REGULACE COFILINU SIGNÁLNÍ DRÁHOU ERK

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Přírodovědecká fakulta Studijní program: Biologie Studijní obor: Molekulární biologie a biochemie organismů Jan Rasl REGULACE COFILINU SIGNÁLNÍ DRÁHOU ERK THE REGULATION OF COFILIN BY THE ERK SIGNALING CASCADE Bakalářská práce Školitel: Ing. Tomáš Vomastek, Ph.D. Praha, 2012

2 Děkuji svému školiteli Ing. Tomáši Vomastkovi, Ph.D. a dále Mgr. Josefu Čáslavskému za cenné rady a trpělivost, kterou mi věnovali při psaní této bakalářské práce. Také děkuji své rodině a přátelům za morální podporu, které se mi dostávalo během celého studia. Prohlašuji, že jsem vypracoval tuto práci sám na základě konzultací se svým školitelem a z níže uvedené literatury. Praha,

3 Obsah 1. Seznam použitých zkratek Abstrakt Abstract Úvod Aktin a aktinový cytoskelet Tvorba aktinových filament Aktin vazebné proteiny Koloběh aktinu v migrující buňce Cofilin a jeho regulace Regulace aktivity cofilinu Fosfatázy cofilinu popis, regulace Kinázy cofilinu (LIMK) popis, regulace Rodina malých Rho-GTPáz Regulace aktivity Rho-GTPáz Efektorové proteiny Rho-GTPáz Signální kaskáda ERK Princip a charakteristika MAPK-kaskád a signální kaskády ERK ERK jako efektorová proteinkináza RSK jako efektorová proteinkináza Vstup signální kaskády ERK do regulace aktivity cofilinu Regulace cofilinu na úrovni proteinů GAP Inhibice funkce proteinu p190-rhogap fosforylací proteinkinázou ERK Inhibice funkce proteinu p190-rhogap změnou exprese proteinů Rnd Popis proteinů Rnd Regulace proteinů Rnd Inhibice funkce proteinu CdGAP Regulace na úrovni proteinů GEF Aktivace proteinu GEF H Regulace proteinů GEF a GAP proteázou calpain Degradace proteinu Tiam1 pomocí proteázy calpain Degradace proteinkinázy FAK pomocí proteázy calpain Regulace na úrovni Rho GTPáz Inhibice Rho GTPázy proteinem p27 Kip Regulace proteinu p27 Kip Regulace na úrovni proteinkináz ROCK, PAK Inhibice proteinkinázy ROCK proteinkinázou Raf Inhibice proteinkinázy ROCK proteinem p21 Cip1/Waf Regulace proteinu p21 Cip1/Waf Snížení exprese proteinkinázy ROCK Regulace proteinkinázy PAK Regulace exprese proteinkinázy LIMK2 a cofilinu Závěr Seznam použité literatury [3]

4 1. Seznam použitých zkratek ADF Actin depolymerizing factor ADP Adenosine dipfosphate ATP Adenosine triphosphate CDK Cyclin-dependent kinase CIN Chronophin CRD Cysteine-rich domain DRF Diaphanous-related formins ECM Extracellular matrix EGF Epidermal growth factor EMT Epithelial-mesenchymal transition ERK Extracellular signal-regulated kinase F-aktin The polymer form of actin FAK Focal adhesion kinase G-aktin The monomer form of actin GAP GTPase activating protein GDI Guanosine nucleotide dissociation inhibitors GDP Guanosine diphosphate GEF Guanine nucleotide exchange factor Grb2 Growth factor receptor-bound protein 2 GTP Guanosine triphosphate JNK c-jun amino-terminal kinases LIMK LIM-kinase MAPK Mitogen activated protein kinase MAPKAPK Mitogen activated protein kinase-activated protein kinase MAPKK Mitogen activated protein kinase kinase MAPKKK Mitogen activated protein kinase kinase kinase MEK MAPK/ERK kinase MK2 Mitogen activated protein kinase-activated protein kinase 2 MNK MAPK-interacting kinase MRCK Myotonic dystrophy kinase related Cdc42 binding mrna messenger RNA (ribonucleic acid) MSK Mitogen and stress activated kinase NGF Nerve growth factor NLK Nemo like kinase PAK p21-activated kinase PDGF Platelet-derived growth factor PH Pleckstrin homology Pi Inorganic phosphate (PO 3-4 ) PI-3K Phosphatidylinositol-3-kinase PTB Phosphotyrosine-binding RBD Ras/Rho binding domain ROCK Rho-associated, coiled-ciol containing protein kinase 1 RSK p90 ribosomal S6 kinase RTK Receptor tyrosine kinase SH2 Src homology 2 SOS Son of sevenless SSH Slingshot TESK Testicular protein kinase TNF-α Tumor necrosis factor α [4]

5 2. Abstrakt Cofilin je malý aktin vazebný protein, který se účastní polymerace a depolymerace aktinových vláken. Cofilin se účastní celé řady buněčných procesů, kde je vyžadována přestavba aktinového cytoskeletu, jako například buněčné dělení a buněčná migrace. V tomto ohledu má buňka řadu vzájemně propojených signálních drah, které umožňují přesnou a také dynamickou regulaci aktivity cofilinu. Jednou z těchto drah je i signální MAP-kinázová kaskáda ERK (extracellular signal-regulated kinase). Ačkoliv dodnes nejsou zcela známé molekulární mechanizmy, kterými signální kaskáda ERK reguluje aktivitu cofilinu, tak se zdá, že signální kaskáda ERK reguluje cofilin hlavně skrze regulaci malých GTPáz rodiny Rho. Signální kaskáda ERK dokáže modulovat činnost Rho GTPáz na mnoha úrovních, od úrovně regulátorů aktivity Rho GTPáz, jako jsou proteiny GAP (GTPase activating protein) a GEF (guanine nucleotide exchange factor), až po úroveň efektorů Rho GTPáz. Signální kaskáda ERK využívá dva základní mechanizmy pro modulaci aktivity těchto signálních drah. První mechanizmus je na transkripční a translační úrovni, kdy signální kaskáda ERK indukuje či reprimuje transkripci a následně i translaci klíčových regulačních proteinů. Druhý mechanizmus je mnohem dynamičtější a odehrává se na úrovni posttranslačních modifikací, a to zejména fosforylací. V této práci jsou shrnuty známé způsoby vstupů signální kaskády ERK do regulace signálních drah rodiny Rho GTPáz a jejich dopad na aktivitu cofilinu. Klíčová slova: aktin, cofilin, rodina Rho-GTPáz, signální kaskáda ERK [5]

6 3. Abstract Cofilin is small ubiquitous actin binding protein, which is required for polymerization and depolymerization of actin fibers. Cofilin is involved in numerous cellular processes where the remodeling of actin cytoskeleton is required, such as cell division and cell migration. In order to precisely and dynamically regulate the cofilin activity, cells utilize large network of interconnected signaling pathways. One of these signaling pathways is the MAP-kinase cascade ERK (extracellular signal-regulated kinase), although the molecular mechanisms by which ERK regulates cofilin activity are not fully understood. Much evidence suggests that ERK controls the cofilin activity mainly through the regulation of Rho family of small GTPases. The ERK signaling cascade can modulates the Rho GTPase pathway signaling components, such as GAPs (GTPase activating proteins), GEFs (guanine nucleotide exchange factors) or Rho GTPases effectors. The ERK signaling cascade utilizes two different mechanisms for the regulation of Rho GTPases signaling pathways. The first mechanism is on transcriptional and translational level, where ERK regulates the transcription and subsequently translation of key regulatory proteins. Second mechanism, which is far more dynamic, occurs at the level of posttranslational modification, especially phosphorylation. This work summarizes known means by which the ERK signaling cascade regulates Rho GTPases and the activity of cofilin. Key words: actin, cofilin, family of Rho-GTPases, signaling cascade ERK [6]

7 4. Úvod Aktin je velice konzervovaný a všudypřítomný protein, esenciální pro všechny buňky eukaryotické říše. Podílí se na mnoha buněčných dějích, jakými jsou například mechanická podpora buněk, dělení buněk, endocytóza a následný pohyb váčků. Ve všech těchto dějích je potřeba, aby byl aktin schopen polymerovat do vyšších struktur a zároveň aby tyto struktury mohly být následně rozrušeny. Z tohoto důvodu je nutné, aby buňka měla ve své výbavě řadu prostředků, které by se podílely na regulaci aktinu a remodelovaly jeho struktury. Jedním z nich je i cofilin, malý aktin vazebný protein. Cofilin je stejně jako aktin rozšířený ve všech eukaryotických buňkách a svou aktivitou řídí polymeraci, fragmentaci a depolymeraci aktinových vláken. Dynamické změny v aktivitě cofilinu a jím zprostředkované změny aktinového cytoskeletu pomáhají buňce vypořádat se s neustále se měnícím prostředím a na tyto změny reagovat odpovídajícím způsobem. Jednou z nejdůležitějších funkcí cofilinu je regulace aktinového cytoskeletu během migrace. Buněčná migrace je mimořádně důležitá pro celou řadu fyziologických buněčných dějů a defekty v jeho regulaci vedou k řadě patologických procesů. V krajním případě mohou být i letální. Regulace cofilinu je primárně doménou rodiny malých Rho GTPáz Rac1, Cdc42 a Rho. Tyto GTPázy slouží jako molekulární přepínače, jejichž aktivita se mění v závislosti na vnějších podnětech. Jedním z důležitých regulátorů, který následně zaznamenává a vyhodnocuje širokou škálu vnějších podnětů a následně moduluje aktivitu Rho GTPáz, je signální dráha ERK. Mutace v genech, které vedou k hyperaktivaci signální kaskády ERK, jsou jedním z nejdůležitějších kroků nádorového procesu. Hyperaktivace signální kaskády ERK vyvolává mimo jiné i změny v aktinovém cytoskeletu a činí buňky více motilní, což také přispívá k tvorbě nádorových metastází s negativním následkem pro mnohobuněčný organismus. Pochopení, jakým způsobem signální kaskáda ERK reguluje signální dráhu Rho, a tím i buněčnou motilitu, by nám umožňovalo porozumět mechanizmu invazivity nádorů a aplikovat tyto poznatky při vývoji protinádorových léčiv. Nicméně poznání tohoto procesu není důležité pouze v souvislosti s nádorovými buňkami. Stejný či podobný mechanizmus je využíván i za nepatologických podmínek a díky tomu může docházet k vývoji jedince, tvorbě nových nervových zakončení, regeneraci tkání a v neposlední řadě také k imunitním odpovědím. Od osmdesátých let minulého století, kdy byly rodiny Rho GTPáz objeveny, vznikla na jejich téma řada publikací, které jsou místy poměrně detailní. Popisují jejich regulaci, [7]

8 biochemickou podstatu jednotlivých kroků a jejich působení na své efektorové proteiny. Stejné tvrzení se dá vznést i na MAPK kaskádu ERK, kde také víme mnohé o regulaci, o jednotlivých krocích přenosu signálu v rámci této kaskády a o jejím působení v buňce. Naopak co je dnes málo probádanou oblastí, je vzájemná komunikace, ovlivňování a případně i spolupráce těchto dvou signálních drah. Stále není objasněno, jakým způsobem je signální kaskáda ERK schopná regulovat funkci rodiny Rho GTPáz, následně cofilinu a tím i modulovat aktinový cytoskelet a buněčnou migraci. Tato práce si klade za cíl popsat základní způsoby regulace aktivity cofilinu signální kaskádou ERK. Detailní pohled je věnován zejména dvěma základním mechanizmům, kterými signální kaskáda ERK reguluje aktivitu cofilinu. První z nich se odehrává na úrovni exprese klíčových regulačních proteinů, zatímco druhý mechanismus je přímý a odehrává se na úrovni posttranslačních modifikací regulačních proteinů, a to zejména na úrovni fosforylace. 5. Aktin a aktinový cytoskelet Aktin, 43 kda veliký protein, je jedním z nejhojnějších proteinů v eukaryotických buňkách a může tvořit až 5% celkových buněčných proteinů. Byl objeven ve 40. letech minulého století, a proto je již poměrně probádaným proteinem. K pochopení funkce aktinu, aktinového cytoskeletu a regulačních mechanizmů mimo jiné přispěly i patogenní organismy, které jej využívají pro vlastní pohyb v rámci hostitelské buňky (Nicholson-Dykstra et al., 2005; Pollard a Cooper, 2009). Aktin se v buňkách nalézá ve dvou základních stavech. Může se vyskytovat ve formě monomeru, pak hovoříme o tzv. G-aktinu, nebo ve formě polymeru, tedy F-aktinu. Všechny aktinové podjednotky jsou ve vlákně uloženy ve stejném směru (tzv. head-to-tail organizace), aktinové vlákno je tedy polární struktura s rozlišitelnými konci. Konec aktinového vlákna, kde dochází přednostně k polymeraci aktinu, je označován jako plus konec (někde také barbed end ). Opačný konec, kde dochází přednostně k disociaci aktinu, označujeme jako mínus konec ( pointed end ) (Nicholson-Dykstra et al., 2005). Aktinová vlákna se mohou dále organizovat a spolu s dalšími proteiny tvořit vyšší struktury (Obr. 1). Aktinová vlákna se vyskytují buď ve formě aktinové sítě, jako je tomu v lamelliopodiu na předním okraji buňky, nebo mohou tvořit nevětvené svazky, jako v případě stresových vláken. Ty pak můžeme ještě rozdělit na dorzální a ventrální stresová vlákna a na transverzální oblouky (Naumanen et al., 2008). Tato organizace aktinového cytoskeletu je charakteristická pro migrující buňku (Obr. 1). [8]

9 Obr. 1: Model migrující buňky. Na modelu jsou znázorněny struktury účastnících se pohybu buňky, na kterých se podílí aktin (Nicholson-Dykstra et al., 2005) Tvorba aktinových filament Aby se aktinový monomer mohl účastnit tvorby aktinových vláken, musí se nalézat v komplexu aktin-atp. Pouze tento komplex může tvořit nové vlákno nebo prodlužovat vlákno již stávající. Po začlenění aktinového monomeru do vlákna dochází během 1-2 sekund k hydrolýze ATP a vzniku komplexu aktin-adp-pi. Tento komplex má ve vlákně prakticky stejné vlastnosti jako komplex ATP-aktin. Po hydrolýze dochází k postupnému uvolňování anorganického fosfátu a snížení stability vlákna. Tento proces probíhá spontánně a řádově pomaleji, s poločasem přibližně 350 sekund. Nicméně buňka může tento proces urychlit za pomoci aktin vazebných proteinů, např. za pomoci cofilinu, a tím snížit stabilitu aktinových vláken (Pollard a Borisy, 2003). K prodlužování aktinových filament dochází rychleji na plus konci vlákna. Tento fakt je dán odlišnými asociačními a disociačními konstantami ATP-aktinu a ADP-aktinu na koncích filamenta. I když na plus konci vlákna dochází k rychlejší disociaci ADP-aktinu, rychlá asociace ATP-aktinu nedovolí ADP-aktinu včas oddisociovat. Na mínus konci dochází k pomalé disociaci jak ATP-aktinu, tak i ADP-aktinu. Tento proces je podmíněn koncentrací ATP-G-aktinu a aktivní regulací buňkou (Pollard a Borisy, 2003; Nicholson-Dykstra et al., 2005). [9]

10 Kritickým bodem tvorby nového vlákna je počátek polymerace. Je to z toho důvodu, že aktinové dimery nebo trimery jsou velice nestabilní, a proto nemůže spontánně aktinové vlákno v buňce vzniknout. Z tohoto důvodu je pro vznik nového vlákna podstatné vytvoření tzv. nukleačního centra, které podporuje vznik vlákna stabilizací aktinových dimerů a trimerů. Následná polymerace či prodlužování vlákna probíhá samovolně a rychle. Samotné aktinové vlákno bez asociovaných proteinů je v buňce velice nestabilní, což může mít, v závislosti na koncentraci ATP-G-akitnu, za následek jeho rychlou degradaci z obou konců. Samotná depolymerace aktinového vlákna je pak podmíněna hydrolýzou ATP a uvolněním anorganického fosfátu (Nicholson-Dykstra et al., 2005; Pollard a Cooper, 2009) Aktin vazebné proteiny Proteiny schopné vázat se k aktinu a regulovat strukturu cytoskeletu můžeme rozdělit do několika skupin proteiny vázající monomerní aktin (Profilin, Thymosin-β4), proteiny zodpovědné za tvorbu nukleačního centra a nukleace aktinu (Arp2/3 komplex, Forminy), proteiny aktivující nukleační centrum (WASP/Scar), proteiny stabilizující aktinová vlákna (Tropomyosin, tzv. capping proteiny) a proteiny zodpovědné za depolymeraci vláken (Cofilin). Aktinové monomery jsou z důvodu regulace v buňce vyvázány na aktin vazebných proteinech. Zatímco Thymosin-β4 vyvazuje aktinové monomery a brání jim začlenění do vlákna, profilin podporuje jejich polymeraci, ale pouze na plus konci vlákna. Profilin také podporuje výměnu ADP za ATP na aktinových monomerech. Začátek polymerace je zprostředkován po aktivaci proteinů WASP/Scar za pomoci Arp2/3 komplexu. Tento komplex svou strukturou mimikuje mínus konec aktinového vlákna, která je klíčová pro podporu polymerace. Po nasednutí na již existující aktinové vlákno iniciuje polymeraci nového vlákna a dává pod úhlem 70 vzniknout novému aktinovému vláknu (Pollard a Cooper, 2009; Watanabe, 2010). Dalšími faktory indukující nukleaci aktinu jsou proteiny z rodiny forminů. Na rozdíl od Arp2/3 komplexu forminy se podílí na tvorbě nevětvených aktinových vláken. Dále svojí přítomností na plus konci vlákna podporují polymeraci aktinu (Zigmond, 2004). K zastavení polymerace aktinu slouží tzv. capping proteiny (např. heterodimerické capping proteiny, gelsolin, Esp8, Aip1), které svou vazbou na plus konec vlákna brání nasedání dalších aktinových monomerů. Tyto proteiny také zároveň stabilizují konec vlákna a brání tak disociaci aktinových podjednotek (Nicholson-Dykstra et al., 2005). [10]

11 Jak již bylo zmíněno, aktinové vlákno samo o sobě není v buňce stabilní a potřebuje mít na sobě navázány proteiny bránící degradačním vlivům. Jedním z nich je i tropomyosin, který je schopný se vázat podél aktinových vláken, poskytovat jim vyšší mechanickou odolnost a ochranu proti štěpení cofilinem. Vazba tropomyosinu navíc zabraňuje větvení a nukleaci aktinových vláken zprostředkovaných aktivovaným Arp2/3 komplexem. V migrujících buňkách se tropomyosin vyskytuje hlavně podél stresových vláken a také v zadních částech lamelliopodia (Cooper, 2002). Štěpení a depolymerace aktinových vláken je nezbytným krokem, který je zapotřebí k odstranění přebytečných či nepotřebných vláken. K tomuto účelu slouží především malý aktin vazebný protein cofilin, který vyvolává zlomy v aktinových vláknech, a tím indukuje jejich depolymerizaci. Funkce a regulace cofilinu je diskutována v šesté kapitole Koloběh aktinu v migrující buňce Během migrace buňky je nevyhnutelná přestavba aktinového cytoskeletu. To platí zejména pro vedoucí konec migrující buňky, kde se tvoří hustá aktinová síť. Vlivem extracelulárních signálů dochází k vytvoření nukleačních center, k tvorbě a k prodlužování aktinových vláken směrem k plasmatické membráně. Síla vytvořená růstem vláken je využita na tlačení membrány ve směru pohybu. Na mínus konci aktinových vláken, v zadní části lamellipodia, dochází k jejich postupné degradaci, mimo jiné za přispění cofilinu. Takto vzniklý monomerní aktin se váže na profilin, který katalyzuje výměnu ATP za ADP a tím umožňuje monomernímu aktinu účastnit se dalšího cyklu polymerace (Obr. 2). Tento proces, který zahrnuje kontinuální polymeraci a depolymeraci aktinových vláken, je v anglicky psané literatuře nazýván jako actin treadmilling. (Pollard a Borisy, 2003; Watanabe, 2010). Stresová vlákna naopak nepodstupují rychlý obrat aktinu a jsou stabilní. Jejich přínos k pohybu tkví v tom, že jsou za přispění myosinu schopné kontrakce, která umožňuje migrující buňce přitáhnout její zadní část ve směru pohybu. Jednotlivé typy stresových vláken přispívají k pohybu různou měrou (Naumanen et al., 2008). [11]

12 Obr. 2: Obrat aktinu ve vedoucím konci buňky (Pollard a Borisy, 2003). 6. Cofilin a jeho regulace Jedním z důležitých proteinů, účastnících se přestavby aktinového cytoskeletu, je cofilin. Je to malý (15-21 kda) aktin vazebný protein patřící do rodiny označované jako ADF/cofilin, rozšířený ve všech eukaryotech. Cofilin je esenciální protein a jeho deregulace může mít za následek řadu patologií (Van Troys et al., 2008). Cofilin se účastní zejména degradace aktinových vláken, avšak za určitých podmínek se může podílet i na jejich tvorbě. Cofilin způsobuje rozpad vlákna tím, že je schopný se navázat mezi dvě aktinové podjednotky a způsobit strukturní změny ve vlákně, respektive změnu vinutí cca o 5 na podjednotku aktinu a narušit tím stabilitu vlákna (McGough et al., 1997). Cofilin se váže s vyšší afinitou k ADP-aktinu, než k ATP-aktinu. Při vazbě na aktinové vlákno s ADP podporuje jeho degradaci. Cofilin také stimuluje uvolnění anorganického fosfátu z komplexu ADP-Pi-aktin v aktinovém vlákně. Dále je schopný se vázat na monomerní ADP-aktin a inhibovat nukleotidovou výměnu (Van Troys et al., 2008). Účinky cofilinu na aktinový cytoskelet závisí mimo jiné na jeho koncentraci (Andrianantoandro a Pollard, 2006). Ke štěpení aktinových vláken dochází při nízké [12]

13 koncentraci aktivního cofilinu. Pokud se koncentrace cofilinu zvýší a dojde k navázání cofilinu podél celého vlákna, dochází paradoxně k jeho stabilizaci a nikoliv ke štěpení. Při velmi vysokých koncentracích aktivního cofilinu je schopen asociovat s monomerním aktinem a iniciovat jeho nukleaci. K dnešnímu dni byly objeveny v savčích buňkách tři izoformy cofilinu cofilin-1, cofilin-2 a ADF (Actin-Depolymerising factor, také známý jako destrin). Jednotlivé formy jsou tkáňově specifické. Zatímco cofilin-2 je exprimován ve svalových buňkách, cofilin-1 a ADF se vyskytují v ostatních tkáních. Tato tkáňově specifická exprese koreluje s jejich vztahem k aktinu. Cofilin-2, v porovnání s cofilinem-1 a ADF, má nejnižší afinitu k ADP/ATP aktinu, nejslabší degradační schopnost a nejsilnější nukleační aktivitu. Z tohoto důvodu je aktin ve svalových buňkách stabilní. (Vartiainen et al., 2002) Regulace aktivity cofilinu Cofilin může být fosforylován na konzervovaném N-koncovém aminokyselinovém zbytku Ser3 (Agnew et al., 1995). Cofilin ve fosforylované formě se není schopen vázat ke G- aktinu i k F-aktinu, a naopak jeho defosforylace vede k plné aktivaci a možnosti regulovat aktinový cytoskelet. Regulace fosforylace na Ser3 zbytku je tedy jednoduchým přepínačem mezi tvorbou aktinových vláken a jejich rozpadem Fosfatázy cofilinu popis, regulace Při prvotním hledání možných proteinů schopných aktivovat cofilin se věnovala pozornost proteinfosfatázám se širokým spektrem substrátů. Inhibice těchto proteinfosfatáz neprokázala, že by se účastnily defosforylace cofilinu. V nedávné době byly objeveny dvě rodiny proteinfosfatáz, které defosforylují aktivní cofilin za fyziologických podmínek. Je to rodina proteinfosfatáz Slingshot (SSH1/2/3) a proteinfosfatáza Chronophin (CIN). Stále ještě zůstává mnoho nezodpovězených otázek nad jejich funkcí i nad jejich regulací. Je to dáno také tím, že byly objeveny poměrně nedávno, a proto je nebylo možné detailně charakterizovat. Tyto proteinfosfatázy hrají roli při dělení buňky a funkce proteinfosfatázy SSH byla prokázána také při migraci buňky (Huang et al., 2006). Aktivita proteinfosfatázy SSH je podmíněna fosforylací na Ser402 v katalytické doméně, přičemž stejně jako v případě cofilinu vede defosforylace k jeho plné aktivaci. Aktivace proteinfosfatázy SSH je zprostředkována Ca 2+ dependentní fosfatázou calcineurin (Wang et al., 2005). Naopak fosforylaci, tedy deaktivaci, zprostředkovává proteinkináza D [13]

14 (Barisic et al., 2011). Byla také pozorována interakce mezi proteinfosfatázou SSH a proteinem , přičemž tato interakce bránila aktivaci cofilinu (Kligys et al., 2007) Kinázy cofilinu (LIMK) popis, regulace K dnešnímu dni byly objeveny dvě rodiny proteinkináz schopných fosforylovat a deaktivovat cofilin. Jsou to LIM-kinázy (LIMK1 a LIMK2) a TES-kinázy (TESK1 a TESK2). Zajímavé je, že dodnes u nich nebyl nalezen jiný substrát než cofilin. Zatímco proteinkinázy LIMK1 i LIMK2 jsou přítomné ve všech tkáních (Acevedo et al., 2006; Foletta et al., 2004), aktivita proteinkináz TESK je tkáňově specifická (Toshima et al., 1995; Toshima et al., 2001). Z tohoto důvodu zde nebudou proteinkinázy TESK dále rozebírány a pozornost bude věnována pouze proteinkinázám LIMK. Oproti výše zmíněným proteinfosfatázám SSH a CIN je regulace proteinkináz LIMK daleko lépe popsána. Jejich aktivita je podmíněna fosforylací threoninového zbytku v aktivační smyčce proteinkináza LIMK1 je fosforylována na threoninu 508 (Ohashi et al., 2000) a proteinkináza LIMK2 na threoninu 505 (Sumi et al., 2001a). Defosforylace a následné deaktivace proteinkináz LIMK se mohou účastnit i proteinfosfatáza SSH. Soosairajah a spolupracovníci (2005) popsali schopnost interakce mezi proteinfosfatázou SSH a proteinkinázou LIMK1, která vedla k defosforylaci na Thr508, tedy k její inaktivaci. Zvyšuje se tedy komplexita celé regulace. Zda je hlavním cílem proteinfosfatázy SSH aktivovat cofilin nebo inaktivovat proteinkinázu LIMK, zůstává nezodpovězeno. Mezi hlavní proteinkinázy, které se účastní fosforylace proteinkináz LIMK v pozici Thr508 (LIMK1) a Thr505 (LIMK2), patří proteinkinázy PAK (p21-activated kinase) a ROCK (Rho-associated, coiled-coil containing protein kinase). Aktivace těchto proteinkináz je pod přímou kontrolou malých GTPáz z rodiny Rho. Tedy, aktivita proteinkinázy PAK je pod kontrolou Rac1 GTPázy a účastní se regulace aktinového cytoskeletu ve vedoucím konci vlákna. Aktivitu proteinkinázy ROCK kontroluje Rho GTPáza a jsou nezbytné pro tvorbu a udržení stresových vláken (Maekawa et al., 1999; Ridley, 2001). Malé GTPázy rodiny Rho (Rho, Rac1, Cdc42) jsou tedy dominantními faktory, které regulují aktivitu proteinkinázy LIMK a následně cofilinu. Kromě výše zmíněných proteinkináz PAK a ROCK je proteinkináza LIMK také aktivována proteinkinázami MRCK a MK2 (MAPKAPK2). Proteinkináza MRCK je aktivována malou GTPázou Cdc42 a fosforyluje proteinkinázu LIMK2 na aktivačním Thr505 (Sumi et al., 2001b). Proteinkináza MK2 je aktivována [14]

15 proteinkinázou p38 a fosforyluje serinový zbytek 323 proteinkinázy LIMK (Kobayashi et al., 2006). Nicméně, v případě proteinkináz MRCK a MK2 jsou naše poznatky kusé a není jasné, zdali tyto proteinkinázy hrají při regulaci cofilinu dominantní nebo marginální úlohu. Obr. 3: Schéma přímé regulace aktivity cofilinu. Proteinkinázy LIMK/TESK jsou schopné fosforylovat cofilin na jeho Ser3 a uvádí jej do inaktivního stádia. Naopak proteinfosfatázy SSH/CIN defosforylují cofilin a umožňují mu vstoupit do regulace aktinového cytoskeletu. 7. Rodina malých Rho-GTPáz Jak již bylo zmíněno, Rho GTPázy patří mezi hlavní regulátory cofilinu a tedy i aktinového cytoskeletu. Jedná se o rodinu malých GTPáz, které spadají do rodiny Ras GTPáz. Ačkoliv je dnes známo mnoho členů rodiny Ras GTPáz, ve vztahu k buněčné migraci jsou nejlépe charakterizované GTPázy RhoA, Rac1 a Cdc42 (Bustelo et al., 2007) Regulace aktivity Rho-GTPáz Jak již jejich název napovídá, aktivita malých GTPáz je založena na tom, zda jsou v komplexu s GTP či GDP. Do aktivního stavu jsou uváděny za pomoci proteinů GEF (guanine nucleotide exchange factor), které jsou schopné se na Rho-GTPázy vázat a zprostředkovávat výměnu GDP za GTP. Naopak, jejich deaktivace je podmíněna hydrolýzou GTP. Ačkoliv GTPázy mají schopnost hydrolyzovat GTP a sami sebe deaktivovat, je tento [15]

16 proces poměrně pomalý. Proto je zapotřebí dalších regulačních proteinů, proteinů GAP (GTPase-activating protein), které stimulují hydrolýzu GTP. Tento způsob regulace dává buňce možnost regulovat aktivitu Rho GTPáz. Dalším způsobem regulace Rho GTPáz je za pomoci proteinů GDI (guanosine nucleotide dissociation inhibitors). Tyto proteiny jsou schopné se na Rho GTPázy vázat a tvořit s nimi komplex. Pokud se naváží na neaktivní formu Rho GTPázu, tedy na Rho-GDP, pak efektivně brání výměně GDP za GTP. Inhibiční efekt mají i při vytvoření komplexu GDI-Rho-GTP. Ačkoliv brání hydrolýze GTP, zároveň nedovolují Rho-GTPázám interagovat se svými efektory. Proteiny GDI mají také schopnost sekvestrovat Rho GTPázy a přemístit je z periferie buňky do cytoplazmy (Ellenbroek a Collard, 2007) Efektorové proteiny Rho-GTPáz Poté, co jsou GTPázy rodiny Rho aktivovány pomocí proteinů GEF, mohou aktivovat své efektory a podílet se na remodelaci aktinového cytoskeletu. V současné době je známo několik desítek proteinů, které mohou být Rho GTPázami aktivovány. Mezi nejlépe charakterizované efektory proteinů Rho patří proteinkinázy z rodiny ROCK a forminy z rodiny DRF (Diaphanous-related formins). Mezi hlavní efektory proteinkinázy ROCK patří proteinkináza LIMK a myosin fosfatázy (aktivátory myosinových lehkých řetězců). Proteinkináza ROCK je tedy klíčovým faktorem v regulaci stability aktinových vláken a také v regulaci aktino-myosinové kontraktility. Stimulace proteinů DRF (mdia1, mdia2 a mdia3) vede polymeraci aktinu a tvorbě nevětvených aktinových vláken. Tvorba nevětvených aktinových vláken se odehrává převážně v oblasti nově se formujícího filopodia (Amano et al., 2001; Maekawa et al., 1999). Mezi hlavní efektory GTPáz Rac1 a Cdc42 patří proteiny WASP/WAVE, proteiny DRF a proteinkinázy rodiny PAK. Proteiny WASP/WAVE stimulují aktivaci Arp2/3 komplexu a iniciují polymeraci větveného aktinu pod plasmatickou membránou. Aktivovaná proteinkináza PAK, kromě dalších svých substrátů, fosforyluje a aktivuje proteinkinázu LIMK a stejně jako proteinkináza ROCK se inhibicí aktivity cofilinu podílí na stabilitě aktinových struktur (Bishop a Hall, 2000). [16]

17 Obr. 4: Schéma regulace aktivity cofilinu GTPázami Rho, Rac1 a Cdc42 a jejich hlavních efektorů. GTPázy Rho/Rac1/Cdcd42 v komplexu s GTP se podílejí na aktivaci svých substrátů ROCK/PAK, ty poté aktivují proteinkinázu LIMK. Proteinkináza LIMK následně fosforyluje cofilin na jeho Ser3, což vede k jeho inaktivaci a proto není schopen se nadále podílet na přestavbě aktinového cytoskeletu. 8. Signální kaskáda ERK Buňka je neustále vystavována extracelulárním podnětům a vlivům, které musí rozpoznat, a na které musí adekvátním způsobem reagovat. V eukaryotických buňkách existují evolučně konzervované signální kaskády MAPK ( mitogen-activated protein kinases ), které se spolu s dalšími mechanizmy podílejí na zpracování těchto podnětů a na specifické buněčné odpovědi. Signální kaskáda ERK, která je složena z proteinkináz Raf, MEK a ERK, je jednou z těchto signálních drah regulující genovou expresi, buněčné dělení, motilitu, přežívání a apoptózu (Rubinfeld a Seger, 2005). Signální kaskáda ERK patří mezi jednu z nejlépe prostudovaných MAPK kaskád. K intenzivnímu studiu této dráhy přispěl i fakt, že v nádorových buňkách je signální kaskáda ERK často mutovaná, hlavně v proteinech Ras či Raf. Tyto mutace vedou ke vzniku konstitutivně aktivních proteinů a následně k hyperaktivaci signální kaskády ERK. Dlouho se předpokládalo, že primární funkcí signální kaskády ERK je regulace genové exprese a buněčné proliferace. Dnes už je zřejmé, že signální kaskáda ERK reguluje také řadu dalších buněčných dějů, včetně buněčné migrace a invazivity (Huang et al., 2004). [17]

18 Celá řada prací ukazuje, že signální kaskáda ERK je schopná regulovat aktivitu cofilinu a měnit aktinový cytoskelet v buňce. V případě patologických procesů, jako je zhoubné buněčné bujení, tyto změny v signální kaskádě ERK dávají možnost pro větší invazivitu buněk, a tedy i pro schopnost opustit místo primárního nádoru a tvořit metastázy Princip a charakteristika MAPK-kaskád a signální kaskády ERK K dnešnímu dni byly u savců objeveny čtyři základní skupiny MAPK kaskád, pojmenovaných podle posledních členů kaskády ERK1/2 (Extracelular signal-regulated kinases), JNK1/2/3 (c-jun amino-terminal kinases), p38 izoformy (p38α,β,γ,δ) a ERK5. Mezi atypické MAPK kaskády patří ERK3/4, ERK7 a Nemo-like kinases (NLK). Mezi nejvíce studovanými MAPK kaskády u savců jsou ERK1/2, JNK a p38 (Cargnello a Roux, 2011). MAPK kaskáda se skládá ze tří proteinkináz. Těmi jsou MAPK (mitogen-activated protein kinase), MAPKK (MAPK kinase kinase) a MAPKKK (MAP kinase kinase kinase). Přenos signálu v rámci MAPK kaskád je realizován pomocí následných fosforylačních kroků, kdy proteinkináza fosforyluje svou substrátovou proteinkinázu a tím ji aktivuje a posílá signál dál. Tedy poslední člen kaskády MAPK je fosforylována MAPKK a ta je fosforylována MAPKKK. V případě signální kaskády ERK je proteinkináza ERK (MAPK) fosforylována proteinkinázami MEK1/2 (MAPKK) a ta je fosforylována proteinkinázami Raf (MAPKKK) (Obr. 5). Členění do jednotlivých stupňů je pro buňku výhodou. Má možnost do signální kaskády na různých stupních vstupovat a přenášený signál na různých úrovních regulovat či modifikovat. Zároveň stačí malý počáteční signál pro aktivaci kaskády, která jej amplifikuje a může mít tedy vyšší dopad každá MAP-kináza kaskády fosforyluje a aktivuje více svých substrátů. Nebo tomu může být naopak a signál může být efektivně umlčen (Rubinfeld a Seger, 2005). K aktivaci signální kaskády ERK dochází z principu na buněčném povrchu. Signální kaskáda ERK může být aktivována rozličnými způsoby. Může být aktivována mnoha růstovými faktory, jakými jsou PDGF (platelet-derived growth factor), EGF (epidermal growth factor) či NGF (nerve growth factor), které aktivují receptorové proteinkinázy (RTK). Dále může reagovat na podněty přijatými heterotrimerickými G-proteiny či integriny (Pullikuth a Catling, 2007; Raman et al., 2007). Signalizace skrze RTK je jedním z nejlépe pochopených mechanizmů vedoucích k aktivaci signální kaskády ERK. Vazba ligandu na RTK způsobí jeho dimerizaci, která podporuje jeho autofosforylaci na tyrozinovém zbytku a vede k aktivaci. Na aktivovaný RTK [18]

19 se poté mohou vázat proteiny s SH2 (Src homology 2) nebo PTB (phosphotyrosine-binding) doménou, kam patří mimo jiné i protein Grb2. Na něj se poté váže protein SOS, což je Ras- GEF, dojde ke zprostředkování výměny GDP za GTP na GTPáze Ras, která následně zahájí aktivaci signální kaskády ERK (Cargnello a Roux, 2011). Obr. 5: Obecné schéma MAPK-kaskády a signální kaskády ERK. Na schématu je znázorněna třístupňová organizace MAPK kaskády a odpovídající proteinkinázy signální kaskády ERK. Proteinkinázy ERK a RSK jsou efektorové proteinkinázy, které následně fosforylují velké množství svých substrátů ERK jako efektorová proteinkináza Proteinkinázy ERK1 (44 kda) a ERK2 (42 kda) jsou posledními členy signální kaskády ERK. Tyto proteinkinázy jsou obecně rozšířené ve všech savčích tkáních a mezidruhově jsou vysoce konzervované (Boulton a Cobb, 1991). Proteinkinázy ERK1 i ERK2 jsou aktivované proteinkinázami MEK1/2, a to fosforylací threoninového a tyrosinového zbytku v motivu Thr-Glu-Tyr v aktivační smyčce v kinázové doméně. Pro plnou aktivaci je zapotřebí fosforylace jak threoninového, tak tyrosinového zbytku. Bylo prokázáno, že fosforylace tyrosinového zbytku je vyžadována, avšak není dostatečná pro aktivaci proteinkinázy ERK. Proteinkináza ERK se tedy může vyskytovat ve třech stavech, přičemž dva jsou neaktivní (nefosforylovaná či jednou fosforylovaná proteinkináza ERK) a pouze [19]

20 dvakrát fosforylovaná proteinkináza ERK je plně aktivní (Boulton a Cobb, 1991; Cargnello a Roux, 2011). Proteinkinázy ERK1 i ERK2 rozeznávají stejné aminokyselinové motivy na svých substrátech, které následně fosforylují a aktivují. Proteinkinázy ERK1 i ERK2 rozeznávají a fosforylují serinové či threoninové zbytky v sekvenci bohaté na proliny, respektive v sekvenci Pro-Xxx-Ser/Thr-Pro (Gonzalez et al., 1991). Navíc bylo dokázáno, že první prolin nemusí být vyžadován a na jeho místě se může vyskytovat neutrální či bazická aminokyselina, jak bylo pozorováno např. na proteinu SOS (CorbalanGarcia et al., 1996). Proteinkinázy ERK1 i ERK2 dokáží fosforylovat a tím měnit funkci celé řady proteinů; dnes je známo více než 170 jejich substrátů (Yoon a Seger, 2006). Aktivovaná proteinkináza ERK se poté účastní zejména buněčné proliferace, kde je důležitá pro aktivaci transkripčních faktorů (např. Elk1), které následně spouští expresi časných genů a indukují vstup do buněčného cyklu. Kromě transkripčních faktorů fosforyluje proteinkináza ERK také strukturní a regulační proteiny. Dále proteinkináza ERK fosforyluje a aktivuje některé proteinkinázy, označované jako MAPKAPK (Mitogen-activated protein kinase-activated protein kinase). Podobně jako proteinkináza ERK vykazují proteinkinázy MAPKAPK širokou substrátovou specifitu a fosforylují celou řadu proteinů. Buněčná odpověď tedy může být vyvolána přímo proteinkinázou ERK, nebo nepřímo aktivací proteinkináz MAPKAPK (Cargnello a Roux, 2011). Mezi hlavní proteinkinázy MAPKAPK patří rodina proteinkináz RSK (p90 ribosomal S6 kinase), která je aktivována pouze signální kaskádou ERK. Proteinkináza ERK dokáže fosforylovat také proteinkinázy MNK a MSK (strukturní homology RSK), avšak ty mohou být aktivovány také p38 MAPK kaskádou (Cargnello a Roux, 2011) RSK jako efektorová proteinkináza Proteinkináza RSK ( p90 ribosomal S6 kinase ) byla objevena na konci devadesátých let minulého století a patří do rodiny serin/threoninových proteinkináz. K dnešnímu dni byly objeveny čtyři izoformy RSK1-4 se vzájemnou 75-80% aminokyselinovou homologií (Anjum a Blenis, 2008). Fosforylace proteinkinázy RSK proteinkinázou ERK je nezbytně nutná pro její aktivaci. Po aktivaci je proteinkináza RSK schopna fosforylovat své substráty. Za použití syntetických peptidů byl identifikován konsenzus motiv, které proteinkináza RSK na svých substrátech rozeznává. Je to sekvence Arg-Xxx-Arg-Xxx-Xxx-Ser/Thr, i když přítomnost [20]

21 prvního argininového zbytku není striktně vyžadována. Tato konsenzus sekvence je sdílena i jinými proteinkinázami, jakou je například rodina proteinkináz MSK (Anjum a Blenis, 2008). Jednotlivé izoformy proteinkinázy RSK se v buňce účastní regulace transkripce a translace, proliferace a buněčného růstu. Byla také prokázána role proteinkinázy RSK v migraci. Poprvé byla tato vlastnost naznačena schopností proteinkinázy RSK fosforylovat filamin A, na kterém rozeznává stejné fosforylační místo, jako proteinkináza PAK1. Dále byla pozorována jeho účast při epitelo-mezenchymální transici (EMT) zprostředkovanou proteiny Ras/ERK. Navíc se ukázalo, že proteinkináza RSK je schopna fosforylovat protein SH3P2, a tím jej inaktivovat. Tento protein je negativním regulátorem buněčné motility (Romeo et al., 2012). 9. Vstup signální kaskády ERK do regulace aktivity cofilinu Signální kaskáda ERK je jednou z mnoha drah, které svou činností regulují aktivitu cofilinu. Signální kaskáda ERK do regulace vstupuje hlavně modulací drah Rho GTPáz, které dokáže regulovat prakticky na všech jejích úrovních. Tedy na úrovni regulátorů GAP/GEF, na úrovni Rho-GTPáz i na úrovni jejich efektorových proteinů. Naopak přímá regulace proteinkinázy LIMK nebo cofilinu signální kaskádou ERK je jev spíše okrajový a pravděpodobně také tkáňově specifický. Dodnes nebyla popsána regulace proteinfosfatáz SSH a CIN proteikinázou ERK. Regulace aktivity Rho GTPáz se účastní jak proteinkináza ERK, tak také proteinkináza RSK. Z principu existují dva základní mechanizmy, kterými může být cofilin ovlivňován. První z nich dokáže měnit transkripci proteinů, které se jeho regulace účastní, popřípadě i samotného cofilinu. Tento způsob je poměrně pomalý a buňka není schopná bezprostředně reagovat na nejrůznější podněty. Proto existuje ještě druhý, rychlejší mechanizmus, který využívá posttranslační modifikace regulačních proteinů, přičemž nejčastější modifikací je fosforylace. [21]

22 Obr. 6: Možnosti vstupu signální kaskády ERK do regulace signálních drah rodiny Rho GTPáz. Plnými čárami jsou znázorněny hlavní regulační vstupy proteinkinázy ERK (RSK) a přerušovanými čárami okrajové či tkáňově specifické vstupy do signální dráhy Rho GTPáz. Regulace proteinfosfatáz SSH a CIN signální kaskádou ERK není známa Regulace cofilinu na úrovni proteinů GAP Ne této úrovni jsou známé dva mechanizmy, kterými signální kaskáda ERK zasahuje do činnosti Rho/ROCK dráhy a mění úroveň fosforylace cofilinu. V prvním případě proteinkináza ERK fosforylací inhibuje protein p190-rhogap a působí pozitivně na dráhu Rho/ROCK. Naopak v druhém případě činnost proteinu p190-rhogap podporuje změnou exprese proteinů Rnd. Dále je znám vstup signální kaskády ERK do regulace Rac1 GTPázy, a to inhibicí funkce proteinu CdGAP Inhibice funkce proteinu p190-rhogap fosforylací proteinkinázou ERK Regulace aktivity proteinu p190-rhogap má svou nezastupitelnou roli v regulaci aktivity cofilinu a maturaci fokálních adhezí v buňkách adherujících na ECM. Integriny aktivovaná proteinkináza ERK interaguje s C-koncovou částí proteinu p190-rhogap. V této oblasti byly nalezeny čtyři aminokyselinové zbytky, které mohou být fosforylovány proteinkinázou ERK. Jedná se o Ser1451, Ser1476, Thr1480 a Ser1483. Fosforylace těchto míst inhibuje aktivitu proteinu p190-rhogap a následně vede k aktivaci GTPázy Rho a její signální dráhy a zvýšení fosforylace cofilinu. Následuje maturace fokálních adhezí a tvoří se stresová vlákna (Pullikuth a Catling, 2010). [22]

23 Inhibice funkce proteinu p190-rhogap změnou exprese proteinů Rnd Zajímavé je, že signální kaskáda ERK je schopná funkci proteinu p190-rhogap také stimulovat. Je třeba ale podotknout, že se nejedná o stimulaci na úrovni fosforylace, ale o změnu exprese regulačních proteinů, kterými jsou Rnd. Jsou známé tří různé izoformy proteinů Rnd (Rnd1/2/3), ale pouze dva z nich, Rnd1 a Rnd3, jsou schopné velice efektivně aktivovat protein p190-rhogap, a tak negativně regulovat činnost Rho/ROCK dráhy. U proteinu Rnd2 byl pozorován pouze velice malý inhibiční efekt na Rho GTPázu v podmínkách in vitro (Wennerberg et al., 2003) Popis proteinů Rnd Proteiny Rnd1/2/3 (Rnd3 je označován také jako RhoE) patří mezi malé GTPázy spadající do rodiny Rho GTPáz. V porovnání s ostatními členy Rho rodiny GTPáz mají proteiny Rnd neobvyklé vlastnosti. Regulace Rho GTPáz, jak bylo zmíněno výše, je regulována za pomoci protienů GEF, GAP a GDI. Proteiny Rnd nejsou tímto způsobem regulovány a vyskytují se vždy v komplexu Rnd-GTP, tedy ve svém aktivním stavu (Chardin, 2006). Je to dáno tím, že proteiny Rnd nevykazují žádnou nebo prakticky žádnou GTPázovou aktivitu (Foster et al., 1996). Z tohoto důvodu musí být aktivita proteinů Rnd regulována jinak a jednou z možností je právě změna jejich genové exprese (Chardin, 2006) Regulace proteinů Rnd Zvýšená exprese proteinu Rnd3 byla pozorována v epiteliálních buňkách MDCK a také v lidských melanomových buňkách za použití buď onkogenní formy Ras GTPázy, která následně aktivovala signální kaskádu ERK, nebo přímo za využití konstitutivně aktivní formy proteinkinázy B-Raf. V obou případech byla signální kaskáda ERK zodpovědná za zvýšení hladiny proteinu Rnd3 (Hansen et al., 2000; Klein et al., 2008). Pro aktivaci proteinu p190-rhogap je důležitá N-koncová sekvence Lys-Glu-Arg- Arg-Ala proteinů Rnd. Tato sekvence je obsažena pouze v proteinech Rnd1 a Rnd3. U proteinu Rnd2 tato sekvence nalezena nebyla, což může být jedním z důvodů jeho malé schopnosti inhibovat Rho dráhu. Tato sekvence způsobuje zacílení proteinu p190-rhogap do lipidových raftů, tedy k periferii buňky, a také způsobuje aktivaci proteinu p190-rhogap (Oinuma et al., 2012). Aktivní forma proteinu p190-rhogap poté podporuje hydrolýzu GTP [23]

24 v komplexu RhoA-GTP a inhibuje dráhu Rho/ROCK, což má za následek zvýšenou hladinu aktivní formy cofilinu a rozrušení stresových vláken (Wennerberg et al., 2003) Inhibice funkce proteinu CdGAP Protein CdGAP je specifickým GAP proteinem a negativním regulátorem aktivity Rac1 a Cdc42 GTPáz. Dodnes nebyla prokázána inhibice RhoA GTPázy (Lamarche-Vane a Hall, 1998). Při stimulaci signální kaskády ERK pomocí růstového faktoru PDGF byla pozorována interakce proteinu CdGAP s proteinkinázou ERK. Ačkoliv protein CdGAP má více fosforylačních míst o sekvenci Pro-Xxx-Ser/Thr-Pro, pravděpodobně nejdůležitějším regulačním místem je Thr776 v prolin bohaté oblasti, který může být fosforylován jak proteinkinázou ERK1, tak ERK2. Po jeho fosforylaci dochází ke konformačním změnám a protein CdGAP již není schopen interagovat s GTPázami Rac1 a Cdc42 a inhibovat jejich funkci. Signální kaskáda ERK tedy vystupuje jako negativní regulátor proteinu CdGAP a jak autoři práce píší, podporuje vznik aktinové sítě (Tcherkezian et al., 2005). Ačkoliv nebyla přímo sledována aktivita cofilinu, lze předpokládat, že bude po stimulaci signální kaskádou ERK daleko více fosforylován Regulace na úrovni proteinů GEF Další možností vstupu signální kaskády ERK je do úrovně proteinů Rho-GEF. Zde je známa interakce mezi proteinem GEF-H1 a proteinkinázou ERK, přičemž proteinkináza ERK protein GEF-H1 aktivuje, následně dochází k aktivaci Rho GTPázy a k inaktivaci cofilinu Aktivace proteinu GEF H1 Signální kaskáda ERK je jedním z možných způsobů regulace proteinu GEF-H1. Její role v regulaci byla prokázána například jako odpověď buňky na mechanické napětí (stres). Buňka neustále snímá změny jejího podkladu skrze integriny. Pokud tedy buňka zaznamená změny v extracelulární matrix, které na ní mají deformační účinky, odpovídá na ně mimo jiné aktivací signální kaskády ERK. Ta následně přes protein GEF-H1 aktivuje signální dráhu Rho a dojde k tvorbě nových stresových vláken, které mají za úkol zpevnit buňku a odolávat tak napětí (Guilluy et al., 2011). Signální kaskáda ERK, a tedy i protein GEF-H1, může být aktivována také během zánětlivé reakce. Bylo prokázáno, že prozánětlivý cytokin TNF-α [24]

25 (Tumor necrosis factor α) je také schopen aktivovat dráhu ERK/GEF-H1/Rho a podporovat tvorbu stresových vláken (Kakiashvili et al., 2009). Signální kaskáda ERK fosforyluje protein GEF-H1 a tím reguluje jeho aktivitu. V tomto ohledu hraje kritickou roli fosforylace Thr678, nacházející se na C-konci proteinu GEF-H1. Fosforylace Thr678 vede ke zvýšené aktivitě proteinu GEF-H1, který podporuje výměnu GDP za GTP Rho GTPázy a aktivuje její signální dráhu. Protein GEF-H1 tedy negativně ovlivňuje aktivitu cofilinu tím, že aktivací Rho dráhy stimuluje jeho fosforylaci (Fujishiro et al., 2008; Martin-Martin et al., 2012) Regulace proteinů GEF a GAP proteázou calpain Jednou z možností regulace signalizace Rho GTPáz je proteolytická degradace proteinů GAP a GEF. Tohoto efektivního způsobu regulace se účastní řada proteáz, jednou z nich je i calpain. Je známo několik izoforem této proteázy, přičemž µ-calpain a m-calpain jsou v buňkách všeobecně exprimovány (Glading et al., 2002). Calpainové proteázy jsou aktivovány vápenatými ionty. Nicméně se ukázalo, že proteáza m-calpain může být aktivována také proteinkinázou ERK. Po stimulaci buněk růstovým faktorem EGF byla prokázána interakce mezi proteinkinázou ERK a proteázou m- calpain následovaná jeho fosforylací na aminokyselinovém zbytku Ser50. Tato fosforylace je pro aktivaci proteázy m-calpain dostatečná a nevyžaduje přítomnost vápenatých iontů (Glading et al., 2004). Po aktivaci může proteáza m-calpain degradovat poměrně široké spektrum proteinů, mezi kterými jsou i proteiny Tiam1 a FAK (Focal adhesion kinase). Skrze degradaci proteinkinázy FAK může proteáza m-calpain regulovat proteiny GEF a GAP Degradace proteinu Tiam1 pomocí proteázy calpain Protein Tiam1 je jedním z GEF proteinů, který dokáže aktivovat Rac1, Cdc42 i Rho GTPázy v podmínkách in vitro. Nicméně v podmínkách in vivo se zdá, že protein Tiam1 je specifický aktivátor Rac1 GTPázy (Hordijk et al., 1997). Do regulace aktivity Rac1 GTPázy může zasahovat signální kaskáda ERK, která je schopná skrze aktivaci proteázy calpain degradovat protein Tiam1, a tím dochází ke snížení aktivity Rac1 GTPázy. Ukázalo se, že pro degradaci proteinu Tiam1 je důležitá interakce s proteinkinázou Src, která jej dokáže fosforylovat na jeho aminokyselinovém zbytku Tyr384 a podmínit jeho degradaci. Fosforylovaný Tyr384 zbytek je rozeznáván komplexem SOS-Grb2, který je klíčovým faktorem pro aktivaci signální kaskády ERK. Zároveň protein Tiam1 dokáže [25]

26 interagovat svým C koncem s proteinkinázou ERK a umožňuje její aktivaci. Aktivovaná proteinkináza ERK tak může následně aktivovat proteázu calpain. Toto je důvod, proč dochází k degradaci pouze proteinu Tiam1, fosforylovaném na Tyr384. (Woodcock et al., 2009). Degradace proteinu Tiam1 snižuje aktivitu Rac1 signální dráhy a může působit pozitivně na aktivitu cofilinu (Montenegro-Venegas et al., 2010) Degradace proteinkinázy FAK pomocí proteázy calpain Focal adhesion kinase (FAK) je nereceptorová protein-tyrozinová kináza, která se účastní signalizace indukované interakcí integrinových receptorů s proteiny extracelulární matrix (ECM). Interakce integrinů s ECM vede k aktivaci proteinkinázy FAK a její lokalizaci do nově se tvořících fokálních adhezí, kde kromě jiných dějů proteinkináza FAK reguluje aktivitu Rho GTPázy. Mezi důležité regulační proteiny, se kterými proteinkináza FAK interaguje, patří proteiny p190-rhogap a p190-rhogef (Tomar a Schlaepher, 2009). Proteiny p190-rhogap a p190-rhogef jsou specifické regulátory Rho GTPázy a regulací Rho signální dráhy mění aktivitu cofilinu (Bravo-Coredo et al., 2011; Pullikuth a Catling, 2010). Do takto nastíněné signální dráhy by poté mohla zasahovat proteinkináza ERK. Signální kaskáda ERK je schopná vstupovat do regulace proteinkinázy FAK skrze její degradaci za pomoci proteázy calpain. Pokud proteinkináza Src fosforyluje proteinkinázu FAK, může docházet k tvorbě komplexu FAK-ERK-calpain, který vede ke specifické degradaci proteinkinázy FAK (Carragher et al., 2003). Ačkoliv vztah mezi proteázou calpain, proteinkinázou FAK a aktivitou cofilinu zatím nebyl popsán, může tento způsob představovat mechanizmus specifický pro regulaci aktivity cofilinu ve fokálních adhezích Regulace na úrovni Rho GTPáz Signální kaskáda ERK dokáže modulovat aktivitu přímo samotných Rho GTPáz. V tomto směru je známá regulace Rho GTPázy proteinem p27 Kip1. Dodnes nebyla popsána přímá regulace mezi proteinkinázou ERK a GTPázami Rac1 a Cdc Inhibice Rho GTPázy proteinem p27 Kip1 Protein p27 Kip1 patří mezi inhibitory cyklinů/cyklin-dependentních kináz (CDK). Jeho funkce je spojována hlavně s regulací buněčného cyklu, tedy může zablokovat buňku v G1 [26]

27 fázi a figuruje tak jako protinádorový faktor. Pro úspěšný průběh buněčného cyklu je protein p27 Kip1 následně ubiquitinován a proteolyticky degradován (Larrea et al., 2009; Polyak et al., 1994). Protože protein p27 Kip1 je schopen zastavit buněčný cyklus, musí se s tím nádorové buňky nějakým způsobem vypořádat. Jedním ze způsobů, jak zabránit interakci mezi proteinem p27 Kip1 a cykliny/cdk, spočívá v jeho exportu z jádra do cytoplazmy. Cytoplazmatická lokalizace proteinu p27 Kip1 přispívá k regulaci dynamiky aktinového cytoskeletu a reguluje buněčnou migraci (Larrea et al., 2009). Je třeba dodat, že protein p27 Kip1 může zvyšovat, ale také snižovat buněčnou motilitu. Např. protein p27 Kip1 podporuje migraci v myších embryonálních fibroblastech, naopak v endoteliálních buňkách svým vstupem do Rho signalizace migraci inhibuje (Besson et al., 2004; Goukassian et al., 2001). Protein p27 Kip1 se také podílí na vyvázání stathminu, destabilizujícího faktoru pro mikrotubuly (Larrea et al., 2009) Regulace proteinu p27 Kip1 Regulace GTPázy Rho a následně i cofilinu je v případě proteinu p27 Kip1 zprostředkována přímou interakcí mezi proteinem p27 Kip1 a GTPázou Rho, přičemž signální kaskáda ERK reguluje tuto interakci skrze proteinkinázu RSK. Proteinkináza RSK fosforyluje Thr198 proteinu p27 Kip1. Tato fosforylace má v buňce dva významy. Jednak vede k cytoplazmatické lokalizaci proteinu p27 Kip1, ale také k interakci proteinu p27 Kip1 s GTPázou RhoA. Vazba proteinu p27 Kip1 k RhoA GTPáze nebrání interakcím s efektorovými proteiny, jakým je proteinkináza ROCK, ale brání interakci RhoA GTPázy s jejími aktivátory, tedy proteiny GEF. Z tohoto důvodu postupně klesá množství Rho-GTP a narůstá množství Rho- GDP. Signální kaskáda ERK tedy působí negativně na dráhu Rho/ROCK/LIMK inhibicí funkce RhoA GTPázy. Následkem této události dochází ke snížené fosforylaci cofilinu (Besson et al., 2004; Larreaa et al., 2009) Regulace na úrovni proteinkináz ROCK, PAK Signální kaskáda ERK dokáže také regulovat aktivitu proteinkináz ROCK a PAK, efektorů rodiny Rho GTPáz. Byly objeveny tři způsoby regulace proteinkinázy ROCK. Prvním je trans-inhibice aktivity proteinkinázy ROCK díky tvorbě komplexu mezi proteinkinázami Raf1 a ROCK. Dále může být pro regulaci využíván další inhibitor [27]