazně změnilo. Již delší dobu je možné pozorovat vytrvalý čínský ekonomický růst. V průběhu přechodu od striktně plánované na tržní ekonomiku prošla Čína hlubokými změnami, během kterých se vynořily nové, pro světové obchodníky jedinečné, možnosti spolupráce obchodu a investic. V roce 2002 přeskočila čínská ekonomika japonskou a stala se tak druhou největší na světě za hospodářstvím USA. V dnešní době dohání Čína ekonomiku americkou. Se zvyšujícím se ekonomickým růstem se zvedá také životní úroveň obyvatelstva, což má za následek například zvyšování počtu registrovaných automobilů, nebo zvyšující se poptávku po zboží, zejména elektroniky, která v Číně představuje hlavní položku ekonomiky a průmyslu. Čínský průmysl představuje pramen čínského bohatství, které se začalo rozvíjet na začátku 50. let minulého století. Po zrodu nové Číny v roce 1949 vstoupil čínský průmysl do období všestranné obnovy a vývoje. Do roku 1978 před odstartováním reforem a otevíráním se světu byl v Číně již zformován poměrně ucelený průmyslový systém. Tradiční průmysl, chemický i elektronický, zaznamenal znatelný rozvoj. Průlomového pokroku dosáhl jaderný a kosmonautický průmysl, jakožto výrobní odvětví s moderní a špičkovou technikou. Mezi hlavní průmyslové sektory Číny patří elektronický průmysl. Země se díky němu stala světovou velmocí, která vyprodukuje každý rok obrovské množství elektroniky, zejména mobilních telefonů a jejich příslušenství. Počet čínských uživatelů mobilních telefonů, kteří jsou jejich největším spotřebitelem na světě, se neustále zvyšuje. Čínské inovace v oblasti mobilních her, komunikace, elektronického obchodování, nákupního softwaru a souvisejících služeb mají obrovský potenciál pro zvýšení konkurenceschopnosti této země a rovněž mohou vést ke vzniku nových odvětví v oblasti mobilních technologií. 9

10 Rapidní zvýšení počtu produktů elektronického průmyslu má také za následek zhoršení a exploataci životního prostředí. Většina čínských firem, zaměřujících se na elektroniku, se snaží zvýšit svůj zisk a dosáhnout velkých výnosů, ale už se dále nezajímají o životní prostředí. Čínská průmyslová výroba nebere na přírodu prakticky žádné ohledy. Čína patří mezi země, společně s USA, Indií a Ruskem, které nejvíce znečišťují životní prostředí. Řadí se také k zemím, které nepodepsaly Kjótský protokol. Mezi největší ekologické problémy spojené s výrobou elektrotechniky patří např. zvýšená produkce smogu. Nejvíce postižená oblast je Pao-Tchou, kde Čínské ministerstvo životního prostředí naměřilo největší znečištění zaviněné smogem. Jako další problém bychom neměli opomenout intoxikaci půd, řek a zdrojů pitné vody, kam se vypouští kapalný odpad, který má za následek rapidní znečištění a též negativní vliv na zdraví pracovníků továren a obyvatel měst. Elektroprůmysl vypustí ročně víc než dvacet milionů tun znečištěné vody. I přes snahy Pekingu kontrolovat znečištění životního prostředí, se situace v zemi zhoršuje. Jen za rok 2008 se škody na čínských ekosystémech odhadují na tři a půl bilionu korun. Čína má na ochranu životního prostředí nařízené zákony pro jeho ochranu, nicméně místní vlády je neumějí anebo nechtějí prosadit. Nařízení Pekingu ignorují, aby udržely růst HDP jako ukazatele schopností místních činitelů. Vliv nadměrné výroby elektrozařízení a s tím spojená vysoká poptávka po čínských produktech má také silný dopad na samotné zaměstnance v podniku, neboť při výrobě e-zařízení nemají ochranné pomůcky a dostávají se do styku s nebezpečnými látkami, které způsobují zhoršení jejich zdravotního stavu. Mezi další problémy zaměstnanců v továrnách se řadí vyplácení nízkých mezd, neplacené přesčasy, diskriminace těhotných žen a dětská práce. Za čínským ekonomickým růstem se skrývají negativní dopady na environmentální i sociální oblast. Pokud bude chtít čínská vláda udržet rozvoj a stabilní růst v Číně, bude muset apelovat na podniky, aby dodržovaly normy pro ochranu životního prostředí a lidská práva. 10

11 2 Cíl práce Cílem mé bakalářské práce je posoudit a na základě analýzy literárních zdrojů vyhodnotit environmentální a sociální dopady elektronického průmyslu v Číně. Prvním dílčím cílem je popis jednotlivých příčin znečištění životního prostředí v Číně způsobených elektroprůmyslem elektroodpad, recyklace, těžba a využití kovů vzácných zemin. Následující kapitola má za cíl popsat znečištění životních složek (ovzduší, půda, voda) těmito vyjmenovanými příčinami a zobrazit jejich následné dopady. Druhým dílčím cílem je problematika sociálního prostředí zaměřená na elektroprůmysl. V této části bude zobrazen popis jednotlivých mechanismů a následných dopadů pracovní podmínky zaměstnanců, dětská práce a zdravotní stav. V závěrečné části se práce zabývá perspektivami elektronického průmyslu a popisu environmentálních opatření a budoucích výzev pro Čínu. 11

12 3 Metodika práce Bakalářská práce je zpracována formou literární rešerše. Práce byla zaměřena na dva aspekty, které patří na základě autorových poznatků mezi největší problémy v Číně v návaznosti na elektronický průmysl. Zaprvé se jedná o životní prostředí, kdy je hlavním úkolem práce podat vysvětlení, jakým způsobem dochází ke znečištění životního prostředí v Číně vlivem elektronického průmyslu, a proto bylo zapotřebí vytvořit charakteristiku tří základních složek životního prostředí - ovzduší, půd, vodních systémů ve vztahu k poškození elektroprůmyslem. Dalším krokem bylo nutné vymezení příčiny znečištění těchto složek. V těchto kapitolách a subkapitolách autor používá vědecké články z databází vědeckých prací Science direct a Scopus, z nichž byly čerpány výzkumné údaje o dané problematice. Autor dále popisuje, jaký má dopad elektronický průmysl na sociální prostředí v Číně. Druhá část se tak zabývá pracovními podmínkami zaměstnanců při výrobním procesu elektronického průmyslu. S tím souvisí také zaměstnávání a zneužívání pracovní síly nezletilých, zejména pak z venkovských oblastí. Ke konci kapitoly je popsán vliv e- průmyslu na zdravotní stav u dvou skupin, jednak obyvatel postižených oblastí a jednak zaměstnanců pracujících v elektronickém průmyslu. Cílem zmíněné kapitoly je podat vysvětlení, jak znečištění životního prostředí a nedovolené pracovní postupy ovlivňují zdravotní stav obyvatel. V této části jsou použity knižní zdroje, doplněné internetovými vědecko-odbornými články a periodiky, které poskytují vysvětlení aktuálního stavu. Na závěr je předložen přehled zkoumané problematiky, kde jsou popsána nejdůležitější fakta, která autor bakalářské práce během jejího zpracování vyzkoumal a následně zanalyzoval. Bakalářská práce je také doplněna o autorovo subjektivní zhodnocení, které získal na základě nastudování a zpracování odborných informací. Použité zdroje: K vypracování bakalářské práce jsou použity knižní a internetové zdroje, které slouží pro uvedení čtenáře do dané problematiky. 12

13 V případě elektronických článků a novin bylo čerpáno především z anglicky psaných zdrojů, a to z důvodu jazykové bariéry a určité neobjektivnosti části čínských médií. Ta, ačkoli to čínská vláda striktně popírá, jsou častým objektem její kontroly. I přesto však autor použil data ze zdrojů China statistical yearbook 2014, China national Bureau of statistics 2014, které posloužily především k vytvoření grafového znázornění. Autor v maximální možné míře využíval nejaktuálnějších informačních zdrojů. Ty však nebyly v některých případech dohádatelné a proto bylo pro ilustraci (pokud to bylo vzhledem k dynamice změn relevantní) použito i z údajů za rok

14 4 Základní charakteristika Číny Oficiální název Číny je Čínská lidová republika (ČLR). Tato země je nejlidnatějším státem světa. Ke dni zde žilo 1,368 miliard obyvatel, tedy téměř 19 % veškeré světové populace. Velmi rychle rostoucí ekonomika, industrializace, vojenská síla i progresivní diplomacie jsou hlavními motory růstu nové čínské supervelmoci. Staré Číně lidstvo vděčí za mnohé vynálezy, jakými jsou inkoust, papír, hedvábí, střelný prach či porcelán (Library of congress, 2006). 4.1 Geografie Čína je čtvrtou největší zemí světa, hned po Rusku, Kanadě a USA. Patří z fyzickogeografického hlediska mezi velice rozmanité země. Na jejím území je možné najít přírodní unikáty, jako je např. nejvyšší hora světa Mt. Everest (Horálek, 2013). Nachází se ve východní Asii a sousedí se 14 státy. Jsou jimi Indie, Pákistán, Afghánistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán, Kazachstán, Mongolsko, Rusko, Severní Korea, Vietnam, Laos, Myanmar, Bhútán a Nepál. Japonsko od Číny odděluje Žluté moře, směrem k jihu pak pobřeží omývají vody Východočínského a Jihočínského moře. Rozloha Číny je přes 9,5 milionů km 2 (CIA, 2015). Podle MZV (2015) je země rozdělena na 22 provincií (Anhui, Furan, Gansu, Guandong, Guizhou, Hainan, Hebei, Heilongjiang, Henan, Hubei, Hunan, Jiangsu, Jiangxi, Jilin, Liaoning, Shaanxi Shandong, Shanxi, Sichuan, Quinghai, Yunnan, Zhejiang a pět autonomních oblastí (Tibet) a 4 municipality. Součástí ČLR jsou také dvě zvláštní administrativní oblasti (Hong Kong a Macao) s vlastními vládami, právními systémy a ústavními dokumenty. V otázkách zahraniční politiky a obrany však podléhají ústřední vládě. ČLR formálně pokládá za svou provincii i nezávisle spravovaný ostrov Taiwan (Tchaj-wan), proto je oficiálně uváděný počet provincií

15 Obr. 1: Administrativní mapa Číny - provincie Zdroj: Wingstravel.cz 4.2 Hlavní mezníky vývoje čínské ekonomiky od roku 1949 Po vítězství nad Kuomintangem (Čínskou lidovou stranou) v roce 1949 Čína přijala komunistický režim, který zde v upravené formě funguje dodnes. Poté, co komunisté zvítězili, začali prosazovat svoje názory na hospodářství do ekonomické praxe. Vůdce komunistické strany Mao Ce-Tung byl zastáncem centrálního plánování a soběstačnosti. Hlavním cílem komunistů bylo po roce 1949 zajištění pořádku ve městech, přísun potravin do měst a zejména mobilizace úspor pro rozvoj průmyslu, těžkého a lehkého (Pletcher, 2011). Po roce 1952 se celkový charakter systému změnil a Čína se přikláněla k sovětskému systému plánování. Důsledkem toho vznikly pětileté plány. Podle nich se uskutečňoval ekonomický rozvoj Číny a položil také jeho pevné základy. První plán na zlepšení ekonomické situace byl od roku , kde došlo k plošnému znárodňování a konfiskací majetku. Byl zaveden plánovací systém, který byl kopií sovětského systému (Liew, 1997). Jednalo se o uvolnění prostředků pro industrializaci, která byla pro růst čínské ekonomiky důležitá. Na první pětiletku měla navázat druhá, ale k tomu již nedošlo. V tomto období, v letech 1957 až 1962, začalo docházet k neshodám. Mao Ce-Tung kritizoval Chruščovovu politiku odhalení kultu osobnosti Stalina a uvolnění vztahů se západem (Michal, 1994). Mao Ce-Tung věřil, že k ekonomickému vývoji dochází ve vlnách. Proto vyhlásil politiku tzv. velkého skoku, který měl Čínu přivést 15

16 rovnou na úroveň vyspělosti západních ekonomik. Velký skok byl souborem řady dílčích opatření a experimentů a neexistoval pro něj žádný podrobný plán. Výsledky však byly neuspokojivé (Liščák, 2002). Podle Camerona (1996) v sedmdesátých letech začala nová éra čínské politiky. V roce 1971 vstoupila Čína do OSN a o rok později navázala diplomatické vztahy s Japonskem, v roce 1979 pak se Spojenými státy americkými. Tyto země se později staly importéry čínského průmyslu, především elektronického. Slabým článkem čínské ekonomiky do roku 1978 bylo zemědělství a nevyvážený poměr mezi lehkým a těžkým průmyslem. Podle Michala (1994) v zájmu větší koordinace, optimalizace a vyváženosti čínské ekonomiky byla od roku 1978 přijata celá řada politických rozhodnutí a opatření, kterými došlo k upřednostnění rozvoje lehkého průmyslu, rozšíření dovozu vysoce kvalitního spotřebního zboží, posílení výstavby průmyslových podniků prvovýroby a zaměření pozornosti na rozvoj terciární sféry. Výrazně se zlepšily vzájemné vazby mezi různými průmyslovými odvětvími, podíl těžkého průmyslu na celkové produkci se snížil, zatímco podíl lehkého průmyslu a terciární sféry vzrostl. V dnešní době se těžiště přesunulo do lehkého průmyslu a terciární sféry. Zejména pak příliv zahraničních investic a ochota do Číny investovat měly za následek navýšení podniků zabývající se elektronickým průmyslem a přispěly k jeho rozvoji. Čína dnes v tomto odvětví předehnala všechny konkurenční země (Embassy of the People's Republic of China, 2013). Podle ústavy z roku 1982 je Čínská lidová republika socialistický stát demokratické diktatury lidu vedeného dělnickou třídou, založený na svazku dělníků a rolníků. Vedoucí úlohu má Komunistická strana (KS) Číny. Formálně je oddělena státní moc od vedení KS, země má prezidenta a vládu s premiérem. V praxi je na centrální úrovni výkonná i legislativní moc soustředěná v rukou nevelké skupiny nejvyšších stranických představitelů, kteří kromě členství v Politbyru a v sedmičlenném výboru zastávají i většinu rozhodujících státních funkcí. V roce 1978 byla zavedena čínská politika jednoho dítěte, kvůli narůstajícímu počtu obyvatel (MZV, 2015). V roce 2015 došlo k jejímu zrušení. Důvodem zrušení zákona je stárnutí populace, nedostatek pracovních 16

17 sil a převaha počtu žen nad počtem mužů. Zrušení zákona umožňuje rodinám v Číně mít děti dvě (Eurozprávy.cz, 2015). 4.3 Ekonomika Číny Na konci roku 1970 se ekonomický systém Číny změnil z uzavřeného a centrálně plánovaného systému na systém tržní. Čínská obchodní politika se nadále rozvíjela. Od roku 1985 se čínská vláda rozhodla podporovat rozvoj mechanické a elektrické výroby. V důsledku tohoto kroku přešlo mnoho firem od výroby textilu a obuvi k výrobě domácích spotřebičů. Centrální čínská vláda, která stále méně zasahuje do ekonomiky, zůstává nadále velmi silná a schopná reagovat na krize, což dokazuje injekce 586 miliard USD do domácí ekonomiky v době světové ekonomické krize. Tato skutečnost umožnila udržení ekonomického růstu (Souhrnná teritoriální informace Čína, 2015). Čína vykazuje roční zvyšování hrubého domácího produktu, nicméně dochází ke zpomalování jeho růstu. Je to způsobeno i vysokým podílem šedé ekonomiky, kdy zákony nebo instituce nefungují efektivně (Novák, 2014). Při porovnání HDP v roce 2015 mezi USA a Čínou je důležité zmínit HDP na obyvatele, kdy USA jsou na prvním místě s USD oproti Číně s USD, což prokazuje jednoznačně vyšší životní úroveň (CIA, 2015). Co se týká růstu HDP obou zemí, převyšuje Čína se 7,5 % USA, které představují 2,2 %. Roky 2016 až 2018 ukazují prognózu vývoje HDP. Tab. 1: Vývoj a očekávaný vývoj HDP v Číně v letech Ukazatel Jednotka Měřítko HDP USD bil. 10,3 11,3 12,3 13,1 14,2 HDP na obyvatele USD tisíc 7,5 8,3 8,9 9,4 10,2 HDP jednotka měřítko Čína USD bil. 10,3 11,3 12,3 13,1 14,2 USA USD bil. 17, ,7 19,5 20,5 Zdroj: International Monetary Fund 17

18 Čínská ekonomika a společnost tolerují určité problémy, z nichž některé jsou spojeny přímo se silným ekonomickým vzestupem po roce 1978 a jiné s reformami v obecné rovině. Z hospodářského růstu obecně plyne důsledek v podobě narůstajícího znečištění životního prostředí. Důvodem je jednak závislost na uhlí, ale také skutečnost, že růst vede i ke změnám chování obyvatel např. kola nahrazují mopedy a auta. Vedle problémů spojených se samotným ekonomickým růstem vznikají v čínské společnosti i problémy plynoucí z charakteru hospodářství a politické situace v zemi. Jedním z nich je vznikající rozdíl v hospodářské výkonnosti mezi jednotlivými regiony, který zobrazuje následující mapa (Novák, 2014). Obr. 2: Srovnání HDP v jednotlivých regionech v Číně v roce 2014 Zdroj: China national Bureau of statistics, 2014 Jedněmi z nejrychleji rostoucích oblastí s prosperující ekonomikou jsou regiony Jihovýchodní Asie. V posledních letech v těchto regionech HDP rostl rychleji, než ve zbytku regionů v Číně a každý rok překonaly celkový národní růst HDP. V jihovýchodních a východních regionech se nacházejí podniky, které se specializují na výrobu elektronického průmyslu. Jsou to regiony Guangdong, Fujian, Zhejiang, Jiangsu Shandong, Šanghaj, Liaoning, Peking, Henan, Hubei a Hunan, tedy regiony, kde se HDP pohybuje kolem 200 až 400 miliard USD ročně. Na mapě jsou znázorněny světle 18

19 a tmavě oranžovou barvou. Zejména města Hongkong, Guanzhou, Shenzhen a Shanghai, přispívají k rozvoji regionů jihovýchodní Asie. Průmyslová výroba se ovšem rozvíjí i v severovýchodní Číně, kde se nachází značné množství nerostných surovin. (Jiang, 2014). 5 Představení průmyslu v Číně 5.1 Čínský průmysl obecně Jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, mezník vývoje čínské ekonomiky, rok 1978, položil základy k vzestupu čínského průmyslu. Byly vytvořeny reformy, které se nazývaly Program čtyř modernizací. Jednalo se o reformy zemědělství, průmyslu, vědy a techniky a národní obrany. Autorem byl Čou En-laj, čínský politik a diplomat. Cílem těchto reforem bylo přeměnit ČLR do roku 2000 v ekonomickou a politickou velmoc. Reformy byly zaměřeny na důležitá odvětví průmyslu, jednalo se o rozvoj průmyslu textilního a zpracovatelského (Liščák, 2002). Tento proces byl velmi zdlouhavý, nicméně v dnešní době většina obchodních či hospodářských činností na světě je vysoce závislých právě na čínském průmyslu (Fung, 2015). Jedním z hlavních důvodů, proč patří Čína mezi světové velmoci, je to, že produkuje levné výrobky. Vlivem levné pracovní síly a otevření ekonomiky pro zahraniční investice dokáže Čína proniknout na jakýkoliv specializovaný trh. V dnešní době se majoritní část světové výroby přesunuje do Číny. Pro zahraniční podniky představují investice do Číny snížení nákladů na výrobní faktory a celkovou výrobu. Charakteristika čínského průmyslu je koncentrací výroby do středisek, která jsou vzájemně propojená s dalšími závody. Příkladem takového střediska je pobřežní oblast Pearl River Delta (Quijano, 2014). Velká část průmyslové produkce se exportuje do různých koutů světa, neboť Čína vyrábí letadla, lodě, ale také umělé družice a moderní průmyslová zařízení, elektroniku atd. V poslední době se soustředí na vytváření nových šetrných technologií pro výrobu produktů a bude i nadále prosazovat strategii podpory industrializace pomocí 19

20 informační modernizace a urychlovat rozvoj průmyslu jako hybné síly rozvoje čínské ekonomiky (Fung, 2015). Podíváme-li se na podíl jednotlivých sektorů na čínském HDP dle dat dostupných z roku 2014 na grafu 1, zjistíme, že nejvyšší zastoupení mají služby s podílem 46.6 % a jsou následovány průmyslovým sektorem s podílem 44 % a zemědělstvím s 10 %. Graf 1: Podíl jednotlivých sektorů na HDP v roce 2014 Zemědělství Průmysl Služby 46% 10% 44% Zdroj: Statistics times, 2014 V rámci hospodářského růstu dochází v Číně ke změně koncentrace průmyslové výroby. Rozmístění světového hospodářství je dynamický proces, který vychází z historických událostí a jenž byl provázen neustálými změnami spojených s lokalizací a budováním nových hospodářských objektů. V rozmístění čínského průmyslu hraje velkou roli už od pradávna geografie země. Výroba je soustředěna především do východních a jihovýchodních pobřežních oblastí. Zde je také vysoká koncentrace obyvatelstva. Během dvaceti let došlo k vnitřní migraci, z venkova se přistěhovalo do těchto oblastí přes 140 milionů obyvatel (Vošta, 2010). V průběhu vývoje průmyslu se neustále objevovaly nové druhy výrob i celá průmyslová odvětví. Některá postupně ztrácela na významu, význam jiných výrob naopak rostl a osamostatňovala se (např. elektronický průmysl). Jelikož při sledování průmyslu jako 20

21 celku prakticky nelze postihnout tendence ve vývoji jednotlivých oborů a odvětví, bylo nutné vytvořit klasifikaci průmyslu, která ho člení na menší celky, které mají společné znaky (Blažek, 2011). Podle Blažka (2011) průmysl dělíme na lehký a těžký. Do těžkého průmyslu zahrnujeme strojírenský, elektronický, chemický, hutnický a další. K lehkému průmyslu řadíme textilní a potravinářský. V následujících subkapitolách bude stručně představena situace základních průmyslových odvětví v Číně Strojírenský průmysl Podle EUSME (2011) je v současné době Čína primárním výrobním zdrojem pro okolní státy, tvoří 35 % z celkové světové produkce. Mnoho zástupců čínských společností, většinou státních, jsou na cestách po světě, aby usilovali o spolupráci nebo získání společností s technologiemi, které potřebují k dalšímu rozvoji. Komunální techniky výroby založené na znalostech, inovacích a vysoce kvalitních výrobcích tvoří základ, na kterém Čína může dále rozvíjet některé ze svých klíčových odvětví. Čínský strojírenský průmysl poskytuje kompletní sady velkých moderních vybavení včetně energetických zařízení, jako jsou například velké plynové turbíny pro jaderné elektrárny, dále se podílí na výrobě automobilů, pracovních strojů pro textilní průmysl, petrochemických zařízení pro výrobu hnojiv, elektromechanických součástek a dalších zařízení pro ostatní odvětví v Číně (Eloot, Huang, 2013). Většina hlavních průmyslových odvětví je umístěna podél východních pobřeží Číny. Mezi nejznámější patří Jiangsu, Guangdong, Shanghai, Shandong a Liaoning. Tyto oblasti patří mezi nejlépe prosperující provincie a to i z hlediska počtu podniků a průmyslové přidané hodnoty a zisku. 21

22 mld./usd Graf 2: Regionální struktura strojírenství ve vybraných regionech Číny, výstupní hodnota Zdroj: EUSME, Textilní průmysl Číňané byli již v dávné minulosti schopni vyrábět hedvábí (Tusiad, 2013). Čína vyvinula pokročilé technologie v oblasti tohoto průmyslu a navázala silné obchodní vazby se vzdálenými zeměmi prostřednictvím hedvábné stezky. Pozoruhodné postavení Číny trvalo až do devatenáctého století, kdy průmyslová revoluce zaznamenala velký boom i v Evropě. V posledních desetiletích Čína opět převzala textilní moc a stala se tak nejvýznamnější zemí v textilním průmyslu. V důsledku toho se v Číně mnohonásobně rozšířila výroba, jak pro domácí spotřebu, tak i pro vývoz do okolních států. V roce 2015 se Čína snaží obnovit hedvábnou stezku, cílem je propojení evropských a asijských trhů a rozvinutí infrastruktury (Kalabus, 2015). Základ prvenství v textilním průmyslu spočívá v levné pracovní síle, masivnímu přílivu zahraničních investic a technologických postupech. Číně nicméně hrozí zpomalení textilního průmyslu a to z hlediska zvýšení mzdy zaměstnanců a směnného kurzu, který by mohl výrazně snížit konkurenceschopnost čínských výrobků v zahraničí. Mezi další alternativní rizika patří také vládní přísuny peněz a podpory high technologií a technologických parků. Tento aspekt souvisí také s úbytkem pracovníků v textilním průmyslu (Biselli, 2009). 22

23 5.1.3 Potravinářský průmysl Čína je také jedním z největších zemědělských výrobců a je soběstačná v pěstování řady základních strategických plodin, které představují potravinové zdroje. Základem potravinového průmyslu je bezpečnost potravin a zajištění sociální stability. Čínská vláda podporuje i čínskou samovýrobu potravin. Mezi klíčové komodity řadíme pšenici, cukr a kukuřici, dále se jedná o tradiční pěstování rýže, zrn a chov hospodářských zvířat. Růst produktivity se v posledních letech prudce zpomalil a to z několika důvodů, je to například znečištění (ovzduší, půda, voda) a městské zásahy. Všechny tyto faktory vedly k vyšší inflaci cen potravin a nárůstu jejich dovozu (Vant, 2014). V potravinářském sektoru budou potraviny a nápoje navyšovat příjmy o více než 10 %. Při zrušení politiky jednoho dítěte a možnosti mít děti dvě, se předpokládá nárůst spotřeby potravy. Očekává se, že do roku 2016 bude prodej potravin v Číně představovat více než 2,8 miliard USD a meziroční tempo růstu zůstane na 13 % (Bennett, 2013). 5.2 Elektronický průmysl Podle Kumara (2015) je čínská elektronika nejúspěšnějším průmyslovým odvětvím v Číně. Tato země se stala největším světovým výrobcem v oblasti elektrotechniky, kde nejvíce vyráběnými produkty jsou mobilní telefony, televizory, počítače a jejich komponenty, elektronické příslušenství apod. Také má nyní velmi vyspělý polovodičový průmysl. Polovodiče se používají při výrobě elektronických produktů, obsahují polokovový prvek - křemík, který je nejvíce využívaným materiálem k jejich výrobě v současné mikroelektronice. Jedná se o tištěné spoje, spojovací desky, integrované obvody a podobně. Rozvoj tohoto průmyslu přímo souvisí i s tzv. hlavním úkolem Číny předehnat USA ve vesmírném průmyslu. Rostoucí ekonomika a zahraniční investice firem poskytují ideální podmínky pro rozvoj tohoto průmyslu a vývoj nových technologií (Pecht, 2007). 23

24 Elektronický průmysl prošel během své historie několika reformami, které zaručovaly zvýšení kvality produktů a přispěly k rozvoji tohoto nového fenoménu mezi průmysly. Reformy, týkající se zlepšení a zkvalitnění elektronického průmyslu, probíhaly v roce 1985, kdy bylo zřízeno Ministerstvo elektronického průmyslu a vznikly nové strategie a postupy (Mays, 2013). Podle Mayse (2013) spočívala strategie rozvoje elektronického průmyslu v šesti bodech: zlepšení elektronické aplikace, nové programy a mikropočítače, pomocí cizí technologie prosazovat nové technologie v Číně, zapojení čínských podniků se zahraničními firmami, vytvořit dodavatelský řetězec elektronických produktů zařízení na finální výrobky, kvalita nadměrné výroby a rozsáhlé integrované obvody, koordinace vývoje elektroniky, komunikace a telekomunikačního průmyslu, návrh systému na přidělování centrálního financování prostřednictvím konkurenčních nabídek (vliv zahraničního kapitálu). Výše uvedené reformy položily základ pro rozvoj elektronického průmyslu, byly součástí v pořadí už šestého pětiletého plánu, kde byl kladen důraz na jeho rozvoj a pokračující trend rozvoje elektronických podniků. Tyto podniky byly v tzv. procesu učení, snažily se být soběstačnými a vyráběly si svoji vlastní technologii i za cenu vysokých nákladů. V letech 1986 až 1990 došlo ke zrychlení výroby a Čína si uvědomovala důležitost tohoto průmyslu, začala prosazovat inovace a rozvíjet nové technologie, které by zefektivnily elektronický průmysl. Výroba se zaměřila především na integrované obvody, počítačové systémy, softwary, a vývoj komunikace (Ju, 1978). Zde je důležité zmínit, že Čína se zaměřovala nejen na hotové výrobky, ale i na meziprodukty. Celkový vývoz se pohyboval kolem 10,5 miliard USD. V rozmezí let 1991 až 1995 dosáhla hodnota vývozu elektronického průmyslu 16,5 miliard USD a došlo tak ke zvýšení oproti předešlému období. Čína se stala v těchto letech největším výrobcem produktů, především barevných televizorů, rádií, audio kazetových 24

25 magnetofonů, i výrobcem elektronických součástek. Zdokonalení vědeckých programů a výzkumů technologií vedlo k významnému pokroku v oblasti mikropočítačů (Pecht, 1999). Čínská vláda přidělila 110 milionů USD na podporu projektů elektroprůmyslu a tím tak od roku 2000 do roku 2010 upevňovala svoje postavení e-průmyslu. Základem bylo vytvoření spolehlivého dodavatelského řetězce s nadnárodními korporacemi a společnostmi, které zaručovaly zisk. Došlo k vysokému vývoji spotřebních zařízení, zejména počítačů, mobilním telefonů, neboli dnešního nového názvu smartphonů a rozvoji polovodičového průmyslu. V dnešní době patří elektronický průmysl mezi hlavní pilíř čínské ekonomiky a podílí se i na rozvoji ostatních odvětví (Kumar, 2015). Podle ILO 2014, se zejména jihovýchodní region Číny stal důležitým místem pro výrobu elektronických produktů a jejich finálních verzí. Mezi hlavní provincie, kde se vyrábí elektronický průmysl, patří: Anhui, Fujian, Guangdong, Hebei, Henan, Hubei, Hunan, Jiangsu, Peking, Shandong, Shanghai, Sichuan, Tianjin a Zhejiang. Na obrázku 3 je znázorněna administrativní mapa Číny a významné elektronické podniky v Číně. Tato země už ve 20. století směřovala výrobu průmyslu především do jihovýchodních oblastí. Jak je zmíněno výše v kapitole - čínský průmysl, důvodem jsou podmínky, které umožnily rozvoj tohoto průmyslu. Jedná se především o vysokou koncentraci obyvatelstva, levné pracovní síly a strategické pozice. Koncentrace podniků se nachází v přímořských oblastech kvůli výhodné logistice, neboť výrobky se přesunují na lodě, odkud jsou odvážené do cílových zemí, jako jsou Hongkong, USA, Japonsko, Jižní Korea a podobně (FBIC, 2013). Oblast Delta Pearl River je nejvíce orientovaná na export informačních a komunikačních technologií. V této oblasti se nachází provincie Guangdong, s podílem výnosu výroby ICT 32 %. Guangdong je dominantní demontáži elektronických zařízení a rozsáhlými smluvními výrobními smlouvami s Taiwanem a Hongkongem. Mezi další významné provincie v oblasti ICT patří Jiangsu (23 %), Shandong (7 %), Shanghai (10,2 %) atd. (Evermann, 2014). 25

26 Obr. 3: Rozmístění elektronických podniků v Číně v roce 2012 Zdroj: ( Chinahighlights), Vlastní úprava Výrobky e-průmyslu Elektronické firmy se specializují na výrobu počítačů, mobilních telefonů, LCD televizorů, notebooků, monitorů, bílé elektroniky apod. tyto všechny produkty řadíme do skupiny spotřební elektroniky. Z hlediska průmyslové výroby se řadí mezi finální produkty. Mezi nejznámější čínské značky patří Lenovo, Xiaomi, Huawei, Ningbo Bird, ZTE, Oppa, Xiaomi a další. Tyto značky získaly obrovský podíl na trhu zejména společně s osobními počítači a mobilními telefony. V roce 2011 svojí produkcí Čína předstihla Spojené státy americké a stala se největším trhem spotřební elektroniky a jejích komponentů. Mezi úspěšné zahraniční společnosti, sídlící v Číně, patří Samsung, LG, Sony, Panasonic, Apple, Foxconn a další (ILO, 2014). Nejvíce výrobních závodů v Číně vlastní společnost Foxconn, konkrétně 28 výrobních závodů. Každý výrobní závod se specializuje na jinou výrobu. Příkladem práce uvádí koncentraci výroby Ipadů v Chengdu a výrobu Iphonů v Zhengzhou. Tato společnost má pobočky ve většině zemí a celkově zaměstnává 1,3 milionu zaměstnanců. Společnost Foxconn působí také v České republice v Kutné Hoře (Evermann, 2014). 26

27 mld.usd Graf 3: Produkce prodaných ks. spotřební elektroniky v Číně v roce ,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0, Zdroj: China statistical yearbook, 2014 Celková domácí poptávka na trhu po spotřební elektronice v roce 2013 poklesla. Důvodem bylo zastavení vládních dotací na tyto produkty, neboť důvěra samotných obyvatel Číny v tyto výrobky nenaplnila vládní očekávání. Z grafu 3 je patrné, že nejméně se vyrábí tzv. bílá elektronika. Do této skupiny řadíme produkty zařízení domácností typu praček, ledniček a klimatizací (Kumar, 2015). V budoucnu se očekává zvýšení čínské vnitřní poptávky po těchto produktech vlivem zvýšení mezd obyvatel ve městech a četnějšího zakládání rodin tento trend také úzce souvisí se zrušením politiky jednoho dítěte. Naopak pokles poptávky je patrný po produktech jako jsou digitální fotoaparáty a kamery a předpokládá se, že do roku 2017 dojde k jeho poklesu a zároveň i poklesu produkce o 75 %. Všechny tyto produkty jsou v dnešní době součástí chytrých telefonů, neboli smartphonů (Liu, 2014). Telefony představují největší produkci spotřební elektroniky. Za rok 2013 se jich vyrobilo 1,6 miliard kusů, čtvrtletně jich vyrobí zahraniční podniky okolo 490 milionů kusů. V Číně se proto firmy specializují zejména na jejich výrobu, která je způsobena vysokou domácí a zahraniční poptávkou (The mobile economy, 2015). 27

28 Spotřební elektronika je dlouhodobě jedním z nejrychleji rostoucích spotřebitelských sektorů na celém světě. I v Číně tento trend bude nadále pokračovat, nicméně poptávka po produktech se mírně sníží. V roce 2015 růst poptávky dosahuje 13 % a předpovídá se, že tento růst se v letech 2016 až 2017 zpomalí na 12,5 % (Cheng, 2015). Čína je také největším výrobcem ICT produktů. ICT je označení pro informační a komunikační technologie (Peng, 2014). Tato široce používaná zkratka zahrnuje veškeré technologie používané pro komunikaci a práci s informacemi. Dalším důležitým produktem elektroprůmyslu jsou samotné komponenty. Komponenty jsou díly, které jsou používané při výrobním procesu finálních produktů. To zahrnuje položky, jako jsou kabely, pevné disky, desky plošných spojů a podobně. Komponenty se skládají z různých materiálů včetně minerálů, plastů, polokovů, kovů a jiných. Závěrečná výrobní fáze spočívá ve zpracovatelské činnosti, při které se pomocí montáže sestavují komponenty do podoby hotových výrobků. Finální produkty jsou potom směřovány k poptávajícím (Kumar, 2015). Nejdůležitější komponentou elektroprůmyslu jsou polovodiče. Z grafu 4 je patrné, že Čína je jejich největší světový producent. Představuje 56 % (171 miliard USD z celkové produkce 336 miliard USD) v roce Polovodičový průmysl v Číně je založen na vysoké poptávce ve světě, především Hongkong, USA, Korea, Nizozemsko, Německo atd. Podle prognóz by měl čínský trh každoročně růst o 10 %, to znamená, že v roce 2016 by měla produkce dosahovat 203 miliard USD. Tento výsledek je způsoben neustálým technologickým pokrokem (PWC, 2015). Polovodičové součástky jsou obsaženy ve všech finálních výrobcích, které Čína vyváží do zahraničí, nebo vyrábí pro domácí trh. Nicméně domácí produkce těchto meziproduktů je velmi slabá, protože většina z nich je vyráběná zahraničními společnostmi, které usilují o zisk prostřednictvím vývozu. Čínská vláda si uvědomovala slabost domácího trhu, a proto představila ambiciózní plán, jak posílit domácí trh. Začala se orientovat na výrobu integrovaných obvodů a cílem bylo zřídit špičkové 28

29 % světové odvětví polovodičů ve všech oblastech integrovaných obvodů se zaměřením na dodavatelský řetězec (Grabbi, Blouin, 2015). Hlavní globální polovodičové společnosti dominují na čínském trhu i nadále. Mezi čtrnáct významných společností zabývajících se elektronickými součástkami patřili nejlepší dodavatelé na čínském trhu za posledních deset let, jimiž jsou například Intel, Samsung, Toshiba, SK Hynix, ST aj. (PWC, 2015). 60 Graf 4: Produkce polovodičového průmyslu ve světě v roce Čína Japonsko USA Evropa Zbytek světa Zdroj: PWC, 2014 Růst v Číně je poháněn zvýšením tuzemské výroby a spotřeby elektronických zařízení, stejně jako spotřební elektronikou určenou na vývoz. Polovodiče se používají nejen na výrobu hotových elektronických zařízení, ale také k výrobě automobilů, lékařských a zdravotnických zařízení. Předpokládá se, že růst produkce zůstane i nadále dvouciferný. Čínská vláda zahájila iniciativu v podobě investování až 150 miliard USD do vnitrostátního polovodičového průmyslu (PWC, 2015). Celosvětový polovodičový průmysl se též zvyšuje, například v Jižní Koreji společnost Samsung zakládá továrny, které se budou specializovat na výrobu čipů a mikročipů. V roce 2014 se celosvětový polovodičový průmysl zvýšil na 9,8 %. Čínský trh zaznamenal rekordních 56,6 %, a celková spotřeba vzrostla o 19 % (Peng, 2014). V posledních letech roste v Číně též optoelektronický průmysl, ročně v průměru asi o 20 %. Výroba optoelektronického průmyslu zahrnuje Led diody, úsporné kompaktní 29

30 zářivky, laserové systémy a podobně. Jen pro představu, v roce 2006 činil objem produkce více než 14 miliard USD a v roce 2010 přes 45 miliard USD. Optoelektronický průmysl má řadu využití, například laserové systémy se používají ve zdravotnictví, v armádě a v dalších odvětvích. Hlavní část čínského optoelektronického průmyslu je soustředěna do oblasti okolo jihočínského města Šen-Čen, které je považováno za centrum průmyslu špičkových technologií v Číně. V Šen-Čenu je soustředěna také převážná část čínské produkce velkoplošných plochých displejů LCD (60 %) a laserových systémů (80 %) za přímé účasti renomovaných firem (Olympus, Ricoh, Sanyo, Lucent, Alcatel, Huawei atd.), (Fang, 2009). Dílčí produkty e-průmyslu Komponenty (polovodiče) a materiály (kovy vzácných zemin) elektronického průmyslu zahrnují širokou škálu odvětví, mezi které řadíme automobilový, strojírenský, vojenský, kosmický průmysl atd. Zejména výroba elektronických zařízení se využívá v čínské armádě, kde je kladen důraz na kvalitu, a preciznost, na rozdíl od spotřební elektroniky určené pro veřejnost (Kumar, 2015). Polovodičové součástky se používají ve výrobě automobilů, zejména elektromobilů. V armádě se elektronické výrobky používají pro vojenské raketové systémy, výrobu optických, vysokofrekvenčních, laserových zbraní a pro informační systémy. Elektronika se používá také ve zdravotnictví, například k výrobě přístrojů pro rentgen, EKG (elektrokardiogram) a podobně (Grabbi, 2015) Export a Import elektroprůmyslu v Číně V roce 2012 vývoz Číny reprezentoval 600 miliard USD a dovoz se pohyboval kolem 416 miliard USD. Od roku 2009 vývoz elektronického průmyslu stále roste, nicméně jeho tempo zpomalilo. Z hlediska segmentace výroby elektronického průmyslu Čína vyváží a dováží jak hotové výrobky, tak i meziprodukty. Největší kategorii vývozu elektronických produktů představují finální výrobky (Kumar, 2015). Jak již bylo výše uvedeno, Čína zaostává ve výrobě a kvalitě zdravotnických elektronických přístrojů. Místní společnosti vyrábí tyto přístroje na velmi nízké úrovni, nedostačují jak do počtu, tak i do kvality. Nemají na to prostředky a potřebné 30

31 mld. USD technologie, a stát raději investuje do spotřebních produktů. Vzhledem k okolnostem, které do budoucna hrozí Číně, například zvýšená urbanizace, rostoucí stárnutí populace a vznik nemocí vlivem znečištění životního prostředí, to bude pro Čínu znamenat vysokou poptávku po těchto přístrojích (ILO, 2014). Je potřeba tyto produkty dovážet, příkladem jsou americké společnosti, kterým se na čínském trhu daří v podobě exportu těchto produktů. Od roku 2008 Japonsko dováželo nejvíce výrobků do Číny s podílem 14 %, jeho podíl na dovozu v Číně v roce 2012 poklesl na 10 %. Hlavními dovozci do Číny se tak staly Taiwan 35 %, Jižní Korea 17 % a další. Blíže tato problematika bude vysvětlena u importních a exportních partnerů Číny (Dailytech.com, 2011). Graf 5: Srovnání exportu a importu z pohledu elektronického průmyslu v letech 2009 až Export Import Zdroj: Kumar, 2015 V roce 2014 tvořil vývoz elektronického průmyslu 67 % z celkové hodnoty zásilek. Vzhledem k tomu, že čínská populace má 1,36 miliard obyvatel, vývoz se tak promítá do zhruba dolarů za každou osobu v zemi. Podle grafu 5 následující skupiny exportovaných výrobků představují nejvyšší hodnotu vývozu v čínských globálních dodávkách v průběhu roku 2014 (Workman, 2015). 31

32 mld. USD Graf 6: Vývoz produktů jednotlivých průmyslových odvětví Zdroj: Workman, 2014 Celkový vývoz Číny v roce 2014 z deseti hlavních odvětví činil 2,343 bilionu, což je od roku 2010 nárůst o 48,5 %. Hlavní podíl na čínském dovozu představují elektronické výrobky, které se podílely v přepočtu 571 miliardami USD (Kumar, 2015). Podle grafu Čína nejvíce vyváží a zaměřuje se na výrobu mobilních telefonů a jejich příslušenství. V roce 2014 vývoz telefonů představoval 280 miliard USD. Mezi hlavní elektronické podniky zabývající se výrobou telefonů řadíme například Samsung, ZTE, Xiaomi, Huawei, LG či Lenovo (Liu, 2014). V dnešní době drží prvenství v kvalitě a prodeji mobilních telefonů společnost Samsung. Z grafu je také patrné, že velký podíl na vývozu elektronických zařízení mají také počítače. Do budoucna se předpokládá, že každým rokem bude docházet k navýšení produkce jak mobilních telefonů, tak i počítačů a jejich komponentů (The mobile economy, 2015). 32

33 mld. USD Graf 7: Vývoz jednotlivých elektronických zařízení v roce Mobily, příslušenství Počítače, optické snímače Elektronické integrované obvody Díly do počítače a příslušenství Zařízení s tekutými krystaly, lasery, optické přístroje TV přijímače, monitory, projektory Tiskárny, kopírky Zdroj: China yearbook, 2014, vlastní práce Na grafu 8 budou představeny hlavní exportní a importní partneři Číny v rámci elektronického průmyslu. Graf 8: Importní a exportní partneři Číny, 2014 Import 2014 Export % 3% 5% 5% 7% 2% 35% Taiwan Jižní Kora Japonsko Malaysia USA 4% 4% 4% 3% 3% 3% 3% 38% Hongkong USA Jižní Korea Japonsko Taiwan 7% 15% 17% Německo Filipíny Singapůr Vietnam 8% 9% 21% Nizozemsko Německo Vietnam Indie Thajsko Brazílie Zdroj: UNCOMTRADE, EXIM Bank Analysis, 2014 Čína dováží elektroniku od mnoha obchodních partnerů, včetně Tchaj-wanu, Jižní Koreje, Japonska, Spojených států amerických, Německa a dalších. Import 33

34 elektronických výrobků stále tvoří významnou část dovozu, a to především z důvodu výhodného zdanění obchodu. Menší pokles dovozu, způsobený hospodářskou krizí, byl zaznamenán v roce 2008 a týkal se všech zúčastněných zemí (Workman, 2015). Čína vyváží nejvíce elektroniky do Hongkongu, který je jejím významným partnerem. Vyváží zejména komponenty, které se zpracovávají v Hongkongu a vytvářejí finální výrobky, které se poté exportují do Japonska a Jižní Koreje. Dalším významným partnerem pro Čínu je Taiwan, odkud Čína dováží plasty jako meziprodukt k výrobě mobilních telefonů (Kumar, 2015). Čína je jedním z nejdůležitějších brazilských obchodních partnerů. Po vstupu do BRICS se země jako je Čína Indie, Rusko, JAR a zmiňovaná Brazílie domluvili na společné obchodní politice. Ačkoli většina velkých výrobců elektroniky má své závody v Brazílii, brazilský elektronický průmysl se z velké části skládá z montážní linky na dovážení elektronických součástek z Číny. Dovoz v Brazílii spočívá v následujícím: předtím, než čínská společnost může dodávat jakýkoliv výrobek do Brazílie, musí kontaktovat předmětnou společnost v Brazílii, která bude mít všechny potřebné dovozní licence na čínské produkty (The Brazil business, 2014). Podle Kumara (2015) v 90. letech došlo k přísunu přímých zahraničních investic do Číny, které znamenaly obrovské navýšení vývozu e-produktů. Všechny výrobky jsou vyráběny zahraničními firmami, jako jsou Samsung, LG, Apple, Foxconn a Sony. Je to způsobeno převážně systémem, který je v Číně nastolen. Čína má nedostatek produktů pro domácí trh a proto si dováží elektroniku od svých partnerů, zejména z Hongkongu a Japonska a dalších. V dnešní době trend FDI (Foreign direkt investment) poklesl od roku 2011, kdy FDI se podílel 18 miliony. V roce 2013 došlo k propadu na pouhé 4 miliony. Bylo to způsobeno převážně čínskou politikou, která si začala uvědomovat dopady na životní prostředí a začala vyvíjet silný tlak na zahraniční podniky, které v důsledku rostoucích 34

35 výrobních nákladů a oslabení vývozních trhů, začaly méně vyrábět nebo zcela přemístily výrobu (Yu, 2015) Kvalita čínských elektronických výrobků Podle Diliberta (2014) v sobě kvalita čínských výrobků neskrývá preciznost německé a japonské práce, menší podniky se stále spoléhají na Čínu, protože je to jediný způsob, jak mohou zůstat cenově konkurenceschopné. Čínský výrobek vzhledem k procesu výroby a urychlováním práce je výrobkem nekvalitním. Tuto skutečnost si uvědomujeme již dlouhou dobu, nicméně výrobky z Číny dnes na trhu převažují a často ani není jiná alternativa. Navíc řada výrobků se vyrábí v jedné továrně, na stejné lince a přitom se prodávají za rozdílné ceny, pod jinými značkami. Je rozdíl jen v ceně? Jak se dělá kvalita v čínské továrně? Odpověď na tyto otázky bude nastíněna v této kapitole. Úkolem elektronického průmyslu je produkovat dané výrobky ve velkém množství. Zahraniční a čínské společnosti hledají dodavatelské řetězce, které budou z hlediska rychlosti práce dělníků a ceny za výrobek a komponenty výhodné. Hlavní premisou je, aby čínské výrobky byly levné, na kvalitu se v Číně výrobci bohužel moc neohlížejí. To má za následek, že se mnoho výrobků brzy poškodí a nefunkční elektronické spotřebiče a součástky se vyhazují do elektronického odpadu, který se každým rokem zvyšuje. Jako příklad můžeme uvést výrobce specializující se na baterie do mobilních telefonů, který měsíčně vyhodí desítky tisíc vadných baterií vlivem urychlení výroby a použitím nekvalitního materiálu (Titoma, 2014). Především je třeba říct, že vždy záleží na konkrétním výrobci nebo spíše na tandemu, protože označení výrobce už není tak jednoznačně určené. Na jedné straně máme provozovatele továrny, na druhé straně majitele značky, který zboží vymyslel a bude pod svou značkou prodávat, ačkoliv jej vyrobí provozovatel továrny. Tahle dělba práce je stanovena následovně: zatímco čínská továrna zvládne pružně a hlavně levně dodávat zboží, euroamerické firmy mají zvládnutý marketing, logistiku a hlavně návrh výrobku. Pokud se nechává samotný návrh výrobku na čínské továrně, čínském výrobci, může se 35